IV.ÚS 647/2000
V PLATNOSTI- OS Jihlava 5 C 213/96-33
- KS Brno 16 Co 318/96-53
- ÚS IV.ÚS 647/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se domáhala zrušení rozhodnutí obecných soudů, která nezohlednila náležitosti písemného podání, včetně povinnosti podpisu oprávněné osoby. Soud zdůraznil, že stěžovatelka v předchozím řízení neuplatnila námitku o nepřítomnosti řádného podpisu, což ji vylučuje z účasti na spravedlivém procesu. Ústavní soud se nezabýval výsledkem řízení, protože stížnost nebyla podána v souladu s právními předpisy.
Rubrum
IV. ÚS 647/2000 Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 1998, čj. 16 Co 318/96-53, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 4. 1996, čj. 5 C 213/96-33, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího základního lidského práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Obecné soudy totiž vůbec nezohlednily absenci řádného návrhu na zahájení řízení, jakož i řádně podaného odvolání, neboť podstatnou náležitostí jakéhokoli písemného podání soudu podle § 42 odst. 4 o. s. ř. je rovněž podpis oprávněné osoby, který nelze nahradit mechanickými prostředky. Stěžovatelka se proto z uvedených důvodů domáhá zrušení obou napadených rozhodnutí. Z obsahu spisu 5 C 213/96 Okresního soudu v Jihlavě Ústavní soud zjistil, že předmětem řízení v této věci bylo vrácení přeplatku odškodnění z důvodu soudní rehabilitace stěžovatelčina otce F. D., které stěžovatelce bylo omylem poskytnuto dvakrát. Vzhledem ke stěžovatelkou uplatněné námitce promlčení bylo řízení omezeno pouze na tuto otázku, kterou v jeho konečné fázi posoudil Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 31. 8. 2000, čj. 25 Cdo 2581/98-66. V tomto rozsudku zamítajícím dovolání stěžovatelky rovněž Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok není promlčen. Vzhledem k výše uvedenému je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná nejen proto, že stěžovatelka nenapadá, a ponechává tak zcela stranou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ale teprve v ústavní stížnosti přichází s námitkou, v dosavadním řízení dosud neuplatněnou. Pokud by totiž tuto námitku sám zkoumal, posunul by Ústavní soud sám sebe do roviny další soudní instance soustavy obecných soudů. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 24. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.