IV.ÚS 65/15
V PLATNOSTI- OS Děčín 24 T 64/2011
- KS Ústí 5 To 84/2014
- ÚS IV.ÚS 65/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel podal dovolání před rozhodnutím o jeho přípustnosti. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož musí být všechny procesní prostředky vyčerpány. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby stížnost byla podána až po vyčerpání všech možností před jinými orgány. Ústavní stížnost byla proto považována za nepřípustnou.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. J., zastoupeného Mgr. Pavlem Krasem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, V Jirchářích 60/6, proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 9. 2013 č. j. 24 T 64/2011-384 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2014 č. j. 5 To 84/2014-426, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil uvedený rozsudek Okresního soudu v Děčíně a uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Stěžovatel byl v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem poučen o možnosti podání dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Ve své ústavní stížnosti uvedl, že proti napadeným rozhodnutím z opatrnosti podává současně i dovolání, a to s obdobnou argumentací. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. V daném případě stěžovatel sice mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání podal, avšak ústavní stížnost podal ještě před tím, než bylo o jeho dovolání rozhodnuto. Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. To platí i pro situaci, kdy bylo dovolání sice podáno, ale nebylo o něm doposud rozhodnuto. Opačná interpretace by mohla vést třeba i k tomu, že by napadená rozhodnutí byla zrušena dvakrát - jednou rozhodnutím Nejvyššího soudu a jednou v důsledku kasačního zásahu Ústavního soudu. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. února 2015 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.