Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 651/18

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2018-04-04 · odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2018:4.US.651.18.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl návrh na zahájení ústavní stížnosti, protože byl podán předčasně. Soud uvedl, že předložené návrhy nejsou přípustné, neboť nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Základní práva a svobody jsou chráněny soudní moci v rámci trestního řízení, které zaručuje průběžnou kontrolu. Ústavní soudní ochrana je posledním prostředkem, který může být uplatněn až po vyčerpání všech jiných možností.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu V. V., zastoupeného Mgr. Martinem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti usnesením Městského státního zastupitelství v Brně, ze dne 17. ledna 2018, č. j. 3 ZT 182/2017-84, a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality, ze dne 18. prosince 2017, č. j. KRPB-284753-29/TČ-2017-060273-PAV, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil nejprve nekvalifikovaným podáním, následně (již zastoupen) odstranil vady a namítal zásah do svých zaručených práv (čl. 8 odst. 2, 12 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), k němuž mělo dojít usnesením Policie České republiky o zahájení trestního stíhání, i následným usnesením státního zastupitelství zamítajícím jeho následnou stížnost. Stěžovatel brojí proti stíhání pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 odst. 1 trestního zákoníku. Navrhovatel namítá, že policejní orgán postupoval nesprávně, založil-li své poznatky na ohledání podle § 113 trestního řádu, měla-li být nařízena a provedena domovní prohlídka; zpochybňuje přitom poskytnutí souhlasu se vstupem příslušníků policie do hotelového pokoje. Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Postupují-li orgány činné v trestním řízení v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může ústavní stížnost podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv a svobod ve vztahu subsidiarity, protože ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci. Jde o institucionální mechanismus ultima ratio nastupující v případě selhání všech ostatních mechanismů; proto je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Přípustné opravné prostředky nelze přitom chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje až do vydání meritorního rozhodnutí průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví (srovnej též sp. zn. II. ÚS 134/06 in http://nalus.usoud.cz). Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy České republiky, v němž se uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává podle § 174 a násl. trestního řádu dozor příslušný státní zástupce, který je povinen, podle § 172 odst. 1 trestního řádu zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Navrhovateli, právně zastoupenému, pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jeho zájmů. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu proto soudce zpravodaj návrh odmítl jako předčasný, a tudíž nepřípustný.