IV.ÚS 67/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Finio a.s., sídlem Evropská 657/120, Praha 6 - Dejvice, zastoupené Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem, sídlem Nábřeží Karla Houry 180, Sušice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2025 č. j. 1 Nc 2473/2025-666 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. listopadu 2025 č. j. 28 C 268/2019-602, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Dr. Marcela Potužáka a obchodní společnosti KZD PROFI s.r.o., sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") probíhá pod spisovou značkou 28 C 268/2019 k žalobě vedlejšího účastníka řízení o zaplacení částky 468 542 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka, coby žalovaná, v tomto řízení vznesla námitku podjatosti soudkyně obvodního soudu Mgr. Jany Hovorkové.

2. O námitce rozhodl Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením tak, že soudkyně Mgr. Jana Hovorková není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci.

3. Z ústavní stížnosti se dále podává, že právní zástupce stěžovatelky požádal dne 11. 11. 2025 o odročení jednání, nařízené obvodním soudem na 14. 11. 2025 v 11:00 hod., a to z důvodu dočasné pracovní neschopnosti jednatele Ing. Ivana Wolfa. Této žádosti obvodní soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením nevyhověl.

4. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že ústavní stížnost proti usnesení, kterým soud nevyloučil soudce z projednání a rozhodnutí věci, je nepřípustná, jelikož stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Rozhodnutím o nepodjatosti soudce soudní řízení nekončí, stěžovatelka má nadále k dispozici procesní prostředky ochrany proti rozhodnutí ve věci samé, pomocí kterých se může bránit i proti tomu, že ve věci podle ní rozhodoval vyloučený soudce (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 28 a násl.).

5. Ze stejného důvodu je ústavní stížnost nepřípustná i v části petitu, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení o nevyhovění žádosti jejího právního zástupce o odročení jednání. Konstantní judikatuře Ústavního soudu totiž odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž navíc případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, které upravují příslušné řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet běžný pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci a není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81 a 90 Ústavy České republiky). Ústavní soud proto obvykle odmítá ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelé brojí proti dílčím rozhodnutím v doposud neskončených řízeních, a to s výjimkou rozhodnutí, jež jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.

6. V nastalé procesní situaci jí ovšem nemůže být jakkoliv na újmu, nevyhověl-li obvodní soud její žádosti o odročení a jednal v nepřítomnosti statutárního orgánu stěžovatelky, a to právě s ohledem na subsidiární charakter ústavní stížnosti. Nelze totiž dopředu předjímat, jak soud (včetně soudu odvolacího) rozhodne, přičemž bude-li mít stěžovatelka i po konečném rozhodnutí ve věci samé za to, že postupem obvodního soudu byla porušena její základní práva, má k dispozici procesní prostředky jejich ochrany. V daném případě je to žaloba pro zmatečnost, neboť podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu může žalobou pro zmatečnost účastník řízení napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Lze doplnit, že rozhodnutí odvolacího soudu je zmatečností postiženo nejen tehdy, jestliže k odnětí možnosti jednat před soudem došlo v průběhu odvolacího řízení, nýbrž i tehdy, byla-li účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně, avšak odvolací soud nezjednal nápravu. I v této části je proto ústavní stížnost nepřípustná.

7. Ústavní soud doplňuje, že podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost neodmítne, i když není splněna podmínka podle § 75 odst. 1 tohoto zákona, pokud stížnost mj. svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatel by ale měl v ústavní stížnosti řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury Ústavního soudu tento přesah vlastních zájmů vyložit (též bod 33 shora uvedeného stanoviska). Stěžovatelka v ústavní stížnosti žádné takové výjimečné okolnosti nedokládá, omezuje se na zcela obecné tvrzení, že "stížnost svým významem nepochybně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky". Ústavní soud důvody pro použití výjimečného postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neshledal.

8. Soudkyně zpravodajka proto ústavní stížnost odmítla jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. února 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka