IV.ÚS 674/02
V PLATNOSTI- NS 3 Tdo 412/2002
- ÚS IV.ÚS 674/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podnět byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, které odmítlo dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení skutku. Soud vysvětlil, že dovolání je mimořádný prostředek, jehož cílem není přezkoumávat skutkové zjištění, ale pouze posuzovat správnost právního výkladu. Proto rozhodnutí Nejvyššího soudu nezakročilo proti ústavně zaručeným právům, a stížnost byla odmítnuta.
Rubrum
IV. ÚS 674/02 Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti L. R., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 8. 2002, čj. 3 Tdo 412/2002-455, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva zaktoveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou vedeny v ustanovení § 265/1 trestního řádu, konkrétně pak z důvodu uvedeného v ustanovení § 265/1g trestního řádu, neboť uplatnil právě tento dovolací důvod. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení. Z obsahu spisu 50 T 1/2001 Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2002, čj. 4 To 199/2001-363, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) trestního řádu zrušen z podnětu stěžovatelova odvolání rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2001, čj. 50 T 1/2001-314, a podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodnuto tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, ve znění zákona č. 265/2001, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, jakož i k náhradě způsobené škody ve výši 1 194 736,-- Kč. O dovolání stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud ČR, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. S poukazem na uvedený dovolací důvod není možno se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a proto ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Nesprávné zjištění skutku má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku, protože však v řízení o dovolání se nelze domáhat přezkoumání zjištěného skutkového stavu, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním. Dovolání je opravným přostředkem mimořádným a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR již ve třetí instanci, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění. Protože Nejvyšší soud ČR v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů ustanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí. Uvedené závěry Nejvyššího soudu ČR jsou zcela v souladu s podstatou a také funkcí dovolání, neboť v dovolacím řízení nelze znovu otevírat otázku správnosti a úplnosti skutkového stavu. Právě takový cíl však odvolatel ve svém dovolání sleduje, když v části III písm. A podaného dovolání tvrdí, že, pokud jde o vinu, právní kvalifikace skutku, uvedeného ve výrokové části rozsudku, nemá v provedených důkazech žádnou oporu. Za tohoto stavu věci nemohlo napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR dojít k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv, takže jeho ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 25. listopadu 2002 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.