IV.ÚS 688/01
V PLATNOSTI- OS Klatovy 6 C 242/96-956
- KS Plzeň 14 Co 573/2001-1044
- ÚS IV.ÚS 688/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesením obecných soudů o zastavení řízení a proti výzvě orgánu veřejné moci k vypracování plánu likvidace důlního díla. Soud uznal, že zpětvzetí návrhu žalobce bylo právně oprávněné, protože předmět sporu odpadl, a že soudní rozhodnutí nezahrnovala porušení základních práv. Výzva orgánu veřejné moci nebyla považována za protiústavní zásah, protože nezakotvuje právo na vlastnictví. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Rubrum
IV ÚS 688/01 Ústavní soud rozhodl dne 26. září 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti obchodní společnosti T., zastoupené advokátem JUDr. R.O., proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 5. 2001, čj. 6 C 242/96-956, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2001, čj. 14 Co 573/2001-1044, a proti výzvě Č.ú., ze dne 3. 10. 2001, čj. 2862/01, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovaným usnesením obecných soudů, jimiž došlo k zastavení řízení, vedeného proti stěžovatelce žalobcem městem K., stěžovatelka tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jejích základních práv, zakotvených v čl. 36, čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka uvádí, že prováděla vyhledávání a průzkum výhradního ložiska nerostu-zlatonosné rudy v průzkumném území K., a to na základě povolení k provádění geologických prací, uděleného jí rozhodnutím Ministerstva hospodářství České republiky. Průzkum byl prováděn povrchovými a podpovrchovými vrtnými pracemi ze štoly N., nacházející se v katastrálním území K. Město podalo žalobu na odstranění staveb, vyklizení nemovitostí a určení, že stavby stěžovatelky jsou na jeho pozemcích, blíže specifikovaných v žalobním návrhu, umístěny v rozporu se zákonem. Z důvodu zpětvzetí návrhu žalobcem bylo řízení Okresním soudem v Klatovech zastaveno, přestože stěžovatelka se zastavením řízení z vážných důvodů nesouhlasila. Na základě jejího odvolání bylo tímto odvoláním napadené usnesení Krajským soudem v Plzni zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Klatovech však stížností napadeným usnesením řízení opět zastavil a Krajský soud v Plzni je usnesením ze dne 27.9.2001 potvrdil. Podle přesvědčení stěžovatelky byla důvodem zpětvzetí návrhu obava žalobce ze zamítnutí jeho návrhu. Tím, že se soudy vyhnuly rozhodnutí o zamítnutí žaloby z důvodu, že žalobce město K. není vlastníkem dotčených pozemků a s ohledem na skutečnost, že žalobce odstranil část movitého a nemovitého majetku stěžovatelky z žalobou dotčených pozemků bez jakéhokoli rozhodnutí příslušného orgánu, bylo porušeno nejen její právo na soudní ochranu, ale bylo tak zasaženo i do jejího práva vlastnit majetek. Stěžovatelka proto byla nucena podat žalobu na náhradu škody. Z výše uvedených důvodů proto navrhuje, aby Ústavní soud stížností napadená usnesení obecných soudů zrušil. Stěžovatelka dále uvádí, že výzvou Č.ú. ze dne 3. 10. 2001, čj. 2862/01, byla vyzvána k předložení plánu likvidace hlavního důlního díla - štoly N. v katastrálním území K., a to do 31. 10. 2001. Je toho názoru, že touto výzvou, která je zásahem jiného orgánu veřejné moci, došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst.3, čl. 3, čl. 4 , čl. 37, čl.38 a čl. 11 Listiny. Nesplnění výzvy by pro stěžovatelku znamenalo vysoké riziko sankčního postihu, spočívající v uložení pokuty. Stěžovatelka vytýká postupu Č.ú. i skutečnost, že tento úřad nezohlednil řadu probíhajících řízení a především pak přezkum rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ve věci odnětí povolení ke geologickým pracím, které je vedeno Vrchním soudem v Praze a jehož výsledek může zcela změnit její postavení. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Ústavní soud jednak zakázal Č.ú. zahajovat řízení o likvidaci hlavního důlního díla - štoly N., v k. ú. K. a rovněž vydal předběžné opatření, jímž by bylo zmíněnému úřadu uloženo, aby nevynucoval vyhotovení a předložení plánu likvidace hlavního důlního díla štoly N. v k. ú. K. V návaznosti na svá tvrzení pak stěžovatelka ve svém podání Ústavnímu soudu podrobně rozebírá své postavení jako účastníka řízení jak ve správním, tak v soudním řízení, zabývá se výkladem zákonů souvisejících s hornickou činností, jí prováděným geologickým průzkumem a upozorňuje na problémy, se kterými se při své podnikatelské činnosti setkává v souvislosti s přístupem příslušných orgánů v dané věci. Z připojeného spisu Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 6 C 242/96, Ústavní soud zjistil, že město K. podalo návrh na odstranění staveb, vyklizení nemovitostí, uvedení do původního stavu, neboť podle jeho přesvědčení stěžovatelka na jeho pozemcích umístila soubor staveb - zařízení staveniště k hornické činnosti bez jeho souhlasu, vstupovala na jeho pozemky neoprávněně a proti jeho vůli prováděla geologický průzkum a další činnosti související s tímto průzkumem. Usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 29.9.2000, čj. 6 C 242/96-825, bylo řízení zastaveno podle ust. § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu, přestože stěžovatelka se zpětvzetím návrhu nesouhlasila. Důvodem zpětvzetí návrhu byla skutečnost, že odpadl předmět řízení, když žalobce v rámci svépomoci na své náklady z předmětných pozemků zařízení staveniště odstranil, a tedy nedostatek pasivní legitimace na straně žalované stěžovatelky. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí odvolání, ve kterém uvedla, že byla předmětnou žalobou poškozena, neboť postupem žalobce jí vznikla i hmotná škoda. Podle jejího přesvědčení je pro další vedená řízení, která byla přerušena ve vazbě na rozhodnutí v této věci, nutné jednoznačné rozhodnutí soudu, ze kterého vyplyne, buď z jakého důvodu se žaloba města zamítá, nebo z jakých důvodů se jí vyhovuje. Bez takového rozhodnutí se totiž nemůže domáhat náhrady škody. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 1. 2001, čj. 14 Co 851/2000-863, usnesení soudu I. stupně ve výroku o zastavení řízení zrušil s tím, že mu uložil, aby znovu posoudil, zda důvody nesouhlasu stěžovatelky se zpětvzetím návrhu jsou vážné. Okresní soud v Klatovech pak rozhodl dne 10. 5. 2001, čj. 6 C 242/96-956, tak , že řízení zastavil. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Plzni rozhodnutím ze dne 27. 9. 2001, čj. 14 Co 573/2001-1044, usnesení soudu o zastavení řízení potvrdil. Ztotožnil se s právními závěry soudu I. stupně a konstatoval, že důvody nesouhlasu stěžovatelky se zpětvzetím návrhu nejsou vážné. V dané věci by bylo neekonomické a neúčelné pokračovat v řízení, neboť předmět sporu odpadl, když zařízení staveniště povolené k dočasnému užívání bylo žalobcem svépomocí odstraněno a ohledně vlastnictví k pozemkům i o náhradě škody se vedou na základě návrhu stěžovatelky dvě samostatná řízení. Stěžovatelka podala proti usnesení Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém namítala, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky usnesením z 26. 3. 2002, čj. 22 Cdo 431/2002-1131, toto dovolání z důvodu nepřípustnosti odmítl. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, čj. 7 A 43/99-92, Ústavní soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí ministra životního prostředí ČR ze dne 10. 3. 1999, čj. M/100065/99 SRK/138/R-813/99, a věc byla vrácena žalovanému Ministerstvu životního prostředí ČR k dalšímu řízení. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR, ze dne 8. 12. 1998, čj.820/773/98, bylo rozhodnuto o odnětí povolení geologických prací pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazeného nerostu zlatonosné rudy v průzkumném území K., vydaného stěžovatelce rozhodnutím Ministerstva hospodářství ČR ze dne 16. 3. 1993 pod čj. 520/685/93-73, jehož platnost byla prodloužena rozhodnutím Ministerstva hospodářství ČR ze dne 28. 2. 1994, čj. 332 875/94-73, do 31. 3. 1999. Důvodem pro odnětí povolení bylo opětovné porušování zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Č.ú., ve znění pozdějších předpisů. Proti zmíněnému rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, o kterém rozhodl ministr životního prostředí tak, že rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Z odůvodnění rozsudku vrchního soudu Ústavní soud zjistil, že důvodem pro zrušení byla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nesprávný postup žalovaného orgánu při rozhodování o vznesené námitce podjatosti. Z připojeného spisu Č.ú. Ústavní soud zjistil, že úřad přípisem ze dne 3. 10. 2001, zn. 2862/01, vyzval stěžovatelku ke splnění zákonné povinnosti, v němž konstatoval, že se skutečností trvalého zastavení provozu v hlavních důlních dílech spojuje § 32 odst. 4 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (dále jen "horní zákon" ), v návaznosti na ustanovení § 10 odst. 5 a 6 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o hornické činnosti"), povinnost vypracovat plán jejich likvidace, a to již před zastavením provozu v hlavním důlním díle. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka dosud nepožádala příslušný orgán státní báňské správy o povolení likvidace hlavního díla - štoly N., a tedy ani nepředložila plán likvidace, nerespektuje výše uvedená ustanovení citovaných zákonů, a z toho důvodu ji Č.ú. vyzývá, aby splnila povinnost vyplývající z příslušných ustanovení do 31. 10. 2001. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, připojených příloh a spisů dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat pouze za podmínky, jestliže navrhovatel tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda. Pojmovým vymezením "jiného zásahu orgánu veřejné moci", se Ústavní soud zabýval již v nálezu sp. zn. III ÚS 62/95 ( ÚS, sv. 4, s. 243), když uvedl, že "ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii. Pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním, ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době svého trvání představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumu či jinému řízení." Za takovýto útok však nelze výzvu Č.ú. považovat, neboť nenaplňuje toto pojmové vymezení v žádné z jeho podmínek. V dané věci zaslanou výzvou zahájil tento úřad jako orgán vrchního dozoru orgánů státní báňské správy, jejichž povinností je vykonávání dozoru nad dodržováním horního zákona, zákona o hornické činnosti a předpisů vydaných na jejich základě, správní řízení, a to v době, kdy stěžovatelce bylo rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, odňato povolení pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazeného nerostu zlatonosné rudy v průzkumném území K. Je věcí stěžovatelky, aby své námitky a právní rozbory uplatnila v rámci zahájeného správního řízení, a využila tak možností, které jí k ochraně jejích práv skýtá zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů. V případě, že v rámci správního řízení nebude mít úspěch a bude jí uložena pravomocným rozhodnutím pokuta, může se domáhat ochrany svých práv u příslušného soudu, neboť podle dosud platné právní úpravy jde o rozhodnutí, které není vyňato z přezkumu podle hlavy druhé, části páté občanského soudního řádu. Na základě výše uvedeného nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že uvedeným postupem Č.ú. nedošlo k tvrzenému zásahu do vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny, a nelze jej hodnotit jako postup překračující meze ústavnosti z pohledu namítaného porušení čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst.3, čl. 3, čl. 4 , čl. 37, čl.38 Listiny . Podstatou ústavní stížnosti, pokud se týká rozhodnutí obecných soudů, je nespokojenost stěžovatelky s právními závěry soudů. Ústavnímu soudu však přezkum věcné správnosti či legality nepřísluší, nedošlo-li zároveň k porušení základních práv a svobod. V dané věci bylo rozhodnuto o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu žalobcem. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na zahájení řízení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Zatímco zákon žalobci výslovně neukládá, aby zpětvzetí návrhu zdůvodnil, vážné důvody musí prokázat ten, kdo se zpětvzetím návrhu nesouhlasí, a nese tak i nepříznivé následky, pokud své tvrzení neprokáže. Vážné důvody, které opravňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu, spočívají zpravidla v tom, že žalovaný má právní nebo jiný, například morální, ekonomický, zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. Jak vyplývá ze stížností napadených rozhodnutí i z řízení předcházejícího, obecné soudy vážnost důvodů stěžovatelčina nesouhlasu zkoumaly a v rámci svých rozhodnutí se s jejími námitkami odpovídajícím způsobem vypořádaly. Podstatnou je i okolnost, že o případných nárocích a tvrzeních stěžovatelky jsou vedena na základě jejích návrhů samostatná řízení. Protinávrh stěžovatelky na určení vlastnictví v návrhu specifikovaných pozemků byl usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 5. 2001, čj. 6 C 242/96-954, vyloučen k samostatnému řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 6. 2001. Žaloba stěžovatelky na plnění - náhradu škody žalovaným městem K. je vedena pod sp. zn. 6 C 101/2001 u Okresního soudu v Klatovech. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny, ani tvrzený zásah stěžovatelky do jejího vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny, takže ústavní stížnost proto není ani v této části důvodná. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 26. září 2002 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.