IV.ÚS 697/06
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože nebyl prokázán zásah do ústavních práv. Soudy nížežších stupňů správně vyložily právní úpravu, podle níž byla nájemní smlouva bez souhlasu správního orgánu neplatná. Nárok na úhradu nájemného a bezdůvodné obohacení proto nebyl přiznán. Rozsudek byl potvrzen na základě § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 29. listopadu 2006 v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelů 1) Ing. Z. K., a 2) R. K., zastoupených JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem 397 01 Písek, Národní svobody 26, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 8. 2006 č. j. 5 Co 1249/2006-153, takto :
Výrok
Návrh se odmítá .
Odůvodnění
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že dle jejich přesvědčení bylo o žalobě na zaplacení částky 16.494,49 Kč s příslušenstvím rozhodnuto v rozporu s právem na soudní a jinou právní ochranu a zasaženo do jejich práva na to, aby jejich záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, jakož i do práva na pokojné užívání majetku. Uvedli, že soudy nesprávně posoudily právní stránku věci, tj. způsob a dobu uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky řízení ze dne 31. 3. 1999, nesprávně pak tuto smlouvu hodnotily jako neplatnou a jejich nárok ze smlouvy plynoucí zamítly. Pokud jde o § 3 odst. 2 věta druhá a třetí zákona č. 116/1990 Sb., který soudy aplikovaly, sdělili navrhovatelé, že, s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 21, č. 5, str. 29, a na novelu citovaného právního předpisu zákonem č. 302/1999 Sb., zrušení použitého ustanovení nežádají. Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 212a odst. 1 obč. soudního řádu včetně řízení, které mu předcházelo, a opodstatněně je jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění rozsudku soud II. stupně, s poukazem na ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb., platné v době uzavření smlouvy, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč byla smlouva o nájmu nebytových prostor, uzavřená mezi účastníky dne 31. 3. 1999, bez předchozího souhlasu správního orgánu neplatná a proč tedy žalobcům, nyní stěžovatelům, nemohl být soudem I. stupně přiznán na základě neplatné smlouvy tvrzený nárok na úhradu nájemného, konečně ani nárok z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaní v době, za níž byl nárok uplatňován, prostory neužívali. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani sdělení Městského úřadu v Písku ze dne 6. 11. 2006, předložené dne 22. 11. 2006 stěžovatelem, když ani z jeho obsahu nelze dovodit udělení souhlasu příslušného správního orgánu k uzavření předmětné smlouvy ze dne 31. 3. 1999 - o nájmu prostor, nepochybně užívaných podnikajícími osobami k provozování služeb. Na odůvodnění rozsudku lze v dalším zcela odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Je třeba dodat, že v obsahu návrhu zmiňovaný nález Ústavního soudu, v němž se zabýval ústavností části zákona č. 111/1994 Sb., ve znění zák. č. 304/1997 Sb., v právní větě, publikované na str. 29 Sbírky nálezů a usnesení č. 21, Ústavní soud mj. vyslovil, že "rovnost postavení účastníků soukromoprávních vztahů však nevylučuje ani zásah státu", čímž měl nepochybně na mysli i možnost zákonné úpravy, určující podmínky pro platnost jejich vzniku.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2006
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.