IV.ÚS 703/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodnutí nižšího soudu bylo v souladu s ústavními zásadami. Stěžovatel byl vyškrtnut ze seznamu advokátů kvůli prohlášení konkurzu, což odpovídá platnému znění zákona o advokacii. Soud nesplnil podmínku pro zápis do seznamu, protože doba pěti let od vyškrtnutí nebyla splněna. Ústavní soud nepřijal návrh, protože nebylo prokázáno porušení základních práv nebo svobod.
Rubrum
IV. ÚS 703/2000 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti JUDr. J.K., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2000, čj. 10 Ca 211/2000-20, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České advokátní komory (dále jen "ČAK") v Praze ze dne 30. 5. 2000, čj. 04-2244/2000, jímž bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel se pro nesplnění podmínky stanovené v § 5 odst.1 písm. f) zák. č. 85/1996 Sb. nezapisuje do seznamu advokátů vedeného ČAK v Praze. Dle názoru stěžovatele ČAK i krajský soud ve svých rozhodnutích porušily jeho právo zakotvené v čl. 1, čl. 4 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, a to tím, že se při svém rozhodování neřídily platnými ustanoveními zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii ( dále "zákon o advokacii"). Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl vyškrtnut se seznamu advokátů podle § 8 odst. 1 písm. g) za doby účinnosti zákona o advokacii před jeho novelizací, uskutečněnou zákonem č. 210/1999 Sb., a to z důvodů, že na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Proti výše uvedenému zamítavému rozhodnutí ČAK stěžovatel uplatnil žalobu, ve které namítal, že v novelizovaném znění zákona o advokacii je nyní vyškrtnutí se seznamu advokátů obsaženo v ustanovení § 7b odst. 1 písm. e) zákona o advokacii. Stěžovatel z toho dovozoval, že splňuje podmínky pro zápis do seznamu advokátů, neboť podmínku uplynutí doby 5 let od vyškrtnutí je nutno vztahovat pouze k účinnosti zákona č. 85/1996 Sb. před novelizací. Krajský soud jeho návrhu nevyhověl s tím, že obě právní normy zákona o advokacii v části, týkající se vyškrtnutí advokáta, vůči kterému byl prohlášen konkurz, ze seznamu advokátů, ve znění před novelizací i po novelizaci, jsou svým obsahem shodné, jediný rozdíl spočívá v tom, že důvod pro vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodů konkurzu je podřazen jinak číselně označené právní normě. Z uvedeného je proto nutno dovodit, že doba 5 let se vztahuje na veškerá vyškrtnutí advokáta, nikoliv pouze ta, která se uskutečnila po novelizaci zákona. Aplikací ust. § 5 odst. 1 písm. f ) zákona o advokacii proto nedošlo ke zpětné účinnosti zákona ve vztahu ke konkurzům, prohlášeným vůči advokátům v době před přijetím novely zákona o advokacii. Uvedený závěr vyplývá dle názoru soudu i z logického výkladu ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o advokacii, dle kterého jedním z požadavků je, aby žadatel nebyl vyškrtnut ze seznamu advokátů podle § 7 b odst. 1 písm. e) nebo f), nebo aby uplynula od vyškrtnutí doba 5 let. Pokud by nebylo možno vzít v úvahu vyškrtnutí advokáta pro prohlášený konkurz z doby před novelou, v situaci, kdy konkurz jako v tomto případě ukončen není, postrádalo by vyškrtnutí na významu, přestože podmínky omezující řádný výkon advokacie trvají. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 211/2000, a dospěl k závěru, že není důvodná. Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod . O takovou situaci se však v daném řízení nejedná, neboť soud napadené rozhodnutí přezkoumal dle ust. § 250 l a násl. o.s.ř., přičemž ve věci postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř. V odůvodnění svého rozhodnutí pak v souladu s ust. § 157 o.s.ř. uvedl, které skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Jeho závěr, dle kterého bylo pro věc rozhodné, že stěžovatel byl vyškrtnut ze seznamu advokátů, protože proti němu byl vyhlášen konkurz, a nesplňuje tak podmínku předpokládanou ust. § 5 odst. 1 písm. f ) zákona o advokacii, pak odpovídá platné právní úpravě a soudem provedenou aplikaci příslušných ustanovení tohoto zákona na daný případ nelze považovat za protiústavní. Pokud jde o poukaz stěžovatele na porušení shora uvedených článků Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud připomíná, že jak opakovaně judikoval ( např. II.ÚS 340/98, Pl. ÚS 12/94), v případě ustanovení článků Listiny základních práv a svobod, která neobsahují žádná samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti na základě zákona při zachování základních práv a svobod, se těchto ustanovení lze domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních práv a svobod, Ústavy ČR nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR, která již obsahují konkrétní základní práva nebo svobody a k jejichž porušení dle stěžovatele došlo. Návrh stěžovatele však žádné takové tvrzení neobsahuje. Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod, a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 29. ledna 2001 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.