Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 71/2000

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2000-03-15 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2000:4.US.71.2000

  1. MS Praha 29 Co 268/99-45
  2. ÚS IV.ÚS 71/2000
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty určené zákonem. Lhůta začala dnem doručení posledního rozhodnutí v řízení, které bylo stěžovateli doručeno v rozhodném období. Soud se opřel o § 75 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona bylo rozhodnutí o odmítnutí stížnosti v souladu s právním předpisem.

Rubrum

IV. ÚS 71/2000 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní , soud rozhodl dne 15. března 2000 ve věci ústavní stížnosti ing. M. V., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. l. 1999, čj. 24 Č 129/98-30, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 1999, čj. 29 Co 268/99-45, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. l), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 24 Č 129/98 Obvodního soudu pro Prahu 4, rozsudek Městského soudu v Praze, čj. 29 o 268/99-45, byl stěžovateli doručen dne 23. 11. 1999. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve dne 2. 2. 2000, stalo se tak již po uplynutí uvedené lhůty 60 dnů. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, jež byla podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 15. března 2000 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.