Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 714/02

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2003-01-24 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2003:4.US.714.02

  1. KS Plzeň 26 K 43/94
  2. ÚS IV.ÚS 714/02
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Stížnost se nevyřizuje, pokud není podána včas, a to i přes možnost nápravy. Soud se nezabýval výsledkem podstatným, protože formální podmínky nebyly splněny. Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud není podána včas po doručení rozhodnutí.

Rubrum

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. S. K., zastoupeného JUDr. M. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 26 K 43/94, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 26 K 43/94, kterým mu, jako bývalému správci konkursní podstaty, byla snížena odměna na částku 500 000,- Kč. Současně navrhl, aby náklady jeho právního zastoupení, právního zastoupení "odpůrce" a vedlejšího účastníka, zcela zaplatil stát. Stěžovatel za odpůrce, zjevně účastníka řízení, proti němuž ústavní stížnost směřuje, označil Český stát - Ministerstvo spravedlnosti ČR. Stěžovatel podrobně popsal dosavadní výkon funkce správce konkursní podstaty úpadce JK + JK, s.r.o. v likvidaci, a tvrdí, že napadeným usnesením byl výrazně zkrácen na odměně správce, čímž bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci zakotvené v čl. 28 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno postupem dle § 46 odst. 2 o.s.ř. dne 25. 11. 2001. Dále uvedl, že stěžovatel podal dne 15. 11. 2001 odvolání do neexistujícího usnesení (požadavek věřitelského výboru o snížení odměny ze dne 31. 10. 2001). Vrchní soud v Praze, kterému bylo odvolání předloženo, vrátil spis zpět s tím, že odvolání nesměřuje proti rozhodnutí soudu. Ústavní soud především posoudil, proti kterému orgánu veřejné moci ústavní stížnost směřuje, přičemž dospěl k závěru, že účastníkem řízení ve smyslu § 76 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ("zákon") je v tomto případě Krajský soud v Plzni, jak vyplývá z petitu ústavní stížnosti. Poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že ústavní stížnost je především podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona). V daném případě bylo napadené usnesení Krajského soudu v Plzni stěžovateli doručeno postupem dle § 46 odst. 2 o.s.ř. dne 25. 11. 2001, přičemž ústavní stížnosti byla podána k poštovní přepravě dne 20. 11. 2002, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky). Ústavní stížnost by dále bylo možno posoudit jako nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona, pro nevyčerpání možného odvolání, tj. všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný opožděně.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2003 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.