IV.ÚS 722/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel neodpovídal podmínkám pro přijetí nároku na ochranu ústavních práv. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, který stanoví zjevnou neopodstatněnost stížnosti. Podle soudního názoru nebylo porušeno právo na spravedlivý soudní proces, protože stěžovatel nevykázal základ pro zásah do ústavního práva. Rozhodnutí bylo založeno na skutečnosti, že smlouva neobsahovala možnost odstoupení a zákon také takovou možnost neumožňuje.
Rubrum
IV. ÚS 722/2000 Ústavní soud rozhodl dle 22. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. J. D., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2000, čj. 27 Co 244/2000-48, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze stěžovatel uvádí, že tímto rozsudkem a řízením jemu předcházejícím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý a nestranný soudní proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okolnosti sepisu smlouvy mezi stěžovatelem a žalobkyní nasvědčují totiž jejímu rozporu s ustanovením § 3 a § 39 občanského zákoníku a rovněž s ustanovením § 49 občanského zákoníku, neboť stěžovatel od smlouvy včas a řádně písemně odstoupil. Podle stěžovatelova názoru i odstoupení od kupní smlouvy třeba totiž považovat za změnu smlouvy, umožňující následné odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 48 občanského zákoníku. Jelikož žalobkyně na stěžovatelovo písemné sdělení o odstoupení od kupní smlouvy nereagovala, ani po něm nepožadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 %, třeba toto jednání chápati jako konkludentní souhlas. Stěžovatel tedy v souladu se zásadou smluvní volnosti a svobodného rozhodování odstoupil způsobem, který respektoval i Ústavní soud, mimo jiné, ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 276/99. Ze všech uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení uvedeného rozhodnutí. Z obsahu spisu 4 C 148/97 Okresního soudu Praha - východ Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 2. 9. 1999, čj. 4 C 148/97-28, bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobkyni společnosti Z. s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích částku 28 990,50 Kč s přísl. jako dohodnutou kupní cenu kupní smlouvou ze dne 11. 11. 1994. V uvedené smlouvě účastníci nesjednali možnost od ní odstoupit a tato možnost není upravena ani zákonem, což ve svých důsledcích znamená, že z této smlouvy jsou oba její účastníci zavázáni. K odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice R. D. rozhodl Krajský soud v Praze tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, ztotožniv se se závěrem, že uzavřením kupní smlouvy jsou z ní v souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku oba účastníci zavázáni. Podle ustanovení § 48 odst. 1 občanského zákoníku totiž od smlouvy může účastník odstoupit jen tehdy, jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto, o takový případ však v projednávané věci nejde. Nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 276/99 se týká zcela jiného typu smlouvy uzavírané spol. s r. o. Z., totiž smlouvy, v níž byla dohodnuta možnost odstoupit od smlouvy, a to kterýmkoli z účastníků. V projednávané věci tomu však tak není, takže ani skutečnost, že mezi účastníky byla pro případ porušení smluvních povinností sjednána smluvní pokuta podle ustanovení § 544 občanského zákoníku, nemění nic na povinnosti stěžovatele zaplatit žalobkyni dohodnutou kupní cenu, není-li možnost odstoupit od smlouvy dána ani zákonem. Jinak dalšími námitkami stěžovatele týkajícími se platnosti kupní smlouvy se totiž zabývaly již obecné soudy a ani Ústavní soud jejich závěry vyvozené z učiněných skutkových zjištění rozhodně nepovažuje za extrémní, a tím i posunující projednávanou věc do ústavně právní roviny. Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 22. ledna 2001 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu