IV.ÚS 727/01
V PLATNOSTI- KS Praha 30 Co 100/2001-224
- ÚS IV.ÚS 727/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh na omezení způsobilosti k právním úkonům nebyl zjevně bezdůvodný. Soud se opřel o přesvědčivé zdůvodnění nižších soudů, která vysvětlila, že nároky na náhradu škody nebyly podloženy důkazy. Znalécký posudek vypracovaný ve trestní věci nebyl považován za závazný pro civilní řízení. Ústavní soud nepřijal argumenty o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
Rubrum
IV. ÚS 727/01 ČESKA REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti B.V., zastoupeného Mgr. M.B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2001, čj. 30 Co 100/2001-224, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ve včas podané ústavní stížnosti doplněné podáním ze dne 30. 1. 2002 stěžovatel uvádí, že v dosavadním řízení byla porušena jeho ústavní práva, zvláště pak právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomuto porušení došlo tím, že obecné soudy dospěly k závěru, že návrh prokurátora na zbavení či omezení způsobilosti navrhovatele k právním úkonům (věc sp. zn. Ne 10 53/88 Okresního soudu Praha - východ) nebyl zjevně bezdůvodný, a to vzhledem k závěrům znaleckého posudku vypracovaného ve zcela odlišné, a to trestní věci. Okresní soud Praha -východ porušil rovněž ústavní právo stěžovatele zakotvené v čl. 3 odst. 3 Listiny tím, že mu způsobil újmu na právech při uplatňování jeho základních práv a svobod. Z těchto, jakož i dalších, důvodu domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku. Z obsahu spisu 11 C 63/98 Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že poté, co zejména z podnětu stěžovatele došlo k delegaci několika okresních soudů, rozhodl posléze Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 28. 11. 2000, čj. 11 C 63/98-146, tak, že návrh stěžovatele na uložení povinnosti České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplatit mu na náhradě škody částku 38 820,- Kč, dále 200 000,- Kč a vyplácet doživotní měsíční rentu ve výši 11 697,-- Kč s účinností od 5. 8. 1988 zamítl, když dospěl k závěru, že vzhledem k znaleckému posudku vypracovanému ve věci sp. zn. 1 T 283/84 nebyl návrh prokurátora zjevně bezdůvodný. V odůvodnění vypořádal se dále okresní soud i s jednotlivými nároky na náhradu škody a uvedl, že uplatňovaná náhrada škody není ničím podložena a že nejsou splněny podmínky ustanovení § 420 občanského zákoníku. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu 1. stupně potvrdil, když se ztotožnil s jeho závěry, že návrh na zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům nebyl podán zjevně bezdůvodně a podrobně se vypořádal i s jednotlivými nároky na náhradu škody s tím, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno a svá tvrzení neprokázal. Konstatované závěry obsažené v rozsudcích obecných soudů jsou zcela logické, přesvědčivé a ani Ústavní soud nenalézá důvod na nich cokoli měnit. Tvrzení o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v citovaných článcích Listiny stěží může obstát a jeví se dokonce jako zcela absurdní, a to mimo jiné i s přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatel podal žalobu dne 7. 8. 1991 u Okresního soudu v Kutné Hoře, věc však byla zejména vzhledem k jeho námitkám postupně delegována Okresnímu soudu v Rakovníku, Kolíně a posléze Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, takže k doručení stěžovatelovy žaloby žalovanému mohlo dojít teprve v roce 1998. Obecné soudy také přesvědčivě zdůvodnily, proč podaný návrh na zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům nelze považovat za zjevně bezdůvodný a stejně přesvědčivě se vypořádaly i s jednotlivými uplatněnými nároky, kteréžto momenty ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti vůbec neuplatňuje. 3 IV. US 727/01 Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 2. května 2003 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.