IV.ÚS 731/05
V PLATNOSTI- OS Litoměřice Nc 5858/2005-25
- ÚS IV.ÚS 731/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty určené pro její podání. Soud uvedl, že stížnost se týkala rozhodnutí, které bylo vydáno po uplynutí lhůty pro podání návrhu. I kdyby byla stížnost podána včas, nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, což je podmínkou pro přípustnost ústavní stížnosti. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, který stanoví nepřípustnost stížnosti podané po uplynutí lhůty.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. J. V., právně zastoupené advokátem JUDr. V. A., proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 4. 2006, č.j. Nc 5858/2005-25, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 11. 11. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož stěžovatelka brojila proti postupu soudů v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, jež bylo vedeno pod sp. zn. 26 Cm 337/93. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem, byla o této náležitosti řízení řádně poučena, načež následně její právní zástupce odeslal dne 31. 3. 2006 Ústavnímu soudu plnou moc, jíž ho stěžovatelka zmocnila k zastupování v dané věci. Ze zákona o Ústavním soudu, jakož i z poučení, kterého se stěžovatelce dostalo, vyplývá, že již samotný návrh ústavní stížnosti musí být sepsán advokátem. Pouhé doplnění plné moci tedy považoval Ústavní soud za nedostatečné a vyzval právního zástupce stěžovatelky k doplnění návrhu. Přípisem ze dne 28. 2. 2007 doplnil advokát ústavní stížnost tak, že stěžovatelka napadá usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 4. 2006, č.j. Nc 5858/2005-25. Jedním ze základních předpokladů pro podání ústavní stížnosti je existence zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, přičemž tento zásah musí být aktuální již v době podání návrhu, tj. musí v době podání trvat. Ústavní stížností nelze brojit proti těm zásahům, jež mohou někdy v budoucnu hypoteticky vzniknout. Obsah ústavní stížnosti se posuzuje zpravidla ke dni podání návrhu a je tedy zřejmé, že ústavní stížností z roku 2005 nelze brojit proti usnesení z roku 2006, o němž se stěžovatelka ve svém původním návrhu z pochopitelných důvodů nezmiňuje. Za předpokladu, že by Ústavní soud vnímal napadení usnesení okresního soudu jako rozšíření návrhu, bylo by nutno na uvedené podání hledět jako na opožděné, neboť první zmínka o tomto usnesení se nachází v přípisu, jež byl odevzdán k poštovní přepravě dne 5. 3. 2007. Minimálně do tohoto data nebyl předmět ústavní stížnosti blíže specifikován a nelze přistoupit na myšlenku, že by bylo lze pod ústavní stížnost podřadit a tedy dodatečně napadnout jakékoli rozhodnutí obecných soudů od data podání návrhu, tj. od 10. 11. 2005. Dále je třeba poznamenat, že i za předpokladu včasného podání by bylo nutno zkoumat, zda byly ve věci usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 4. 2006, č.j. Nc 5858/2005-25, vyčerpány všechny opravné prostředky, neboť ústavní stížnost je založena na zásadě subsidiarity. Z vyžádaného soudního spisu je zřejmé, že stěžovatelka ve věci napadeného usnesení nepodala odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přičemž byla o této možnosti řádně poučena. Ústavní soud by tak musel předmětnou věc odmítnout pro nepřípustnost. Nad nutný rámec odůvodnění lze k soudnímu řízení ve věci samé uvést, že rozhořčení stěžovatelky nad délkou soudního řízení je zcela pochopitelné, na druhou stranu byl výsledkem sporu právní titul, jehož mohla stěžovatelka v zákonné lhůtě využít k domáhání se svých práv, což však neučinila. Napadá-li stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti poučení provedené Vrchním soudem v Praze ve věci samé, nezbývá než konstatovat, že řízení bylo skončeno v roce 2003 a je tedy zřejmé, že jakýkoli přezkum ze strany Ústavního soudu není možný, a to s ohledem na šedesátidenní lhůtu pro podání návrhu od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (srov. ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). S ohledem na okolnosti výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout pro opožděnost, a to v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ČR.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. května 2007 Miloslav Výborný předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.