IV.ÚS 740/13
V PLATNOSTI- NS 30 Cdo 2549/2012
- ÚS IV.ÚS 740/13
Citované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Mohelnici, Nádražní 9, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2549/2012-120 ze dne 29. listopadu 2012 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 26 C 58/2008 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem č. j. 26 C 58/2008 - 35 ze dne 11. května 2009 zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení částky 3.487,77 EUR s příslušenstvím, jíž se stěžovatel domáhal na žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR (dále jen "žalovaná") náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 329/2006 (dále jen "posuzované řízení"). Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 11 Co 341/2009-83 ze dne 18. dubna 2012 poté, co byl jeho předchozí rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4278/2010-69 ze dne 22. listopadu 2011, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že konstatoval porušení práva stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů v posuzovaném řízení. Dovolání stěžovatele proti (druhému) rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako zjevně bezdůvodné. Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů. Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci dovolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím i soud odvolací jeho druhým rozhodnutím rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a druhé rozhodnutí odvolacího soudu a ústavní stížností napadené rozhodnutí dovolacího soudu jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Tyto soudy se též vypořádaly dostatečně s relevantními námitkami stěžovatele a jejich závěr o dostatečnosti poskytnutí kompenzace stěžovateli konstatováním porušení jeho práva na projednání věci bez zbytečných průtahů nelze označit ani za extrémně rozporný s principy spravedlnosti. To, že s tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí, zásah do jeho práv nezakládá. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady jeho podání spočívající v tom, že v plné moci advokáta přiložené k ústavní stížnosti není v souladu s ust. § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 29. května 2013 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.