IV.ÚS 869/08
V PLATNOSTI- MS Praha 23 Co 494/2007-222
- ÚS IV.ÚS 869/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podaná žaloba byla zjevně neopodstatněná. Soud se opřel o princip potenciality příjmů, podle něhož je výše výživného určována i podle možností rodiče, které nejsou nutně odráženy oficiálními příjmy. Bylo zohledněno, že taxikáři často získávají příjmy mimo oficiální záznamy, což je obecně známé. Soud nepovažoval rozhodnutí nižšího soudu za extrémní nebo porušující právo na spravedlivý proces.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2008 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti M. D., zastoupeného JUDr. Michalem Janíkem, advokátem, AK Dlouhá 141, 261 01 Příbram, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2008 č. j. 23 Co 494/2007-222 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve své včas podané ústavní stížnosti stěžovatel žádá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku obecného soudu, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 13 P 34/2006, z něhož zjistil, že tamní soud rozsudkem ze dne 20. 4. 2007 č. j. 13 P 34/2006-198 zvýšil výživné syna stěžovatele z částky 2 000,- Kč na 2 500,- Kč měsíčně a uložil stěžovateli uhradit dluh na výživném. Soud konstatoval, že výdělkové možnosti a schopnosti stěžovatele i jeho bývalé manželky se zvýšily, stejně se zásadně zvýšily potřeby syna M. s nástupem na střední školu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2008 č. j. 23 Co 494/2007-222 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ode dne 1. 9. 2006 se výživné zvyšuje na 4 000,- Kč měsíčně. Odvolací soud měl za to, že stěžovatel jakožto řidič taxi dosahuje vyššího příjmu, než uvádí, a proto vycházel z jeho výdělkových možností a schopností. Nepokládal za nezbytné doplňovat dokazování, neboť dosud provedené důkazy odůvodňovaly závěr, že výdělkové možnosti a schopnosti stěžovatele převyšují jím dokládané oficiální příjmy. Stěžovatel nesouhlasí se stanovenou výší výživného. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje v tom, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na provedení důkazu tzv. měsíčními vyjetinami, které jsou způsobilé prokázat faktickou výši výdělků jím dosahovaných. Odvolací soud vyšel pouze z tvrzení syna coby odvolatele a z vlastního přesvědčení, že dosud provedené důkazy dostatečně odůvodňují závěr o výdělkových možnostech a schopnostech stěžovatele převyšujících jím dokládané příjmy. Stěžovatel si je vědom skutečnosti, že Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat dokazování obecných soudů, má však za to, že v jeho věci nastal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními názory z nich vyvozenými. Jestliže nebyly vůbec zjištěny stěžovatelovy výdělkové možnosti a schopnosti, nebyly zopakovány důkazy, které provedl prvoinstanční soud, a nebyly provedeny důkazy, které by doložily stěžovatelův výdělek, nebylo možno dospět k závěru o schopnosti stěžovatele hradit 4 000,- Kč měsíčně. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a řádně zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Při stanovování výživného dětí vychází česká právní úprava ze schopností, možností a majetkových poměrů obou rodičů (srov. ustanovení § 85 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině), přičemž možnosti jsou chápány jako kategorie objektivní, zatímco schopnosti jako kategorie subjektivní. Důraz na možnosti a schopnosti rodiče odráží princip potenciality příjmů, kdy soud výši výživného nemusí nutně stanovit podle příjmů rodičem dosahovaných a uváděných, nýbrž podle příjmů, kterých by mohl dosahovat za podmínky, že mu v tom nebrání vážný důvod. Na druhé straně je rozsah vyživovací povinnosti rodiče dán odůvodněnými potřebami dítěte, poněvadž s rostoucím věkem dítěte zvyšuje se finanční náročnost jeho potřeb, přičemž je nutno vzít do úvahy nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby vyskytující se nepravidelně za delší období, popř. potřeby zcela nahodilé (srov. Hrušáková, M. a kol: Zákon o rodině - komentář, 3. vydání. C. H. Beck, Praha 2005, str. 420). V projednávané věci vzal odvolací soud v úvahu, že příjem stěžovatele se zvýšil, přičemž současně zcela zásadně vzrostly odůvodněné potřeby jeho syna především s ohledem na zahájení studia na střední škole a roční studijní pobyt ve Spojených státech amerických. Při určování výše výživného je třeba uplatnit též zásadu potenciality příjmů stěžovatele, kdy nejsou zohledňovány toliko příjmy stěžovatelem uváděné, ale soud se opře i o skutečnost obecně známou (tzv. notorietu), ve stěžovatelově případě spočívající v tom, že je obecně známo, že vedle oficiálně uváděného příjmu taxikáři získávají tzv. spropitné, které ve vyjetinách vystavených zaměstnavatelem zaneseno není, a nelze tedy skutečný příjem taxikáře jimi prokazovat. Ústavní soud proto skutková zjištění obecných soudů a závěry z nich učiněné nepovažuje za extrémní a natolik vybočující z mezí spravedlnosti, že by bylo možno shledat porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, které je předpokladem pro zásah Ústavního soudu v podobě kasace v ústavní stížnosti napadeného rozsudku. Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. července 2008 Miloslav Výborný předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.