IV.ÚS 9/02
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podatel nebyl oprávněný účastník řízení. Stížnost byla podána osobou, která neměla právní zastoupení odpovídající § 31 odst. 2 zákona. I kdyby byla podána oprávněnou osobou, nebyl by napadený postup zásahem do ústavněprávní roviny. Soud se rozhodl bez ústního jednání na základě formální neopodstatněnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. K., bez právního zastoupení, proti postupu Ministerstva životního prostředí - odboru výkonu státní správy v Liberci, při vydávání souhlasu podle § 44 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. s umístěním stavby veřejného parkoviště na p.p. č. 627/2 a 627/3, v k.ú. L. , takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 1. 2002 se stěžovatel, dle svého tvrzení, v zastoupení J. N., obrátil na Ústavní soud se stížností na postup Ministerstva životního prostředí - odboru výkonu státní správy v Liberci, při vydávání souhlasu podle § 44 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. s umístěním stavby veřejného parkoviště na p.p. č. 627/2 a 627/3, v k.ú. L. Stěžovatel je toho názoru, že J. N., který je údajně vlastníkem sousedních pozemků dotčených stavbou a v těsném sousedství provozuje podnikatelskou restaurační činnost měl být účastníkem řízení, jež vedlo k vydání uvedeného souhlasu. Stěžovatel tvrdí, že postup Ministerstva životního prostředí - odboru výkonu státní správy v Liberci, je porušením čl. 2 odst. 3 a čl. 3 Ústavy České republiky a čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť je toho názoru, že občanovi bylo formou a způsobem odporujícím demokratickým zákonům České republiky odňato právo hájit svá nezadatelná práva. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona). Ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona ústavní stížnost je oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. V daném případě účastníkem řízení a tudíž i subjektem legitimovaným k podání ústavní stížnosti stěžovatel nepochybně nebyl. Pokud stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že stížnost podává v zastoupení J. N., je nutno konstatovat, že jím předložená fotokopie plné moci ze dne 7. 7. 1998 neodpovídá náležitostem stanoveným v § 31 odst. 2 zákona. I pokud by náležitosti měla, pak třeba uvést, že J. N. by musel být zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona). Ústavní soud považuje za potřebné dále uvést, že i kdyby stížnost byla podána osobou k tomu oprávněnou a splňovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, má za to, že napadený postup či rozhodnutí není svojí podstatou způsobilé zásahu takové intenzity a takového charakteru, který by věc posouval do roviny ústavněprávní. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2002 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.