IV.ÚS 908/15
V PLATNOSTI- KS Praha 32 Co 172/2013-2621
- ÚS IV.ÚS 908/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost z důvodu jejího podání po uplynutí lhůty. Lhůta začala běžet dnem, kdy bylo rozhodnutí považováno za doručené. Stížnost byla podána pozdě, což znamená, že není možné její věcné projednání. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Štěrby, zastoupeného Mgr. Martinem Kejvalem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Kunraticích, Golčova 485, směřující proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ č. j. 12 P 102/2011-2438 ze dne 10. 5. 2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 172/2013-2621 ze dne 20. 5. 2013 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2015, se stěžovatel s poukazem na porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a práva na ochranu rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle pravidel pro počítání lhůt (§ 57 odst. 2 občanského soudního řádu) tato dvouměsíční lhůta začíná běžet dnem, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno, a uplyne ve stejný den o dva měsíce později. Tato dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Jak Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu Praha - západ a z vyžádané kopie doručenky, ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Praze byl stěžovateli doručován na jím uvedenou adresu X, dne 15. 8. 2013. Protože stěžovatel nebyl na uvedené adrese zastižen, byla mu zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Doručující orgán následně dne 27. 8. 2013 zásilku vrátil Okresnímu soudu Praha - západ s poznámkou, že stěžovatel se odstěhoval. Okresní soud postupoval dle ustanovení § 49 odst. 2 občanského soudního řádu a na úřední desce vyvěsil dne 23. 10. 2013 výzvu k vyzvednutí písemnosti, přičemž po 10 dnech od tohoto data nastala v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 občanského soudního řádu fikce doručení. V dané věci se tak stalo dne 4. 11. 2013 (v pondělí, tedy v pracovní den nejblíže následující poslední den lhůty, sobotu 2. 11. 2013); od tohoto dne se ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Praze považuje za doručený stěžovateli. Tvrdí-li stěžovatel, že napadené rozhodnutí městského soudu mu bylo fyzicky doručeno až dne 26. 3. 2015, nemá Ústavní soud důvod toto tvrzení (jehož pravdivost rovněž ověřil dotazem u Okresního soudu Praha - západ) zpochybňovat, zároveň však se stěžovatelem nelze souhlasit v tom, že lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována. Jak Ústavní soud uvedl výše, ve skutečnosti bylo stěžovateli rozhodnutí o posledním procesním prostředku doručeno již dne 4. 11. 2013, a to navzdory skutečnosti, že se s ním stěžovatel v důsledku své vlastní procesní strategie, resp. nečinnosti, neseznámil. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula již dne 6. 1. 2014 (pondělí nejblíže následující poslední den lhůty, sobotu 4. 1. 2014). Stěžovatel podal ústavní stížnost pozdě, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než jeho ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. dubna 2015 Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.