IV.ÚS 92/14

Rubrum

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavly Škrobánkové a Rudolfa Škrobánka, jíž se stěžovatelé domáhali zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. "20 Cdo 3420/2012-251", takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stížnost evidentně sepsali sami. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud zjistil, že tomu tak není. Uvedené podání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatelé nejsou mimo jiné zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud přitom lustrací podání zjistil, že stěžovatelé byli již dříve, při svých předchozích stížnostních žádáních adresovaných zdejšímu soudu vyzýváni k odstranění uvedené vady a byla jim prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej věc sp. zn. II. ÚS 316/11, IV. ÚS 3028/09). Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2387/08 ze dne

22. října 2008). Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. února 2014 Michaela Židlická soudce zpravodaj