IV.ÚS 955/09

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dne 29. května 2009 o ústavní stížnosti Bc. Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Švihlou, advokátem, AK nám. Přemysla Otakara II. č. 32, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2008 č. j. Ncp 1435/2008-36 takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 14. 4. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu a vyslovení výroku, že se jeho věc postupuje Krajskému soudu v Brně jako věcně a místně příslušnému soudu k řízení a projednání této věci. Uvedený návrh stěžovatel odůvodnil porušením práva na spravedlivé soudní řízení nezávislým a nestranným soudem zakotveného v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva na zákonného soudce dle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Českých Budějovicích doručil stěžovateli v postavení žalovaného žalobu o zaplacení částky 280.000,- Kč společně s přípisem, jímž byla vyslovena věcná nepříslušnost tamního soudu, neboť dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. p) o. s. ř. je dána příslušnost soudu krajského. Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.

6. č. j. Ncp 1435/2008-36 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 8. 7. 2008. Mezitím stěžovatel podal návrh, aby jeho věc vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích byla přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně, kterýžto návrh Krajský soud v Českých Budějovicích předložil Nejvyššímu soudu dle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 3. 2009 sp. zn. 4 Nd 414/2008 rozhodl, že stěžovatelova věc se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 6. 4. 2009. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy. Z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel nenapadl naříkané rozhodnutí ve lhůtě shora uvedené, maje za to, že "lze zde uplatnit stavení promlčecí lhůty od doručení usnesení Vrchního soudu v Praze dne 8. 7. 2008 do doručení usnesení Nejvyššího soudu v Brně dne 6. 4. 2009". To však je právní názor zcela neudržitelný, a to již proto, že procesní lhůty nejsou lhůtami promlčecími, neboť promlčení jest institutem práva hmotného, nikoliv procesního. Dovozuje-li stěžovatel včasnost své ústavní stížnosti též z ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, je třeba připomenout, že toto ustanovení je vztažitelné toliko na "jiný zásah orgánu veřejné moci" (srov. též např. Filip/Holländer/Šimimíček: Zákon o Ústavním soudu - komentář, 2. vydání. C. H. Beck, Praha 2007, s. 507), jímž napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze není. Z výše uvedených důvodů odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako opožděně podanou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2009 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj