IV.ÚS 965/15
V PLATNOSTI- ÚS 52 Tm 3/2012
- KS Ústí 52 Tm 3/2012
- ÚS IV.ÚS 965/15
Citované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky B. H., proti postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, v řízení vedeném pod sp. zn. 52 Tm 3/2012, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 4. 2015, se stěžovatelka ve prospěch svého bratra, V. H., t. č. ve Věznici Valdice, domáhá "znovuotevření a důkladné prošetření" případu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn. 52 Tm 3/2012, který byl mediálně znám pod názvem "Mačetový útok v Novém Boru", a v němž její bratr figuroval jako obžalovaný. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že trest odnětí svobody ve výměře 17 a půl roku, který byl v uvedeném trestním řízení uložen jejímu bratrovi, je nespravedlivý, neboť je nepřiměřený tomu, že její bratr nechtěl nikoho zabít a poškozeným (se kterými přišel během incidentu do kontaktu) způsobil pouze lehké ublížení na zdraví. Na výšku trestu měla podle stěžovatelky vliv především nadměrná medializace případu. Navrhovatelka vyslovila rovněž pochybnost o nezávislosti krajského soudu a vytkla "neochotu a nezájem právníků správně důsledně obhajovat" jejího bratra v tomto řízení. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z ústavní stížnosti je přitom zřejmé, že stěžovatelka ji uplatňuje výlučně ve vztahu k právnímu postavení svého bratra, V. H. Jako sestra jmenovaného je bezpochyby osobou oprávněnou podat v jeho prospěch odvolání [srov. § 247 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů] či návrh na obnovu řízení (srov. § 280 odst. 3 trestního řádu). Tato její oprávnění daná trestním řádem však nelze vztahovat na podání ústavní stížnosti. Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že česká právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že stěžovatel musí být účastníkem (stranou) napadeného řízení (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 530/98 ze dne 12. 3. 1999, sp. zn. II. ÚS 122/10 ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 103/13 ze dne 16. 10. 2013, či sp. zn. I. ÚS 921/14 ze dne 19. 3. 2014, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz). V daném případě však stěžovatelka stranou řízení zjevně nebyla a nelze ani tvrdit, že v něm bylo rozhodováno o jejích základních právech a svobodách. Není tudíž aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Jinými slovy, stěžovatelce nepřísluší domáhat se v řízení o ústavní stížnosti ochrany práv třetích osob (jejího bratra), když podat ústavní stížnost jménem jiné osoby nebo v obecném zájmu možné není. Pokud bratr stěžovatelky má za to, že v předmětném trestním řízení bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod, musí se jejich ochrany domáhat v řízení před Ústavním soudem sám. K tomuto kroku ostatně také přistoupil. Z elektronické evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že jeho ústavní stížnost je vedena pod sp. zn. IV. ÚS 657/15, přičemž dosud o ní nebylo rozhodnuto. Z vyložených důvodů a vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí i dalšími formálními a obsahovými nedostatky (mimo jiné stěžovatelka není zastoupena advokátem). K odstranění zmiňovaných vad však Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není z důvodů shora uvedených přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2015 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj