Pl.ÚS 12/15

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Jaroslava Fenyka, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o návrhu navrhovatele "SONOB - sdružení nájemníků a ostatního bydlení", politické hnutí, se sídlem v Praze 1, Saská 520/3, právně zastoupeného Mgr. Filipem Kubrychtem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2015 č. j. Pst 11/2014-33, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 20. 4. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatele směřující proti v záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla podle § 14 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o politických stranách"), pozastavena činnost navrhovatele. Stalo se tak z důvodu nesplnění zákonem stanovených povinností podle § 18 odst. 1 písm. a) a b) zákona o politických stranách, neboť navrhovatel v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému orgánu výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013.

2. Navrhovatel považuje napadený rozsudek za rozporný s čl. 20 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, protože podle jeho přesvědčení nebyly v jeho případě splněny podmínky umožňující omezení výkonu práva na svobodné sdružování.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání návrhu, zkoumá, zda jsou splněny všechny jeho formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

4. Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy České republiky rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Takto vymezená pravomoc Ústavního soudu se vztahuje i na politické hnutí.

5. Podle § 73 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je politická strana oprávněna podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení "lze návrh ... podat ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon politické straně k ochraně jejího práva poskytuje; jestliže zákon takový prostředek neposkytuje, počíná lhůta dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1." 6. Návrh politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy je upraven v ustanovení § 73 zákona o Ústavním soudu jako procesní institut, který je ve vztahu speciality k ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) téhož zákona (srov. též § 73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud to konstatoval v nálezu ze dne 13. 10. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 30/98 (N 137/16 SbNU 27; 243/1999 Sb.) a v nálezu ze dne 15. 12. 1999 sp. zn. I. ÚS 438/98 (N 180/16 SbNU 309). Politická strana - a zde to platí i pro politické hnutí - tedy nemá jako osoba oprávněná k podání návrhu na výběr, zda podat proti rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo o jiném rozhodnutí týkajícím se její činnosti návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy nebo ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Uplyne-li politické straně marně třicetidenní lhůta pro podání návrhu stanovená v § 73 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, nelze toto opomenutí zhojit podáním ústavní stížnosti ve lhůtě dvou měsíců, jak ji stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

7. Podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o Ústavním soudu rozhoduje o shora uvedeném návrhu plénum Ústavního soudu, přičemž plénum dle ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti (sp. zn. Org. 24/14) rozhoduje rovněž o odmítnutí návrhu.

8. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2015 č. j. Pst 11/2014-33, kterým byla podle § 14 odst. 1 zákona o politických stranách pozastavena činnost navrhovatele, bylo doručováno účastníkům řízení, jimiž byla vláda České republiky a navrhovatel. Navrhovateli bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 19. 2. 2014, přičemž téhož dne nabylo právní moci (jak vyplývá z kopie doručenky a informace o řízení na www.nsoud.cz). Třicetidenní lhůta k podání návrhu Ústavnímu soudu navrhovateli uplynula dne 20. 3. 2015.

9. Vzhledem k tomu, že nyní posuzovaný návrh byl Ústavnímu soudu doručen dne 20. 4. 2015 a k poštovní přepravě byl podán dne 17. 4. 2015, je zjevné, že se tak stalo po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání tohoto návrhu. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že navrhovatel označil svůj návrh jako ústavní stížnost, u níž je lhůta k podání upravena v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a činí dva měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podání navrhovatele je totiž nutno posuzovat podle jeho obsahu (§ 63 zákona o Ústavním soudu, § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění změn a doplňků, občanský soudní řád), nikoli podle jeho formálního označení. V daném případě se zjevně jedná o návrh ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy České republiky a § 73 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přičemž o možnosti jeho podání, jakož i o zákonné lhůtě pro jeho podání byl navrhovatel řádně poučen v rozsudku Nejvyššího správního soudu.

10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto plénum Ústavního soudu návrh odmítlo, neboť byl podán po lhůtě stanovené zákonem [§ 73 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. června 2015 Pavel Rychetský, v. r. předseda Ústavního soudu