Pl. ÚS 12/21

Rubrum

Návrh skupiny senátorů na zrušení usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu ze dne 14. 2. 2021 Vláda nouzový stav vyhlašuje na základě čl. 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a činí tak v rámci své exekutivní funkce, která nemá povahu správní, nýbrž ústavní. Rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu je mimořádným, specifickým ústavním aktem („aktem vládnutí“) vydaným za situace, kdy existuje nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy a zdraví. Tento ústavní akt je v rámci parlamentní kontroly, které odpovídá i obecná konstrukce odpovědnosti vlády podle čl. 68 odst. 1 Ústavy, oprávněna přezkoumávat Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Jedná se vlastně o ústavně-politickou kontrolu vlády v mimořádné situaci. Ústavní soud nemá Ústavou ani zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanovenou obecnou pravomoc usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu přezkoumávat. Jiná situace by mohla nastat za okolností, které Ústavní soud uvedl již v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20 ze dne 22. 4. 2020 (U 6/99 SbNU 485; bod 27). Rozhodnutí vlády o krizových opatřeních mohou mít různou podobu a obsah, a nelze je tedy podřadit pod jedinou kategorii právních aktů (srov. také usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/20 ze dne 16. 6. 2020). Ústavní soud proto musí povahu krizového opatření posoudit v každém jednotlivém případě podle jeho obsahu. Napadená usnesení vlády mají povahu právního předpisu sui generis a lze je napadnout v řízení o abstraktní kontrole norem.

Výrok

I. Návrh na zrušení usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 15. února 2021 na dobu 14 dnů, vyhlášeného pod č. 59/2021 Sb., se odmítá.

II. Řízení o návrzích na zrušení usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 126, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 60/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 127, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 61/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 128, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 62/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 129, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 63/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 130, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 64/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 131, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 65/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 132, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 66/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 133, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 67/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 134, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 68/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 135, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 69/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 136, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 70/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 137, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 71/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 140, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 72/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 141, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 73/2021 Sb., a usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 143, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 74/2021 Sb., se zastavuje.

Odůvodnění

I. Vymezení předmětu řízení

1. Ústavnímu soudu byl dne 19. 2. 2021 doručen návrh skupiny 35 senátorů (dále jen "navrhovatelka"), na zrušení usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 15. února 2021 na dobu 14 dnů, vyhlášeného pod č. 59/2021 Sb. (dále také "usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu"), a dále na zrušení usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 126, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 60/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 127, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 61/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 128, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 62/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 129, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 63/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 130, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 64/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 131, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 65/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 132, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 66/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 133, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 67/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 134, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 68/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 135, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 69/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 136, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 70/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 137, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 71/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 140, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 72/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 141, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 73/2021 Sb., a usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 143, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 74/2021 Sb. (dále také "usnesení vlády o přijetí krizových opatření").

2. Navrhovatelka konečně z důvodu ústavněprávní závažnosti a naléhavosti situace navrhuje přednostní projednání návrhu podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

II. Obsah napadených právních aktů

3. Dne 14. 2. 2021 vyhlásila vláda podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (dále jen "ústavní zákon o bezpečnosti České republiky"), nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2). V předmětném usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu vláda uvedla, že nouzový stav vyhlašuje od 00:00 hodin dne 15. 2. 2021 na dobu 14 dnů a zároveň: I. nařizuje pro řešení vzniklé krizové situace krizová opatření [podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "krizový zákon")], jejichž konkrétní provedení stanoví samostatným usnesením vlády; II. ukládá předsedovi vlády řídit a koordinovat úkoly podle bodu I., členům vlády požádat vládu o předchozí souhlas k opatřením souvisejícím s vyhlášeným nouzovým stavem, která člen vlády nebo jím řízené ministerstvo činí v rámci svých pravomocí, a to před jejich uplatněním; III. stanoví, že subjekty kritické infrastruktury mohou určit kritické zaměstnance, jejichž přítomnost na pracovišti je nezbytná pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastruktury, na něž se budou vztahovat zákazy a povinnosti; IV. dosavadní vydaná a platná ochranná a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví nejsou tímto vyhlášením nouzového stavu dotčena; V. pověřuje předsedu vlády informovat neprodleně Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o vyhlášení nouzového stavu podle bodu I.; VI. toto rozhodnutí nabývá účinnosti dnem 15. února 2021 v 00:00 hodin a jeho platnost končí uplynutím 14 dnů od nabytí jeho účinnosti.

4. Dne 14. 2. 2021 vláda přijala na základě vyhlášeného nouzového stavu krizová opatření. Na jejich základě vláda ode dne 15. 2. 2021 00:00 hod. do dne 28. 2. 2021 do 23:59 hod. zakázala maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v tam uvedených provozovnách, dále tam uvedené akce a činnosti se specifikovanými výjimkami (usnesení č. 126), omezila volný pohyb osob na území celé České republiky v tam uvedeném rozsahu (usnesení č. 127), omezila provoz orgánů veřejné moci a správních orgánů v tam uvedeném rozsahu (usnesení č. 128), omezila provoz škol a školských zařízení v tam uvedeném rozsahu (usnesení č. 129), v tam uvedeném rozsahu stanovila podmínky pro zajištění nezbytné péče o děti ve věku 3 až 10 let tam vyjmenovaných zaměstnanců a pracovníků (usnesení č. 130), zakázala návštěvy ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb (usnesení č. 131) a stanovila podmínky pro vycházky uživatelů těchto služeb (usnesení č. 132), zakázala návštěvy ve vazebních věznicích, věznicích a v ústavech pro výkon zabezpečovací detence (usnesení č. 133), omezila volný pohyb osob při vstupu na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov (usnesení č. 134), uložila tam uvedené úkoly a povinnosti subjektům kritické infrastruktury (usnesení č. 135), stanovila podmínky provozu krematorií a zákazů zpopelnění zemřelých v tam konkretizovaném rozsahu (usnesení č. 136), specifikovala výjimky z provádění periodických lékařských prohlídek, platnosti pracovně lékařských posudků a čestných prohlášení (usnesení č. 137), stanovila, že provozovateli informačního systému datových schránek nenáleží odměna (usnesení č. 140), konkretizovala možnosti zrychlení změny zaměstnavatele v případě cizinců pobývajících na území České republiky (usnesení č. 141) a stanovila podmínky pro usnadnění výplaty sociálních dávek (usnesení č. 143).

III. Argumentace navrhovatelky

5. Navrhovatelka po konstatování své aktivní legitimace pro podání návrhu ve smyslu § 64 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu a pravomoci Ústavního soudu v prvé řadě poukázala na přezkoumatelnost usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, neboť postup, který vláda zvolila, se příčí principům demokratického státu a rozvrací systém brzd a protiváh. V této souvislosti připomněla odlišná stanoviska některých soudců Ústavního soudu k usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20, současně akceptovala právní názor, že rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu představuje "akt vládnutí", který je přezkoumatelný Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky (dále také jen "Poslanecká sněmovna"), avšak na rozdíl od citovaného usnesení Ústavního soudu požaduje přezkoumání ústavnosti přijetí tohoto rozhodnutí.

6. Navrhovatelka dále připomíná, že ačkoli je to vláda, kdo nouzový stav vyhlašuje, zásadní roli v jeho "udržení" hraje Poslanecká sněmovna. V souzené věci však vláda tyto ústavní principy dělby moci nerespektuje a obchází nejen rozhodnutí Poslanecké sněmovny neprodloužit nouzový stav, ale také účel ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, který svěřuje rozhodování o trvání nouzového stavu po dobu delší než třicet dnů Poslanecké sněmovně. Navrhovatelka připomíná, že v případě, kdy Poslanecká sněmovna nouzový stav zruší nebo nerozhodne o jeho prodloužení, nesmí vláda bezprostředně rozhodnout o vyhlášení (obdobného) nouzového stavu dalšího, neboť by se tím kontrolní působnost Poslanecké sněmovny vyprázdnila. Na tomto stavu nic nemění ani krizový zákon, který opravňuje hejtmana v situaci, kdy stav nebezpečí nedostačuje ke zvládnutí krizové situace na území kraje, požádat vládu o vyhlášení nouzového stavu. V této souvislosti připomínají odborné názory prof. J. Kysely a doc. J. Wintra.

7. Navrhovatelka proto konstatuje, že smyslem napadeného usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, které podle nich fakticky nereagovalo na žádné nové skutečnosti či okolnosti, které by opětovně dávaly důvod k vyhlášení nového nouzového stavu, není vyhlášením "nového" nouzového stavu v nových podmínkách, nýbrž "faktické prodloužení dosavadního nouzového stavu" vyhlášeného vládou usnesením ze dne 30. 9. 2020 č. 957 (uveřejněného pod č. 391/2020 Sb.), prodlužovaného se souhlasem Poslanecké sněmovny opakovaně do 14. 2. 2021, avšak od 15. 2. 2021 již v rozporu s vůlí Poslanecké sněmovny. Navrhovatelka uzavírá, že tímto postupem byl znehodnocen základní pilíř fungování státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a fakticky došlo k popření podstaty Ústavy.

8. Navrhovatelka v návaznosti na předcházející judikaturu Ústavního soudu (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20 a Pl. ÚS 99/20) ostatně nepochybuje o ústavnosti vládou zvoleného řešení, kdy nouzový stav je vyhlášen jedním usnesením a konkrétní omezení práv a svobod dalšími usneseními, avšak domnívá se, že "nelze z materiálního hlediska na usnesení o nouzovém stavu a usnesení o krizových opatřeních hledět jako na oddělené akty, ale je nutné je z pohledu možnosti ústavního přezkumu považovat za jedno rozhodnutí stejného právního charakteru a společně přezkoumatelné". Navrhovatelka vyslovuje přesvědčení, že usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, jehož nedílnou součástí jsou v souladu s čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky i krizová opatření, jsou společně způsobilá být předmětem abstraktního přezkumu Ústavním soudem. Tvrdí proto, že uvedená krizová opatření jsou protiústavní a navíc dodává, že jsou na trvání nouzového stavu existenčně závislá.

9. Navrhovatelka závěrem navrhuje, aby Ústavní soud i v případě, že by rozhodnutí o předmětném návrhu učinil až poté, kdy nouzový stav skončí, vydal alespoň akademický výrok, podle něhož usnesením vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125 o vyhlášení nouzového stavu ze dne 14. 2. 2021 byl porušen princip demokratického státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy.

IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní stížnost byla projednána plénem Ústavního soudu na základě jeho rozhodnutí o atrahování působnosti ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 (publikováno pod č. 52/2014 Sb.), podle kterého si plénum vyhrazuje rozhodování v případech, kdy je účastníkem řízení nebo vedlejším účastníkem řízení vláda.

11. Navrhovatelka se domáhá, aby Ústavní soud její ústavní stížnost projednal přednostně a s nejvyšším urychlením jako naléhavý návrh ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud tak učinil fakticky.

12. Tento návrh podala skupina 35 senátorů. V souladu s § 64 odst. 5 zákona o Ústavním soudu k němu připojila i podpisovou listinu, na které každý ze senátorů jednotlivě potvrdil, že se k návrhu připojuje. Podmínku aktivní legitimace tedy skupina senátorů zčásti splňuje (srov. dále). IV. 1 Usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu 13. Právní povahou rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu se Ústavní soud zevrubně zabýval již v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20 (dále také zejména v usneseních sp. zn. Pl. ÚS. 11/20, Pl. ÚS 105/20 a Pl. ÚS 111/20) a dospěl zejména k následujícím závěrům (v podrobnostech se odkazuje na první z citovaných usnesení).

14. Speciální procedurální formu soudního přezkumu rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu obecně nepředpokládá ani ústavní pořádek, ani zákon o Ústavním soudu. O nepřezkoumatelnosti vládního vyhlášení nouzového stavu v režimu správního soudnictví i v režimu ústavního přezkumu panuje shoda v komentářové literatuře (viz např. Rychetský, P., Langášek, T., Herc, T., Mlsna, P. a kol. Ústava České republiky; Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 1154-1155; či Mareš, M. a Novák, D. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 53).

15. Vláda nouzový stav vyhlašuje na základě ústavního zákona, a činí tak v rámci své exekutivní funkce, která nemá povahu správní, nýbrž ústavní. Rozhodnutí o nouzovém stavu není primárně zaměřeno na jednotlivé fyzické nebo právnické osoby, neboť vyhlášení samotné pro ně není závazným aktem, který by jim ukládal, měnil či rušil konkrétní práva a povinnosti jakožto adresátům stojícím vně systému vztahů organizační nadřízenosti a podřízenosti ve veřejné správě. Vynutitelná pravidla chování obsahují až konkrétní realizační opatření, která jsou na základě rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu vydávána.

16. Ze stejných důvodů nelze rozhodnutí vlády o nouzovém stavu považovat ani za (jiný) právní předpis ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy nebo § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. V případech přezkumu právních předpisů je příslušnost Ústavního soudu vymezena především předmětem řízení: Ústavní soud nemůže přezkoumávat právní akty, které (ani "jiným") právním předpisem nejsou z hlediska formy (název, procedura, zveřejnění příslušným publikačním orgánem), obsahu (neobsahují právní normy) či funkce (nemají regulovat chování) [srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 224]. Z judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že klasifikaci pramenů práva je nutno odvinout v první řadě od obsahu právní normy (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 24/99 a Pl. ÚS 27/09). Vyhlášení nouzového stavu je ad hoc rozhodnutím - týká se individuálního případu mimořádné situace a neobsahuje žádné opakovatelné pravidlo. Samotné rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu rovněž nemá právněnormativní obsah, v důsledku čehož neplní funkci právního předpisu.

17. Vyhlášení nouzového stavu vládou primárně představuje akt aplikace ústavního práva, který má normativní důsledky, neboť aktivizuje hypotézy norem obsažených v některých zákonech. Jde o mimořádný, specifický ústavní akt vydaný za situace, kdy existuje nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy a zdraví. Ústavní soud nemá Ústavou ani zákonem o Ústavním soudu stanovenu pravomoc takové rozhodnutí vlády přezkoumávat, Ústava nebyla v souvislosti s přijetím ústavního zákona o bezpečnosti České republiky nijak modifikována. Rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu je však - jako ústavní akt - oprávněna přezkoumat Poslanecká sněmovna (jde vlastně o ústavně politickou kontrolu v mimořádné situaci), která je může i zrušit. Existuje tedy relevantní parlamentní kontrola, která ostatně odpovídá i obecné konstrukci odpovědnosti vlády podle čl. 68 odst. 1 Ústavy.

18. Již z předcházející judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20, Pl. ÚS 11/20) lze připomenout, že neobsahuje-li samotné rozhodnutí o nouzovém stavu ve smyslu čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky přímo konkrétní krizová opatření, je jeho přímý a "izolovaný" přezkum Ústavním soudem v zásadě vyloučen, neboť v takovém případě jde primárně o akt vládnutí politické povahy. Naopak - v případě, že by konkrétní krizová opatření byla stanovena přímo v rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu, přezkum Ústavního soudu by nemohl být absolutně vyloučen vůči té části rozhodnutí, která by obsahovala konkrétní krizová opatření obsahující obecně závazná normativní pravidla chování, což však není případ nyní posuzované věci.

19. Navrhovatelka v právě souzené věci (sice) akceptuje právní názor, že rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu představuje "akt vládnutí", který je přezkoumatelný Poslaneckou sněmovnou, ale zdůrazňuje, že nepožaduje přezkoumání důvodnosti rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu, avšak požaduje přezkoumání ústavnosti přijetí tohoto rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti musí připomenout argumentaci uvedenou výše (pod body 14. a 17.), ze kterých jasně vyplývá, že Ústavní soud nedisponuje obecnou pravomocí přezkoumávat usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu. Na této skutečnosti nic nezmění ani domněnka navrhovatelky, že nedošlo ke splnění podmínek stanovených ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky (srov. dále bod 22.) a Ústavou, neboť jiné než v nich uvedené podmínky a zmocnění k případnému zrušení vládou vyhlášeného nouzového stavu Poslaneckou sněmovnou nalézt nelze. Jiná situace by však pochopitelně mohla nastat za okolností, které Ústavní soud uvedl v citovaném usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20 (bod 27.), totiž kdyby akt vyhlášení nouzového stavu vládou byl v rozporu se základními principy demokratického právního státu, znamenal-li by změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1, čl. 9 odst. 2, případně také čl. 10 a čl. 10a Ústavy), přičemž významnou úlohu by za této situace sehrál návrh politické menšiny.

20. Z uvedeného tedy vyplývá, že Ústavní soud absenci soudní kontroly vyhlášení nouzového stavu nepovažuje za absolutní, avšak současně musí zdůraznit, že návrh v souzené věci uvedené podmínky nenaplňuje a nemůže jej proto vést a legitimovat k přesahu jemu Ústavou a zákonem o Ústavním soudu vymezené působnosti a pravomoci. Ostatně Ústavní soud se již napadeným rozhodnutím o vyhlášení nouzového stavu zabýval, avšak k výše naznačenému postupu neshledal důvod (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/21, Pl. ÚS 9/21 a Pl. ÚS 10/21). Jak vyplývá z argumentace připomenuté v předchozích odstavcích, takový "akt vládnutí" náleží do rámce ústavně politického přezkumu Poslaneckou sněmovnou. Je proto právě na ní, aby posoudila ústavně právní rozměr kroků vlády v rámci vyhlášeného nouzového stavu a snahy vlády o jeho prodlužování, a to nově (což je nutno v souzené věci zvláště zdůraznit) již za situace odmítavého postoje samotné Poslanecké sněmovny.

21. Ústavní soud ostatně připomíná, že Poslanecká sněmovna již příslušný krok ústavně právní kontroly učinila. A sice usnesením ze dne 18. 2. 2021 č. 84, které bylo uveřejněno pod č. 84/2021 Sb. v částce č. 34/2021 Sb., jímž zrušila nouzový stav k datu účinnosti zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, nejpozději však k 27. 2. 2021. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že citovaný zákon byl přijat dne 26. 2. 2021 a pod č. 94/2021 Sb. byl uveřejněn v částce č. 38/2021 Sb.; platnosti nabyl dne 26. 2. 2021 a účinnosti 27. 2. 2021.

22. Jako obiter dictum Ústavní soud dodává, že ústavní zákon o bezpečnosti České republiky nelze vykládat prostřednictvím běžného zákona o krizovém řízení. Jestliže pak ústavní zákon o bezpečnosti České republiky kogentně stanoví, že vláda může vyhlásit nouzový stav nejdéle na dobu 30 dnů a uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny (čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2), jiný postup při prodloužení nouzového stavu není možný. Nezmění-li se skutečnosti, na základě kterých byl vyhlášen nouzový stav, nelze "nově" vyhlásit nouzový stav vládou od okamžiku, kdy "povolený" nouzový stav skončil a Poslanecká sněmovna s jeho prodloužením nesouhlasila. Stanoví-li § 3 odst. 5 krizového zákona pravidlo, že "Není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu", především to není možné vykládat tak, že jde o jakousi výjimku ve vztahu k možnosti prodlužování nouzového stavu Poslaneckou sněmovnou podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákon o bezpečnosti. Žádosti musí obligatorně předcházet vyhlášení stavu nebezpečí a teprve na základě zhodnocení situace závěr, že není "možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí" (§ 3 odst. 5 krizového zákona). Navíc jde o pouhou žádost hejtmana/ů, kterou není vláda vázána.

23. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh na ústavněprávní přezkum usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný. IV. 2 Usnesení vlády o přijetí krizových opatření 24. Ústavní soud musí i v právě souzené věci opět připomenout, že se otázkou, zda usnesení vlády o přijetí krizových opatření představuje akt způsobilý být předmětem řízení o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu podle § 64 a násl. zákona o Ústavním soudu, zabýval opakovaně. Ostatně v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 20/20 konstatoval, že rozhodnutími vlády o krizovém opatření, kterými je zasahováno do základních práv a svobod přímo, nebo která pro takovýto zásah prostřednictvím individuálního správního aktu vytvářejí právní základ, mohou mít různou podobu a obsah, pročež je nelze souhrnně podřadit pod jedinou kategorii právních aktů. Z hlediska řízení před Ústavním soudem mohou být v závislosti na svém obsahu přezkoumatelná buď jako právní předpis, nebo jako rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci. Ústavní soud musí tuto povahu krizového opatření posoudit v každém jednotlivém případě podle jeho obsahu.

25. Napadená usnesení vlády č. 126 až 137 a 140 až 143, o přijetí krizových představují obecnou regulaci upravující svůj předmět a subjekty definičními znaky a vztahující se na celé území České republiky (v usnesení č. 134 vyjmenovaných okresů), jakož i na neomezený počet v nich druhově určených subjektů. Jde tedy o právní předpis sui generis, který lze napadnout v řízení o abstraktní kontrole norem.

26. Ústavní soud se především musel zabývat skutečností, že všechna napadená usnesení vlády o přijetí krizových opatření již nejsou platná ani účinná. Podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů zastaví, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbydou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem. S ohledem na rozhodnutí o zrušení nouzového stavu ke dni uvedenému v usnesení Poslanecké sněmovny č. 84/2021 Sb. a nabytí účinnosti zákona č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, počínaje dnem 27. 2. 2021 (podrobněji viz výše bod č. 21.), pozbyly také platnosti a účinnosti napadená usnesení vlády o přijetí krizových opatření již ke dni 27. 2. 2021.

27. Ústavní soud proto řízení o návrhu na zrušení napadených usnesení vlády o přijetí krizových opatření zastavil.

V. Závěr

28. Ústavní soud z výše uvedených důvodů návrh v části směřující proti usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 15. února 2021 na dobu 14 dnů, vyhlášenému pod č. 59/2021 Sb., podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a řízení o návrhu v části směřující proti usnesení vlády o přijetí krizových opatření podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastavil.

Poučení

I. Vymezení předmětu řízení II. Obsah napadených právních aktů III. Argumentace navrhovatelky IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem IV. 1 Usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu IV. 2 Usnesení vlády o přijetí krizových opatření V. Závěr Poučení: Odlišné stanovisko soudkyně Milady Tomkové k usnesení sp. zn. Pl. ÚS 12/21 Odlišné stanovisko soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy a Radovana Suchánka k usnesení sp. zn. Pl. ÚS 12/21 Odlišné stanovisko soudce Jana Filipa k výroku a odůvodnění usnesení sp. zn. Pl. ÚS 12/21