Pl.ÚS 17/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zrušení § 17 odst. 14 zákona o veřejném zdravotním pojištění, protože byl podán osobou zjevně neoprávněnou. Soud uvedl, že návrh na zrušení zákona může podat pouze osoba, která podala ústavní stížnost na konkrétní zásah do svých ústavních práv. Navrhovatel nebyl v tomto případě účastníkem ústavní stížnosti, a proto neměl právní základ k podání návrhu. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci návrhu Sdružení ambulantních specialistů České republiky, se sídlem Praha 9, Pod Pekárnami 243/6, zastoupeného JUDr. Janem Vorlíčkem, advokátem se sídlem Modřice, Prusinovského 820, na zrušení § 17 odst. 14 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel svým návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 3. 2005, navrhl zrušení § 17 odst. 14 zákona č. 48/1997 Sb. Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti podaného návrhu a dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS")]. Návrh na zrušení zákona, podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR, je oprávněn podat, podle § 64 odst. 1 ZÚS, prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek uvedených v § 118 ZÚS, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 ZÚS, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 ZÚS. Navrhovatel je podle § 74 ZÚS oprávněn podat, spolu s ústavní stížností, návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle jeho tvrzení je zákon v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě jiný právní předpis v rozporu se zákonem. Jestliže navrhovatel nepodal ústavní stížnost, kterou by napadal individuální, konkrétní zásah do svých ústavně zaručených práv, není osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona, tedy k návrhu na zrušení normativního právního aktu, jehož vydání nelze považovat za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a § 72 odst. 1 písm. a) ZÚS. Návrh stěžovatele nesplňuje podmínky obsažené v ustanovení § 74 ZÚS. Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, protože jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [viz ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) ZÚS]. V souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. b) ZÚS rozhodoval o návrhu senát Ústavního soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. dubna 2005 JUDr. Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.