Pl.ÚS 33/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Josefa Baxy, Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Radovana Suchánka, Jana Svatoně (soudce zpravodaje), Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Jiřího Zemánka o návrhu spolku Život naplno a bez bariér z. s., sídlem Nádražní 601/159, Ostrava - Přívoz, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem, sídlem Čéčova 689/11, České Budějovice 3, na zrušení § 67ca zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 71/2023 Sb., § 8a zákona 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, ve znění zákona č. 71/2023 Sb., a § 2a zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2023 Sb., za účasti Parlamentu, jako účastníka řízení, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 2. 6. 2023 obdržel Ústavní soud podání označené jako "návrh na zrušení části zákonů", kterým se navrhovatel - podle svých slov - v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") postupem opírajícím se o § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení, a to pro jejich rozpor s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 5, čl. 6 a čl. 9 odst. 2 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 21 odst. 1 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod, jakož i mezinárodněprávními závazky České republiky, jež plynou z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále pak s obecným zákazem diskriminace a principem právní jistoty, resp. s legitimním očekáváním, který má vyplývat ze zákazu retroaktivity právních norem.

2. Navrhovatel argumentuje tím, že zastupuje občany České republiky s různým druhem postižení, kteří jsou přesvědčeni, že se jich přijatá úprava zásadně dotkne, a kteří by byli vážně poškozeni na svých právech, pokud by měli podávat žaloby a absolvovat soudní řízení. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Ústavní soud "stížnost" podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu přijal, a požaduje, aby se stal vedlejším účastníkem řízení o zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, které bylo zahájeno na návrh skupiny poslanců Poslanecké sněmovny (pozn.: toto řízení je vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 30/23).

3. Současně navrhovatel žádá, aby se Ústavní soud podle § 39 zákona o Ústavním soudu usnesl na tom, že věc je naléhavá, a jím podaný návrh projednal přednostně, mimo pořadí návrhů, v němž mu tyto došly.

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly splněny procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, a dospěl k závěru, že k projednání návrhu je příslušný a že navrhovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, zjevně však není osobou, která by jej byla oprávněna podat.

5. Ústavní soud výše uvedené podání s ohledem na jeho obsah kvalifikoval jako návrh na zrušení zákona, resp. jeho jednotlivých ustanovení, neboť i když se v něm či plné moci používá rovněž pojem "stížnost" či "ústavní stížnost", je z něho patrno, že k žádnému konkrétnímu zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kterým by bylo porušeno ústavně zaručené základní právo či svoboda navrhovatele, nedošlo (nemohlo dojít); tvrzen je zásah pouze hypotetický, a to navíc nikoliv do ústavně zaručených základních práv a svobod navrhovatele, ale jeho členů.

6. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je přitom oprávněn podat pouze ten, komu ustanovení § 64 odst. 1 ve spojení s § 27 odst. 1 zákona o Ústavním soudu takové oprávnění přiznává. Fyzické a právnické osoby tak mohou podle § 64 odst. 1 písm. e) tohoto zákona učinit pouze, jestliže podaly ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu. Tato situace však v posuzované věci nenastala.

7. Domáhá-li se navrhovatel aplikace § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, uvedené ustanovení se týká (jen) řízení o ústavních stížnostech podle § 72 a násl. téhož zákona, a v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů podle § 64 a násl. téhož zákona je použít nelze.

8. Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

9. Nebyl-li návrh podán oprávněným navrhovatelem, ten pak nemá ani právo se účastnit jednání, resp. řízení o dříve podaném návrhu na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, které u Ústavního soudu probíhá pod sp. zn. Pl. ÚS 30/23 (§ 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario).

10. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o naléhavosti věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu, neboť o návrhu rozhodl neprodleně poté, co ho obdržel.

11. Ústavní soud o návrhu rozhodl v plénu, a to v souladu s čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. června 2023 Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu