Pl.ÚS 58/04
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zrušení části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon o převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu. Návrh byl považován za zjevně neopodstatněný, protože se směřoval proti novelizujícímu zákonu, nikoli proti zákonu, který byl novelizován. Soud upozornil, že kontrola ústavnosti může být provedena pouze proti zákonu, jehož znění je napadáno, nikoli proti právnímu předpisu, který jej mění. Výsledkem bylo odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Pavlem Švábem, advokátem v Praze 2, Slezská 13, na zrušení části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 5. listopadu 2004 návrh, kterým se skupina 56 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a skupina 23 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatelé") domáhají návrhem podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), zrušení "části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony" (dále jen "část třetí zákona č. 253/2003 Sb."). Ústavní soud nejdříve posoudil splnění podmínek, za kterých může o návrhu rozhodnout. Návrh podaly dvě skupiny oprávněných navrhovatelů ve smyslu § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Návrh rovněž splňuje podmínku § 66 zákona o Ústavním soudu, když napadený právní předpis nabyl platnosti dne 6. srpna 2003 a nebyl dosud změněn. Stejně tak tuto podmínku splňují čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, což jsou ustanovení, se kterými má být část třetí zákona č. 253/2003 Sb. v rozporu. Stejně tak nebyly zjištěny důvody pro zastavení řízení ve smyslu § 67 zákona o Ústavním soudu. Co se týče vlastního obsahu návrhu, je v něm vytýkána neústavnost části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterou se mění zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona č. 39/1993 Sb., zákona č. 183/1993 Sb., zákona č. 131/1994 Sb., zákona č. 166/1995 Sb., zákona č. 29/1996 Sb., zákona č. 30/1996 Sb., zákona č. 139/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Neústavnost spatřují navrhovatelé v tom, že do zákona č. 229/1991 Sb. byly cestou čl. V zákona č. 253/2003 Sb. vloženy nové odstavce 6 a 7, které znějí: "(6) Oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu. V případě, že o právu na převod pozemku nerozhoduje Pozemkový úřad, oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let od doby, kdy mohla nárok na převod uplatnit u Pozemkového fondu poprvé. (7) Po uplynutí doby uvedené v odstavci 6 právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká." Ústavní soud v této části návrhu dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Vyšel přitom ze své již ustálené judikatury, podle které není vázán odůvodněním návrhu, je však vázán jeho petitem. Ten následně určuje další postup Ústavního soudu a možný výsledek řízení. Ústavní soud posoudil petit návrhu na zahájení řízení o kontrole ústavnosti části třetí zákona č. 253/2003 Sb. a byl nucen konstatovat, že tento petit směřuje nikoli proti platnému znění § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb., nýbrž proti části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterým byla tato ustanovení do zákona č. 229/1991 Sb. s účinností od 6. srpna 2003 nově vložena cestou čl. V zákona č. 253/2003 Sb. Takovýto návrh je ve smyslu judikatury Ústavního soudu považován za zjevně neopodstatněný (srov. usnesení ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, usn. č. 27, nález č. 128/2001 Sb. a nález č. 95/2002 Sb.), neboť směřuje nikoli proti zákonu, který je novelizován, nýbrž proti zákonu novelizujícímu. Ustanovení novelizujícího zákona se však stávají součástí zákona novelizovaného, odkud jedině mohou být v případě zjištěné neústavnosti odstraněna. Samotné jejich zrušení v zákoně novelizujícím by tuto funkci kontroly ústavnosti nemohlo splnit. Pouze zákon č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 253/2003 Sb., obsahuje z hlediska legislativně technického napadená ustanovení § 13 odst. 6 a 7 a jedině na tomto místě mohou být v případě vyhovujícího nálezu z právního řádu České republiky zrušena. Tato vada návrhu je Ústavním soudem považována za vadu neodstranitelnou. Pokud by navrhovatelé nově formulovali petit svého návrhu v této části, podali by ve skutečnosti zcela nový návrh, který by směřoval proti jinému zákonu, totiž novelizovanému zákonu č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nikoli proti zákonu č. 253/2003 Sb. V této souvislosti třeba zdůraznit, že navrhovatelé napadají část třetí zákona č. 253/2003 Sb. pouze pro obsahový rozpor s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, nikoli pro zbývající důvody možné neústavnosti ve smyslu § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tj. pro překročení ústavně vymezené kompetence Parlamentu České republiky, popř. z důvodu nedodržení ústavně předepsané procedury přijetí a vydání napadeného zákona. Pouze v těchto posledně uvedených případech je možné ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. nález č. 30/1998 Sb. a nález č. 476/2002 Sb.) samostatně přezkoumávat ústavnost novelizujícího právního předpisu. V části třetí zákona č. 253/2003 Sb. je dále obsažen čl. VI, který je pouze přechodným ustanovením k čl. V tohoto zákona. Toto přechodné ustanovení se tak váže na text § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 253/1003 Sb. Kontrola ústavnosti akcesorického ustanovení však v případě nemožnosti kontroly ústavnosti ustanovení, na které se toto akcesorické ustanovení svou existencí váže, pozbývá jakéhokoli právního významu. Ústavnímu soudu proto z výše uvedených důvodů nezbylo než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., a to jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. prosince 2004
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.