Pl.ÚS 3/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského, soudkyně a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaje), Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o podání označeném jako ústavní stížnost JUDr. Norberta Naxery, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2021 č. j. Vol 105/2021-17, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I. Předchozí průběh řízení

1. Navrhovatel, povoláním advokát, se v řízení před Nejvyšším správním soudem domáhal toho, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o neplatnosti voleb kandidátů Mgr. Martina Baxy, Mgr. Rudolfa Salvetra, PhDr. Marka Ženíška, Ph.D., Ing. et Ing. Miloše Nového, Ing. Michaely Opltové, Ing. Josefa Bernarda, Ing. Marie Pošarové, PhDr. Ivany Mádlové, Ph.D., MBA, Ing. Jana Volného, MUDr. Kamala Farhana a Mgr. Bc. Huberta Langa, zvolených v Plzeňském kraji ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 8. a 9. 10. 2021.

2. Nejvyšší správní soud jeho návrh zamítl, neboť dospěl k závěru, že se stěžovatel domáhá přezkumu volebního procesu jako celku, aniž by vůbec specifikoval, jak tvrzené nedostatky konkrétně ovlivnily zvolení uvedených kandidátů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelovy námitky mířily na neplatnost celých voleb a v případě důvodnosti by nemohlo dojít k nápravě výrokem soudu o neplatnosti volby konkrétních kandidátů, tedy nemohly být tyto námitky vzhledem k vymezení soudního přezkumu voleb v § 87 odst. 2 zákona č. 247/19995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen "volební zákon"), důvodem pro vyslovení neplatnosti volby těchto kandidátů. Nejvyšší správní soud konstatoval, že nemá prostor pro vyhovění návrhu, neboť nedisponuje procesním nástrojem pro řešení namítané situace.

II. Argumentace navrhovatele

3. V záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu napadl navrhovatel podáním, které označil jako ústavní stížnost. V něm uvedl, že Nejvyšší správní soud věc nesprávně právně posoudil, rozhodoval příliš formalisticky a odepřel stěžovateli právo na soudní ochranu. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vede podle jeho názoru k nedůvodnému omezení žalobní legitimace občanů. Uvedl, že nepočítá-li volební zákon s opakováním celých voleb, neznamená to, že by tato mezera nemohla být překlenuta de lege ferenda soudním rozhodnutím.

III. Vyjádření účastníka řízení

4. Nejvyšší správní soud k výzvě Ústavního soudu uvedl, že vyšel při rozhodování ze své ustálené judikatury a ze skutečnosti, že volební zákon rozlišuje dva okruhy navrhovatelů, jejichž aktivní legitimace se liší. Zatímco občan může podat návrh na neplatnost volby kandidáta jen ve vztahu ke kandidátům zvoleným ve volebním kraji, kde je zapsán do stálého seznamu voličů nebo kde své volební právo uplatnil, politická strana může takový návrh podat ve vztahu ke všem kandidátům zvoleným v krajích, kde kandidovala. V doplnění vyjádření pak odkázal na plenární usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 41/21.

IV. Procesní předpoklady projednání návrhu

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že podání navrhovatele, označené jako ústavní stížnost, všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nesplňuje.

6. Procesní předpoklady řízení jsou určeny předmětem řízení a pravidly, která jsou pro takové řízení stanovena zákonem o Ústavním soudu jednak obecně, jednak podle zvláštností jednotlivých typů řízení před Ústavním soudem v hlavě druhé části druhé zákona o Ústavním soudu (§ 64 až 125f). Tato pravidla respektují povahu jednotlivých předmětů řízení spadajících do kognice Ústavního soudu a s nimi spojených referenčních hledisek a procesních podmínek řízení. Návrh však tato pravidla nerespektuje. IV. a) Posouzení návrhu podle jeho obsahu 7. Ústavní soud dospěl k závěru, že na projednávanou věc plně dopadají závěry vyslovené v plenárním usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 41/21.

8. Předně je nutno konstatovat, že navrhovatel označil své podání jako ústavní stížnost. V citovaném plenárním usnesení Ústavní soud nicméně uvedl, že tento typ podání není účinným prostředkem k právní ochraně řádného složení komor zákonodárného sboru a současně nemůže být v dané věci ani účinným prostředkem ochrany subjektivního veřejného práva. Institut ústavní stížnosti nemůže splnit to, co se očekává od řízení ve věcech volebního soudnictví. Je tomu tak proto, že ve volbách, na rozdíl od obecného soudnictví, se nerozhoduje o subjektivních ústavně zaručených právech a svobodách, ale o legitimování zákonodárného sboru jako výrazu sebeorganizace nositele moci ve formě ustanovování reprezentace lidu (čl. 2 odst. 1 Ústavy).

9. Ústavněprávní přezkum voleb však není vyloučen. Ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy České republiky nesvěřuje Ústavnímu soudu kompetenci rozhodovat pouze "o ověření volby poslance nebo senátora", nýbrž o opravném prostředku "ve věci" ověření této volby, tzn. o celém volebním procesu upraveném objektivním volebním právem. Ústavní soud by se tedy musel návrhem na přezkum voleb zabývat i v případě, kdy by navrhovatel, který je aktivně legitimován k podání návrhu podle § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, nebyl formálně právně aktivně legitimován k podání návrhu podle § 85 zákona o Ústavním soudu. To celé však za předpokladu, že by došlo k zachování lhůty k podání takového návrhu podle § 85 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

10. Ústavní soud posoudil podle § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu, podání navrhovatele podle jeho obsahu. Dospěl k závěru, že jde o opravný prostředek ve smyslu § 85 zákona o Ústavním soudu. Jde o opravný prostředek jako speciální nástroj ochrany proti porušení volebního práva (zákonodárství) v objektivním smyslu (tedy nejen ústavně zaručeného práva), do kterého by bylo přímo, bezprostředně a aktuálně zasaženo orgánem veřejné moci, jak je to vyžadováno u ústavní stížnosti. IV. b) Posouzení včasnosti návrhu 11. Podle § 85 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze uvedený opravný prostředek podat v desetidenní lhůtě, která se v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu počítá až ode dne přijetí usnesení Poslanecké sněmovny o ověření voleb [srov. čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy]. V relaci k volbám do Poslanecké sněmovny konaným ve dnech 8. a 9. 10. 2021 bylo příslušné usnesení Poslanecké sněmovny přijato dne 10. 11. 2021 (hlasování dostupné na https://www.psp.cz/eknih/2021ps/ stenprot/001schuz/s001009.htm#h5). To znamená, že lhůta k podání opravného prostředku počala běžet dne 11. 11. 2021 a skončila nejbližším pracovním dnem po uplynutí desátého dne, tj. v pondělí dne 22. 11. 2021. Návrh navrhovatele v posuzované projednávané věci byl datován dne 10. 1. 2022 a doručen do datové schránky Ústavního soudu téhož dne. Jde tedy o návrh podaný po uplynutí zákonné desetidenní lhůty.

V. Závěr

12. Na základě shora uvedených důvodů proto Ústavní soud podání navrhovatele označené jako ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

13. O návrhu bylo rozhodnuto podle čl. 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. d) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., podle něhož si plénum Ústavního soudu vyhrazuje rozhodování o opravném prostředku ve věci ověření volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy.