Pl.ÚS-st. 39/14

Rubrum

I. Nárok na náhradu nemateriální újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vzniká za předpokladu, že k zásahu státu do osobní svobody dotčené osoby došlo, resp. tento zásah byl ukončen až poté, co se tato mezinárodní úmluva stala pro Českou republiku závaznou (tj. od 18. 3. 1992); okamžik účasti této osoby na rehabilitaci není z tohoto hlediska relevantní. II. Tento právní názor se neuplatní u případů, kdy žaloba na zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla podána ještě před přijetím tohoto stanoviska.

Výrok

Plénum Ústavního soudu přijalo pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14 dne 25. listopadu 2014 ve složení Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vlasta Formánková, Vladimír Kůrka, Tomáš Lichovník, Jan Musil, Pavel Rychetský, Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček, Milada Tomková a Jiří Zemánek na návrh III. senátu Ústavního soudu podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci vedené před tímto senátem pod sp. zn.

III. ÚS 1856/13, toto stanovisko:

Odůvodnění

I. Nárok na náhradu nemateriální újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vzniká za předpokladu, že k zásahu státu do osobní svobody dotčené osoby došlo, resp. tento zásah byl ukončen až poté, co se tato mezinárodní úmluva stala pro Českou republiku závaznou (tj. od 18. 3. 1992); okamžik účasti této osoby na rehabilitaci není z tohoto hlediska relevantní. II. Tento právní názor se neuplatní u případů, kdy žaloba na zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla podána ještě před přijetím tohoto stanoviska.

Poučení

I. Incidenční rozhodnutí Ústavního soudu II. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti III. a) Základní východisko III. b) Aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy z pohledu ratione temporis III. c) Aplikace čl. 3 Protokolu č. 7 k Úmluvě z pohledu ratione temporis a materiae IV. Časové účinky tohoto stanoviska Odlišné stanovisko soudce Jana Filipa k II. bodu výroku stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14 Odlišné stanovisko soudce Vladimíra Kůrky I. II. III.