Konf 28/2021

Rubrum

USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu státního tajemníka v Ministerstvu zahraničních věcí, se sídlem Praha 1, Loretánské nám. 101/5, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 1 na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 142/2021, o zaplacení 698 000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně L. D., zastoupená Mgr. Petrou Jiráskovou Málkovou, advokátkou se sídlem Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, a žalovaná Česká republika – Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Praha 1, Loretánské nám. 101/5, takto:

Výrok

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 142/2021, o zaplacení 698 000 Kč s příslušenstvím, j e s o u d .

II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 9. 2021, čj. 39 C 142/2021-11, se zrušuje.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným dne 30. 11. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních sporech“), se státní tajemník v Ministerstvu zahraničních věcí (dále jen „navrhovatel“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 39 C 142/2021, o zaplacení 698 000 Kč s příslušenstvím.

2. Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti:

3. Žalobou podanou dne 10. 3. 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 1 (vedenou pod sp. zn. 39 C 142/2021) se žalobkyně jako pozůstalá manželka Mgr. P. D. domáhá zaplacení jednorázového odškodnění ve výši 698 000 Kč za úmrtí manžela při výkonu služby v zahraničí, přičemž žalovaná částka odpovídá dvacetinásobku jeho průměrného měsíčního platu. Žalobkyně tvrdila, že k úmrtí Mgr. P. D. došlo při výkonu služby v zahraničí v důsledku mimořádných okolností a trestných činů.

4. Žalobkyně svůj nárok opírá o § 55 odst. 3 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě). Podle tohoto ustanovení jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši dvacetinásobku průměrného měsíčního platu diplomatického, administrativního nebo technického pracovníka v případě jeho úmrtí, které nastalo v důsledku mimořádné události nebo trestného činu v zahraničí.

5. Obvodní soud řízení o žalobě zastavil usnesením ze dne 3. 9. 2021, čj. 39 C 142/2021-11, které nabylo právní moci dne 22. 9. 2021, a věc postoupil navrhovateli. V odůvodnění odkázal (mimo jiné) na § 124 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“), podle něhož se odpovědnost služebního úřadu za škodu vzniklou státnímu zaměstnanci řídí zákoníkem práce, a na § 10 odst. 2 téhož zákona, podle něhož služební orgán jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru.

6. Obvodní soud též odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a zvláštního senátu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2470/2012, jsou služební vztahy blízké vztahům pracovněprávním, byť s určitými modifikacemi, a při porušení povinnosti nevzniká odpovědnostní vztah veřejnoprávní, na který by bylo možné aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“ Dále obvodní soud poukázal též na usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/2018-16, podle něhož komplexnost právní úpravy odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby neumožňuje posoudit odpovědnost za tuto újmu dle zákona č. 82/1998 Sb.

7. Navrhovatel ve svém návrhu popírá svoji pravomoc o nároku žalobkyně rozhodovat. Odkazuje na § 159 odst. 1 zákona o státní službě, který upravuje, na jaké typy rozhodnutí se vztahují ustanovení o řízení ve věcech služby. Rozhodování o nároku na jednorázové odškodnění pozůstalé manželky podle § 55 odst. 3 zákona o zahraniční službě nelze podřadit pod žádnou z položek, uvedených v prvně jmenovaném ustanovení. Jelikož je tento výčet taxativní, nelze rozsah položek rozšiřovat. Navrhovatel dále poukazuje na § 161 zákona o státní službě, podle něhož je účastníkem řízení (ve věcech služby) žadatel o přijetí do služebního poměru nebo státní zaměstnanec. Žalobkyně nemá postavení žadatele ani státního zaměstnance, takže nemůže v postavení účastníka řízení vystupovat. Z výše uvedených důvodů podle navrhovatele rozhodnutí o nároku žalobkyně (stejně jako rozhodování o nárocích dle části šesté zákona o státní službě) nespadá do pravomoci navrhovatele.

8. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

9. V projednávané věci popřely svou pravomoc obvodní soud a navrhovatel. Ve věci jde tedy o negativní kompetenční spor [§ 1 odst. 1 písm. a), § 1 odst. 2 věta druhá zákona o některých kompetenčních sporech], k jehož projednání je příslušný zvláštní senát dle § 2 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech.

10. Kromě ustanovení zákona o zahraniční službě a zákona o státní službě uvedených výše jsou pro věc relevantní i následující zákonná ustanovení.

11. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

12. Podle § 58 odst. 1 zákona o zahraniční službě nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na služební vztahy upravené tímto zákonem ustanovení zákona o státní službě a na pracovněprávní vztahy upravené tímto zákonem ustanovení zákoníku práce.

13. Navrhovatel opírá své tvrzení o nedostatku pravomoci zejména o § 159 odst. 1 zákona o státní službě, neboť výčet věcí tam obsažený neobsahuje rozhodování o nároku pozůstalé manželky na odškodnění. Navrhovatel přitom uvádí, že tento výčet je taxativní, takže (argument a contrario) jeho pravomoc k rozhodnutí o nároku žalobkyně není dána, neboť ve výčtu chybí.

14. Zvláštní senát se k výkladu uvedeného ustanovení již vyslovil v souvislosti s rozhodováním kompetenčního sporu o tom, který orgán je příslušný rozhodnout o nároku státního zaměstnance na vrácení neprávem vyplacené částky služebního platu. V usnesení ze dne 7. 4. 2022, čj. Konf 7/2021-30, dospěl k závěru, že výčet případů dle § 159 zákona o státní službě není výčtem taxativním, neboť ani odstavec 1 ani odstavec 2 citovaného ustanovení neobsahuje některé další instituty, se kterými zákon o státní službě počítá a které se dotýkají práv nebo povinností státního zaměstnance. Dále uvedl, že pokud v zákoně o státní službě není zakotvena zvláštní úprava a je-li v konkrétním případě rozhodováno o založení, změně, nebo zrušení práva nebo povinnosti státního zaměstnance, jde o řízení ve věci služby, v rámci něhož musí služební orgán postupovat podle ustanovení zákona o státní službě.

15. Z výše uvedené zvýrazněné pasáže je zřejmé, že nyní projednávaná věc je odlišná, neboť se netýká práv či povinností státního zaměstnance, ale nároku na odškodnění jiné osoby (zde pozůstalé – tj. žalobkyně). Nejedná se tedy o matérii bezprostředně související se státní službou jako zvláštní, zákonem vymezenou formou právního vztahu.

16. Ačkoli tedy dílčí argumentace navrhovatele ohledně taxativní povahy výčtu dle § 159 zákona o státní službě neobstojí, významné je právě to, že v projednávané věci nejde o rozhodování ve věci služby. Zákon o státní službě, ani zákon o zahraniční službě přitom neobsahují žádné zvláštní ustanovení, které by zakládalo pravomoc služebního orgánu k rozhodování o nároku pozůstalé osoby na odškodnění za úmrtí státního zaměstnance.

17. Obvodní soud tedy neposoudil otázku svojí pravomoci správně, pokud na ni aplikoval starší judikaturní závěry zvláštního senátu, týkající se rozhraničení pravomoci mezi služebním funkcionářem na straně jedné a soudem na straně druhé ohledně újmy způsobené v rámci služebního poměru, a toho, zda takovou újmu lze uplatnit dle zákona č. 82/1998 Sb. Nadto, usnesení zvláštního senátu čj. Konf 11/2018-16, jehož závěrů se dovolával obvodní soud, zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 1/19.

18. Ještě významnější však je, že v nyní projednávané věci žalobkyně nepřekládá žádný titul pro odškodnění, jenž by bylo možné podřadit pod ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Svůj nárok naopak opírá výlučně o § 55 odst. 3 zákona o zahraniční službě. Jak uvedeno shora, k tomuto hmotněprávnímu základu však chybí „kompetenční“ ustanovení zákona, které by výslovně svěřovalo rozhodování o nárocích tam vyjmenovaných do pravomoci služebního funkcionáře. (Zvláštní senát poznamenává, že nerozhoduje o nároku na náhradu újmy, ale pouze o pravomoci o něm rozhodnout, a při svém rozhodování nepředjímá rozhodnutí ve věci samé.)

19. Situaci vhodně dokresluje i doplňující argument navrhovatele, totiž že dle § 161 zákona o státní službě (jenž se subsidiárně uplatní dle § 58 odst. 1 zákona o zahraniční službě) stojí na principu jedno-osobového řízení, jehož účastníkem je buď žadatel o přijetí do služebního poměru, nebo státní zaměstnanec. Je zjevné, že žalobkyně jako pozůstalá zesnulého státního zaměstnance nesplňuje ani jedno kritérium speciálního subjektu dle § 161 zákona o státní službě.

20. Z výše uvedených důvodů nemůže být dána pravomoc navrhovatele jako služebního (správního) orgánu a je naopak dána obecná pravomoc soudu rozhodovat v občanském soudním řízení spory povstalé ze soukromoprávních vztahů dle výše citovaného § 7 odst. 1 o. s. ř.

21. Protože o nároku žalobkyně je příslušný vydat rozhodnutí soud, rozhodl zvláštní senát podle § 5 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech tak, jak je uvedeno ve výroku I. Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech současně zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 9. 2021, čj. 39 C 142/2021-11.

22. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona o některých kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 23. června 2022 Mgr. Radovan Havelec předseda zvláštního senátu