10 A 130/2015 - 33

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.V.Q., nar. X, st. příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem v X, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 7. 2015, č. j. MV- 74484-5/SO-2015, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 3. 7. 2015, č. j. MV-74484-5/SO-2015 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla dne 16. 7. 2015 doručena žaloba proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 3. 7. 2015, č. j. MV- 74484-5/SO-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 3. 2015, č. j. OAM-17184-11/PP-2014, změněno ve výroku tak, že se žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítá. Ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byl nesprávně uveden důvod pro zamítnutí žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném závěru o jeho závadové imigrační minulosti. Žalobce v této souvislosti namítá, že pokud by mělo dojít k zamítnutí jeho žádosti na základě problematické pobytové historie, musela by být aplikována tzv. výhrada závažného narušení veřejného pořádku, což by jistě podle judikatury správních soudů neobstálo. Proto si správní orgány našly jiný důvod, pro který žalobcovu žádost zamítly tzv. za každou cenu, a to pro obcházení zákona. Podle žalobce byl závěr žalované dovozen na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, který nemá oporu ve spisovém materiálu a nelze pro něj najít oporu ani v judikatuře správních soudů. Žalovaná jakož i správní orgán prvního stupně zdůvodnily napadené rozhodnutí žalobcovým jednáním, kterým byl obcházen zákon. Žalobce se tohoto obcházení zákona měl dopustit jednáním, kterým si osvojil vlastní dítě N.V.H.M., nar.X. Taková argumentace žalované však nemůže být subsumována pod důvod zamítnutí žádosti stanovený v § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť pod toto ustanovení lze zařadit toliko účelově uzavřené manželství a účelové určení otcovství souhlasným prohlášením, nikoliv účelové osvojení dítěte. Tato situace navíc objektivně nemohla nastat, neboť otcovství tzv. matrikového otce bylo určeno na základě jeho souhlasného prohlášení a prohlášení matky dítěte. Tohoto jednání žalobce nebyl účasten a nemohl jej žádným způsobem ovlivnit. Matka nezletilého následně zemřela a matrikový otec nejevil o nezletilé dítě zájem, žalobce tudíž neměl žádnou jinou zákonnou možnost, jak změnit otcovství nezletilého ve svůj prospěch. Žalobce postupoval zcela v souladu s platnými právními předpisy a v souladu s veřejným zájmem, neboť nebylo v ničím zájmu, aby jeho vlastní dítě pobývalo v ústavu sociální péče. Žalobce dále upozorňuje na skutečnost, že neodvozuje svoji žádost od vztahu se synem N.V.H.M.,, ale od vztahu se zletilým synem V.H.L., nar. X. Údajná účelovost žalobcova jednání ve vztahu k tomuto synovi pak má spočívat v tom, že žalobce o něj neprojevoval zájem v době po smrti jeho matky a že vazbu utvořil až z důvodu potřeby úpravy vlastního pobytového statutu. Žalobce namítá, že jeho rodičovský vztah k tomuto synovi existoval od okamžiku jeho narození a správní orgán neodůvodnil údajnou účelovost této vazby, zvlášť když se jedná o biologický vztah. Správními orgány prezentovaná tvrzení žádným způsobem neodpovídají realitě, nemají ve spise reálné podložení a jedná se o pouhé spekulace ve snaze zdůraznit amorálnost jednání žalobce. Žalobce dále namítal, že správní orgány ve svých rozhodnutích žádným způsobem nezohlednily problematiku dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce a jeho blízkých. Žalobce je biologickým otcem a jediným rodičem dvou dětí, jejichž matka zemřela při autonehodě. Obě děti jsou státními občany ČR, přičemž nezletilé dítě prožilo na území ČR celý život a zletilý syn jeho podstatnou část. Zletilý syn se připravuje na budoucí povolání a potřebuje péči otce. Žalobce pobývá na území ČR ještě se třetím potomkem (nezletilá dcera V.N.M. narozená v roce ... – pozn. KS), jehož je biologickým otcem. O všechny své děti řádně pečuje a žije s nimi ve společné domácnosti. V důsledku rozhodnutí žalované by tudíž došlo k rozpadu rodiny a potažmo též k porušení zákona o pobytu cizinců, Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a zároveň Úmluvy o právech dítěte. Absence jakéhokoliv odůvodnění ve vztahu k dopadům rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce způsobuje podle názoru žalobce nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí. Správní orgány se dokonce nevyjádřily ani k dalšímu osudu jeho tří dětí. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti navrhl žalobce napadené rozhodnutí, stejně jako prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření konstatovala jednání žalobce jako obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, neboť žalobce záměrně uváděl nepravdivé informace o svém osobním stavu a otcovství k dětem, aby následně získal oprávnění k pobytu na území ČR. Žalobce nerespektoval české právní předpisy, zneužíval institut rodinného práva a uzavřel dvojí manželství, které je považováno za trestný čin. Jednání žalobce lze označit za účelové, směřující k setrvání na území ČR tzv. za každou cenu. Podle žalované si správní orgány opatřily dostatek podkladů pro své závěry a zjistily stav věci v souladu s § 3 správního řádu. Žalovaná se ztotožnila se závěry správního orgánu prvního stupně, který ve vztahu k žalobci konstatoval účelové obcházení zákona a z toho důvodu zamítl jeho žádost o povolení k přechodnému pobytu. III. Obsah správních spisů Ve správním spise je založeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 8. 2010, č. j. OAM-13943-29/MC-2009, kterým bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu na území ČR podle 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím ministra vnitra ze dne 28. 12. 2010, č. j. MV-89545/VS-2010, s tím, že se žalobcem podaný rozklad zamítá. Z obsahu těchto rozhodnutí krajský soud zjistil, že žalobce pobývá na území ČR od 7. 10. 2000, kdy do ČR přicestoval společně se svoji manželkou N.T.Q. N. (manželství uzavřeno ve Vietnamu dne 14. 3. 1996) a synem H.L.V., nar. X. Žalobce i jeho manželka požádali o azyl a uvedli, že jsou svobodní. Dne 6. 3. 2001 bylo žalobci uděleno povolení k trvalému pobytu na základě uzavřeného sňatku s českou státní občankou paní H.H.. N.T.Q.N. se provdala za M.H. a díky tomu získala povolení k trvalému pobytu. Dne 26. 12. 2000 se narodilo dítě N.V.H.M., jehož biologickým otcem je žalobce, avšak matrikovým otcem byl zapsán M.H.. Nezletilý N.V.H.M získal díky tomu české státní občanství. Skutečnost, že je H.L.V. žalobcův syn, žalobce opakovaně před českými úřady zastíral, neboť předkládal dokumenty, kde byl uveden otec jako neznámý. Paní N.T.Q.N. byla vážně zraněna při automobilové nehodě v roce 2001 a v roce 2006 zemřela. Povolení k trvalému pobytu žalobce bylo pravomocně ke dni 3. 1. 2011 zrušeno, neboť byla zjištěna účelovost uzavření manželství s českou státní občankou. Na základě rozsudku Okresního soudu v Táboře, č. j. 5 Nc 606/2009 – 41, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2010, došlo k nezrušitelnému osvojení dítěte N.V.H.M. žalobcem. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 9. 2. 2012, č. j. OAM-329-19/TP-2011 byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 13. 1. 2011 o povolení k trvalému pobytu podle § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť se žalobce dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. Toto rozhodnutí následně potvrdila žalovaná, a to rozhodnutím ze dne 25. 2. 2014, č. j. MV-45113-3/SO-2012. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná ztotožnila se závěry správního orgánu prvního stupně, kterými bylo konstatováno obcházení zákona ze strany žalobce s cílem získat povolení k trvalému pobytu s tím, že účelově podal k soudu návrh na nezrušitelné osvojení svého nezletilého syna N.V.H.M. a tímto způsobem jej osvojil. Účelovost žalobcova postupu žalovaná dovodila s ohledem na skutkové okolnosti dané věci, když nezletilý N.V.H.M. získal české státní občanství tak, že jeho matka N.V.H.M. byla v době jeho narození provdána za českého státního občana M.H., kterému svědčila domněnka otcovství (přestože byla současně i manželkou žalobce). K zapsání M.H. do matriky došlo s vědomím žalobce, který je biologickým otcem tohoto nezletilého dítěte. Žalobce byl do matriky zapsán jako otec nezletilého teprve o zhruba 10 let později, a to rozsudkem, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2010. Návrh na nezrušitelné osvojení vlastního syna podal žalobce až v době, kdy s ním bylo vedeno řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 6. 6. 2014, č. j. OAM-5369-11/PP-2014, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2014, č. j. OAM-5369-12/PP-2014, byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 15. 4. 2014 o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, a to podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, dle něhož bude žádost zamítnuta, pokud se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo účelovým prohlášením bylo určeno jeho otcovství. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že prvostupňový správní orgán vycházel ze stejného skutkového stavu, jako tomu bylo v případě rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení trvalého pobytu. Žalobce žádal o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie ve vazbě na nezletilého syna N.V.H.M., nar., který je občanem České republiky. Tato vazba však měla být vytvořena účelovým jednáním žalobce a vedla k nepravdivým údajům ohledně otce nezletilého N.V.H.M., kterým byl zapsán druhý manžel N.V.H.M., M.H.. S ohledem na českou státní příslušnost tohoto druhého manžela, získalo toto nezletilé dítě české státní občanství, ačkoliv se narodilo i v době trvání manželství žalobce s matkou tohoto dítěte, kteří jsou oba státní občané Vietnamské socialistické republiky. Dne 20. 1. 2006 N.V.H.M. zemřela a žalobce, ačkoliv byl biologickým otcem obou nezletilých dětí, nechal české úřady vést řízení o svěření těchto dětí do péče. Starší syn H.L.V. byl svěřen do péče pana V.D.P. a mladší syn do péče jeho babičky L.T.H.. Otázku otcovství k těmto dětem začal žalobce řešit až po zrušení pobytového oprávnění, tedy po více než 9 letech od příchodu do ČR. Žalobce byl jako otec nezletilého N.V.H.M .do jeho rodného listu zapsán až na základě rozhodnutí Okresního soudu v Táboře, kterým své vlastní dítě nezrušitelně osvojil. Uvedené jednání žalobce bylo správním orgánem prvního stupně shledáno jako jednoznačně vědomé a účelové obcházení zákona s cílem získat pobytové oprávnění na území ČR. Z připojeného soudního spisu sp. zn. 10 A 115/2014 krajský soud zjistil, že proti rozhodnutí Ministerstva vnitra bylo žalobcem podáno odvolání, o kterém rozhodla žalovaná dne 1. 9. 2014 pod č. j. MV-110543-7/SO-2014, tak, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila a odvolání zamítla. Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 20. 4. 2015, č. j. 10 A 115/2014 – 40, zamítl. Tento rozsudek žalobce napadl kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015 – 30. Shledal ji důvodnou a rozsudek krajského soudu včetně rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval účelovost jednání žalobce, které mělo za následek obcházení zákona s cílem získat pobytové oprávnění. Nicméně rozsudek krajského soudu v otázce přiměřenosti zásahu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce shledal Nejvyšší správní soud zčásti nepřezkoumatelný a zčásti nezákonný. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v daném případě jsou skutkové okolnosti ve věci žalobce natolik specifické a komplikované, zvlášť v důsledku úmrtí matky dětí, že bylo třeba důkladně zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí do života žalobce a jeho dětí, což však správní orgány neučinily. Správní orgány měly konkrétně vymezit dopady rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce a ty následně poměřovat s povahou a závažností jeho jednání. Na toto poměřování však správní orgány zcela rezignovaly. Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s názorem žalované, že zájem žalobce o děti byl účelový ve snaze získat pobytového oprávnění, neboť to ze správních spisů nevyplývalo. Nadto měly být v rámci správního řízení nalezeny odpovědi na otázky týkající se skutečného vztahu žalobce k pozůstalým dětem, tedy zda o děti žalobce fakticky pečoval a žil s nimi v jedné domácnosti i poté, kdy byly svěřeny do péče jiných osob. Správní orgány však této své povinnosti nedostály. Nejvyšší správní soud tak uzavřel, že způsob, jakým krajský soud i správní orgány hodnotily dopad neudělení povolení k pobytu do sféry soukromého i rodinného života žalobce, je nepřezkoumatelný. V nyní přezkoumávané věci podal žalobce dne 4. 12. 2014 u správního orgánu prvního stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. K žádosti žalobce doložil překlad rodného listu V.H.L., nar. X, ze kterého vyplývá, že jeho otcem je žalobce a matkou je N.T.H.Q.N. Žalobce doložil též listinu ze dne 27. 11. 2014 o nabytí českého státního občanství občana H.L.V., nar. X. Tato žádost žalobce byla rozhodnutím ze dne 23. 3. 2015, č. j. OAM-17184--11/PP-2014, podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zamítnuta. Žádost byla učiněná ve vazbě na syna žalobce H.L.V., nar. X, který získal české státní občanství dne 27. 11. 2014 listinou o nabytí státního občanství č. j. KUJCK68924/2014/OLVV-mat./140. Správní orgán dále zjistil, že je žalobce v současné době ženatý s paní N.T.T.N., která má na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání a společně vychovávají jejich dceru V.N.M., nar. X. Správní orgán prvního stupně následně posoudil zjištěné skutečnosti a došel k závěru, že u žalobce došlo k naplnění důvodů pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalobce vztáhl svou žádost k dítěti, jehož otcovství minimálně devět let vědomě popíral a úřadům opakovaně uváděl nepravdivé údaje za účelem opatření pobytového statusu. Žalobce nikterak nekonal ani po smrti své manželky N.T.Q.N. a dopustil, aby jeho syn V.H.L. byl dočasně svěřen do opatrovnictví pana V.D.T. Přitom žalobce výslovně potvrdil při výpovědi dne 10. 11. 2009, že pravý rodný list svého syna měl po celou dobu pobytu v ČR u sebe. Správní orgán má rovněž za prokázané, že se žalobce vědomého obcházení zákona dopustil opakovaně. Otázku otcovství k oběma synům začal žalobce řešit až v okamžiku probíhajícího řízení o zrušení jeho pobytového oprávnění. Správní orgán zhodnotil naplnění důvodů pro zamítnutí žádosti žalobce, neboť rodinnou vazbu žalobce vytvořil až cca po devíti letech od vstupu na území, a to pouze za účelem získání pobytového oprávnění. Správní orgán taktéž přihlédl k chování žadatele v minulosti, tj. k uzavření dvojího manželství a k opakovanému, dlouhodobému a vědomému poskytování nepravdivých údajů českým úřadům. Správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí dále konstatoval, že vydané rozhodnutí bude mít nesporný dopad do osobního a rodinného života žalobce, avšak skutečnosti vedoucí k zamítnutí jeho žádosti shledal odpovídající těmto dopadům. Správní orgán uzavřel, že žalobci nic nebrání podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR ve vztahu v nové rodině (manželka a dcera). Proti výše uvedenému rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které nebylo doplněno ani přes výzvu správního orgánu ze dne 30. 3. 2015. Žalovaná o odvolání rozhodla rozhodnutím ze dne 3. 7. 2015 tak, že podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu výrok změnila a chybné označení ustanovení zákona, podle kterého byla žádost o povolení k přechodnému pobytu zamítnuta, nahradila ustanovením správným [správní orgán prvního stupně uvedl ve výroku § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, který byl v napadeném rozhodnutí změněn na § 87e odst. 1 písm. c) téhož zákona]. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je postaveno převážně na tvrzení o opakované snaze žalobce obejít zákon za účelem setrvání na území ČR a na zjištění, že správní orgán prvního stupně zajistil dostatek podkladů způsobilých tyto závěry potvrdit. Žalovaná se ztotožnila s hodnocením správního orgánu prvního stupně ohledně nerespektování právních předpisů a zneužití institutu rodinného práva žalobcem k získání pobytového oprávnění. Žalovaná konstatovala, že správní orgány jsou povinny chránit zájmy státu a společnosti, přičemž veřejný zájem spočívá právě v ochraně ČR před neoprávněně získanými pobytovými statusy cizích státních příslušníků. V daném případě mělo dojít k vědomému obcházení zákona, což bylo správními orgány dostatečně prokázáno a podloženo spisovým materiálem, a důvod pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců byl tak naplněn. IV. Právní hodnocení soudu Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Krajský soud předesílá, že pro značnou skutkovou a právní podobnost případů, i co se týče účastníků řízení, vycházel ve větší míře ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015 – 30. Důvodem zamítnutí žalobcovy žádosti o povolení přechodného pobytu bylo obcházení zákona ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo vnitra zamítne žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. Pokud jde o podřazení žalobcova případu pod § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, pak se krajský soud zcela ztotožňuje s hodnocením provedeným správními orgány. Žalobcovo počínání bylo po celou dobu pobytu na území ČR vedeno snahou tzv. za každou cenu získat pobytové oprávnění. Žalobce nejprve zamlčel skutečnosti o svém prvním manželství a rodičovství k oběma synům, aby on i jeho první manželka mohli uzavřít manželství s českými státními občany a získat tak oprávnění k trvalému pobytu na území ČR, přičemž v důsledku jejich podvodného jednání nabyl jejich druhý syn, N.V.H.M., české státní občanství, z něhož se žalobce snažil profitovat získáním pobytového oprávnění ve své předchozí žádosti o udělení přechodného pobytu. V tomto řízení žalobce odvozuje svůj pobytový titul od staršího zletilého syna, který dne 27. 11. 2014 nabyl české státní občanství. Žalobce svou žádost o udělení přechodného pobytu podal bezprostředně poté dne 4. 12. 2014. Přitom od okamžiku, kdy žalobce se synem H.L.V. v roce 2000 do ČR přicestoval, žalobce před českými státními orgány zastíral, že je jeho otcem. Českým státním orgánům byl předkládán rodný list H.L.V. s nevyplněnými údaji o otci. Ze všech okolností případu je zjevné, že žalobce zatajoval své skutečné vztahy k první manželce a jejich dvěma synům až do doby, než jejich podvodné jednání vyšlo v roce 2009 najevo a bylo s ním zahájeno řízení o zrušení oprávnění k trvalému pobytu na území ČR. Tehdy žalobce uvedl, že pravý rodný list H.L.V. s vyplněnými údaji o jeho otcovství má po celou dobu pobytu na území ČR u sebe. Ani smrt matky jeho dětí ho nepřiměla k přiznání otcovství k vlastním dětem, když ty musely být svěřeny do péče jiných osob, neboť otec prvního syna nebyl znám a matrikový otec o druhého syna nejevil zájem. V okamžiku, kdy žalobce podle svých slov již neměl jinou možnost, jak situaci uvést „na pravou míru“, již nebylo co skrývat, neboť z účelového manželství uzavřeného s H.H. v té době už nemohl čerpat výhody pobytového oprávnění. Když byla zamítnuta žádost žalobce o přechodný pobyt ve vztahu k mladšímu synovi, kterého osvojil, tak využil toho, že české státní občanství nabyl jeho starší syn a svou novou žádost opřel právě o svůj vztah k němu, přičemž předložil jeho pravý rodný list. Počínání žalobce tak bylo od počátku ryze účelové a nezákonné, motivované snahou o získání pobytového oprávnění v ČR. Ačkoliv se v případě žalobce nejedná o typovou situaci výslovně uvedenou v § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, je třeba mít na zřeteli, že výčet zde uvedený je pouze demonstrativní a obdobné situace lze pod toto ustanovení subsumovat. Jednání žalobce, vedené snahou získat pobytové oprávnění, které spočívalo v uvádění nepravdivých údajů ohledně jeho rodinného stavu a rodinných vztahů, tak zcela jednoznačně lze podřadit pod uvedené ustanovení zákona o pobytu cizinců. Jak ostatně konstatoval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015 – 30, toto ustanovení „míří na konání cizinců, kteří žádají o pobytové oprávnění na základě předstíraných či jinak zkreslených rodinných vztahů.“ Žalobce v okamžiku přicestování na území ČR disponoval rodným listem syna H.L.V., ve kterém byl uveden jako jeho otec, a rovněž zamlčel skutečnost, že byl ženatý s jeho matkou N.T.Q.N. Toto žalobcovo předstírání a zatajování rodinných vazeb správní orgány souladně se zákonem vyhodnotily jako účelové obcházení zákona vedené snahou o neoprávněné získání povolení k pobytu na území ČR. Krajský soud proto tuto žalobní námitku shledal jako nedůvodnou. Domnívá-li se žalobce, že jeho problematickou migrační minulost lze kvalifikovat jako závažné narušení veřejného pořádku a nikoliv obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu, avšak v kontextu závěrů vyslovených v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010 – 151, nelze jeho žádost zamítnout ani z důvodu této výhrady, neboť jeho jednání nedosahuje požadované intenzity, pak jeho názor krajský soud nesdílí. Jednak již bylo výše vyloženo, že žalobce naplnil důvod zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, jednak je třeba zdůraznit, že výklad pojmu „veřejný pořádek“ a „závažné narušení veřejného pořádku“ provedený v citovaném usnesení se vztahuje k jinému ustanovení, konkrétně k důvodům vyhoštění [§ 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců]. K tomuto žalobnímu bodu krajský soud v podrobnostech odkazuje obdobně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015 – 30, odstavec 28. Co do závěru o naplnění důvodu pro zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců jsou tedy rozhodnutí správních orgánů přezkoumatelná a správná. Ovšem v otázce přiměřenosti zásahu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce, resp. jeho rodiny, tomu tak není. Obecně se na hodnocení dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života cizince pro případ neudělení povolení k pobytu nekladou tak vysoké nároky jako při rozhodování o jeho zrušení. U rozhodnutí o zrušení pobytu cizince zákon o pobytu cizinců výslovně požaduje, aby správní orgán zkoumal přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, zatímco u zamítnutí žádosti o pobytové oprávnění zákon takový požadavek explicitně nestanoví, vyjma jen některých důvodů (pro případ zamítnutí žádosti o přechodný pobyt se tento požadavek vztahuje k důvodu dle § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, přičemž tak stanoví odst. 2 téhož ustanovení). Byť obecně nejsou dopady rozhodnutí, jímž se neuděluje pobytové oprávnění, tak intenzivní, jako v případě správního vyhoštění či zrušení pobytového oprávnění, vždy je třeba přiměřenost těchto méně závažných následků zkoumat s ohledem na konkrétní dopady do sféry cizince a jeho rodiny. Při posuzování rozsahu narušení soukromého a rodinného života, je nutné zkoumat nejen vliv na ekonomický, osobní a rodinný život cizince, ale i na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo pobývat na území ČR na základě samostatného pobytového oprávnění (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012 – 39, či ze dne 27. 2. 2014, č. j. 9 Azs 41/2014 – 34). V daném případě je tedy třeba zkoumat, zda je odepření pobytu žalobci přiměřené dopadům do jeho soukromého a rodinného života, zejména pak do života jeho tří dětí. Skutkové okolnosti jsou ve věci žalobce komplikované a velmi specifické, obzvláště s ohledem na úmrtí matky dvou synů (první manželky žalobce) a dobu pobytu celé rodiny na území ČR. Případ žalobce je taktéž specifický tím, že byť u něj došlo k naplnění důvodu pro zamítnutí žádosti o přechodný pobyt pro obcházení zákona s cílem získat pobytové oprávnění, jeho vztah ke zletilému synovi, občanu České republiky, od něhož odvozuje titul pro sloučení rodiny, je nepochybně biologický a pravděpodobně i skutečný, nikoliv fingovaný. Proto bylo třeba, aby se správní orgány všemi okolnostmi důkladně zabývaly, což se však nestalo. Má-li být poměřována závažnost jednání žalobce a dopady do jeho soukromého a rodinného života, musí být konkrétní dopady nejdříve správním orgánem vymezeny. Teprve konkrétně vymezené dopady do soukromého nebo rodinného života žalobce mohou být poměřovány s povahou a závažností jeho jednání. Právě na poměřování správní orgán prvního stupně rezignoval, neboť jej provedl ve zcela obecné rovině, aniž by hodnotil konkrétní okolnosti posuzovaného případu. Rozhodnutí správního orgánu musí být přezkoumatelné a nepostačuje tedy, pokud je obecně uvedeno, že skutečnosti vedoucí k naplnění důvodu pro zamítnutí žádosti jsou odpovídající zmíněným dopadům na osobu žalobce. Žádné konkrétní dopady na osobu žalobce (či jeho rodinu) nebyly uvedeny. Správní orgán prvního stupně pouze konstatoval, že rozhodnutí bude mít nesporný dopad do osobního i rodinného života žalobce, ovšem neuvedl jaký. Žalovaná se touto otázkou ve svém rozhodnutí již nezabývala vůbec. Správní orgány se přezkoumatelně nezabývaly tím, jaké konkrétní následky může napadené rozhodnutí pro rodinu představovat. Zhodnotily, že vytvoření rodinné vazby se synem H.L.V. bylo ze strany žalobce účelově vedeno snahou o získání pobytového oprávnění, a to z toho důvodu, že v době, kdy synovi byly čtyři roky, žalobce zapřel rodinnou vazbu a tu přiznal až cca po deseti letech až v situaci, kdy byl konfrontován správním orgánem. Po smrti matky v roce 2006 žalobce nechal syna dát do opatrovnictví jiné osoby vietnamské národnosti a své otcovství ani tehdy nepřiznal. Správní orgány shledaly, že vytvoření rodinné vazby až cca po devíti letech od vstupu na území je ryze účelové. Ze správního spisu ovšem není seznatelné, zda žalobce v době od vstupu na území ČR do přiznání svého otcovství v roce 2009 a do požádání o pobytový status s vazbou na tohoto syna v roce 2014 pouze skrýval faktické vztahy ke své první manželce a dětem, přitom však s nimi žil ve společné domácnosti, o děti osobně pečoval, a staral se o ně i po smrti matky, byť byly svěřeny do péče jiných osob, či zda se skutečně o děti z prvního manželství (resp. o nyní již zletilého H.L.V.) zajímal až poté, kdy potřeboval získat nové pobytové oprávnění. Pro správné posouzení přiměřenosti následků rozhodnutí jsou odpovědi na tyto otázky zásadní. V posuzovaném případě měly správní orgány detailněji zkoumat, zda odepření pobytu žalobce bude přiměřené dopadům do jeho rodinného života, zejména do života jeho dvou nezletilých dětí, kdy jedno dítě (N.V.H.M.) je ve věku šestnáct let, celý život strávilo na území ČR a žalobce je jeho jediným rodičem, a druhému dítěti (V.N.M.) je sedm let a rovněž žije celý život na území ČR. Žalobce je podruhé ženatý s vietnamskou státní příslušnicí a spolu mají právě dceru V.N.M. Žalobcův starší syn H.L.V. je již sice plnoletý, ovšem podle žalobcova tvrzení sdílí společnou domácnost se žalobcovou rodinou a potřebuje otcovu podporu a pomoc, neboť se připravuje na budoucí povolání. Toto tvrzení žalobce bude nutno taktéž v řízení ověřit tím, že správní orgán dá žalobci příležitost toto tvrzení prokázat. Uvedenými okolnostmi se správní orgány vůbec nezabývaly, což mělo za následek vydání nepřezkoumatelných rozhodnutí. Krajský soud obdobně jako Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015 – 30, odkazuje také na ustanovení směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny (dále jen „směrnice o právu na sloučení rodiny“). Již v rozsudku ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 152/2012 – 51, Nejvyšší správní soud uvedl, že „podle čl. 5 odst. 5 směrnice při posuzování žádosti dbají členské státy na to, aby byl brán náležitý ohled na nejlepší zájmy nezletilých dětí. A rovněž podle čl. 17 směrnice členské státy berou náležitě v úvahu povahu a pevnost rodinných vztahů dotyčné osoby a dobu trvání jejího pobytu v členském státě, jakož i existenci rodinných, kulturních a sociálních vazeb se zemí původu v případě, že žádost zamítnou.“ V citovaném rozsudku je taktéž odkazováno na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, dle které jde čl. 4 odst. 1 směrnice o právu na sloučení rodiny dokonce nad rámec Úmluvy o právech dítěte a Listiny základních práv Evropské unie, neboť ukládá členským státům v případech určených směrnicí povolit sloučení rodiny ve vztahu k některým rodinným příslušníkům, aniž by státy mohly uplatnit prostor pro uvážení. Žalovaná měla v době vedeného řízení posoudit reálnou existenci rodinných a soukromých vazeb nejen žalobce, ale rovněž jeho dětí (včetně zletilého syna, ke kterému byla vázána žádost o povolení přechodného pobytu) a následně poměřit zájem na zachování těchto vazeb s mírou závažnosti jednání žalobce. Rovněž by bylo žádoucí, aby se správní orgán dostatečným způsobem vypořádal s vymezením existence případných rodinných, kulturních a sociálních vazeb žalobce se zemí původu, zvlášť v situaci, kdy žalobce již téměř šestnáct let pobývá na území ČR. Žalovaná ani správní orgán prvního stupně však toto poměření a specifikaci neprovedly, žádným způsobem nezohlednily problematiku dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce včetně jeho rodiny a své závěry učinily bez jakékoliv opory v podkladech založených ve spise, což způsobilo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud tak přisvědčil žalobci a shledal tyto jeho námitky opodstatněnými. V. Závěr a náklady řízení Vzhledem k tomu, že řízení před žalovanou bylo stiženou vadou, jež způsobila nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je v dalším řízení vázána závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. Krajský soud nepřistoupil i ke zrušení prvostupňového rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle § 78 odst. 3 s. ř. s., neboť k tomuto postupu neshledal důvody. Ustanovení § 90 správního řádu dává žalované v rámci odvolacího řízení dostatečné možnosti k tomu, aby shledané pochybení, ke kterému došlo, zhojila vhodným procesním postupem. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení