10 A 115/2014 - 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V. V. Q., st. příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem v T., S. 877/27, zast. Mgr. Et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem v Praze, Nám. Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 9 2014, č.j. MV-110543-7/SO-2014, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 12. 9. 2014 doručena žaloba proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 1. 9 2014, č.j. MV-110543-7/SO-2014, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 6. 6. 2014 č.j. OAM-5369-11/PP-2014, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Součástí této žaloby byl dále návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který rozhodnutím krajského soudu ze dne 3. 10. 2014 č.j. 10A 115/2014 – 20 této žalobě přiznán nebyl. (2) Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném závěru o jeho závadové imigrační minulosti. Tento závěr byl žalovanou dovozen na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, který nemá oporu ve spisovém materiálu a nelze pro něj najít oporu ani v judikatuře správních soudů. Žalovaná jakož i správní orgán prvního stupně zdůvodnili napadené rozhodnutí žalobcovým jednáním, kterým byl obcházen zákon. Žalobce se tohoto obcházení zákona měl dopustit jednáním, kterým si osvojil vlastní dítě. Taková argumentace žalované však nemůže být subsumována pod důvod zamítnutí žádosti stanovený v § 87e odst. 1 písm. c) zákonač. 326/1999 Sb., neboť pod toto ustanovení lze zařadit toliko účelově uzavřené manželství, nikoliv účelové osvojení dítěte. Tato situace navíc objektivně nemohla nastat, neboť otcovství tzv. matrikového otce bylo určeno na základě jeho souhlasného prohlášení a prohlášení matky dítěte. Tohoto jednání žalobce nebyl účasten a nemohl jej žádným způsobem ovlivnit. Matka nezletilého následně zemřela a matrikový otec nejevil o nezletilé dítě zájem, žalobce tudíž neměl žádnou zákonnou možnost, jak změnit otcovství nezletilého ve svůj prospěch. Žalobce tudíž postupoval zcela v souladu s platnými právními předpisy a v souladu s veřejným zájmem. (3) Žalovaná svým rozhodnutím žádným způsobem nezohlednila problematiku rodinného ani soukromého života žalobce a dalších účastníků řízení. Žalobce je biologickým otcem a jediným rodičem tří nezletilých dětí, jejichž matka zemřela při autonehodě. Jedno z těchto dětí je státním občanem ČR a dalšímu z nich bude v nejbližší době vydáno rovněž české státní občanství. V důsledku rozhodnutí žalované by tudíž došlo k rozpadu rodiny a potažmo též k porušení zákona o pobytu cizinců, Listiny základních práv a svobod a rovněž Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. V úvahu nepřihází ani návrat celé rodiny do Vietnamu, a to vzhledem k absenci jakéhokoliv zázemí v této zemi. Uvedené řešení je nepřijatelné rovněž s ohledem na Úmluvu o právech dítěte, děti žalobce jsou zapojené do majoritní společnosti, navštěvují školní i předškolní zařízení a plynně ovládají český jazyk. (4) Žalobce konstatoval nezákonnost rovněž ve vztahu k závěru žalované, dle něhož napadené rozhodnutí není v příčinné souvislosti s nutností vycestování žalobce z území ČR. Takový závěr je v rozporu s mezinárodními závazky, jež ČR plynou z mezinárodních smluv. Zájem ČR na dodržování mezinárodních smluv pak jednoznačně převyšuje zájem ČR na ukončení pobytu žalobce na tomto území. (5) Závěrem žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná se žádným způsobem nevypořádala s dopady tohoto rozhodnutí na životy nezletilých dětí žalobce. Nepřezkoumatelnost byla žalobcem dovozena rovněž s ohledem na nevypořádané odvolací námitky, kdy se žalovaná žádným způsobem nezabývala námitkou žalobce ohledně obcházení zákona, kterého se měl dopustit osvojením vlastního dítěte, když tento způsob byl jedinou zákonnou možností v daném případě. (6) S ohledem na všechny uvedené skutečnosti navrhl žalobce napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření konstatovala jednání žalobce rozporným s veřejným zájmem, neboť žalobce společně s matkou svých nezletilých dětí změrně uváděl nepravdivé informace o svém osobním stavu a otcovství k dětem, aby následně získal oprávnění k pobytu na území ČR. Jednání žalobce lze označit za účelové, neboť žalobce osvojil své vlastní dítě, které již v té době bylo, opět na základě nepravdivých informací, státním občanem ČR. Státní občanství bylo tomuto dítěti, jehož biologickým otcem je žalobce, uděleno na základě souhlasného prohlášení českého „matrikového“ otce a jeho tehdejší manželky, vietnamské státní příslušnice, s níž žalobce měl toto dítě v době, kdy s ní byl ženatý. Žalobce tudíž chtěl získat oprávnění k pobytu na území ČR za účelem soužití s dítětem, které získalo české státní občanství díky účelovému zapsání občana EU do rodného listu nezletilého. Takové jednání bylo žalovanou i správním orgánem prvního stupně shledáno jako zjevně účelové. (8) K žalobní námitce týkající se nezohlednění dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, žalovaná uvedla, že tato skutečnost byla dostatečně reflektována, a to s ohledem na stávající manželku žalobce, která je občankou ČR, kde také podniká a s níž žalobce má nejmladší nezletilé dítě. Žalobce tudíž není jediným rodičem, společnou domácnost tvoří též jeho manželka, která je ekonomicky aktivní. Žalovaná se ztotožnila se závěry správního orgánu prvního stupně, který ve vztahu k žalobci konstatoval účelové obcházení zákona a z tohoto důvodu zamítl jeho žádost o povolení k přechodnému pobytu. III. Obsah správních spisů (9) Dne 15. 4. 2014 byla žalobcem podána žádost o povolení k přechodnému pobytu za účelem sloučení s občanem ČR. Z obsahu této žádosti bylo zjištěno, že žalobce je vietnamské státní příslušnosti, přičemž na území Vietnamské socialistické republiky se živil jako turistický průvodce, na území ČR vykonává podnikatelskou činnost. V současné době má veden trvalý pobyt v Táboře, je otcem tří nezletilých dětí – V. H. M. N. (české státní občanství, nar. dne 26. 12. 2000), H. L. V. (vietnamské státní občanství, nar. dne …) a N. M. V. (vietnamské státní občanství, nar. dne …). (10) Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 9. 2. 2012 č.j. OAM-329-19/TP- 2011 byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., neboť se žalobce dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno žalovanou, a to rozhodnutím ze dne 25. 2. 2014 č.j. MV-45113-3/SO-2012. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná ztotožnila se závěry správního orgánu prvního stupně, kterými bylo ze strany žalobce konstatováno obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu s tím, že účelově podal k soudu návrh na nezrušitelné osvojení svého nezletilého syna N. V. H. M. a tímto způsobem jej osvojil. Účelovost žalobcova postupu žalovaná dovodila s ohledem na skutkové okolnosti dané věci, kdy nezletilý N. V. H. M. získal české státní občanství tak, že jeho matka N. T. Q. N. byla v době jeho narození provdána za českého státního občana M. H., kterému svědčila domněnka otcovství (přestože byla současně i manželkou žalobce). K zapsání M. H. do matriky došlo s vědomím žalobce, který je biologickým otcem tohoto nezletilého dítěte. Žalobce byl do matriky zapsán jako otec nezletilého teprve o zhruba 10 let později, a to rozsudkem, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2010. Návrh na nezrušitelné osvojení vlastního syna podal žalobce až v době, kdy s ním bylo vedeno řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu. Tímto postupem si žalobce zajistil možnost podat nový návrh na povolení k trvalému pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie bezprostředně poté, co mu bylo stejné pobytové oprávnění zrušeno. (11) Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se dále podává, že se žalobce obcházení zákona v minulosti již dopustil, a to účelově uzavřeným manželstvím s H. H., českou státní občankou. Tato skutečnost byla reflektována rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 11. 8. 2010 č.j. OAM-13943-29/MC-2009, kterým bylo zrušeno žalobcovo povolení k trvalému pobytu. (12) Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 6. 6. 2014 č.j. OAM-5369-11/PP- 2014 byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu, a to podle ust. § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., dle něhož bude žádost zamítnuta, pokud se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo účelovým prohlášením bylo určeno jeho otcovství. (13) Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že prvostupňový správní orgán vycházel ze stejného skutkového stavu, jako tomu bylo v případě rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení trvalého pobytu, kdy nyní projednávaná žádost žalobce byla učiněna na základě stejné skutečnosti, jednalo se tedy o žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, která byla žalobcem učiněna ve vazbě na nezletilého syna, který je občanem České republiky. Tato vazba však byla vytvořena účelovým jednáním žalobce, který při vstupu na území ČR dlouhodobě uváděl rodinný stav jako svobodný, ačkoliv v této době byl ženatý se státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky N. T. Q. N., se kterou měl dvě děti. Žalobce i přes tuto skutečnost uzavřel manželství s českou státní příslušnicí Helenou Holubovou a na základě tohoto vztahu mu bylo vydáno povolení k trvalému pobytu. Stejně tak N. T. Q. N., příslušnice Vietnamské socialistické republiky, shodně se žalobcem při vstupu na území ČR uváděla rodinný stav svobodná s dítětem, jehož otec nebyl v rodném listu uveden. Následně uzavřela manželství s českým státním příslušníkem M. H. (bratrem manželky žalobce), ačkoliv již byla od roku 1996 provdána za žalobce. Obě tato manželství byla účelová s cílem získat pobytová oprávnění na území ČR, a vzhledem k existenci dříve uzavřených manželství, neplatná. Vzhledem k poskytnutým nepravdivým údajům byl jako otec nezletilého N. V. H. M., nar. …, zapsán druhý manžel N. T. Q. N., M. H. S ohledem na českou státní příslušnost tohoto druhého manžela, získalo toto nezletilé dítě české státní občanství, ačkoliv se narodilo i v době trvání manželství žalobce s matkou tohoto dítěte, kteří jsou oba státní občané Vietnamské socialistické republiky. Dne …N. T. Q. N. zemřela a žalobce, ačkoliv byl skutečným otcem obou nezletilých dětí, nechal české úřady v omylu a ty vedly soudní jednání rozhodnutí o svěření těchto dětí do péče. Starší syn byl svěřen do péče pana V. D. T. a mladší syn do péče jeho babičky L. T. H. Otázku otcovství k těmto dětem začal žalobce řešit až po zrušení pobytového oprávnění žalobce, tedy po více než 9 letech. Žalobce byl jako otec nezletilého N. V. H. M. do jeho rodného listu zapsán až na základě rozhodnutí Okresního soudu v Táboře, kterým toto dítě nezrušitelně osvojil. (14) Uvedené jednání žalobce bylo správním orgánem prvního stupně shledáno jako jednoznačně vědomé a účelové obcházení zákona s cílem získat pobytové oprávnění na území ČR. Vazba žalobce na nezletilého státního občana ČR N. V. H. M. vznikla na základě účelového jednání žalobce, který již v minulosti opakovaně a závažným způsobem porušil právní předpisy ČR. (15) Žalobce si tak osvojil své vlastní dítě narozené v manželství s vietnamskou státní příslušnicí. Jejich protiprávním jednáním bylo jejich nezletilému dítěti uděleno české státní občanství, ačkoliv tento se narodil v době trvání manželství žalobce s N. T. Q. N. a oba jeho rodiče byli v době jeho narození státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky. Účelovost jednání žalobce byla dovozena též ze skutečnosti, že žalobce se k otcovství dítěte nepřihlásil po celou dobu od jeho narození (r. …), po úmrtí matky tohoto dítěte ponechal český soud rozhodnout o svěření dítěte do péče další osoby (r. …) a o osvojení požádal až v době, kdy mu bylo zrušeno původní pobytové oprávnění (r. …), přičemž jako otec dítěte byl zapsán až v roce 2010. Ze všech shora uvedených důvodů byla žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu správním orgánem prvního stupně zamítnuta. (16) Dne 12. 6. 2014 bylo pod č.j. OAM-5369-12/PP-2014 vydáno opravné rozhodnutí, kterým správní orgán prvního stupně opravil shora uvedené rozhodnutím tak, že žádost žalobce zamítl podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., namísto původně uvedeného ust. § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. (17) Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 9 2014, č.j. MV-110543-7/SO-2014 tak, že bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. (18) Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná na základě skutkového stavu dané věci ztotožnila se závěry prvoinstančního správního orgánu. Konstatovala, že žalobce opakovaně nerespektoval české právní předpisy, zneužíval institut rodinného práva pouze za účelem získání pobytového oprávnění, přičemž se současně dopustil trestného činu dvojího manželství. (19) K odvolací námitce týkající se nemožnosti subsumpce daného případu pod ust. § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., žalovaná uvedla, že způsoby, kterými lze obcházet zákon nelze taxativně vymezit, přičemž účelové manželství a účelové otcovství jsou pouze hlavními možnostmi, kterými lze obcházet zákon. (20) K námitce týkající se nerespektování práva na soukromý a rodinný život založeného mezinárodními smlouvami, žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2As 78/2006, z něhož vyplývá, že čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nutně nezakládá právo cizince na vstup a pobyt v zemi, kde pobývá jeho rodinný příslušník. V této souvislosti žalovaná dále poukázala na odst. 2 tohoto článku, který uvádí případy, kdy je možné toto právo prolomit za situace, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti. V daném případě došlo k zamítnutí žádosti žalobce v souladu se zákonem, neboť došlo k obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR. (21) K další námitce týkajíc se Listiny základních práv a svobod bylo žalovanou odkázáno na judikaturu Ústavního soudu, dle níž Listina poskytuje ochranu pouze právu, které právní řád garantuje. (22) Závěrem žalovaná ze strany prvostupňového správního orgánu konstatovala správně zjištěný skutkový stav věci, na jehož základě byl tímto správním orgánem učiněn správný závěr. IV. Právní názor soudu (23) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (24) Důvodem zamítnutí žalobcovy žádosti o povolení přechodného pobytu bylo obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR. (25) Prvotní žalobní námitkou žalobce rozporuje závěry správních orgánů týkající se žalobcovy závadné imigrační minulosti, kdy se žalobce pokusil zlegalizovat svůj pobyt účelovým osvojením vlastního dítěte. Nesprávnost takového tvrzení správních orgánů žalobce spatřuje v nemožnosti zařazení těchto skutkových zjištění pod důvody zamítnutí žádosti uvedené v ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců za situace, kdy otcovství tzv. matrikového otce bylo určeno na základě jeho souhlasného prohlášení a prohlášení matky dítěte. Do takto stanoveného otcovství k nezletilému dítěti, žalobce, jako jeho biologický otec, neměl možnost zasáhnout, a proto jedinou legální cestou byla právě žalobcem zvolená žádost o osvojení. (26) Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce na území ČR pobývá od 7. 10. 2000, po příjezdu do ČR uzavřel manželství s českou státní občankou H. H., na základě čehož mu bylo dne 6. 3. 2001 uděleno povolení k trvalému pobytu. Toto povolení bylo dne 3. 1. 2011 zrušeno, neboť bylo příslušným správním orgánem zjištěno, že takto uzavřené manželství bylo manželstvím účelovým, vedeným toliko snahou žalobce o legalizaci svého pobytu na území ČR. K tomuto závěru dospěl správní orgán mimo jiné na základě zjištění, že žalobce byl již v době svého příjezdu do ČR ženatý s vietnamskou státní příslušnicí N. T. Q. N. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce zcela záměrně českým státním úřadům uváděl nepravdivé informace týkající se jeho rodinného stavu. Žalobcova první manželka N. T. Q. N. po svém příjezdu do ČR rovněž uzavřela manželství s českým státním příslušníkem, M. H., ačkoliv v té době již byla provdaná za žalobce, s nímž měla dvě nezletilé děti – V. H. L. (nar. …) a N. V. H. M. (nar. …). Na základě tohoto sňatku byl M. H. zapsán jako otec nezletilého N. V. H. M., který na základě toho získal české státní občanství. Dne … zemřela N. T. Q. N., v důsledku čehož bylo zahájeno řízení o svěření nezletilých dětí do péče, neboť M. H. o nezletilé děti nejevil zájem. Na základě tohoto řízení byl V. H. L. svěřen do opatrovnicví pana V. D. T. a N. V. H. M. byl svěřen do péče své babičky L. T. H. Toto řízení bylo uskutečněno navzdory žalobcově vědomosti o svém biologickém otcovství k těmto dětem. Faktický zájem o děti žalobce projevil až po devíti letech, kdy s ním bylo zahájeno řízení o zrušení jeho povolení k trvalému pobytu. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 4. 2010 bylo rozhodnuto o nezrušitelném osvojení N. V. H. M. žalobcem. (27) Ze všech shora vedených skutečností bezpochyby vyplývá, že žalobce osvojil vlastní dítě, jehož je biologickým otcem. Z průběhu správního řízení je pak zřejmé, že žalobce po celou dobu uváděl ve vztahu k českým úřadům nepravdivé informace, když zamlčel skutečnost, že je biologickým otcem nezletilého N. V. H. M. V důsledku takto zamlčené informace došlo k určení otcovství M. H. k tomuto nezletilému, a to na základě zákonné domněnky otcovství, neboť M. H. uzavřel sňatek s N. T. Q. N., byť tato již v té době byla provdána za žalobce a s M. H. následně ani nesdílela společnou domácnost. Po její smrti byl nezletilý svěřen do péče babičky a M. H. byla stanovena povinnost k hrazení výživného. Účelovosti následného osvojení tohoto nezletilého žalobcem svědčí i skutečnost, že žalobce o toto dítě projevil zájem až po celých devíti letech za situace, kdy mu bylo zrušeno trvalé povolení k pobytu. Do této doby nezletilý pobýval u své babičky a žalobce o něj žádný zájem zjevně nejevil. (28) Dle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců) Ministerstvo zamítne žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. (29) Pokud žalobce namítá, že důvody vydání napadeného rozhodnutí nelze vztáhnout pod citované ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, pak se s tímto závěrem nelze ztotožnit. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že jeho účelem je stanovit důvody pro zamítnutí žádosti cizince o povolení k přechodnému pobytu, když tímto důvodem pro zamítnutí je zejména účelové uzavření manželství nebo určení otcovství účelově prohlášeným souhlasem. Zákonodárce tudíž důvody zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu nestanovil taxativně, když před tyto důvody vložil slovní spojení „zejména“. Lze dovodit, že tímto byly vyjádřeny nejfrekventovanější důvody pro zamítnutí této žádosti, když slovo „zejména“ lze nahradit synonymem „hlavně“ či „především“. Takto stanovené důvody však nelze považovat za jediné a konečné. V nyní projednávané věci se žalobce zjevně dopustil obcházení zákona tím, že nejprve uváděl nepravdivé informace o svém rodinném stavu, kdy uváděl stav „svobodný“, stejně jako jeho manželka N. T. Q. N., která se díky tomu mohla provdat za českého státního občana, a následně záměrně zamlčel skutečnost, že je biologickým otcem N. V. H. M. V důsledku tohoto jednání žalobce tudíž došlo k tomu, že jeho nezletilý syn N. V. H. M. získal české státní občanství a žalobce jej po smrti jeho matky osvojil, čímž založil důvod, pro který následně požádal o udělení trvalého pobytu a poté o udělení pobytu přechodného. (30) Takto popsané jednání krajský soud vyhodnotil jako zjevné obcházení zákona, které sice nepředstavuje žádný z důvodů uvedených v ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tyto důvody jsou ovšem demonstrativní, a tudíž postačuje, že se žalobce dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu. Na tomto místě krajský soud rovněž poukazuje na rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 9. 2. 2012 č.j. OAM-329-19/TP-2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., neboť bylo shledáno, že se žalobce dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Toto rozhodnutí je postaveno na stejném důvodu, kterým je účelové obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, kterého se žalobce dopustil výše popsaným jednáním, jež vyústilo v osvojení si vlastního dítěte, které je státním občanem ČR. (31) Nelze opomenout ani skutečnost, že se žalobce protiprávního jednání, kterým zdejším úřadům neposkytl pravdivé informace či informace zamlčel, dopustil opakovaně. Již po svém příjezdu do ČR označil svůj rodinný stav jako svobodný, ačkoliv byl již od roku 1996 ženatý s občankou vietnamské státní příslušnosti N. T. Q. N. Na základě této informace mu bylo umožněno uzavřít manželství s českou státní občankou H. H., stejně tak jako jeho první manželce, která se provdala za bratra druhé manželky žalobce M. H. Žalobce dále zamlčel informaci, že je biologickým otcem nezletilého N. V. H. M. a díky tomu se tento nezletilý stal na základě zákonné domněnky otcovství českým státním občanem. (32) Pokud žalobce tvrdí, že neměl žádnou zákonnou možnost, jak změnit otcovství nezletilého ve svůj prospěch, pak s tímto tvrzením nelze souhlasit, neboť není pravdivé. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce se svou první manželkou N. T. Q. N. uzavřel sňatek ve Vietnamské socialistické republice v roce 1996, kdy se jim narodilo první dítě. Oba následně pobývali na území ČR od 7. 10. 2000, kdy požádali o azyl s tím, že uvedli, že jsou oba svobodní. Druhé dítě (N. V. H. M.) se žalobci a jeho první manželce narodilo po necelých 3 měsících dne … již na území ČR. Žalobce tudíž musel být srozuměn s tím, že je biologickým otcem nezletilého N. V. H. M. Žalobci byl dne 6. 3. 2001 udělen trvalý pobyt, neboť již v té době uzavřel další manželství s českou státní občankou H. H. N. T. Q. N. rovněž uzavřela další manželství, a to s bratrem H. H., ačkoliv věděla, že v té době již byla provdaná za žalobce. S M. H. však nikdy fakticky nežila, jak je zřejmé z rozhodnutí opatrovnického soudu, u něhož žalobce sám uvedl, že je biologickým otcem nezletilého. Krajský soud tudíž neuvěřil tvrzení žalobce, dle něhož nemohl zápis M. H. do rodného listu N. V. H. M. žádným způsobem ovlivnit. Naopak z jeho dalšího jednání je zřejmé, že takto určené otcovství bylo záměrné s cílem získat pro toto dítě české státní občanství. Této zcela zřejmé účelovosti svědčí i jednání žalobce, který se po smrti své první manželky o nezletilého syna vůbec nezajímal, když ten byl svěřen do péče babičky. Zájem žalobce projevil až v době, kdy mu bylo zrušeno trvalé povolení k pobytu, v této době se snažil využít skutečnosti, že jeho biologický potomek má české státní občanství a pouze z tohoto důvodu požádal o osvojení tohoto dítěte, aby pak následně mohl požádat o trvalý či přechodný pobyt jako rodinný příslušník občana EU. (33) Pokud se žalobce dovolává článku 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, dle něhož má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, pak krajský soud odkazuje na znění odst. 2 tohoto článku, které opravňuje státní orgán zasáhnout do tohoto práva v případech, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Z průběhu žalobcova pobytu na území ČR je zřejmé, že tento opakovaně a závažným způsobem porušuje předpisy ČR, kdy zpočátku zatajil skutečnost, že je již ženatý s občankou Vietnamské socialistické republiky. Tímto jednáním se žalobce prokazatelně dopustil trestné činu dvojího manželství ve smyslu ust. § 194 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Současně lze konstatovat, že na základě tohoto jednání by bylo manželství žalobce s H. H. neplatné, pokud by bylo zjištěno a soud jej v souladu s ust. § 11 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině prohlásil neplatným. Žalobce se tak opakovaně a dlouhodobě dopouštěl porušování právních předpisů na území ČR a je tak ve veřejném zájmu, aby mu kromě trvalého pobytu nebyl povolen ani pobyt přechodný. Správní orgány postupovaly zcela v souladu se zákonem, pokud v případě žalobce shledaly zcela zřejmé obcházení zákona, v důsledku čehož žalobci nebylo uděleno povolení k trvalému ani přechodnému pobytu na území ČR. Nelze tudíž konstatovat, že by tímto postupem správních orgánů byly porušeny závazky, které České republice plynou z mezinárodních smluv. (34) Pokud by se krajský soud měl zabývat faktickými dopady do soukromého a rodinného života žalobce, pak nemůže konstatovat fatální následky, které uvádí žalobce. Povinnost opustit území České republiky lze vztáhnout k okamžiku vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. Tato povinnost tudíž žalobci v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí nenastala. Pokud by však soud připustil situaci, kdy by žalobce byl nucen Českou republiku opustit, pak ani tehdy nelze konstatovat závažný důsledek pro rodinu žalobce žijící na území České republiky. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce má na území České republiky manželku, která je českou státní občankou, je ekonomicky aktivní a má možnost se o děti žalobce starat. Tomuto závěru svědčí i skutečnost, že žalobce po celou dobu po smrti své první manželky o děti nejevil zájem, když tyto byly svěřeny do péče jejich příbuzných. Zájem žalobce nastal až v době, kdy mu bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu. Takový přístup žalobce nelze shledat jako opravdový rodičovský zájmem o život a budoucnost svých dětí, o které se žalobce do té doby prakticky nestaral. Z obsahu rozhodnutí opatrovnického soudu v Táboře se dokonce podává, že na syna žalobce byly placeny alimenty Miroslavem Holubem, ačkoliv tento byl srozuměn s tím, že není jeho biologickým otcem. Opět nelze opomenout jednání žalobce, který si zcela účelově následně chtěl osvojit své vlastní dítě, a to zcela zjevně s jediným záměrem, a tím bylo získání povolení k trvalému pobytu a po zamítnutí této žádosti, získání povolení k pobytu přechodnému. Obavu žalobce z dopadů žalobou napadeného rozhodnutí na rodinný a soukromý život žalobce tudíž lze shledat jako značně nevěrohodnou. (35) S dopady rozhodnutí do rodinného a soukromého života se žalovaná vypořádala na straně 6 a 7 napadeného rozhodnutí, kde poukázala na znění čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které umožňuje státu zasáhnout do těchto práv a svobod cizince, a to za situace, kdy je to v souladu se zákonem. V nyní projednávané věci bylo ze strany žalobce správními orgány opakovaně konstatováno obcházení zákona, a to jak v řízení o žádosti žalobce o povolení přechodného pobytu, tak v řízení o žádosti žalobce o povolení trvalého pobytu. Z těchto závěrů je pak zcela zjevné, že zamítnutí těchto žádostí, jež by implikovalo určité dopady do žalobcova soukromého a rodinného života, bylo provedeno zcela v souladu se zákonem. Žalobce se nemůže dovolávat dopadů do jeho soukromého a rodinného života, pokud na území České republiky opakovaně porušuje či obchází právní předpisy. (36) Žalovaná navíc k těmto tvrzeným dopadům do soukromého a rodinného života žalobce poukázala na jeho manželku H. H., která je na území České republiky ekonomicky aktivní a lze tudíž důvodně předpokládat, že se o rodinu, kterou se žalobcem založila, postará. Jak žalobce sám uvedl, všechny jejich děti jsou v prostředí české společnosti dostatečně adaptovány, kdy jedno z dětí je českým státním občanem a u druhého se předpokládá nabytí tohoto občanství v dohledné době. (37) Lze tudíž konstatovat, že žalobce se obcházení zákona dopustil opakovaně, a to účelově uzavřeným manželstvím s H. H., které bylo uzavřeno v době, kdy byl ženatý se státní občankou Vietnamské socialistické republiky a dále osvojením vlastního dítěte. Tímto jednáním žalobce jednoznačně porušil veřejný pořádek a z tohoto důvodu správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, pokud žalobci zamítly žádost o povolení přechodného pobytu. K samotné otázce porušení veřejného pořádku ve vztahu k jednáním cizinců vedeným snahou získat oprávnění k pobytu na daném území lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2007 č.j. 2As 78/2006 – 64, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že k porušení veřejného pořádku ze strany cizince dochází již v případě, kdy porušuje veřejný pořádek způsobem, jakým se snaží povolení trvalého pobytu domoci. Již tímto výše popsaným obcházením zákona dává najevo svou neúctu k veřejnému právu České republiky. (38) Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu lze v nyní projednávané věci dovodit, že se žalobce dopustil porušení veřejného pořádku již tím, že se snažil získat povolení k přechodnému pobytu na území České republiky osvojením vlastního dítěte. (39) K závěrečné námitce žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterým žalovaná nevypořádala odvolací námitku týkající se obcházení zákona, kterého se měl dopustit osvojením vlastního dítěte, když tento způsob byl jedinou zákonnou možností v daném případě, soud odkazuje na stranu 5 žalobou napadeného rozhodnutí, v němž je žalovanou konstatován nesoulad žalobcova jednání s veřejným zájmem. Tento nesoulad je dále rozveden s odkazem na přímou účelovost žalobcova jednání, kdy žalovaná má nepochybně zjištěno a doloženo, že žalobce správním úřadům, českým soudům i policii uváděl po celou dobu nepravdivé informace ve věci jeho osobního stavu a otcovství obou nezletilých dětí. K tomuto žalovaná dále odkázala na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kde jsou podrobně popsány skutečnosti, z nichž vyplývá, že žalobce podával státním orgánům nepravdivé informace ve vztahu ke svému otcovství k dítěti. Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je pak zřejmé, že správní orgán neuvěřil tvrzení žalobce, dle něhož nemohl zasáhnout do určení otcovství ke svému dítěti. Správní orgán prvního stupně na straně 4 rozhodnutí uvádí, že protiprávním jednáním žalobce a jeho vietnamské manželky bylo jejich nezletilému dítěti uděleno české státní občanství, ačkoliv je nezpochybnitelné, že se tento nezletilý narodil v době trvání manželství žalobce a jeho první manželky a oba byli v době jeho narození občany Vietnamské socialistické republiky. Na straně 5 tohoto rozhodnutí správní orgán dále uvedl, že žalobce po úmrtí matky nezletilého dítěte v roce 2006 ponechal český soud rozhodnout o svěření dítěte do péče další osoby a požádal o jeho osvojení až v době řízení o zrušení jeho původního pobytového oprávnění. (40) Z uvedeného je zřejmé, že se žalovaná a stejně tak i správní orgán prvního stupně dostatečně vypořádali s námitkou žalobce týkající se žalobcova obcházení zákona účelovým osvojením vlastního dítěte. S těmito závěry se krajský soud ztotožňuje a tvrzení žalobce, dle něhož nemohl zasáhnout do procesu určení otcovství k vlastnímu dítěti, považuje za účelové, stejně jako jeho další jednání, kterým si jej osvojil. V. Závěr, náklady řízení (41) Na základě shora uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalovaná, stejně tak jako správní orgán prvního stupně, postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu žalované ani správního orgánu prvního stupně nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (42) Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť žalované náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadovala. (43) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení