10 A 66/2015 - 71

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce POLANSKÝCH, s. r. o., se sídlem Protivín, Mírová 146, zastoupeného Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem České Budějovice, Lannova tř. 205/16, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti I) E.ON Česká republika, s. r. o., se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, II) Nadace Tomistoma, se sídlem Protivín, Masarykovo nám. 261, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech 21, III) J. P., zastoupené F. P., IV) Města Protivína, se sídlem Protivín, Masarykovo nám. 128, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2015, č. j. KUJCK/9042/2015/ODSH, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 28. 1. 2015, č. j. KUJCK/9042/2015/ODSH, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinenzaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Pixy.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právona náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2015, č. j. KUJCK/9042/2015/ODSH (dále jen „napadené rozhodnutí“), zrušil žalovaný usnesení Městského úřadu Protivín (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 5. 9. 2014, č. j. 1198/2014, a řízení zastavil [§ 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „správní řád“]. Usnesením Městského úřadu Protivín bylo na základě žádosti žalobce rozhodnuto o přerušení řízení o odstranění pevné překážky oplocení z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. č. 866/1 a 867 v k. ú. Protivín, a to z důvodu souběžně vedeného řízení obecným stavebním úřadem Městského úřadu Protivín, kde již bylo dne 1. 9. 2014 vydáno rozhodnutí pod č. j. výst. 7/2014-1165/2014-5/ODSN/Rozh/Ko o nařízení odstranění stavby oplocení na pozemcích parc. č. 866/1, 866/2 a 867 v k. ú. Protivín, která byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 30. 3. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě líčí genezi věci a namítá pochybení správních orgánů, které spočívá v tom, že řízení vedené pod č. j. výst. 7/2014-1165/2014-5/ODSN/Rozh/Ko (o odstranění stavby oplocení) nezastavily podle § 66 odst. 2 správního řádu, neboť zde bylo souběžně vedené řízení o totožné věci, a to pod č. j. 1198/2014 ve věci odstranění pevné překážky na pozemní komunikaci. Řízení o odstranění pevné překážky ne pozemní komunikaci bylo na podnět účastníků zahájeno dne 22. 7. 2014, resp. 25. 7. 2014; řízení o odstranění stavby bylo z moci úřední zahájeno až dne 29. 7. 2014. Za daných okolností je podle žalobce zřejmé, že mělo být zastaveno řízení o odstranění stavby z důvodu hospodárnosti řízení a řízení vedené pod č. j. 1198/2014 mohlo být spojeno s řízením o deklaratorním určení existence nebo neexistence veřejné pozemní komunikace, které je vedeno pod č. j. 11/2014-403/2014. Podle žalobce pouze v tomto řízení může být vyřešena předběžná otázka existence nebo neexistence pozemní komunikace. Žalobce namítá, že byla poškozena jeho práva domoci se včas rozhodnutí o deklaratorním určení existence nebo neexistence veřejné pozemní komunikace. Správní orgány v rozporu se zákonem upřednostnily v řízení otázku přístupu na pozemky žalobce třetími osobami. Řízení o určení existence nebo neexistence pozemní komunikace (č. j. 11/2014-403/2014), zahájené z podnětu žalobce, je přerušeno, řízení o odstranění pevné překážky z veřejné pozemní komunikace je zastaveno (č. ji 1198/2014) a je vydáno předběžné opatření (č. j. 24/2014-1102/2014-2001/2014), kterým je zakázáno žalobci bránit třetím osobám v přístupu na pozemky v jeho vlastnictví, a konečně je vedeno řízení o odstranění stavby oplocení (č. j. výst. 7/2014-1165/2014-5/ODSN/Rozh/Ko). Řízení o odstranění stavby oplocení je podle žalobce jediné řízení, ve kterém správní orgán nemusí zkoumat existenci či neexistenci veřejné pozemní komunikace a může žalobci ukládat pokuty bez ohledu na skutečný stav věci. V kontextu celé věci nabyl žalobce dojmu, že minimálně správní orgán prvého stupně nerozhoduje ve věci nestranně, neboť v sérii zmatečných rozhodnutí, která jsou následně zrušována odvolacím orgánem, jednoznačně podporuje soukromý zájem provozovatele krokodýlí Zoo Nadaci Tomistoma na bezplatném užívání pozemků žalobce ke komerčním účelům. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobce Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný uvedl, že je u správního orgánu prvého stupně vedeno společné řízení o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci a o určení existence či neexistence účelové komunikace. Žalobce, aniž by vyčkal výsledku tohoto řízení, zbudoval překážku (oplocení), která zamezuje dosavadní přístup k mezujícím nemovitostem. Správní orgán prvého stupně (silniční správní úřad) vydal výzvu k odstranění překážky a zahájil řízení podle § 29 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Zároveň správní orgán prvého stupně (stavební úřad) zahájil řízení ve věci nařízení odstranění stavby oplocení. Z důvodu souběžně vedeného řízení o odstranění stavby oplocení stavebním úřadem rozhodl silniční správní úřad o přerušení řízení o odstranění pevné překážky. Žalovaný k odvolání žalobce usnesení o přerušení řízení o odstranění pevné překážky oplocení z veřejně přístupné účelové komunikace zrušil a řízení zastavil. Pokud jde o odůvodnění svého postupu, odkázal žalovaný na napadené rozhodnutí. Žalobce v replice odkázal na skutečnosti, týkající se věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 A 67/2015 (žaloba v této věci byla odmítnuta usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2015, č. j. 10 A 67/2015 – 69). Žalobce trvá na tom, že řízení vedené stavebním úřadem o odstranění stavby mělo být zastaveno. Žalobce nevidí žádný důvod upřednostnění vedení řízení o odstranění stavby oplocení před vedením řízení o odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace. III. Doplnění žaloby a k němu podaná vyjádření Dne 21. 8. 2015 žalobce doplnil žalobu o námitku, že správní orgán prvého stupně je ve věci podjatý. Žalobce vznesl námitku systémové podjatosti a tvrdí, že starosta obce J. H. má vztah jak k projednávané věci, tak i k účastníkům řízení. Podle žalobce existuje obava o nestrannost rozhodování celého správního úřadu v Protivíně. Žalobce poukázal na to, že Krajský úřad Jihočeského kraje dne 6. 2. 2015 pod č. j. KUJCK 11060/2015/KRED, rozhodl o tom, že J. H. jako starosta města Protivín není vyloučen z projednání a rozhodování v řízeních vedených pod č. j. 11/2014-403/2014, 37/22012-1593/2012, 24/2014-1102/2014, 1191/2014 a 1198/2014. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 5. 6. 2015, č. j. 82/2015-120-STSP/3. Osoba zúčastněná na řízení Ing. J. P. se vyjádřila svým podáním ze dne 8. 9. 2015, v němž uvedla, že trvá na odstranění černé stavby plotu, dopravní značky a závory. Žalobce brání vstupu na pozemky osoby zúčastněné na řízení. Žalobce vyhrožuje, že cestu zablokuje betonovými kvádry. Dochází k psychickému nátlaku a šikaně. Osoba zúčastněná na řízení se domnívá, že v celé věci dochází ke korupci. K doplnění žaloby se vyjádřil i žalovaný, který uvedl, že žalobce neopírá své závěry o podjatosti o žádná konkrétní tvrzení ani důkazní prostředky. Podle žalovaného se nepodařilo prokázat, že existuje relevantní poměr úřední osoby k věci či k účastníkům řízení. IV. Obsah správního spis u Z předloženého spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 28. 7. 2014 vydal správní orgán prvého stupně pod č. j. 1191/2014 výzvu podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích žalobci, aby odstranil pevnou překážku oplocení instalovanou na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku parc. č. 866/1 a parc. č. 867 v k. ú. Protivín v termínu do 30. 7. 2014 do 8:00 hod. Dne 28. 7. 2014 vydal správní orgán prvého stupně pod č. j. 1198/2014 oznámení o zahájení řízení o odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku parc. č. 866/1 a 867 v k. ú. Protivín. V tomto oznámení uvedl, že dne 22. 7. 2014 a 25. 7. 2014 obdržel podněty Nadace Tomistoma a J. P., které vyhodnotil jako žádosti o zpřístupnění pozemní komunikace a odstranění pevné překážky; řízení bylo zahájeno od podání žádostí. Dne 18. 8. 2014 podal žalobce vyjádření k č. j. 1191/2014 a 1198/2014, v němž požádal o přerušení těchto řízení až do pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném pod č. j. 11/2014-403/2014 o deklaratorním určení existence či neexistence účelové pozemní komunikace. Dne 5. 9. 2014 vydal správní orgán prvého stupně pod č. j. 1198/2014 na základě žádosti žalobce o přerušení řízení usnesení, kterým řízení vedené pod č. j. 1198/2014 o odstranění pevné překážky oplocení z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. č. 866/ a 867 v k. ú. Protivín přerušil z důvodu souběžně vedeného řízení obecným stavebním úřadem, v němž již bylo vydáno rozhodnutí č. j. výst. 7/2014-1165/2014- 5/ODSN/Rozh/Ko dne 1. 9. 2014 o nařízení odstranění stavby oplocení na pozemcích parc. č. 866/1, 866/2 a 867 v k. ú. Protivín, která byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem. Řízení č. j. 1198/2014 bylo přerušeno do doby pravomocného ukončení tohoto správního řízení, neboť otázka odstranění nepovolené stavby je otázkou předběžnou pro řízení o odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku parc. č. 866/1 a 867 v k. ú. Protivín. Proti uvedenému usnesení podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že usnesení ze dne 5. 9. 2014, č. j. 1198/2014 zrušil a řízení zastavil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že pokud někdo umístí na pozemní komunikaci překážku, má úřad zahájit a vést řízení pouze o jejím odstranění a pouze v rámci tohoto řízení posoudit, zda se vůbec jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. V tomto konkrétním případě je však již silničním správním úřadem vedeno řízení o určení existence nebo neexistence účelové komunikace a o zneveřejnění, resp. o omezení veřejného přístupu na dané pozemky. Tato řízení byla podle § 140 správního řádu spojena. Žalovaný konstatoval, že pokud byla překážka umístěna na komunikaci až v průběhu řízení dříve zahájeného a dosud pravomocně neskončeného o existenci pozemní komunikace, pak byl v souladu se zásadou hospodárnosti opět dán postup pro společné řízení. Správní orgán sice zahájí řízení o odstranění pevné překážky, ale spojí jej s řízením deklaratorním. Následně však žalovaný uvedl, že je souběžně vedeno obecným stavebním úřadem řízení o odstranění stavby, kde již dne 1. 9. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby oplocení. Ačkoliv bylo řízení o odstranění překážky na pozemní komunikaci zahájeno dříve, bylo v rozhodnutí odvolacího orgánu proti rozhodnutí o odstranění stavby oplocení uvedeno, že za odstranění pevných překážek na pozemních komunikacích, kterém mají charakter stavby, zodpovídá v prvé řadě stavební úřad. Je nežádoucí, aby tutéž věc řešily dva různé úřady. Žalovaný s odkazem na názor odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního úřadu a investic krajského úřadu uzavřel, je racionálnější, aby řízení vedl přednostně obecný stavební úřad a aby silniční správní úřad měl v řízení postavení dotčeného orgánu. Z uvedených důvodů konstatoval žalovaný zmatečnost a neprávnost postupu správního orgánu prvého stupně. Ze spisu se též podává, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 1. 9. 2014, č. j. výst. 7/2014-1165/2014-5/ODSN/Rozh/Ko, o odstranění stavby oplocení, bylo odvolacím orgánem dne 1. 12. 2014 pod č. j. KUJCK 64263/2014/OREG zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. V. Právní hodnocení soudu Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Předně krajský soud konstatuje, že žaloba směřující proti rozhodnutí ve věci přerušení řízení se standardně odmítá podle § 70 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť se jedná o úkon správního orgánu, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem. V daném případě však krajský soud nemohl žalobu odmítnout, neboť z napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaný nejen zrušil rozhodnutí o přerušení řízení, nýbrž i to, že řízení zastavil. Pokud tedy napadeným rozhodnutím žalovaný řízení skončil, nelze jeho rozhodnutí považovat pouze za rozhodnutí procesní, kterým se nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva a povinnosti žalobce. Právě naopak napadené rozhodnutí je na základě žaloby nutno podrobit soudnímu přezkumu, neboť se jedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Nyní přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno v řízení o zpřístupnění pozemní komunikace a odstranění pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, které bylo zahájeno na žádost Nadace Tomistoma a J. P. Žádosti byly podány dne 22. 7. 2014 a 25. 7. 2014. Krajský soud ponechává stranou, že o každé z těchto žádostí mělo být zahájeno samostatné řízení, přičemž tato řízení mohla být následně spojena ke společnému projednání podle § 140 správního řádu, neboť se obě žádosti týkají stejného předmětu řízení. Přípustnost zahájení tohoto typu řízení na základě žádosti se podává z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007, č. j. 6 Ans 2/2007 – 128, publikovaného pod č. 1486/2008 Sb. NSS (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Nadace Tomistoma a J. P. tak byli v tomto řízení účastníky podle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobce jakožto ten, kdo na účelovou pozemní komunikaci (krajský soud si je vědom, že v době vydání napadeného rozhodnutí nebyla povaha pozemní komunikace dosud deklaratorně určena) umístil překážku, byl účastníkem řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu. Dále se ze správního spisu krajský soud dozvěděl, že stavební úřad Městského úřadu Protivín zahájil z moci úřední řízení o odstranění stavby oplocení; toto řízení bylo zahájeno dne 29. 7. 2014. Žalovaný v rámci odvolacího přezkumu procesního usnesení o přerušení řízení rozhodl i o meritu věci tak, že řízení zastavil. Svůj postup žalovaný neopřel o žádné zákonné ustanovení a odůvodnil jej prostě tím, že „za odstranění pevných překážek na pozemních komunikacích, které mají charakter stavby, zodpovídá v prvé řadě stavební úřad. Opět v souladu se zásadou hospodárnosti je nežádoucí, aby souběžně řešily stejnou věc dva různé úřady. Dle odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic zdejšího úřadu, který je odvolacím orgánem pro řízení o nařízení odstranění stavby oplocení vedené stavebním úřadem, je racionálnější, aby řízení vedl přednostně obecný stavební úřad a silniční správní úřad měl v řízení postavení dotčeného orgánu.“ Dané odůvodnění postupu žalovaného zcela postrádá jakoukoli zákonnou oporu a činí výrok napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. přihlíží krajský soud i z úřední povinnosti. Výrok napadeného rozhodnutí je ve spojení s odůvodněním rozhodnutí zcela zmatečný a z toho důvodu nezákonný. Žalovaný v rámci přezkumu procesního usnesení, kterým bylo řízení přerušeno, nemohl přistoupit k meritornímu vyřešení věci jejím zastavením. Je naprosto nemyslitelné, aby odvolací orgán při přezkumu procesního usnesení natolik vybočil z mezí odvolacího přezkumu a rozhodl o zastavení celého řízení o žádosti. Ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, na které se žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazoval, nemůže být vykládáno tak, že by pro postup žalovaného poskytovalo jakoukoliv oporu. Právní úprava § 90 správního řádu dopadá především na přezkum rozhodnutí vydaných v meritu věci, a proto je v případě odvolacího přezkumu procesních usnesení nutno užívat dané ustanovení s rozmyslem. Typicky v případě přezkoumání usnesení o přerušení řízení, pokud má odvolací orgán za to, že nebyly dány podmínky pro přerušení, pak je na místě usnesení o přerušení řízení postupem podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnit tak, že se řízení nepřerušuje. Tento postup by se nabízel i v případě, kdy usnesení o přerušení řízení nemělo být správním orgánem prvého stupně vůbec vydáno. Pokud by bylo zjištěno, že byly dány jiné důvody pro přerušení řízení, pak bylo možno rozhodnutí o přerušení změnit tak, že by byly nahrazeny důvody pro přerušení. Samozřejmě je nutno respektovat dikci § 90 odst. 3 správního řádu, podle které nemůže správní orgán změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem. Pokud by z důvodu tohoto ustanovení nebylo možno usnesení o přerušení řízení změnit, pak by bylo na místě jej podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušit a vrátit k dalšímu projednání se závazným právním názorem. Konečně pokud by odvolací orgán shledal, že byly dány formulované důvody pro přerušení řízení a že je odvolání nedůvodné, pak je na místě odvolání podle § 90 odst. 5 zamítnout. V žádném případě však není možné, aby odvolací orgán při přezkoumávání procesního usnesení o přerušení řízení dospěl k závěru, že je třeba celé řízení o žádosti zastavit, a aby tak učinil výrokem svého rozhodnutí. Tím by totiž vzal účastníkům řízení možnost podat odvolání do meritorního rozhodnutí o skončení věci a došlo by tak k porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Existenci důvodů pro zastavení řízení si může v této fázi řízení posoudit toliko správní orgán prvého stupně a podle toho přijmout případné rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti. Jak již bylo uvedeno, odvolací orgán při přezkumu procesního usnesení nemohl vydat rozhodnutí, kterým celé řízení skončí. V dalším řízení tedy žalovaný znovu posoudí odvolání žalobce postupem podle § 89 správního řádu. K procesnímu postupu správního orgánu prvého stupně krajský soud opakuje, že žalobce byl v řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace zahájeném na žádost účastníkem podle § 27 odst. 2 správního řádu. Podle § 64 odst. 2 správního řádu platí, že v řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni. Žalobce nebyl v daném řízení žadatelem, a proto nemohl navrhovat přerušení řízení o žádosti. Jeho žádost bylo nutno hodnotit jako zjevně právně nepřípustnou [§ 45 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu]. Správní orgán prvého stupně sice v záhlaví usnesení o přerušení řízení uvedl, že rozhodl o přerušení řízení na základě žádosti žalobce, nicméně dále je uvedeno, že o přerušení řízení rozhodoval podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť probíhá řízení o předběžné otázce. Vzhledem k tomu, že správní orgán prvého stupně přerušil řízení z jiného důvodu, než navrhoval žalobce v jeho žádosti, dalo by se spíše uvažovat o tom, že o přerušení řízení rozhodoval na základě vlastního uvážení, a tedy nikoliv na základě podané žádosti, která byla zjevně právně nepřípustná. Žalovaný v dalším řízení posoudí, zda popsaná procesní situace měla vliv na soulad usnesení o přerušení řízení s právními předpisy a na jeho správnost. Pokud dojde k závěru, že nikoliv, tak následně posoudí, zda důvod pro přerušení řízení formulovaný správním orgánem prvého stupně obstojí či nikoliv a podle toho přijme odpovídající procesní vyústění ve shodě s tím, co krajský soud uvedl shora. Krajský soud dále krátce konstatuje, že pokud by bylo správními orgány zjištěno, že obě vedená řízení (řízení o odstranění stavby oplocení a řízení o odstranění pevné překážky z veřejně přístupné pozemní komunikace) naplňují dikci § 48 odst. 1 správního řádu a z toho důvodu je dána překážka litispendence, pak je to důvod pro zastavení řízení později zahájeného (§ 66 odst. 2 správního řádu). Při tomto postupu by bylo nutno pečlivě posoudit, zda se jedná o řízení o téže věci z téhož důvodu. Vzhledem k tomu, že toto by byl výlučně důvod pro zastavení řízení o odstranění stavby oplocení (řízení zahájené později), nemohl tuto otázku krajský soud sám posoudit, neboť by se tím vyjadřoval k jinému řízení, než které je nyní podrobeno soudnímu přezkumu. Krajský soud již jen na okraj doplňuje, že pokud by nebyl dán důvod pro zastavení řízení o odstranění stavby pro překážku litispendence, pak by bylo na místě s ohledem na výsledek řízení o odstranění stavby oplocení případně řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace zastavit z důvodu toho, že se žádosti staly zjevně bezpředmětnými podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu v případě, že by oplocení již bylo odstraněno na základě postupu správního orgánu v jiném řízení. Závěrem krajský soud uvádí, že se nezabýval námitkami žalobce o podjatosti úředních osob působících u správního orgánu prvého stupně, neboť taková rozhodnutí mohou být předmětem soudního přezkumu až v souvislosti s meritorním rozhodnutím ve věci. V daném případě však o meritorní rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nešlo a žalovaný se dopustil v rámci svého rozhodování zjevného excesu, když se snažil sám celé řízení o žádosti zastavit. Daná věc se tedy nyní vrací k žalovanému do fáze po podání odvolání proti usnesení o přerušení řízení a žalovaný toto odvolání vypořádá v souladu se závazným právním názorem krajského soudu. Konečné meritorní rozhodnutí ve věci vedené u správního orgánu prvého stupně pod č. j. 1198/2014 doposud vydáno nebylo, a proto se krajský soud ani nemůže zabývat námitkami o podjatosti úředních osob (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2014, č. j. 5 As 67/2013 – 21). Žalobce též v žalobě popisoval průběh ostatních vedených správních řízení a nesouhlas s postupem správních orgánů, ale k tomu se krajský soud nemohl vyjádřit, neboť by tím překročil meze soudního přezkumu vymezené toliko řízením, v němž byla vydána přezkoumávaná rozhodnutí. VI. Závěr a náklady řízení S ohledem na konstatovanou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jej krajský soud bez jednání zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6800 Kč. Repliku žalobce nepovažoval krajský soud za úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, neboť ve věci nepřinesla ničeho nového. Stejně tak krajský soud nepovažoval za úkon právní služby doplnění žaloby, neboť obsahovalo pouze žalobní bod o podjatosti úředních osob, kterým se krajský soud věcně nezabýval. Odměna advokáta tedy činí 6800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8228 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 3000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.