51 A 20/2017 - 199

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: POLANSKÝCH, s. r. o. sídlem Mírová 146, Protivín zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Pixou sídlem Lannova tř. 205/16, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Nadace TOMISTOMA sídlem Masarykovo náměstí 261, Protivín zastoupená advokátem Mgr. Petrem Smejkalem sídlem Na Sadech 21, České Budějovice II) X bytem X zastoupena X, obecným zmocněncem bytem X III) E.ON Distribuce, a. s., sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice IV) Město Protivín sídlem Masarykovo náměstí 128, Protivín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2017, č. j. KUJCK 1325/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 14. 2. 2017 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2017, č. j. KUJCK 1325/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Protivín, odbor výstavby, dopravy a ŽP (dále jen „stavební úřad“) ze dne 16. 9. 2016, č. j. výst. 7/2014- 1165/2014 – 16/ODSN/ROZH/Jel (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo s odkazem na § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) žalobci nařízeno odstranit stavbu oplocení na pozemcích p. č. x, x, x vše v katastrálním území x (dále též „předmětné pozemky“), která byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem.

2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že neshledal žádná pochybení mající vliv na zákonnost a věcnou správnost prvostupňového rozhodnutí, včetně řízení, jenž jeho vydání předcházelo. Žalovaný shrnul dosavadní průběh správního řízení a uvedl, že ve věci oplocení a pevné překážky na veřejně přístupné pozemní komunikaci jsou vedena dvě správní řízení. Jedno řízení, zahájené dne 25. 7. 2014 doručením žádosti o zahájení řízení o odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku p. č. xaxvk. ú. x, vede silniční správní úřad na základě žádostí osob na řízení zúčastněných I) a II), druhé správní řízení bylo zahájeno z moci úřední stavebním úřadem dne 29. 7. 2014. K řízení vedenému silničním správním úřadem žalovaný poznamenal, že silniční správní úřad je povinen zahájit řízení z moci úřední, dozví-li se o protiprávním umístění pevné překážky zasahující do pozemní komunikace. Pokud se však na silniční správní úřad obrátí uživatel komunikace, kterému překážka brání v obslužnosti jeho pozemku, je takové řízení zahájeno na žádost. Tento závěr žalovaný opřel o judikaturu Nejvyššího správního soudu a na navazující stanoviska Veřejného ochránce práv. Žalovaný tak nemá pochyb o tom, že v okamžiku zahájení řízení obecným stavebním úřadem již bylo vedeno řízení silničním správním úřadem na základě žádostí. Výlučným důvodem pro zastavení později zahájeného řízení o odstranění stavby oplocení by byla překážka litispendence, pokud by bylo postaveno najisto, že se jedná o řízení v téže věci a z téhož důvodu. Žalovaný argumentoval důvodovou zprávou k ustanovení § 48 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle které není splněna podmínka totožnosti důvodu, je-li jedno řízení zahájeno na žádost a druhé pak z moci úřední. Podle žalovaného tak obecný stavební úřad postupoval v souladu se zákonem, když vedl řízení. Později zahájené správní řízení nemělo být zastaveno, neboť neexistovala překážka litispendence. Podle žalovaného naplňuje předmětná stavba znaky oplocení, které sice není definováno stavebním zákonem, ale tento pojem je obsažen v prováděcí vyhlášce ke stavebnímu zákonu, č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Předmětné oplocení mělo být zřetelnou překážkou vstupu na nemovitosti žalobce. Stavební úřad na území své působnosti standardně klasifikuje díla obdobná předmětné stavbě jako oplocení podléhající režimu stavebního zákona. Taková stavba vyžadovala územní souhlas nebo územní rozhodnutí, které však vydáno nebylo, a proto na stavbu bylo pohlíženo jako na stavbu zrealizovanou bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Stavební úřad byl povinen zahájit řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona. Ve vztahu k otázce vlastnictví předmětného oplocení se žalovaný zcela ztotožnil se závěry stavebního úřadu a potvrdil, že vlastníkem a stavebníkem oplocení je žalobce.

3. Žalobce shrnul žalobu do tří stěžejních námitek.

4. První námitka směřuje do podjatosti správního orgánu, neboť existovaly důvodné pochybnosti o nestrannosti úředníků správního orgánu I. stupně. Podle žalobcových zjištění starosta města Protivín, J.H. a vedoucí odboru výstavby, dopravy a životního prostředí, J.J. jsou nebo byli členy statutárních orgánů Komunitní nadace Blanicko – Otavská, IČ 65986920, se sídlem Tyršova 53/2, Budějovické Předměstí, Písek. Předsedou správní rady této nadace je Ing. M.P. který byl zároveň předsedou správní rady Nadace Tomistoma a je jednatelem společnosti AGRO Šumava s. r. o. Nadace Tomistoma je osobou zúčastněnou na řízení a byla účastníkem správního řízeni. Je provozovatelem krokodýlí ZOO a na výsledku řízení má eminentní zájem, neboť pozemek žalobce má být bezplatně užíván jako veřejná komunikace pro přístup a parkování návštěvníků krokodýlí ZOO. Žalobce vyjádřil nesouhlas s vyhodnocením námitky podjatosti ze strany správních orgánů. Podle jeho názoru správní orgán bagatelizoval účast výše uvedených osob ve statutárních orgánech a jejich prolínání samosprávou, státní správou a komerční sférou. Podle žalobce je rozhodný poměr podjaté osoby k věci a účastníkům řízení. Nadace Tomistoma a město Protivín mají zájem na neomezeném přístupu na pozemek p. č. x v k. ú. x. Ing. M.P. je řídící osobou nadace Komunitní nadace Blanicko – Otavská, v níž působili starosta města Protivín a vedoucí odboru výstavby, dopravy a ŽP a zároveň je i osobou, která řídí Nadaci Tomistoma, tedy účastníka řízení, jehož zájem na vyřízení věci v jeho prospěch je zřejmý. Obě nadace se zabývají obecně prospěšnou činností, která má vliv na dění v obci, udílení grantů a příspěvků na veřejně prospěšnou činnost nebo na provoz krokodýlí ZOO. Z pohledu možné podjatosti je tak podstatné, jak se tyto propojené osoby znají, jsou-li funkčně nebo majetkově propojené. Žalobce je přesvědčen, že se v popsaném případě nejedná o pouhou známost, jak bagatelizoval správní orgán I. stupně, ale o intenzivní spolupráci osob rozhodujících o toku finančních prostředků na akce, které mohou přinést prospěch městu Protivín nebo samotnému starostovi. Nadto není rozhodné, v jaké době se tato společná účast osob ve správní radě odehrála, ale rozhodné je, že jsou tyto osoby ve funkcích. Žalobce s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 371/04 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu 4 Nd 330/2008 uzavřel, že unesl důkazní břemeno o tom, že existuje důvodná pochybnost o nestrannosti rozhodování uvedených osob ve věci. Úzký vztahu starosty města Protivín potažmo vedoucího stavebního a dopravního úřadu k ovládající osobě nadace Tomistoma zakládají důvodnou pochybnost o nestranném rozhodování v daném řízení.

5. V druhém bodě žalobce namítá litispendenci. Žalobce popisuje skutkový průběh souběžně vedených dvou správních řízení. Řízení vedené silničním správním orgánem o odstranění pevné překážky na pozemní komunikaci bylo na podnět účastníků zahájeno dne 22. 7. 2014, resp. 25. 7. 2014; řízení o odstranění stavby bylo z moci úřední zahájeno stavebním úřadem až dne 29. 7. 2014. Žalobcem bylo namítáno, že správní orgány nezastavily postupem podle § 66 odst. 2 správního řádu řízení vedené stavebním úřadem pod č. j. výst. 7/2014-1165/2014- 5/ODSN/Rozh/Ko. V tomto řízení o odstranění stavby oplocení na předmětných pozemcích bylo dne 1. 9. 2014 vydáno rozhodnutí, proti kterému podal žalobce odvolání. Řízení vedené silničním úřadem pod č. j. 1198/2014 bylo dne 5. 9. 2014 přerušeno. Podle žalobce mělo být zastaveno řízení o odstranění stavby a řízení vedené pod 1198/2014 mělo být spojeno s řízením o deklaratorním určení existence či neexistence veřejné pozemní komunikace, neboť pouze v tomto řízení mohla být vyřešena předběžná otázka existence nebo neexistence pozemní komunikace. Žalovaný však zastavil řízení o odstranění pevné překážky z veřejné pozemní komunikace. Žalobcem byla podána správní žaloba, která byla u krajského soudu vedena pod sp. zn. 10 A 66/2015. Rozsudkem ze dne 15. 1. 2016, č. j. 10 A 66/2015 – 71 krajský soud rozhodnutí žalovaného č. j. KUJCK/9042/2015/ODSH zrušil, neboť důvody žalovaného, pro které zastavil řízení vedené silničním úřadem, nemají oporu v zákoně. Správní orgány se v dalším řízení měly zabývat existencí možné překážky litispendence. Podle žalobce správní orgány ignorovaly uvedený rozsudek. Správní orgán I. stupně vydal prvostupňové rozhodnutí, v němž argumentoval, že pevná překážka na pozemní komunikaci má charakter stavby, tudíž o jejím odstranění má rozhodovat stavební úřad a silniční úřad má v takovém řízení postavení dotčeného orgánu. Žalobce má za to, že takový závěr nemá oporu v zákoně a žalovaným byl nezákonně potvrzen. Zároveň je žalobce přesvědčen, že správní orgány se otázkou litispendence nezabývaly.

6. Třetí žalobní námitka směřuje do nesprávného vymezení účastníků řízení. Podle žalobce není z prvostupňového rozhodnutí jasné, jakým způsobem správní orgán uzavřel, že vlastníkem stavby je právě žalobce. Podle žalobce vycházel správní orgán I. stupně z úředního záznamu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 22. 7. 2014, v němž však není uvedeno, kdo je vlastníkem stavby, nebo kdo stavbu se souhlasem vlastníka provádí. Úřední záznam obsahuje informaci, že se na místě stavby nacházelo 12 osob, z nich jedna byla identifikována jako R.P., nar. X, bytem X, a dělníci měli pracovat na pokyn R.P.. Není však zřejmé, že R.P. na místě vystupoval jako jednatel žalobce. Správní orgány tak dle žalobce nepostavili najisto okruh účastníků řízení ve smyslu § 129 odst. 1 stavebního zákona, neboť z jejich podkladů není možné účastníka řízení spolehlivě zjistit. Prvostupňový správní orgán navíc nevyzval R.P., aby se vyjádřil k vlastnictví stavby.

7. Žalobce konstatuje, že předmětné pozemky jsou dotčeny žalobou na určení vlastnického práva podanou Ing. M.P., který vlastnictví žalobce k dotčeným pozemkům zpochybňuje. I z tohoto důvodu tedy nebylo možné bez pochybností určit vlastníka stavby jako vlastníka předmětných pozemků.

II. Vyjádření žalovaného, doplnění žaloby žalobcem

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Námitku podjatosti považuje za nedůvodnou, zvlášť s přihlédnutím k charakteru řízení. Stavební úřad zahájil z moci úřední řízení o odstranění nepovolené stavby oplocení, neboť bylo zjištěno, že tato stavba byla zrealizována bez povolení nebo opatření stavebního úřadu, byť bylo takového povolení nebo opatření zapotřebí. Prostor pro správní úvahu byl v případě takového řízení omezen, stejně jako prostor pro případné ovlivňování rozhodnutí.

9. Žalovaný shledal nedůvodnou i námitku litispendence. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2013, ř. j. 6 Ads 139/2012 – 58 konstatoval, že řízení vedené silničním úřadem bylo zahájeno na žádost, zatímco řízení vedené stavebním úřadem z moci úřední. Proto, aby byla založena překážka litispendence, nebyla naplněna podmínka totožnosti důvodu zahájení řízení. Postup žalovaného, který nezastavil řízení o odstranění stavby, byl tak v souladu se zákonem.

10. Shodně žalovaný nepokládá ani námitku nesprávného vymezení účastníků za důvodnou. Stavba oplocení nemá charakter dočasné stavby (§ 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a je tak součástí pozemku ve vlastnictví žalobce bez ohledu na to, zda stavební úřad vycházel ze zjištění policie či jiného orgánu. Závěrem žalovaný uvedl, že žaloba na určení vlastnického práva nebude mít na odstranění stavby vliv, neboť rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby bude závazné i pro případné právní nástupce, tedy pro nové vlastníky předmětných pozemků.

11. Dne 6. 10. 2017 žalobce informoval krajský soud o tom, že bylo pravomocně skončeno řízení ve věci deklarace veřejně přístupné účelové komunikace tak, že byla na předmětných pozemcích č. x a x v k. ú. x deklarována veřejně přístupná účelová komunikace. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 9. 8. 2017, č. j. KUJCK 96356/2017/ODSH, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Protivíně č. j. 11/2014-403/2014 ve věci deklarace veřejně přístupné účelové komunikace.

III. Obsah správních spisů

12. Dle úředního záznamu Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje, územní odbor Písek, obvodní oddělení Protivín ze dne 22. 7. 2014 a úředního záznamu Městského úřadu v Protivíně, odbor výstavby, dopravy a ŽP ze dne 22. 7. 2014 č. j. 1167/2014 bylo vybudováno drátěné oplocení na pozemcích p. č. x, x a x v k. ú. x, všechny ve vlastnictví společnosti POLANSKÝCH, s.r.o., z něhož vyplynulo, že práce prováděli dělníci za účasti R. P., jednatele této společnosti, který neuposlechl výzvy o zastavení těchto prací, kdy jednalo se o stavbu zasahující na pozemky, které tvoří veřejně přístupná účelová komunikace na pozemcích p. č. xax v k. ú. x.

13. Stavební úřad oznámil dne 23. 7. 2014 zahájení řízení o nařízení odstranění stavby oplocení provedené bez opatření stavebního úřadu na pozemcích p. č. x, xaxvk. ú. x, jako vlastníka stavby označil společnost žalobce. Zároveň byl téhož dne žalobce vyzván k okamžitému zastavení práce na stavbě oplocení. Stavební úřad zároveň obdržel dne 25. 7. 2014 žádost Nadace Tomistoma, adresovanou silničnímu správnímu úřadu o zpřístupnění pozemní komunikace a podnět k odstranění stavby vybudované bez územního souhlasu. Dne 28. 7. 2014 bylo Městským úřadem Protivín, odborem výstavby, dopravy a ŽP jako silničním správním úřadem k podnětům osob zúčastněných na řízení I. a II. zahájeno řízení o odstranění pevné překážky na veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích p.č. x, x v k. ú. x vedené pod sp. zn. 1168/2014. Dne 5. 9. 2014 bylo řízení přerušeno. K odvolání žalobce Krajský úřad Jihočeského kraje dne 28. 1. 2015 usnesení o přerušení řízení zrušil a řízení zastavil, neboť za odstranění pevné překážky, má-li charakter stavby odpovídá primárně stavební úřad. Toto rozhodnutí bylo na základě žaloby žalobce rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2016 č. j. 10 A 66/2015-71 zrušeno a věc byla Krajskému úřadu Jihočeského kraje vrácena k dalšímu řízení. Důvodem tohoto postupu byl závěr, že na základě odvolání podaného do procesního usnesení nelze meritorně ukončit řízení. Dále bylo uloženo správnímu orgánu zvážit, zda je či není dán důvod pro zastavení řízení ohledně překážky litispendence ve smyslu § 48 odst. 1 zák. správního řádu.

14. Řízení o odstranění oplocení na pozemcích p. č. x, x a x v k. ú. x bylo zahájeno doručením oznámení o tomto zahájení dne 29. 7. 2014. Městský úřad Protivín, odbor výstavby, dopravy a životního prostředí jako stavební úřad vydal 1. 9. 2014 rozhodnutí, kterým nařídil oplocení odstranit. Rozhodnutí bylo na základě odvolání žalobce zrušeno a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání. Odvolací orgán vytkl stavebnímu úřadu, že nepoučil vlastníka stavby o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby a důsledně nevyřešil otázku vznesené podjatosti úředních osob a osoby stojící v čele úřadu. Dne 9. 2. 2015 bylo řízení přerušeno za účelem vyřešení otázky podjatosti.

15. O námitce podjatosti, která byla žalobcem podána dne 30. 7. 2014 [podjatost starosty, vedoucího odboru výstavby, dopravy a životního prostředí J. J. (dále jen „vedoucího odboru“), J. F. a všech dalších pracovníků odboru výstavby, dopravy a životního prostředí] rozhodl dne 15. 11. 2014 ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje tak, že starosta není z projednání a rozhodování věci vyloučen. Toto rozhodnutí bylo dne 21. 1. 2015 zrušeno Ministerstvem dopravy a věc byla řediteli Krajského úřadu Jihočeského kraje vrácena k novému projednání. Z odůvodnění rozhodnutí vyplynulo, že námitka podjatosti byla vznesena v řízeních, jednak vedených před silničním správním úřadem a dále pak i před obecným stavebním úřadem podle § 13 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. V případě, že je řízení vedeno obecným stavebním úřadem jedná se o výhradní působnost rezortu Ministerstva pro místní rozvoj. Zároveň však odvolací orgán konstatoval, že angažovaností starosty v nadacích a funkcích nadace se krajský úřad zabýval a vypořádal je dostatečným způsobem. Krajský úřad usnesením č. j. KUJCK 10805/2015/KRED ze dne 3. 2. 2015 poznamenaným do spisu rozhodl tak, že řízení o námitce podjatosti starosty města Protivín podané dne 30. 7. 2014 žalobcem ve správních řízeních vedených odborem výstavby, dopravy a životního prostředí pod č. j. 37/22012-1593/2012 a 11/2014-403/2014, 24/2014-1102/2014, 1191/2014 a 1198/2014 se spojují do společného řízení, neboť spolu věcně souvisejí. Samostatně bylo rozhodnuto o námitce podjatosti starosty města Protivín v řízení vedeném Městským úřadem Protivín pod č. j. 7/2014-1165/2014-1/ODSN/OZNA/Ko (stavební úřad), a to rozhodnutím ze dne 4. 2. 2015 pod č. j. KUJCK 11059/2015/KRED tak, že J.H., starosta města Protivín není vyloučen z projednávání a rozhodování v řízení vedeném Městským úřadem Protivín pod č. j. 7/2014-1165/2014-1/ODSN/OZNA/Ko (stavební úřad). V tomto rozhodnutí se krajský úřad zabýval i otázkou možné systémové podjatosti a zdůraznil, že v daném řízení není účastníkem řízení město Protivín ani Komunitní nadace Blanicko – Otavská. Navíc konkrétní důvody pro vyloučení starosty obce žalobce v zásadě nekonkretizoval, zejména nedoložil. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ministerstvo pro místní rozvoj dne 20. 7. 2015 pod č. j. MMR-14344/2015-83/939 tak, že odvolání žalobce zamítlo a napadené usnesení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 4. 2. 2015 č. j. KUJCK 11059/2015/KRED potvrdilo. Odvolací orgán posoudil vznesené odvolací námitky a dospěl k závěru, že nebyly založeny na žádných konkrétních skutečnostech, že starosta města má zvýšený zájem na výsledku řízení probíhajícím před stavebním úřadem, ani nebyly zjištěny žádné další okolnosti, které by takový závěr odůvodňovaly.

16. Dále bylo rozhodnuto o námitkách podjatosti Ing. J.K., pracovníka stavebního úřadu, že není vyloučen z úkonu, a to rozhodnutím ze dne 20. 7. 2016 č. j. výst. 1218/2/2014/2016 a v odvolání do tohoto usnesení bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, ředitele tohoto úřadu ze dne 30. 11. 2016 č. j. KUJCK 154203/2016 zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Současně bylo zamítnuto odvolání žalobce do usnesení Městského úřadu Protivín č. j. MÚPR/1043/2016/So ze dne 20. 5. 2016, kterým bylo rozhodnuto, že J. J., vedoucí odboru výstavby, dopravy a životního prostředí Městského úřadu Protivín není vyloučen z rozhodování, a to rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, ředitele tohoto úřadu ze dne 27. 6. 2016 č. j. KUJCK 91479/2016 a napadené usnesení bylo potvrzeno.

17. Dne 21. 7. 2016 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Poté bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Protivín, odboru výstavby, dopravy a životního prostředí jako stavebního úřadu ze dne 16. 9. 2016 č. j. výst. 7/2014-1165/2014-16/ODSN/Rozh/Jel, kterým bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařízeno vlastníkovi stavby provést její odstranění, a to oplocení na pozemcích par. č. x, x a x v k. ú. x, které bylo provedeno bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem, ani nebylo dodatečně povoleno. Stavební úřad zároveň stanovil podmínky pro odstranění stavby a stanovil povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální částce 1 000 Kč. Z obsahu rozhodnutí vyplývá, že se stavební úřad zabýval otázkou, kdo je vlastníkem předmětné stavby a zjistil, že stavbu nařídil a organizoval jednatel žalobce R. P., současně se zabýval překážkou litispendence, kterou neshledal. Byl vysloven názor, že přednostně přísluší řešit otázky odstranění nepovolené stavby oplocení, která sice zároveň představuje pevnou překážku na pozemní komunikaci, stavebnímu úřadu a silniční úřad má postavení dotčeného orgánu. Stavební úřad odůvodnil i svůj závěr, že správní řízení o odstranění stavby nebylo vedeno vyloučenou osobou a nebyla tudíž důvodná vznesená námitka podjatosti. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Krajský úřad Jihočeského kraje dne 17. 1. 2017 pod č. j. KUJCK 1325/2017 tak, že odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V prvé řadě posuzoval, zda byla vedena řízení o téže věci z téhož důvodu a došlo k naplnění podmínek stanovených § 48 odst. 1 správního řádu. Tuto překážku neshledal. Stavební úřad standardně klasifikuje díla obdobná předmětné stavbě oplocení jako podléhající režimu stavebního zákona. Předmětná stavba vyžadovala územní souhlas nebo územní rozhodnutí, které nebylo vydáno, a proto bylo na stavbu pohlíženo jako na stavbu realizovanou bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Stavební úřad byl povinen zahájit řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona. Žalovaný dále argumentoval důvodovou zprávou k ustanovení § 48 odst. 1 správního řádu, podle které není splněna podmínka totožnosti důvodu, je-li jedno řízení zahájeno na žádost a druhé pak z moci úřední. Řízení před silničním správním úřadem bylo vedeno na základě žádosti osob zúčastněných na řízení I. a II. a zahájeno doručením žádosti dne 25. 7. 2014. Ve vztahu k otázce vlastnictví předmětného oplocení se žalovaný ztotožnil se závěry stavebního úřadu a potvrdil, že vlastníkem a stavebníkem oplocení byl žalobce.

18. Proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu podal žalobce správní žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 8. 2018 č. j. 51 A 20/2017-135, kterým žalobu žalobce zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 19. 12. 2018 č. j. 9 As 349/2018-73 tak, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2018 č. j. 51 A 20/2017-135 byl zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Kasační stížnost R. P. byla tímto rozsudkem odmítnuta. Ke kasační stížnosti R.P. Nejvyšší správní soud uvedl, že nebyla podána osobou k tomu oprávněnou. R.P. odvozoval naplnění materiální podmínky pro podání kasační stížnosti jako osoba zúčastněná na řízení z toho, že je vlastníkem a stavebníkem oplocení. Soud z obsahu spisu ověřil, že oplocení bylo postaveno dne 22. 7. 2014 na pozemcích parc. č. x, xaxvk. ú. x, které jsou ve vlastnictví žalobce. Nejvyšší správní soud odkázal na ustanovení § 506 občanského zákoníku, podle kterého je stavba součástí pozemku, na němž je zřízena, není samostatnou věcí. Oplocení není stavbou dočasnou. Pokud bylo odkazováno na nájemní smlouvu ze dne 20. 7. 2014, pak ta byla projevem vůle téže osoby, která byla na obou smluvních stranách stejná. R.P. byl jednatelem a jediným společníkem žalobce. O probíhajícím řízení musel vědět, avšak do řízení před krajským soudem se nepřihlásil. Neoznámil, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Tato práva uplatňoval podáním kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud postup R.P. označil jako účelový a hraničící se zneužitím práva podle § 34 s.ř.s. a takovému postupu soudy ochranu neposkytují. Nejvyšší správní soud posuzoval námitku žalobce týkající se podjatosti starosty, vedoucího odboru výstavby a systémovou podjatost. Konstatoval, že správní spis po rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 21. 1. 2015, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Krajského úřadu Jihočeského kraje a věc vrácena k novému projednání, další rozhodnutí o námitce podjatosti starosty neobsahuje. Pokud soud postavil věcné vypořádání žalobní námitky podjatosti starosty na argumentaci NSS v rozhodnutí č. j. 7As 70/2018-60, opomněl, že v této věci týkající se jiného správního řízení bylo o námitce podjatosti rozhodnuto ředitelem Krajského úřadu Jihočeského kraje tak, že starosta není vyloučen z projednávání a rozhodování spojených řízení a toto rozhodnutí bylo Ministerstvem dopravy ze dne 5. 6. 2015 potvrzeno. Rozsudek krajského soudu byl proto opřen o rozhodnutí o námitce podjatosti starosty, které nemělo oporu ve správním spise. Krajský soud jej nadto podkládal za věcně správné. Krajský soud v dalším řízení byl zavázán zjistit, zda o námitce podjatosti starosty bylo vůbec rozhodnuto. Pokud o ní rozhodnuto nebylo, měl posoudit, zda tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Bylo-li o námitce podjatosti starosty rozhodnuto, žalobní námitku měl opětovně věcně projednat a rozhodnout o ní. Krajský soud se dle NSS rovněž dostatečně nevypořádal s žalobní námitkou systémové podjatosti. O námitce podjatosti vedoucího odboru rozhodnuto bylo. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 27. 4. 2014 č. j. KUJCK 91479/2016 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení tajemníka Městského úřadu Protivín ze dne 20. 5. 2016 č. j. MUPR/1043/2016/So. V době vydání prvostupňového rozhodnutí měl tudíž stavební úřad postaveno najisto, že vedoucí odboru není z projednávání a rozhodování věci vyloučen. Námitku týkající se věcného posouzení podjatosti vedoucího odboru ve smyslu jeho individuální podjatosti nikoliv systémové podjatosti soud přezkoumal a dospěl k závěru, že není důvodná. Kasační soud dospěl k závěru, že důvod pro vyloučení vedoucího odboru není dán. Ztotožnil se závěrem krajského soudu. Důvody, které žalobce uvedl v žalobě i ve správním řízení, důvodnou pochybnost o nepodjatosti vedoucího odboru, nezakládají. Žalobce dokládal tuto námitku společnou účastí vedoucího odboru a Ing. M.P. v Komunitní nadaci Blansko - Otavská, která svou činností ovlivňuje veřejné dění, mimo jiné i ve městě Protivín. Osobní známost je u osob činných ve veřejném životě menšího města běžná a logická. Stejně jako setkávání v organizacích zabývajících se rozvojem a veřejným životem v dané obci. To samo o sobě k pochybnostem o podjatosti nestačí. Žalobce by musel uvést ještě další rozumné a z reality vycházející důvody vedoucí k domněnce možnosti existence nežádoucího vztahu. Ohledně posouzení existence překážky litispendence Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud nepostavil najisto, zda řízení o odstranění pevné překážky bylo v posuzovaném případě zahájeno na žádost. Písemnost osoby zúčastněné na řízení Tomistoma ze dne 25. 7. 2014 označená jako žádost silničnímu orgánu o zpřístupnění pozemní komunikace s podnětem k odstranění stavby vybudované bez územního souhlasu neposkytuje odpověď na to, zda se jedná o žádost, na jejímž základě bylo řízení o odstranění pevné překážky zahájeno. Pro závěr, zda řízení o odstranění pevné překážky bylo zahájeno na žádost nebo z moci úřední je nezbytné posoudit povahu podání, osoby zúčastněné na řízení I. a II. a následný postup silničního správního úřadu, především oznámení o zahájení řízení ze dne 28. 7. 2014. Závěr učiněný krajským soudem nemá oporu ve správním spise, neboť si soud nevyžádal spis. zn. 1198/2014 ohledně odstranění pevné překážky. Krajský soud byl zavázán znovu posoudit, zda řízení o odstranění pevné překážky, které předcházelo řízení o odstranění oplocení, bylo zahájeno v téže věci a z téhož důvodu. K tomu si měl vyžádat správní spis značky 1198/2014, aby posoudil, zda zastavení řízení o odstranění oplocení, brání rozdílný okruh účastníků obou řízení, respektive odlišný důvod jejich zahájení. K námitce žalobce, že není vlastníkem oplocení, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvodná není. Oplocení bylo postaveno na pozemcích, jejichž vlastníkem je žalobce.

IV. Řízení před správním soudem

19. Krajský soud v Českých Budějovicích vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku č. j. 9As 349/2018-73 si vyžádal písemnosti, které nebyly založeny ve správním spise, a to rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, ředitele tohoto úřadu ze dne 4. 2. 2015 č. j. KUJCK 11059/2015/KRED, kterým bylo rozhodnuto o tom, že J.H., starosta města Protivín, není vyloučen z projednávání a rozhodování v řízení vedeném Městským úřadem Protivín pod č. j. 7/2014-1165/2014-1/ODSN/OZNA/Ko (stavební úřad) a rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 20. 7. 2015 č. j. MMR-14344/2015-83/939, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 4. 2. 2015 č. j. KUJCK 11059/2015/KRED a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj č. j. MMR-14344/2015-83/939 ze dne 20. 7. 2015 nabylo právní moci dne 20. 7. 2015. Soud si současně vyžádal vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu spis ve věci odstranění pevné překážky č. j. 1198/2014. Ve spise je založen úřední záznam ze dne 22. 7. 2014 ohledně oznámení J.P., týkající se instalace oplocení na komunikaci p. č. x, které brání užívání komunikace, neboť zbývá průchozí úsek v šíři 2 m. Záznam zachycuje vyjádření přítomného jednatele žalobce R.P., který k výzvě na zastavení prací oplocení uvedl, že zajišťuje svůj pozemek, neboť hrozí bezprostřední záznam do soukromého práva. Dne 25. 7. 2014 byla silničnímu správnímu úřadu doručená žádost Nadace Tomistoma o zpřístupnění pozemní komunikace s podnětem k odstranění stavby vybudované bez územního souhlasu.

20. V odůvodnění této písemnosti je uvedeno, že účastník řízení dává podnět silničnímu správnímu orgánu k zpřístupnění pozemní komunikace a zároveň žádá stavební úřad o odstranění stavby vybudované bez územního souhlasu. V další části podání je uvedeno, že je dáván podnět k odstranění stavby oplocení a zároveň výzva stavebnímu úřadu, aby konal velmi rychle a intenzivně ve vztahu k odstranění stavby. Městský úřad Protivín, odbor výstavby, dopravy a životního prostředí, jako silniční správní úřad oznámil dne 28. 7. 2014 zahájení řízení o odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku p. č. xaxk.ú. x podle § 40 odst. 5 písm. c) zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v platném znění (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) na základě podnětů účastníků řízení ze dne 22. 7. 2014 a 25. 5. 2014 (správně 25. 7. 2014) a dále je připojeno, že uvedeným dnem bylo zahájeno řízení. Toto zahájení řízení oznámil silniční správní úřad v souladu s ustanovením § 47 správního řádu účastníkům řízení, a to žalobci, J.J., Nadaci Tomistoma Protivín, Ing. J.P., Městu Protivín a E.ON Česká republika s.r.o. České Budějovice. Tentýž den vydal silniční správní úřad pod č.j. 1191/2014 výzvu podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích žalobci k odstranění pevné překážky oplocení instalované na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku p. č. xaxk. ú. x.

21. Soud ve věci nařídil jednání za účelem provedení doplnění důkazů. Při jednání před krajským soudem, které se konalo, dne 17. 4. 2019 žalobce při přednesu žaloby zdůraznil, že trvá na tom, že starosta obce J.H., je osobou vyloučenou z řízení, a to z důvodu zainteresování na výsledku konkrétního sporu. Poukázal na to, že vztahy mezi starostou obce a zástupci osoby zúčastněné na řízení Nadace Tomistoma nejsou zcela standardní, podle jeho názoru mohou ovlivňovat i výsledek řízení. Byť byla námitka podjatosti posouzena po dvou liniích a výsledkem posouzení jsou závěry, že starosta H. není vyloučen z projednávání, žalobce setrval na tom, že orgány nerozhodly správně. Soudu předložil pro svoje tvrzení fotodokumentaci, na které je zachycen starosta obce Protivín při různých akcích v ZOO. Snímky nebyly datovány, pouze na nich byl červeným proužkem označen starosta obce. Dále předložil chronologický přehled zpráv SMS z 29. 2. 2012, 1. 3. 2012 a 2. 3. 2012. Předložil taktéž zápis z č. 5 z veřejného zasedání zastupitelstva města Protivín, konaného dne 16. 12. 2014, kde byla v bodě 2 a 3 řešena smlouva o bezúplatném převodu pozemků, které město Protivín získalo v roce 2000 bezúplatným převodem od pozemkového fondu. Jednalo se o pozemky p.č. x, x, x. Tím hodlal žalobce doložit, s odkazem na CITY plán, potřebu města Protivín využít předmětné pozemky, jako přístupové cesty a parkoviště. K systémové podjatosti žalobce předložil písemnost města Protivín, Technických služeb ze dne 2. 3. 2017, kde je uvedeno, že dopravní cesty spojující jednotlivé nemovitosti slouží k čistění kanalizace v majetku ČEVAK a dále je zde uskladňována technika, která by vzhledem k velikosti do areálu technických služeb neprojela, neboť průjezd mezi nemovitostmi není dostatečný. Poukázal na rozhodnutí o určení existence a charakteru účelové komunikace, písemnost Města Protivín z 7. 12. 2016, a to vyjádření k podkladům pro rozhodnutí před jeho vydáním k č. j. 112014-4032014 k oné účelové komunikaci. Současně připojil odvolání města Protivín do rozhodnutí odboru dopravy, které bylo vydáno dne 12. 8. 2018 ve věci určení právního vztahu pozemků na parc. č. x, x k.ú. x. Předložen byl i statut Nadace Čapíků v Putimi ze dne 17. 11. 1998, z něhož má vyplývat, že Ing. P. navrhoval členy správní rady a dozorčí rady a mezi těmito osobami měl být uveden vedoucí odboru J. a starosta města J.H.. Předloženo bylo dále písemné stanovisko silničního správního úřadu z 10. 10. 2006 ohledně užívání komunikace na pozemku xaxvk.ú. x, ve kterém je uváděno, že komunikace je veřejně přístupnou účelovou komunikací zajišťující přístup a příjezd k objektu bývalé mlékárny a rodinnému domu č. x, hospodářským budovám a trafostanici. Vlastník těchto pozemků nemůže vyloučit její veřejné užívání. Dále byl předložen výpis z usnesení rady města ze dne 28. 3. 2007, kde rada města ve svém usnesení uložila připravit písemnosti pro majetkové převody včetně projektového řešení celého záměru. Přiloženo bylo stavební povolení ze dne 17. 3. 2008 na stavební úpravy hospodářského objektu krokodýlí ZOO na pozemcích parc. č. x v k. ú. x a studie řešení omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci par. č. x a parkoviště na pozemcích par. č. x, x, kterou zaslalo Ředitelství Policie Jihočeského kraje Městskému úřadu Protivín. Tím žalobce hodlal prokázat zájem města Protivín na projednávané věci, což dokládá i jeho přihlášení se jako osoby zúčastněné na řízení ohledně deklarace veřejně přístupné účelové dokumentace. Město Protivín má zájem i na zajištění přístupu při budování stavby levobřežní kanalizace. Při nařízeném jednání soud provedl důkaz jednak písemnostmi, které obstaral na základě závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu a dále i písemnostmi, které žalobce při přednesu žaloby soudu předložil.

V. Právní názor soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“).

23. Žaloba není důvodná.

24. Jak již soud výše uvedl, byl v novém rozhodování o podané žalobě vázán ve smyslu § 110 odst. 4 s.ř.s. právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2018 č. j. 9As 349/2018-73.

25. První žalobní námitku žalobce směřuje do podjatosti osob podílejících se na rozhodování v dotčeném správním řízení. Nadace Tomistoma, která byla účastníkem správního řízení a je i osobou zúčastněnou na řízení před správním soudem, využívá předmětné pozemky k přístupu a příjezdu k objektu krokodýlí ZOO. Zakladatelem Nadace Tomistoma je Ing. M.P., který působil ve společnosti AGRO Šumava, jakožto právního předchůdce Nadace Tomistoma a v Komunitní nadaci Blanicko-Otavská, v níž působil po dobu několika let i současný starosta obce Protivín jako člen správní rady a J. J., který je vedoucí odboru výstavby, jako předseda dozorčí rady. Je nepochybné, že starosta obce Protivín, vedoucí odboru výstavby a zakladatel Nadace Tomistoma se z působení v dozorčích orgánech zmíněných nadací znají. Tato skutečnost však sama o sobě nemusí postačovat k tomu, aby byla dovozována pochybnost o podjatosti osob podílejících se na rozhodování ve věci odstranění překážky z účelové pozemní komunikace. Pro posouzení námitky podjatosti je však rozhodný poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, který může důvodně vyvolat podezření, že má osoba podílející se na rozhodování zájem na výsledku řízení.

26. Jednou ze zásad správního řízení je nestranný postup správních orgánů a jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 14 správního řádu, umožňuje toto ustanovení vyloučit úřední osobu z rozhodování pro její podjatost. Úřední osobou je myšlena každá osoba, která se bezprostředně podílí na výkonu veřejné moci, resp. pravomoci správního orgánu. Podle § 14 odst. 1 správního řádu Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že k vyloučení úřední osoby pro podjatost musí existovat konkrétní zájem na výsledku řízení a faktická možnost řízení ovlivnit, a pro tyto skutečnosti je možné pochybovat o nepodjatosti úřední osoby, která se podílí na samotném rozhodování ve věci.

27. Smyslem institutu vyloučení úřední osoby z rozhodování je zabránění podjatým osobám podílet se na rozhodování, neboť u takových úředních osob hrozí ovlivnění výsledku řízení. Tento institut vychází z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, podle kterého se každý může domáhat svých práv u nezávislého soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Nestrannost a nezávislost rozhodující úřední osoby je tak jedním ze základních předpokladů spravedlivého rozhodování.

28. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 16. 12. 2004, č. j. 2 As 21/2004 - 67 uvedl, že podmínkou pro vyloučení úřední osoby z rozhodování je nalezení důvodného předpokladu, že tato osoba může mít pro svůj poměr k věci v širším smyslu zájem na výsledku řízení. Pojem poměr k věci v širším smyslu nelze přitom chápat jen jako subjektivní individuální zájem na výsledku řízení pro určité pozitivní či negativní vazby úřední osoby k účastníkům řízení, ale je nutno na tuto kategorii nahlížet v rovině objektivní. Jinými slovy důvodem k vyslovení podjatosti úřední osoby může být objektivní existence okolností, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že rozhodující úřední osoba disponuje určitým nikoliv zdánlivým poměrem k věci. Skutečnost, že rozhodování o podjatosti úřední osoby musí být postaveno na objektivním, nikoliv subjektivním hledisku, konstatoval i Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01. Z uvedeného pak vyplývá, že otázka podjatosti nemůže být postavena zcela najisto.

29. Správní řád je postaven na zásadách, kdy jednou z nich je výkon pravomoci nestrannými správními orgány. Ve správních řízeních má být rozhodováno pouze nestrannými osobami, jejichž postoj k výkonu jejich pravomoci nebude nikterak ovlivněn vztahem k věci samé. Tuto myšlenku předestřel i rozšířený senát ve svém rozhodnutí ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 – 119, který ve vztahu k ustanovení o vyloučení z projednávání a rozhodování uvedl, že správní řád tímto ustanovením zaštiťuje: „aby pravomoci správních orgánů vykonávaly pokud možno pouze osoby nestranné, tedy takové, jejichž postoj k výkonu své pravomoci nebude „zkřiven“ vztahem k věci samé či k těm, kteří na ní mají či mohou mít nějaký zájem (tj. vztahem, jejž lze označit za nežádoucí). Právní úprava zde vychází z toho, že uvedené osoby nemají mít na vyřízení věci jiný zájem než ten, aby postupovaly zákonně (a v rámci toho i věcně správně a efektivně). Signálem nebezpečí, že jejich postup mohou ovlivnit i zájmy jiné, může být právě jejich výše popsaný nežádoucí vztah. Právní úprava vychází z toho, že nebezpečí ovlivnění nežádoucím vztahem je třeba aktivně předcházet tak, aby k němu pokud možno nikdy nedošlo, a proto připouští, že v některých případech bude z výkonu pravomoci v konkrétní věci vyloučena i osoba, o níž není ani zdaleka jisté, že u ní nežádoucí vztah existuje. Zákon tedy nevyžaduje jistotu ani přiměřenou pravděpodobnost existence nežádoucího vztahu; postačí již, jestliže o nepodjatosti lze pochybovat.“ 30. Předmětem nyní posuzovaného správního řízení bylo odstranění překážky – stavby oplocení z pozemků p.č. x, xaxvk. ú. Protivín. Žalobce v podané žalobě velmi podrobně popsal vazby výše zmíněných osob (starosty Protivína, vedoucího stavebního úřadu a Ing. P.) a jejich vzájemné vztahy. Za významné žalobce označil zájem Nadace Tomistoma na výsledku řízení, když tato nadace působí jako provozovatel krokodýlí ZOO a na výsledku řízení v její prospěch, tedy na faktickém odstranění oplocení, má eminentní zájem. Jakékoliv omezení předmětných pozemků žalobce je pro nadaci Tomistoma nepřijatelné, neboť tato nadace předmětné pozemky využívá k dopravní obsluze a k bezplatnému parkování návštěvníků krokodýlí ZOO, kterou provozuje.

31. Žalobce vznesl námitku podjatosti v řízení vedeném podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „stavební zákon“), o odstranění stavby oplocení na pozemcích parc. č. x, x, x vše v k. ú. x provedené bez opatření vyžadovaného stavebním zákonem, což oznámil účastníkům řízení písemností č. j. výst. 7/2014-1165/2014-1/ODSN/OZNA/Ko ze dne 23. 7. 2014. Námitku podjatosti vznesl vůči všem pracovníkům, kteří se podílejí na rozhodování v předmětné záležitosti, jakož i vůči nadřízenému těchto osob starostovi města Protivín J.H. V námitce uplatněné vůči starostovi obce J.H. uvedl, že byl v období od 24. 11. 2007 do 15. 7. 2011 členem správní rady Komunitní nadace Blanicko-Otavské se sídlem Písek a že předsedou této nadace je Ing. M.P., který je zároveň jedním ze spoluzakladatelů a statutárním zástupcem dalšího spoluzakladatele Nadace Tomistoma, která má jako provozovatel krokodýlí ZOO eminentní zájem na výsledku řízení. Námitku podjatosti starosty obce J.H. předal tajemník Městského úřadu Protivín k rozhodnutí Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Poprvé rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje, ředitel Krajského úřadu dne 5. 11. 2014 č. j. KUJCK 64339/2014/KRED tak, že starosta obce není vyloučen z projednávání a rozhodování v řízení o odstranění předmětné stavby. Toto rozhodnutí zrušilo Ministerstvo dopravy ČR dne 21. 1. 2015 pod č. j. 10/2015-120- STSP/3 z procesních důvodů a věc vrátilo krajskému úřadu k novému projednání. Krajský úřad poté samostatným usnesením ze dne 4. 2. 2015 č. j. KUJCK 11059/2015/KRED rozhodl tak, že J.H. starosta města Protivín není vyloučen z projednávání a rozhodování v řízení o odstranění stavby oplocení na pozemcích parc. č. x, x, x k. ú. x, vedeném Městským úřadem Protivín. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ministerstvo pro místní rozvoj dne 20. 7. 2015 pod č. j. MMR-14344/2015-83/939 tak, že odvolání žalobce zamítlo a usnesení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 4. 2. 2015 č. j. KUJCK 11059/2015/KRED potvrdilo. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že tvrzené dřívější společné členství starosty ve správní radě Komunitní nadace Blanicko – Otavské nemělo konkrétní vliv na postup a rozhodování úředních osob v předmětné věci. Úvahy předestřené žalobcem byly hodnoceny v rovině spekulace, kterou nelze považovat za důvodnou pochybnost o nepodjatosti. Zároveň bylo konstatováno, že nebyly předloženy žádné důvody ani důkazy, které by svědčily o tom, že by starosta města Protivín J.H. měl s ohledem na svůj poměr k věci a účastníkům řízení nebo jejím zástupcům takový zájem na výsledku řízení o odstranění stavby, na základě kterého by bylo možné důvodně pochybovat o jeho nepodjatosti. Bylo poukázáno i na to, že starosta obce působení v Komunitní nadaci Blanicko – Otavské, v níž předsedou správní rady je Ing. M.P. ukončil v roce 2011 a statutárním orgánem Nadace Tomistoma, která je účastníkem řízení není Ing. P. Námitka byla hodnocena jako účelová, neboť nebyla založena na žádné konkrétní skutečnosti, která by namítané podjatosti svědčila.

32. Lze proto shrnout, že o námitce podjatosti starosty města Protivín J.H. bylo pravomocně rozhodnuto dne 20. 7. 2015 a teprve poté bylo pokračováno v konkrétním řízení o odstranění předmětné stavby. Žalobci byly tyto skutečnosti známy, neboť je potvrdil při jednání před Krajským soudem. Přesto však setrval na tom, že starosta obce J.H., je osobou vyloučenou z řízení, k čemuž soudu, jak bylo výše popsáno, předložil řadu písemností, které soud provedl jako důkaz přečtením jejich podstatných částí. Ani na základě takto doplněného dokazování soud nedospěl k závěru, že by byly předloženy takové argumenty, které by mohly zvrátit závěry vyslovené správními orgány v rozhodnutích o vznesené námitce podjatosti. Správní orgány v rozhodnutích posoudily veškerou žalobcem vznesenou argumentaci, se kterou se vypořádaly a vyvodily z ní odpovídající závěry. Nelze přehlédnout, že argumentaci žalobce hodnotily jako účelovou. Soud se s tam vyjádřeným odůvodněním zcela ztotožnil. Ani po doplněném předložení písemností žalobcem, které byly ve velké části bez konkrétní vazby ke vznesené námitce (anonymní fotodokumentace, výpisy SMS zpráv) či se vztahovaly k jiným otázkám než k těm, které byly řešeny v předmětném správním řízení, soud nedospěl k jinému závěru. Důvod pro vyloučení starosty z žalobcem tvrzených důvodů, které předestřel, jak ve správním řízení, tak v řízení před správním soudem důvodnou pochybnost o nepodjatosti starosty města Protivín, nezakládají. Navíc lze připomenout, že starosta obce je v nadřazeném postavení k vedoucímu odboru i dalším úředníkům, a proto se správní orgány obou stupňů, jakož i ředitel krajského úřadu a Ministerstvo pro místní rozvoj zabývali i systémovou podjatostí a dospěli k závěru, že pochyby o nepodjatosti starosty nejsou nijak konkrétně podloženy. Vyslovený úsudek zcela odpovídá zákonu. Žalobce ani konkrétně netvrdil, jaký zájem by tyto osoby mohly mít na výsledku řízení. Je-li argumentováno zájmem nadace a města Protivín na neomezeném přístupu na pozemky, je zapotřebí vzít v úvahu, že přes dané pozemky je zajišťován přístup i k dalším nemovitostem ve vlastnictví odlišných osob než prve uvedených subjektů. Tvrzená okolnost, že starosta obce či vedoucí stavebního úřadu se znají se zakladatelem nadace, nesvědčí bez dalšího pro závěr, že úřední osoby mají k účastníkům takový vztah, který je z rozhodování ve věci vylučuje. Současně je třeba vzít v úvahu, že účast starosty obce a vedoucího odboru a nadacích před léty skončila a z ničeho neplyne, že by tyto osoby byly funkčně, materiálně či jinak závislé na zakladateli nadace. Listinami, které žalobce předkládal, neprokázal existenci takového vztahu mezi starostou obce a vedoucím stavebního úřadu na jedné straně a zakladatelem nadace Tomistoma na straně druhé, který by představoval pochybnost o nepodjatosti těchto osob. Soud proto uzavřel, že námitky podjatosti uplatněné žalobcem vůči starostovi obce, vedoucímu stavebního úřadu i dalším zaměstnancům obce byly řádným procesním postupem projednány a soud rozhodnutí o těchto námitkách hodnotí jako věcně správná.

33. Správní orgány při rozhodování o tom, zda je důvodná námitka žalobce ohledně systémové podjatosti postupně ve vztahu hierarchicky postavených osob, u nichž byla námitka podjatosti vznesena, ve světle usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 89/2010-119 zkoumaly existenci případného systémového rizika podjatosti. Rozšířený senát konstatoval, že zákonné postavení úředníků územně samosprávných celků není nezávislé na jejich zaměstnavateli a již pro tuto skutečnost je možné na ně nahlížet jako na systémově podjaté, rozhodují-li ve věcech, na nichž může mít zájem územní samosprávný celek, jehož jsou zaměstnanci, či osoby, které na tento samosprávný celek mají přímý nebo nepřímý vliv. Rozšířený senát dospěl k závěru, že otázku systémové podjatosti je třeba posuzovat se zvýšenou opatrností oproti věcem, které se zájmu územního samosprávného celku nijak nedotýkají. Systémové riziko podjatosti sice samo o sobě nepředstavuje významné nebezpečí pro nestrannost rozhodování, nicméně je třeba v konkrétních případech zkoumat a posuzovat okolnosti, za kterých rozhodovací proces probíhá. Tyto otázky byly taktéž v rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto, že starosta J.H. není vyloučen z rozhodování, stejně jako osoby, které se dále na rozhodování podílely, řešeny, nicméně uváděné důvody byly hodnoceny jako nedostačující a ani k tvrzení žalobce nebyly předloženy relevantní důkazy. Usnesení rozšířeného senátu na danou věc nemůže dopadat, neboť žalobce nenamítal nic proti tomu, že městský úřad rozhodoval o věci, ve které byl sám jedním z účastníků správního řízení, ale podjatost spatřuje v propojení představitelů města s nadací, ve které současně působil zástupce jiného účastníka správního řízení. Jak již soud výše uvedl, aby bylo možné konstatovat podjatost úřední osoby, musel by žalobce prezentovat závažné důvody, které by vedly k závěru, že zakladatel nadace Tomistoma měl na představitele města Protivín a jim podřízené osoby jakýkoliv přímý či nepřímý vliv. To znamená, zda udržoval nadstandardní vztahy ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Z poukazu žalobce na účast v komunitním nadačním projektu nelze usuzovat na to, že mezi těmito osobami existoval nadstandardní vztah, neboť pokud se úřední osoba stýká s osobami, které se ve své praxi zabývají shodnými tématy jako úřední osoba, nelze považovat takový kontakt za nepřirozený. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 7/2009. Soud v této souvislosti připomíná, jak již zaznělo i v rozhodnutích orgánů veřejné správy i soudů, které rozhodovaly v navazujících řízeních, že je logické, že se osoby činné ve veřejném životě obce zejména menší obce budou setkávat v různých organizacích zabývajících se rozvojem a veřejným životem v dané obci. Tato osobní známost sama o sobě neznamená podjatost. K tomu by musely přistoupit další relevantní skutečnosti. Takové žalobce nepředestřel, a to ani v řízení před správními orgány, ani písemnostmi, které předložil soudu při nařízeném jednání. Účast představitelů města v nadačním projektu, jehož posláním je rozvoj daného regionu, nelze bez dalšího považovat za důvod, který by vylučoval celý správní orgán z rozhodování ve správním řízení vedeným s osobami, se kterými se v rámci tohoto projektu představitelé správního orgánu setkali. V konkrétní záležitosti, kdy bylo řešeno odstraňování stavby pořízené bez patřičného opatření ve smyslu § 129 odst. 2 stavebního zákona, není zřejmé, jak by mohla tato skutečnost mít vliv na konkrétní postup při rozhodování úřední osoby. Úvahy žalobce tak zůstaly v rovině spekulace, neboť žádné jiné konkrétní námitky proti postupu správního orgánu vzneseny nebyly.

34. Pro úplnost soud poznamenává, že rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, nabylo právní moci dne 18. 1. 2017. Ve věci systémové podjatosti došlo zákonem č. 176/2018 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 11. 2018 k novelizaci ustanovení § 14 správního řádu, kdy za odstavec 1 byl vložen nový odstavec 2, podle kterého v případě, kdy se poměr úřední osoby k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dovozuje z jejich služebního poměru nebo pracovně právního nebo jiného obdobného vztahu ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku, není tato úřední osoba vyloučena podle odstavce 1. Podle přechodných ustanovení uvedených v článku II. zákona č. 176/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, bodu 2, bylo-li řízení pravomocně skončeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se při přezkumném řízení nebo novém řízení podle tohoto zákona.

35. Ve vztahu k námitce podjatosti vedoucího odboru soud odkazuje na závěr vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 9 As 349/2018, ve kterém je uvedeno, že důvod pro vyloučení vedoucího odboru neshledal a ztotožnil se se závěrem krajského soudu, neboť žalobcem tvrzené důvody, které se shodují s těmi, které prezentoval v žalobě i ve správním řízení, totiž důvodnou pochybnost o nepodjatosti vedoucího odboru nezakládají. Žalobce ji dokládal taktéž společnou účastí vedoucího odboru a Ing. M.P. v Komunitní nadaci Blanicko-Otavská, která svou činností ovlivňuje veřejné dění, mimo jiné i v městě Protivín. Osobní známost je u osob činných ve veřejném životě menšího města běžná a logická, stejně jako setkávání v organizacích zabývajících se rozvojem a veřejným životem v dané obci. To však samo o sobě k pochybnostem o podjatosti nestačí. Žalobce by musel uvést ještě další rozumné a z reality vycházející důvody vedoucí k domněnce o možnosti existence nežádoucího vztahu, což však neučinil.

36. Žalobce dále namítal překážku litispendence a vyslovil požadavek na zastavení řízení vedeného stavebním úřadem. K tomu soud odkazuje na ustanovení § 48 odst. 1 správního řádu, podle kterého [řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 9 As 349/2018 z citovaného ustanovení vyplývá, že zahájení nového řízení brání dříve zahájené řízení, pokud se týká v téže věci ] a bylo zahájeno z téhož důvodu. Obě podmínky musí být splněny současně. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal závěr vyslovený krajským soudem jako nemající oporu ve správním spise, soud se řídil závazným právním názorem a doplnil podklady pro rozhodnutí o správní spis k řízení o odstranění pevné překážky sp. zn. 1198/2014. V prvé řadě soud zvažoval, zda je předmět obou řízení shodný, či nikoliv.

37. Řízení o odstranění stavby oplocení na pozemcích parc. KN č. x, x a x v k. ú. x, které bylo provedeno bez příslušného opatření stavebního úřadu, bylo zahájeno v návaznosti na § 129 odst. 2 stavebního zákona Městským úřadem Protivín, odborem výstavby, dopravy a ŽP jako stavebním úřadem podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb. oznámením ze dne 23. 7. 2014, č.j. 7/2014-1165/2014-1/ODSM/ozna/Ko, což bylo oznámeno ve smyslu § 47 odst. 1 správního řádu známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům. Jako účastníci řízení jsou v rozdělovníku uvedeni žalobce, Nadace Tomistoma Protivín, J.P., J.J., Písek, Město Protivín a E.ON Distribuce a.s., České Budějovice. Z přehledu o doručení je zřejmé datum převzetí této písemnosti žalobcem dnem 29. 7. 2014. Řízení bylo v této věci beze vší pochybnosti zahájeno z moci úřední.

38. Ze spisu sp. zn. 1198/2014 soud ověřil, že Městský úřad v Protivíně, odbor výstavby, dopravy a životního prostředí, jako příslušný silniční správní úřad oznámil zahájení řízení o odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku p. č. xaxk. ú. x dne 28. 7. 2014 pod č.j. 1198/2014 taktéž ve smyslu § 47 správního řádu, kdy obdržel dne 22. 7. 2014 a 25. 5. 2014 (správně 25. 7. 2014) podněty účastníků řízení Nadace Tomistoma ve věci stížnosti na nedostatečný přístup a příjezd do krokodýlí ZOO Protivín a J.P. nesouhlas s výstavbou oplocení a omezení přístupu a žádost silničnímu správnímu orgánu o zpřístupnění pozemní komunikace a odstranění pevné překážky, kdy je dále uvedeno, že uvedeným dnem bylo zahájeno řízení. Jako účastníci řízení jsou uvedeni žalobce, Nadace Tomistoma, J.P., J.J., Město Protivín a E.ON ČR České Budějovice. Oznámení bylo žalobci doručeno stejně, jako jeho právnímu zástupci, dne 29. 7. 2014. Z obsahu této písemnosti, která je koncipována shodně, jako písemnost stavebního úřadu ze dne 23. 7. 2014, č.j. 7/2014-1165/2014-1/ODSM/ozna/Ko, lze usuzovat, že došlo taktéž k zahájení řízení z moci úřední a tomu nasvědčuje i skutečnost, že na základě podnětu, který je doručen správnímu orgánu, není správní řízení zahájeno. Po obdržení podnětu ve smyslu § 42 správního řádu je správní orgán povinen ve lhůtě 30 dnů sdělit tomu, kdo podnět podal, zda řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední. Podnět tudíž není úkonem, kterým by se dotčené osoby vůči správnímu orgánu mohly domáhat uplatnění nějakých svých práv, neboť neexistuje subjektivní právo na to, aby bylo v určité věci zahájeno řízení z moci úřední. Tomu, že bylo v tomto případě zahájeno řízení z moci úřední, nasvědčuje i fakt, že správní orgán nezaslal osobám, které podnět podaly, sdělení, jak s ním naložil, ale oznámil zahájení řízení o odstranění pevné překážky.

39. Soud byl povinen z hlediska případné existence překážky litispendence, zkoumat, zda řízení bylo zahájeno v téže věci a z téhož důvodu. To znamená, že soud posuzoval, zda předmět obou řízení byl shodný, či nikoli. Z podrobné citace obsahu obou písemností, kterými byla řízení zahájena, je zřejmé, že předmět řízení shodný nebyl. V případě předmětné záležitosti, kdy řízení bylo zahájeno stavebním úřadem ve věci odstranění stavby oplocení na pozemcích parc. č. x, x a x, nebyl totožný předmět řízení s předmětem, jehož zahájení oznamoval silniční správní úřad ve věci odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku parc. č. x a x v k.ú. x, a to s ohledem na rozsah dotčených pozemkových parcel. Vzhledem k tomu, že předmět řízení nebyl shodný, není dána překážka litispendence a není dán důvod pro zastavení řízení o odstranění oplocení. Námitka žalobce proto není důvodná.

40. Důvodnou soud neshledal ani námitku nesprávného vymezení účastníků řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud pod bodem 84. rozsudku sp. zn. 9 As 349/2018 ze záznamu Policie ČR ze dne 22. 7. 2014, z jejího přípisu ze dne 23. 7. 2014 ani zápisu Městského úřadu Protivín ze dne 22. 7. 2014 vlastnické právo k oplocení určit nelze. Nejvyšší správní soud odkázal v úvaze o existenci vlastnického práva na soukromoprávní pravidla na základě občanského zákoníku a zároveň uvedl, že se již zabýval touto námitkou pod body 41 – 46 tohoto rozsudku. Na základě tam uvedených úvah dospěl k závěru, že námitka není důvodná. Z tohoto závěru vychází i zdejší soud, pouze pro úplnost připomíná, že z obsahu spisu vyplývá, že oplocení bylo postaveno dne 22. 7. 2014 na pozemcích par. č. x, xaxvk.ú. x, které jsou ve vlastnictví žalobce. Ve smyslu § 506 občanského zákoníku je stavba součástí pozemku, na němž je zřízena. Není samostatnou věcí. Oplocení není dočasnou stavbou. Z toho lze učinit závěr, že oplocení postavené na pozemcích žalobce je ve vlastnictví žalobce, neboť je součástí těchto pozemků ve vlastnictví žalobce. Proto stavební úřad postupoval správně, pokud v souladu s § 129 odst. 1 písm. b) nařídil oplocení odstranit žalobci.

VI. Závěr, náklady řízení

41. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že námitky žalobce nebyly důvodné. Soud z toho důvodu žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

42. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěch neměl, a proto mu náhrada nákladů řízení přiznána nebyla. Úspěšný žalovaný správní orgán nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

43. Osobám zúčastněným na řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost neuložil, nemají osoby zúčastněné na řízení právo na přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení