10 A 77/2012 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.J., proti žalovanému Hasičskému záchrannému sboru Jihočeského kraje, České Budějovice, Pražská 52b, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 26.6.2012, čj. HSCB-2848-1/2012 KŘ, takto:

Výrok

Rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 26.6.2012 č.j. HSCB-2848-1/2012 KŘ a rozhodnutí ředitele ÚO Písek HZS Jihočeského kraje ze dne 30.4.2012 č.j. HSCB-1468-1/2012 KŘ se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.000,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. /1/ Žalobou doručenou dne 27.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele OÚ Písek HZS Jihočeské kraje ve věcech služebního poměru č.j. HSCB-1468-1/2012 KŘ ze dne 30.3.2012, kterým bylo podle § 51 odst. 1 písm. a/ rozhodnuto o uložení kázeňského trestu – písemného napomenutí žalobci za kázeňský přestupek spočívající v nedbalostním porušení interních aktů řízení při požáru dne 2.2.2012 v areálu subjektu TOMEGAS s.r.o. v Okrouhlé u Branic, kdy postupoval v rozporu s pokyny GŘ č. 3/2011 a KŘ č. 20/2011. /2/ Žalobce v žalobě zrekapituloval průběh správního řízení. Uvedl, jak bylo ve věci rozhodnuto, poukázal na to, že prvostupňové rozhodnutí bylo omylem žalovaným datováno 30.4.2012. Poukázal i na to, že v dané věci v odvolání vyvrátil argumenty žalovaného, zejména s odkazem na skutečnost, že se v daném případě jednalo o výbuch s následným požárem, který trval ve večerních i nočních hodinách, kdy zejména v první fázi hasebního zásahu za přítomnosti více požárních jednotek nemohl mít žalobce dostatečný přehled o všech skutečnostech okamžitě. Celý požární zásah byl negativně ovlivněn řadou skutečností, a to velmi nepříznivými klimatickými podmínkami a jak dále doplnil, hledání nemohl započít dříve než po 21. hodině po vyhodnocení závěrů termokamery, kdy bylo konstatováno dostatečné ochlazení místa požáru. Žalobce dále popsal situaci na místě požáru, k čemuž jako důkazy označil obsah svého odvolání proti rozhodnutí ředitele Územního odboru Písek, Hasičského záchranného sboru ze dne 30.3.2012, záznam z jednání senátu poradní komise, ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 30.5.2012, úřední záznam Policie ČR o výjezdu výjezdové skupiny ÚO OOK Písek ze 2.2.2012, prohlášení jednatele poškozené firmy Pavla Tomečka z 10.7.2012 a rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru ze dne 26.6.2012. Žalobce zdůraznil, že trvá na svých argumentech, které již uvedl v odvolání a odvolání doplnil především tím, že v dané věci bylo již rozhodnuto potrestáním žalobce snížením osobního příplatku. Toto rozhodnutí bylo vydáno 10.2.2012 a následně rozhodnutím Krajského ředitele č.j. HSCB–1400-1/2012 ze dne 27.3.2012 zrušeno a řízení zastaveno. Vzápětí bylo ve věci údajného porušení služebních povinností žalobce rozhodnuto dne 30.3.2012, v tomto postupu žalobce spatřuje ze strany žalovaného porušení § 181 odst. 7 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neboť toto ustanovení stanoví, že o konkrétním právu či povinnosti účastníka není možno rozhodnout opakovaně beze změny skutkového stavu, nejde-li o přezkoumání rozhodnutí. Tato situace v dané věci nastala, u žalobce byl učiněn pokus jej potrestat snížením osobního příplatku, avšak poté co bylo toto rozhodnutí zrušeno, byl opakovaně trestán právě žalobou napadeným rozhodnutím. Přitom bylo ze strany žalovaného porušeno i ustanovení § 77 odst. 10 citovaného zákona, podle kterého bezpečnostní sbor nesmí postihovat příslušníka nebo jej zvýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru. Žalobce byl svědkem velmi emotivního, místy až vulgárního chování ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, a proto při jednání senátu poradní komise ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje dne 30.5.2012 tuto skutečnost zmínil v souvislosti s podáním stížnosti proti tomuto služebnímu funkcionáři. Upozornil na to, že o této stížnosti nebylo dosud rozhodnuto, a proto jej považoval za podjatého a požádal při jednání senátu, aby se služební funkcionář pro podjatost z rozhodování věci vyloučil. Tomuto požadavku vyhověno nebylo. Dne 22.5.2012 byla stížnost generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru ČR označena jako podání nedůvodné, avšak poradní senát se nevypořádal s tvrzeními žalobce a nevyslechl osoby, které žalobce označil jako svědky v dané věci, konkrétně v souvislosti s chováním služebního funkcionáře. Dále požádal, aby byli ve věci přizváni a vyslechnuti jako svědkové starostové obcí Branice S.Č. a Jetětic B.N., kteří mohou oprávněnost stížnosti dosvědčit. Této žádosti vyhověno nebylo. Žalobce při své obhajobě současně poukázal na citaci z odborného časopisu 112 č. 4 z roku 2012, z níž jednoznačně vyplývá, že své povinnosti na místě požáru dne 2.2.2012 řádně splnil. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V této souvislosti zdůraznil, že vzhledem k tomu, že nebyli předvoláni a vyslechnuti jím navržení svědci T. a B., bylo mu upřeno právo na obhajobu, které patří mezi jedno základních práv každého občana. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. /3/ Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že ohledání místa požáru nesouvisí přímo s ukončením hasebních prací a lze jej provádět i v průběhu hasebních prací samozřejmě se souhlasem velitele zásahu. V podrobnostech žalovaný odkázal na pomůcku Ministerstva vnitra, Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR zjišťování příčin vzniku požárů, část I., kapitola 5, ohledání požářiště podkapitola 1. Nadporučík zásahu L.K. může dosvědčit, že žalobce se jej nedotazoval, zda na požářiště smí vstoupit. Z toho je zřejmé, že o místo zásahu žalobce nejevil zájem. Dále žalovaný uvedl, že dle sdělení ředitele Hasičského záchranného sboru, který byl několikrát kontaktován Policií ČR, že se s vyšetřovatelem požáru nemůže setkat, mu bylo sděleno, že čeká ve velínu. Žalovaný odmítl argumentaci žalobce, že byl na jiné straně rozsáhlého areálu. Další argumentaci žalobce žalovaný odmítl a označil ji za výmluvy. Žalobce nevyhotovil z místa požáru úřední záznam, nevyslechl osoby pohybující se na místě zásahu. Z textu žaloby vyplývá, že žalobce má negativní vztah k osobě služebního funkcionáře. Odkazovaný článek z odborného časopisu dle názoru žalovaného nemá pro věc žádnou důkazní sílu. K aplikaci ustanovení § 181 odst. 7 žalovaný uvedl, že v dané věci nejednalo se o opětovné rozhodnutí o konkrétním právu či povinnosti účastníka řízení, nýbrž došlo k právnímu překvalifikování deliktního jednání. Písemná stížnost žalobce na služebního funkcionáře nemá s žalovaným rozhodnutím v zásadě žádnou spojitost, snad jen dokládá, že žalobce je notorický kverulant, který vyhledává obstrukce, namísto řádného plnění svých povinností. Žalobci nebylo upřeno právo na obhajobu tím, že odvolací orgán nepředvolal svědky T. a B., neboť nepředložil k tomu žádné písemnosti ani nenavrhl provedení těchto svědeckých výpovědí, čímž neunesl důkazní břemeno. III. Obsah správních spisů. /4/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: /5/ Dne 10.2.2012 vydal ředitel kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru rozhodnutí, kterým podle § 122 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů ode dne 1.3.2012 snížil žalobci osobní příplatek na výši 800 Kč měsíčně. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce nedostatečně zajišťoval plnění úkolů při zjišťování příčiny vzniku požáru plnírny tlakových lahví firmy TOMEGAS s.r.o. v areálu Okrouhlá u Branic dne 2.2.2012. V návaznosti na sníženou kvalitu práce bylo rozhodnuto o snížení osobního příplatku. Ve spise je založena písemnost, která není blíže označená, není uvedeno datum vyhotovení této písemnosti, vyplývá z ní připomenutí povinností vyšetřovatele dle pokynu GŘ 3/2011 a k tomu je připojeno, že žalobce do doby příjezdu krajského vyšetřovatele prováděl pouze fotodokumentaci, která se pro nevhodné nastavení fotoaparátu nedala dále použít, provedl pouze prvotní ohlášení. Další komunikace byla prováděna až na základě výzvy krajského vyšetřovatele požáru. Žalobce podal proti rozhodnutí ze dne 10.2.2012 dne 28.2.2012 odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto po sepsání služebního záznamu ze dne 28.3.2012 a po jednání senátu poradní komise ředitele HZS Jihočeského kraje dne 27.3.2012 téhož dne tak, že rozhodnutí ředitele kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ev.č. HSCB 15-1/PAM-2012 ze dne 10.2.2012 bylo zrušeno a řízení zastaveno. Z odůvodnění vyplývá, že požadavek na mimořádnou kvalitu či rozsah výkonu služby je charakteru dlouhodobějšího, a proto i kdyby došlo k jednorázovému porušení služební povinnosti ze strany žalobce, nemělo by být toto řešeno formou snížení osobního příplatku, a proto bylo rozhodnutí podle § 190 odst. 8 služebního zákona zrušeno a řízení zastaveno. K tomuto závěru, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, odvolací orgán dospěl po přezkoumání rozhodnutí v celém rozsahu a po posouzení všech podkladů. /6/ Služební funkcionář Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru rozhodl dne 30.4.2012 na základě ustanovení § 51 odst. 1 písm. a/ zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů tak, že žalobci za kázeňský přestupek spočívající v nedbalostním porušení interních aktů řízení při požáru ze dne 2.2.2012 v areálu subjektu TOMEGAS s.r.o. v Okrouhlé u Branic, kdy postupoval v rozporu s pokyny GŘ 3/2011 a KŘ č. 20/2011 uložil kázeňský trest – písemné napomenutí. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 30.3.2012. Žalobce podal dne 11.4.2012 proti tomuto rozhodnutí odvolání. Podle jeho názoru je rozhodnutí v rozporu s ustanovením § 181 odst. 7 zák. č. 361/2003 Sb., které stanoví, že o konkrétním právu či povinnosti účastníka není možno rozhodnout opakovaně beze změny skutkového stavu, nejde-li o přezkoumání rozhodnutí. Žalobci byl snížen za nedostatečné plnění úkolů při požáru dne 2.2.2012 v areálu subjektu TOMEGAS s.r.o. v Okrouhlé u Branic osobní příplatek na výši 800 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno a řízení bylo zastaveno. Dále odmítl závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí ohledně provedení průzkumu v místě požářiště, spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, vypracování potřebných informací o požáru, vyslechnutí majitele a jeho zaměstnance, vypracování vlastního úředního záznamu. Odmítl závěr, že porušil služební povinnost. /7/ Při jednání senátu poradní komise ředitele HZS Jihočeského kraje dne 30.5.2012 žalobce setrval na svých výhradách k rozhodnutí ze dne 30.3.2012. Požádal, aby byl spis doplněn o stanovisko ředitele kanceláře k jeho odvolání proti rozhodnutí o snížení osobního příplatku. Zdůraznil, že v jeho věci došlo k porušení § 181 odst. 7 zákona. Žádal, aby byli k doplnění odvolacího řízení přizváni jako svědkové starostové obce Branice S.Č. a Jetětic S. N., kteří mohou potvrdit oprávněnost stížnosti žalobce na chování krajského ředitele. Senát poradní komise ředitele HZS Jihočeského kraje vydal dne 21.6.2012 doporučení pro rozhodnutí o odvolání žalobce. Ministerstvo vnitra, Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR dne 21.5.2012 vyrozumělo žalobce o vyřízení jeho podání ze dne 27.3.2012 ohledně porušení povinností ředitele HZS Jihočeského kraje, které nebylo shledáno a podání žalobce bylo označeno jako nedůvodné. /8/ Dne 26.6.2012 vydal ředitel HZS Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru pod č.j. HSCB-2848-1/2012 KŘ na základě ustanovení § 190 zák. č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele ÚO Písek HZS Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru č.j. HSCB 1468-1/2012 KŘ ze dne 30.3.2012. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobci byl udělen kázeňský trest spočívající v nedbalostním porušení interních aktů pokynu KŘ č. 20/2011 a GŘČ 3/2011 při požáru plnírny tlakových lahví firmy TOMEGAS s.r.o. v areálu Okrouhlá u Branic dne 2.2.2012. V rozhodnutí je uvedeno, že žalobce neučinil žádný návrh, přesto se lze domnívat, že se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Je citován průběh jednání senátu poradní komise, kterého se žalobce zúčastnil se svým právním zástupcem. Ředitel HZS se nejdříve zabýval námitkou své údajné podjatosti, kterou na základě telefonického rozhovoru s ředitelem kanceláře generálního ředitele HZS neshledal. Důvody uvedené žalobcem v odvolání nebyly shledány jako opodstatněné. V rozhodnutí je citováno ze stanoviska ze dne 21.2.2012. V rozhodnutí byl odmítnut argument žalobce, že došlo k porušení § 181 odst. 7 služebního zákona, neboť nebylo opětovně rozhodováno o konkrétním právu a povinnosti žalobce, ale došlo pouze k právnímu překvalifikování deliktního jednání, pročež bylo původní napadené rozhodnutí v odvolacím řízení zrušeno. Spis nebyl doplněn o stanovisko ředitele kanceláře, k rozhodnutí o snížení osobního příplatku, neboť ředitel kanceláře není účastníkem řízení a nemá s projednávanou věcí nic společného. IV. Právní názor soudu. /9/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. /10/ Soud se na základě žalobcem podané žaloby v prvé řadě zabýval otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů. Vycházel přitom z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které je nepřezkoumatelné rozhodnutí, které postrádá základní zákonné náležitosti nebo rozhodnutí, u něhož je výrok v rozporu s odůvodněním a neobsahuje vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností, které jsou pro danou věc podstatné, nebo nebyly vypořádány odvolací námitky. Z odůvodnění rozhodnutí totiž musí být vždy seznatelné, z jakých důvodů správní orgán považoval námitky vznesené účastníkem v řízení o řádném opravném prostředku za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal správní orgán za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle jaké právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a v případě rozhodování o sankci, jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši. Pokud rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecné vysvětlení, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a důvody byly shledány jako správné, je nepřezkoumatelné, neboť konkrétní důvody, o něž se výrok rozhodnutí opírá, v takovém případě zcela chybí. Odvolací orgán se vždy musí vypořádat se všemi důvody uvedenými v odvolání a uvést, jakými konkrétními úvahami se řídil při vyslovení závěru. K otázce přezkoumatelnosti správních rozhodnutí se kupříkladu vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 19.2.2008 č.j. 7 Afs 212/2006, když uvedl „…………… že je nepřezkoumatelné takové rozhodnutí odvolacího správního orgánu, pokud rozsah provedeného správního přezkoumání nenalezne odraz v písemném odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu…………“. Nejvyšší správní soud rovněž stanovil požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí v rozsudku sp. zn. 4 As 51/2007 ze dne 27.3.2008, kdy zdůraznil požadavek na řádnost, konkrétnost a přesvědčivost odůvodnění, aby z něho vyplývalo, jak se správní orgán zabýval kritérii vymezenými konkrétním ustanovením zákona. /11/ Těmto požadavkům rozhodnutí žalovaného správního orgánu ani rozhodnutí orgánu prvého stupně nevyhovuje. Podle ustanovení § 181 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., v platném znění rozhodnutím je úkon služebního funkcionáře v určité věci, jímž se zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určeného účastníka, nebo jímž se prohlašuje, že tento účastník má určitá práva a povinnosti. Podle odstavce druhého rozhodnutí musí být v souladu s právními předpisy, být vydáno příslušným služebním funkcionářem, být dostatečně obsahově určité, obsahovat předepsané náležitosti a musí mít vždy písemnou formu. Podle odstavce třetího rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Podle odstavce čtvrtého výrok obsahuje řešení otázky, která je předmětem rozhodování, ustanovení právního předpisu nebo služebního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popřípadě též rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení. V odůvodnění rozhodnutí podle odstavce pátého služební funkcionář uvede důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Podle odstavce sedmého citovaného ustanovení o konkrétním právu či povinnosti účastníka není možno rozhodnout opakovaně bez změny skutkového stavu, nejde-li o přezkoumání rozhodnutí. /12/ Z citované platné právní úpravy vyplývá, že výrok rozhodnutí představuje jeho nejdůležitější část, neboť obsahuje autoritativní úpravu práv a povinností. Ve výrokové části rozhodnutí je obsaženo právní řešení otázky, která je vždy předmětem konkrétního řízení. V dané záležitosti bylo rozhodováno o kázeňském přestupku žalobce. Z toho důvodu je kladen důraz na výrok rozhodnutí, který musí vždy obsahovat popis skutku, uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, jedná se o rozhodnutí nepřezkoumatelné. V rozhodnutí trestního charakteru je totiž nutné vždy postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen, což lze zaručit jen konkretizací údajů obsahujících popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností tak, aby nemohl být zaměněn se skutkem jiným. Pouze řádně formulovaný výrok, v němž je na prvém místě uveden popis skutku, představuje nezastupitelnou část rozhodnutí, neboť pouze z něj lze zjistit zda, jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či trest byl uložen a pouze porovnáním výroku lze usoudit na existenci překážky věci rozhodnuté. Na rozhodování pak nepochybně dopadají požadavky článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. /13/ Právě tyto požadavky na výrok rozhodnutí nebyly v souzeném případě dodrženy. Výrok prvostupňového rozhodnutí obsahoval pouze odkaz na ustanovení § 51 odst. 1 písm. a/ zákona č. 361/2003 Sb., z něhož vyplývá, že příslušníkovi se ukládá kázeňský trest, písemné napomenutí. Dále je ve výroku rozhodnutí specifikováno, že písemné napomenutí je ukládáno jako kázeňský trest za kázeňský přestupek, aniž je činěn odkaz na konkrétní ustanovení zákona spočívající v nedbalostním porušení interních aktů řízení při požáru ze dne 2.2.2012 v areálu subjektu TOMEGAS s.r.o. v Okrouhlé u Branic, kdy postupoval v rozporu s pokyny GŘ č. 3/2011 a KŘ č. 20/2011. Ve výroku rozhodnutí však není uvedena specifikace přestupkového jednání tak, aby toto jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. Výrok postrádá, přestože jedná se o rozhodnutí trestního charakteru, specifikaci konkrétního jednání, za které je subjekt postižen, což jak bylo již výše uvedeno, lze zajistit pouze specifikací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, aby skutek nemohl být zaměněn se skutkem jiným. V dané záležitosti je uvedeno, že se žalobce měl dopustit kázeňského přestupku, avšak není uvedeno, s jakým konkrétním jednáním postupoval žalobce v rozporu s pokyny uvedenými v GŘ č. 3/2011 a KŘ č. 20/2011. Navíc rozhodnutí bylo dle písemného vyhotovení vydáno dne 30.4.2012, zatímco žalobce převzal toto rozhodnutí dne 30.3.2012. To žalobce potvrdil vlastnoručním podpisem. V žalobě na chybu v datu vydání rozhodnutí žalobce rovněž poukázal. Z toho důvodu soud uzavřel, že výrok rozhodnutí nesplňuje požadavky na přezkoumatelnost a není z něho zřejmé, za jaké konkrétní jednání, které mělo za následek postup v rozporu s GŘ č. 3/2011 a KŘ č. 20/2011 je žalobce postihován. Tuto závažnou vadu nemůže nahradit ani údaj uvedený v odůvodnění rozhodnutí, který odkazuje na služební záznam, který byl zpracován dne 27.3.2012. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce z nedbalosti porušil povinnost dodržovat služební kázeň, v důsledku čehož se dopustil kázeňského přestupku. V rozhodnutí kromě data 28.3.2012, kdy byl sepsán služební záznam s žalobcem, není uvedeno, jaké důkazy byly v dané věci provedeny, co z těchto důkazů vyplynulo, z jakých důvodů správní orgán nevzal námitky žalobce, které vznesl, ve služebním záznamu v úvahu a považoval je za liché či vyvrácené, nebo pro věc nerozhodné, neuvedl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a z jakých důvodů rozhodl o sankci, kterou žalobci uložil a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce. Odůvodnění, že jednalo se o jednorázové pochybení, neboť jinak žalobce vykonával činnost při zjišťování příčin požáru v odpovídající kvalitě a rozsahu a nemělo zvlášť závažný následek při dalším zjišťování příčiny požáru, není pro odůvodnění dostačující. Z toho důvodu soud rozhodnutí prvostupňového orgánu hodnotí jako nepřezkoumatelné. I tak nepřezkoumatelné je rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým rozhodl o odvolání žalobce dne 26.6.2012. V případě rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým je ředitel Hasičského záchranného sboru ve věcech služebního poměru, není výrok tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb. v platném znění, podle kterého věta druhá, jsou-li proto důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní, nebo zruší a řízení zastaví; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. V konkrétním případě žalovaným rozhodnutím ve smyslu § 190 zákona č. 361/2003 Sb. bez uvedení příslušného odstavce došlo pouze k zamítnutí odvolání proti rozhodnutí ředitele ÚO Písek HZS Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru č.j. HSCB 1468-1/2012 KŘ ze dne 30.3.2012 a rozhodnutí nebylo potvrzeno. Tento výrok neodpovídá formulaci, kterou žalovanému správnímu orgánu stanoví § 190 odst. 8 služebního zákona, neboť v něm není uvedeno, jak bylo vlastně s rozhodnutím naloženo. Navíc je zamítáno odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí vydanému dne 30.3.2012, avšak takové rozhodnutí ve spise založeno není a přestože se zřejmě jedná o písařskou chybu v prvostupňovém rozhodnutí, které ve spise založeno je a nese datum 30.4.2012, neodpovídá opět požadavkům zákona, neboť v případě chyby v psaní, počtech či jiných zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí je ve smyslu § 181 odst. 8 služebního zákona zapotřebí takovou chybu opravit a služební funkcionář tak může učinit kdykoliv i bez návrhu a vyrozumět o tom účastníka. Tento postup v dané věci aplikován nebyl, neboť o tom z předloženého správního spisu nelze ničeho zjistit. Tyto vady vedou ve svém souhrnu k vyslovení závěru, že i druhostupňové rozhodnutí je v důsledku těchto vad nepřezkoumatelné. /14/ Rozhodnutí žalovaného správního orgánu jako nepřezkoumatelné lze dále označit i z toho důvodu, že nebyly vypořádány všechny odvolací námitky, které byly vzneseny v rámci odvolacího řízení, neboť součástí žalovaného rozhodnutí je citace doplnění odvolání, které učinil žalobce spolu se svým právním zástupcem při jednání senátu poradní komise. V rámci doplněného odvolání žalobce poukázal na podjatost služebního funkcionáře a žádal o postoupení věci k rozhodnutí nestrannému orgánu. Dále poukázal na nesprávné a neodůvodněné rozhodnutí prvostupňového orgánu, čímž došlo k porušení § 181 odst. 2 písm. a/, c/, d/ služebního zákona. Žalobce současně požádal o výslech svědků starosty obce Branice S.Č. a starosty obce Jetětic, kteří by mohli potvrdit údaje uvedené žalobcem. Odvolával se ustanovení § 181 odst. 7 služebního zákona a tvrdil, že o konkrétním jeho právu a povinnosti bylo rozhodnuto opakovaně, přestože toto ustanovení takový postup beze změny skutkového stavu nepřipouští. Uvedl, že v téže věci bylo dne 10.2.2012 rozhodnuto o snížení osobního příplatku žalobce na výši 800 Kč. Toto rozhodnutí bylo dne 27.3.2012 zrušeno a řízení v této věci zastaveno. Žalobce v odvolání zároveň tvrdil, že vyslechl majitele firmy pana T. a zaměstnance B., což hodlal doložit písemným prohlášením. S těmito námitkami vznesenými v odvolání žalobce i v jeho doplňku se žalované rozhodnutí v žádném směru dostatečným způsobem s ohledem na požadavky stanovené zákonem i judikaturou Nejvyššího správního soudu nevypořádalo. /15/ Soudu pak v řízení o žalobě nepřísluší, aby námitky vznesené žalobcem v odvolání vyřešil za správní orgán, neboť by nepřípustným způsobem zasahoval do činnosti správních orgánů a vstoupil do pravomoci správních orgánů, tak jak jsou jim stanoveny příslušnými právními předpisy. Z toho důvodu soud uzavřel, že rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a dále bylo zjištěno podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, neboť ze spisu ani z rozhodnutí nevyplývá, že bylo zaručeno a dodrženo právo účastníka řízení ve smyslu § 174 služebního zákona především vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, ani nebyly provedeny důkazy, které žalobce navrhl provést. Zároveň nebylo vysvětleno, z jakých důvodů případně správní orgán tyto důkazy neprovedl. Současně soud zdůrazňuje, že v případě, že účastník řízení vznese námitku podjatosti orgánu nebo služebního funkcionáře, který ve věci vydává rozhodnutí, je zapotřebí, aby bylo o takové námitce podjatosti procesním postupem rozhodnuto. Není dostačující, jak bylo v žalobou napadeném rozhodnutí uvedeno, že ředitel HZS Jihočeského kraje se v telefonickém rozhovoru ujistil o tom, že jeho podjatost není shledána. Stejně tak není dostačující vypořádání odvolací námitky, že se odvolací orgán neztotožnil s argumentem odvolatele ohledně porušení § 181 odst. 7 služebního zákona, když současně není přesně uvedeno, jak bylo rozhodnuto o snížení osobního hodnocení. Je uváděno, že rozhodnutí bylo zrušeno, a tudíž se o opětovné rozhodnutí nejedná, došlo pouze k právnímu překvalifikování deliktního jednání, není však uvedeno, že předchozí řízení bylo zastaveno. Toto odůvodnění rovněž není dostačující a je nepřezkoumatelné právě pro absenci podstatných údajů, které měly být uvedeny ve výroku přezkoumávaných rozhodnutí, aby soud mohl posoudit, zda se jedná o rozhodování opakované beze změny skutkového stavu. Stejně tak nelze akceptovat vysvětlení žalovaného správního orgánu uvedené v závěru rozhodnutí, že spis nebyl na základě žádosti žalobce doplněn o stanovisko ředitele kanceláře k odvolání proti rozhodnutí o snížení osobního příplatku, neboť ředitel nebyl účastníkem řízení a nemá s projednávanou věcí nic společného. Uložení kázeňského trestu v souvislosti s porušením interních aktů řízení, a to pokynů KŘ č. 20/2011 a GŘ č. 3/2011, za které je žalobce v konkrétním řízení postihován, může mít přímou souvislost se snížením osobního příplatku a požadavek žalobce byl proto oprávněný. /16/ V dalším řízení bude proto zapotřebí, aby se žalovaný správní orgán podrobně vypořádal s vytýkanými vadami, tak jak bylo výše uvedeno, a to v prvé řadě přezkoumatelným způsobem s otázkou namítanou žalobcem, zda se nejednalo v konkrétním případě o právu či povinnosti žalobce beze změny skutkového stavu, neboť v takovém případě by nebylo možné rozhodnout opakovaně. K vypořádání této otázky je zapotřebí vysvětlit konkrétně a srozumitelně, nikoliv pouhým konstatováním, že se o takový případ nejedná, že došlo pouze k právní překvalifikaci deliktního jednání. Vzhledem k tomu, že těmto požadavkům, jak bylo výše uvedeno, žalovaná rozhodnutí nevyhověla, soud postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a/ a c/ s.ř.s. a rozhodnutí zrušil bez nařízeného jednání. V. Závěr, náklady řízení. /17/ Soud proto v dané věci postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a/ a c/ s.ř.s. a rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. /18/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení před krajským soudem představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, který je žalovaný žalobci zaplatit ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozhodnutí.

Poučení