10 C 112/2023 - 290

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, se žalobkyní následujícího znění: SMLOUVA O BEZÚPLATNÉM PŘEVODU POZEMKU [žalovaná] se sídlem [adresa] a, [adresa] IČ: [IČO žalované], DIČ: [DIČ] (dále jen „Převádějící“) a [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ], bytem [adresa] (dále jen „Nabyvatelka“) uzavírají Podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku 1. [Jméno žalované] (dále jen „[žalovaná]“) jako převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o SPÚ), s pozemky ve vlastnictví státu, vedenými na listu vlastnictví č. [hodnota] u [katastrální úřad], obec [adresa]. SPÚ převádí touto smlouvou do vlastnictví Nabyvatelky následující pozemek: parc.č. kat. území druh pozemku výměra cena________ [adresa] orná půda 5543 m 643 266,30 Kč Za smlouvu celkem: 643 266,30 Kč. Převáděný pozemek byl oceněn podle vyhl. č. 182/1998 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., v částce 643 266,30 Kč (slovy: šest set čtyřicet tři tisíc dvě stě šedesát korun, třicet haléřů). Touto smlouvou se vypořádává restituční nárok Nabyvatelky ve výši 643 266,30 Kč.

2. Nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku ve vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě: - pravomocného rozhodnutí [orgán veřejné moci] (dále jen „[orgán veřejné moci]“) ze dne 27. května 1996, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 29. července 1996, jímž bylo rozhodnuto, že paní [jméno FO], nar. [datum], a paní [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], obec [adresa]. - usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. února 2011, č.j. 20 D 880/2010-32, které nabylo právní moci dne 28. února 2011, jímž bylo potvrzeno, že dědictví po paní [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], nabyla jediná dědička ze zákona ve třetí dědické skupině, poz. Neteř paní [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně].

3. Převádějící převádí Nabyvatelce pozemek uvedený v čl. 1 této smlouvy se všemi právy a povinnostmi a Nabyvatelka jej do svého výlučného vlastnictví přijímá. Nabyvatelka prohlašuje, že její nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud vypořádán nebyl, a že jej nepostoupila ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Nepravdivé prohlášení a jednání učiněná Nabyvatelkou v rozporu s tímto prohlášením, činí tuto smlouvu neplatnou od samého počátku.

4. Nabyvatelka prohlašuje, že je jí stav předmětného pozemku znám a tento pozemek do svého vlastnictví přijímá.

5. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí [katastrální úřad] o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k převáděnému pozemku přechází na Nabyvatelku vkladem do katastru nemovitostí. [Jméno žalované] [Jméno žalobkyně]____

II. Nahrazuje se projev vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, se žalobkyní následujícího znění: SMLOUVA O BEZÚPLATNÉM PŘEVODU POZEMKU [orgán veřejné moci] se sídlem [adresa] a, [adresa] IČ: [IČO žalované], DIČ: [DIČ] (dále jen „Převádějící“) a [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ], bytem [adresa] (dále jen „Nabyvatelka“) uzavírají Podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku 6. [Jméno žalované] (dále jen „[žalovaná]“) jako převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o SPÚ), s pozemky ve vlastnictví státu, vedenými na listu vlastnictví č. [hodnota] u [katastrální úřad], obec [adresa]. [žalovaná] převádí touto smlouvou do vlastnictví Nabyvatelky následující pozemek: parc.č. kat. území druh pozemku výměra cena________ [hodnota] [adresa] orná půda 14378 m 124 209 Kč Vzniklý vydělením z původního pozemku parc.č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] na základě oddělovacího geometrického plánu č. [hodnota], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a ověřeného [tituly před jménem] [právnická osoba], který je nedílnou součástí této smlouvy. Převáděný pozemek byl oceněn podle vyhl. č. 182/1998 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., v částce [částka] (slovy: sto dvacet čtyři tisíc dvě stě devět korun). Touto smlouvou se vypořádává restituční nárok Nabyvatelky ve výši [částka].

7. Nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku ve vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě: - pravomocného rozhodnutí [orgán veřejné moci] (dále jen „[orgán veřejné moci]“) ze dne 27. května 1996, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 29. července 1996, jímž bylo rozhodnuto, že paní [jméno FO], nar. [datum], a paní [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], obec [adresa]. - usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. února 2011, č.j. 20 D 880/2010-32, které nabylo právní moci dne 28. února 2011, jímž bylo potvrzeno, že dědictví po paní [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], nabyla jediná dědička ze zákona ve třetí dědické skupině, poz. neteř paní [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně].

8. Převádějící převádí Nabyvatelce pozemek uvedený v čl. 1 této smlouvy se všemi právy a povinnostmi a Nabyvatelka jej do svého výlučného vlastnictví přijímá. Nabyvatelka prohlašuje, že její nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud vypořádán nebyl, a že jej nepostoupila ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Nepravdivé prohlášení a jednání učiněná Nabyvatelkou v rozporu s tímto prohlášením, činí tuto smlouvu neplatnou od samého počátku.

9. Nabyvatelka prohlašuje, že je jí stav předmětného pozemku znám a tento pozemek do svého vlastnictví přijímá.

10. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí [katastrální úřad] o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k převáděnému pozemku přechází na Nabyvatelku vkladem do katastru nemovitostí. [Jméno žalované] [Jméno žalobkyně]____

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] o výměře 17 176 m, druh pozemku – orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem čí. [hodnota], vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] a ověřený [tituly před jménem] [jméno FO], vylučuje k samostatnému řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 4. 2023 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 20. 10. 2023 a částečného zpětvzetí a změny žaloby ze dne 6. 12. 2023 domáhala po žalované nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákona o půdě), s ohledem na dosud neuspokojený nárok žalobkyně, a to ve znění žalobkyní navrženém s tím, že pozemky, jejichž převodu se žalobkyně domáhala, byl pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] a pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Oba tyto pozemky vznikly vydělením oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota] z původního pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že je právním nástupcem [jméno FO], nar. [datum], jejíž nároky se opíraly o § 11 a § 11a zákona o půdě, její restituční nárok vychází z přímé dědické posloupnosti po původních vlastnících nemovitého majetku v [adresa] k. ú. [adresa]. Rozhodnutím [adresa] ze dne 27. 5. 1996, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 29. 7. 1996, bylo určeno, že [jméno FO] a žalobkyně, nejsou vlastníky nemovitostí dle PK parc. č. [hodnota] o výměře 1499 m, parc. č. [hodnota] o výměře 910 m, parc. č. [hodnota] o výměře 2307 m, parc. č. [hodnota] o výměře 385 m, parc. č. [hodnota] o výměře 1779 m, parc. č. [hodnota] o výměře 3677 m, parc. č. [hodnota] o výměře 329 m, parc. č. [hodnota] o výměře 82 m, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2 2011 č. j. 20 D 880/2010-32, které nabylo právní moci dne 28. 2. 2011, bylo potvrzeno, že dědictví po [jméno FO], nar. [datum], zemř. dne [datum], nabyla jediná dědička, a to pozůstalá neteř, [Jméno žalobkyně]. Podle § 11, § 14 odst. 1, § 17 odst. 3 písm. a) zákona o půdě má žalobkyně nárok na nabytí náhradních pozemků za pozemky, jejichž naturální vydání není možné z důvodu existence překážek stanovených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Žalobkyně je dle § 4 zákona o půdě oprávněnou osobou k uplatňování restitučních nároků. Nároky restituentů dle Rozhodnutí [orgán veřejné moci] dne 27. 5. 1996, č. j. [spisová značka] byly oceněny [orgán veřejné moci] dne 22. 2. 2010, pod č. j. [spisová značka] částkou 40 943,05 Kč, přičemž toto ocenění žalobkyně považuje za nesprávné. Výměrem ÚNV hl. města Prahy ze dne 4. 8. 1952, sp. zn. [spisová značka] byl určen stavební obvod č. [hodnota], vyhlášený Plánovacím referátem ÚNV hl. města Prahy, jímž byly části pozemků odňatých právnímu předchůdci žalobkyně, určeny k zástavbě. Žalobkyně ocenila hodnotu předmětných vyvlastněných pozemků, které nelze vydat, a to ke dni 24. 6. 1991. Výpočet vychází z § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., dle které cena za 1 m pozemku nebo jeho části určené pro stavbu nebo ke zřízení zahrady, anebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, činí 250 Kč v hlavním městě Praze. Hodnota pozemků, které nelze vydat, tak podle žalobkyně činí částku převyšující 1 200 000 Kč, jedná se tedy o částku, která třicetinásobně převyšuje ocenění provedené žalovanou. Pozemky, které žalovaná nabízí k uspokojování restitučních nároků, jsou dlouhodobě nedostačující, nevhodné a nezpůsobilé zajistit nápravu křivd. Žalobkyně má nárok domáhat se vůči žalované takových pozemků, které budou svou kvalitou, polohou i velikostí odpovídat pozemkům vyvlastněným. Žalobkyně se jich nemůže domáhat v rámci veřejné nabídky, neboť žalovaná adekvátní pozemky v nabídce nemá. Žalobkyně si vybrala v žalobě specifikované náhradní pozemky, které nebyly dosud vydány, ani o jejich vydání nebylo dosud rozhodnuto, na kterých se nenachází veřejně prospěšná stavba, které nejsou určeny pro výstavbu polních cest ani na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření, které se nenacházejí ve vojenském újezdu, v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích, ani v prvních a druhých zónách národních parků, které netvoří rezervu státních pozemků a které nejsou v režimu § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.

2. Žalobkyně se proto žalobou po částečném zpětvzetí a ve znění změny žaloby domáhala po žalované nahrazení projevu vůle s vydáním ve výrocích specifikovaných pozemků.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobkyně zcela neuznala. Uvedla, že žalobkyni nárok nevznikl, protože žalovaná eviduje žalobkyni jako oprávněnou osobu s restitučním nárokem ve výši 15 781,65 Kč. Dle názoru žalované nelze dospět k závěru, že by v případě žalobkyně byly splněny předpoklady pro odlišný postup, než předvídá zákon o půdě v ustanovení v § 11a, tj. dlouhodobá nemožnost restituenta domoci se svých práv přes aktivní účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách pozemků nebo liknavost či svévole na straně státu. Žalobkyně se uspokojení svého restitučního nároku začala domáhat až v roce 2018, tedy téměř po dvaceti letech od jeho získání. Takto se žalobkyně již v roce 2018 domohla převodu dvou pozemků ve veřejných nabídkách. Následně se dalších pozemků domáhala soudní cestou u Obvodního soudu pro Prahu 4, který jí v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 143/2018 vyhověl, ale odvolací a dovolací soud byly opačného názoru a rozhodnutí soudu I. stupně zrušily. Žalovaná z původního seznamu žalobkyní vybraných náhradních pozemků u některých uvedla, že nepředstavují vhodnou restituční náhradu, a to z důvodu, že již žalovaná eviduje žádost o převod, že již byl pozemek vydán na základě rozhodnutí soudu, nebo že se na pozemku nachází veřejně prospěšná stavba. U pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] nebyly dle prověření žalované zjištěny překážky převodu. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] byl rozdělen a jeho část nově pod parc. č. [hodnota] byla již vydána jiné oprávněné osobě.

4. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování listinami a znaleckými posudky, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s § 127a a § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. V srpnu roku 1952 byl vyhlášen stavební obvod č. [hodnota] v [adresa] podle zákona o územním plánování a výstavbě obcí ze dne 19. prosince 1949 č. 280/Sb., vládního nařízení ze dne 16. května 1950 č. 51 Sb. a vyhl. Státního úřadu plánovacího ze dne 10. října 1950 č. 600/Ú.list I. Vyhlášený stavební obvod zahrnoval území v [adresa] a z části v [adresa] a u [adresa] v prostoru od ulice [adresa], a to v úseku mezi ulicí [adresa] až ke katastrální hranici pozemku čk. [hodnota], až po [adresa]. Jeho účelem bylo vybudování provizorních pavilonů o třech podlažích pro projektové složky národních podniků, jejichž dosavadní umístění na mnoha místech po celé Praze bylo nehospodárné, neúčelné a zabíralo spoustu bytů (prokázáno plánovacím referátem ze dne 4. 8. 1952).

8. Dne 27. 5. 1996 rozhodl [orgán veřejné moci], že [jméno FO] a žalobkyně nejsou vlastníky pozemků parc. č. [hodnota] o výměře 1499 m, parc. č. [hodnota] o výměře 910 m, parc. č. [hodnota] o výměře 2307 m, parc. č. [hodnota] o výměře 385 m, parc. č. [hodnota] o výměře 1779 m, parc. č. [hodnota] o výměře 3677 m, parc. č. [hodnota] o výměře 329 m, parc. č. [hodnota] o výměře 82 m, protože se na předmětných pozemcích nacházejí pavilony školy a školní hřiště. Tyto pozemky přešly na československý stát rozsudkem Lidového soudu trestního v Praze ze dne 6. 7. 1959, pod sp. zn. 15 T 59/59, kterým bylo mimo jiné vysloveno propadnutí veškerého majetku pana [jméno FO], narozeného dne [datum]. [jméno FO] byl rehabilitován usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 2 Rt 2531/91, kterým byl zrušen rozsudek pod sp. zn. 15 T 59/59 (prokázáno rozhodnutím magistrátu hl. m. Prahy ze dne 27. 5. 1996).

9. Pozemky parc. č. [hodnota] o výměře 1499 m, parc. č. [hodnota] o výměře 910 m, parc. č. [hodnota] o výměře 2307 m, parc. č. [hodnota] o výměře 385 m, parc. č. [hodnota] o výměře 1779 m, parc. č. [hodnota] o výměře 3677 m, parc. č. [hodnota] o výměře 329 m, parc. č. [hodnota] o výměře 82 m jsou pozemky zemědělské půdy (prokázáno stanovením BPEJ pozemku ze dne 25. 10. 2001).

10. Hodnota pozemků parc. č. [hodnota] o výměře 1499 m, parc. č. [hodnota] o výměře 910 m, parc. č. [hodnota] o výměře 2307 m, parc. č. [hodnota] o výměře 385 m, parc. č. [hodnota] o výměře 1779 m, parc. č. [hodnota] o výměře 3677 m, parc. č. [hodnota] o výměře 329 m, parc. č. [hodnota] o výměře 82 m, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], byla ke dni 22. 2. 2010 celkem 40 943,05 Kč (prokázáno oceněním nevydaných pozemků ze dne 22. 2. 2010, č. j. [spisová značka]).

11. Žalovaná nabyla restituční nárok vedený u žalované v hodnotě 20 471 Kč v dědickém řízení po [jméno FO] dne 28. 2. 2011 (prokázáno usnesením obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2011, č. j. 20 D 880/2010-32).

12. Žalovaná evidovala u žalobkyně nárok ve výši 15 781,65 Kč, kdy žalobkyni vznikl dne 29. 7. 1996 nárok přímý ve výši 20 471,53 Kč a dne 14. 7. 2010 žalobkyně nabyla nárok zděděný ve výši 20 471,53 Kč po [jméno FO]. Následně bylo žalobkyni dne 19. 9. 2018 plněno na základě smlouvy plnění ve výši 561,40 Kč a dne 12. 7. 2022 plnění ve výši 24 600 Kč (prokázáno nárokem osob – [Jméno žalobkyně]).

13. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], o výměře 65 985 m, druh pozemku orná půda, je ve vlastnictví státu a jedná se o zemědělskou půdu (prokázáno informací o pozemku ze dne 28. 4. 2023).

14. Znalec stanovil hodnotu pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], o výměře celkem 5 543 m na částku 643 266,30 Kč s tím, že část pozemku o velikosti 2 526 m je orná půda – zastavitelná část a část pozemku o velikosti 3 017 m je orná půda – nezastavitelná část (prokázáno znaleckým posudkem č. [hodnota] ze dne 29. 12. 2019).

15. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] není dle sdělení [orgán veřejné moci] vyloučen z převodu (prokázáno sdělením [orgán veřejné moci] ze dne 19. 6. 2023).

16. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], o výměře 5 543 m, druh pozemku orná půda, byl ke dni 28. 4. 2023 celistvý a ve vlastnictví státu, jedná se o zemědělskou půdu (prokázáno informací o pozemku ze dne 28. 4. 2023).

17. Dne 27. 4. 2023 zaslala žalobkyně žalované žádost o přecenění restitučních nároků, které byly žalobkyni oceněny dne 22. 2. 2010 na částku 40 943,05 Kč, přestože Nejvyšší soud judikoval, že za pozemky, které byly v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, je třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (prokázáno žádostí o přecenění restitučních nároků ze dne 27. 4. 2023).

18. Dne 25. 7. 2023 vyrozuměla žalovaná žalobkyni o zadání znaleckého posudku na určení ceny stavebního pozemku s tím, že po jeho obdržení bude zaregistrována nová výše restitučního nároku (prokázáno vyrozuměním ze dne 25. 7. 2023).

19. Dne 19. 9. 2023 vyrozuměla žalovaná žalobkyni, že po přecenění její restituční nárok činí částku 1 861 576,15 Kč, a to dle znaleckého posudku č. [č. účtu] ze dne 22. 8. 2023 (prokázáno vyrozuměním ze dne 19. 9. 2023 a přehledem nároků a plnění nároků oprávněné osoby – žalobkyně ze dne 19. 9. 2023).

20. Žalobkyně se od roku 2018 do podání žaloby snažila uspokojit svůj restituční nárok v celkem devatenácti případech, kdy v deseti případech uspěl jiný restituent, ve čtyřech případech došlo ke stornování uzavírání smlouvy a ve dvou případech došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy, a to dne 23. 10. 2018 a dne 8. 8. 2022 (prokázáno přehledem úspěšnosti podaných žádostí na jméno žalobkyně, protokoly o vyhodnocení výzvy ze dne 7. 9. 2018 (2x), ze dne 11. 11. 2020, ze dne 7. 2. 2022 a ze dne 7. 3. 2022, výzvou [orgán veřejné moci] ze dne 14. 7. 2022, žádostí oprávněné osoby ze dne 12. 12. 2022 a sdělením [orgán veřejné moci] ze dne 12. 4. 2023).

21. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] byl rozdělen a z části je vyloučen z převodu a některé jeho části byly naopak již vydány v jiných soudních řízeních (prokázáno oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], sdělením [orgán veřejné moci] ze dne 1. 3. 2023 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 2023, č. j. 16 C 165/2020-990).

22. Aktuální restituční nárok žalobkyni činí 849 118,15 Kč (prokázáno Nároky oprávněných osob – žalobkyně).

23. Všechny v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné informace relevantní pro toto řízení. Zejména se jedná o důkazy týkající se pozemků, vůči kterým bylo řízení částečně zastaveno.

24. Po zhodnocení všech provedených důkazů, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

25. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právnímu předchůdci žalobkyně byly v 50. letech minulého století násilně odebrány pozemky v katastrálním území [adresa], které není možné vydat, protože se na nich v současné době nachází pavilony školy a školní hřiště. Žalobkyně, na kterou restituční nárok přešel, se proto domáhala od roku 2018 vydání náhradních pozemků. Její restituční nárok ale nebyl dosud v plném rozsahu uspokojen, ač se žalobkyně účastnila veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou.

26. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen jako zákon o půdě).

27. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

28. Podle § 4 odst. 2 zákona o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

29. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, 9b nebo dočasnou, 9c nebo jednoduchou, 9d nebo drobnou 9e a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada 10 nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

30. Podle § 11a odst. 14 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

31. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20.

32. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a s poukazem na zákonná ustanovení soud posoudil věc po právní stránce takto: Žalobkyně je oprávněnou osobou s restitučními nároky ve smyslu § 4 zákona o půdě. Pozemky, kterých se týkal restituční nárok (v k. ú. [adresa]), nebyly žalobkyni vydány dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pro jejich zastavěnost. Na pozemcích se nachází pavilony školy a školní hřiště. Žalobkyni tak vznikl nárok na poskytnutí náhradního pozemku prostřednictvím žalované dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě. O nároku žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto, do dnešního dne však tento nárok nebyl zcela uspokojen.

33. Postavení žalobkyně jakožto oprávněné osoby nebylo žalovanou nijak zpochybňováno, a to nejenom po celou dobu tohoto řízení, ale ani v době předchozí. Skutečnost, že žalobkyně je oprávněným dědicem, byla mezi účastníky nesporná. Postavení žalobkyně jakožto oprávněné osoby bylo prokázáno i shora citovanými rozhodnutími.

34. V řízení byla na jednání soudu konaném dne 12.3.2025 učiněna nesporným výše restitučního nároku žalobkyně ve výši 849 118,15 Kč, skutečnost, že převodu předmětných pozemků nebrání žádná překážka, a hodnota pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Žalobkyně sporovala hodnotu pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. území [adresa], nesporovala však znalecký posudek, kterým byla tato cena stanovena.

35. V projednávané věci žalobkyně uplatňuje nárok na vydání konkrétních, shora specifikovaných, náhradních pozemků za pozemky odňaté v rozhodném období státem, jež nemohly být její právní předchůdkyni vydány pro zákonem stanovené překážky. Zákon pro uspokojování nároku oprávněných osob na převod náhradního pozemku zásadně předpokládá postup, kdy žalovaná převádí na oprávněné osoby náhradní pozemky prostřednictvím veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona o půdě). Z již ustálené soudní praxe nicméně plyne, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (srov. rozsudek ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, 28 Cdo 72/2020). Judikatura současně dovozuje, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015).

36. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně lze hodnotit jako liknavý a svévolný. Tento závěr v tomto směru má oporu v provedeném dokazování a je založen na posouzení všech relevantních hledisek a zjištěných skutkových okolností, jež vyšly v řízení najevo. Restituční nárok žalobkyně dosud nebyl z podstatné části uspokojen, ačkoliv se žalobkyně účastní veřejných nabídek již od roku 2018, přičemž žalovaná dlouhodobě setrvávala na chybném ocenění výše restitučního nároku žalobkyně, čímž bez relevantního důvodu ztěžovala jeho uspokojení zákonem předvídaným postupem prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (§ 11a zákona o půdě). K přecenění restitučních nároků žalobkyně pak žalovaná přistoupila až v srpnu 2023, tedy až v průběhu tohoto řízení, kdy byl restituční nárok žalobkyně přeceněn na částku 1 861 576,15 Kč. Pokud žalobkyně v předchozím období podala žádosti o převody náhradních pozemků z veřejné nabídky, byly tyto žalovanou vyřazovány právě s ohledem na evidovanou, dle žalované nedostatečnou, výši restitučního nároku žalobkyně. Žalobkyně se tak evidentně nemohla z důvodu špatného ocenění svého restitučního nároku provedeného stranou žalovanou účastnit veřejných nabídek, resp. takových nabídek, které by byly způsobilé k uspokojení jejího restitučního nároku. Soud v této souvislosti poukazuje na smysl zákona o půdě, tj. co nejdříve a nejsnadněji uspokojit nároky oprávněných osob, a to i v případech, kdy nelze dané pozemky vydat, např. právě pro jejich zastavěnost. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, dle kterého „nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem [orgán veřejné moci], přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup [orgán veřejné moci] (nyní [orgán veřejné moci]) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv“. Takového přístupu se žalobkyni po dobu mnoha let ze strany [orgán veřejné moci] nedostávalo. Soud proto uzavírá, že shora specifikovaný postup žalované je třeba hodnotit jako liknavý, až svévolný. Ohledně posouzení otázky liknavosti či svévole ze strany žalované pak soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5389/2014.

37. Žalovaná namítala, že se její postup nedá označit za liknavý a že v případě žalobkyně nejsou tím pádem splněny podmínky pro převedení pozemků na základě rozhodnutí soudu. Žalobkyně se dle žalované nesnažila dostatečně uspokojit svůj restituční nárok běžnou cestou, tedy účastí na veřejných nabídkách. K tomu soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že se žalobkyně veřejných nabídek účastnila, a to minimálně v deseti případech, kdy ve dvou byla úspěšná. Jak již bylo ale shora uvedeno, žalobkyně byla z veřejných nabídek vyřazována pro nedostatečnou výši restitučního nároku, což bylo ale chybou žalované. Výše restitučního nároku žalobkyně byl ve skutečnosti mnohonásobně vyšší, což v roce 2023 stanovil i znalecký posudek, který na výzvu žalobkyně nechala žalovaná vypracovat. Nelze tedy dávat žalobkyni k tíži, že neuspěla ve veřejných nabídkách, když byl její restituční nárok žalovanou značně podhodnocen.

38. Soud se dále zabýval vhodností požadovaných pozemků k vydání. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] je dle tvrzení žalované i provedeného dokazování pozemek o výměře 5 543 m, který je v katastru nemovitostí evidován jako orná půda. Pozemek byl znaleckým posudkem č. [hodnota] oceněn na částku 643 266,30 Kč a podle žalované u pozemku nebyly dle prověření zjištěny překážky převodu. Soud tedy z výše uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a vydání pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] vyhověl. Co se týče ohodnocení tohoto pozemku, vycházel soud z uvedeného znaleckého posudku. Žalobkyně tento znalecký posudek respektovala, nesouhlasila však s ohodnocením pozemku, kdy ač je jeho část územním plánem označená jako OB – čistě obytné území, není takto fakticky využívána, pozemek nemá přístup ke zpevněné komunikaci, v místě není možné napojení na veřejný vodovod a kanalizaci, pozemek je obklopen poli. Žádala proto ohodnocení pozemku na částku 21 617,70 Kč. Soud se s tímto názorem žalobkyně neztotožnil a vycházel plně ze znaleckého posudku, kde jsou závěry ohledně ohodnocení zastavitelné části odůvodněny. Skutečnost, že daná část pozemku tato fakticky využívána není, není rozhodná, neboť dle územního plánu takto užívána být může, což hodnotu pozemku zvyšuje.

39. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], vydělený oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], z pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], ohodnotila žalobkyně na částku 124 209 Kč, což žalovaná nesporovala. Soud posoudil tento pozemek k převodu na žalobkyni jako způsobilý a vhodný a v tomto rozsahu žalobě jako důvodně podané taktéž vyhověl, když v řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti či překážky, které by vydání tohoto pozemku bránily (výrok II.).

40. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] o výměře 17 176 m, druh pozemku – orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] a ověřený [tituly před jménem] [jméno FO], je na základě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu nadále předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 254/2022. Žalobkyně navrhla, aby ohledně tohoto řízení prozatím nebylo rozhodnuto a bylo posečkáno, jak bude o pozemku rozhodnuto v druhém řízení. Soud proto pozemek parc. č. [hodnota] v souladu s § 112 odst. 2 o. s. ř. vyloučil k samostatnému řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, když řízení bylo z velké části postupně částečně zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby učiněných nikoli pro chování žalované a žalobkyni byly přiznány pouze dva pozemky, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady se sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z pěti úkonů (převzetí a příprava právního zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne 25. 10. 2023, dne 12. 3. 2025 a dne 19. 3. 2025) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Náklady byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.