15 C 254/2022 - 446

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Barborou Hněvkovskou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [Jméno žalované], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, s žalobcem následujícího znění: Smlouva o bezúplatném převodu pozemku [Jméno žalované] se sídlem [adresa] [Anonymizováno] (dále jen převádějící) a [Jméno žalobce], r. č. [RČ], bytem [adresa] (dále jen nabyvatel) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě) Smlouvu o bezúplatném převodu pozemku 1. [Jméno žalované] (dále jen SPÚ) jako převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o SPÚ) s pozemky ve vlastnictví státu, vedenými na listu vlastnictví číslo [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj - Katastrální pracoviště Praha-západ, pro katastrální území [adresa]. SPÚ převádí touto smlouvou do vlastnictví nabyvatele následující pozemek: parcela číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], o výměře je [Anonymizováno] m, druh pozemku – orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví číslo [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem číslo [hodnota], vypracovaným Ing. [jméno FO] a ověřený Ing. [jméno FO] z pozemku parcela číslo [Anonymizováno] v KÚ [adresa], čímž bude touto smlouvou vypořádán nárok nabyvatele ve výši 146 854,80 Kč. Oddělovací geometrický plán číslo [hodnota], vypracovaný Ing. [jméno FO] a ověřený Ing. [jméno FO] tvoří nedílnou součást této smlouvy.

2. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě: – pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha (dále jen pozemkový úřad) ze dne 10. června 2003, č. j. PÚ 2562/94/1, které nabylo právní moci dne 30. června 2003, jímž bylo určeno, že panu [jméno FO], narozenému 28. června 1922, jako osobě oprávněné, nelze vydat pozemky nebo jejich části v katastrálním území [adresa], obec [adresa], – pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. února 2006, č. j. PÚ 3557/05, které nabylo právní moci dne 14. března 2006, a kterým bylo určeno, že oprávněné osobě, paní [jméno FO], narozené 9. listopadu 1926 a [jméno FO], narozenému [Datum narození žalobce], obce [adresa], – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. března 2007, č. j. 11 C 161/2006–12, které nabylo právní moci dne 8. května 2007, jímž bylo určeno, že panu [jméno FO], narozenému 28. června 1922, jako osobě oprávněné, nelze vydat pozemky v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. – usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2007, č. j. 26 D 1479/2003–191, které nabylo právní moci dne 13. července 2007, bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum], zemřelém [datum], pozůstalou manželkou [jméno FO], narozenou [datum] a [jméno FO]. - usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 D 491/2015-138, které nabylo právní moci dne 12. 10. 2015, a kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstavitelce [jméno FO], narozené [datum], zemřelé [datum], nabyvatelem [jméno FO]. Nevydané pozemky byly oceněny znaleckým posudkem znalce Ing. [adresa] ze dne 2. 11. 2021, podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. celkovou částkou 1 598 750 Kč. Touto smlouvou bude vypořádán restituční nárok nabyvatele ve výši 146 854,80 Kč.

3. Převádějící převádí nabyvateli pozemek uvedený v čl. 1 v této smlouvy se všemi právy a povinnostmi a nabyvatel jej do svého výlučného vlastnictví přijímá. Nabyvatel prohlašuje, že jeho nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud nebyl celý vypořádán, a že jej nepostoupil, ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Nepravdivé prohlášení a jednání učiněna nabyvatelem v rozporu s tímto prohlášením činí tuto smlouvu neplatnou od samého počátku.

4. Nabyvatel prohlašuje, že je mu stav převáděného pozemku znám a tento pozemek do svého vlastnictví přijímá.

5. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí Katastrálního úřadu o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo převáděnému pozemku přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Tato smlouva nabývá účinnosti dnem uveřejnění v registru smluv dle zákona č. 340/2015 Sb. o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv). Uveřejnění této smlouvy v souladu se zákonem o registru smluv zajistí převádějící [Jméno žalované] [Jméno žalobce]

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 7. 2022 domáhal po žalované nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, s ohledem na dosud neuspokojený nárok žalobce, a to ve znění žalobcem navrženém s tím, že pozemky, jejichž převodu se žalobce domáhal, byl pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Svůj nárok odůvodnil tím, že je právním nástupcem [jméno FO], nar. [datum], jehož nároky se opíraly o § 11 a § 11a zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen zákona o půdě), jeho restituční nárok vychází z přímé dědické posloupnosti po původních vlastnících nemovitého majetku v Praze k. ú. [adresa]. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 10. 6. 2003 č. j. PÚ 2562/94/1, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2003, bylo určeno, že [jméno FO], nar. [datum], není vlastníkem id. [Anonymizováno] pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 990 m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2006 č. j. PÚ 3557/05, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2006, bylo určeno, že oprávněná osoba [jméno FO], nar. [datum] a [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] nejsou vlastníky každý id. [Anonymizováno] pozemku dle PK parc. č. [hodnota] o výměře 4 721 m2 k. ú. [adresa], obec [adresa]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 3. 2007 č. j. 11 C 161/2006 - 12, které nabylo právní moci dne 8. 5. 2007, bylo určeno, že [jméno FO], nar. [datum] není vlastníkem id. [Anonymizováno] pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 684 m2 k. ú. [adresa], obec [adresa], avšak jako oprávněná osoba má právo na bezúplatný převod jiného pozemku ve vlastnictví státu od Pozemkového fondu České republiky. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 5. 2007 č. j. 26 D 1479/2003 - 191, které nabylo právní moci dne 13. 7. 2007, bylo potvrzeno nabytí veškerého majetku náležejícího do dědictví po [jméno FO], nar. [datum], zemř. dne [datum], pozůstalou manželkou [jméno FO], nar. [datum] a žalobcem. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015 č. j. 26 D 491/2015 - 138, které nabylo právní moci dne 12. 10. 2015, bylo určeno, že veškerou pozůstalost po zůstavitelce [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], nabývá jako dědic ze zákona žalobce. Podle § 11, § 14 odst. 1, § 17 odst. 3 písm. a) zákona o půdě má žalobce nárok na nabytí náhradních pozemků za pozemky, jejichž naturální vydání není možné z důvodu existence překážek stanovených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce je dle § 4 zákona o půdě oprávněnou osobou k uplatňování restitučních nároků. Nároky restituentů dle Rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 17. 2. 2006 č. j. PÚ 3557/05 byly oceněny znalcem Ing. [jméno FO] znaleckým posudkem č. [hodnota] ze dne 3. 4. 2006 částkou 4 484,95 Kč, přičemž žalobce by měl nárok na , tj. 2 242,50 Kč. Nárok restituenta dle Rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 10. 6. 2003 č. j. PÚ 2562/94/1 byl vyčíslen pozemkovým úřadem částkou 2 177,72 Kč. Nárok žalobce z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 3. 2007 č. j. 11 C 161/2006 - 12 byl pozemkovým úřadem oceněn částkou 324,90 Kč. Dle žalobce bylo ocenění provedeno chybně, neboť pozemky PK parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa] byly jeho předkům vyvlastněny rozhodnutím Rady Obvodního národního výboru v Praze 13 ze dne 2. 7. 1958 č. j. 13/výst – 716 - D 11/p2441-4, dle něhož rozhodnutím ÚNV hl. m. Prahy ze dne 21. 10. 1957 č. j. Výst. 11 – 17907/57 byly předmětné pozemky určeny pro výstavbu družstevního podniku strojírenského jako stavební obvod č.

298. Ke dni vyvlastnění se tak jednalo o pozemky určené pro výstavbu, které se oceňují dle § 14 vyhl. č. 182/1998 Sb. částkou 250 Kč/m2 . Žalobce proto nechal ocenit vyvlastněné pozemky, které nelze vydat k 24. 6. 1991 znalcem Ing. [jméno FO], který hodnotu pozemků stanovil ve svém znaleckém posudku č. [hodnota] částkou 768 437,50 Kč. Vzhledem k tomu, že [jméno FO] převzala dne 21. 3. 2012 peněžitou náhradu ve výši 1 121,24 Kč, činí výše nároků žalobce podle § 11 zákona o půdě částku 767 316,26 Kč. Pozemky, které žalovaná nabízí k uspokojování restitučních nároků, jsou dlouhodobě nedostačující, nevhodné a nezpůsobilé zajistit nápravu křivd. Žalobce má nárok domáhat se vůči žalované takových pozemků, které budou svou kvalitou, polohou i velikostí odpovídat pozemkům vyvlastněným. Žalobce se jich nemůže domáhat v rámci veřejné nabídky, neboť žalovaná adekvátní pozemky v nabídce nemá. Žalobce si vybral náhradní pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 38 552 m2, druh pozemku – orná půda. Liknavý postup žalované spatřuje v nepřiměřené délce řízení o přiznání nároku žalobce na vydání pozemků od roku 1992 do 21. 3. 2007, tedy 14 let, v průtazích při oceňování jeho restitučního nároku, když část nároku dosud nebyla oceněna vůbec a část byla oceněna nesprávně, neboť odňaté pozemky byly oceněny jako zemědělské, přestože se fakticky jednalo o pozemky určené k výstavbě a měly být oceněny jako stavební, apod. Žalobce si nechal zpracovat znalecký posudek, který oceňuje jeho restituční nároky ve výši 768 437,50 Kč, stanovená cena více než stopadesátinásobně převyšuje ocenění provedené žalovanou (28 Cdo 3773/2017). V důsledku nesprávného ocenění došlo k mnohaletému prodlení v uspokojení nároku žalobce. Dne 29. 5. 2018 se žalobce obrátil na žalovanou se žádostí o převod zemědělského pozemku, avšak jeho žádost byla vyřazena, neboť jeho nároky byly shledány nedostatečnými. Po ústních žádostech o přecenění požádal dne 27. 9. 2018 písemně žalovanou o přecenění jeho nároku, avšak dosud bez reakce. Žalobce ani jeho právní předchůdci se nemohli účastnit veřejných nabídek, když žalovanou byly nabízeny pozemky neadekvátní jejich nárokům. Dne 18. 9. 2007 zaslal žalobce a jeho matka žalované výzvu k vydání náhradních pozemků, žalovaná odpověděla, že se mají účastnit veřejné nabídky. Od té doby nebyly v nabídce vhodné pozemky, které by svou kvalitou, výměrou a charakterem odpovídaly pozemkům nevydaným. Jednání žalované tak bylo svévolné či diskriminující a nelze po žalobci žádat, aby se účastnil dalších veřejných nabídek (28 Cdo 3773/2017).

2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé žalobce svým podáním ze dne 8. 9. 2022 navrhl změnu žaloby, kdy se nadále domáhal převodu pozemků parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 14 378 m2 , druh pozemku – orná půda, v hodnotě 124 209 Kč ke dni 24. června 1991, parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 17 176 m2 , druh pozemku – orná půda, v hodnotě 146 854,80Kč ke dni 24. června 1991 a parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 1 500 m2, druh pozemku – orná půda, v hodnotě 12 825,-Kč ke dni 24. června 1991. Charakter těchto pozemků umožňuje jejich vydání buď v jejich souhrnu, nebo jednotlivě, a to dle oddělovacího geometrického plánu. Oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], vypracovaným Ing. [jméno FO] a ověřený Ing. [jméno FO], byly z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] uvedené pozemky vyděleny. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 10. 2022, č.j. 15 C 254/2022-169, které nabylo právní moci dne 7. 10. 2022, byla změna žaloby soudem připuštěna.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu. Návrh žalobce neuznala. Žalovaná eviduje žalobce jako oprávněnou osobu § 229/1991 Sb., dle jejího názoru nelze dospět k závěru, že by v případě žalobce byly splněny předpoklady pro odlišný postup, než předvídá zákon o půdě v ustanovení v § 11a, tj. dlouhodobá nemožnost restituenta domoci se svých práv, aktivní účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách pozemků a liknavost či svévole na straně státu. Žalobce se převodu „celého“ pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] o výměře 65 985 m2 domáhal již žalobou podanou dne 15. 5. 2020 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 16C 165/2020. Poté, co byly ze strany žalované sdělené překážky převodu předmětného pozemků, nechal žalobce zpracovat Geometrický plán, kterým byla oddělena část pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] o výměře 27 433 m2 , žalobce navrhl změnu žaloby a domáhal se vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], která byla připuštěna usnesením č. j. 16C 165/2020- 767. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 16C 165/2020-990 soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a nárok žalobce byl vypořádán ve výši 200 394 Kč. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou. Žalovaná však nesouhlasí s žalobcem uváděnou výši restitučního nároku po své matce a nárokem žalobce na převedení náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku. Je pravdou, že žalovaná přistoupila k přecenění nároku žalobce až v roce 2021, je nutno ale zdůraznit fakt, že žalobce byl od roku 2007-2017 při vypořádání svého restitučního nároku zcela pasivní a o svůj nárok (jeho výši a možnosti uspokojení) se začal zajímat až pod hrozbou tzv. „restituční tečky“ koncem roku 2017. Do té doby se neúčastnil ani jedné veřejné nabídky a nepožádal ani o vyplacení finanční náhrady. Spornou skutečností mezi účastníky řízení zůstává nárok žalobce z rozhodnutí č. j. PÚ 3557/05, o kterém žalobce tvrdí, že ho nabyl na základě dědického usnesení Obvodního sodu pro Prahu 6 ze dne 1.10.2015 č.j. 26D 491/2015-138, které nabylo právní moci dne 12.10.2015. Žalovaná dále tvrdí, že nárok vypořádaný finanční náhradou v roce 2012 nebyl předmětem dědického řízení. [jméno FO] (zemř. [datum]) si svůj restituční nárok vyplývající z rozhodnutí č. j. PÚ 3557/05 tj. PK 2443 vypořádala peněžitou náhradou v roce 2012, a tak tento podíl žalobce nemá a ani nemůže mít evidován jako postoupený resp. zděděný. Žalovaná při výši restitučního nároku vychází ze Znaleckého posudku Ing. [adresa] ze dne 2. 11. 2021, ve kterém jsou nevydané pozemky oceněny jako celek. Tvrzení žalobce, že paní [jméno FO] bylo doporučeno vyplacení finanční náhrady a podlehla doporučení státní instituce, že nejlepším řešením je peněžitá náhrada, považuje žalovaná za zcela zavádějící a nepravdivé. Z předložených důkazů vyplývá, že paní [jméno FO] výzvu k poskytnutí finanční náhrady vyplnila na předepsaném formuláři, který byl žalované doručen dne 21. 3. 2012 a finanční částka ve výši 1 121,43 Kč jí byla dne 27. 7. 2012 vyplacena. [jméno FO] věděla, že existuje možnost uspokojit svůj nárok ve veřejných nabídkách, neboť spolu se žalobcem písemnou výzvou ze dne 18. 9. 2007 uplatnili u žalované nárok na vydání náhradních pozemků za nevydaný pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], přičemž žalovaná žalobci a jeho matce sdělila, že nárok z rozhodnutí ocenila na částku 1 121,24 Kč a odkázala je na veřejnou nabídku pozemků nebo možnost uplatnění náhrady v penězích. To, že se matka žalobce rozhodla pro finanční plnění, byl zcela svobodný projev vůle a tvrzení, že k tomu paní [jméno FO] byla jakkoliv naváděna žalovanou, je účelové. Žalovaná souhlasí s oceněním pozemku parc. č. [Anonymizováno], ale ani po rozhodnutí Nejvyšším soudem nesouhlasí s ohledem na shora uvedené s jeho převodem na žalobce, navrhuje zamítnutí žaloby.

4. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že podle žalované byl restituční nárok po paní [jméno FO] vyplývající z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. února 2006, č.j. 3557/05, vypořádán formou peněžité náhrady ve výši 1 121,24 Kč, která jí byla vyplacena v roce 2012. Je nepochybné, že matka žalobce zaslala na základě doporučení Pozemkového fondu České republiky ze dne 21. března 2012, žalované ([právnická osoba]) jím připravený a zaslaný formulář označený Výzva k poskytnutí finanční náhrady (dále jen „Výzva“) s datem vyplnění a přijetí žalovanou 21. března 2012. Podle názoru žalované tento formulář představuje návrh (výzvu) na uspokojení restitučního nároku matky žalobce peněžitou náhradou ve výši 1 121,24 Kč s tím, že tímto byl celý nárok vyplývající z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. února 2006, č.j. 3557/05, vypořádán. Tento závěr je sporný, a to s ohledem na okolnosti, které předcházely a provázely zaslání Výzvy a obsah Výzvy. Listinou ze dne 18. září 2007 vyzvala paní [jméno FO] fond ČR k vydání náhradních pozemků podle §16 zák. č. 229/1991 Sb., kterou adresát přijal 21. září 2007. Pozemkový fond ČR dopisem ze dne 5. května 2006 oprávněné osobě sděluje, že jí náleží náhrada za nevydané pozemky ve Vršovicích, že náhradní pozemek může získat ve veřejné nabídce a že pozemek z „Rozhodnutí PÚ byl oceněn na základě znaleckého posudku“ v celkové výši 4 484,95 Kč, tedy id. ve výši 1 121,20Kč. Následuje doporučení Pozemkového fondu tohoto znění: „Doporučujeme Vám, abyste podala žádost o vyplacení finanční náhrady.“ Z obsahu dopisu nevyplývá, že by paní [jméno FO] byl zaslán znalecký posudek Ing. [jméno FO] či sdělena informace, jakým způsobem se může se znaleckým posudkem seznámit. Především ale chybí informace, že o peněžitou náhradu se oprávněná osoba může ucházet v případě, že za pozemky, které se podle zákona o půdě nevydávají, nelze poskytnout jiný pozemek. Jinými slovy, Pozemkový fond vyvolal svým doporučením v paní [jméno FO] falešný dojem, že byť má právo na náhradní pozemek, nejlepším řešením pro její případ bude rezignovat na toto právo a požádat pouze o peněžitou náhradu. V té době bylo paní [adresa] let. Pozemkový fond, jako instituce zřízená státem, se těšila vysoké autority nadané veřejnou mocí a vírou ve správnost a legitimitu jejích postupů. Není tedy divu, že paní [jméno FO] uvěřila a podlehla doporučení státní instituce, že byť má právo na náhradní pozemek, nejlepším řešením pro její případ bude rezignovat na toto právo a požádat pouze o peněžitou náhradu. Se stejnou vírou přistoupila k informaci, že její restituční nárok z „Rozhodnutí PÚ byl oceněn na základě znaleckého posudku“, že tento znalecký posudek byl vypracován se znalostí věci, odborně a pečlivě, a stanovená výše 4 484,95Kč, tedy id. 1/4 ve výši 1 121,24 Kč, je správná. Uvedené zavádějící informace byly vtěleny též do textu formuláře Výzvy, který nepochybně připravovala žalovaná, resp. její právní předchůdce. Citovaný dopis z 5. května 2006 a Výzvu lze posoudit jako výzvu k podání výzvy, k níž byla oprávněna pouze oprávněná osoba podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, tedy nikoliv Pozemkový fond. Je třeba mít na paměti, že dopis reagoval na žádost oprávněné osoby o vydání náhradních pozemků. Poskytnutá odpověď však nesledovala nejlepší zájem oprávněné osoby, tedy vydání náhradních pozemků, nýbrž nejlepší zájem Pozemkového fondu (zachování stávajících pozemků, úsporu finančních prostředků), a to za cenu obejití zákona. Je to totiž pouze oprávněná osoba, která na základě vlastní svobodné vůle a korektních informací mohla rozhodnout o způsobu vypořádání svého restitučního nároku. V nálezu sp. zn. I. ÚS 755/06 Ústavní soud vyložil, že to, co je v restitučním zákoně koncipováno zejména ve prospěch oprávněných osob, nemůže být obráceno. Zásada smluvní volnosti je v oblasti restitucí neprávem odňatého majetku modifikována účelem a smyslem restitučního zákona, který co do principu jinak obecně možné uplatňování nároků mezi osobami povinnými a oprávněnými nepřipouští (§ 28 zákona č. 229/1991 Sb.). Ústavní soud samozřejmě nevylučuje, že by určité dohody podle restitučních zákonů, v daném případě podle zákona o půdě, mohly být uzavírány, ale takové dohody musí ctít smysl a účel restituce, jímž je především zájem restituenta na v současné době uskutečnitelné nápravě křivd; ostatní orgány veřejné moci jsou potom povinny aplikovat tomuto principu přiměřený a vstřícný výklad. Se stejným úhlem pohledu se k údajnému úplném vypořádání nároků paní [jméno FO] ve věci žalobce vyjádřil i odvolací Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 7. září 2022, č. j. 72 Co 161/2022-152. Odvolací soud uvedl, že je ve shodě se soudem prvního stupně v názoru, že odporuje principu spravedlnosti, účelu restitučních zákonů a požadavkům vymezených judikaturou Ústavního soudu na přiměřenost finanční náhrady (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. II. ÚS 4139/16), aby restituční nárok matky žalobce byl považován za zcela vypořádaný, pokud jí byla poskytnuta za odňaté a nevydané pozemky finanční náhrada ve výši 1 121,24 Kč, ačkoliv správně vypočtená náhrada by s ohledem na charakter odňatých pozemků a citovanou judikaturu byla mnohem vyšší. Nad rámec uvedeného je třeba doplnit, že formulář Výzvy je nejasný, neurčitý a obsahuje řadu nepřesností. Specifikace restitučního nároku je uvedena tak, že oprávněná osoba drží restituční nároky vzniklé „z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v (ve) Praha-město pod číslem jednacím PÚ 3557/05“. Ve skutečnosti o nemožnosti vydat pozemky v k.ú. [adresa] rozhodovalo pouze Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Praha, a to ve dvou rozhodnutích - z 10. června 2003, č.j. PÚ 2562/94/1 a z 17. února 2006, č.j. 3557/05. Orgán označený ve formuláři jako Okresní pozemkový úřad v (ve) Praha-město, v restituční věci paní [jméno FO] nikdy nerozhodoval. Z obsahu této listiny (Výzvy k poskytnutí finanční náhrady) není zřejmé a ani nevyplývá, že by uhrazením uvedené částky ve prospěch [jméno FO] byl uspokojen celý restituční nárok. Byla tak uhrazena pouze část restitučního nároku ve výši 1 121,24 Kč. Přecenění restitučního nároku se tedy vztahuje i na původní dosud nevypořádaný podíl paní [jméno FO]. K individuálním okolnostem případu patří skutečnost, že paní [jméno FO] v době podpisu Výzvy nepotřebovala částku 1 121,24 Kč a nevzdala se nároku na vydání náhradních pozemků za pozemky, které nebylo možné vydat. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2007, č.j. 26 D 1479/2003-19, je zřejmé, že po svém manželovi panu [jméno FO] zdědila mimo jiné hotovost na bankovních účtech ve výši cca 320 000 Kč a majetek v hodnotě několika milionů Kč. Žalobce dále uvedl, že uvedený pozemky parc.č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jehož vydání se po rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 175/2025-419 domáhá, je vhodný k vydání oprávněné osobě, neboť je ve vlastnictví České republiky, ve správě [právnická osoba], a nebyl dosud vydán a nebylo dosud rozhodnuto o jeho vydání dle jiného právního předpisu, nenachází se na něm veřejně prospěšná stavba, ani není regulačním plánem nebo územním plánem nebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury určen k zástavbě takovými stavbami (viz Sdělení IPR Praha ze dne 25. 7. 2023, č.j. 9515/2023). Není zde ani žádná jiná překážka bránící jeho vydání. Ani Žalovaná nenamítá žádné překážky bránící převodu tohoto pozemku jako náhradního oprávněné osobě. Pokud se jedná o uplatnění nároků na jejich vydání jinými oprávněnými osobami v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 483/2022 a sp. zn. 10 C 112/2023, pak ze spisových značek je zřejmé, že podanou žalobou se vydání uvedeného pozemku jako první domáhal žalobce, tudíž mu svědčí tzv. lepší právo na jeho vydání (viz NS 28 Cdo 2121/2022-855). Pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] byl uvedeným znaleckým posudkem č. 597/11/2023 oceněn částkou 146 854,80 Kč. Uvedená hodnota pozemku tedy nepřekračuje celkovou výši restitučního nároku žalobce i nároku po jeho matce (t.j. 301 433,03 Kč), a pozemek lze oprávněné osobě vydat. Uvedená hodnota pozemku nepřekračuje výši restitučního nároku po matce žalobce (t.j. 293 941,30Kč), pokud soud její výši uzná jako dosud nevypořádanou.

5. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 9. 2. 2024, č.j. 15 C 254/2022-313, řízení v části, ve které se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], o výměře 14 378 m, druh pozemku – orná půda, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], vypracovaným Ing. [jméno FO] a ověřený Ing. [jméno FO], zastavil (výrok I.). Žalobu v části, ve které se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 17 176 m, druh pozemku – orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem čí. [Anonymizováno], vypracovaným Ing. [jméno FO] a ověřený Ing. [jméno FO], zamítl (výrok II.) a ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], o výměře 1500 m, druh pozemku – orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], vypracovaný Ing. [jméno FO] a ověřený Ing. [právnická osoba], nahradil projev vůle žalované, spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k tomuto pozemku (výrok III). Žalované přiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Předmětný rozsudek byl ve znění opravného usnesení ve výrocích II. – IV. potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č.j. 55 Co 197/2024 - 362. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2025, č.j. 28 Cdo 175/2025-419 byl shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, zrušen a věc byla Obvodnímu soudu pro Prahu 5 vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ČR vyslovil ve svém rozsudku právní názor, jímž je zdejší soud při svém rozhodování vázán. Podle dovolacího soudu z ustanovení zákona o půdě (a ani z judikatury Nejvyššího soudu příkladmo uvedené) nevyplývá, že by oprávněná osoba pro případ, že jí pro některou ze zákonných překážek nebyl vydán odňatý pozemek, nemohla svůj neuspokojený restituční nárok saturovat kombinací požadavku na finanční náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě a podáním žaloby o nahrazení projevu vůle povinné osoby s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k náhradnímu pozemku. Subsidiarita finanční formy náhrady a její volba oprávněnou osobou neznamená, že v procesu uspokojování restitučního nároku, zvláště v případech, děje-li se tak v delším časovém období, nemůže být zaměněna za formu naturální (za požadavek na vydání náhradního pozemku) a naopak. Uvedené přitom platí i tehdy, pokud se oprávněná osoba pro finanční náhradu rozhodla pod vlivem nesprávně provedeného ocenění restitučního nároku ze strany povinné osoby, které jí prakticky znemožňovalo účastnit se veřejných nabídek vyhlašovaných Státním pozemkovým úřadem, respektive dříve Pozemkovým fondem ČR. K ústavně-právním aspektům uspokojování restitučního nároku relutární a naturální formou se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23). V něm dovodil, že za relevantní způsob, jímž může oprávněná osoba brojit proti poskytnuté výši finanční kompenzace ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě, lze považovat žalobu o nahrazení projevu vůle žalované s bezúplatným převodem náhradního pozemku. Není vyloučeno, aby oprávněná osoba jednotlivé způsoby náhrad kombinovala; zákon o půdě nic takového nezakazuje. Zdůraznil přitom, že z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíl mezi oprávněnými osobami, které žádají o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, a oprávněnými osobami, které žádají o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Jejich postavení je rovné. Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovodil, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; proto rozsudek zrušil Městského soudu v Praze i soudu prvního stupně zrušil (§ 243e odst. 1 o.s._.) a vrátil k dalšímu řízení.

6. Soud v původním řízení provedl dokazování listinnými důkazy a znaleckými posudky předloženými účastníky. Další návrhy na doplnění dokazování účastníci nevznesli a ani soud neshledal potřebu provedení dalšího dokazování.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je osobou oprávněnou dle zákona o půdě a že nevypořádaný restituční nárok žalobce činí ke dni rozhodnutí částku 7 491,77 Kč a nevypořádaný restituční nárok po matce žalobce činí 293 941,26 Kč. Dohromady tak restituční nárok žalobce činí 301 433,03 Kč.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

9. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 10. 6. 2003, zn. PÚ 2562/94/1, které nabylo právní moci dne 30.6.2003, soud zjistil, že výrokem I. tohoto rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že oprávněná osoba [jméno FO], nar. [datum], není vlastníkem k id. 3/8 pozemku dle PK parc. č. [hodnota] - role, o výměře 990 m v obci [adresa], k. ú. [adresa]. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že nárok na vydání nemovitostí byl uplatněn včas, p. [jméno FO] je právním nástupcem původních vlastníků předmětných pozemků a pozemky přešly na stát na základě výměru vydaného zemědělským referátem Ústředního národního výboru hl. m. Prahy ze dne 21. 2. 1951, zn. 611-7-14.XII.50-IX, o výkupu zemědělské půdy dle zák. č. 46/1948 Sb. Daný pozemek nelze vydat, neboť byl před nabytím účinnosti zákona o půdě zastavěn stavbou; oprávněným osobám (vedle p. [jméno FO] dále p. [právnická osoba]) proto přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), popřípadě náhrada dle § 16 zákona o půdě (prokázáno rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 10. 6. 2003, zn. PÚ 2562/94/1 na č. l. 30 – 31 spisu).

10. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2006, zn. PÚ 3557/05, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2006, soud zjistil, že výrokem II. tohoto rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že dědicové oprávněné osoby [jméno FO], nar. [datum], a JUDr. [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] (žalobce) nejsou vlastníky každý k id. 1/4 pozemku dle PK parc. č. [hodnota] - role, o výměře 4721 m v obci [adresa], k. ú. [adresa]. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že nárok na vydání nemovitostí byl uplatněn včas, na výměru Ústředního národního výboru hl. m. Prahy ze dne 21. 2. 1951, zn. 611-7-14.XII.50-IX, o výkupu zemědělské půdy dle zák. č. 46/1948 Sb. chybí vyznačení právní moci a předmětné pozemky byly vyvlastněny rozhodnutím rady ONV v Praze 13 ze dne 2. 7. 1958, sp. zn. 13/výst.-716-D 11/p 2441-4 pro účely plnění úkolů jednotného hospodářského plánu Družstevním podnikem strojírenským, lidovým výrobním družstvem v Praze 13. Daný pozemek nelze vydat, neboť byl před nabytím účinnosti zákona o půdě zastavěn; oprávněným osobám (vedle p. [jméno FO] a JUDr. [jméno FO], Ph.D., dále p. [jméno FO], p. [jméno FO] a p. [právnická osoba]) proto přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě, popřípadě náhrada dle § 16 zákona o půdě (prokázáno rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2006, zn. PÚ 3557/05) na č. l. 32 - 34 spisu).

11. Dne 5. 5. 2006 sdělil Pozemkový fond České republiky paní [jméno FO], že jí zaregistrovali jako osobu oprávněnou, které vznikl nárok na náhradu za pozemky nevydané rozhodnutím MHMP PÚ č. j. 3557/05 ze dne 17. 2. 2006 a za tyto pozemky jí přísluší náhrada. Pozemek z rozhodnutí PÚ byl oceněn na základě znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne 3. 4. 2006, vyhotoveného panem Ing. J. [jméno FO], v celkové výši 4 484,95 Kč; její id pak dle sdělení [právnická osoba] ze dne 22. 10. 2007 činí 1 121,20 Kč. Pozemkový fond paní [jméno FO] doporučil, aby podala žádost o vyplacení finanční náhrady (prokázáno dopisem [právnická osoba] ČR ze dne 5. 5. 2006 na č. l. 205 spisu).

12. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 3. 2007, č. j. 11 C 161/2006- 40, který nabyl právní moci dne 8.5.2007, bylo mj. určeno, že matka žalobce [jméno FO] a žalobce JUDr. [Jméno žalobce], Ph.D., nejsou vlastníky (každý k id. 1/4) pozemku dle PK část parc. č. [Anonymizováno]1, nyní dle KN parc. č. [Anonymizováno], o výměře 684 m v obci [adresa], k. ú. [adresa], s tím, že tímto byl v daném rozsahu nahrazen výrok I. rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2006, č. j. PÚ 3557/05, a uvedené oprávněné osoby mají právo na bezúplatný převod jiného pozemku ve vlastnictví státu od Pozemkového fondu České republiky. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, na pozemcích parc. č. [hodnota] - [Anonymizováno] - 2439 v k. ú. [adresa] byl postaven a zkolaudován výrobní areál a jedná se tak o pozemky, které byly před 24. 6. 1991 zastavěny, dále s tím, že předmětné pozemky byly nejprve odňaty bez náhrady podle zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, a následně vyvlastněny bez vyplacení náhrady.

13. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 5. 2007, č.j. 26 D 1479/2003-19, které nabylo právní moci dne 13.7.2007, bylo ve věci řízení o dědictví po zůstaviteli [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], potvrzeno, že pozůstalá manželka [jméno FO] a pozůstalý syn – žalobce nabyli veškerý majetek náležející do dědictví po zůstaviteli rovným dílem (prokázáno Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 5. 2007, č.j. 26 D 1479/2003-19 na č. l. 16 spisu).

14. Výzvou k vydání náhradních pozemků podle § 16 zák. č. 229/1991 Sb. ze dne 18. 9. 2007, žalobce a jeho matka p. [jméno FO] vyzvali Pozemkový fond ČR k vydání jiného pozemku podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., a to za pozemek dle PK části parc. č. [hodnota] role o výměře 4721 m, LV č. [hodnota], u [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště [adresa]. V této souvislosti jim bylo podáním žalované ze dne 22. 10. 2007, zn. PF/2007/R, PÚ č.j. 3557/05/[jméno FO]., sděleno, že nároky žalobce a p. [jméno FO] byly zaregistrovány a za nevydané pozemky jim přísluší dle zákona o půdě náhrada, dále s tím, že náhradní pozemky si lze vybrat z veřejné nabídky pozemků určených k převodu; rovněž byli žadatelé upozorněni, že nebudou-li trvat na převodu pozemku z vlastnictví státu, mohou požádat PF ČR o peněžitou náhradu. Konečně byli i upozorněni, že pozemky z rozhodnutí PÚ byly oceněny na základě znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne 3. 4. 2006, vyhotoveného panem Ing. J. [jméno FO], v celkové výši 4 484,95 Kč; id žalobce pak dle sdělení [právnická osoba] ze dne 22. 10. 2007 činí 1 121,20 Kč (prokázáno Výzvou k vydání náhradních pozemků ze dne 18. 9. 2007 na č. l. 86 spisu, dopisem Pozemkového fondu ČR ze dne 22. 10. 2007 na č. l. 86 spisu, Znaleckým posudkem č. [hodnota] ze dne 3. 4. 2006, vyhotoveného panem Ing. J. [jméno FO] na č. l. 81 spisu).

15. Výzvou k poskytnutí peněžité/finanční náhrady ze dne 21. 3. 2012 vyzvala paní [jméno FO] (matka žalobce) na předepsaném formuláři Pozemkový fond České republiky k poskytnutí peněžité náhrady k vypořádání nároku za nevydané pozemky ve výši 1 121,24 Kč (prokázáno Výzvou k poskytnutí peněžité/finanční náhrady ze dne 21. 3. 2012 na č. l. 272).

16. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č.j. 26 D 491/2015-138, které nabylo právní moci dne 12.10.2015, bylo ve věci řízení o dědictví po zůstavitelce [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], potvrzeno, že veškerou pozůstalost nabyl jako dědictví ze zákona jediný dědic – žalobce (prokázáno Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1.10.2015, č.j. 26 D 491/2015-138 na č. l. 21 spisu).

17. Z Žádosti o přecenění restitučních nároků ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce požádal žalovanou o přecenění svých výše specifikovaných restitučních nároků tak, aby odpovídaly nárokům skutečným, a to s tím, že se v případě předmětných pozemků v k.ú. [adresa] jednalo o pozemky určené pro stavbu (prokázáno z Žádosti o přecenění restitučních nároků ze dne 27. 9. 2018 na č. l. 65 spisu).

18. Byť žalobce opakovaně poukazoval na nesprávné ocenění svých restitučních nároků a žádal žalovanou o převod náhradních zemědělských pozemků, byl ze soutěže o náhradní pozemky žalovanou vyloučen s argumentací, že nedisponuje požadovanou výší restitučních nároků. Uvedené skutečnosti vyplývají mimo jiné z podání žalobce ze dne 3. 9. 2018, žádosti oprávněné osoby podle ust. § 11a zákona o půdě ze dne 29. 5. 2018 a 27. 9. 2018 a podání Státního pozemkového úřadu ze dne 30. 7. 2018 (prokázáno dopisem ze dne 3. 9. 2018 na č. l. 29 spisu, dopisem ze dne 29. 5. 2018 na č. l. 79 spisu, 27. 9. 2018 na č. l. 65 spisu a 30. 7. 2018 na č. l. 67 spisu).

19. Ze znaleckého posudku znalce Ing. [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 15.1.2019, bylo zjištěno, že znalec rovněž ocenil předmětné pozemky jakožto stavební a vycházel z již finančně vypořádaného podílu matky žalobce p. [jméno FO] dle rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne 17. 2. 2006, č.j. PÚ 3557/05. Výsledná cena restitučního nároku byla stanovena částkou 768 440 Kč (prokázáno znaleckým posudek znalce Ing. [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 15. 1. 2019 na č. l. 83 spisu).

20. Žalovaná při stanovení výše nároku žalobce vycházela ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace odhady nemovitostí, Ing. [adresa] ze dne 2. 11. 2021. Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplývá, že pozemek parc. č. [hodnota], k.ú. [adresa], (dle rozhodnutí PÚ 2562/94/1) o výměře 990 m byl oceněn jakožto pozemek stavební částkou 247 500 Kč, pozemek parc. č. [hodnota], k.ú. [adresa], (dle rozhodnutí PÚ 3557/05) o výměře 4721 m byl oceněn jakožto pozemek stavební částkou 1 180 250 Kč, a pozemek parc. č. [hodnota], k.ú. [adresa], (dle rozsudku 11 C 161/2006) o výměře 684 m byl oceněn jakožto pozemek stavební částkou 171 000 Kč. K vypracování tohoto znaleckého posudku žalovaná přistoupila s ohledem na zjištění, že matka žalobce p. [jméno FO] požádala o poskytnutí peněžité náhrady dle § 16 odst. 1 zákona o půdě za nárok vzniklý na základě pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne 17. 2. 2006, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2006, pod č.j. PÚ 3557/05, a tato peněžitá náhrada v částce 1 121,24 Kč jí byla skutečně prostřednictvím poštovní poukázky uhrazena. Tyto skutečnosti nebyly účastníky nijak sporovány (prokázáno znaleckým posudkem Ing. [adresa] na č. l. 147 spisu).

21. Geometrickým plánem Ing. [jméno FO] [adresa] ze dne 17. 8. 2022 byly z původního pozemku [Anonymizováno] vyděleny mimo jiné pozemky parc. č. [Anonymizováno] o výměře 17 176 m2 a parc. č. [Anonymizováno] výměře 1 500 m2, které zůstaly předmětem tohoto řízení (prokázáno Geometrickým plánem Ing. [jméno FO] [adresa] na č. l. 166-167 spisu).

22. Ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy č.j. IPR 9515/2023 ze dne 25. 7. 2023 k pozemkům prac. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dle GP [Anonymizováno] vyplývá, že předmětné pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] jsou dle platného Územního plánu SÚ hl. m. Prahy zařazeny do plochy s rozdílným způsobem využití ZMK – zeleň městská a krajinná, jedná se tedy o nezastavitelnou plochu mimo zastavěné území. Na předmětných pozemcích není v platném ÚP (územním plánu) vymezena žádná VPS (veřejně prospěšná stavba) a ani není plánována, pozemky tak nejsou veřejně prospěšnou stavbou dotčeny (prokázáno Sdělením IPR Praha ze dne 25. 7. 2023 včetně přílohy na č. l. 224 – 226 spisu).

23. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 17 176 m2 v k. ú. [adresa] byl oceněn částkou 146 854,80 Kč, a to znaleckým posudkem znalkyně prof. Ing. [jméno FO], Ph.D., č. 597/11/2023, ze dne 21. 8. 2023; výše ocenění pozemků nebyla žalovanou nijak sporována (prokázáno znaleckým posudkem znalkyně prof. Ing. [jméno FO], Ph.D., č. 597/11/2023 na č. l. 238 – 257 spisu).

24. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně nejen v rozsahu restitučního nároku žalobce, o kterém již bylo soudem pravomocně rozhodnuto (výrok III. rozsudku zdejšího soudu č. j. 15 C 254/2022 – 313), ale i v rozsahu zděděného restitučního nároku po matce žalobce [jméno FO].

25. Mezi účastníky není ve skutkové (i právní) rovině sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou s restitučními nároky ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Pozemky, kterých se týkal restituční nárok (v k. ú. [adresa]), nebyly žalobci vydány dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pro jejich zastavěnost. Žalobci tak vznikl nárok na poskytnutí náhradního pozemku prostřednictvím žalované dle ustanovení § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě. O nároku žalobce bylo pravomocně rozhodnuto v letech 2003 až 2007, do dnešního dne však tento nárok nebyl zcela uspokojen.

26. Postavení žalobce jakožto oprávněné osoby nebylo žalovanou nijak zpochybňováno, a to nejenom po celou dobu tohoto řízení, ale i v řízeních paralelně probíhajících, ani v době předchozí. Skutečnost, že žalobce je oprávněným dědicem byla mezi účastníky nesporná Postavení žalobce jakožto oprávněné osoby bylo prokázáno i shora citovanými rozhodnutími Pozemkového úřadu Praha PÚ 2562/94/1 ze dne 10.6.2003 a PÚ 3557/05 ze dne 17.2.2006, potažmo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 5. 2007, č.j. 11 C 161/2006-40, dále i rozhodnutími v dědickém řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14.5.2007, č.j. 26 D 1479/2003-19, a ze dne 1.10.2015, č.j. 26 D 491/2015-138. V rámci uvedených dědických rozhodnutí nebyly sice restituční nároky žalobce v celém svém rozsahu jednoznačně konstatovány, soud však zohlednil při posouzení aktivní legitimace žalobce jeho postavení jakožto univerzálního dědice po svých rodičích (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 4148/2019).

27. V projednávané věci žalobce po částečném zrušení rozsudku zdejšího soudu Nejvyšším soudem ČR i nadále uplatňuje nárok na vydání náhradního pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] za pozemky odňaté v rozhodném období státem, jež nemohly být jeho právním předchůdcům vydány pro zákonem stanovené překážky. Zákon pro uspokojování nároku oprávněných osob na převod náhradního pozemku zásadně předpokládá postup, kdy žalovaný převádí na oprávněné osoby náhradní pozemky prostřednictvím veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Z již ustálené soudní praxe nicméně plyne, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalovaného může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (srovnej rozsudek ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, 28 Cdo 72/2020). Judikatura současně dovozuje, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalovaného, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015).

28. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce lze hodnotit jako liknavý a svévolný. Tento závěr v tomto směru má oporu v provedeném dokazování a je založen na posouzení všech relevantních hledisek a zjištěných skutkových okolností, jež vyšly v řízení najevo. Restituční nárok žalobce dosud nebyl zcela uspokojen, ačkoliv jej právní předchůdci žalobce uplatnili již v roce 1994, a pravomocně o něm bylo rozhodnuto v roce 2003, přičemž žalovaná dlouhodobě setrvávala na chybném ocenění výše žalobcova restitučního nároku, čímž bez relevantního důvodu ztěžovala jeho uspokojení zákonem předvídaným postupem prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). K přecenění restitučních nároků žalobce pak žalovaná přistoupila až v listopadu 2021. Pokud žalobce v předchozím období podal žádosti o převody náhradních pozemků z veřejné nabídky, byly tyto žalovanou vyřazovány právě s ohledem na evidovanou, dle žalované nedostatečnou, výši restitučního nároku žalobce. Žalobce se tak evidentně nemohl z důvodu špatného ocenění svého restitučního nároku provedeného stranou žalovanou účastnit veřejných nabídek, resp. takových nabídek, které by byly způsobilé k uspokojení jeho restitučního nároku. Soud v této souvislosti poukazuje na smysl zákona o půdě, tj. co nejdříve a nejsnadněji uspokojit nároky oprávněných osob, a to i v případech, kdy nelze dané pozemky vydat, např. právě pro jejich zastavěnost. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5389/2014, dle kterého „Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.“. Takového přístupu se žalobci po dobu mnoha let ze strany [jméno FO] úřadu nedostávalo. Soud proto uzavírá, že shora specifikovaný postup žalované je třeba hodnotit jako liknavý, až svévolný. K obdobnému závěru dospěly i soudy v paralelně probíhajících, či již skončených řízeních, týkajících se restitučního nároku žalobce. Ohledně posouzení otázky liknavosti či svévole ze strany žalované pak soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5389/2014.

1. Sporným v tomto řízení zůstalo, zda má žalobce nárok z rozhodnutí č. j. PÚ 3557/05, o kterém tvrdí, že ho nabyl po své matce [jméno FO] na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 D 491/2015-138. [jméno FO] vyzvala dne 21. 3. 2012 Pozemkový fond České republiky k poskytnutí peněžité náhrady ve výši 1 121,24 Kč, tato částka byla stanovena znaleckým posudkem Ing. [adresa] ze dne 3. 4. 2006. Uvedená částka byla matce žalobce skutečně uhrazena, což bylo mezi účastníky nesporné. Z provedených důkazů vyplývá, že matka žalobce v té době věděla, že má možnost uspokojit svůj nárok ve veřejných nabídkách, případně požadovat vyplacení náhrady v penězích. V dřívějších letech též žalovanou vyzvala k poskytnutí náhradních pozemků, následně v roce 2012 požádala o vyplacení peněžité náhrady. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 175/2025-419 s odkazem na právní názor Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, týkající se rovného postavení dvou kategorií oprávněných osob, je možné kombinovat v rámci jednoho restitučního nároku jak finanční plnění, tak převod náhradního pozemku. Ústavní soud ve shora zmíněném nálezu uvedl, že přijme-li oprávněná osoba od státu na vypořádání svého restitučního nároku nižší peněžitou náhradu, než jaká jí skutečně náleží, zbytek jejího restitučního nároku nezaniká, nebyl-li ovšem zjištěn její jednoznačný projev vůle se ho vzdát. Z provedených důkazů nevyplývá jednoznačná vůle paní [jméno FO] vzdát se zbytku svého restitučního nároku. [jméno FO] jen vyplnila formulář, který jí zaslala právní předchůdkyně žalované a souhlasila s doporučením Pozemkového fondu k vyplacení finanční náhrady ve výši 1 121,24 Kč. V letech předcházejících této výzvě však matka žalobce požadovala uspokojení svého restitučního nároku převodem náhradních pozemků a stejně tak následně žalobce po smrti své matky požadoval uspokojení nároku po své matce převodem náhradních pozemků, čemuž nebylo nikdy ze strany žalované, ani jejího právního předchůdce vyhověno. Ze skutkových zjištění tak nevyplynulo, že by matka žalobce projevila vůli se práva na uspokojení zbývající části restitučního nároku vzdát nebo že přijetím peněžité náhrady jej považuje v celém rozsahu za vypořádaný. Za takový projev vůle nelze považovat přijetí peněžité náhrady nižší, než původně uplatňovala. Platí totiž, že případný sporný úkon, který je zjevně proti zájmům oprávněných osob, nelze vyložit k jejich tíži. Ve světle rozhodnutí Ústavního soudu I ÚS 2763/23 tak má soud za to, že odporuje principu spravedlnosti, účelu restitučních zákonů a požadavkům vymezených judikaturou Ústavního soudu na přiměřenost finanční náhrady, aby restituční nárok matky žalobce byl považován za zcela vypořádaný, pokud jí byla poskytnuta za odňaté a nevydané pozemky finanční náhrada ve výši 1 121,24 Kč, ačkoliv správně vypočtená náhrada by s ohledem na charakter odňatých pozemků a citovanou judikaturu byla mnohem vyšší. Soud tak uzavírá, že restituční nárok matky žalobce paní [jméno FO] nebyl vyplacením peněžité náhrady ve výši 1 121,24 Kč zcela vypořádán, když v současné době je tento nárok mnohonásobně vyšší, žalobce tak zdědil dosud nevypořádaný restituční nárok po své matce na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 D 491/2015-138 a má nárok na jeho řádné vypořádání převodem náhradního pozemku.

2. Soud se dále zabýval vhodností tohoto pozemku k vydání žalobci. Z provedených důkazů, zejména ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy má soud za prokázané, že se jedná o pozemek dle platného Územního plánu SÚ hl. m. Prahy zařazený do plochy s rozdílným způsobem využití ZMK – zeleň městská a krajinná, v platné územně plánovací dokumentaci je vedený jako nezastavitelná plocha (pozemek dle sdělení není zahrnut platnou územně plánovací dokumentací do zastavitelného území); na pozemku se rovněž nenachází žádná veřejně prospěšná stavba, a nebylo ani zjištěno, že by v budoucnu mělo v tomto směru dojít k nějaké změně. Vydání pozemku tak nic nebrání. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti proto soud pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], vydělený oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], vypracovaným Ing. [jméno FO], z pozemku parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa], posoudil jako pozemek k převodu na žalobce způsobilý a vhodný a žalobě tak i ohledně vydání tohoto pozemku vyhověl, když v řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti či překážky, které by vydání tohoto pozemku bránily.

3. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná s oceněním náhradních pozemků dle znaleckého posudku prof. Ing. [jméno FO] č. 597/11/2023 souhlasila. Aktuální výše restitučního nároku žalobce ve výši 301 433,03 Kč je mezi účastníky též nesporná, přičemž cena náhradního pozemku parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] ve výši 146 854,80 Kč tento dosud neuspokojený restituční nárok žalobce nepřesahuje.

4. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě ohledně vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] též vyhověl.

5. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl sice v řízení úspěšný a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, nákladů řízení se však v plném rozsahu vzdal. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)

Poučení