10 C 133/2022 - 203

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o vyklizení nemovitosti a odstranění stavby takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni vyklidit pozemek parc. č. [hodnota], zapsaný na LV č. [hodnota], obec a KÚ [adresa], a to do 5 let od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni odstranit stavbu chaty č.p. [Anonymizováno], zapsanou na LV č. [hodnota], nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota], obec a KÚ [adresa], a to do 5 let od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 34 933 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným zavázaným společně a nerozdílně náhradu nákladů zmařeného jednání konaného dne 11. 4. 2023, ve výši 5 282,86 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0].

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne24. 5. 2022, ve znění vyjádření z 22. 9. 2022, 12. 10. 2022 a z 13. 9. 2023, se žalobce, z pozice vlastníka, vůči žalovaným domáhal, aby tito vyklidili jeho pozemek parc. č. [hodnota], zapsaný na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „pozemek č. [hodnota]“ či „pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno]“), a aby z pozemku č. [hodnota] odstranili chatu č. p. [Anonymizováno] zapsanou jako samostatná nemovitá věc na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „chata č. p. [Anonymizováno]“), jejímiž vlastníky jsou. Lhůtu k odstranění chaty č. p. [Anonymizováno] i k vyklizení pozemku č. p. [Anonymizováno] žalobce dodatečně, při jednání dne 15. 8. 2023, navrhl ve prospěch žalovaných jako 5 - 7 letou. Z hlediska geneze majetkoprávních poměrů k pozemku č. [hodnota] žalobce uvedl, že tento pozemek, na němž se nachází i další chaty, dalších vlastníků, dostal, z titulu smlouvy sjednané k 13. 12. 2017, darem od svého otce, [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „[tituly před jménem] [Anonymizováno]“). Ten pozemek č. [hodnota] nabyl v restitučním řízení, vedeném v režimu zákona č. 229/1991 Sb., konkrétně na základě rozhodnutí vydaného Okresním úřadem v [adresa] pod. zn. [Anonymizováno], jež nabylo právní moci a těší se tzv. presumpci správnosti, jakožto rozhodnutí orgánu veřejné moci vydané v řádném správním řízení. Byť se skupina chatařů, sporujících průběh i výsledek tohoto restitučního řízení, v minulosti opakovaně (avšak neúspěšně) domáhala jeho přezkumu cestou řízení odvolacího, vedeného (opožděně) Ministerstvem zemědělství pod sp. zn. [Anonymizováno],řízení přezkumného, vedeného Ministerstvem zemědělství pod sp. zn. [Anonymizováno], navazujícího řízení o rozkladu vedeného ministrem zemědělství pod sp. zn. [Anonymizováno], a zprostředkovaně, napadením rozhodnutím ministra zemědělství a jemu předcházejícího rozhodnutí Ministerstva zemědělství v přezkumném řízení, též formou řízení vedených pod sp. zn. [spisová značka] Vrchním soudem v Praze, resp. pod sp. zn. [Anonymizováno] Ústavním soudem ČR. Oproti tomu chata č. p. [Anonymizováno] byla na pozemku p. č. [hodnota] zbudována až poté, co bylo v roce 1963 rozhodnutím ONV [adresa] (pozn. Okresní národní výbor) povoleno tento pozemek na dobu 10 let odlesnit. Stavebník chaty č. p. [Anonymizováno], [Jméno zainteresované osoby 1/0] (pozn. otec žalovaného 1) tehdy za účelem užívání téhož pozemku na dobu 10 let i stavby chaty, konkrétně k datu 4. 2. 1963, sjednal s tehdejším vlastníkem nájemní smlouvu (dále jen „Nájemní smlouva 1963“) a následně již sám žalovaný 1) poměr z Nájemní smlouvy 1963, počínaje od 11. 11. 1985, prodloužil do 31. 12. 1992, oproti sjednání „Dohody o dočasném užívání pozemku“ (dále jen „Dohoda 1985“). Přičemž jak v Nájemní smlouvě 1963 tak i Dohodě 1985 bylo obsaženo ujednání, dle kterého byl vlastník chaty č. p. [Anonymizováno] tuto povinen odstranit pro případ uplynutí doby sjednaného nájmu pozemku č. [hodnota]. Nájem na dobu určitou, vztahující se k užívání pozemku č. [hodnota] do data 31. 12. 1997, po skončení shora označeného restitučního řízení se žalovaným 1), resp. s oběma žalovanými, zamýšlel sjednat též [tituly před jménem] [Anonymizováno], žalovaní však sjednání takového nájmu nejprve odmítali a [tituly před jménem] [Anonymizováno] se vůči žalovaným sjednání časově omezeného nájmu pozemku č. p. [Anonymizováno] musel domáhat v rámci soudního řízení, vedeného nejprve pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro [adresa] a poté pod sp. zn. [spisová značka] u soudu nadepsaného. Toto naposled označené soudní řízení nicméně nakonec skončilo bez věcného řízení. [tituly před jménem] [Anonymizováno] vzal žalobu zpět a se žalovanými, stran užívání pozemku č. [hodnota], sjednal k datu 22. 11. 1996 novou nájemní smlouvu (dále jen „Nájemní smlouva 1996“), a to na dobu určitou, s trváním do 31. 12. 1999, jejíž účinnost byla opakovaně prodlužována, až do konce roku 2019, kdy žalobce k datu 29. 11. 2019 informoval žalované o svém záměru právní poměr z Nájemní smlouvy 1996 dále neprodlužovat. V této souvislosti žalobce žalovaným předložil návrh nové nájemní smlouvy, ti ji však odmítli podepsat. Ani po skončení jednání o sjednání nové nájemní smlouvy však žalovaní pozemek č. [hodnota] nevyklidili a zde stojící chatu č. p. [Anonymizováno] neodstranili, ačkoli je k tomu žalobce prostřednictvím svého zástupce dodatečně vyzval ještě dopisem z 25. 1. 2022.

2. Stran právního hodnocení uplatněného nároku žalobce uzavřel, že žalovaní, resp. i jejich právní předchůdci chatu č. p. [Anonymizováno] na pozemku č. p. [Anonymizováno] zřídili a tuto následně i s pozemkem p. č. [hodnota] užívali vždy toliko z titulu časově omezeného práva, jehož existence si žalovaní, jako smluvní strany Dohody 1985 i Nájemní smlouvy 1996, museli být vědomi. Po skončení právního poměru ze sjednaného nájmu tedy, dle názoru žalobce, již žalovaným k užívání pozemku č. [hodnota] nesvědčí žádný právní titul, v důsledku čehož žalobci zanikla i povinnost strpět na tomto pozemku existenci chaty č. p. [Anonymizováno]. Stran této argumentace žalobce odkázal mj. i na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech vedených pod sp. zn. 22 Cdo 1120/2006, 22 Cdo 1997/2000, 22 Cdo 234/2011 a 22 Cdo 83/2015.

3. Žalovaní ve vyjádřeních ze dnů 29. 7. 2022, 14. 9. 2023 a 13. 11. 2023, jakož i při soudních jednáních, uplatněný nárok označili za nedůvodný a sdělili, že je na místě, aby jim žalobce i nadále umožnil buď užívání pozemku p. č. [hodnota] za adekvátní náhradu, nebo jim tento pozemek odprodal. Případně pak, aby byla existence chaty č. p. [Anonymizováno] pozemku č. [hodnota] do budoucna kryta „věcným břemenem“ založeným ve prospěch žalovaných, resp. jejich chaty. Takto popsaný závěr žalovaní dovodili v návaznosti na procesní obranu, jíž představili v několika procesních liniích. První linii své procesní obrany žalovaní založili na skutkovém tvrzení, dle kterého je třeba chatu č. p. [Anonymizováno] považovat trvalou stavbu, jež od samého počátku, od roku 1962, kdy ji postavil otec žalovaného, byla určena k trvalému provozu/užívání. V tomto režimu ji také příslušný správní orgán, dle textu stavebního povolení, povolil, a proto jí také bylo přiřazeno číslo popisné a nikoli evidenční. Zatímco pozemek, na němž chata č. p. [Anonymizováno] stojí, není dle záznamu v katastru nemovitostí označen jako pozemek lesní, ale jako „zastavěná plocha a nádvoří“.Právě v textu stavebního povolení i v textu Dohody1985 je také lokalita označena jako „chatová osada [Anonymizováno]“. Samotní žalovaní, kteří chatu č. p.[Anonymizováno][Anonymizováno] zakoupili od otce žalovaného v roce 1982, nadto nebyli přinejmenším v rozmezí let 1982 až 1993 informování, že by tato chata měla být zbudována toliko na dobu určitou. I po skončení restitučního řízení, v němž došlo mj. i k převodu pozemku č. [hodnota], je ostatně, obdobně jako další vlastníky chat v téže lokalitě, [tituly před jménem] [Anonymizováno] již v srpnu roku 1993 ujistil, že budou moci pozemek č. [hodnota] užívat po časově neomezenou dobu. Tento závěr dokládali mj. i s odkazem na výpovědi dalších chatařů, jmenovitě pana [jméno FO] a paní [jméno FO], a dále též s odkazem skutečnost, že v později sjednané Nájemní smlouvě 1996 absentuje ujednání o povinnosti odstranit chatu č. p. [Anonymizováno] po uplynutí nájmu či ujednání o časové limitaci. Dlouhodobost dobrověrného užívání pozemku pod chatou č. [hodnota] (přinejmenším v letech 1982 až 1993), bez vědomí o časové limitaci, pak dle názoru žalovaných, kteří tento závěr předestřeli jako pomyslnou druhou linii své procesní obrany, ve vztahu k jejich osobám, resp. k chatě č. p. [Anonymizováno] založila právo odpovídajícího právu stavby, které touto cestou vydrželi. V rámci další, v pořadí třetí, linie své procesní obrany žalovaní namítli, že pozemek p. č. [hodnota] byl [tituly před jménem] [jméno FO] v restituci vrácen protiprávně, neboť tento pozemek byl k datu konání příslušného restitučního řízení zastavěn chatovou osadou, na níž bylo v restitučním řízení na místě uplatnit výluky zakotvené § 11 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, ve znění účinném k prosinci roku 1992 (dále jen „zákon o půdě“). [tituly před jménem] [jméno FO] tedy měly být v restituci vydány pozemky náhradní a nikoli mj. i pozemek č. [hodnota]. Tím spíše za situace, kdy je chata č. p. [Anonymizováno] součástí seskupení celkem 13 chat, jež bylo v minulosti oploceno a mělo dokonce i společný zdroj elektrické energie a společnou příjezdovou cestu. Z popsaných důvodů proto žalovaní dohodu mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a příslušným státním podnikem z úseku lesního hospodářství, jíž následně pozemkový úřad posvětil svým rozhodnutím z 28. 12. 1992 (pozn. pod výše uváděnou sp. zn. [Anonymizováno]) označili za absolutně neplatnou, ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). S tím, že dle názoru žalovaných soud za podmínek projednávané věci měl soud popsaný „historický kontext“, resp. křivdu – „zřejmou nespravedlnost“, která žalovaným hrozila v případě vyhovění žalobě, dostatečně zohlednit. V tomto směru odkázali na rozhodovací praxi Ústavního soudu, jmenovitě na rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV.ÚS 3423/21, I. ÚS 45/2020 a I. ÚS 2166/10. Současně také žalovaní namítli, že rozhodnutí pozemkového úřadu z 28. 12. 1992 vykazovalo též formální vadu, neboť bylo zasláno toliko žalovanému a nikoli žalované, a nemohlo tedy nabýt právní moci. Ačkoli již t. č. byla i žalovaná spoluvlastnicí chaty č. p. [Anonymizováno]. Obdobnou vadu žalovaní vytkli též rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 1. 3. 1995 (pozn. rozhodnutí v řízení o přezkumu sp. zn. [Anonymizováno]). Konečně, v poslední, čtvrté, linii své procesní obrany žalovaní představili závěr, že dojde-li k vyhovění žalobě, bude akceptován postup, kterým jsou porušovány dobré mravy a dochází k tzv. zneužití práva. Tento závěr žalovaní představili jednak s odkazem na již shora rozvedený „historický kontext“ jejich vztahů se žalobcem a dále také s odkazem na další okolnosti projednávané věci. V tomto směru předně namítli, že chatu č. p. [Anonymizováno] dobrověrně užívají již od roku 1982 a v součtu s užíváním otce žalovaného dokonce již cca 60 let. Za tu dobu se chataření stalo jejich „srdeční záležitostí“, o chatu se vždy pečlivě starali a tuto zvelebovali. Její odstranění by tak představovalo nemístný a neadekvátní postup, který by je nadto finančně zatížil, jelikož jde o plnohodnotnou zděnou stavbu v hodnotě okolo 2 000 000 Kč. Sami žalovaní pak navíc vždy usilovali o to, aby se i se žalobcem dohodli, snažili se vyhovět jeho požadavkům, mj. na odstranění některých drobných staveb u chaty (sklípku či přístřešku) či na úpravu příjezdové komunikace a zpevněných ploch. V roce 2019 také žalobci nabídli, že budou platit dvou a půl násobně vyšší nájemné, ten však tento návrh neakceptoval, aniž by vlastní představu o nájemném sdělil. Stejně tak žalobce nijak nereflektoval na smírné návrhy žalovaných, kteří byli ochotni pozemek pod chatou č. [hodnota] odkoupit, nechat zde zřídit „věcné břemeno“ či zajistit si zde právo „doživotního užívání“ oproti příslibu, že bude následně chata bezplatně převedena právě na žalobce. Celkový přístup k žalobce k nim proto žalobci shledávali jako šikanozní, neboť si je žalobce, mj. i s ohledem na jejich věk, vyhlédl jako „snadné terče“ pro záměr postupné likvidace chatové soudy. Zatímco s ostatními chataři byl ještě ochoten sjednávat dílčí nájemní smlouvy.

4. V souvislosti se zjišťováním skutkového stavu soud, ve smyslu § 132 o. s. ř., vycházel z důkazů a nesporných skutečností označených níže, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech: 5. [jméno FO], v procesním postavení svědka, vypověděl, že jeho rodiče v chatové oblasti [Anonymizováno] již v roce 1963 postavili chatu č. [hodnota], která byla úředně povolena a zkolaudována. Stran užívání pozemku pod touto chatou rodiče svědka ještě v roce 1963 sjednali smlouvu s „Lesy“. V jakém časovém režimu bylo užívání sjednáno, svědek nevěděl a nevybavil si ani, zda má povědomí o rozhodnutí o odlesnění pozemků, na nichž chaty stojí. S odkazem na pečlivost rodičů nicméně doplnil, že má po rodičích dokumentaci. Sám svědek s rodiči na jejich chatu jezdil. Později, v roce 1993, si v téže chatové oblasti koupil chatu č. [hodnota] a ve sjednané kupní smlouvě byla i informace o skutečnosti, že pozemek pod chatou je t. č. předmětem restitučního řízení. [adresa][Anonymizováno]získal až později, zdědil ji po rodičích. Při chataření mj. poznal i žalované, kteří mají chatu asi 50 m od něho. Nikdy však s nimi neudržoval bližší styky, do roku 1993 se v podstatě jen zdravili. Poté se sice začali bavit víc, ale i tak svědek udržoval kontakty spíše s dcerou žalovaných, neboť oba tehdy měli malé děti. S [tituly před jménem] [jméno FO], který v roce 1993 nabyl pozemek pod chatami, se svědek osobně setkal právě jen v roce 1993. [tituly před jménem] [Anonymizováno] tehdy chataře ujistil, že se na režimu užívání pozemku pod chatami nic nemění a vše bude upraveno „jako dřív“. O tom, že by užívání pozemků pod chatami mělo být omezeno, tehdy nebyla řeč a [tituly před jménem] [Anonymizováno] ohledně bližších podrobností odkázal na znění konkrétních nájemních smluv. Dle mínění svědka tenkrát [tituly před jménem] [Anonymizováno] působil příjemně a z jeho vystupování nebylo možné dovozovat, že by usiloval o odstranění chat. Svědek sám tehdy [tituly před jménem] [jméno FO] navrhl, že by pozemek pod jeho chatou koupil. [Anonymizováno] však návrh nevyřídil, načež, cca v období let 1993 - 1995, si s [tituly před jménem] [jméno FO] režim užívání pozemku pod chatou nijak formálně neupravili a za užívání pozemku platil stejně jako dřív „Lesům“. Až cca v roce 1995 svědek od právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], paní [Anonymizováno], obdržel jednu či dvě výzvy k předání blíže neoznačené dokumentace, k vyklizení pozemku a k jeho uvedení do původního stavu. V návaznosti na zaslané výzvy/výzvu započala jednání, při nichž asi 10 nebo 11 chatařů najalo právníka, pan [Anonymizováno] a také pana [Anonymizováno], časovou souslednost jejich zastupování ale svědek podrobněji vymezit nedokázal. Chataři tehdy, v období okolo roku 1995, mj. cestou rozkladu, u tehdejšího ministra [Anonymizováno], napadli restituční řízení, v němž byly [tituly před jménem] [jméno FO] pozemky pod chatami vydány. Tento rozklad ale jmenovaný ministr zamítl s tím, že chaty na pozemcích [tituly před jménem] [jméno FO] nelze považovat za „chatovou osadu“. Další řízení ohledně užívání pozemků pod chatami probíhalo v téže době také u soudu, [tituly před jménem] [Anonymizováno] však vzal podanou žalobu zpět a věc skončila dohodou, dle které se zavázal s chataři sjednat dílčí nájemní smlouvy, vždy na užívání 400 m2. Byť právě určení konkrétní výměry představovalo problém, jelikož chaty, s výjimkou právě svědkovy chaty, nebylo oplocené. Sám svědek ale plot u své chaty zbořil, jelikož nešlo o legální stavbu. Přesto ale za užívání pozemku pod jeho chatami platil stále 3 000 Kč za každou z chat. Dle mínění svědka byly [tituly před jménem] [jméno FO] předložené smlouvy typově obdobné, což, i s č. čl. 3, upravujícím časovou limitaci užívání pozemku do roku 1999, potvrdil i po předložení Nájemní smlouvy 1996. Ačkoli nejprve uvedl, že předloženou smlouvu sjednal na 20 let, bez závazku odstranit chatu. Se žalobcem svědek začal v časově blíže neurčeném období komunikovat v reakci na dopis, kterým jej žalobce vyzval k jednání o nových nájemních smlouvách. Svědek tehdy osobně jednal se žalobcem i jeho synem. Jednání probíhala u svědka na chatě a žalobce od něho měl odejít ještě i k žalovaným. Žalobce v průběhu vedených jednání požadoval, aby svědek odstranil kůlnu a parkovací stání pro automobil, čemuž svědek vyhověl, avšak žalobce poté nereagoval a až později, v lednu následujícího roku svědek obdržel výzvu k vyklizení pozemku pod chatou č. [hodnota], aniž by však žalobce v této věci podnikal jakékoli další kroky. O pozemku pod chatou č. [hodnota] t. č. se žalobcem nejednali a svědek sám čekal na vyřešení situace ohledně chaty č. [hodnota]. Až následně žalobce vůči svědkovi podal žalobu za „neoprávněné obohacení“ za užívání pozemku pod chatou č. [hodnota], věc se však t. č. pouze projednává u soudu „v Praze na Míčánkách“. Ohledně jednání žalobce s dalšími chataři si svědek vybavil, že tento již nájemní smlouvu sjednal s paní [Anonymizováno], [Anonymizováno] a snad též s [Anonymizováno] a vlastníky chaty po panu [Anonymizováno]. K poměrům na pozemcích, kde chaty svědky i chata žalovaných stojí, svědek závěrem sdělil, že tyto chaty spolu s dalšími byly až do roku 1989 oploceny a středem oploceného prostoru vedla příjezdová cesta, oddělená od vnějšího prostoru branami. Někteří chataři také měli v plotu zřízeny branky. Od hlavních bran měli chataři klíče a i [tituly před jménem] [Anonymizováno] musel o vydání klíčů jednat s paní [Anonymizováno]. Kdy k tomu došlo, svědek nedokázal časově zařadit. Přibližně od roku 1993 nicméně začala v lokalitě určitá devastace, o plot se již nikdo nestaral (t. č. chybí cca 60 m) a některé chaty v důsledku konkurzů ztratily majitele. Dřív však v lokalitě probíhal čilý komunitní život, chataři žili „pro sebe“, na zbudovaných sportovištích hráli volejbal i nohejbal a provozovali i další společenské aktivity. 6. [jméno FO], v procesním postavení svědkyně, uvedla, že otec žalovaného, stejně jako ona s manželem, v 60. letech v [Anonymizováno] postavili chatu. V témže období, cca 50 let nazpět, v též lokalitě postavilo chaty celkem 13 rodin, mj. i [jméno FO] (pozn. rodiče svědka [jméno FO]). Pozemky pod chatami vlastnily „Lesy“, které je navzdory žádostem o odkupu odmítly prodat, povolily však jejich užívání. Svědkyně s manželem za účelem užívání pozemku pod chatou sjednali smlouvu, která byla dle jejího mínění uzavřena dobu neurčitou. V roce 1993 ale pozemek pod chatami zrestituoval [tituly před jménem] [Anonymizováno], což chataři sporovali na „soudě, katastru i u ministra [Anonymizováno]“. Dle názoru chatařů měl být [tituly před jménem] [Anonymizováno] odškodněn jinými pozemky, avšak jejich námitky byly zamítnuty. Dokonce se tehdy říkalo, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] restituci „uplatil“. [tituly před jménem] [Anonymizováno] pak ale chataře na společném setkání, jehož se účastnili mj. i [jméno FO], [Anonymizováno] a [jméno FO] (pozn. rodiče svědka [jméno FO]), ještě v roce 1993, ujistil, že do budoucna budou moci pozemek pod chatami užívat ve stejném režimu jako v době, kdy tento pozemek patřil „Lesům“. Návrh chatařů na odkup pozemku [tituly před jménem] [Anonymizováno] odmítl. Jinak ale neměl žádné speciální požadavky, svědkyni toliko požádal, aby zrušila růžový záhon, čemuž ona vyhověla. Dalším chatařům také uložil odstranit záhony i rododendrony a osadit kůlny stromky tak, aby je nebylo vidět. Po tomto datu již [tituly před jménem] [Anonymizováno] s chataři fyzicky nejednal, až asi po dvou letech chataře prostřednictvím své zástupkyně, paní „[Anonymizováno]“, vyzval k vyklizení pozemků a k odstranění chat. Taková výzva přišla asi dvakrát, po druhé asi po pěti letech. Dataci těchto výzev si však svědkyně, která obdržené výzvy vnímala jako překvapivé - rozporné s předchozím ujištěním, přesněji nevybavila a uvedla ji pouze odhadem, neboť komunikaci tehdy obstarával její, aktuálně již nemocný manžel. Nato se, navzdory zaslaným výzvám, situace opět uklidnila a svědkyně s manželem za užívání pozemku pod jejich chatou i nadále platili 3 000 Kč ročně. Stran užívání pozemků s [tituly před jménem] [jméno FO] nic nepodepisovali, nájemní smlouvu jim zaslala jeho zástupkyně a z jejího titulu jim bylo umožněno užívání pozemku pod chatou. Sám žalobce svědkyni a jejího manžela obepsal poté, co pozemek pod jejich chatou získal. Právě žalobce také začal činit udání na úřadech, mj. i na hygieně a na katastru, a chataře také vyzval k odstranění kůlen. Nabízený odprodej pozemku žalobce odmítl a takto, dle názoru svědkyně, účelově blokuje nutné opravy, v důsledku čehož svědkyně a manžel nemohou u chaty opravit plot a do chat také nelze zavést vodu. Ačkoli sám žalobce si pro svou potřebu na druhou stranu pozemku přivedl. Žalobce také svědkyni a jejímu manželovi zaslal návrh nájemní smlouvy, jenž opřipomínkovali a odeslali zpět. Za dva následující roky jim ale žalobce nezaslal žádnou reakci. I proto i nadále svědkyně a její manžel žalobci za užívání pozemku pod chatou platili 3 000 Kč ročně. Žádné soudní řízení t.č. se žalobcem nevedli, svědkyně však vyjádřila názor, že žalobce chce vyklidit všechny chataře, což činí pod záminkou znovuzalesnění, k jehož realizaci ale nepodniká žádné kroky. 7. [tituly před jménem] [Anonymizováno] se k věci vyjádřil cestou „Čestného prohlášení“ ze dne 13. 9. 2023, opatřeného jeho úředně ověřeným podpisem. Potvrdil, že pozemky zapsané na LV [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] v roce 2017 převedl na žalobce. Sám tyto pozemky, jako rodinný majetek, nabyl v restitučním řízení, v jehož rámci pozemkový úřad schválil dohodu o jejich vydání. Toto rozhodnutí následně sporovali chataři, kteří si na týchž pozemcích, na základě předchozího rozhodnutí o odlesnění (vydaného na dobu určitou), v 60. a 70. letech postavili chaty (a s příslušenstvím zahrnujícím kůlny, udírny, sprchy, ohniště, skládky materiálu a prostory k sezení), přičemž pozemky pod chatami mohli na základě dočasného povolení užívat, oproti povinnosti platit [Anonymizováno] poplatky. Rozhodnutí o vydání pozemků, navzdory přezkumu prováděném Ústředním pozemkovým fondem, Okresním úřadem v [adresa], zůstalo v platnosti, chataři však přesto snahy [tituly před jménem] [jméno FO] i jeho zástupkyně, [tituly před jménem] [Anonymizováno], o nalezení dohody ignorovali a za užívání pozemků neplatili žádné kompenzace. Z tohoto důvodu [Anonymizováno] vlastníky chat u Okresního soudu v [adresa] zažaloval a takto se domáhal, aby s ním tito sjednali nájemní smlouvy a mohl od nich dostávat alespoň regulované nájemné. Tyto nájemní smlouvy nakonec [tituly před jménem] [Anonymizováno] s většinou chatařů sjednal v roce 1996, a to vyjma manželů [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Nájemní smlouvy byly v roce 1996 sjednávány vždy na dobu určitou, skutečnost, že by s kterýmkoli s chatařů nájem sjednal na dubu určitou, nebo mu toto přislíbil, [tituly před jménem] [Anonymizováno] popřel (pozn. písemné čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] soud jako důkazní prostředek akceptoval. Byť obecně by bylo na místě ověřit informace touto cestou sdělené napřímo - svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO]. Na stranu však soud vzal v úvahu, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] k datu vystavení „Česného prohlášení“ dosáhl věku bez mála 88 let, a jeho účast u soudního jednání by bylo velmi obtížné zajistit, a to i např. v rámci videokonference či výslechem u dožádaného soudu - k hodnocení písemných prohlášení obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3197/2022 ze dne 27. 9. 2023. Nadto vzal soud v úvahu i skutečnost, že nic z toho, co [tituly před jménem] [Anonymizováno] pro účely řízení písemně sdělil, nepředstavuje v řízení důkaz sám o sobě. Zjištění z jeho „Čestného prohlášení“ tedy toliko doplňují další důkazy a je možné je považovat za ve své podstatě podpůrná.).

8. Dle výpisu z katastru nemovitostí byl žalobce k 9. 5. 2022 evidován mj. i jako vlastník pozemku č. [hodnota], zapsaného na LV č. [hodnota] v obci a k. ú. [adresa], na němž stojí stavba evidovaná pod č. p. [Anonymizováno], zanesená v katastru nemovitostí na samostatném LV. Pozemek č. [hodnota] je zde charakterizován jako „zastavěná ploch a nádvoří“. Z předloženého výpisu lze dále seznat, že na pozemcích zapsaných na již uvedeném LV stojí i stavby evidované pod č. e. [Anonymizováno] také jedna stavba bez č. p. či č. e. (celkem 12 staveb). I tyto stavby jsou v katastru nemovitých věcí zaneseny vždy na samostatných LV. Takto je zde, mj., (i.) na LV [Anonymizováno] zanesena chata č. p. [Anonymizováno], jako jejíž spoluvlastníci byli k 9. 5. 2022 v režimu sjm evidováni žalovaní, (ii.) na LV [Anonymizováno] zanesena chata č. e. [Anonymizováno], jako jejíž vlastník byl k datu 12. 9. 2023 evidován [jméno FO], (iii.) na LV [Anonymizováno] zanesena chata č. e. [Anonymizováno], jako jejíž vlastníci byli k datu 30. 6. 2023 v režimu sjm evidováni [jméno FO] a[Anonymizováno][jméno FO] a (iv.) na LV [Anonymizováno] zanesena chata č. e. [Anonymizováno], jako jejíž vlastníci byli k datu 12. 9. 2023 v režimu sjm evidováni [jméno FO] a [jméno FO].

9. Půdorys chaty č. p. [Anonymizováno] na pozemku č. [hodnota] žalobce předložil ve výřezu a současně také jako náhled na lokalizaci půdorysů všech chat umístěných na pozemcích z LV [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (zde se chata č. p. [Anonymizováno] nachází v levém horním rohu pozemků). Tytéž nákresy právnímu zástupci žalobce zaslal právní zástupce žalovaných emailem z 4. 4. 2022, v němž tlumočil návrh žalovaných na odkup zde zakreslené části pozemku (jako jednotlivý výřez) s tím, že do data vyřízení odkupu žalovaní projevili ochotu platit nájemné.

10. Rozhodnutím, vydaným v roce 1962 (na čl. 9 a čitelněji na čl. 19 v připojeném spisu sp. zn. [spisová značka]), Odbor zemědělství ONV [adresa] pro účely stavby rekreační stavby rekreační chaty v obci [adresa] povolil dočasné odlesnění lesní půdy na dobu 10 let. Toto povolení bylo vydáno ve prospěch osoby s místem pobytu na adrese „…[Anonymizováno], [adresa]“ (pozn. text rozhodnutí je obtížně čitelný, žalovaní však konkrétně jeho pravost ani správnost, na rozdíl od dalších listin, při jednání dne 15. 8. 2023 nenapadli).

11. Zbudování chaty č. p. [Anonymizováno], v „oblasti [Anonymizováno]“, na pozemku t. č. evidovaném jako č. [Anonymizováno], povolil Odbor výstavby a vodního hospodářství ONV v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 18. 10. 1962 (pozn. toto rozhodnutí bylo předloženo v originále). Jako stavebník je v uvedeném rozhodnutí označen „[Jméno zainteresované osoby 1/0]“ (bytem [adresa] - pozn. otec žalovaného). Jako jedna z podmínek výstavby (bod 17) je zde uvedeno, aby stavba nebyla oplocena, žádný údaj o časové omezenosti stavby zde naopak uveden není.

12. K datu 4 . II. 1963 se Československý stát - Státní lesy [adresa], zastoupený „závodem [adresa]“, oproti podpisu listiny označené jako „Nájemní smlouva“ (pozn. Nájemní smlouva 1963), zavázal „[jméno FO]“, bytem [adresa] (pozn. otec žalovaného), za úplatu přenechat k užívání část pozemku t. č. evidovaného pod č. [Anonymizováno] v [adresa], a to za účelem stavby rekreační chaty. Užívání bylo sjednáno na dobu 10 let (čl. [právnická osoba] rámci užívání se „[Jméno zainteresované osoby 1/0]“ zavázal část pozemku, přenechanou k užívání, upravit jen pro účely stavby chaty (bez stavby podezdívky), aniž by nezastavěnou část pozemku dále obdělával, nebo z ní odstraňoval lesní porosty (čl. IV.). Po uplynutí sjednané doby užívání, s výhradou možného prodloužení uskutečněného formou vzájemné dohody, se „[Jméno zainteresované osoby 1/0]“ zavázal, že ve lhůtě 1 měsíce od skončení sjednaného nájmu stavbu chaty, jakož i další zbudovaná zařízení, odstraní a pozemek „urovná“(pozn. Nájemní smlouva 1963 je v soudním spisu založena na čl. 14-15, 40 - 41 a v nejčitelnější podobě v připojeném spisu sp. zn. [spisová značka] na čl. 20 - 22, vždy ve formě kopie).

13. Žalovaní, jako manželé, chatu č. p. [Anonymizováno] (t. č. však toliko s č. e.) nabyli od „[Jméno zainteresované osoby 1/0]“ (nar. 1924 - pozn. otce žalovaného) a jeho manželky [jméno FO] oproti podpisu „Kupní smlouvy“ z 1. 7. 1982, zaznamenané formou notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno] V článku I. „Kupní smlouvy“ je chata (t. č.) charakterizována jako „rekreační chata“ povolená rozhodnutím ONV v [adresa] z 18. 10. 1962, uvedená do „trvalého provozu“ rozhodnutím ONV v [adresa] z 27. 10. 1965, ve znění rozhodnutí ONV v [adresa] z 24. 2. 1966 o povolení její přístavby a rozhodnutí ONV v [adresa] z 11. 5. 1967 o uvedení této přístavby do „trvalého provozu“. Dle poslední věty téhož článku byla chata postavena pozemku, který t. č. vlastnil československý stát, jehož práva t. č. vykonávala Správa Státních lesů [adresa].

14. Z titulu „Dodatku“ sjednaného ve vztahu k „Dohodě o dočasném užívání pozemku“, datovaného k 11. 11. 1985 (pozn. Dohoda 1985), se Středočeské státní lesy [jméno FO], Lesní závod [adresa], s odkazem na „§ 397 a § 398 občanského zákona“, zavázaly žalovanému (za úplatu) přenechat k užívání pozemek t. č. evidovaný pod č. [Anonymizováno], na němž t. č. stála chata č. [hodnota], příslušející do „chatové osady [Anonymizováno]“(čl. I.). Užívání bylo sjednáno do 31. 12. 1992 (čl. II.). Pro případ uplynutí doby sjednaného užívání, s výhradou možného prodloužení, se žalovaný, v mezích rozhodnutí stavebního úřadu, zavázal chatu „s příslušenstvím“ odstranit ve lhůtě do jednoho roku a pozemek odevzdat „ve stavu způsobilém pro opětné zalesnění“ (pozn. Dohoda 1985 je v soudním spisu založena na čl. 38 a v připojeném spisu sp. zn. [spisová značka] na čl. 23, vždy ve formě kopie).

15. Rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 28. 12. 1992, které nabylo právní moci 19. 2. 1993, Okresní úřad v [adresa] - referát pozemkového úřadu, s odkazem na § 9 odst. 2 zákona o půdě, schválil dohodu, kterou se Lesy České republiky [adresa], zastoupené Lesní správou [adresa], zavázaly [tituly před jménem] [jméno FO], jako osobě oprávněné, vydat skupinu pozemků, mj. i pozemek č. [hodnota], jež měla být zanesena na samostatný list vlastnictví. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Okresní úřad v [adresa] mj. uzavřel, že na převáděných pozemcích nestojí „chatová lokalita“, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě. Tento závěr jmenovaný správní orgán doplnil konstatováním, že pozemky byly chatařům (označeným v rozdělovníku) poskytnuty toliko z titulu „dočasného užívání“, na dobu určitou, konkrétně do 31. 12. 1992. S tím, že po naposled uvedeném datu jsou chataři povinni vydávané pozemky vyklidit ve stavu „způsobilém k opětovnému zalesnění“, a jejich další vztahy s restituentem se tedy již mohou odehrávat v režimu vztahů občanskoprávních. V připojeném rozdělovníku je označen mj. žalovaný, nikoliv však žalovaná. K rozhodnutí je dále připojen výřez z mapy pozemkového katastru a současně také „Výpis z pozemkového katastru“, kde je žalovaný označen jako jediný uživatel pozemku č. [hodnota], zatímco jako jeho vlastník, stejně jako i dalších zde označených pozemků, je zde označen podnik Středočeské státní lesy [jméno FO] závod [adresa].

16. Rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 19. 1. 1994 Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad neshledalo důvodným podnět k přezkumu rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], podaný manželi [Anonymizováno] (vlastníky chaty kolaudované v roce 1976), zastoupenými pro tento účel [tituly před jménem] [Anonymizováno]. V odůvodnění správní orgán uzavřel, že pozemky restituované [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou pozemky zastavěnými, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, ani pozemky, na nichž by byla, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě, zbudována chatová osada. V návaznosti na tento závěr bylo konstatováno, že manželé [Anonymizováno] k pozemku pod chatou (č. 566/1) vykonávali toliko právo dočasného užívání, sjednané pro období od 28. 11. 1983 do 31. 12. 1992 (s výhradou možného prodloužení, jež ale nebylo realizováno), a poté byli povinni chatu do 31. 1. 1993 odstranit a pozemek pod chatou vrátit „ve stavu způsobilém k zalesnění“.

17. Rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 1995 Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad zastavilo přezkumné řízení vztahující se k rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu [adresa] č. j. [Anonymizováno]. A to s odůvodněním, že nebyly shledány důvody ke zrušení či změně napadaného rozhodnutí. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí správní orgán konstatoval, že ve vztahu k chatám stojících na pozemcích vydaných na základě napadaného rozhodnutí není dána výluka v podobě existence chatové osady, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d). Chaty zde stojící totiž byly budovány individuálně a na základě jednotlivě sjednaných „smluv o dočasném užívání pozemku“, bez komplexního územního rozhodnutí o zřízení chatové osady. Napadané rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] pak právní moci nabylo až po datu 31. 12. 1992, kdy uplynula doba užívání sjednaná s chataři z titulu již uvedených „smluv o dočasném užívání pozemku“, a chataři tak t. č. restituované pozemky užívali bez právního titulu. V rozdělovníku tohoto rozhodnutí nejsou žalovaní uvedeni. Označen je zde však [tituly před jménem] [Anonymizováno], zmiňovaný svědkem [jméno FO]. [tituly před jménem] [Anonymizováno] na to proti uvedenému rozhodnutí Ministerstva zemědělství č. j. [Anonymizováno] podal, dne 21. 3. 1995, rozklad k ministru zemědělství, v němž poukázal na skutečnost, že chaty byly určeny „trvalému užívání“ a pro „oblast [Anonymizováno]“ byl ONV v [adresa] bylo k datu 9. 2. 1970 vydáno rozhodnutí o způsobu zástavby č. j. [Anonymizováno].Závěrem je v rozkladu namítáno též porušení interní směrnice vydané ministrem zemědělství [Anonymizováno], jejíž porušení je zde dovozováno z počtu chat na restituovaných pozemcích (více než pět), z existence zdroje vody pro chaty, z existence zdroje elektrické energie a z existence spolčené příjezdové cesty. Ministr zemědělství nicméně, rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 9. 10. 1995, podaný rozklad pro nedůvodnost zamítl s odůvodněním, že v konkrétním případě nebyly na restituovaných pozemcích, s ohledem na jejich plánované využití, chaty budovány jako trvalé stavby v rámci „seskupení“. V rozdělovníku rozhodnutí o rozkladu je označen mj. [tituly před jménem] [Anonymizováno].

18. V reakci na rozhodnutí o rozkladu skupina osob - chatařů, mj. i žalovaný, [jméno FO] a [jméno FO] (všichni zastoupeni [tituly před jménem] [Anonymizováno]) napadla rozhodnutí Ministerstva zemědělství č. j. [Anonymizováno] a navazující rozhodnutí o rozkladu č. j. [Anonymizováno] správní žalobou. Vrchní soud v Praze ale řízení o této žalobě zastavil usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 18. 4. 1996. V odůvodnění usnesení Vrchní soud v Praze uzavřel, že napadená rozhodnutí jsou vyloučena ze soudního přezkumu. Proti uvedenému usnesení brojili žalobci ústavní stížností projednávanou Ústavním soudem pod sp. zn. [Anonymizováno]. K této ústavní stížnosti podal k 3. 12. 1996 vyjádření mj. Okresní úřad v [adresa] - okresní pozemkový úřad, který zopakoval svůj závěr, že rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] bylo doručováno osobám identifikovaným Katastrálním úřadem v [adresa] jako uživatelé vydávaných pozemků, mj. i žalovanému. Závěrem svého vyjádření Okresní úřad v [adresa] - okresní pozemkový úřad zopakoval i závěr, že chaty na restituovaných pozemcích nepředstavovaly chatovou osadu, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d), přičemž jejich vlastníci byli oprávněni tyto chaty užívat jen do 31. 12. 1992, neboť k tomuto datu chatařům skončilo právo z dočasného užívání pozemků pod chatami.

19. Oproti podpisu listiny, označené jako „Nájemní smlouva“, datované k 22. 11. 1996, se [tituly před jménem] [Anonymizováno], s výslovným odkazem na stavbu chaty č. p. [Anonymizováno], zavázal přenechat žalovanému k užívání mj. i pozemek č. [hodnota] (čl. II.), a to do 31. 12. 1999 (čl. III.). Jako způsob zániku takto sjednaného práva účastníci, s výhradou dodatečně ujednané dohody o prodloužení, sjednali mj. i uplynutí sjednané doby užívání. Dohodu o případném prodloužení se účastníci zavázali předložit ve lhůtě 6 měsíců před uplynutím nájmu (čl. VIII. písm. a). Povinnost odstranit chatu č. p. [Anonymizováno] zde pro případ skončení zde sjednaného práva užívání sjednána nebyla. Totožně textované „Nájemní smlouvy“, s totožně ujednanými právy, vč. délky trvání a způsobu zániku sjednaného užívacího práva [tituly před jménem] [Anonymizováno] k blíže neoznačenému datu sjednal též s [jméno FO] a [jméno FO] (mj. stran užívání pozemku pod chatou č. [hodnota]) a s [jméno FO] (mj. stran užívání pozemku pod chatou č. [hodnota]).

20. K datu 6. 11. 1996 skupina osob, mj. i [jméno FO], cestou odvolání napadla rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu [adresa] č. j. [Anonymizováno]. V rámci vznesených odvolacích námitek odvolatelé sporovali, že [tituly před jménem] [jméno FO] byly v restituci pozemky, mj. i pozemek č. [hodnota], vydány protiprávně. Namítli (i.), že na vydaných pozemcích, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě, t. č. stála „chatová osada [Anonymizováno]“, jak bylo konstatováno mj. i v povoleních k výstavbě chat z roku 1963 a ve sjednaných „dohodách o dočasném užívání pozemků“, a (ii.), že v restitučním řízení byli vlastníci chat opomenuti a neobesláni (ani samotným napadeným rozhodnutím), byť se dle závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] jednalo o osoby nadané právy účastníků řízení. Ministerstvo zemědělství ČR – Ústřední pozemkový úřad nicméně podané odvolání, rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 8. 1997, pro nepřípustnost zamítlo, jako opožděné. Prvou odvolací námitku, totiž, že rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] nebylo doručeno všem vlastníkům chat na pozemcích vydaných v restituci [tituly před jménem] [jméno FO] a nenabylo právní moci, jmenovaný správní orgán neshledal důvodnou a poukázal na skutečnost, že rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] bylo doručeno všem osobám t. č. identifikovaným dle údajů z evidence nemovitostí, poskytnutých střediskem Geodézie, z nichž se proti rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] nikdo neodvolal. Odkaz na nález „Ústavního soudu“ z 20. 12. 1995 v této souvislosti Ministerstvo zemědělství nehledalo případným, neboť tento nemohl mít precedenční povahu a také z něho vyplývalo, že za účastníka restitučního řízení mohl být vlastník chaty považován, aniž by však za účastníka být považován musel. Ohledně další odvolací námitky, týkající se existence chatovou osady, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě, Ministerstvo zemědělství odkázalo na závěry z již výše uvedeného řízení přezkumného i navazujícího řízení o rozkladu. Potenciální podmínky pro zahájení řízení o obnově Ministerstvo zemědělství nehledalo. K rozhodnutí je připojen rozdělovník, v němž jsou mj. označení i žalovaný, [jméno FO] a [jméno FO].

21. Žalobce pozemky z LV [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] bezplatně nabyl od [tituly před jménem] [jméno FO] oproti podpisu „darovací smlouvy“ z 13. 12. 2017, zaznamenané formou notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno].

22. K datu 29. 11. 2019 žalobce žalované neoznačeným přípisem informoval, že již nemá zájem na prodloužení právního poměru z Nájemní smlouvy 1996, který byl průběžně prodlužován až do 31. 12. 2019. V této souvislosti žalobce žalované upozornil sjednat za účelem užívání pozemku č. [hodnota] novou nájemní smlouvu. Tento přípis žalobce, dle předloženého poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podal dne 2. 12. 2019. Přípis totožného znění, datovaný taktéž totožně, žalobce zaslal i [jméno FO] a [jméno FO], kteří jsou v již označeném poštovním podacím archu z 2. 12. 2019 také označeni.

23. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k Obvodnímu soudu pro [adresa], se žalobce vůči [jméno FO] a [jméno FO] domáhal zaplacení částky 87 646,55 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobce vymezil, jakožto plnění z bezdůvodného obohacení za užívání pozemků pod chatou č. e. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (za období od 1. 1. 2020 do 12. 9. 2022), které není nijak právně kryto, jelikož on nájemní smlouvu z 22. 11. 1996 účinnou do 31. 12. 2019 [jméno FO] a [jméno FO] neprodloužil. O tomto nároku Obvodní soud pro [adresa] rozhodl elektronickým platebním rozkazem č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 9. 2022 (pozn. rozhodnutí není opatřeno doložkou právní moci).

24. Následně, s odkazem na přípis z 29. 11. 2019 a po stručné rekapitulaci majetkoprávních poměrů vážících se k užívání pozemku č. [hodnota], zástupce žalobce žalované cestou „Výzvy k vyklizení pozemku“, datované k 25. 1. 2022, pod sankcí případného soudního vymáhání upozornil, že tito již nemají žádný právní titul k užívání pozemku č. [hodnota]. S ohledem na tuto skutečnost proto zástupce žalobce žalované vyzval, aby pozemek č. [hodnota] (jako i pozemek p.č. [Anonymizováno] tamtéž) do tří měsíců vyklidili a v téže lhůtě nechali odstranit i stavbu chaty č. p. [Anonymizováno]. Tuto výzvu zástupce žalobce, dle předloženého podacího lístku, podal k poštovní přepravě ještě téhož dne. Stejně nazvanou výzvu s uložením totožné povinnosti (vztahující se k odstranění chaty č. e. [Anonymizováno]), datovanou k 9. 2. 2022, zástupce žalovaného zaslal i svědku [jméno FO]. Tuto výzvu zástupce žalobce, dle předloženého podacího lístku, k poštovní přepravě podal ještě k datu 9. 2. 2022.

25. Soud dále k důkazu provedl též obsah spisu zde vedeného pod sp. zn. [spisová značka]: V rámci tohoto řízení se [tituly před jménem] [Anonymizováno] vůči žalovanému (žalobou na čl. 1 - 2) domáhal, aby s ním stran užívání pozemku pod chatou č. [hodnota] (t. č. evidován pod č. [Anonymizováno]) sjednal nájemní smlouvu na dobu určitou, konkrétně pro období od 20. 2. 1993 do 31. 12. 1996. V textu žaloby, datované k 30. 6. 1995, [tituly před jménem] [Anonymizováno] mj. uvedl, že se se žalovaným dne 9. 8. 1993 a ten projevil zájem nájemní smlouvu uzavřít, poté však podpis předložené smlouvy, prostřednictvím [tituly před jménem] [Anonymizováno], odmítl. K žalobě [tituly před jménem] [Anonymizováno] připojil též text „Nájemní smlouvy“ (čl. 910) zaslaný žalovanému, který svým obsahem odpovídá textu Nájemní smlouvy 1996 (viz bod 19 odůvodnění), s výjimkou odlišně stanovené doby nájmu. Dále [tituly před jménem] [Anonymizováno] k textu žaloby připojil mj. i rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] i s přílohami (čl. 14 - 16 - 18, v podrobnostech viz bod č. [hodnota] odůvodnění), rozhodnutí o odlesnění (čl. 19, v podrobnostech viz bod č. [hodnota] odůvodnění), kopii Nájemní smlouvy 1963 i Dohody 1985 (čl. 20 - 23, v podrobnostech body č. [hodnota] a 14 odůvodnění) a rozhodnutí vydané Odborem výstavby ONV v [adresa] dne 27. 10. 1965 (čl. 26), kterým ONV [adresa], s odkazem na rozhodnutí z 18. 10. 1962 (viz bod č. [hodnota] odůvodnění), chatu č. p. [Anonymizováno] uvedl do „trvalého provozu/užívání“. Předchozí jednání se žalovaným, vedené v zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [Anonymizováno], pak [tituly před jménem] [Anonymizováno] zdokumentoval zápisem datovaným k 8. 3. 1993 (čl. 27), v němž je zaznamenáno, že žalovaný, oproti podpisu předloženého zápisu, projevil zájem o „uzavření další nájemní smlouvy“ stran užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno], kterou, spolu se žalovanou, nabyl od svých rodičů z titulu kupní smlouvy sjednané v notářském zápisu z 1. 7. 1982. Oproti podpisu téhož zápisu žalovaný potvrdil i to, že má k dispozici rozhodnutí sp. zn. [Anonymizováno] o povolení stavby chaty č. p. [Anonymizováno] (viz bod č. 11 odůvodnění). Právní zastoupení žalovaného ve sporu s [tituly před jménem] [jméno FO] převzal [tituly před jménem] [Anonymizováno] přípisem z 29. 12. 1993. Ten touto cestou [tituly před jménem] [jméno FO] mj. sdělil, že „uznává“ jeho právo na restituci pozemků, namítl však, že další občané na těchto pozemcích v dobré víře zbudovali své nemovitosti, odmítl sjednání o dočasném užívání pozemku a navrhl zřízení věcného břemene k zastavěným částem pozemku. Sám žalovaný také, přípisem z 16. 5. 1995 (čl. 36) [tituly před jménem] [jméno FO] na [tituly před jménem] [Anonymizováno] odkázal. [tituly před jménem] [Anonymizováno] se jménem žalovaného k žalobě vyjádřil přípisem z 17. 1. 1996 (čl. 45 - 47). Zde připustil, že byla chata č. p. [Anonymizováno] postavena na pozemku, jenž byl t. č. vlastněn státem, a potvrdil zájem sjednat stran užívání pozemku pod chatou nájemní smlouvu, nikoli však stran užívání dalších lesních pozemků. Zároveň též [tituly před jménem] [Anonymizováno], potažmo žalovaný, podané žalobě vytkl nepřesnost a neurčitost. Následně, při soudním jednání dne 4. 3. 1996 (protokol na čl. 48b 49), žalovaný předně poukázal na t. č. neskončené řízení u Vrchního soudu (rozhodnutí viz bod č. 18 odůvodnění). [tituly před jménem] [Anonymizováno] pak zde v rámci své účastnické výpovědi mj. sdělil, že na jím restituovaných pozemcích je t. č. [hodnota] chat, které jsou jako celek oploceny a on na ně nemůže vstoupit, jelikož nemá klíče. Ve zbytku své výpovědi [tituly před jménem] [Anonymizováno] vysvětloval způsob, jakým určil plochu, za jejíž užívání od žalovaného nárokuje nájemné. Závěrem své výpovědi vzal [tituly před jménem] [Anonymizováno] uplatněný nárok částečně zpět. Ve zbytku vzal [tituly před jménem] [Anonymizováno] podanou žalobu zpět podáním ze dne 2. 12 1996 (čl. 67 - 68), a to s poukazem na sjednání Nájemní smlouvy 1996, jejíž vyhotovení (ve formě fotokopie) přiložil (čl. 69 - 71).

26. Žalobce dále k důkazu předložil též usnesení Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 13. 5. 1998. Z jeho textu však pro projednávanou věc nevyplývají žádná podstatná zjištění, jelikož Ústavní soud pod uvedenou sp. zn. projednával zcela odlišnou věc, zcela odlišných účastníků.

27. Na základě skutkových zjištění shora uvedených vzal soud za prokázané: Stavbu chaty č. p. [Anonymizováno] povolil [jméno FO], otci žalovaného (jak potvrdila mj. i svědkyně Horová[Anonymizováno], ONV v [adresa] rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 18. 10. 1962, a to bez časového omezení (viz bod č. 11 odůvodnění). V návaznosti na povolení stavby chaty č. p. [Anonymizováno] ONV [adresa], taktéž v roce 1962, avšak k blíže neurčenému datu, povolil též odlesnění pozemku, na němž měla být chata č. p. [Anonymizováno] zbudována, tentokráte již ovšem pouze na dobu 10 let. Povolení k dočasnému odlesnění bylo vydáno ve prospěch osoby žijící na stejné adrese, jako otec žalovaného, v [Anonymizováno] ulici na [adresa] (viz bod č. 10 odůvodnění). K datu 4. II. 1963 pak československý stát, prostřednictvím příslušného státního podniku z úseku lesního hospodářství, otci žalovaného, oproti podpisu Nájemní smlouvy 1963 pozemek pod chatou č. [hodnota] (t. č. část pozemku č. [Anonymizováno]) přenechal za úplatu k užívání, a to na dobu 10 let a s podmínkou, že nedojde-li k prodloužení sjednaných práv a povinností, dojde po uplynutí doby užívání k odstranění stavby chaty i jejího příslušenství a k úpravě předmětné části pozemku tak, aby tato mohla být znovu zalesněna (viz bod č. 12 odůvodnění). Nato k datu 27. 10. 1965 ONV [adresa] stavbu chatu zkolaudoval a takto umožnil její „trvalé užívání“(bod č. 25 odůvodnění, odst. druhý). Otec žalovaného, spolu s jeho manželkou, na žalované chatu č. p. [Anonymizováno] převedli proti podpisu „kupní smlouvy“ z 1. 7. 1982, sjednané formou notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno], a žalovaní byli v katastru nemovitostí jako její vlastníci evidováni i k datu podání žaloby projednávané v tomto řízení (viz bod č. 8 odůvodnění). Prostřednictvím čl. I. uvedené „kupní smlouvy“ pak byli žalovaní mj. informováni, že chata č. p. [Anonymizováno] stojí na pozemku t. č. vlastněného státem (viz bod č. 13 odůvodnění). Následně proto, tentokráte již sám žalovaný, sjednal „Dohodu o dočasném užívání“, na základě které, ve znění Dohody 1985 z 11. 11. 1985, mu československý stát, zastoupený podnikem z úseku lesního hospodářství, pozemek pod chatou přenechal za úplatu k užívání. Právo užívat pozemek pod chatou bylo sjednáno jako časově omezené, s trváním do 31. 12. 1992. Byť s výhradou možného prodloužení. Pro případ neprodloužení bylo ujednáno, že žalovaný ve lhůtě do 1 roku od skončení užívání, v režimu stanoveném příslušným stavebním úřadem, chatu i s příslušenstvím z pozemku odstraní a pozemek odevzdá v takovém stavu, aby jej bylo možné znovu zalesnit (viz bod č. 14 odůvodnění). Nato, k datu 28. 12. 1992, Okresní úřad v [adresa] rozhodnutím vydaným pod č. j. [Anonymizováno] rozhodl, že bude pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] cestou restitučního řízení vydán [tituly před jménem] [jméno FO], a to s poukazem na skutečnost, že s vlastníky chat postavených na vydávaných pozemcích bylo dočasné užívání pozemků pod těmito chatami ujednáno pouze do 31. 12. 1992 a tito tak po uvedeném datu pozbudou oprávnění pozemky pod chatami dále užívat. Mezi uživateli chat byl, na základě údajů z evidence nemovitostí, které představují přílohu rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], označen i žalovaný a tomu také bylo, dle připojeného rozdělovníku, rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] zasláno. V odvolací 15 denní lhůtě nicméně nikdo rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] odvolání nenapadl a toto k datu 19. 2. 1993 nabylo právní moci (viz bod č. 15 odůvodnění). Osoby z řad chatařů začaly rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] napadat až následně, cestou opravných prostředků tzv. dozorčích, konkrétně podnětů k zahájení tzv. přezkumu. Toto řízení nejprve iniciovali chataři [Anonymizováno], avšak jejich podnět Ministerstvo zemědělství v rozhodnutí vydaném pod č. j. [Anonymizováno] neshledalo důvodným. Obdobně také Ministerstvo zemědělství v řízení rozhodnutím vydaným pod č. j. [Anonymizováno] neshledalo důvodným podnět k přezkumu, podaný za skupinu chatařů [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Anonymizováno] pak za skupinu chatařů rozhodnutí Ministerstva zemědělství č. j. [Anonymizováno] napadl rozkladem, ten ale ministr zemědělství, [tituly před jménem] [Anonymizováno], rozhodnutím č. j. [Anonymizováno], zamítl. K argumentaci chatařů, poukazujících na přítomnost chatové osady na restituovaných pozemcích a na absenci doručení rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] některým chatařů, uvedené správní orgány konstantně uváděly, že rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] bylo doručováno všem chatařům t. č. zaneseným v evidenci nemovitostí jako uživatelé pozemků pod chatami a že skupina chat na pozemcích vydaných [tituly před jménem] [jméno FO] neměla kvality chatové osady, neboť šlo o chaty budované individuálně a nahodile, bez jednotícího rozhodnutí o umístění chatové osady jako celku. Současně také uvedené správní orgány, ve shodě s rozhodnutím č. j. [Anonymizováno], opakovaně konstatovaly, že chataři měli pozemky pod chatami toliko v „dočasném užívání“, přičemž práva a povinnosti z něho zanikla k 31. 12. 1992, tedy ještě před právní mocí rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], a chataři tak tyto pozemky k datu právní moci rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] užívali bez právního důvodu (viz body č. 16 a 17 odůvodnění). Skupina chatařů, mj. i žalovaný, následně rozhodnutí o rozkladu č. j. [Anonymizováno], ve spojení s rozhodnutím Ministerstva zemědělství č. j. [Anonymizováno], napadla správní žalobou. Vrchní soud v Praze však řízení o této žalobě, usnesením č. j. [spisová značka], zastavil a konstatoval, že napadená rozhodnutí jsou vyloučena ze soudního přezkumu. Skupina chatařů poté ještě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze napadla ústavní stížností, k níž se k datu 3. 12. 1996 vyjádřil Okresní úřad v [adresa] (viz bod č. 18 odůvodnění). Rozhodnutí o podané stížnosti (projednávané pod sp. zn. III. ÚS 306/96 – dostupné např. na https://app.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njuwemjuheydgms7ovzq&groupIndex=0&rowIndex=0) účastníci sice nepředložili (žalobce rozhodnutí zaměnil). Lze však dovodit, že na výsledku restitučního řízení se nic nezměnilo a vlastníkem pozemků zůstal [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Obdobně nemělo na existenci vlastnického práva [tituly před jménem] [jméno FO] k restituovaným pozemkům vliv ani odvolání, jež skupina chatařů k 6. 11. 1996 podala proti samotnému rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] s odkazem na skutečnost, že toto nebylo doručeno některým vlastníkům chat na restituovaných pozemcích a nikdy nenabylo právní moci, a že vydání pozemků bránila existence chatové osady. Ministerstvo zemědělství totiž podané odvolaní rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] zamítlo jako nepřípustné, přičemž v podstatě pouze zopakovalo starší argumentaci rozvedenou již výše (viz bod č. 20 odůvodnění). V mezidobí také [tituly před jménem] [Anonymizováno] vůči žalovanému podal žalobu projednávanou u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka], kterou se domáhal, aby s ním žalovaný ohledně pozemku pod chatou a pozemků přiléhajících sjednal nájemní smlouvu, a to pro období od 20. 2. 1993 do 31. 12. 1997. K této žalobě [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako přílohy mj. připojil již výše zmiňované listiny, jmenovitě Nájemní smlouvu 1963, Dohodu 1985 (obě ve formě kopie), rozhodnutí o odlesnění z roku 1962 (ve formě fotokopie), rozhodnutí o povolení stavby chaty č. p. [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] (ve formě kopie), rozhodnutí o kolaudaci chaty č. p. [Anonymizováno] ze dne 27. 10. 1965 (opět jako kopii) a také zápis o jednání, jež se žalovaným dne 9. 8. 1993 vedle tehdejší zástupkyně žalovaného, [tituly před jménem] [Anonymizováno], při kterém žalovaný mj. potvrdil, že disponuje rozhodnutím sp. zn. [Anonymizováno] o povolení stavby chaty, a také projevil zájem o sjednání „další“ nájemní smlouvy stran užívání pod chatou. Zástupce žalovaného v řízení sp. zn. [spisová značka], [tituly před jménem] [Anonymizováno], pak ve vztahu k uplatněnému nároku nejprve navrhl, aby [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve prospěch chaty č. p. [Anonymizováno] zřídil na svém pozemku věcné břemeno, později nicméně předestřel i to stanovisko, že je žalovaný ochoten za užívání pozemku pod chatou platit nájemné. Spornou tak v rámci uvedeného řízení zůstala pouze otázka nájmu přilehlých pozemků, neboť dle názoru žalovaného se jednalo o lesní pozemky, k nimž měl přístup kdokoli, a to bezplatně. [tituly před jménem] [Anonymizováno] v rámci své účastnické výpovědi v řízení připomenul, že pozemky sice restituoval, avšak nemá k nim přístup, jelikož jsou oploceny a on dosud nedostal klíče. Nadepsaný soud nakonec řízení sp. zn. [spisová značka] zastavil pro zpětvzetí žaloby (viz bod č. 25 odůvodnění), k němuž [tituly před jménem] [Anonymizováno] přistoupil poté, co se žalovaným sjednal Nájemní smlouvu 1996, oproti jejímuž podpisu se žalovanému za úplatu zavázal přenechat k užívání mj. i pozemek č. [hodnota] pod chatou. Právní poměr z Nájemní smlouvy 1996 [tituly před jménem] [Anonymizováno] a žalovaný sjednali na dobu určitou, do 31. 12. 1999, s výhradou možného prodloužení. Smlouvy totožného obsahu a na totožnou dobu [tituly před jménem] [Anonymizováno] v témže období sjednal též s [jméno FO] a [jméno FO] (viz bod č. 19 odůvodnění). Ve vztahu ke sjednanému užívacímu právu k pozemku č. [hodnota] následně docházelo k opakovanému prodlužování i po datu 31. 12. 1999, konkrétně formou tzv. konkludentní prolongace. A to i poté, kdy [tituly před jménem] [Anonymizováno] v roce 2017, na základě smlouvy sjednané formou notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno], restituované pozemky, mj. i pozemek č. [hodnota], převedl na žalobce (viz bod č. 21 odůvodnění), který byl jako jejich vlastník, na LV v k. ú. [adresa], evidován i k datu podání žaloby projednávané v tomto řízení bod č. 8 odůvodnění). Žalobce nato žalovaným, přípisem z 29. 11. 2019, sdělil, že nemá zájem k prodloužení právního poměru z Nájemní smlouvy 1996 a vyzval je k jednáním o nové smlouvě (viz bod č. 22 odůvodnění). Tato jednání však ke sjednání nové smlouvy nevedla, a žalobce proto, prostřednictvím svého zástupce, žalované, přípisem z 25. 1. 2022, vyzval mj. i k vyklizení pozemku č. [hodnota] a k odstranění chaty č. p. [Anonymizováno] (viz bod č. 24 odůvodnění). O záměru neprodloužit dřív sjednanou nájemní smlouvu žalobce přípisem z 2. 12. 2019 informoval i [jméno FO] (viz bod č. 22 odůvodnění) a jmenovaného taktéž, opět prostřednictvím svého zástupce, tentokráte však přípisem z 9. 2. 2022 (viz bod 24 odůvodnění), vyzval i k vyklizení pozemku a odstranění chaty č. e. [Anonymizováno] (viz bod č. 24 odůvodnění). Vůči [jméno FO] se pak žalovaný t. č. soudně domáhal toliko zaplacení plnění za užívání pozemku pod jeho chatou č. e. [Anonymizováno], nikoli však odstranění chaty (viz bod č. 23 odůvodnění). Proti manželům [jméno FO] t. č. žalobce žádné soudní řízení nevedl (viz bod č. 6 odůvodnění).

28. Již v návaznosti na skutkové závěry uvedené výše považuje soud za vyvrácenou tu linii procesní obrany žalovaných, v jejímž rámci tito namítali, že jim [tituly před jménem] [Anonymizováno] přislíbil, přenechat pozemek č. [hodnota] (pod chatou č. p. [Anonymizováno]) k užívání bez časového omezení. Tato tvrzení přesvědčivě vyvrací předložená Nájemní smlouva 1996 (svým textem i datací obdobná smlouvám sjednanými s [jméno FO] a [jméno FO]), dle které se [tituly před jménem] [Anonymizováno] žalovanému zavázal pozemek č. [hodnota] přenechat k užívání toliko na dobu určitou, do 31. 12. 1999, a užívali-li žalovaní pozemek č. [hodnota] po tomto datu, jednalo se o užívání založené z titulu zákonem založeného, prodlužovaného nájemního poměru, jehož dalšímu prodlužování žalobce, právní nástupce [tituly před jménem] [jméno FO], zamezil zasláním dopisu z 29. 11. 2019. Sám [tituly před jménem] [Anonymizováno] navíc ve svém písemném vyjádření k věci popřel, že by kdy kterémukoli chataři umožnil pozemek pod kteroukoli chatou užívat na dobu neurčitou. Tomu ostatně odpovídá i zjištění, že se [tituly před jménem] [Anonymizováno] vůči žalovanému, počínaje od 19. 7. 1995, stran užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno] domáhal sjednání nájemní smlouvy pouze na dobu určitou, a to pro období od 20. 2. 1993 do 31. 12. 1996. Tedy pro období bezprostředně následující po právní moci rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], jímž mu byl mj. i pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] v restituci vydán. Zápis z 9. 8. 1993, který žalovaný podepsal (ve spisu [spisová značka] založený na čl. 27), pak dokládá, že [tituly před jménem] [Anonymizováno], prostřednictvím [tituly před jménem] [Anonymizováno], se žalovaným o sjednání nájemní smlouvy jednal již v srpnu roku 1993, přičemž zde žalovaný stvrdil, že žádá o sjednání „další nájemní smlouvy“, což dostatečně zřetelně ilustruje jeho povědomí, že i dřív (tj. před datem 9. 8. 1993) pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] užíval toliko na základě sjednané smlouvy. Pokud se pak žalovaní, co do tvrzeného ujištění o časově neomezeném užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno], jež jim měl po restituci poskytnout sám [tituly před jménem] [Anonymizováno], dovolával svědectví [jméno FO] a [jméno FO], lze konstatovat, že i z jejich výpovědí je možno dovodit pravý opak. Jmenovaní svědci sice v podstatě shodně potvrdili, že v létě roku 1993, „na konci prázdnin“, jak uvedl svědek [jméno FO], spolu s dalšími chataři s [tituly před jménem] [jméno FO] osobně jednali přímo v [Anonymizováno] u chat. Zároveň však jmenovaní svědci taktéž shodně sdělili, že jim, i dalším na místě přítomným chatařům, [tituly před jménem] [Anonymizováno] užívání pozemků pod chatami i pozemků přilehlých přislíbil ve stejném režimu, jak byl tento upraven před tím. Přičemž předchozí režim užívání pozemků pod chatami byl prokazatelně realizován na základě dohod o „dočasném užívání“(ve vztahu k žalovanému šlo konkrétně Dohodu 1985, resp. Dodatek), kterými bylo užívání pozemků pod chatami časově limitováno do 31. 12. 1992. Na časově limitované právo k užívání pozemků pod chatami, s trváním právě do 31. 12. 1992, také opakovaně odkazovaly správní orgány jak v řízení restitučním (zmínku obsahuje i rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]), tak i v řízení navazujících, konkrétně ve shora označených řízeních přezkumných (uzavřených rozhodnutími č. j. [Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno]), řízení odvolacím (uzavřeném rozhodnutím č. j. [Anonymizováno]) i v řízení o rozladu (uzavřeném rozhodnutím č. j. [Anonymizováno]). Jestliže tedy [tituly před jménem] [Anonymizováno] po datu restituce chataře ujistil, že jim užívání pozemků pod chatami umožní ve stejném režimu, v jakém jej dřív umožňoval československý stát, resp. jeho jménem příslušný státní podnik z úseku lesního hospodářství, přislíbil toliko užívání v časově omezeném horizontu, byť s výhradou možného prodloužení.

29. Obdobně také soud, v návaznosti na učiněné skutkové závěry, považuje za vyvrácené to tvrzení žalovaného, v jehož rámci namítal, že poté, co spolu se žalovanou chatu č. p. [Anonymizováno] v roce 1982 koupil, nebyl informován o časové limitaci práva užívání pozemku pod chatou. Toto tvrzení totiž vyvrací předložená Dohoda 1985 (res. její kopie), oproti jejímuž podpisu československý stát, prostřednictvím příslušného státního podniku z úseku lesního hospodářství, umožnil žalovanému za úplatu užívat pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] pouze do 31. 12. 1992, na což, jak soud rozvedl v bodu předchozím, odkazovaly i správní orgány v řízení restitučním i v řízeních navazujících. Byť bylo časově omezené užívání v Dohodě 1985 sjednáno s výhradou, že toto užívání lze do budoucna prodloužit. Již k datu podpisu Dohody 1985 si tedy žalovaný musel být vědom skutečnosti, že je pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] oprávněn užívat pouze na časově omezený úsek a do budoucna bude záležet na vůli vlastníka, zda mu bude užívání tohoto pozemku umožněno i na další období. Skutečnost, že si byl žalovaný práv a povinností z Dohody 1985 vědom nadto, jak již soud uvedl v bodu předchozím, přisvědčuje i zjištění, že v zápisu z 9. 8. 1993, dokumentujícím jeho jednání se zástupkyní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [Anonymizováno], projevil zájem o sjednání „další nájemní smlouvy“, což dokládá, že si t. č. byl vědom podpisu, resp. práv a povinností, z dřív sjednané smlouvy obdobného charakteru. Přičemž již dřív, přímo v textu „kupní smlouvy“ z 1. 7. 1982, zaznamenané formou notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno], byl také žalovaný informován, že pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] vlastní československý stát. Sjednání právního poměru na dobu určitou, založeného Dohodou 1985, ostatně dále koresponduje i se zjištěním, že i otec žalovaného pozemek pod chatou č. [hodnota], po podpisu Nájemní smlouvy 1963, taktéž užíval toliko v časově omezeném režimu 10 let (tedy v letech 1963 – 1972, účinnost Dohody 1985 pak byla sjednána pro období zjevně navazující na další 10 letou dobu, tedy pro období 1983 – 1992). Kdy i toto poslední zjištění dále koresponduje s obsahem předloženého rozhodnutím o odlesnění (resp. jeho účastníky nesporované fotokopie), neboť prvotně byl pozemek, na němž otec žalovaného chatu č. p. [Anonymizováno] postavil, odlesněn pouze na omezenou dobu 10 let, odpovídající délce užívání sjednaného z titulu Nájemní smlouvy 1963. Dlužno též dodat, že ani vyslechnutí svědci žalobcovo tvrzení napřímo nepotvrdili. Svědek [jméno FO] uvedl, že o právních poměrech mezi „Lesy“ a jeho rodiči nemá bližší povědomí (odkázal na listiny, jež si jeho rodiče archivovali). Svědkyně [jméno FO], spíše však odhadem, sice uvedla, že snad s „Lesy“ měli dohodu o užívání pozemku pod chatou na dobu neurčitou, v rámci svého výslechu však také dále uvedla, že obdobné záležitosti řešil její manžel, z čehož vyplývá, že ona nemusela mít v tomto směru nejlepší informace. Ostatně, v roce 1996 podepsal s [tituly před jménem] [jméno FO] smlouvu, obdobnou Nájemní smlouvě 1996, pouze [jméno FO] a ten byl v roce 1992 jako jediný uživatel jednoho z restituovaných pozemků veden i v evidenci nemovitostí, jak dokládá výpis z této evidence – příloha „restitučního“ rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]. Zcela závěrem tohoto bodu také soud konstatuje, že lze označit za přinejmenším nevěrohodné, že by žalovaného jeho vlastní otec o časové limitaci práva užívat pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] neinformoval.

30. Co pak týče námitek, jež žalovaný učinil ve vztahu k pravosti a správnosti předložených fotokopií Nájemní smlouvy 1963 a Dohody 1985, jako listin, tyto soud vyhodnotil jako účelovou, obstrukční procesní obranu, jíž nebylo na místě vyhodnotit jako důvodnou. Tím spíše za situace, kdy pravost a správnost těchto listin, ve smyslu existence práv a povinností založených oproti jejich podpisu, „křížově“ potvrzují další důkazy. V tomto směru může soud do značné míry odkázat na závěry z předchozích dvou bodů. Skutečnost, že žalovaný právo k užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno] sjednal s československým státem, zastoupeným příslušným státním podnikem z úseku lesního hospodářství, jen na dobu určitou, konkrétně pro období do 31. 12. 1992, více než dostatečně ilustrují závěry ze shora opakovaně označených správních řízení, v nichž bylo toto zjištění opakovaně zdůrazňováno. Přičemž správní orgány v době svého rozhodování, cca před 27 až 31 lety, nepochybně měly podstatně jednodušší přístup k příslušné dokumentaci. Obdobně také lze opětovně odkázat na zápis z 9. 8. 1993, oproti jehož podpisu, evidentně s odkazem na práva a povinnosti dřív sjednané, žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO], resp. jeho zástupkyni, [tituly před jménem] [Anonymizováno], požádal o podpis/sjednání „další nájemní smlouvy“. I existenci Nájemní smlouvy 1963, ve smyslu práv a povinností jejím prostřednictvím sjednaných, dále potvrzuje i taktéž již výše uvedené zjištění, že doba 10 letého nájmu koresponduje s dobou 10 let, na níž bylo samostatným rozhodnutím (toto žalovaní, ač i z pohledu soudu na samé hraně čitelnosti, paradoxně nezpochybňovali) povoleno dočasné odlesnění pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno] (osobě obývající stejnou adresu). Nepřímo soud také vyhodnotil i časovou návaznost období užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno] (tj. 1963 – 1972, s evidentní 10 letou mezerou, a 1983 – 1992). Účelovosti námitky, týkající se pravosti a správnosti Nájemní smlouvy 1963 a Dohody 1985 (taktéž sporované stavební povolení č. j. [Anonymizováno] bylo pro účely řízení zajištěno v originále), dále přisvědčuje i skutečnost, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] tytéž listiny (opět jako kopie) předložil i v řízení sp. zn. [spisová značka] a zde je žalovaný ani jeho zástupce nijak nesporovali. Ačkoli se jednalo o období, kdy obě tyto listiny byly podstatně aktuálnější.

31. Z hlediska právního hodnocení námitky, vztahující se k pravosti a správnosti Dohody 1985 i Nájemní smlouvy 1963 (res. jejich fotokopií), soud uzavírá, že dokazování kopiemi/scany listin obecně je legitimním i legálním postupem (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 801/2005 ze dne 30. 8. 2006), není-li konkrétním způsobem zpochybněno (viz např. navazující závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3646/2018 ze dne 27. 11. 2018). S tím, že v konkrétním případě je tomu právě naopak, neboť, jak soud rozvedl výše, pravost a správnost Nájemní smlouvy 1963 i Dohody 1985, resp. existenci práv a povinností založených oproti jejich podpisu, je možné dovodit i z dalších důkazů přímého i nepřímého charakteru, jakož i, nepřímo, ze zjištění, že v předchozím řízení sp. zn. [spisová značka] žalovaný fotokopie týchž listin co do správnosti či pravosti nesporoval. Nadto také soud nepominul, že v případě Nájemní smlouvy 1963 jde o listinu starou cca 60 let a v případě Dohody 1985 o listinu starou cca 38 let. K prokázání existence jejich prostřednictvím sjednaných práv a povinností tedy postačuje nižší míra pravděpodobnosti než, jednalo-li by se o listiny soudobé (obdobně viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4369/2017 ze dne 24. 1. 2018). Toliko pro doplnění též soud považuje za vhodné uvést, že vzhledem ke stáří Nájemní smlouvy 1963 i Dohody 1985 (i skutečnosti, že žalovaní dosud od nich odvozená práva a povinnosti nikdy nesporovali), by bylo na místě na žalované přenést důkazní břemeno stran jejich obsahu, zpochybňovali-li jej (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1400/2004 ze dne 3. 2. 2005). Toho nicméně za podmínek projednávané věci nebylo zapotřebí, neboť existence práv a povinností, sjednaných z titulu Nájemní smlouvy 1965 i Dohody 1985, jak již soud uvedl, byla prokázána též dalšími důkazy.

32. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

33. Podle § 3074 odst. 1 o. z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

34. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

35. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

36. Podle § 1086 odst. 1 a 2 o. z. kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu ji nezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo po zřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu. (2) Soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek do vlastnictví zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu.

37. Podle § 2230 odst. 1 a 2 o. z. užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

38. Podle § 2221 odst. 1 o. z. změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.

39. Podle § 3055 odst. 1 o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

40. Podle § 397 odst. 1, 2, 3 zákona č. 40/1964, občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném k datu 11. 11. 1985, tj. k datu podpisu Dohody 1985, nemovitost nebo její část lze dohodou přenechat jinému k dočasnému užívání. (2) Ten, jemuž byla nemovitost k dočasnému užívání přenechána, smí ji užívat jen dohodnutým způsobem, a není-li nic dohodnuto, obvyklým způsobem odpovídajícím účelu, kterému nemovitost slouží. (3) Za užívání lze dohodnout přiměřenou náhradu.

41. Podle § 398 zákona č. 40/1964, občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném k datu 11. 11. 1985, tj. k datu podpisu Dohody 1985, užívání skončí uplynutím doby, na kterou bylo dohodnuto. Není-li doba určena, skončí užívání uplynutím doby, v níž bylo anebo mohlo být dosaženo účelu, ke kterému byla nemovitost do užívání přenechána. Je-li však nemovitosti užíváno v rozporu s dohodnutým nebo s obvyklým způsobem, lze požadovat, aby užívání bylo skončeno ihned.

42. Podle § 853 obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 1992, občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.

43. Podle § 663 obč. zák., ve znění účinném k datu 22. 11. 1996, nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

44. Podle § 676 odst. 1 a 2 obč. zák., ve znění účinném k datu 22. 11. 1996, nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. (2) Užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.

45. Podle § 129 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

46. Podle § 134 odst. 1 a 3 obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. (3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

47. Podle § 11 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění účinném k datu vydání rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], tj. k datu 28. 12. 1992 (i nabytí jeho právní moci, tj. k 19. 2. 1993), pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že (c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, (d) na pozemku byla zřízena zahrádková nebo chatová osada,10 48. Podle § 11 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění účinném po datu 1. 7. 1993, pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že (c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, 9b nebo dočasnou, 9c nebo jednoduchou, 9d nebo drobnou 9e a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, (d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada 10 nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, 49. Podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o půdě, ve znění účinném k datu vydání rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], tj. k datu 28. 12. 1992 (i nabytí jeho právní moci, tj. k 19. 2. 1993) (1) nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. (2) Dohoda podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení.

50. S ohledem na skutkové závěry uvedené výše soud, po právní stránce, shledal uplatněný nárok na odstranění chaty č. p. [Anonymizováno] z pozemku č. [hodnota], jakož i korespondující nárok na vyklizení pozemku č. [hodnota], důvodným a řádně uplatněným (k formulaci návrhu na odstranění stavby z pozemku viz např. dosud citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1997/2000 ze dne 9. 10. 2000).

51. Při právním hodnocení uplatněného nároku vzal soud v úvahu, že žalovaní pozemek č. [hodnota], na němž stojí jejich chata č. p. [Anonymizováno] (samostatná nemovitá věc s odlišným právním režimem, než pozemek pod ní, ve smyslu § 3055 odst. 1 o. z.), v období od 22. 11. 1996 do 31. 12. 2019 užívali toliko v režimu užívání dočasného, a to za úplatu, jíž odváděli jeho vlastníkovi. Vzájemně korespondující právo užívat v časově omezeném úseku nemovitou věc (pozemek) a povinnost platit za takové užívání finanční plnění odpovídá právům a povinnostem z nájmu, který žalovaný s právním předchůdcem žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], k datu 22. 11. 1996, ve smyslu § 663 obč. zák., sjednal z titulu Nájemní Smlouvy 1996 pro období do 31. 12. 1999. Přičemž následně, počínaje od 1. 1. 2000, docházelo, ve smyslu § 676 odst. 2 obč. zák., k automatické prolongaci práv ze sjednaného nájmu, a to vždy o jeden rok a až do konce platnosti a účinnosti obč. zák. Poté, počínaje od 1. 1. 2014, se práva ze sjednaného nájmu, ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z., sice nově začala řídit právní úpravou o. z., na režimu opakovaně nastupující tzv. automatické prolongace však změna právní úprava neměla vliv, neboť o. z., ve smyslu § 2230 odst. 1 o. z., institut automatické prolonagce převzal a její účinky tak ve vztahu k užívání pozemku č. [hodnota], ve prospěch žalovaného (jako jediného nájemce), nastupovaly i nadále, opět vždy na dobu jednoho roku. Na tomto stavu nic nezměnila ani skutečnost, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] v roce 2017 mj. i pozemek č. [hodnota] převedl na žalobce, neboť na toho práva a povinnosti ze sjednaného a opakovaně prolongovaného nájmu, přešla, ve smyslu § 2221 odst. 1 o. z. Žalobce nicméně, v souladu s podmínkami, vymezenými v § 2230 odst. 2 o. z., oba žalované (ačkoli žalovaná nikdy nájemcem pozemku č. [hodnota] nebyla), dopisem z 29. 11. 2019 (měsíc před koncem dalšího o roku, o který byl nájem dodatečně prolongován) vyrozuměl, že na další prolongaci nemá zájem a takto vyloučil, aby se nájem, založený Nájemní smlouvou 1996, prolongoval i pro následující období.

52. Počínaje od 1. 1. 2020 tedy žalovaní, potažmo žalovaný sám (jediný nájemce), jako vlastníci chaty č. p. [Anonymizováno], bez ohledu na v mezidobí proběhnuvší změnu vlastníka pozemku č. [hodnota] (shodně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1690/2004 ze dne 6. 6. 2005), ztratili právní titul k užívání pozemku č. [hodnota], tj. k pozemku pod touto chatou. V důsledku této skutečnosti současně zanikl i občanskoprávní právní titul žalovaných mít na pozemku č. [hodnota] stavbu chaty č. p. [Anonymizováno], a žalobce tedy jednal po právu, domáhal-li se cestou vlastnické, revindikační, žaloby, smyslu § 1040 odst. 1 o. z., jejího odstranění (obdobně viz dosud citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 240/97 ze dne 1. 7. 1999, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 72/2000 civ., z aktuálních rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3646/2021 ze dne 14. 3. 2023). Od okamžiku, kdy zanikl právní poměr z Nájemní smlouvy 1996, totiž střet vlastnického práva žalobce k pozemku č. [hodnota] a vlastnického práva žalovaných k chatě č. p. [Anonymizováno] nelze hodnotit jako střet dvou rovnocenných práv, jimž by měla být poskytována totožná ochrana (jak namítali žalovaní), neboť tento: „přístup vychází z mechanického hodnocení věci a opomíjí skutečnost, že ten, kdo stavěl na cizím pozemku na základě obligačního práva, musel nutně počítat s tím, že toto právo není časově neomezené a vědomě na sebe vzal rizika z toho plynoucí; …. Neposkytnutí ochrany právu vlastníka pozemku, který pozemek přenechal jinému jen dočasně, příp. s možností výpovědi (ať již dohodnutou písemně nebo vyplývající ze zákona), by bylo (v podstatě časově neomezeným) omezením jeho práva, které by nesplňovalo podmínky, stanovené v čl. 11 LPS“ (citace viz dosud citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2261/2001 ze dne 19. 5. 2003, z hlediska ústavně právního rozměru projednávané problematiky shodně též dosud citované závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 22/01 ze dne 2. 4. 2001, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 55/2001 USn.).

53. Ani argumentaci žalovaných, že byla chata č. p. [Anonymizováno] zbudována z titulu stavebního povolení, jehož platnost není časově omezena, má přiděleno č. p. a pozemek pod ní není evidován jako pozemek lesní, soud neshledal za podmínek projednávané věci relevantní. Obsah stavebního povolení, povahu veřejnoprávní evidence stavby ani veřejnoprávní režim užívání pozemku pod ní, nelze zaměňovat s občanskoprávním titulem, opravňujícím vlastníka mít stavbu na cizím pozemku (obdobně viz např. závěry již uvedeného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3646/2021 ze dne 14. 3. 2023, potvrzené usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1584/23 ze dne 26. 9. 2023). Takovým občanskoprávním titulem byla za podmínek projednávané věci, naposledy, pouze a výlučně Nájemní Smlouva 1996, jejíž právní účinky pominuly k datu 31. 12. 2019. Právě časově omezené užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno] též přirozeně limitovalo i dobrou víru žalovaných, neboť ti si museli být vědomi skutečnosti, že po skončení časově omezeného práva užívání budou muset pozemek č. [hodnota] vyklidit a chatu č. p. [Anonymizováno] odstranit. Z tohoto důvodu není možné akceptovat, že by snad žalovaným, ve smyslu § 1086 o. z., mohlo, byť i analogicky, vzniknout právo na odkup pozemku č. [hodnota], jak taktéž namítali (obdobně viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1070/2016 ze dne 7. 9. 2016).

54. Přičemž je třeba doplnit, že dle výše uvedených skutkových závěrů byl občanskoprávní titul k užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno] dočasného charakteru vždy. I její samotné zbudování ostatně představovalo toliko časově omezenou výjimku, jak lze doložit s odkazem na rozhodnutí o odlesnění z roku 1962, které bylo nejprve povoleno pouze na dobu 10 let. Samo užívání chaty č. p. [Anonymizováno] na cizím pozemku bylo z občanskoprávního hlediska ošetřeno nejprve na 10 let z titulu Nájemní smlouvy 1963 (1963 - 1972). Dalších deset let (1973 1982) pak sice není zdokumentováno, nicméně poté již bylo užívání ošetřeno opět na dalších 10 let krytých Dohodou 1985 (1983 - 1992). Načež (v rozmezí let 1993 - 1996) žalovaný s [tituly před jménem] [jméno FO] soudně i mimosoudně řešil sjednání další nájemní smlouvy (obsah spisu sp. zn. [spisová značka]), konkrétně Nájemní smlouvy 1996 (sjednané opět pouze na dobu určitou, pro období do 31. 12. 1999), jejíž účinnost se sice v důsledku zákonné prolongace protáhla až do 31. 12. 2019, avšak koncipované pouze na dobu určitou (tak jako smlouvy, jež v totožném období [tituly před jménem] [Anonymizováno] sjednal např. s [jméno FO] či s [jméno FO]). Na straně žalovaných tak od data, kdy v roce 1982 chatu č. p. [Anonymizováno] jako manželé společně nabyli, nemohl být založen žádný předpoklad, že ji budou moci užívat po dobu neurčitou, neboť doba užívání byla vždy časově limitována. Byť s výhradou možného prodloužení, jež však přirozeně, v mezích smluvní autonomie, nelze vůči ani jedné ze smluvních stran vynucovat. Jinak řečeno, žalovaní si vždy museli být vědomi skutečnosti, že po skončení časově omezeného nájmu (resp. před tím práva z dočasného užívání, ve smyslu § 397 odst. 1 obč. zák.) ztratí právo pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] užívat a vlastník pozemku se bude moci domáhat jeho vyklizení, vč. odstranění chaty, k němuž se ostatně sami žalovaní (resp. sám žalovaný) v Dohodě 1985 sami zavázali právě pro případ, nebudeli právo časově omezeného užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno] dále prodlouženo.

55. Ani další procesní obranu žalovaných soud důvodnou neshledal: 56. (k tvrzenému vydržení práva, obdobnému právu stavby, k pozemku č. [hodnota]). V tomto směru je třeba, opět v návaznosti na skutková zjištění, konstatovat, že žalovaní ve vztahu k právu užívat pozemek č. [hodnota] pro účely umístění chaty č. p. [Anonymizováno], nikdy, snad s výjimkou krátkého období od ledna do srpna 1993 (nedosahujícího však délky zákonné vydržecí doby 10 let ve smyslu § 134 odst. 1 obč. zák.), vůbec nevykonávali držbu, ve smyslu § 129 odst. 1 obč. zák. Již prvotní předpoklad existence vydržení tak nebyl splněn, a nebylo tedy na místě podrobněji přezkoumávat další podmínky vydržení, např. oprávněnost/dobrověrnost toliko tvrzené držby (obdobně viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5756/2015 ze dne 14. 12. 2016). Podmínkou existence držby (shodně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 728/2000 ze dne 17. 1. 2002) je totiž nejen faktické ovládání držené věci/práva (tzv. corpus posidendi, tzv. detence), ale též vnitřní přesvědčení držitelů, že věc/právo, kterou/které fakticky ovládají, jim patří a takto neomezují právo žádné další osoby vlastníky (tzv. animus posidendi). Žalovaní však již od data 11. 11. 1985, poté, co žalovaný podepsal Dohodu 1985, nabyli povědomí, že tehdejší vlastník, československý stát, má o pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] zájem a není jej ochoten žalovaným přenechat k užívání bez dalšího. Dlužno též dodat, že do 31. 12. 1991 nebylo možno vlastnické právo vydržením nabýt, jelikož institut vydržení byl do obč. zák. vložen s účinností od 1. 1. 1992, možné bylo toliko započtení předchozí vydržecí doby. Právě s ohledem na postoj československého státu, tehdejšího vlastníka, ostatně byla sjednána Dohoda 1985, s účinky platnými do 31. 12. 1992. S tím, že poté žalovaní, až do 22. 11. 1996 (do data sjednání Nájemní smlouvy 1996), pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] sice užívali bez právního titulu a s vědomím vlastníka, nejednalo se však o užívání, jež by vlastník pozemku č. [hodnota] akceptoval mlčky. Již v srpnu 1993 (jak dokládá zápis založený na čl. 27 připojeného spisu sp. zn. [spisová značka]) začal [tituly před jménem] [Anonymizováno], prostřednictvím [tituly před jménem] [Anonymizováno], stran užívání pozemku č. [hodnota] se žalovaným jednat o sjednání nájemní smlouvy a již z této skutečnosti bylo evidentní, že vlastník pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno] svá vlastnické práva hají, není ochoten se jich vzdát a žádá za užívání tohoto pozemku náhradu. Žalovaní tedy, přinejmenším od 11. 11. 1985, s výjimkou krátkého období od ledna do srpna 1993, k pozemku č. [hodnota], resp. k právu mít na něm chatu č. p. [Anonymizováno], vykonávali jen tzv. detenci a jimi tvrzené právo, obdobné právu stavby, zde tudíž nemohli vydržet. 57. (k namítaným vadám restitučního řízení i jeho namítaným následkům) Žalovaní dále, s odkazem na § 11 odst. 1 písm. c) a d) zákona o půdě, ve znění účinném k datu restitučního rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] (a na navazující rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech vedených pod sp. zn. sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), namítali, že správní orgán v rozporu s uvedeným ustanovením schválil dohodu, z jejíhož titulu byl mj. i pozemek č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO], právnímu předchůdci žalobce, ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o půdě, v restitučním řízení vydán. V tomto aktu spatřovali žalovaní křivdu, která dle jejich názoru, a ve smyslu jimi citovaných rozhodnutí Ústavního soudu, zabraňovala tomu, aby byli nuceni pozemek č. [hodnota] vyklidit a odstranit chatu č. p. [Anonymizováno]. S takto předestřeným právním názorem se však soud neztotožnil 58. Předně je třeba konstatovat, tak jak již dřív opakovaně konstatovaly správní orgány (viz závěry výše, ve skutkovém hodnocení), že pozemky vydané [tituly před jménem] [jméno FO], vč. pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno], nebylo možno po právní stránce kvalifikovat jako zastavěné, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, ve znění účinném k datu restitučního rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]. Chaty zde stojící, vč. chaty č. p. [Anonymizováno], totiž byly stavbami toliko dočasnými, na něž se výluka zakotvená v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, ve znění účinném k datu restitučního rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], nevztahovala (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3457/2007 ze dne 4. 11. 2009). Pokud jde o závěr o „dočasnosti“ stavby chat, zbudovaných na pozemcích vydaných v restituci [tituly před jménem] [jméno FO], vč. chaty č. p. [Anonymizováno], může soud odkázat na závěry uvedené v bodech č.53 a č. 54, kde rozvedl, že „dočasnost“ jejich stavby i existence je na místě odvodit nikoli z charakteru veřejnoprávního povolení o přípustnosti stavby („stavebního povolení“), ale z dočasného charakteru občanskoprávního titulu, od něhož jeden každý vlastník může odvozovat své právo mít na cizím pozemku stavbu, jako samostatnou nemovitou věc (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2873/2007 ze dne 5. 3. 2009).

59. Pokud pak jde o namítanou kolizi restituce s existencí „chatové osady“, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě, ve znění účinném k datu restitučního rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], může soud obdobně jako dřív správní orgány, konstatovat, že k takové kolizi za podmínek projednávané věci nedošlo. Soud při této úvaze zhodnotil, že Okresní úřad v [adresa] vydal restituční rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] (a toto též nabylo právní moci) v době do 30. 6. 1993, kdy t. č. účinné znění § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě jako výluku pro vydání pozemku v restituci označovalo „chatovou osadu“ s parametry dle zde učiněné poznámky č. 10 (pozn. této poznámce, resp. odkazu následně přiznal normativní povahu mj. i Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 203/94 ze dne 20. 12. 1995, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS jako č. 88/1995 USn.), vztahující se k chatovým osadám zřízeným v režimu vyhlášky č. 83/1976 Sb., ve znění vyhlášky č. 45/1979 Sb., vydaných k provedení zákona č. 50/1976 Sb. Skutečnost, že by se předmětná výluka měla vztahovat i k „chatovým osadám“ zřízeným před účinností naposledy označených předpisů, tj. před 1. 10. 1976, byla do § 11 odst. 1 písm. d) zakotvena až s účinností po 30. 6. 1993. Tedy poté, co rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] nabylo k 19. 12. 1993 právní moci (na rozdíl rozsahu výluky zakotvené v § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě ve znění účinném do 30. 6. 1993 a po 1. 7. 1993 narazil mj. i Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 5940/2016 ze dne 28. 2. 2017). Jestliže tedy Okresní úřad v [adresa] rozhodnutím č. j. [Anonymizováno], pravomocně k datu 19. 2. 1993, vydal [tituly před jménem] [jméno FO] pozemky, vč. současného pozemku č. [hodnota], na nichž se t. č. nacházely rekreační chaty budované v 60 letech, mj. i chata č. p. [Anonymizováno] (zbudovaná na základě rozhodnutí z roku 1962 a kolaudovaná v roce 1965), postupoval t. č. v souladu s platnou právní úpravou restitučního řízení, v režimu zákona o půdě. Tím spíše, jednalo-li se o chaty budované, jak konstatovalo mj. rozhodnutí Ministerstva zemědělství č. j. [Anonymizováno] z přezkumného řízení, na základě individuálních povolení, v režimu „dočasného užívání“ pozemků pod nimi a bez předchozí jednotící koncepce (v podobě předchozího územního rozhodnutí na umístění celé skupiny chat, [tituly před jménem] [Anonymizováno] v rozkladu poukazoval toliko na územní rozhodnutí vydané až v roce 1970, taktéž před účinností č. 83/1976 Sb., ve znění vyhlášky č. 45/1979 Sb.). Z tohoto důvodu se také soud dále nezabýval faktickými okolnostmi, na něž žalovaní taktéž poukazovali, totiž, zda a v jakém rozsahu byla skupina chat na restituovaných pozemcích oplocena a zda měla či neměla společný zdroj elektrické energie.

60. Odhlédnuto od rozboru provedeného v bodu předchozím, představujícím rozbor formálního vyhodnocení rozsahu výluky z restituce, zakotveného § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě, ve znění účinném do 30. 6. 1993, se soud dále zabýval též tím, jaké byly faktické okolnosti, za nichž Okresní úřad v [adresa] rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] rozhodl o vydání pozemků [tituly před jménem] [jméno FO]. I v tomto směru však soud dovozuje, že ve prospěch vydání pozemků svědčily specifické okolnosti projednávané věci (k nutnosti zohlednit ve sporech z restitučních předpisů specifický skutkový kontext restitucí viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2502/2008 ze dne 30. 4. 2009). Obdobně jako správní orgány dřív, nemohl soud pominout, že chataři, vč. žalovaných, byli oprávněni pozemky pod chatami na pozemcích, nyní zapsaných na LV [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], vč. pozemku č. [hodnota], užívat jen do 31. 12. 1992, a to v režimu dočasného užívání, ve smyslu § 397 odst. 1 obč. zák. (účinného do 31. 12. 1991). K datu právní moci rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] (19. 2. 1993) tak již byl mj. i pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno] pro účely umístění této chaty užíván bez právního titulu a žalovaní, resp. žalovaný (jako strana Dohody 1985), byli povinni, v souladu se sjednanou Dohodou 1985, činit kroky k odstranění chaty, jelikož k prodloužení práv a povinností z Dohody 1985 zjevně nedošlo. V tomto směru soud sice nepřehlédl, že byl institut dočasného užívání, ve smyslu § 397 odst. 1 obč. zák., zrušen s účinností k 1. 1. 1992. Na stranu druhou však soud vzal v úvahu, že pokud by na tento právní vztah od 1. 1. 1992 začal, byť analogicky, ve smyslu § 853 obč. zák., v plném rozsahu (tedy nad rámec společných znaků, úplatnosti a dočasnosti) aplikovat práva z nájmu (zakotveného do obč. zák. právě od 1. 1. 1992, jakožto právního institutu obecně nejbližšího obdobně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 894/2001 ze dne 20. 12. 2001), vč. např. možnosti zákonné prolongace, ve smyslu § 676 odst. 2 obč. zák., jednalo by se o postup, kterým by soud z Dohody 1985 žalovaným, resp. žalovanému, přiznal více práv, než kolik jich zde bylo reálně zakotveno. Právní úprava dočasného užívání v § 398 obč. zák., účinného do 31. 12. 1992 (na rozdíl od § 676 obč. zák.), totiž možnost zákonné prolongace neupravovala a taková varianta nebyla ujednána ani v Dohodě 1985. Lze tedy uzavřít, že Okresní úřad v [adresa] rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] vydal [tituly před jménem] [jméno FO] pozemky, mj. i pozemek pod chatou č. p. [Anonymizováno], za situace, kdy zde stojící chaty představovaly z občanskoprávního hlediska neoprávněné stavby, jejichž odstranění se bylo možno domáhat i soudně.

61. Pokud tedy došlo k vydání pozemků dřív, než byla vyřešena otázka zde stojících, t. č. neoprávněných staveb (i chaty č. p. [Anonymizováno]), šlo ze strany správního orgánu nepochybně o alibismus, kdy si „umyl ruce“ nad osudem zde stojících chat, vč. chaty č. p. [Anonymizováno]. Toto ostatně Okresní úřad v [adresa] v rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] nepřímo připustil, když uvedl, že otázka vztahů restituenta a vlastníků chat bude otázkou jejich občanskoprávních vztahů. Současně se však jednalo o takový výklad, kdy správní orgán restituční předpisy, zde zejména t. č. účinný § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě, vyložil tak, aby byl ve prospěch restitučního nároku. Což lze považovat za princip správný a obecně platný (obdobně viz např. dosud citované závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 176/03 ze dne 14. 7. 2004, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS jako č. 96/2004 USn.). Přičemž, jestliže [tituly před jménem] [Anonymizováno], z titulu následně sjednaných smluv (např. žalovanému z titulu Nájemní smlouvy 1996), umožnil chatařům další užívání pozemků pod jejich chatami, a v konečném důsledku i chat samotných, jednalo se z jeho strany o akt dobré vůle, k němuž vůbec nebyl povinen.

62. Ani procesní námitky, jež žalovaní vznesli ve vztahu k rozhodnutí Okresního úřadu v [adresa] č. j. [Anonymizováno], soud důvodnými neshledal. Se žalovanými se lze ztotožnit v tom smyslu, že žalované, i dle rozdělovníku připojeného k rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], skutečně předmětné rozhodnutí (jakož i rozhodnutí navazující) nebylo doručováno. Ačkoli nepochybně i žalovaná, jako spolumajitelka chaty č. p. [Anonymizováno] (t. č. v režimu bezpodílového jmění manželů) v restitučním řízení mohla (avšak nemusela) práva účastníka vykonávat (obdobně viz např. závěry již výše označeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 203/94 ze dne 20. 12. 1995, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS jako č. 88/1995 USn.) Dle názoru soudu však popsaný formální nedostatek nemůže právní moc č. j. [Anonymizováno] ovlivnit. Tím spíše ne po více než 30 letech od data, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci a vyvolává právní účinky. Předně je třeba konstatovat, že správní orgán v souvislosti s restitučním řízením po právu jednal především se žalovaným (manželem žalované), který byl t. č. evidován jako uživatel jednoho z restituovaných pozemků (právě on a nikoli žalovaná podepsal Dohodu 1985). Žalovaný, kterého správní orgán obesílal, se ostatně podílel i na některých řízeních spočívajících s přezkumem č. j. [Anonymizováno]. Sama žalovaná pak nikdy neprojevila zájem práva účastníka v restitučním řízení uplatňovat a v zákonných lhůtách, až do data vyhlášení rozsudku v nyní projednávané věci, nevznesla žádné opravné prostředky (k nutnosti uplatňovat i v rámci restitučního řízení dostupné opravné prostředky v zákonných lhůtách viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 373/99 ze dne 4. 4. 2001 ze skutkově obdobné věci týkající se nedoručení některých restitučních rozhodnutí). Ačkoli k tomu byla povinna, přinejmenším bez zbytečného odkladu poté, co o svém opomenutí správním orgánem dozvěděla. Přirozeně, měla-li kdy vůbec reálný zájem práva účastníka restitučního řízení uplatňovat. 63. (k namítanému porušení dobrých mravů a zneužití práva) Ani poslední linii procesní obrany vymezené žalovanými, namítané zneužití práva žalobce, ve smyslu § 8 o. z., a související porušení dobrých mravů, soud neshledal důvodnou. Se žalovanými se sice lze ztotožnit v tom rozsahu, že i vlastnická žaloba může představovat akt zneužití práva (shodně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 89/2019 ze dne 27. 2. 2019). Musí jít ovšem o případ výjimečné povahy, založený okolnostmi konkrétní projednávané věci. Takové okolnosti však soud za podmínek projednávané věci neshledal. Jak již soud konstatoval výše, žalobce, jako vlastníka, není soud ani jiný orgán oprávněn donutit k tomu, aby se žalovanými prodloužil nájem pozemku, na němž stojí chata č. p. [Anonymizováno], či jim tento pozemek dokonce odprodal nebo jej jakkoli zatížil. Samotnou skutečnost, že žalobce, jako vlastník, nechce se žalovanými nájem (dřív vždy sjednávaný na dobu určitou) prodloužit, tak bez dalšího jednáním v rozporu s dobrými mravy není a není aktem zneužití práva (obdobně viz závěry v rámci ještě citlivější bytové agendy, vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 585/2011 ze dne 9. 2. 2012). Právě naopak, pokud žalovaní, jen z titulu dlouhodobosti užívání pozemku pod chatou č. p. [Anonymizováno], pro sebe vyžadují specifické zacházení, přisvědčuje takový postoj spíše závěru, že tito, sice lidsky pochopitelně, avšak bez jakékoli právní opory, pro sebe vyžadují zacházení, na které nemají žádný právní nárok. V podstatě tentýž závěr lze navíc učinit ve vztahu k námitce, že chata č. p. [Anonymizováno] představuje hodnotnou věc, jejímž zničením žalovaným vznikne velká majetková ztráta. V tomto směru je třeba zvážit, že žalovaní, jak soud opakovaně konstatoval výše, mohli mít chatu na cizím pozemku vždy jen dočasně a z vůle jeho vlastníka. Žalovaní tedy, naopak, měli (a mohli) předpokládat, že může přijít okamžik, kdy nájem nebude prodloužen a oni budou nuceni, nedohodnou-li se jinak, tuto chatu odstranit. Vybudovali-li přesto na cizím, dočasně pronajatém, pozemku stavbu trvalejšího charakteru a ve větší hodnotě, jde o postup, který je na místě přičíst právě k tíži žalovaných. Již [tituly před jménem] [Anonymizováno], jak sdělil ve svém písemném vyjádření (a jak potvrdila i svědkyně [jméno FO]), ostatně chatařům vytýkal, že své užívací právo konzumují nad sjednaný rámec a budují zde i další příslušenství neodpovídající povaze jejich užívání (záhony, přístřešky apod.)

64. Z hlediska argumentace žalovaných soud dále považuje za vyvrácené, že by šlo o cílený útok vůči jejich osobám, daný snad i tím, že jsou snad i z důvodu vyššího věku „zranitelnějšími“. V tomto směru soud za řízení zjistil, že výzvu k vyklizení a odstranění jedné z jeho chat (ač aktuálně nebylo iniciováno soudní řízení) žalobce, prostřednictvím svého zástupce, zaslal i podstatně mladšímu [jméno FO], vůči kterému se navíc současně soudní cestou domáhá i zaplacení plnění za užívání pozemku pod jednou z jeho chat (jakožto bezdůvodného obohacení). Naopak, vůči manželům [jméno FO], kteří jsou starší než žalovaní a chatu v též lokalitě užívají déle než žalovaní, žalobce aktuálně žádné soudní řízení nevede. Lze tedy uzavřít, že z hlediska objektivních znaků případu jednání žalobce žádné morálně zvrácené sklony nevykazuje. Žalobce sám navíc žalovaným přislíbil, a soud toto, ve výroku I. i II rozsudku, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., zohlednil, že jim k vyklizení pozemku č. [hodnota] a odstranění chaty č. p. [Anonymizováno] poskytne lhůtu 5 let, podstatně převyšující zákonnou pariční lhůtu. Ve své podstatě se tedy, ve vztahu k žalovaným, jedná o prodloužení možnosti pozemek č. [hodnota] i chatu č. p. [Anonymizováno] užívat po několik dalších let a připravit se na nutnost pozemek vyklidit a chatu odstranit (důsledkem nutnosti zohlednit citlivé postavení osoby povinné vyklidit nemovitost je i v případě citlivější, bytové agendy, zpravidla právě stanovení delší lhůty k vyklizení - viz např. závěry stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 6/2009 ze dne 14. 10. 2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 6/2010 civ.).

65. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žalobci přiznal právo na jejich náhradu, neboť tento v řízení v plném rozsahu uspěl. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby poskytnutého ve věci soud, s přihlédnutím k povaze nárokovaného plnění, ve smyslu § 9 odst. 1 (k použití tohoto ustanovení ve věcech odstranění stavby, resp. vyklizení viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 489/2012 ze dne 29. 8. 2013 Sb., publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako rozhodnutí R 41/2014 civ.) ve spojení s § 7 bodem 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), určil částkou 1 500 Kč. Náhrada nákladů žalobce tak v konkrétním případě zahrnuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a náhradu za zastupování advokátem. Náhrada za zastupování sestává z (i.) odměny za 11 úkonů právní služby po 1 500 Kč, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy, sepis doplnění žaloby, učiněného k výzvě soudu dle § 118a o. s. ř., účast na čtyřech řádných soudních jednáních, z nichž dvě zahrnovala 2 započaté dvouhodiny, a sepis závěrečné řeči), (ii.) 11 paušálních náhrad po 300 Kč za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 11 x 300 Kč, (iii.) náhrady za promeškaný čas, dle § 14 odst. 3 a. t. 16 x 100 Kč, související se 4 provedenými cestami zástupce žalobce místa sídla v [Anonymizováno] k soudnímu jednání do Nymburka a zpět (vždy po 4 půlhodinách na jednu cestu), v délce 4 x 2 x cca 60 km (při udávaném trvání cca 50 minut až 1 hodina), (iv.) cestovného za 4 cesty v délce 4 x 2 x 60 km (824 Kč dne 6. 12. 2022, 814 Kč dne 15. 8. 2023 a 13. 10. 2023, 886 Kč dne 19. 1. 2024), jež zástupce žalobce uskutečnil z místa jeho sídla v [Anonymizováno] k soudnímu jednání v Nymburce a zpět, kdy tyto cesty byly provedeny osobním automobilem RZ [SPZ], tov zn. [Anonymizováno], s udávanou kombinovanou spotřebou motorové nafty na 100 km 4,6 l (dne 6. 12. 2022 při nákladech amortizace 4,70 Kč za 1 km a normované ceně motorové nafty ve výši 47,10 Kč za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 511/2021 Sb., pro cesty ze dnů 15. 8. 2023 a 13. 10. 2023 při nákladech amortizace 5,20 Kč za 1 km a normované ceně 34,40 Kč za 1 l motorové nafty, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 467/2022 Sb., a pro cestu ze dne 19. 1. 2024 při nákladech amortizace 5,60 Kč za 1 km a při normované ceně motorové nafty ve výši 38,70 Kč za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 398/2023 Sb.), to vše (v.), vyjma částky soudního poplatku, navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o 5 195 Kč, jejímž je zástupce žalobce plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení, vč. náhrady za soudní poplatek, činí 34 933 Kč.

66. Ve věci náhrady nákladů soud dále, ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř., rozhodl též o jejich dílčí separaci, a to ve vztahu k jednání ze dne 11. 4. 2023, jehož konání bylo zmařeno v důsledku dopředu neomluvené neúčasti zástupce žalobce. Za toto zmařené jednání žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náleží náhrada za právní zastoupení, sestávající z náhrady za 1,6 úkonu právního zastoupení po 1 500 Kč (účast na zmařeném soudním jednání, při zastupování dvou klientů, ve smyslu § 12 odst. 4 a. t.), 1 režijní paušál ve výši 300 Kč za úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t., náhrady za promeškaný čas, dle § 14 odst. 3 a. t. 4 x 100 Kč, související s 1 provedenou cestou zástupce žalovaných z místa sídla v [adresa] k soudnímu jednání do Nymburka a zpět (vždy po 4 půlhodinách na jednu cestu), v délce 2 x cca 74 km (při udávaném trvání cca 53 minut), (iv.) cestovného za 1 cestu v délce 2 x 74 km (1 266 Kč dne 11. 4. 2023), jíž zástupce žalovaných uskutečnil z místa jeho sídla v [adresa] k soudnímu jednání v Nymburce a zpět, kdy tato cesta byla provedena osobním automobilem RZ [SPZ], tov zn. [Anonymizováno], s udávanou kombinovanou spotřebou motorové nafty na 100 km 7,6 l (dne 11. 4. 2023 při nákladech amortizace 5,20 Kč za 1 km a normované ceně motorové nafty ve výši 44,10 Kč za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 467/2022 Sb.), to vše navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o 916,86 Kč, jejímž je zástupce žalovaných plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 5 282,86 Kč.

67. Náhrady nákladů řízení jsou žalovaní (zavázaní společně a nerozdílně) i žalobce, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř, povinni zaplatit k rukám zástupců protistrany, v totožné 30denní lhůtě ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení