10 C 14/2021-216

Rubrum

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Šibrovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní následující smlouvu: [název žalované] sídlo: [obec a číslo], [ulice a číslo], PSČ [PSČ] zapsaný v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, pod spisovou značkou ALX 851 zastoupen: Mgr. [jméno] [příjmení], likvidátorem [IČO] DIČ: CZ00016918 plátce DPH bankovní spojení: [právnická osoba], č.ú.: [bankovní účet] (dále jen převodce) a [právnická osoba] sídlo: [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, pod spisovou značkou C [číslo] zastoupená: Ing. [jméno] [příjmení], jednatelem společnosti [IČO] DIČ: CZ05127815 neplátce DPH bankovní spojení: Raiffeisenbank, a.s č.ú.: [bankovní účet] (dále jen nabyvatel) (převodce a nabyvatel dále společně i jen jako strany) prohlašují, že jsou zcela způsobilí k právním jednáním a uzavírají tuto smlouvu o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků (dále jen„ smlouva“) I.

1. Převodce prohlašuje, že má právo hospodařit s majetkem České republiky s následujícími nemovitými věcmi, a to: - pozemek parc. [číslo] k.ú. [ulice] [anonymizováno], [územní celek], okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví] vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - sever (dále samostatně i jen jako„ Pozemek 3/1“); - pozemek parc. [číslo] k.ú. [ulice] [anonymizováno], obec Heřmanova Huť, okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví] vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - sever (dále samostatně i jen jako„ Pozemek 4“); (to vše dále společně jen jako„ Nemovité věci“). II.

1. Předmětem této smlouvy je převod Nemovitých věcí uvedených v čl. I. odst. 1 této smlouvy (dále v této smlouvě jen jako„ Předmět převodu“). III.

1. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne 13. 11. 2020, který vypracoval soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ], Znalec v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, zapsaný v seznamu znalců dle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 1981, Spr [číslo] (dále společně jen jako„ Znalecký posudek“) byl Předmět převodu specifikovaný v čl. I. odst. 1 této smlouvy oceněn celkovou částkou 28 441,60 Kč. Ve Znaleckém posudku, který mají obě smluvní strany k dispozici, je Předmět převodu popsán. Nabyvatel prohlašuje, že si Předmět převodu prohlédl, je mu dobře znám jeho stav, seznámil se s předmětným Znaleckým posudkem a Předmět převodu bez výhrad do svého vlastnictví přijímá, a to se všemi právy a povinnostmi. IV.

1. Převodce touto smlouvou převádí nabyvateli Předmět převodu specifikovaný v čl. I. odst. 1 této smlouvy se všemi součástmi, příslušenstvím a právy s vlastnictvím Předmětu převodu spojenými, s nimiž převodce Předmět převodu užíval nebo byl oprávněn užívat, a to v rozsahu, jak on sám převáděný Předmět převodu vlastnil a užíval nebo je oprávněn užívat za celkovou cenu ve výši 28 441,60 Kč (slovy: dvacet osm tisíc čtyři sta čtyřicet jedna korun českých a šedesát haléřů), (dále jen„ Celková cena“) a zavazuje se Předmět převodu nabyvateli předat a umožnit mu nabytí vlastnického práva k němu. Nabyvatel tento Předmět převodu za Celkovou cenu přijímá se všemi právy a povinnostmi s Předmětem převodu spojenými, s nimiž převodce Předmět převodu užíval nebo byl oprávněn užívat, a nabývá do svého výlučného vlastnictví a zavazuje se za něj zaplatit Celkovou cenu způsobem uvedeným v čl. VI. této smlouvy. Smluvní strany prohlašují, že Celková cena sestává ze součtu ceny za Nemovité věci a tvořena je podle Znaleckého posudku a blíže je specifikována takto: - cena Pozemku 3/1 činí 25 484,80 Kč; - cena Pozemku 4 činí 2 956,80 Kč; Tento převod je v souladu s § 56 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, osvobozen od daně z přidané hodnoty. Převodce prohlašuje, že na Předmětu převodu neváznou žádné dluhy, věcná břemena, práva třetích osob ani jiné právní závady vyjma věcných břemen zapsaných k dnešnímu dni v katastru nemovitostí.

V. Vlastnictví k Předmětu převodu přechází na nabyvatele vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu. Právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis dojde příslušnému katastrálnímu úřadu. Strany shodně požadují, aby v katastru nemovitostí byly provedeny změny podle obsahu této smlouvy. Strany berou na vědomí, že svými projevy vyjádřenými v této smlouvě jsou vázány již od okamžiku jejího podpisu. Návrh na povolení vkladu vlastnického práva k nemovité věci do katastru nemovitostí podá nabyvatel.

VI. Převodce touto smlouvou převádí Předmět převodu specifikovaný v čl. I. odst. 1 této smlouvy nabyvateli, jakožto oprávněné osobě, za Celkovou cenu ve výši 28 441,60 Kč (slovy: dvacet osm tisíc čtyři sta čtyřicet jedna korun českých a šedesát haléřů) uvedenou v čl. IV. této smlouvy, na kterou strany k okamžiku povolení vkladu vlastnického práva z této smlouvy do katastru nemovitostí započítávají část nároku nabyvatele v celkové výši 28 441,60 Kč (slovy: dvacet osm tisíc čtyři sta čtyřicet jedna korun českých a šedesát haléřů), (dále jen„ Nárok nabyvatele“), který má nabyvatel vůči převodci z titulu náhrady specifikované v rozhodnutí Ministerstva Zemědělství ČR, [pozemkový úřad], čj. 2092 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] s právní mocí ke dni [datum] a Dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] uzavřené mezi převodcem a Mgr. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [rodné číslo], bytem [adresa], ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřenou mezi Mgr. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [rodné číslo], bytem [adresa], [IČO], sídlem [adresa], [ulice a číslo], [PSČ], ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne 13. 7. 2011 mezi [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], [ulice a číslo], [PSČ] a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [ustanovení právního předpisu EU], [PSČ], a ve spojení s Dohodou o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. října 2011, a dále ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne 21. 3. 2016 mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [ustanovení právního předpisu EU], [PSČ] a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] a smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne 4. 12. 2018 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] a nabyvatelem, a to konkrétně takto: Pohledávka na cenu Pozemku 3/1 z titulu této smlouvy ve výši 25 484,80 Kč se střetává s částí Nároku nabyvatele ve výši 25 484,80 Kč. Pohledávka na cenu Pozemku 4 z titulu této smlouvy ve výši 2 956,80 Kč se střetává s částí Nároku nabyvatele ve výši 2 956,80 Kč. Náklady spojené s uzavřením této smlouvy si hradí každá strana sama. Náklady na Znalecký posudek uhradil nabyvatel v plné výši. Dále se nabyvatel zavazuje uhradit správní poplatek na povolení vkladu do katastru nemovitostí.

VII. Převodce a nabyvatel shodně prohlašují, že si tuto smlouvu před jejím podpisem přečetli, že smlouva byla uzavřena po vzájemném projednání dle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Zjistí-li se, že některé ustanovení této smlouvy nebo její ustanovení je zcela nebo částečně neplatné či nevymahatelné nebo se neplatným či nevymahatelným stane, platnost či vymahatelnost ostatních ustanovení této smlouvy od něj oddělitelných tím nebude dotčena. Strany se zavazují nahradit neplatné či nevymahatelné ustanovení ustanovením novým, které bude platné a vymahatelné, a které bude svým významem odpovídat významu ustanovení původního Nabyvatel bere na vědomí a souhlasí se zveřejněním této smlouvy v registru smluv dle zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinností některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv.

VIII. Tato smlouva je vyhotovena ve třech výtiscích. Smluvní strany potvrzují autentičnost této smlouvy svým podpisem.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 025,89 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 1. 2021 domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní smlouvu o vypořádání restitučního nároku převodem pozemku parc. [číslo] k. ú. [ulice] [anonymizováno], obec Heřmanova Huť, okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví] vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], v ceně 25 484,80 Kč (dále samostatně i jen jako„ Pozemek 3/1“), a pozemku parc. [číslo] k. ú. [ulice] [anonymizováno], obec Heřmanova Huť, okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví] vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-sever, v ceně 2 956,80 Kč (dále samostatně i jen jako„ Pozemek 4“), s odůvodněním, že žalobkyně je oprávněnou osobou v právním nástupnictví po Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ původní oprávněné osoby“), o nichž bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, [pozemkový úřad], č. j. 2092 [spisová značka] ze dne 20. 11. 2009 rozhodnuto, že jakožto osoby oprávněné nejsou vlastníky stavby kůlny na parc. č. st. 30 dle PK v k.ú. [část obce]. Za tuto nemovitost, kterou nebylo možno vydat, byla přiznána náhrada. Státní statek [okres] ukončil svoji činnost, restituční případy byly převedeny na [anonymizováno] statek [obec], státní podnik. Dne 26. 1. 2010 byla žalovanému doručena žádost o náhradu. Mezi původními oprávněnými osobami a žalovaným byla dne 8. 6. 2011 uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, ve které žalovaný přiznal oprávněným osobám náhradu ve výši 1 416 285 Kč. Dne 20. 6. 2011 původní oprávněné osoby postoupily předmětnou restituční pohledávku vůči žalovanému na [právnická osoba] s.r.o. Dne 21. 6. 2011 žalovaný písemně uznal restituční pohledávku, svůj dluh ve výši 1 416 285 Kč, a zavázal se uspokojit nárok tím, že převede pozemky, k nimž má žalovaný právo hospodařit, určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu oprávněné osoby a dle jejího výběru s tím, že náhrada se poskytne v celkové výši 1 416 285 Kč a pozemky budou oceňovány dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Dne 20. 9. 2011 [právnická osoba] s.r.o. podala u žalovaného žádost o vypořádání částečného restitučního nároku ve výši 586 285 Kč nemovitým majetkem, označila nemovitosti a požádala o jejich vydání a téhož dne oznámila žalovanému postoupení zbytku restitučního nároku v částce 700 000 Kč společnosti [právnická osoba], a v částce 130 000 Kč postoupení společnosti [právnická osoba] Dne 18. 10. 2011 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] dohodu o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, kdy žalovaný písemně uznal restituční nárok ve výši 700 000 Kč a zavázal se k jeho uspokojení poskytnutím náhrady v podobě převodu pozemků, k nimž má žalovaný právo hospodařit a určených k uspokojení restitučních nároků, při ocenění v cenách dle vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to dle výběru oprávněné osoby, v celé výši jejího restitučního nároku 700 000 Kč. Restituční pohledávka 700 000 Kč byla následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 3. 2016 postoupena společností [právnická osoba] společnosti [právnická osoba], a dne 22. 3. 2016 bylo žalovanému doručeno oznámení o tomto postoupení. Dne 4. 12. 2018 společnost [právnická osoba] postoupila předmětný restituční nárok v nevypořádané výši 700 000 Kč žalobkyni. Žalobkyně doručila 15. 4. 2019 žalovanému oznámení o tomto postoupení. Dne 11. 4. 2019 žalobkyně požádala žalovaného o vydání vyspecifikovaných pozemků, následně pak jejich specifikaci rozšířila podáním ze dne 30. 9. 2019. Žalovaný na výzvu vypořádání restitučního nároku převodem pozemků nereflektoval a proto žalobkyně dne 16. 10. 2020 vyzvala žalovaného k vypořádání restitučního nároku, kde znovu specifikovala pozemky k vypořádání a to včetně předmětných žalovaných pozemků. Žalovaný však nebyl ochoten nárok uspokojit. Žalobkyně dne 11. 1. 2021 vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem mimo jiné i předmětných žalovaných pozemků. Lhůta k uzavření smlouvy marně uplynula dne 26. 1. 2021.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukazoval na tzv. restituční tečku (zákon č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony), kterou následně modifikoval Ústavní soud nálezem publikovaným ve sbírce zákonů pod č. 531/2005 Sb., s tím, že restituční nárok původních oprávněných osob na poskytnutí náhrady dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), byl několikanásobně postoupen, jejichž účelem byla čistá spekulace. Postupníci nikdy neprovozovali zemědělskou činnost. Žalovaný vyjádřil pochybnost o určitosti ujednání v článku 2.3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], které neodpovídá § 16 odst. 5 zákona o půdě. Žalovaný zpochybňoval cenu za vyrovnání restitučního nároku, tj. zda lze jako platnou hodnotit dílčí část ujednání, podle kterého se k uspokojení restitučních nároků převedou pozemky ve vlastnictví státu oceněné v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., když zákon o půdě uvádí, že k vyrovnání má dojít v cenách ke dni 24. 6. 1991, ustanovení § 16 odst. 4 zákona o půdě k určení ceny náhrad mlčí, a určit cenu náhrady by pak nezbylo než jako cenu obvyklou k datu jejího poskytnutí. Ujednání v článku 2.3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011 je samostatným dvoustranným právním jednáním podle § 16 odst. 5 zákona o půdě a bez dalšího nesleduje osud pohledávky existující ve finančním vyjádření z titulu dosud nevypořádaného restitučního nároku, tj. nelze jej označit za právo spojené s pohledávkou, které by bez dalšího automaticky přecházelo na nabyvatele pohledávky pro případ jejího postoupení. Z obsahu smluv o postoupení pohledávek neplyne, že by předmětem postoupení byl i nárok na vydání náhradních pozemků. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení s odůvodněním, že splatnost náhrady je vázána na uplatnění výzvy a výběru pozemků oprávněnou osobou. Právo oprávněné osoby učinit výzvu k plnění podléhá obecné tříleté promlčecí době. Je třeba odlišovat právo učinit výzvu (a tím dluh zesplatnit) a právo domáhat se splnění již dospělého dluhu. První výzva ve vztahu k postoupenému nároku na náhradu ve výši 700 000 Kč byla žalovanému doručena ze strany žalobkyně až dne 15. 4. 2019 a byla doplněna dne 1. 10. 2019. Nárok žalobkyně je tak promlčen.

3. Při jednání konaném dne 15. 9. 2021 žalovaný namítl, že předmětné pozemky určené k převodu nesplňují parametry dle dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011, kdy oba pozemky 3/1 a 4 prolíná komunikace, dále se jedná o zeleň, která souvisí se silnicí. Pozemky mají být určeny k uspokojení restitučních nároků, vztahuje se na ně areálová judikatura ohledně vydávání pozemků dle § 11 zákona o půdě. Dále žalovaný namítl prekluzi ohledně článku 2.3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011, kdy jde o dohodu o uzavření smlouvy budoucí v režimu § 50a tehdy platného občanského zákoníku. Žalobkyně učinila výzvu dne 11. 4. 2019 doplněnou dne 30. 9. 2019, kde jsou uvedeny předmětné pozemky, žalovaný nereagoval, nevydal pozemky, žalobkyně se tak měla do jednoho roku domáhat a vyzvat k uzavření smlouvy.

4. Žalobkyně k námitkám žalovaného uvedla, že žalovaný zaměňuje restituční nárok na vydání náhradního pozemku ve vlastnictví státu za pozemek, který nebylo možné podle restitučního zákona vydat, s finanční náhradou podle restitučního zákona za stavbu, kterou nebylo možné vydat podle restitučního zákona. Zákon o půdě rozlišuje dva nároky a to nárok ve smyslu § 6 zákona o půdě, podle kterého má oprávněná osoba nárok na tzv. náhradní pozemek a nárok ve smyslu § 14 zákona o půdě, podle kterého má oprávněná osoba nárok na poskytnutí náhrady za nemovitost, kterou nelze již vydat. Podstatou projednávané věci je finanční náhrada, která podle zákona o půdě není spojena s nárokem na vydání náhradního pozemku ve smyslu § 11a zákona o půdě a neuplatní se na ní ustanovení § 13 odst. 6 až 8 zákona o půdě, což je zřejmé i ze znění příslušných odstavců § 13, kdy zákon hovoří o právu oprávněné osoby na převod pozemku ve vlastnictví státu, tj. právní formulace uvedená shodně jako je v § 6 a § 11a zákona o půdě. Proto není možné nárok žalobkyně odmítnout z důvodu tzv. restituční tečky, protože zákon č. 253/2003 Sb. se na nárok žalobkyně nevztahuje, a navíc žalovaným uváděná tzv. restituční tečka byla Ústavním soudem zrušena. Žalovaným uváděný nález Ústavního soudu rovněž nelze aplikovat, neboť dopadá na oprávněné osoby, kterým svědčí restituční nárok podle § 6 ve spojení s § 11a zákona o půdě. Ustanovení § 16 odst. 4 zákona o půdě připouští možnost, aby oprávněné a povinné osoby ohledně finančního nároku přiznaného podle § 14 zákona o půdě sjednaly jiný způsob jeho plnění, tj. výslovně sám zákon připouští, aby byl tento nárok uspokojen z majetku povinné osoby jiným plněním, nikoliv jenom finančně. Finanční náhrada podle zákona o půdě byla v daném případě povinnou osobou písemně uznána a povinná osoba se zavázala k jejímu uspokojení způsobem sjednaným v dohodě. S ohledem na charakter nároku žalobkyně jsou proto vyloučeny veškeré úvahy žalovaného o možném spekulativním postupování finančního nároku na straně oprávněných osob, protože nedocházelo k postupování restitučního nároku na vydání náhradního pozemku, ale k uspokojování finanční náhrady a sjednaného způsobu jejího uspokojení. Článek 2.3. dohody o restitučních nárocích a jejich vypořádání je dostatečně určitým a srozumitelným ujednáním, pokud by dohoda obsahovala vyjmenované pozemky, pak by v případě, že by žalovaný tyto pozemky prodal, způsobil nemožnost a nevymahatelnost plnění. Žalovaný již část nároku ve výši 586 285 Kč splnil a nyní na základě totožných dohod odmítá plnit zbytek. Neobstojí ani polemika žalovaného o ceně pozemků, tvrzení žalovaného je v rozporu s nálezem Ústavního soudu (Pl. ÚS 21/19 ze dne 20. 1. 2021). Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by dohoda o restitučních nárocích nesledovala osud postupované pohledávky, protože ze smluv o postoupení pohledávky nevyplývá, že by předmětem postoupení bylo i postoupení nároku na vydání náhradního pozemku. Smlouvy o postoupení pohledávek obsahují ujednání, že spolu s postupovanou pohledávkou se postupují na postupníka i veškerá práva s ní spojená včetně příslušenství. Žalobkyně odkázala na § 588 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), upravující uznání dluhu, který je podřazen pod oddíl„ Zajištění závazků“. Postoupením pohledávky dochází pouze ke změně věřitele pohledávky. Mezi práva spojená s pohledávkou přitom patří i akcesorické vztahy, které jsou na pohledávce závislé, mimo jiné i vztahy vyplývající ze zajištění pohledávky a právní vztahy upravující sjednaný způsob plnění či splátkové kalendáře. Žalobkyni tak svědčí právní účinky z uznání dluhu žalovaným ze dne 21. 6. 2011 včetně sjednaného způsobu uspokojení pohledávky upraveného dohodou ze dne 18. 10. 2011. Žalobní nárok není promlčen. Žalovaný dne 21. 6. 2011 písemně právoplatně uznal svůj závazek vůči žalobkyni, a zavázal se ho uspokojit jiným než-li finančním plněním, konkrétně plněním v podobě převodu nemovitého majetku z jeho vlastnictví dle výběru žalobkyně. Uznáním dluhu se přerušuje běh promlčecí lhůty. Nemohlo dojít k promlčení pohledávky, neboť počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. Uznání neuspokojeného dluhu ve výši 700 000 Kč bylo dlužníkem učiněno též 18. 10. 2011. Žalobní nárok nemůže být prekludován dříve, než bude promlčen a ani odkaz na § 50a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, není na místě. Výzvy ze dne 15. 4. 2019 a ze dne 30. 9. 2019 nenaplňují znaky takového projevu vůle stran, ze kterého by bylo možné postupovat dle § 50a občanského zákoníku Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011 dostatečně odpovídá kritériím v § 16 odst. 4 zákona o půdě a dostatečně určitá a platná. Jejím výkladem nelze dospět k závěru, že vhodnost pozemku k převodu je na místě posuzovat z hlediska § 11 odst. 1 zákona o půdě. Tvrzení žalovaného k oběma pozemkům ohledně zastavěnosti a funkčnímu propojení včetně silnice vedoucí přes pozemky, je nepravdivé. Na pozemku 3/1 není žádná stavba, v katastru nemovitostí je zapsán způsob využití zbořeniště, ale ve skutečnosti tam žádné pozůstatky stavby nejsou. V současné době tam vede pouze chodník. V jižní části pozemku pak na hranici s pozemek je silnice, ale to již nepatří pod pozemek 3/1, ale jedná se již o jiný pozemek. Žalovaným tvrzená stavba silnice je ve skutečnosti pak jen položená zámková dlažba. Na pozemku 4 se nenachází žádné stavby ani silnice ani přilehlé silniční pozemky ve smyslu zákona o pozemních komunikací. Způsob využití tohoto pozemku je zeleň. Pouze přes pravý spodní roh tohoto pozemku vede krátký chodníček, který není silnicí ani žádnou stavbou ve smyslu zákona o pozemcích komunikacích. Žalovaným tvrzená stavba silnice je ve skutečnosti pak jen položená zámková dlažba. Řádný chodník by musel mít stavební povolení a v případě, že by ho obec stavěla, musela by mít stavební povolení. Zároveň by musela mít obec ke stavbě a k pozemkům nějaký právní vztah a minimálně po kolaudaci by muselo být ve prospěch obce zapsáno v katastru nemovitostí břemeno stavby, chůze apod., což v případě ani jednoho pozemku není. Nejedná se ani o stavby ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě bránící vydání pozemku k restitučnímu nároku, protože nenaplňují ani znaky funkčnosti a jednotnosti areálu.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Z výpisů z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsanou právnickou osobou a žalovaný je též zapsanou právnickou osobou s předmětem podnikání vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob a vypořádávání hospodářské činnosti podniku.

6. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Mělník, ze dne 20. 11. 2009, č. j. 2092 PÚ/2009-1989, bylo zjištěno, že Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], [obec] [anonymizováno], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], (dále jen„ původní oprávněné osoby“), jsou osoby oprávněné dle § 4 odst. 1 a odst. 4 zákona o půdě a nejsou vlastníky nemovitosti - stavby kůlny na st. 30 dle PK v k. ú. [část obce] z důvodu odstranění stavby. Za tuto nemovitost, kterou nelze vydat, náleží osobám oprávněným náhrada dle příslušných ustanovení zákona. Uvedený restituční nárok uplatnili původní restituenti u Pozemkového úřadu Mělník dne 14. 4. 1992. Původní stavba byla v roce 1962 nuceně převedena na stát a následně byla převedena do správy [anonymizováno] statku n.p. [obec] – sídlo [obec]. V roce 1975 byl zápis kůlny na st. parcele 30 zrušen, neboť bylo zjištěno, že stavba byla zbořena. Státní statek [okres] dne 31. 10. 1995 ukončil svoji činnost a nedokončené restituční případy přešly na [anonymizováno] statek, s.p. [obec], který byl vedle uvedených oprávněných osob též účastníkem restitučního řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 12. 2009.

7. Ze žádosti o náhradu za nevydané nemovitosti a znehodnocení ze dne 11. 1. 2010 a plných mocí bylo zjištěno, že původní oprávněné osoby vyzvaly žalovaného mimo jiné k náhradě za nevydanou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] dle PK k. ú. [část obce]. Žádost byla žalovanému doručena dne 26. 1. 2010.

8. Ze znaleckého posudku ze dne 25. 11. 2010, [číslo] vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], o ceně kůlny na st. 30 dle PK a příslušných nemovitostí v k. ú. [část obce], okres [okres], bylo zjištěno, že tyto byly oceněny dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. na částku 1 416 285 Kč s tím, že původní stavba - kůlna byla provozní halou, která sloužila k manipulaci, skladování a expedici cihel v areálu cihelny [anonymizováno].

9. Z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 8. 6. 2011 soud zjistil, že žalovaný jako osoba povinná a původní oprávněné osoby uzavřeli dohodu, na jejímž základě žalovaný přiznal původním oprávněným osobám náhradu za znehodnocení nemovitosti spolu s příslušenstvím - zaniklou stavbu kůlny v celkové výši 1 416 285 Kč za použití znaleckého posudku [číslo] ze dne 25. 11. 2010 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení].

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2011 soud zjistil, že původní oprávněné osoby postoupily svoji pohledávku za žalovaným na poskytnutí náhrady za zaniklou stavbu ve výši 1 416 285 Kč s veškerými právy s ní spojenými a s veškerým příslušenstvím [právnická osoba] s.r.o.

11. Z uznání dluhu ze dne 21. 6. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný jednostranným prohlášením písemně uznal osobě oprávněné - [právnická osoba] s.r.o., restituční nárok ve výši 1 416 285 Kč jako náhradu za zaniklou stavbu kůlny s příslušenstvím na st. parc. [číslo] PK v k. ú. [část obce] a zavázal se poskytnout náhradu spočívající ve věcech, k nimž má právo hospodaření dle §14 a násl. zákona o půdě tím, že na ní převede pozemky oceněné a převáděné v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Žalovaný se zavázal, že na oprávněnou osobu převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 7. 2011 bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o., jako postupitel, postoupila část své pohledávky společnosti [právnická osoba], jako postupníkovi, a to ve výši 700 000 Kč, včetně jejího příslušenství a dalších práv s ní spojených. V článku 2.1. jsou jako dlužník označeny původní oprávněné osoby, jako věřitel [právnická osoba] s.r.o., a právním titulem je pohledávka vyplývající z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 8. 6. 2011 na vydání náhrad za zaniklé stavby vůči žalovanému v celkové výši 1 416 285 Kč.

13. Ze žádosti o vypořádání restitučního nároku nemovitým majetkem ze dne 20. 9. 2011 bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. požádala žalovaného o vypořádání části restitučního nároku ve výši 586 285 Kč vydáním v žádosti specifikovaných nemovitostí a zároveň oznámila žalovanému postoupení části nároku ve výši 700 000 Kč společnosti [právnická osoba] a části nároku ve výši 130 000 Kč společnosti [právnická osoba]

14. Z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011 soud zjistil, že žalovaný a [právnická osoba] s.r.o. uzavřeli dohodu o poskytnutí náhrady za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] PK v k. ú. [část obce] s tím, že v článku 2.2. žalovaný uznal [právnická osoba] s.r.o. restituční nárok ve výši 586 285 Kč oceněný dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. a zavázal se, že na základě této dohody poskytne [právnická osoba] náhradu spočívající ve věcech, k nimž má žalovaný právo hospodaření dle § 14 zákona o půdě tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby v celé výši jejího restitučního nároku 586 285 Kč.

15. Z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dohodu o poskytnutí náhrady za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] PK v k. ú. [část obce] s tím, že žalovaný uznal společnosti [právnická osoba] restituční nárok ve výši 700 000 Kč oceněný dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. a zavázal se, že na základě této dohody poskytne [právnická osoba] náhradu spočívající ve věcech, k nimž má žalovaný právo hospodaření dle § 14 zákona o půdě tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby v celé výši jejího restitučního nároku 700 000 Kč.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2016 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila společnosti [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovaným z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 8. 6. 2011, která byla této postoupena [právnická osoba], co do výše 700 000 Kč včetně příslušenství a práv s ní spojených a jejích zajištění a utvrzení (článek 3.1.). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 3. 2016 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ve výši 700 000 Kč společnosti [právnická osoba]

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ve výši 700 000 Kč z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání uzavřené dne 8. 6. 2011, když jde o náhradu za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] dle PK k. ú. [část obce], a to včetně jejího příslušenství a všech práv s pohledávkou spojených (článek 3.1.). Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] žalobkyně vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 5. 12. 2018 byla provedena úhrada úplaty ve výši 600 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 4. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ve výši 700 000 Kč žalobkyni. Z dopisu ze dne 11. 4. 2019, doručeného žalovanému dne 15. 4. 2019, bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky od společnosti [právnická osoba] a současně přiložila seznam pozemků, kterými by měla žalobkyně zájem vyrovnat restituční nárok plynoucí z této pohledávky. Z doplnění žádosti o vydání náhradních pozemků ze dne 30. 9. 2019 a její přílohy bylo zjištěno, že žalobkyně rozšířila specifikaci požadovaných pozemků, mimo jiné o parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno].

18. Z oznámení o převzetí právního zastoupení, výzvy k plnění restitučního nároku a návrhu na mimosoudní řešení ze dne 16. 10. 2020 a plné moci ze dne 9. 10. 2020 bylo zjištěno, že JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] v zastoupení žalobkyně vyzvala žalovaného k vypořádání restitučního nároku ve výši 700 000 Kč nemovitým majetkem a to konkrétně o vydání pozemků uvedených v oznámení, mimo jiné i pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno]. Současně žádala o vyřešení smírčí cestou nebo uzavření dohody o vypořádání restitučního nároku nejpozději do 30. 11. 2020, jinak bude nárok uplatněn u soudního orgánu. Z e-mailové korespondence ze dne 16. 10. 2020 a ze dne 22. 10. 2020 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému plnou moc a žádost o osobní jednání spojenou s žádostí o vydání pozemků za žalobkyni. Likvidátor žalovaného navrhl termíny, ve kterých by bylo možné osobní setkání.

19. Ze znaleckého posudku ze dne 13. 11. 2020, [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, soud zjistil, že předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno] byly znalcem za použití vyhlášky č. 182/1988 Sb. v znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., oceněny částkou 25 484,80 Kč pozemek parc. [číslo] částkou 2 956,80 Kč pozemek parc. [číslo] tj. celkem částkou 28 441,60 Kč.

20. Z výzvy žalobkyně ze dne 8. 1. 2021, včetně návrhu smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků, doručených žalovanému dne 11. 1. 2021, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemku 3/1 a pozemku 4. Ze sdělení žalovaného ze dne 22. 1. 2021 bylo zjištěno, že tento sdělil, že žalobkyni nenáleží restituční nárok, který je možné vypořádat převodem náhradních pozemků.

21. Z výpisu z katastru nemovitostí a seznamu nemovitostí na LV soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří – zbořeniště, a parc. [číslo] ostatní plocha – zeleň, v k. ú. [ulice] [anonymizováno], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-sever, jsou ve vlastnictví České republiky a právo hospodařit s nimi má žalovaný.

22. Z fotodokumentace a ortomapy soud zjistil umístění předmětných pozemků, a to pozemku parc. [číslo] parc. [číslo].

23. Ze žádosti o poskytnutí informací podle § 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 11. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně požádala žalovaného, s ohledem na uplatnění restitučního nároku, o sdělení, zda specifikované pozemky, mimo jiné i pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] jsou objektivně způsobilé k převodu do vlastnictví třetí osoby nebo o předložení takových listin, ze kterých bude vyplývat, že uvedené pozemky není možné převést na třetí osoby. Ze sdělení žalovaného ze dne 22. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sdělil, že veškeré žalobkyní uvedené pozemky jsou způsobilé k převodu do vlastnictví třetí osoby. Z výpisu z internetových stránek žalovaného s veřejnou nabídkou prodeje pozemků soud zjistil, že jsou nabízeny i pozemky parc. [číslo] parc. [číslo].

24. Ze zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky ze dne 9. 2. 2017, č. j. MPO 10192/2017, vyplývá, že v případech, kdy státní podnik převádí ze svého majetku nemovitou věc do vlastnictví jiné osoby a plní tak svoji povinnost vyplývající ze zákona nebo z rozhodnutí soudu či správního orgánu, je souhlas Ministerstva financí nadbytečný. Dále ze zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky ze dne 15. 11. 2019, č. j. 83644/2019, vyplývá, že v případě, kdy likvidátor státního podniku nehodlá majetek zpeněžit ve veřejné dražbě a ani mimo veřejnou dražbu, ale hodlá ho převést do vlastnictví oprávněné osoby podle zákona o půdě k uspokojení jejich restitučních nároků a to bezúplatně, je třeba, aby likvidátor požádal zakladatele o předchozí souhlas k uzavření dohody s restituentem o vydání pozemků. Z právního posudku JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, k uplatněnému nároku žalobkyní ze dne 17. 10. 2019, kde jako zadavatel posudku je uveden žalovaný, vyplývá názor jmenovaného, že dle předložených dokladů a údajů je právní povinností zadavatele – žalovaného přijatý závazek v části nároku 700 000 Kč plnit. Z těchto důkazů nebyla soudem učiněna žádná skutková zjištění, neboť mají povahu právních stanovisek, jimiž soud není vázán.

25. Žalovaný v průběhu řízení navrhl provedení důkazu místním šetřením na předmětných pozemcích a ustanovení znalce k posouzení zastavěnosti těchto pozemků. Tyto návrhy žalovaného byly soudem zamítnuty vzhledem k tomu, že se jevily soudu nadbytečnými, když by nevedly ke zjištění nových rozhodných skutečností.

26. Při právním posouzení věci soud vycházel ve vztahu k právním úkonům učiněným před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. před 1. 1. 2014, v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku z ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), účinného do 31. 12. 2013, a ve vztahu k právním úkonům učiněným po 1. 1. 2014 z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), a dále z ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), ve znění účinném v době, kdy bylo rozhodnuto o restitučním nároku původních oprávněných osob.

27. Po zhodnocení provedených důkazů ve smyslu ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř“), kdy soud posoudil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a přitom přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného směřujícího k uzavření smlouvy o převodu pozemků, jímž by na žalobkyni bylo převedeno vlastnické právo k pozemkům za účelem uspokojení restitučního nároku na finanční vypořádání za zaniklou stavbu 28. Na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Mělník, ze dne 20. 11. 2009, č. j. 2092 PÚ/2009-1989, náležela podle § 4 odst. 1 a odst. 4 zákona o půdě původním oprávněným osobám náhrada podle § 14 odst. 1 zákona o půdě za stavbu kůlny na st. 30 dle PK v k. ú. [část obce], jejímiž vlastníky nejsou z důvodu odstranění stavby, a kterou nelze vydat. Stavba byla ve správě [anonymizováno] statku n.p. [okres], který ukončil činnost a nedořešené restituční případy přešly na žalovaného. Původní oprávněné osoby uplatnily svůj nárok u žalovaného ve lhůtě dle § 16 odst. 3 zákona o půdě. Ustanovení § 16 odst. 2 zákona o půdě stanoví povinnost poskytnout náhradu oprávněné osobě a ustanovení § 16 odst. 4 pak umožňuje dohodnout se na jiném způsobu náhrady. K uzavření takovéto dohody mezi původními oprávněnými osobami a žalovaným došlo dne 8. 6. 2011, kterou byla původním oprávněným osobám přiznána restituční náhrada v celkové výši 1 416 285 Kč, oceněná v souladu s § 28a zákona o půdě dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Následně došlo k postoupení nároku původních oprávněných osob na jiné osoby, což připouští jak § 524 a násl. obč. zák, § 1879 a násl. o.z. tak i zákon o půdě v § 33a odst. 1, dle kterého veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby a jejich nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle tohoto zákona. Pohledávka byla ve smlouvách o postoupení dostatečným a srozumitelným způsobem specifikována, byla postoupena včetně příslušenství a všech práv s ní spojených, včetně jejích zajištění a postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud tak v tomto směru shledal smlouvy o postoupení pohledávky platnými a neshledal spekulaci či obcházení účelu zákona ze strany původních oprávněných osob. Tvrzení žalované, že původní oprávněné osoby nikdy neprovozovali zemědělskou činnost, je v daném případě irelevantní, neboť původním oprávněným osobám nebyla žádným právním předpisem stanovena povinnost provozovat zemědělskou činnost. Určitými soud shledal i dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011. Žalobkyně jako osoba oprávněná vyzvala žalovaného k uspokojení jejího nároku, a to způsobem, jaký byl mezi právními předchůdci žalobkyně a žalovaným dohodnut. Žalobkyně zvolila nemovitosti v majetku státu, s nimiž má žalovaný právo hospodařit a vznesla dotaz na žalovaného, zda jsou tyto pozemky způsobilé k převodu do vlastnictví třetí osoby, což žalovaný potvrdil a neshledal tak překážky pro převod předmětných nemovitostí. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků, kterou by došlo k částečnému uspokojení pohledávky žalobkyně převodem zvolených pozemků. Pozemky byly oceněny v souladu s dohodou dříve uzavřenou mezi právními předchůdci žalobkyně a žalovaným a to dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Žalovaný předloženou smlouvu neuzavřel a dosud k uspokojení nároku žalobkyně nepřistoupil. Soud dospěl k závěru, že v dané věci se jedná o nárok ve smyslu ustanovení § 14 a § 16 zákona o půdě a to o nárok na náhradu za stavbu, kterou nelze podle tohoto zákona vydat, kdy se nejedná o restituční nárok na vydání náhradního pozemku ve vlastnictví státu za pozemek, který nebylo možné podle restitučního zákona vydat, tj. ustanovení § 11 a § 13 zákona o půdě se na daný případ nevztahují. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalovaného.

29. Žalovaný namítal promlčení práva žalobkyně. K tomuto soud uvádí, že původní oprávněné osoby dne 20. 6. 2011 postoupili svoji pohledávku za žalovaným [právnická osoba] s.r.o. a žalovaný poté dne 21. 6. 2011 uznal dluh vůči [právnická osoba] s.r.o. co do důvodu a výše a dále se zavázal poskytnout plnění na svůj dluh v podobě restitučního nároku ve výši 1 416 285 Kč převodem pozemků určených k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob dle výběru osoby oprávněné. Tím počala běžet desetiletá promlčecí lhůta podle § 110 odst. 1 obč. zák. V následných dohodách o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 18. 10. 2011 uzavřených mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným a společností [právnická osoba] žalovaný opětovně uznal dluh v podobě restitučních nároků v příslušných výších, čímž opět počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. Současně se žalovaný a jmenované společnosti v těchto dohodách v článcích 2.3. dohodli, že žalovaný poskytne jmenovaným společnostem náhradu spočívající ve věcech, k nimž má žalovaný právo hospodaření dle § 14 zákona o půdě tím, že na ně převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby v celé výši jejich restitučního nároku. Uvedený článek dohod soud považuje za dostatečně určitý a srozumitelný. Na uznání dluhu a běh promlčecí lhůty pak nemá vliv ani postupování pohledávky. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 28. 1. 2021, nedošlo k promlčení nároku žalobkyně.

30. K námitce žalovaného ohledně neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] s.r.o. a společností [právnická osoba] dne 13. 7. 2011 z důvodu specifikace dlužníka, kdy ve smlouvě jsou uvedeny původní oprávněné osoby a nikoliv žalovaný, soud uvádí, že tato skutečnost nezakládá neplatnost uvedené smlouvy, neboť z článku 2.1. vyplývá, že věřitel [právnická osoba] postupuje pohledávku vyplývající z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne 8. 6. 2011 vůči [anonymizováno] statku [obec], státní podnik v likvidaci, tj. žalovanému, a osoba povinná – dlužník – žalovaný vyplývá i z článků 2.2. a 5.

1. Nutno uvést, že žalovaný pak následně dne 18. 10. 2011 uzavřel se společností [právnická osoba] dohodu o restitučních nárocích a jejich vyrovnání.

31. Soud se zabýval i námitkou prekluze vznesenou žalovaným ohledně článku 2.3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání uzavřené dne 18. 10. 2011 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], kdy dle žalovaného jde jednoznačně o dohodu o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí podle § 50a obč. zák. s tím, že žalobkyně učinila výzvu dne 11. 4. 2019 doplněnou dne 30. 9. 2019 ohledně vydání konkrétních pozemků a jestliže žalovaný nereagoval, nevydal pozemky, měla dle názoru žalovaného vyzvat do jednoho roku k uzavření smlouvy. Soud má za to, že ani tato námitka neobstojí, neboť citovaná dohoda neobsahuje náležitosti ustanovení § 50a obč. zák., nejedná se o smlouvu o smlouvě budoucí, ale o dohodu ve smyslu ustanovení § 16 odst. 5 zákona o půdě. Dohoda obsahuje veškeré náležitosti, je dostatečně určitá a srozumitelná včetně jejího předmětu i určení ceny.

32. Nedůvodná je rovněž námitka žalovaného ohledně určení ceny na vyrovnání náhrad. Z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání uzavřené dne 18. 10. 2011 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] se podává, že žalovaný jako osoba povinná převede na osobu oprávněnou pozemky oceněné a převáděné v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (článek 2.3.), což koresponduje s ustanovením § 28a zákona o půdě, dle něhož se náhrady podle zákona o půdě poskytují v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Žalovaný opakovaně přiznal oprávněným osobám restituční náhradu v souladu s oceněním provedeným znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 11. 2010, který při stanovení výše náhrady postupoval dle uvedených vyhlášek, a to dále i v dohodách o restitučních nárocích a jejich vyrovnání tak i v uznání dluhu.

33. Uplatnění námitky žalovaného o tzv. restituční tečce je zcela liché, neboť tato byla modifikována nálezem Ústavního soudu ČR [číslo] Sb. s účinností od 20. 12. 2005 a na nárok žalobkyně se nevztahuje, neboť ustanovení § 13 zákona o půdě se vztahují k vydání tzv. náhradních pozemků, nikoliv k náhradě za zaniklé stavby.

34. Žalovaný namítal nevhodnost převodu předmětných pozemků z důvodu, že předmětné pozemky prolíná komunikace a dále se jedná o zeleň, která souvisí se silnicí, pozemky mají být určeny k uspokojení restitučních nároků a to ve smyslu ustanovení § 6 a § 11a zákona o půdě. V tomto směru soud neshledal překážky v převoditelnosti pozemků, neboť v projednávané věci se jedná o nárok odlišný od nároku na vydání náhradního pozemku ve vlastnictví státu za pozemek, který nebylo možné podle zákona o půdě vydat (§ 6 a § 11a zákona o půdě) a ke kterému se vztahuje i ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, a to o nárok podle § 14 a 16 zákona o půdě. Žalovaný v dopise ze dne 22. 1. 2021 potvrdil žalobkyni způsobilost předmětných pozemků k převodu do vlastnictví třetí osoby, předmětné pozemky veřejně nabízel k prodeji. Soud tak neshledal překážky v převoditelnosti pozemků 35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, ve výši 28 025,89 Kč Náklady řízení představuje soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna zástupkyně žalobkyně při tarifní hodnotě 28 441,60 Kč za sedm úkonů právní služby po 2 260 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), tj. 15 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, žaloba, vyjádření žalobkyně ze dne 10. 8. 2021 a ze dne 29. 9. 2021, účast na jednání dne 15. 9. 2021 a 16. 2. 2022), sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2 100 Kč. Žalobkyni byla dále přiznána náhrada cestovních výdajů ve výši 2 389 Kč za dvě cesty uskutečněné z místa sídla zástupkyně žalobkyně k jednání a zpět ([obec] – [obec] a zpět - celkem 384 km jízdy uskutečněné osobním automobilem Mercedes H1GLE, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,7 l motorové nafty na 100 km), náhrada za promeškaný čas v délce 12 půlhodin ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 200 Kč, a dále v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. i částka ve výši 4 516,89 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, když zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně.