6 C 265/2020-363

Rubrum

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Vejtasou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o uložení prohlášení vůle takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá tohoto rozhodnutí soudu: „ Soud ukládá žalovanému, aby s žalobkyní uzavřel tuto smlouvu: Žalovaný odevzdává žalobkyni a převádí na ní vlastnické právo k těmto nemovitým věcem: -) pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec], obec Jindřichův Hradec, zapsaný na LV č. 1930 vedený Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, -) pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec], obec Jindřichův Hradec, zapsaný na LV č. 1930 vedený Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, -) pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec], obec Jindřichův Hradec, zapsaný na LV č. 1930 vedený Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, -) pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec], obec Jindřichův Hradec, zapsaný na LV č. 1930 vedený Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, -) pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec], obec Jindřichův Hradec, zapsaný na LV č. 1930 vedený Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, v ceně [částka], čímž bude vykryt nárok žalobkyně vůči žalovanému v celkové výši [částka]. Žalobkyně tyto nemovitosti přebírá a přijímá k nim vlastnické právo.“, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum], podanou téhož dne u zdejšího soudu, změněnou podáním ze dne [datum], když o změně žaloby bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 4. 2021, č.j. 6 C 265/2020-262 (§ 95 odst. 1 věta prvá o.s.ř.), a doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhá uložení prohlášení vůle žalovanému, tedy uložení žalovanému, aby s žalobkyní uzavřel smlouvu dle které odevzdá žalobkyni a převede na ní vlastnické právo k parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] v ceně [částka], a žalobkyně tyto nemovitosti převezme a přijme k nim vlastnické právo, z důvodu naplnění dohody o způsobu náhrady za hospodářskou budovu, která zanikla, když žalobkyně je v postavení oprávněné osoby a žalovaný v postavení povinné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zkráceně„ zák. o půdě“). Jde o doposud neposkytnutou náhradu ve formě žalobkyní nárokovatelných pozemků podle jejího výběru dle dohodnutého způsobu náhrady ve vztahu k restitučnímu nároku na vydání stavby kůlny na parc. č. st. 30 dle PK v k.ú. Brozánky, kterou nebylo možno původním oprávněným osobám vydat pro její zánik. Žalobkyně je nástupcem po Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], o kterch bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Mělník, č.j. 2092 PÚ/2009-1989 ze dne 20. 11. 2009 rozhodnuto, že jakožto osoby oprávněné nejsou vlastníky stavby kůlny na parc. č. st. 30 dle PK v k.ú. Brozánky. Za tuto nemovitost, kterou nebylo možno vydat, byla přiznána náhrada. Státní statek [obec] ukončil svoji činnost, restituční případy byly převedeny na Státní statek [obec], státní podnik. Dne [datum] byla u žalovaného podána žádost o náhradu. Mezi jmenovanými původními oprávněnými osobami a žalovaným byla dne [datum] uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, ve které žalovaný přiznal oprávněným osobám náhradu ve výši [částka]. Dne [datum] původní jmenované oprávněné osoby postoupily předmětnou restituční pohledávku vůči žalovanému na [právnická osoba] s.r.o.. Dne [datum] žalovaný písemně uznal restituční pohledávku, svůj dluh ve výši [částka], a zavázal se uspokojit nárok tím, že převede pozemky, k nimž má žalovaný právo hospodařit, určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu oprávněné osoby a dle jejího výběru s tím, že náhrada se poskytne v celkové výši [částka] a pozemky budou oceňovány dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.. Dne [datum] [právnická osoba] podala u žalovaného žádost o vypořádání částečného restitučního nároku ve výši [částka] nemovitým majetkem, označila nemovitosti a požádala o jejich vydání. Zároveň dne [datum] [právnická osoba] oznámila žalovanému, že ve zbytku svůj restituční nárok v částce [částka], postoupila na společnost [právnická osoba], a v částce [částka] tento postoupila na společnost [právnická osoba], kdy tedy věřitelem ve zbývající částce restitučního nároku ve výši [částka] se stala společnost [právnická osoba] Dne [datum] žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel dohodu o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, kdy žalovaný písemně uznal restituční nárok ve výši [částka] a zavázal se k jeho uspokojení poskytnutím náhrady v podobě převodu pozemků, k nimž má žalovaný právo hospodařit a určených k uspokojení restitučních nároků, při ocenění v cenách dle vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky [číslo] to dle výběru oprávněné osoby, v celé výši jejího restitučního nároku [částka]. Restituční pohledávka [částka] byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] společností [právnická osoba] postoupena na společnost [právnická osoba], když dne [datum] bylo žalovanému doručeno oznámení o tomto postoupení. Věřitelem se tak stala společnost [právnická osoba] Následně dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila předmětný restituční nárok v nevypořádané výši [částka] na žalobkyni. Žalobkyně doručila [datum] žalovanému oznámení o tomto postoupení. Dne [datum] žalobkyně požádala žalovaného o vydání pozemků, které vyspecifikovala a následně jejich specifikaci rozšířil podáním ze dne [datum]. Žalovaný na výzvu vypořádání restitučního nároku převodem pozemků nereflektoval. Proto žalobkyně vyzvala žalovaného k vypořádání restitučního nároku v písemnosti ze dne [datum], kde znovu specifikovala pozemky k vypořádání, a to celkově 38 pozemků, mezi nimi parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaný nebyl ochoten nárok uspokojit, pozemky vydat. Vzhledem k uvedenému výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem celkově 23 pozemků mezi nimi parc. [číslo] v k.ú. [obec], k čemuž bylo žalovaným žalobkyni sděleno, že žalobkyni nenáleží restituční nárok, který je možno vypořádávat převodem náhradních pozemků, plněno tak žalovaným nebylo. K veškeré obrané argumentaci žalovaného (viz. sdola) se žalobkyně staví odmítavě, ať již jde o zmínění tzv. restituční tečky, která v podobě § 13 odst. 8 zák. o půdě zůstala zachována ve vztahu k jiným osobám, než byly původní restituenti a jejich dědicové, tedy postupníkům, dále ať již jde o tvrzenou neurčitost ujednání dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], při namítané (absolutní) neplatnosti, ať již jde o sporování ceny na vyrovnání náhrady, či zpochybnění toho, že by při postoupení pohledávky na nabyvatele též přecházel nárok na vydání náhradních pozemků, včetně námitky promlčení, kdy snad s ohledem na potřebu výzvy k vydání pozemků uvažuje žalovaný o běhu tříleté promlčecí lhůty bezprostředně po uzavření smlouvy. Stejně tak žalobkyně odmítá žalovaného argument, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřená mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] je pro neurčitost absolutně neplatná a k postoupení pohledávky tak nemělo dojít. V neposlední řadě nepřijímá žalobkyně argument, že požadovaných 5 pozemků v k.ú. [obec] je k převodu nevhodných, neboť jsou buď pod stavbami třetí osoby nebo stavby obtékají a jsou tak nezbytné k obslužnosti těchto staveb a tvoří s nimi funkční celek, tedy že jsou nevhodné a nezpůsobilé k případným vypořádáváním restitučních náhrad, včetně argumentu předkupním právem vlastníků staveb. To, že je v dohodě obsažena formulace, že se bude jednat o pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných na osobu oprávněnou, nelze vykládat tak, že se zaměňuje restituční nárok – finanční za restituční nárok na náhradní pozemek v případě bezúplatného převodu dle zák. o půdě. V případě takového výkladu by došlo k přepjatému právnímu formalismu a věřitel by byl krácen na svých právech, když by byl upozaděn smysl a účel uznání závazku a dohoda věřitele s dlužníkem, a zároveň by takové pojetí bylo v rozporu se zákonnou povinností likvidovaného státního podniku. Povinnost žalovaného převést pozemky v daném případě nemá vazbu k restitučnímu zákonodárství v části převodu pozemků, kdy se postupuje již ve smyslu občanskoprávní úpravy. Rozhodující je proto jen, zda věc existuje a je převoditelná ve smyslu katastrálních předpisů, a to v daném případě pozemky splňují. Neexistuje tedy žádná zákonná překážka, která by bránila jejich převodu. Žalovaný tvrdí, že pozemky jsou nevydatelné, že se jedná o areál – funkční celek, ke svému tvrzení však dle názoru žalobkyně nenavrhl žádný důkaz. Jedná se o bývalý areál, dnes již nefunkční areál bývalých vodáren, stavby jsou ve vlastnictví soukromé osoby, přilehlé stavby dalších soukromých osob, stavby na pozemcích jsou užívány k rozdílným účelům, nejsou nijak závislé na sobě a přístup k nim by byl zachován i po změně vlastnického práva. Dle názoru žalobkyně, dle všeho, nejde o nedělitelný areál, tvořící jeden funkční celek. (Vyjádření Městského úřadu Jindřichův Hradec, Odboru výstavby a územního plánování, jako stavebního úřadu, ze dne [datum], stejně jako sdělení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], nejsou dle názoru žalobkyně přípustnými důkazy.) Navíc povinností žalovaného je vypořádat restituční nároky a rozprodat majetek likvidovaného státního podniku, tento i předmětné pozemky, kterých se nyní žalobkyně dovolává, veřejně nabízel k prodeji. (Nakonec žalobkyně zdůrazňuje, že Ústavní soud řekl, že pokud se rozhoduje o náhradních pozemcích a soud dojde k závěru, že nárok na vydání je dán, ale že pozemek je nevhodný k vydání, musí o této skutečnosti poučit žalobce a vyzvat ho, aby v obvodu soudu označil jiný vhodný pozemek. Pokud tak neučiní, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces. V souvislosti žalobkyně odkazuje na nález ÚS IV. ÚS 1152/20)

2. Žalovaný navrhl podanou žalobu zamítnout. Řetězec skutkových událostí tak, jak předkládán žalobkyní nesporuje. Nicméně předkládá svoji argumentaci, na jejímž základě dospívá k neodůvodněnosti žalobou uplatněného nároku. Poukazuje na tzv. restituční tečku, která v zák. o půdě zůstala zachována ve vztahu k postupníkům, kteří jdou mimo okruh osob v § 13 odst. 8 zák. o půdě, na něž se nevztahuje časová limitace uplatnění práv. Nárok na poskytnutí náhrady dle zák. o půdě vyplývající z restitučního nároku původních oprávněných osob se stal předmětem několikanásobného postoupení, jehož účelem byla čistá spekulace. Postupníci nikdy neprovozovali zemědělskou činnost. Podle § 13 odst. 6 zák. o půdě má oprávněná osoba právo na převod pozemků ve vlastnictví státu do dvou let ode dne právní moc rozhodnutí Pozemkového úřadu podle § 13 odst. 7 zák. o půdě, po uplynutí uvedené lhůty právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká. To se nevztahuje na oprávněnou osobu, které vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zák. o půdě a její dědice a příbuzného v řadě přímé, manžela, partnera nebo sourozence výše uvedených osob, které na něj právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zák. o půdě převedou (§ 13 odst. 8 písm. a), b) zák. o půdě). Zakotvení uvedené právní úpravy souvisí s tzv. restituční tečkou (zákon č. 253/2003 Sb.), která byla následně modifikována nálezem Ústavního soudu publikovaným ve sbírce zákonů pod č. 531/2005 Sb., jak výše uvedena, tak zní současná právní úprava, která v souladu s nálezem Ústavního soudu ručícím restituční tečku ve vztahu k oprávněným osobám, právě jen tyto a příbuzné (viz. shora) ponechala bez časové limitace uplatnění jejich nároků. Uvedená výjimka, kdy právo na převod pozemku ve vlastnictví státu pro uplynutí času nezaniká, se však nevztahuje na postupníky. Účely cese jsou v daném případě odlišné od účelu vydání náhradního pozemku dle § 11 odst. 2 zák. o půdě původním restituentům. Při postoupení pohledávek si postupníci museli být vědomi rizik takovéto cese s ohledem na způsob nabídky a přidělování náhradních pozemků. Aplikováno na dohodu o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] nelze než vyhodnotit, že je právním jednáním obcházejícím zák. o půdě, neboť v rozporu s § 13 odst. 6 a 7„ prolamuje“ lhůty tam stanovené. Z hlediska principů rovnosti nelze shledat žádný rozumný důvod, aby postupníci náhrad za nevydaný majetek dle § 14 zák. o půdě byly jakkoli favorizováni a mělo by jim být umožněno získat náhradní pozemek ve vlastnictví státu i po uplynutí lhůt dle § 13 odst. 6 zák. o půdě. Žalovaný dále vyjadřuje pochybnost, zda dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] obstojí z hlediska své„ určitosti“ pokud zák. o půdě v § 16 odst. 5 předvídá uzavření dohody o způsobu vypořádání restitučního nároku, pak by taková dohoda měla představovat plnohodnotné smluvní ujednání, jehož předmět by měl být určitý, tj. včetně uvedení konkrétní lhůty k plnění a uvedení výčtu konkrétních věcí, jež mají sloužit jako náhrada, a to právě mimo jiné z toho důvodu, aby bylo najisto postaveno, že se jedná o věci způsobilé k použití uspokojení restitučního nároku, jakož i určení ceny těchto věcí. Vzhledem k uvedenému žalovaný zjevně vyhodnocuje dohodu jako (absolutně) neplatnou. Dále se nabízí otázka, v jakých cenách by k vyrovnání restitučního nároku mělo dojít, tj. zda lze jako platnou hodnotit dílčí část ujednání, podle kterého se k uspokojení restitučních nároků převodu pozemky ve vlastnictví státu oceněny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Zákon o půdě explicitně uvádí, že k vyrovnání má dojít v cenách ke dni [datum] (např. § 11 odst. 2, § 14 odst. 3 a 8, § 15 odst. 8). Podle § 28a zák. o půdě se u věcí nemovitých jedná o ceny podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.. Ustanovení § 16 odst. 4 zák. o půdě k určení ceny náhrad mlčí. Určit cenu náhrady tak dle názoru žalovaného nezbývá, než jako cenu obvyklou k datu jejího poskytnutí. V případě náhrad poskytovaných podle § 16 odst. 4 zák. o půdě za věci, jež nebylo možné vydat, se nejedná o vzájemně zastupitelné hodnoty a finanční nárok oprávněné osoby bude náhradně uspokojován (za předpokladu jejího souhlasu), jakýmikoliv věcmi ve vlastnictví povinné osoby. Dále obsah dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], která je dvoustranným právním jednáním, nelze stran způsobu uspokojení pohledávky, tedy převodem pozemků na výzvu a dle výběru osoby oprávněné, označit za právo spojené s pohledávkou, které by bez dalšího automaticky spolu s pohledávkou přecházelo na jejího nabyvatele v případě postoupení. Z obsahu smluv o postoupení pohledávek, kterými byla postupována pohledávka z titulu nevypořádané restituční náhrady, pak neplyne, že by předmětem byl snad též nárok na vydání náhradních pozemků. V neposlední řadě se žalovaný dovolává promlčení žalobou uplatněného nároku. Uznání práva způsobí přetržení promlčení a i když není promlčen uznaný dluh, je promlčeno v tříleté lhůtě právo na plnění v podobě převodů pozemků, neboť způsob plnění, tedy převod pozemků, není„ kryt uznáním“, kdy běží tříletá promlčecí lhůta, která počala plynout bezprostředně po uzavření dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], neboť výzvu k převodu pozemků bylo možno provést„ ihned“ nicméně k tomuto došlo až [datum], což je hluboko po marném uplynutí zmiňované tříleté promlčecí lhůty pročež žalobou uplatněný nárok nelze přiznat. De facto se tedy předmětná pohledávka promlčela, aniž se kdy stala splatnou. Nad to u smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] se říká, že dlužníkem je Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníci, což je nepravdivé, neboť to byli původní oprávněné osoby, i když postupitel a postupník věděli, o co se jedná, třetí osoba by nevěděla, kdo dlužníkem je, vzhledem k tomu nemohlo dojít k platnému postoupení, neboť toto je absolutně neplatné pro uvedenou neurčitost, kdy zmíněný nedostatek nelze odstranit ani výkladem. Vzhledem k uvedenému ani další postoupení nemají relevance. Nakonec žalovaný argumentuje nevhodností žalobkyní označených pozemků. Předmětné pozemky, které jsou požadovány, jsou budˇ pod stavbami třetí osoby, nebo tyto stavby obtékají, a jsou tak nezbytné k obslužnosti těchto staveb a tvoří s nimi funkční celek. Žalovaný zdůrazňuje, že pozemky zastavěné stavbami třetích osob, či s nimi bezprostředně funkčně související zejména přístupové pozemky, areálové pozemky jsou zcela nevhodné a nezpůsobilé k případnému vypořádání restitučních náhrad. Tyto pozemky jsou žalovaným prioritně převáděny třetím osobám za obvyklou cenu a teprve poté, co tyto třetí osoby odmítnou využít nabídky ke koupi, a v případě cizích staveb na pozemcích zanikne jejich zákonné předkupní právo, je možný jejich převod jiným zájemcům za stanovených podmínek.

3. Jak se podává ze sdělení žalobkyně při jednání dne [datum] plně potvrzeného vyjádřením žalovaného při jednání dne [datum] je stran nároku žalobkyně ve výši [částka] z titulu náhrady za hospodářskou budovu, která zanikla, vycházeno z nároku na převod pozemků dle výzvy a výběru žalobkyně, v současné době vedeno deset soudních řízení, na vykrytí [částka]. Jde o věci u Okresního soudu v Benešov sp. zn. 6 C 351/2020, u Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 15 C 389/2020, u Okresního soudu [obec] sp. zn. 23 C 369/2020, u Okresního soudu [obec] sp. zn. 19 C 318/2020, u Okresního soudu [obec] sp. zn. 6 C 265/2020 (tato projednávaná věc), u Okresního soudu Plzeň – sever sp. zn. 4 C 407/2020, u Okresního soudu [obec] sp. zn. 7 C 22/2021, u Okresního soudu [obec] sp. zn. 12 C 28/2021, u Okresního soudu [obec] sp. zn. 8 C 23/2021, u Okresního soudu Plzeň – jih sp. zn. 23 C 24/2021 a u Okresního soudu Plzeň – sever sp. zn. 10 C 14/2021 Ani jedno z uvedených soudních řízení není doposud skončeno. Jen ve věci u Okresního soudu Plzeň – jih sp. zn. 23 C 24/2021 bylo rozhodnuto dne 9. 6. 2021, při vyhovění žalobě, nárok vykryt do výše [částka], rozhodnutí však není pravomocné, jak se podává z vyjádření žalobkyně při jednání dne [datum].

4. Poznamenává se, že návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne [datum] došlým soudu téhož dne žalobkyně navrhla nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil žalovanému„ nenakládat“ s nemovitými věcmi parc. [číslo] v k.ú. [obec], kdy z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků (§ 102 odst. 1 o.s.ř.) bylo vyhověno a zdejší soud nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalovanému, aby s výše uvedenými 5ti nemovitými věcmi nenakládal, zdržel se jejich převodů a jakéhokoli zatěžování, jak plyne z unesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 12. 2020, č.j. 6 C 265/2020-165 při odvolání žalovaného ze dne [datum] potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2021, č.j. 22 Co 133/2021-221, pravomocnými ke dni [datum]. Předběžné opatření zanikne některým z obecných způsobů (§ 77 odst. 1 a 2 o.s.ř.).

5. Z úplného výpisu obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C vložka [číslo]) ze dne [datum] se podává, že žalobkyně – [právnická osoba] je od r. 2016 existující právnickou osobou, jejímž jednatelem, zastupující společnost samostatně, byl a je Ing. [jméno] [příjmení]. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl ALX, vložka 851) plyne, že žalovaný – Státní statek [obec], státní podnik v likvidaci je od r. 1991 existující právnickou osobou, s aktuálním předmětem činnosti vypořádání restitučních nároků oprávněných osob a vypořádání hospodářské činnosti podniku, jejímž likvidátorem byl od [datum] do [datum] JUDr. [jméno] [příjmení] a nyní jím je Mgr. [jméno] [příjmení] od [datum], kdy likvidátor jedná a podepisuje jménem uvedeného Státního podniku v likvidaci. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství č.j. 8241/2006-13020 ze dne 9. 5. 2006 byl zrušen Státní statek [obec], státní podnik ([příjmení]: [číslo]) sloučením s podnikem Státní podnik [obec], státní podnik ([IČO]), majetek, práva a závazky, včetně závazků z pracovněprávních vztahů zrušeného podniku přešly na žalovaného.

6. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Mělník, č.j. 2092 PÚ/2009-1989 ze dne 20. 11. 2009 vyplývá, že při uplatnění restitučního nároku na vydání stavby kůlny na st. parc. [číslo] dle PK k.ú. Brozánky dne [datum], Pozemkový úřad o nároku oprávněných osob Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když stavba původní kůlny byla převedena finančním odborem ONV v [obec] č. FIN.E.1 [číslo] ze dne [datum] do správy Státního statku n.p. [obec], rozhodl tak, že uvedené oprávněné osoby nejsou vlastníky této nemovitosti, z důvodu odstranění stavby, neboť bylo zjištěno, že stavba byla zbořena, odstraněna v 70. letech minulého století a skutečně neexistuje. Státní statek [obec] dne [datum] ukončil svoji činnost a nedokončené restituční případy přešly na Státní statek, s.p. [obec], který byl vedle uvedených oprávněných osob jako povinná osoba účastníkem restitučního řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Shrnuto, uvedené oprávněné osoby uplatnily nárok na vydání nemovitosti, stavby, která přešla na stát a kterou nelze vydat, neboť zanikla.

7. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z žádosti o náhradu za nevydané nemovitosti ze dne [datum] včetně tří přiložených plných mocí, vyplývá, že dne [datum] výše uvedené oprávněné osoby vyzvaly žalovaného k vydání náhrady za stavbu kůlny na st. parc. [číslo] dle PK k.ú. Brozánky, a to tedy ve lhůtě 6ti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu (viz. shora), která skončila k [datum].

8. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] plyne, že žalovaný jako osoba povinná a výše uvedené oprávněné osoby se dohodly na tom, že žalovaný přiznává oprávněným osobám náhradu za zaniklou kůlnu v celkové výši [částka], tedy došlo k dohodě o hodnotové výši náhrady, která byla stanovena znaleckým posudkem [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který provedl ocenění stavby podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. při vycházení ze stavu ke dni přechodu stavby na stát ([datum]).

9. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že uvedené oprávněné osoby postoupily svoji pohledávku za žalovaným na poskytnutí náhrady za zaniklou stavbu ve výši [částka] s veškerými právy s ní spojenými a s veškerým příslušenstvím [právnická osoba] za úplatu [částka]. [příjmení] pohledávky se tak napříště stala [právnická osoba], od r. 2009 existující právnická osoba, jejímž jednatelem v době rozhodné byla JUDr. [jméno] [příjmení], jménem společnosti jednající samostatně, jak se podává z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C, vložka [číslo]) ze dne [datum].

10. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z uznání dluhu ze dne [datum] vyplývá, že jednostranným právním úkonem žalovaný písemně uznal restituční nárok ve výši [částka] za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] PK v k.ú. Brozánky a zavazuje se že [právnická osoba] poskytne náhradu spočívající ve věcech, k nimž má jako osoba povinná právo hospodaření s tím, že na ni převede pozemky, které jsou oceněny a převáděny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., když osoba povinná převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu a dle výběru osoby oprávněné, náhrada spočívající v převedení pozemků se poskytne v celé výši restitučního nároku, tj. ve výši [částka]. Shrnuto, žalovaný uznal písemně, že poskytne plnění na svůj dluh určený co do důvodu i výše způsobem v uznání popsaným.

11. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř) a z písemné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] na vydání náhrad za zaniklé stavby ve výši [částka] z celkové výše 1 416 285 [právnická osoba] za úplatu [částka], včetně jejího příslušenství a dalších práv s ní spojených. Jako dlužník jsou mylně označeni Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nicméně z celkového kontextu je zcela jednoznačně bezpochyb zřejmé o jakou se jedná pohledávku, a kdo je jejím dlužníkem, tedy že jde o pohledávku za žalovaným na poskytnutí náhrady za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] dle PK k.ú. Brozánky, o čem není pochyb. Zároveň je patrný i rozsah postupované pohledávky. Uvedený právní úkon (jednání) je dostatečně určitý a srozumitelný, došlo k platnému postoupení (viz. právní posouzení níže). Napříště je vlastníkem pohledávky [částka] [právnická osoba], právnická osoba vzniklá v r. 2011, jejímž jediným jednatelem v době postoupení byl Ing. [jméno] [příjmení], jednající jménem společnosti samostatně, jak vyplývá z úplného z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C, vložka [číslo]) ze dne [datum].

12. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř) a z písemné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] na vydání náhrad za zaniklé stavby ve výši [částka] z celkové výše 1 416 285 [právnická osoba] za úplatu [částka], s veškerými právy s ní spojenými a veškerým příslušenstvím. Napříště je vlastníkem pohledávky [částka] [právnická osoba] právnická osoba, vzniklá v r. 2008, jejímž jediným jednatelem v době postoupení, jednajícím jménem společnosti samostatně, byl Ing. [jméno] [příjmení], jak vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C, vložka [číslo]) ze dne [datum].

13. S ohledem na postoupení pohledávky [částka] [právnická osoba] ([datum]) a [částka] [právnická osoba] ([datum]) je zřejmé, že [právnická osoba] zůstávala vlastníkem pohledávky co do rozsahu, výše, [částka] ([částka] – [částka] – [částka] = [částka]). Z žádosti o vypořádání restitučního nároku nemovitým majetkem ze dne [datum] došlé žalovanému dne [datum] je zřejmo, že dne [datum] [právnická osoba] jednak oznámila žalovanému postoupení pohledávky výší 700 000 [právnická osoba] a výší 130 000 [právnická osoba] a jednak vyzvala, požádala, o vypořádání restitučního nároku vydáním v žádosti specifikovaných pozemků a staveb, zjevně k vypořádání (zbytkové pohledávky) ve výši [částka].

14. Z písemné dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný a [právnická osoba] uzavřeli dohodu o náhradě za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] PK v k.ú. Brozánky, kdy žalovaný uznává [právnická osoba] restituční nárok ve výši [částka] (oceněný dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.) a zavazuje se, že na základě této dohody poskytne [právnická osoba] náhradu spočívající ve věcech, k nimž má právo hospodaření, tím, že na ni převede pozemky určení k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, které jsou oceněny a převáděny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž na ni převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob na výzvu a dle výběru [právnická osoba], když náhrada spočívající v převedení pozemků se poskytne v celé výši jejího restitučního nároku, tj. ve výši [částka]. Zjevně došlo k jednostrannému úkonu (jednání), a to písemnému uznání zaplatit dluh určený co do důvodu a výše a zároveň dvoustrannému úkonu (jednání) o způsobu náhrady za hospodářskou budovu, která zanikla, až do výše části hodnoty této původní nemovitosti. Uvedené je obsahově evidentně shodné s dohodou o restitučních nárocích a jejich vyrovnání uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba] z téhož dne, jak tato, detailněji, popisována sdola.

15. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z písemné dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný a [právnická osoba] uzavřeli dohodu o poskytnutí náhrad za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] PK v k.ú. Brozánky, přičemž žalovaný uznává [právnická osoba] restituční nárok ve výši [částka] (oceněný dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.) a zavazuje se, že na základě této dohody poskytne [právnická osoba] náhradu spočívající ve věcech, k nimž má žalovaný právo hospodaření tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojení restitučních oprávněných osob, které jsou oceněny a převedeny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, na výzvu a dle výběru [právnická osoba], náhrada spočívající v převedení pozemků se poskytne v celé výši restitučního nároku v jeho části ve výši [částka]. Jde o jednostranný právní úkon (jednání), písemné uznání, že žalovaný splní svůj dluh určený co do důvodu a výše, a zároveň jde o dvoustranný právní úkon (jednání) o způsobu náhrady za zaniklou hospodářskou budovu. Náhrada spočívá ve věcech, k nimž má žalovaný právo hospodaření, při jejím poskytnutí až do výše hodnoty původní nemovitosti, kdy způsob náhrady je dohodnut tak, že žalovaný převede [právnická osoba] do vlastnictví„ pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob“ na výzvu a dle výběru [právnická osoba] při jejich ocenění dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to v celé výši do části restitučního nároku ve výši [částka]. Jde jednoznačně o plnohodnotné smluvní ujednání, jehož předmět je určitý, byť zde není uvedena konkrétní lhůta k plnění a uveden výčet konkrétních věcí, které mají sloužit jako náhrada. Způsob náhrady je sjednán platně. Jednoznačně se říká, že výše restitučního nároku, cena zaniklé hospodářské budovy, je určena podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., stejně tak budou hodnotově oceňovány náhradní pozemky, což je mezi stranami výslovně, bezpochybně, dohodnuto. Plnění žalovaným pak předpokládá předchozí výzvu [právnická osoba] při výběru pozemků touto, s výhradou, že musí jít o„ pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob“, což není možno vykládat jinak než tak, že musí jít o pozemky skutečně převoditelné, tedy vhodné (obecně) jako náhradní při jinak předpokládaných postupech v rámci uspokojování restitučních nároků, jako by tomu bylo při převodu náhradních pozemků, jestliže by v konkrétním případě nebyla uzavřena dohoda o způsobu náhrady (viz. právní posouzení níže). V souvislosti soud potrhuje, že, jak uváděno, nemůže jít o jakékoliv pozemky, nýbrž (jen) právě pozemky určené„ k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob“.

16. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] postoupila [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovaným z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], která byla této postoupena [právnická osoba], co do výše [částka] včetně příslušenství a práv s ní spojených, za úplatu ve výši [částka]. Napříště je tak vlastníkem pohledávky [částka] [právnická osoba], právnická osoba vzniklá r. 2018, jejímž jediným jednatelem, jednajícím jménem společnosti, byl v době postoupení Ing. [jméno] [příjmení], jak se podává z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C, vložka [číslo]) ze dne [datum]. Dne [datum] [právnická osoba] žalovanému oznámila postoupení pohledávky [částka] [právnická osoba], jak je zřejmo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum].

17. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z písemné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ve výši [částka] z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání uzavřené dne [datum], když jde o náhradu za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. [číslo] dle PK k.ú. Brozánky, a to včetně jejího příslušenství a všech práv s pohledávkou spojených, za úplatu [částka], když smlouva nabývá účinnosti v den, kdy byl splněn závazek spočívající v uhrazení úplaty, kdy z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba] se podává, že úhrada úplaty [částka] byla provedena ke dni [datum]. Dne [datum] [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ve výši [částka] žalobkyni, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum].

18. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky od [právnická osoba] a zároveň vyzvala žalovanou k vyrovnání restitučního nároku označenými pozemky, mimo jiné parc. [číslo] v k.ú. [obec], jak patrno z oznámení o postoupení nároku a žádosti o vydání náhradních pozemků ze dne [datum] včetně přílohy – seznamu požadovaných pozemků. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že dne [datum], žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání dalších pozemků jako náhrady, jak se podává z doplnění žádosti o vydání náhradních pozemků ze dne [datum] včetně přílohy – seznamu požadovaných pozemků.

19. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a e-mailové korespondence ze dne [datum] a ze dne [datum], vyplývá, že v měsíci 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění restitučního nároku ve výši [částka], přičemž vyzvala k jeho vypořádání nemovitým majetkem při uvedení 41 pozemků, mimo jiné parc. [číslo] v k.ú. [obec], při požadavku k osobnímu jednání, jak se podává z oznámení o převzetí právního zastoupení a výzvy k plnění restitučního nároku s návrhem na mimosoudní řešení ze dne [datum] včetně přiložené plné moci ze dne [datum] (pro JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M.).

20. Ze znaleckého posudku [číslo] 2020 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], z oboru ekonomika a ceny a dohady nemovitostí, ze dne [datum], lze vyčíst cenu parc. [číslo] o výměře [osobní údaje žalobkyně] [číslo], ostatní plocha, ve výši [částka] (tj . 2 249 m2 x [částka] m2), cenu parc. [číslo] o výměře 3 325 m2, ostatní plocha, ve výši [částka] (tj . 3 325 m2 x 3 Kč/m2), cenu parc. [číslo] o výměře 123 m2, zastavěná plocha a nádvoří, ve výši [částka] (tj . 123 m2 x 70 Kč/m2), cenu parc. [číslo] o výměře 260 m2, zastavěná plocha a nádvoří, ve výši [částka] (tj . 260 m2 x 70 Kč/m2) a cenu parc. [číslo] o výměře 307 m2, zastavená plocha a nádvoří, ve výši [částka] (tj . 307 m2 x 70 Kč/m2), tedy při celkové ceně [částka], když jde o nemovitosti v k.ú. [obec] (ceny všech 5ti pozemků v k.ú. [obec] vycházejí z vyhlášky č. 182/1988 Sb., ministerstva financí, cen a mezd [obec] socialistické republiky ze dne [datum] o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Provedení tohoto ocenění postupem dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., je pak mezi účastníky nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), pokud jde o výše cen jednotlivých pozemků, a cenu celkovou.

21. Mezi účastníky je dále nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že dne [datum] doručenou výzvou, žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem 22 pozemků a podílu id. 1/2 na dalším pozemku, tedy v podstatě 23 nemovitých věcí, mezi nimi parc. [číslo] v k.ú. [obec], jak lze i vystopovat z výzvy k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků ze dne [datum] včetně návrhu smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků z [datum] a podacího lístku [datum], jakož i dodejky s obálkou od doručovaných písemností včetně potvrzení o doručení výzvy ([datum]) od České pošty, s.p.

22. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 1930 pro k.ú. [obec] se shledává, že Česká republika je vlastníkem s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného, mimo jiné parc. [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec] se shledává, že Česká republika je vlastníkem, s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného, mimo jiné parc. [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] se shledává, že Česká republika je vlastníkem, s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného parc. [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. Cínovec se shledává, že Česká republika je vlastníkem, s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného, mimo jiné parc. [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] se shledává, že Česká republika je vlastníkem, s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného, mimo jiné parc. [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] se hledává, že Česká republika je vlastníkem, s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného, mimo jiné parc. [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce] se shledává, že Česká republika je vlastníkem s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného parc. [číslo]. V neposlední z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] se shledává, že Česká republika je vlastníkem, s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného, parc. [číslo].

23. Na výzvu k plnění žalovaným plněno nebylo. Z odpovědi žalovaného ze dne [datum] se podává, že tento odmítl smlouvu o převodu nemovitostí uzavřít, neboť dle něj žalobkyni nenáleží restituční nárok, který je možné vypořádat převodem náhradních pozemků.

24. Z žádosti o poskytnutí informací ze dne [datum] lze vyčíst, že žalobkyně žádala žalovaného o poskytnutí informace, zda v žádosti specifikované pozemky, mimo jiné parc. [číslo] v k.ú. [obec] jsou způsobilé k převodu do vlastnictví třetích osob, načež bylo odpovězeno, že jsou způsobilé k převodu do vlastnictví třetí osoby, avšak při jejich převodu je nutno dbát příslušných zákonných ustanovení (zjevně míněno těch, která převoditelnost omezují), jak lze vystopovat z odpovědi žalovaného ze dne 17. 12. 2020, č.j. [číslo] RP/2020.

25. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 1930, pro k.ú. [obec] se shledává, že Česká republika je vlastníkem, s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného, mimo jiné parc. [číslo] o výměře [osobní údaje žalobkyně] [číslo], ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře 3 325 m2, ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře 123 m2, zastavěná plocha a nádvoří, se stavbou bez č.p./č.e., garáž, parc. [číslo] o výměře 260 m2, zastavěná plocha a nádvoří, se stavbou bez č.p./č.e., zem. stav. a parc. [číslo] o výměře 307 m2, zastavěná plocha a nádvoří, se stavbou bez č.p./č.e., tech. vyb., přičemž právo hospodařit s majetkem státu bylo zaznamenáno do katastru nemovitostí na základě žádosti o provedení záznamu změny vlastníka ze dne [datum], kdy [datum] byl zrušen sloučením s žalovaným [příjmení] [obec], s.p., když žalovaný je jeho nástupcem, jak patrno z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9. 5. 2006, č.j.: 8241/2006-13028 o zrušení státní organizace Statek [obec], státní podnik, kdy předmětem podnikání Státního statku [obec], státní podnik je, mimo jiné, vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob, jak zřejmo z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze (oddíl AX, vložka 851) ze dne [datum]. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] vyplývá, že [jméno] troch je, mimo jiné, vlastníkem stavby bez č.p./č.e., garáž na parc. [číslo] stavby bez [adresa] zem stav. na parc. [číslo] stavby bez č.p./č.e. tech vyb. na parc. [číslo] v k.ú. [obec] a dále z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] vyplývá, že [právnická osoba] je vlastníkem parc. [číslo] se stavbou bez [adresa], tech. vyb., přičemž poloha výše uvedených pozemků a staveb na nich umístěných je patrná z kopie katastrální mapy (mapový list [obec a číslo]) pro k.ú, [obec] ze dne [datum].

26. Z katastrální mapy ze dne [datum], katastrální mapy a orto fota ze dne [datum], další katastrální mapy a orto fota ze dne [datum], leteckého snímku ze dne [datum] a dalšího leteckého snímku ze dne [datum] se shledává, že parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] se stavbou bez č.p./č.e. garáž, parc. [číslo] se stavbou zem. stav., parc. [číslo] se stavbou bez č.p./č.e. tech. vyb. a další nemovitosti jako parc. [číslo] se stavbou [adresa], bydlení, parc. [číslo] se stavbou bez č.p./č.e., tech. vyb. i parc. [číslo] se stavbou bez č.p./č.e., tech. vyb. v k.ú. [obec] jsou celkem, kdy stavby tvoří s pozemky jeden funkční celek – areál s jediným vjezdem, jde o pozemky zastavěné zpravidla stavbami třetích osob, a pozemky se stavbami bezprostředně souvisí, kdy parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] představují plochy s příjezdovými, komunikačními trasami k stavbám v areálu umístněným.

27. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, ze dne 5. 5. 2021, č.j. PD 5645/2021-303 lze vyčíst, že sledovaných 5 pozemků v k.ú. [obec] není zatíženo právy třetích osob, nebylo uplatněno právo třetích osob na převod daných pozemků podle zvláštních předpisů, dispozice s nemovitostmi je jen omezena nařízeným předběžným opatřením (viz. shora). Ze sdělení Městského úřadu Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování ze dne [datum], zn.: VÚP 17550/2021 lůze vyčíst, že sledovaných 5 pozemků v k.ú, [obec] není územním plánem určeno k zastavění veřejně prospěnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury a ani nejsou těmito stavbami již zastavěny. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] včetně„ přiložené situace“ se podává, že parc. [číslo] se stavbou bez č.p./č.e., tech. vyb., v k.ú. [obec] je uvedenou vlastnicí využívána jako distribuční trafostanice sloužící k zásobování okolních objektů elektrickou energií, přičemž parc. [číslo] parc. [číslo] jsou využívány pro přístup k této trafostanici. Ze sdělení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] se pak dále podává, že tento má na parc. [číslo] parc. [číslo] na parc. [číslo] dále na parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného a na parc. [číslo] umístěny jím vlastněné stavby, přičemž parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] veškeré stavby v areálu navzájem propojují, umožňují jejich provozní obsluhu, přístupy, vjezd, parkování techniky, venkovní skladování materiálu a celkový komunikační provoz. V neposlední řadě, ze sdělení Městského úřadu Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování, ze dne [datum] vyplývá, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] dále parc. [číslo] v k.ú. [obec] spolu funkčně souvisí a objekty výstavby tvoří s pozemky jeden funkční celek – areál s jedním vjezdem.

28. Z internetové nabídky k prodeji pozemků žalovaným veřejnosti ze [datum], za podpory žádostí o prodej pozemků ze dne [datum], žádostí o odkup pozemků ze dne [datum] a žádostí o odprodej nemovitého majetku ze dne [datum] se podává, že žalovaný nabízel především parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] ale dle všeho i parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] k prodeji blíže neurčeným zájemcům.

29. Nakonec z„ právního posudku k uplatněnému nároku [právnická osoba] s.r.o., ze dne [datum], JUDr. [jméno] [příjmení]“ lze vyčíst, že podle názoru jistého JUDr. [jméno] [příjmení] je povinností žalovaného přijatý závazek v části nároku co do [částka] plnit. Z dopisu Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne [datum] se pak podává, že při likvidaci státního podniku má likvidátor postupovat jenom se souhlasem Ministerstva financí, že podle jeho názoru je povinností žalovaného přijatý závazek v části nároku co do [částka] plnit. Z dopisu Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne [datum] lze pak vysledovat, že při likvidaci státního podniku má likvidátor postupovat jenom se souhlasem Ministerstva financí, nicméně v případech, kdy státní podnik převádí ze„ svého majetku“ nemovitou věc do vlastnictví jiné osoby a plnění tak svou povinnost vyplývající ze zákona nebo z rozhodnutí soudu či správního orgánu, je takový souhlas Ministerstva financí nadbytečný. Z uvedených„ důkazů“ nevyplývá nic, co by pro projednávanou věc bylo jakkoli určující, závazné, jde o předložení„ právních názorů“ a nikoli prokazování skutkových okolností. Proto se soud těmito nezabývá.

30. Dokazování, jak pospáno shora, posoudil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít, a následně posoudit z hledisek právních. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům obou účastníků, pokud na svých důkazních návrzích v rámci projednací zásady (§ 120 odst. 1 o.s.ř.) setrvali. Vedle účastníky navržených důkazů provedl soud podle § 120 odst. 2 věta prvá o.s.ř. i některé důkazy další, neboť byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývaly z obsahu spisu. V těchto případech bylo vždy zřejmé, jaká skutečnost má být předmětem dokazování, a existence příslušného důkazu vyplývala z dosavadního průběhu řízení (rozh. NS ČR 29 Cdo 1538/2006). V souvislosti pak soud poznamenává, že ve smyslu § 125 věta prvá o.s.ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, mimo jiné zprávy a vyjádření orgánů (což nutně neznamená, že se musí jednat přísně vzato o postupy v rámci těch kterých správních řízení, která jsou u toho kterého orgánu veřejné správy v jeho pravomoci, jako je tomu např. u stavebních úřadů). Pro úplnost pak soud poznamenává, že provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě, všechny pak ve vzájemné souvislosti přihlížeje ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Připomíná se, že skutkový závěr ve věci činí soud a právní posouzení věci činí soud, jak je k tomu povolán (§ 7 odst. 1 o.s.ř.).

31. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkový úřad Mělník, č.j. 2092 PÚ/2009-1989 ze dne 20. 11. 2009, které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto, že Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], oprávněné osoby, nejsou vlastníky stavby kůlny na st. parc. [číslo] dle PK k.ú. Brozánky z důvodu odstranění stavby, jinak řečeno uvedená hospodářská budova zanikla, povinnou osobou je pak žalovaný – Státní statek [obec], státní podnik v likvidaci. Dne [datum], tedy do 6ti měsíců, jmenovaní vyzvali žalovaného k vydání náhrady za hospodářskou budovu, která zanikla, dne [datum] došlo k dohodě o náhradě za zaniklou stavbu kůlny ve výši [částka] (při určení ceny zaniklé stavby k datu [datum], podle vyhlášky č. 182/1998 Sb., Ministerstva financí, cen a mezd [obec] socialistické republiky ze dne [datum] o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Pak došlo k postoupení nároku na poskytnutí náhrady, pohledávky ve výši [částka] za žalovaným, jmenovanými osobami [právnická osoba] dne [datum], při uznání dluhu ve výši [částka] žalovaným dne [datum]. Následně došlo k postoupení nároku na poskytnutí náhrady, pohledávky za žalovaným ve výši [částka], [právnická osoba] dne [datum] a k postoupení nároku na poskytnutí náhrady, pohledávky za žalovaným ve výši [částka], [právnická osoba] dne [datum]. Dne [datum] byla mezi žalovaným a [právnická osoba] uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, při uznaném nároku, dluhu žalovaným, [částka], přičemž způsob náhrady za zaniklou hospodářskou budovu byl dohodnut tak, že žalovaný poskytne [právnická osoba] náhradu spočívající ve věcech, k nimž právo hospodaření, tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, které jsou oceněny a převáděny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., kdy žalovaný převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob [právnická osoba] na výzvu a dle výběru [právnická osoba], náhrada spočívající v převedení pozemků se poskytne v celé výši části restitučního nároku, tj. ve výši [částka]. Následně došlo k postoupení nároku na poskytnutí náhrady, pohledávky za žalovaným ve výši [částka], [právnická osoba] dne [datum] a naposled k postoupení nároku na poskytnutí náhrady, pohledávky za žalovanou ve výši [částka] žalobkyni – [právnická osoba] dne [datum]. Po přechozích výzvách ze dne [datum], ze dne [datum], [datum], výzvou ze dne [datum], doručenou [datum] žádala žalobkyně o převod pozemků smlouvou, mimo jiné, parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření žalovaného, vyhověno nebylo. Cena podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. Ministerstva financí, cen a mezd [obec] socialistické republiky ze dne [datum] o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., u uvedených 5ti pozemků v k.ú. [obec] činí u parc. [číslo] [částka], u parc. [číslo] [částka], u parc. [číslo] [částka], u parc. [číslo] [částka] a u parc. [číslo] [částka], tj. dohromady u všech [částka]. Na parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] jsou stavby ve vlastnictví [jméno] [příjmení], parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] uvedené pozemky se stavbami obklopují, stavby tvoří s pozemky jeden funkční celek – areál s jedním vjezdem. Tyto pozemky byly žalovanou veřejně nabízeny k prodeji třetím osobám. (V podrobnostech viz. dílčí skutková zjištění popsaná shora.)

32. Žaloba není důvodná.

33. Při právním posouzení věci soud předesílá, že sledovanou problematiku je třeba posuzovat především podle příslušných ustanovení veřejnoprávního předpisu jakým je již zmiňovaný zák. o půdě, který byl již 28 x změněn, ať již přímými novelizacemi či zásahy Ústavního soudu, přičemž určující je v projednávané věci stav uvedeného právního předpisu k [datum], kdy bylo rozhodnuto o restitučním nároku původních oprávněných osob pozemkovým úřadem (viz. shora). Dále, s přihlédnutím k § 3028 odst. 1 a 3 nov. obč. zák., nepřihlížeje § 3036 nov. obč. zák. pokud jde o lhůty ani § 3073 nov. obč. zák. pokud jde o zajištění závazku a máme-li na zřeteli i § 3056 nov. obč. zák. pokud jde o předkupní právo, je třeba projednávaný případ dílem, stran právních úkonů (jednání) realizovaných do [datum] posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (zkráceně„ obč. zák.“), což je převážná část sledovaných právních vztahů a ve zbytku, pokud jde o právní jednání (úkony) realizované po [datum] při posouzení dané věci dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2014 (zkráceně„ nov. obč. zák.). S ohledem na přímou návaznost na tzv. restituční zákonodárství, zák. o půdě, se nám v projednávané věci prolínají úpravy jak práva veřejného, tak práva soukromého (viz. sdola).

34. Jak vyloženo ve sledovaném sporu je základní i problematikou uspokojení restitučního nároku podle zák. o půdě, účinného od 24. 6. 1991. S poukazem na § 1 odst. 1 písm. b), c), § 4 odst. 1 a 4, § 5 odst. 1 a 2 písm. a), § 6 odst. 1 písm. h), a § 9 odst. 1, 4 a 8 zák. o půdě lze konstatovat, že původní oprávněné osoby Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uplatnili restituční nárok na vydání kůlny na st. parc. [číslo] dle PK k.ú. Brozánky, kdy při účasti povinné osoby výsledně Státní statek [obec], státní podnik v likvidaci, Pozemkový úřad rozhodl o tom, že nejsou vlastníky sledované hospodářské budovy, kterou nelze vydat, neboť zanikla, byla zbořena, vzhledem k tomu jim za tuto nemovitost náleží náhrada dle § 14 odst. 1 zák. o půdě. Podle § 14 odst. 1 zák. o půdě oprávněné osobě náleží náhrada (mimo jiné) za hospodářské budovy, které podle zák. o půdě nelze vydat nebo které zanikly.

35. Podle § 16 odst. 2 zák. o půdě, náhradu podle § 14 zák. o půdě, poskytne právnická osoba (právní nástupce), která věc drží nebo jí držel v době zániku. Podle § 16 odst. 3 zák. o půdě oprávněná osoba vyzve k vydání náhrady nejpozději ve lhůtách uvedených v § 13 zák. o půdě. Závisí-li právo na náhradu na rozhodnutí Pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím 6ti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.

36. V konkrétním případě je evidentní, že původní oprávněné osoby vyzvaly povinnou osobu, žalovaného, k vydání náhrady dne [datum], tedy do uplynutí 6ti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu, když tato lhůta končila (až) [datum], k zániku, prekluzi, jejich práva, tak nedošlo (§ 583 odst. 1 obč. zák.). Uvedené je jediná rozhodná lhůta, která musí být z důvodu zachování nároku oprávněné osoby dodržena. V § 16 odst. 3 věta druhá zák. o půdě dochází k prolomení prekluzivní lhůty v § 13 odst. 3 zák. o půdě, ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zák. o půdě se na sledovanou problematiku vůbec nevztahují. To co je žalovaným předkládáno v souvislosti s tzv. restituční tečkou je tak zcela liché. § 13 odst. 6 a 7 zák. o půdě se vztahují k vydání tzv. náhradních pozemků, nikoli náhradě za zaniklé budovy, kdy soud pak připouští, že původně legislativně nastavená tzv. restituční tečka zákonem č. 253/2003 Sb., s účinností od [datum], byla nastavena tak, že podle § 13 odst. 6 a 7 má oprávněná osoba právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do dvou let od právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu, když po uplynutí této doby právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká, byla modifikována nálezem Ústavního soudu ČR [číslo] Sb., s účinností od [datum] tak, že daná ustanovení se nevztahují na oprávněné osoby, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zák. o půdě, což doznalo legislativně adekvátní právní úpravy v zákoně č. 75/2012 Sb., jímž byl do zák. o půdě dosazen § 13 odst. 8 s účinností od [datum], který stanoví, že odstavce 6 a 7 se nevztahují na oprávněnou osobu, které vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 a její dědice a příbuzné v řadě přímé, manžela, partnera nebo sourozence osoby uvedené v písmenu a), která na něj právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zák. o půdě převede, čili, zachovala právo na náhradní pozemky oprávněným osobám a jejich následovníkům, vyloučila však tzv. postupníky, jak správně žalovaným předkládáno, nicméně, jak výše uvedeno, uvedené nemá s problematikou projednávané věci vůbec nic společného, protože nejde o vydání náhradního pozemku podle § 11 odst. 2 zák. o půdě, nýbrž o úplně jiný postup, který se týká dohody o způsobu náhrady za zaniklou nemovitost, jak shora udáváno, v rámci postupu dle § 16 odst. 3, 4 a 5 předmětného zákona. Proto uvedená argumentace žalované nemůže obstát. Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba] (viz. shora) lhůty uvedené v § 13 odst. 6 a 7 neprolamuje, tato je dohodu nikoli o vydání náhradních pozemků, nýbrž o způsobu řešení náhrady, uvedené ustanovení zák. o půdě tak na ní není možno vztáhnout. Soud jen pro úplnost doplňuje, že je-li řeč o § 11 odst. 2 zák. o půdě, tak původně, jak je i tento zvažován v uvedeném nálezu Ústavního soudu, obsahoval ustanovení, že v případě, kdy pozemky nelze vydat, převedou se oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě, jako byly její původní pozemky, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí., což už je nyní ustanovení v zák. o půdě obsolentní, právně neúčinné, dnes nahrazené zněním jiného obsahu a povahy ve vazbě toliko na lesní pozemky, když převody jiných zemědělských pozemků jsou v současné době soustředěny v § 11a zák. o půdě upravujícím vydání náhradních pozemků formou veřejných nabídek.

37. Podle § 16 odst. 4 zák. o půdě, náhrada se poskytne oprávněné osobě do 6ti měsíců ode dne doručení výzvy. Náhrada spočívá ve věcech, která osoba povinná k poskytnutí náhrady vlastní nebo k nimž měla právo hospodaření ke dni [datum], s výjimkou nemovitostí ve správě pozemkového fondu, případně podílu na jmění této osoby, a to až do výše hodnoty původních nemovitostí a trvalých porostů, nedohodnou-li se účastníci jinak. Podle § 16 odst. 5 způsob náhrady musí být dohodnut do 60 dnů od podání písemné výzvy oprávněnou osobou, nebyl-li nárok uspokojen dříve. Se souhlasem oprávněné osoby je možno závazky vůči ní vypořádat i po tomto termínu. Podle § 16 dost. 6 zák. o půdě, nedojde-li k dohodě o způsobu náhrady podle odstavce 5 zák. o půdě, rozhodně o způsobu náhrady na návrh soud.

38. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný a původní oprávněné osoby se dohodly na poskytnutí náhrady za zaniklou stavbu kůlny, přičemž byla oprávněným osobám přiznána náhrada v celkové výši [částka] v dohodě ze dne [datum] Lhůty v § 16 odst. 4 a 5 nejsou z hlediska trvání nároku oprávněných osob jakkoli směrodatné, nemusí být dodrženy, se souhlasem oprávněné osoby je možno závazky vůči ní vypořádat i po těchto termínech. Z toho je nutno vycházet.

39. Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba] ze dne [datum] dostatečně odpovídá kritériím v § 16 odst. 4 zák. o půdě, když je ve své podstatě dohodou o způsobu náhrady za zaniklou hospodářskou budovu, když závazky lze vypořádat i po uplynutí šesti měsíců ode dne doručení výzvy a způsob náhrady dohodnout i po termínu 60ti dnů od podání písemné výzvy, k čemuž došlo v konkrétním případě [datum] (viz. shora), jak se podává v § 16 odst. 4 a 5 zák. o půdě. Uvedenými lhůtami se má jen předcházet případné liknavosti osoby povinné, není s tím spojen zánik práva (prekluze), nýbrž jen po uplynutí zakládána možnost obrátit se oprávněnou osobou se svým nárokem na soud, jak vyplývá z § 16 odst. 6 zák. o půdě. Zmíněná dohoda z [datum] plně obstojí z hlediska své určitosti. Představuje plnohodnotná smluvní ujednání, její předmět je dostatečně určitý, jakož i určení ceny. Předně je vymezeno, že se jedná o náhradu za zaniklou stavbu kůlny, restituční nárok ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavazuje, že poskytne oprávněné osobě náhradu spočívající ve věcech, k nimž má, coby povinná osoba, právo hospodaření s tím, že na ní převede pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, které jsou oceněny a převáděny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., osoba povinná převede na základě této dohody pozemky k určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob na osobu oprávněnou, a to na výzvu a dle výběru osoby oprávněné, náhrada spočívající v převedení pozemků se poskytne v celé výši restitučního nároku, tj. [částka]. Ač nejsou uvedeny přímo konkrétní věci, které budou jako náhrada poskytnuty, je zřejmé, že jde o pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, k nimž má žalovaný právo hospodaření, a byť rovněž není uvedena konkrétní lhůta k výzvě a návaznému převodu, není to nic, co by ubíralo sjednané dohodě na její určitosti. V uvedeném se nelze přiklonit k náhledu žalovaného, dohoda, jako dvoustranný právní úkon není pro neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatná, kdy soud k absolutní neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti (ex offo), když tato nastává přímo ze zákona (ex lege), a působí zásadně od počátku (ex tunc). V tomto bodě se sluší poznamenat, že byť má uvedená dohoda o způsobu náhrady základ ve veřejnoprávním předpise jakým je zák. o půdě, řídí se návazně zjevně pravidly soukromého práva, tedy občanským zákoníkem.

40. Pokud jde o cenu náhrady za zaniklou hospodářkou stavbu, dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba] jednoznačně uvádí, že převáděné pozemky jsou (budou) oceněny a převáděny v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., Ministerstva financí, cena mezd [obec] socialistické republiky ze dne [datum] o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., kterážto dohoda plně koresponduje s možností v § 16 odst. 4 zák. o půdě způsob včetně výše náhrady sjednat. Nad to pak si nelze nepovšimnout, že zák. o půdě na mnohých místech hovoří o tom, že se ceny stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zák. o půdě, tj. ke dni [datum] (§ 11 odst. 2 zák. o půdě, § 14 odst. 3 a 8 zák. o půdě, § 15 odst. 8 zák. o půdě), kdy v § 28a zák. o půdě je zakotveno, že pokud zák. o půdě nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle zák. o půdě v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Z uvedeného nelze než dovodit, že ocenění právě podle zmíněné vyhlášky je pro určení hodnoty náhradních nemovitostí odpovídající, byť § 16 odst. 4 zák. o půdě konkrétní ustanovení o ceně neobsahuje (srovnej rozh. NS ČR 28 Cdo 1189/2010). (Na uvedeném nic nemění ani rozh. ÚS ČR Pl. ÚS 21/19 zmiňované žalobkyní, když v konkrétním případě je určení ocenění výsledkem předpokládané a realizované dohody.) Argumentaci žalovaného zpochybňující způsob ocenění výsledně žalobkyní požadovaných 5ti pozemků v k.ú. [obec] nelze přijmout. [jméno] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] ve výších [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka], tj. při celkové ceně [částka], jsou cenami plynoucími z § 14 odst. 1 a 5 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Ministerstva financí, cen a mezd [obec] socialistické republiky ze dne [datum] o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jak konstatováno v rámci skutkových zjištění, a není důvodu i při právním posouzení věci tyto nezvažovat jako adekvátní. Soud z nich tak vychází, byť samozřejmě by uvedené ceny při posuzování podle současných právních předpisů byly zjevně odlišné, předpokládáno nepoměrně vyšší.

41. Pokud žalovaný argumentuje tím, že dohodnutý způsob náhrady v dohodě o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] nelze označit za právo spojené s pohledávkou, které bez dalšího automaticky spolu s pohledávkou přecházelo na nabyvatele pohledávky pro případ postoupení, z čehož dovozuje, že uvedené nepřešlo na nabyvatele pohledávky, neboť předmětem postoupení nebyl nárok na vydání náhradních pozemků, kterýžto je dle žalovaného též pohledávkou, a tudíž toto nebylo postoupeno, nelze než konstatovat, že při postoupení pohledávky podle § 524 odst. 1 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, jak je vymezeno v § 524 odst. 2 obč. zák., když vycházeno z § 1879 nov. obč. zák. stejný princip plyne z § 1880 odst. 1 nov. obč. zák., v němž je stanoveno, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, což u cese založené smlouvou stran (cessio voluntaria) v principu znamená, že postoupením pohledávky se povinnost dlužníka mění jen co do osoby věřitele, obsah dlužníkova závazku však zůstává stejný. Hovoříme o zásadě identity pohledávky. Cesí nedochází ke změně předmětu, času ani způsobu plnění, zůstávají zachovány vedlejší úmluvy stran závazkového vztahu (podmínky, lhůty, splátky atp.). [obec] identity pohledávky platí i co do nabytí vedlejších práv. Jimi rozumíme vedle příslušenství pohledávky práva s pohledávkou spojená. Zákon, jak z něj vyplývá, usnadňuje stranám postoupní smlouvy naplnění jejího účelu tím, že výslovně upravuje nabytí vedlejších práv s pohledávkou spojených (srovnej rozh. NS 32 Odo 473/2005). Žalovaného úvahu o tom, že způsob plnění při cesích nepřešel, nelze přijmout, když tento byl zcela jednoznačně a určitě dohodnut v dohodě o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] při návazném postoupení smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní, kdy pokaždé pohledávka (ve výši [částka]) byla postoupena s příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými (§ 1880 odst. 1 nov. obč. zák.), tj. z podstaty způsob plnění nevyjímaje. Uzavřeno, i když plnění převodem nemovitostí je právo, je spojeno jako způsob uspokojení právě s postoupenou pohledávkou, proto i s ní přešlo, tak je třeba realizované cese chápat. V souvislosti s problematikou postupování předmětné pohledávky, pak soud zmiňuje, že neobstojí ani výhrada žalované, že postoupení pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] je absolutně neplatné pro neurčitost, záležející v tom, že smlouva jako dlužníka označuje Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], což je nepravdivé a třetí osoba by nevěděla, kdo dlužníkem ve skutečnosti je, neboť z textu dohody je bez problémů seznatelné, že jde o pohledávku vyplývající z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] na vydání náhrad za zaniklé stavby vůči žalovanému (v celkové výši [částka]), prostým výkladem dle § 35 odst. 2 obč. zák., lze bez problémů dovodit, kdo dlužníkem skutečně je, tedy že je jím Státní statek [obec], státní podnik v likvidaci. Došlo k platnému postoupení, uvedená smlouva není ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatná pro neurčitost, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (ex offo), kdy je charakteristické, že nastává přímo ze zákona (ex lege), a působí zásadně od počátku (ex tunc). Nutno připomenout, celkově k otázce postoupení, že ve smyslu § 33a odst. 1 zák. o půdě, veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle zák. o půdě jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby, kdy nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle zák. o půdě. Zase, byť je základ v zák. o půdě coby veřejnoprávním předpise, cesi je třeba posuzovat podle práva soukromého, tedy občanského zákoníku, jak soud v projednávané věci činí. Shrnuto, v projednávané věci je řetězec postupného postoupení pohledávky relevantní, posledním shledaným vlastníkem pohledávky ve výši [částka] za žalovanou z titulu náhrady za zaniklou hospodářskou stavbu s výše dohodnutým popsaným způsobem plnění, je žalobkyně [právnická osoba]

42. Nárok není promlčen, jak namítáno žalovaným. Tento vychází z toho, že splatnost náhrady, poskytnutí pozemků, je vázána na jednání oprávněného v podobě výzvy a výběru pozemků. Je třeba vyzvat žalovaného, aby plnění poskytl. Pokud jde o otázku, kdy může věřitel výzvu k plnění provést, zákon podpůrně stanovuje, že je tomu tak„ ihned“. V konkrétním případě tak věřitel mohl výzvu učinit bezprostředně po uzavření smlouvy. Právo učinit výzvu k plnění podléhá promlčení a to v obecné tříleté promlčecí době, po uplynutí této doby se věřitel nemůže úspěšně domáhat toho, aby mohl povinnost dlužníka aktivovat a způsobit splatnost, předmětná pohledávka se tak promlčí, aniž by se kdy splatnou stala. První výzva ve vztahu k postupovanému nároku (na náhradu ve výši [částka]) byla žalovanému doručena až [datum], následně doplněna podáním ze dne [datum], proto žalovaný námitku promlčení vznáší. Nárok na převod pozemků není kryt uznáním žalovaného, a i když se nepromlčel finanční nárok – dluh, promlčelo se právo na plnění v podobě převodu pozemků. Takto postavený náhled žalovaného však nelze přijmout. Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum] uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba], je kromě dvoustranného právního úkonu v podobě způsobu náhrady za zaniklou hospodářskou budovu (viz. výše) též jednoznačně jednostranným právním úkonem žalovaného, uznáním dluhu dle § 558 obč. zák., kdy tento uznává písemně, že poskytne plnění na svůj dluh v podobě restitučního nároku oprávněné osoby ve výši [částka], kdy uvedený dluh v době uznání evidentně promlčen nebyl, v oné době trval. Pro úplnost, totéž lze konstatovat ve vztahu k písemnému uznání dluhu žalovaným ze dne [datum] (viz. shora). Podle § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo, byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. V konkrétním případě, a to pltí i pro uvedené uznání předchozí, v uznání lhůta k plnění uvedena nebyla, vzhledem k tomu 10ti letá promlčecí lhůta běží od [datum], v případě předchozího uznání od [datum], a končí (až) dne [datum], u předchozího uznání (až) dne [datum] (§ 122 odst. 2 a 3 obč. zák.), byla-li žaloba podána (již) [datum] je z hlediska uvedené promlčecí lhůty podána včas, neboť v konkrétním případě nelze uvažovat o tom, že by uznání práva nezahrnovalo nárok na převod pozemků, respektive, že by právo na převod nemovitých věcí mohlo být vykonáno poprvé bezprostředně po uzavření dohody (§ 101 obč. zák.), jak se snaží žalovaný dovozovat včetně úvahy o (toliko) tříleté promlčecí lhůtě. Taktomu zejveně není, ano, pokud splatnost dluhu nebyla dohodnuta, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh, z toho vyplývá, že věřitel může již následujícího dne po vzniku dluhu vyvolat splatnost dluhu a tedy své právo i vykonat, kdy jde o tzv. actio nata (srovnej rozh. NS 33 Odo 345/2002, NS 33 Odo 665/2002), nicméně o takovou situaci se v projednávané věci s ohledem na uznání práva žalovaným nejedná. Promlčecí lhůta v případě uznání dluhu je stanovena jako jediná lhůta se zvláštním počátkem jejího plynutí. Uznáním dluhu dlužník uznává majetkové právo věřitele, které se promlčuje ve smyslu obecného ustanovení § 101 obč. zák., tj. v rámci subjektivní tříleté promlčecí lhůty, kdy uznáním dluhu dochází k přerušení plynutí dosavadní promlčecí lhůty a začne plynout nová, pouze jediná 10ti letá promlčecí lhůta ve smyslu § 110 odst. 2 obč. zák. K promlčení práva tak ve smyslu § 100 odst. 1 obč. zák. nedošlo, byť žalovaný toto namítl, právo, plnění, tak lze přiznat. Vhodno podotknou, že ve smyslu § 111 obč. zák. změna v osobě věřitele nemá na běh promlčecí doby vliv. Zase, i pro tuto problematiku soud poznamenává, že byť je základ vztahů dán ve veřejnoprávním předpise, jakým je zák. o půdě, i problematiku případného promlčení je třeba posuzovat podle práva soukromého, tedy občanského zákoníku, jak soud činí.

43. Z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] lze vyčíst, že žalovaný oprávněné osobě převede pozemky„ určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob“, což za užití § 35 odst. 2 obč. zák. nelze podle slovního vyjádření, jazykového projevu, vyložit jinak, než tak, že má jít o pozemky jimiž lze, obecně, nároky oprávněných osob uspokojovat, zjevně podle kritérií příslušných restitučních právních předpisů, zejména pak dle zák. o půdě. To je jediné omezení, které se převodu pozemků, k nimž má žalovaná právo hospodaření, převáděných na výzvu a dle výběru osoby oprávněné, nyní žalobkyně, týká stejně jako tomu bylo po celou dobu procesu uplatnění a dohadování náhrady za zaniklou hospodářskou stavbu, jak patrno též z písemného uznání dluhu ze dne [datum] žalovaným. Zjevně tak má jít o pozemky, jejichž převod není z pohledu zák. o půdě vyloučen, neměly by to být ty, které spadají do kategorie pozemků z převodu vyloučených či k převodu nevhodných. Vzhledem k uvedenému soud sleduje, zda parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], tedy ty pozemky, jejichž převodu se žalobkyně podanou žalobou domáhá, jsou převoditelné z hlediska § 11a odst. 12 zák. o půdě či § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zkráceně„ zák. o Státním pozemkovém úřadu“), což všech 5 požadovaných pozemků splňuje. Soud takto postupuje s ohledem na uvedenou dohodu ze dne [datum] (viz. shora), kdy jenom poznamenává, že § 11a byl do zák. o půdě včleněn zákonem č. 131/2006 Sb., s účinností od [datum], když došlo i k totální změně § 11 odst. 2 zák. o půdě, kdy původní způsob poskytování náhradních pozemků prakticky odpadl (viz. výše, v souvislosti s restituční tečkou, resp. zákonem č. 253/2003 Sb., nálezem ÚS [číslo] Sb., zákonem č. 75/2012 Sb.). Soud však připomíná, že vhodnost k převodu je namístě posuzovat i z hlediska § 11 odst. 1 zák. o půdě, zejména pak § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě, což je ustanovení, kdy nebylo možno pozemky vydat pro vymezené překážky, když právě i tyto by měly být zvažovány při obecném poskytování náhradních pozemků za pozemky, které nelze vydat, přičemž za kritérium„ vhodnosti pozemků“ lze pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (případně pro nevydání) každého takového pozemku je třeba posuzovat zcela samostatně. Překážkou vydání pozemků může být funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby, stavbami na nich, jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto třeba u nárokovaných pozemků přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb. Za pozemky nevhodné k bezúplatnému převodu náhradou za pozemky nevydané, lze považovat pozemky zastavěné, respektive se stavbou bezprostředně související, popřípadě pozemky tvořící součást uceleného areálu, neboť právě u nich nelze vyloučit obtíže při jejich následném obhospodařování. Jinak řečeno, pozemky, které by pro zákonnou výluku (§ 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě) nebylo možno (pokud by šlo o majetek odňatý oprávněné osobě) vydat restituentům, lze jen stěží považovat za vhodné náhradní pozemky. (V podrobnostech viz. rozhodnutí NS 28 Cdo 2857/2018) V projednávané věci, shodně s náhledem žalovaného, je bezpochybně zjištěno, že stavby na parc. [číslo] parc. [číslo] na parc. [číslo] v k.ú. [obec] tvoří s pozemky jeden funkční celek, parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] jsou pak pozemky představujícími spojení s uvedenými stavbami a okolními nemovitými věcmi, nemovitosti spolu funkčně souvisí a objekty výstavby s pozemky tvoří jeden funkční celek – areál s jediným vjezdem (rozh. NS 28 Cdo 2016/2010, 28 Cdo 2174/2010, 28 Cdo 1649/2014), vzhledem k tomu nelze dospět k závěru, že by se v případě žalobkyní požadovaných 5ti pozemků v k.ú. [obec] jednalo o pozemky„ určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob“, jak výše vykládáno, a tudíž že by tyto dle dohody o způsobu náhrady za zaniklou hospodářskou budovu bylo možno žalovaným coby povinnou osobou, žalobkyni, coby současné osobě oprávněné, bezúplatně převést. S názory žalobkyně na tuto dílčí problematiku se tak nelze ztotožnit, tyto přijmout. Soud nepochybuje, že převodem uvedených 5ti pozemků v k.ú. [obec] by vznikly problémy při hospodaření s těmito pozemky, a to právě z důvodu vlastnictví staveb na nich třetí osobou a vzhledem k tomu, že de facto tvoří ucelený komunikační prostor a příjezdové cesty k nemovitým věcem vlastněným osobami od žalovaného odlišnými. Na adresu žalobkyně se poznamenává, že se nezaměňuje restituční nárok finanční za restituční nárok za náhradní pozemek, a nejde o přepjatý právní formalismus vycházíme-li z toho, že mezi oprávněnou a povinnou osobou byla dohoda o tom, že budou převáděny (toliko) pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, což ve vztahu k projednávané věci není ani jakkoli narušeno tím, že Státní statek [obec], státní podnik v likvidaci je likvidován, s předpokládaným zpeněžováním jeho majetku, což je však jiná, než ve sporu sledovaná záležitost. Na uvedeném nic nemění ani to, zda poměry ve sledované lokalitě v k.ú. [obec] žalovaný sledoval a snažil se je upravit či nikoliv. V souvislosti s vysloveným závěrem soudu nelze pak přehlížet ani to, že vlastník garáže zem. stav. a tech. vyb., tedy staveb na parc. [číslo] v k.ú. [obec] má dle § 3056 odst. 1 nov. obč. zák. k uvedeným třem pozemkům věcné předkupní právo. Na uvedeném rezultátu, že pozemky jsou v daném případě nepřevoditelné, nic nemění ani fakt, že parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] a zjevně i parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] nabízel žalovaný veřejně k prodeji, tedy k převodu třetím osobám. Uvedené je sice bizarní, nicméně jestliže dohoda stran vykrytí restitučního nároku vyžadovala pozemky, které jsou„ určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob“, pak je prostě není možno žalobkyni převést uložením prohlášení vůle žalovaného, i když byly, případně jsou jinak nabízeny tímto veřejně k prodeji. Jde totiž o něco jiného, uzavřená dohoda tyto z bezúplatného převodu zjevně vyloučila a uzavření smlouvy je třeba dodržovat (pacta sunt servanda).

44. Shrnuto, s výše uvedenou výjimkou lze dát žalobkyni za pravdu stran oprávněnosti žalobou uplatněného nároku na uložení prohlášení vůle, když žádný z argumentačních okruhů žalovaného, jak výše popisovány nelze přijmout, až na výjimku spočívající v nepřevoditelnosti sledovaných 5ti pozemků pro soudem dovozenou nevhodnost k bezúplatnému převodu s ohledem na dohodu o způsobech náhrady za zaniklou hospodářskou budovu. Proto nezbývá než jinak finálně správně podanou žalobu o uložení prohlášení vůle ve smyslu § 161 odst. 3 o.s.ř. (srovnej rozh. NS 22 Cdo 1672/2013, 23 Cdo 1733/2017, 33 Odo 553/2006) zamítnout. Soud poznamenává, že v předmětné věci nejde o rozhodování soudu o způsobu náhrady za zaniklou stavbu hospodářské budovy ve smyslu § 16 odst. 6 zák. o půdě, proto je nepatřičný odkaz žalobkyně na rozh. NS 3 Cdon 1117/96 poukazující na to, že jde o věc, kdy soud není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 o.s.ř.) a rovněž v projednávané věci nejde o rozhodování o bezúplatném převodu jiných pozemků ve vlastnictví státu dle § 11 odst. 2 zák. o půdě či § 11a zák. o půdě, kdy soud může překročit návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 o.s.ř.), kdy je tedy nepatřičný i odkaz žalobkyně na nález ÚS IV. ÚS 1152/20 s tím, že dojde-li soud k závěru, že nárok na vydání pozemků je dán, ale že pozemek je nevhodný k vydání, musí soud o této skutečnosti poučit žalobce a vyzvat ho, aby v obvodu soudu označil jiný vhodný pozemek, když pokud tak neučiní, jde o porušení práva na spravedlivý proces, neboť v konkrétním případě soud nerozhoduje o ničem jiném, než o povinnosti k plnění dle mezi povinnou osobou a oprávněnou osobou uzavřené dohody o způsobu náhrady za zaniklou hospodářskou budovu, uzavřené dle § 16 odst. 4 zák. o půdě. V projednávané věci je tak soud vázán návrhy účastníků, řízení je ovládáno dispoziční zásadou, pro vázanost podanou žalobou soud nemůže žalobkyni přiznat něco jiného, než je vymezeno v žalobním petitu, o situaci v § 153 odst. 2 o.s.ř. se nejedná. Vzhledem k tomu soud rozhoduje o uložení prohlášení vůle žalovanému k převodu ne jiných než 5ti žalobkyní požadovaných pozemků v k.ú. [obec], a o ničem jiném. Samozřejmě pro tentýž nárok, ve výši [částka], jsou u dalších soudů vedena jiná řízení, v nichž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá převodu vlastnického práva k jiným nemovitostem, které se nacházejí v obvodu tamních soudů (viz. shora), uvedené však na sděleném ničehož nemění.

45. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalovanému, neboť žaloba byla zamítnuta, přiznává náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náklady žalovaného jsou představovány především náklady na jeho zastoupení advokátem. Odměnu zástupce žalovaného tvoří částka [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vycházíme-li z tarifní hodnoty [částka] (neboť /současnou/ hodnotu předmětných 5ti pozemků lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi), když soud nepřihlíží k odvolání žalovaného proti nařízení předběžného opatření ze dne [datum] ani podání žalovaného ze dne [datum], prvému podání pro zjevnou nedůvodnost, druhému podání pro zjevnou nadbytečnost, nepovažujíc tyto za účelné úkony, rovněž tak soud nepřihlíží k podáním žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], která nemají povahu podání nebo návrhů ve věci samé. [příjmení] výdaje zástupce žalovaného tvoří částka [částka] za 4 úkony právní služby po [částka], a to převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření ze dne [datum] a účast u soudního jednání dne [datum] v rozsahu 4 hodin (§ 2 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), kdy soud nepřehlíží k neúčelným úkonům (viz. shora). K hotovým výdajům patří i cestovní výdaje za cestu k soudu dne [datum] a je i nárok za ztrátu času stráveného na cestě, nicméně v době rozhodnutí soudu žalovaný, respektive jeho zástupce, tyto neprokázal, nedoložil, vzhledem k tomu nemohou být přiznány (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Celkově jde na nákladech zastoupení žalovaného advokátem o částku [částka], kterou je třeba podle § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. zvýšit o 21 % DPH, tj. [částka], výsledně se tak dostáváme na celkovou částku nákladů zastoupení žalovaného advokátem [částka]. K nákladům patří i zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] zaplaceným žalovaným za odvolací řízení o odvolání proti nařízení předběžného opatření, nicméně zaplacení soudního poplatku ve výši [částka] bylo vynaloženo zjevně neúčelně, když odvolací soud nařízení předběžného opatření potvrdil, a tak soud ani tuto částku na náhradě nákladů řízení žalovanému nepřiznává (viz. usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 12. 2020, č.j. 6 C 265/2020-165 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2021, č.j. 22 Co 133/2021-221, pravomocná ke dni [datum]). Shrnuto, celkově soud žalovanému přiznává na náhradě nákladů řízení částku [částka], kterou neúspěšné žalobkyni ukládá žalovanému zaplatit k rukám jeho zástupce, advokáta, jak platební místo vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení