10 C 80/2023 - 146

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Hnátnickou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]/II., [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem následujících nemovitých věcí: - pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], - nově odděleného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2023 a - nově odděleného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2023, vše v katastrálním území [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 37 026 Kč, a to k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 19. 6. 2023 žalobu, kterou se domáhal určení, že je vlastníkem následujících nemovitých věcí: pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], nově odděleného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2023 a nově odděleného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2023, vše v katastrálním území [adresa] (dále jen „nemovité věci“ nebo „dotčené pozemky“ nebo „předmětné pozemky“). V žalobě zejména uvedl, že nemovité věci včetně všech součástí a příslušenství nabyl na základě kupní smlouvy od paní [jméno FO], a to s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 12. 8. 2020, přičemž paní [jméno FO] nemovité věci nabyla od manželů [Anonymizováno] (dále také „právní předchůdci žalobce“ nebo „původní vlastníci“), s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 22. 6. 2018. Právní předchůdci žalobce na pozemku, který zakoupili od obce (žalované), postavili na základě stavebního povolení rodinný dům včetně oplocení. Stavební úřad vydal 23. 7. 2004 kolaudační rozhodnutí, ve kterém výslovně konstatoval, že stavba je provedena podle projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení, včetně oplocení. Od 23. 7. 2004 se faktický stav umístění oplocení nezměnil a nadto bylo toto oplocení vystavěno na místě původního oplocení. Žalobce se v březnu 2023 dozvěděl, že oplocení se částečně nachází na pozemcích ve vlastnictví žalované. V souvislosti s tím nechal žalobce zaměřit skutečnou polohu oplocení na sporném rozhraní, po kterém zjistil, že skutečná poloha oplocení dle aktuálního stavu katastrálních map se nachází na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a částečně i na pozemcích parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalované. Žalobce proto nechal vypracovat geometrický plán k dělení pozemků a na jeho základě došlo k dělení pozemků, kdy byly nově vyděleny pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobce po celou dobu svého vlastnictví nemovitostí byl v dobré víře, že oplocení zbudované manželi [Anonymizováno] v souladu se stavebním povolením a kolaudačním souhlasem je výlučně na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobce stejně jako jeho právní předchůdci užívali předmětné pozemky jako vlastní a měli za to, že výstavba byla uskutečněna na vlastních pozemcích. Ze všech těchto důvodů má za to, že je vlastníkem nemovitých věcí, tedy pozemků až na vnější hranici zbudovaného oplocení, kdy vlastnické právo k nim řádně vydržel, a to ve spojení s jeho právními předchůdci. Pozemky v dobré víře s přesvědčením, že jim patří, užívali původní vlastníci nejpozději od 23. 7. 2004, tj. datum kolaudace, tedy po dobu téměř 19 let, pravděpodobně však mnohem déle (vzhledem k historicky umístěnému oplocení). Pro případ, že by nedošlo k řádnému vydržení pak má žalobce za to, že byly dány podmínky vydržení mimořádného, neboť jsou naplněny zákonné premisy § 1095 o. z. ve spojení s § 3066 o. z. K tomu ještě doplnil, že právní předchůdci žalobce se chopili držby předmětných pozemků na základě kupní smlouvy ze dne 27. 11. 1996 a od té doby je užívají v hranicích, jak je užívala i sama žalovaná a jak byly (a dodnes jsou) vytyčeny oplocením. Ze všech těchto důvodů navrhl žalobce, aby žalobě bylo vyhověno a bylo mu přiznáno též právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Zejména uvedla, že k záboru dotčených pozemků došlo v důsledku protiprávního jednání manželů [Anonymizováno], kteří stavbu zrealizovali v rozporu s územním rozhodnutím, stavebním povolením a projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení. Chybným postupem při výstavbě (neprovedením geodetického zaměření hranice pozemku) došlo k tomu, že nové oplocení rodinného domu postavili manželé [jméno FO] na pozemku žalované. Skutečnost, že fakticky došlo k výstavbě oplocení na pozemcích žalované, bylo svévolným a nepřípustným zásahem do vlastnického práva žalované a uvedené skutečnosti vylučují, že by právní předchůdci žalobce byli v dobré víře. Umístěním oplocení na pozemky žalované právní předchůdci žalobce porušili nejen občanský zákoník, stavební zákon, ale též zákon o pozemních komunikacích. Žalovaná k uzavřené kupní smlouvě na předmětné pozemky doplnila, že z ní vyplývá skutečnost, že hranice prodávaných pozemků byla pregnantním způsobem zaměřena geometrickým plánem a oběma stranám tak bylo naprosto zřejmé, v jakých právních a katastrálních hranicích jsou pozemky prodávány. Žalovaná dále upozornila na skutečnost, že dotčené pozemky jsou veřejnými účelovými komunikacemi, které ze zákona slouží k obecnému užívání, a mají charakter veřejného statku ve smyslu § 490 o. z. Z odborné literatury a judikatury vyplývá, že pozemky, které jsou veřejným statkem, nejsou způsobilým předmětem držby a nemohou být vydrženy. Dále doplnila, že situace mezi žalovanou a právními předchůdci žalobce byla částečně vyřešena směnnou smlouvou, na základě které právní předchůdci žalobce převedli na žalovanou pozemek parc. č. 51/8, u nějž se nyní žalobce domáhá vydržení. Ze všech těchto důvodů navrhla žalovaná, aby žaloba na určení vlastnického práva byla zamítnuta a žalobce aby byl povinen zaplatit žalované náklady řízení.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem těchto nemovitých věcí – pozemek st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. [Anonymizováno], dále pozemek st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez čp/če a dále pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen „nemovité věci“). Vlastníkem se stal na základě kupní smlouvy ze dne 12. 8. 2020, s právními účinky zápisu k okamžiku 12. 8. 2020. Z kupní smlouvy ze dne 12. 8. 2020 soud zjistil, že nemovité věci převedla na žalobce [jméno FO] a z kupní smlouvy ze dne 22. 6. 2018 bylo zjištěno, že na [jméno FO] byly tyto nemovité věci převedeny původními vlastníky manželi [Anonymizováno]. Z listu vlastnictví ze dne 13. 6. 2023 bylo zjištěno, že ke dni 21. 6. 2018 byli vlastníky nemovitých věcí manželé [jméno FO], a to včetně pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – ostatní plocha, ostatní komunikace. Ze seznamu nemovitých věcí na LV č. [hodnota] soud zjistil, že ve vlastnictví žalované jsou mimo jiné pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

4. Ze stavebního povolení soud zjistil, že původní vlastníci měli provést stavbu rodinného domu, vodovodní, kanalizační, elektro přípojky a dále nepropustné vyvážecí jímky na pozemcích parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], a to zejména za následujících podmínek: stavba bude provedena podle ověřené a schválené projektové dokumentace, stavebník zajistí prostorové vytyčení stavby podle rozhodnutí o umístění stavby. Součástí stavebního povolení byla dokumentace, ze které bylo patrné též kde bude umístěno oplocení (SO 02). Z kolaudačního rozhodnutí ve znění sdělení o opravě rozhodnutí ze dne 9. 9. 2004 bylo zjištěno, že dne 23. 7. 2004 bylo právním předchůdcům žalobce povoleno užívání stavby „Obytný rodinný dům, vodovodní, kanalizační, elektro přípojka a nepropustná vyvážecí jímka“ na pozemcích parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], která obsahuje 1. nadzemní podlaží, 2. nadzemní podlaží, inženýrské sítě, zdroj tepla – tepelné čerpadlo a ostatní (oplocení pozemku, terénní úpravy, úpravy stávajícího sjezdu a rozjezdu na komunikaci).

5. Z dokumentu nazvaného námitky účastníka řízení ve věci vydání rozhodnutí o umístění stavby s názvem „Technická a dopravní infrastruktura pro výstavbu 31 rodinných domů, [adresa] III. Etapa rodinné domy ozn. 1-31“ (dále jen „stavba“) soud zjistil, že žalobce nesouhlasí s provedením stavby, tak jak byla specifikována v rámci územního řízení, zejména z důvodu, že v rámci projednávaného stavebního záměru má být odstraněno oplocení, které je v jeho výlučném vlastnictví.

6. Z oznámení o zahájení řízení soud zjistil, že stavebním úřadem [adresa] bylo zahájeno dne 25. 7. 2023 řízení o odstranění stavby, a to konkrétně oplocení ve vlastnictví žalobce, které se nachází na pozemcích žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

7. Ze sdělení k chystané stavební akci ze dne 6. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobce oznámil společnosti [Anonymizováno], která má provádět výstavbu v obci [adresa], že plánovaná stavba se bude týkat i jeho vlastnictví, v oznámení zejména uvedl, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] není dostatečně široký na to, aby splňoval podmínky pro pozemní komunikaci a chodník, a že jeho právní předchůdci postavili oplocení na hranicích pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který nyní vlastní žalobce s tím, že je pravděpodobné, že plot zčásti zasahuje na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalované. Žalobce dále sdělil, že nesouhlasí s bouráním svého plotu a nesouhlasí ani s tím, aby přístupová komunikace na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byla bez chodníku na straně jedné a udržovacího pásu na straně druhé, v parametrech dle platné legislativy.

8. Z oznámení o zahájení řízení ze dne 27. 5. 2005 o odstranění nepovolené stavby bylo zjištěno, že původní vlastníci postavili na svém pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] černou stavbu – zahradní dům, přičemž tato stavba byla následně dodatečně povolena rozhodnutím ze dne 11. 7. 2005.

9. Z e-mailové komunikace mezi paní [Anonymizováno] jako jednou z původních vlastnic nemovitých věcí a žalovanou bylo zjištěno, že paní Viková dne 12. 5. 2018 vyslovila souhlas s navrhovanou smlouvou o dílo, dle které společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] na svůj náklad a nebezpečí provede demolici plotu na hranici pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v délce 15,05 m a znovu zhotoví oplocení ve stejné výši a ze stejného materiálu na hranici pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v délce 15,1 m.

10. Ze sdělení žalované adresovaného právním předchůdcům žalobce soud zjistil, že dne 30. 4. 2016 oznámil starosta obce původním vlastníkům, že se jejich plot částečně nachází na pozemku ve vlastnictví obce, konkrétně na pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s tím, že obec bude požadovat buď odstranění plotu nebo kompenzaci na protější pozemek nemovitosti p. č. [hodnota], jak bylo předběžně dohodnuto.

11. Ze zápisu zastupitelstva žalované ze dne 1. 10. 2014 a 17. 7. 2013 bylo zjištěno, že zastupitelstvo žalované opakovaně řešilo postup pana [jméno FO], který zahájil stavební práce bez stavebního povolení, když nedodal požadované podklady pro legalizaci stavebních prací.

12. Z fotografií a přiloženého geometrického plánu bylo zjištěno, že oplocení ve vlastnictví nyní žalovaného zasahuje na pozemek ve vlastnictví žalované.

13. Ze smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci žalobce a žalovanou soud zjistil, že dne 16. 5. 2018 byla mezi těmito stranami uzavřena směnná smlouva, na základě které, žalovaná převedla na právní předchůdce žalobce pozemky nově oddělené geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] – pozemková p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemková p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a právní předchůdci žalobce na žalovanou převedli nově oddělený pozemek geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] – pozemková p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Ve smlouvě se mimo jiné strany dohodly, že žalovaná ponese náklady na zpracování geometrických plánů a znaleckého posudku a právní předchůdci žalobce nebudou požadovat finanční náhradu nákladů na výstavbu nového oplocení vybudovaného na části pozemku p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]před realizací směny pozemků touto smlouvou. Podpisy na této smlouvě byly úředně ověřeny. Součástí smlouvy byly geometrické plány, ze kterých je patrno, kterých pozemků se směna týká.

14. Z čestných prohlášení právních předchůdců žalobce bylo zjištěno, že na základě kupní smlouvy nabyli od žalované mj. i pozemek označený jako parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], tento pozemek byl v době koupě oplocen. Na základě stavebního povolení následně vystavěli na pozemku rodinný dům č. p. [Anonymizováno] a nové oplocení, které bylo v rámci výstavby rodinného domu vybudováno na místě původního oplocení, v jehož hranicích pozemek užívali. Rodinný dům včetně oplocení byl řádně zkolaudován dne 23. 7. 2004 a takto byl dlouhodobě užíván manželi Vikovými v přesvědčení, že vše je plně v souladu se stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím, tedy mj. že oplocení se nachází v celém rozsahu na jejich pozemku.

15. Z usnesení stavebního úřadu [adresa] soud zjistil, že žalobce podal žádost o dodatečné povolení stavby – oplocení na pozemku [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] s tím, že toto řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí soudu. Z protokolu o místním šetření soud zjistil, že 15. 8. 2023 bylo provedeno šetření stavebního úřadu, při kterém bylo konstatováno, že oplocení bylo provedeno v rozporu s původním povolením z části na cizím pozemku (ve vlastnictví žalované).

16. Z předložených fotografií bylo patrno, že před domem a částečně podél hranice pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byly zbytky starého oplocení.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 10. 9. 1997 bylo zjištěno, že manželé [jméno FO] byli vlastníky pozemků [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a zároveň bylo zapsáno věcné předkupní právo ve prospěch obce.

18. Z notářského zápisu bylo ze dne 27. 11. 1996 bylo zjištěno, že mezi žalovanou a právními předchůdci žalobce byla uzavřena kupní smlouva a smlouva o zřízení předkupního práva. Ve smlouvě byly specifikovány nemovité věci, které jsou předmětem smlouvy a součástí byl též geometrický plán, ze kterého bylo patrno, v jakých hranicích jsou pozemky prodávány. Právní předchůdci žalobce se zavázali na pozemcích vystavět rodinný dům k trvalému bydlení. Zároveň bylo sjednáno předkupní právo jako právo věcné, které zaniká dnem právní moci kolaudačního rozhodnutí, dle kterého byl postaven rodinný domek jednoho čísla popisného.

19. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který je předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že v obci [adresa] připravovali cca před 8 lety developerský projekt, projektant zjistil, že nesouhlasí hranice pozemků, přičemž problém byl zejména se šíří příjezdové komunikace, v této souvislosti bylo jednáno s žalovanou, která následně směnila nebo koupila pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na kterém stál plot, byl připraven návrh smlouvy o dílo, dle které by společnost [Anonymizováno] na vlastní náklady odstranila plot, který zasahoval do příjezdové komunikace a postavila by plot nový. K realizaci této smlouvy o dílo mělo dojít po započetí prací na výstavbě, po vydání stavebního povolení. Svědek potvrdil, že smlouva o dílo ve spise je pravděpodobně smlouvou, která byla obci poslána a e-mailová adresa, ze které byla odeslána, je e-mailovou adresou, kterou společnost [Anonymizováno] užívá.

20. Z výpovědi [jméno FO], geodeta, soud zjistil, že tento prováděl zaměření pozemků za účelem oddělení pozemků, které následně byly předmětem směnné smlouvy. Při zaměření bylo zjištěno, že oplocení nebylo postaveno na hranicích pozemku, odhadem o dva až tři metry plot přesahoval do příjezdové komunikace. Nové hranice tak, jak byly vytyčeny zaměřením, byly vlastníky odsouhlaseny. Předání protokolu o zaměření byl přítomen vlastník pozemku a starosta obce. Svědek dále podrobně vysvětlil, kde bylo postaveno oplocení, kudy probíhají hranice pozemku a jaké pozemky byly odděleny za účelem legalizace jedné strany plotu a za účelem oddělení pozemků pro následnou směnnou smlouvu.

21. Z výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že přibližně před 30 lety koupil od žalované pozemek s ruinami po bývalé škole, před zbořeništěm se nacházel původní plot, na zadní straně pozemku byl nálet, hranice pozemku nebyla zřejmá a podél cesty byly do poloviny trosky plotu a od poloviny nebyly hranice pozemku zřejmé. Před koupí pozemku s nikým neřešil jeho hranice. Nejprve pozemek oplotil provizorně, následně postavil rodinný dům a nové oplocení, to vše bylo zkolaudováno v roce 2004. Při stavbě plotu zřejmě neprovedl zaměření, ale nebyl si vědom, že plot staví na obecním pozemku, ostatně obec to neřešila, nikomu žádný pozemek nechyběl. Svědek dále vypověděl, že když chtěli dům s manželkou prodat, zjistili, že je tam zapsaná zástava, která měla být vymazána, avšak starosta žalované podmínil výmaz podpisem připravené směnné smlouvy. Proto na její uzavření přistoupili, aby mohli dům prodat. Nebyl si vědom žádného jednání s obcí ani toho, že manželka souhlasila s posunem plotu.

22. Z výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že s manželem koupili od žalované pozemek se zbořeništěm bývalé školy, nejprve postavili provizorní plot, následně spolu s domem i nový plot. Při koupi bylo ujednáno i předkupní právo, které mělo být zárukou toho, že na pozemku bude postaven rodinný dům. Když chtěli dům prodat zjistili, že tam předkupní právo stále je zapsané, proto začala jednání s obcí, která vedl spíše manžel, ona sama se starostou nebyla v kontaktu, až při podpisu směnné smlouvy, kterou měla podepsat na kapotě auta. Uzavřením směnné smlouvy byl podmíněn výmaz předkupního práva. Nevzpomněla si, zda nechávali pozemek zaměřit, než začali stavět plot. Od kolaudace užívali pozemky tak, jak je oplotili a nebyl s tím žádný problém až do roku cca 2018. Svědkyně dále uvedla, že si původní oplocení nevybavuje, ale že nový plot stavěli tam, kde byl ten starý, bylo to vidět po celé délce pozemku, i na zadní straně směrem do pole. O prodeji domu začali uvažovat v roce 2016-2017, pak řešili výmaz předkupního práva. Nevybavila si, že by se starostou jednala ohledně uzavření smlouvy o dílo týkající se přemístění plotu, potvrdila však, že užívá e-mailovou adresu [e-mail].

23. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdci žalobce koupili od žalované pozemky, na kterých měli vystavět rodinný dům. Právní předchůdci žalobce dům postavili a spolu s ním též oplocení, a to částečně na svých pozemcích a částečně na pozemcích obecních, aniž by provedli zaměření a vytyčení hranic. Kolaudace proběhla v roce 2004, od té doby jsou tedy pozemky užívány prokazatelně v těchto hranicích. Po zjištění, že oplocení je částečně postaveno na pozemcích ve vlastnictví žalované, byli právní předchůdci na tuto skutečnost upozorněni a bylo s nimi zahájeno jednání o částečném narovnání dané situace. Následně byla uzavřena směnná smlouva a bylo předjednáno, že oplocení bude posunuto. K tomuto již nedošlo, neboť došlo k prodeji nemovitých věcí nejprve paní [jméno FO], která je následně převedla na žalobce. Ten se nyní domáhá určení vlastnického práva k pozemkům, na kterém stojí oplocení s argumentací, že došlo k jejich vydržení, případně mimořádnému vydržení.

24. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z. a § 3066 o. z.

25. Podle § 1089 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví (odst. 1). Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby (odst. 2). Dle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

26. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 1096 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (odst. 1). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (odst. 2).

27. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

28. Soud se nejprve zabýval řádným vydržením a dospěl k závěru, že k nabytí vlastnického práva žalobcem řádným vydržením nemohlo dojít, a to jak za situace, že by jeho právní předchůdci byli shledáni poctivými držiteli či nikoli. V první řadě je nutno uvést, že soud dospěl k závěru, že právní předchůdci žalobce nemohli být poctivými držiteli, resp. terminologií zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) oprávněnými držiteli, neboť ačkoli v kupní smlouvě byly jasně specifikovány jaké pozemky jsou převáděny a její součástí byl geometrický plán, který přesně stanovil hranice těchto pozemků, právní předchůdci žalobce oplocení postavili bez vytyčení hranic v terénu podle daného geometrického plánu a oplocení vybudovali v podstatě podle svého odhadu a uvážení. Právní předchůdci tak nebyli oprávněnými drželi ve smyslu § 130 obč. zák., neboť nemohli být v dobré víře, že jim pozemky v rozsahu, v jakém vystavili plot, skutečně patří. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že pokud by dospěl k opačnému názoru, tedy, že právní předchůdci žalobce byli oprávněnými držiteli, pak by k vydržení vlastnického práva došlo již v době, kdy byli vlastníci, ať již by byla počítána od doby uzavření kupní smlouvy na nemovité věci nebo až od vydání kolaudačního rozhodnutí v roce 2004. V takovém případě by se totiž vydržecí doba dovršila již u právních předchůdců žalobce a žalobce by si ji nemohl již započíst. Vydržecí doba by se pak mohla počítat od doby, kdy byly nemovité věci převedeny do vlastnictví bezprostřední právní předchůdkyně žalobce, paní [jméno FO], která začala držet pozemky v rozsahu jejich oplocení, od 22. 6. 2018. Je však evidentní, že v takovém případě nemohla vydržecí doba deseti let dosud uplynout. K řádnému vydržení předmětných pozemků tak nemohlo dojít.

29. Pokud se týká mimořádného vydržení, soud se zejména zabýval otázkou, od kdy započala běžet vydržecí doba a dospěl k závěru, že v rozsahu, v jakém jsou pozemky do současné doby užívány, začali právní předchůdci pozemky užívat až od doby, kdy bylo oplocení postaveno. Vyplývá to jak z tvrzení samotného žalobce, který již v žalobě uvedl, že od 23. 7. 2004 (tj. datum kolaudace) se faktický stav umístění oplocení nezměnil, tak i z výpovědí právních předchůdců žalobce. Svědek pan [jméno FO] připustil, že neprovedl žádné zaměření před stavbou plotu, vycházel částečně z původního oplocení, jehož trosky se po obvodu pozemku vyskytovaly a částečně to odhadl. Oba právní předchůdci v rámci svých svědeckých výpovědí uvedli, že nové oplocení stavěli v podstatě současně s domem s tím, že před tím bylo zbudováno oplocení provizorní na místě původního oplocení. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že původní oplocení se nenacházelo po celém obvodu pozemku, nemohl být pozemek užíván v současném rozsahu před tím, než bylo vybudováno oplocení nové. Soud neuvěřil tvrzením žalobce a svědků, že plot stavěli v místě původního oplocení, zejména z důvodu, že jejich výpovědi byly částečně v rozporu, a to jak vnitřně, tak i v porovnání s ostatními důkazy. Na jedné straně paní Viková uvedla, že si původní oplocení nevybavuje, na straně druhé však řekla, že plot byl stavěn na místě původního oplocení, které bylo zřejmé po celém obvodu pozemku. [jméno FO] naproti tomu uvedl, že trosky plotu byly pouze v přední části pozemku a cca do půlky podél komunikace, dále již původní oplocení nebylo seznatelné. V písemných čestných prohlášeních pak oba uvedli, že v době, kdy pozemek koupili byl tento zaplocen, což jejich pozdějšími tvrzeními a fotografiemi bylo vyvráceno. Z toho důvodu soud dospěl k závěru, že právní předchůdci žalobce se chopili držby pozemků, u nichž se žalobce domáhá určení svého vlastnického práva, až poté, co byl nový plot postaven, a protože v řízení nebylo možno spolehlivě prokázat, k jakému dni to bylo, považuje soud za tento den, den místního šetření, které bylo provedeno v rámci kolaudačního řízení, a to 19. 7. 2004. Jak vyplývá z kolaudačního rozhodnutí, součástí stavby bylo mimo jiné též oplocení. S ohledem na tento závěr doba potřebná pro mimořádné vydržení pak nemohla ještě uplynout.

30. Soud však považuje za vhodné vyjádřit se též k podmínkám mimořádného vydržení, když má za to, že by nebyly naplněny ani za předpokladu, že by vydržecí doba započala běžet již od doby uzavření kupní smlouvy, tedy od roku 1996. Mimořádné vydržení je institut nového občanského zákoníku a jeho smyslem a účelem je sjednotit faktický stav se stavem právním, má chránit dlouhodobé stavy, kdy se vlastník o své vlastnické právo nezajímá, resp. dává objektivně najevo, že o své právo nemá zájem. V podstatě jedinou podmínkou, mimo uplynutí vydržecí doby, je, aby vydržitel neměl nepoctivý úmysl. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, na které v průběhu řízení odkazovali oba účastníci, se při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ musí přihlédnout i k principu poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.). Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. Samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. V rámci těchto závěrů soud hodnotil poctivost právních předchůdců žalobce a uzavřel, že žalovaná prokázala, že právní předchůdci jednali v nepoctivém úmyslu. Právní předchůdci žalobce nabyli od žalované nemovité věci, které byly přesně specifikovány v kupní smlouvě, ke které byl zároveň připojen geometrický plán, podle nějž měly být vytyčeny hranice též v terénu. Právní předchůdci žalobce jakožto stavebníci měli povinnost postavit stavbu rodinného domu a veškeré jeho příslušenství na svých pozemcích. Právní předchůdci žalobce tak porušili své povinnosti, když neučinili žádné kroky k tomu, aby této své povinnosti dostáli a spoléhali se na trosky plotu, které ani nebyly po celém obvodu pozemků. Takové chování právních předchůdců žalobce pak nemůže požívat právní ochrany. Není ani pravdou, že by žalovaná jakožto vlastník dotčených pozemků byla po celou dobu nečinná. Nejpozději v roce 2016 byli právní předchůdci žalobce dopisem starosty upozorněni na to, že jejich plot je částečně na obecním pozemku. Po jednáních došlo k uzavření směnné smlouvy, na základě které byla oddělena část pozemku [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterou převedli právní předchůdci žalobce na žalovanou, oproti tomu žalovaná převedla na právní předchůdce žalobce jiné pozemky, díky čemuž došlo částečně k napravení situace. Došlo také k dohodě mezi žalovanou a právními předchůdci žalobce o posunutí plotu z pozemku [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na pozemek v jejich vlastnictví. I s tímto vědomím právní předchůdci žalobce nemovité věci převedli na paní [jméno FO] a ta následně na žalobce, aniž by ji o této dohodě informovali, a aniž by ji upozornili na to, že oplocení není v celé délce na pozemku v jejich vlastnictví. Pokud by tedy snad bylo možno dovodit poctivost právních předchůdců žalobce při výstavbě nového oplocení, pak nejpozději od roku 2016, kdy právní předchůdci žalobce byli starostou žalované upozorněni na to, že jejich oplocení se částečně nachází na obecních pozemcích, poctivost pominula. Podle názoru soudu je toto jiná situace, než o jaké hovoří výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, které říká, že se nikoliv nepoctivý úmysl nemusí nutně změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že se držitel dozví o okolnostech, ze kterých se podává, že vlastníkem je skutečně někdo jiný. Zde byli původní vlastníci výslovně upozorněni na tuto skutečnost žalovanou, které svědčí vlastnické právo k dotčeným pozemkům, situace byla aktivně řešena, dokonce došlo k částečnému narovnání protiprávního stavu, který manželé [jméno FO] způsobili, a to uzavřením směnné smlouvy a předběžnou dohodu o posunutí plotu. I sám pan [jméno FO] při své svědecké výpovědi uvedl, že chtěl od obce dotčené pozemky koupit, takže si byl zcela vědom toho, že výstavbou oplocení zabral část cizího pozemku. Ze všech těchto důvodů nelze na chování právních předchůdců žalobce nahlížet jako na chování v nikoliv nepoctivém úmyslu, a proto nemohly být naplněny předpoklady mimořádného vydržení.

31. Nad rámec se soud ještě pouze okrajově vyjádří k tvrzení svědků manželů Vikových, kteří uvedli, že výmaz předkupního práva z katastru nemovitostí byl ze strany žalované podmíněn uzavřením směnné smlouvy. V notářském zápise, kterým byla uzavřena kupní smlouva a smlouva o zřízení předkupního práva bylo v odstavci devátém ujednáno, že povinní zřizují předkupní právo k převáděným nemovitostem ve prospěch oprávněné jako právo věcné, které zaniká dnem právní moci kolaudačního rozhodnutí, dle kterého byl postaven rodinný domek jednoho čísla popisného na parcelách uvedených ve smlouvě, jež bude řádně zkolaudován a stavba bude respektovat platnou územně plánovací dokumentaci obce. Podle dikce tohoto ujednání má soud za to, že předkupní právo takto ujednané zaniklo ke dni právní moci kolaudačního rozhodnutí a právní předchůdci žalobce se tak na tomto podkladě mohli ihned poté domáhat jeho výmazu z katastru nemovitostí. Nadto nelze přehlédnout, že směnnou smlouvou právní předchůdci žalobce nabyli více, než žalovaná a došlo tak částečně k narovnání jejich protiprávního jednání.

32. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky ani řádného ani mimořádného vydržení, a proto žalobu na určení vlastnického práva k dotčeným pozemkům výše specifikovaným zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalované soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Náklady žalované jsou tvořeny odměnou advokáta za 9 úkonů po 3 100 Kč (9 x 3 100 Kč = 27 900 Kč) podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a s § 7 bodem 5 AT (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření žalované k žalobě, 2 x nahlížení do spisu 30. 11. 2023 a 6. 2. 2024, 2x vyjádření ze dne 6. 12. 2023 a 5. 2. 2024, 3 x účast na jednání 7. 12. 2023, 29. 2. 2024 a 11. 4. 2024) a náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč (9 x 300 Kč = 2 700 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů byly dále zvýšeny o náhradu za DPH, které je zástupce žalované plátcem. DPH z odměny a hotových výdajů činí 6 426 Kč. Celkem náklady řízení činí 37 026 Kč.

34. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

35. Podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moc rozsudku.

Poučení