10 Co 180/2022 - 1834

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: [Anonymizováno]. [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: za účasti vedlejšího účastníka: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o nahrazení projevu vůle žalované o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. 5. 2022, č. j. 9 C 182/2018-1499 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I., ohledně pozemků parc. č. [parc. č.] a [parc. č.] v k. ú. [jméno FO], zapsaných na LV č. [hodnota], pro [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 205 152 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Česká republika – Okresní soud v Klatovech nemá vůči účastníkům řízení právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, kterým se domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ním jako s oprávněnou osobou smlouvu o převodu pozemků dle zákona o půdě, které má žalovaná jako převodce v příslušnosti hospodaření, a to pozemky v k. ú. [jméno FO], obec [jméno FO] zapsané na LV č. [hodnota] pro [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], parc. č. [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.] a v k. ú. [adresa], obec [jméno FO] na LV č. [hodnota] pro [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], parc. č. [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.] a [parc. č.], přičemž žalobce je držitelem restitučního nároku z rozhodnutí Pozemského úřadu Praha, č. j. PÚ 113/91/7 ze dne 25. 3. 2005, jehož výše byla stanovena na částku 7 986 000 Kč, a to na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]. č. 2320/196/2017 ze dne 27. 9. 2017, opatřeného znaleckou doložkou dle ust. § 127a o. s. ř. (výrok I.). Dále rozhodl, že mezi žalobcem, žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu – Okresnímu soudu v Klatovech na nákladech řízení částku 16 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce, který nepovažuje závěr soudu prvního stupně za věcně správný, neboť bylo v řízení, a to i v průběhu místního šetření prokázáno, že celá řada ze žalovaných náhradních pozemků je na žalobce výslovně převoditelných, neboť se zjevně jednalo o zemědělské pozemky, mnohdy i zemědělsky obhospodařované nebo obhospodařovatelné, které byly k převodu na žalobce vhodné a neexistovaly u nich žádné zákonné ani jiné relevantní důvody, které by jejich převoditelnost na žalobce vylučovaly.

3. Žalobce je přesvědčený, že i pozemky parc. č. [parc. č.] a [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] jsou převoditelné na žalobce, když nebyla prokázána existence jakékoliv zákonné nebo jiné relevantní překážky. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil, že pozemek parc. č. [parc. č.] není ani zčásti dotčen žádnou stavbou lyžařského vleku. Závěr soudu prvního stupně, že pozemek je nepřevoditelný, neboť je součástí rozsáhlého půdního bloku, je nesprávný. Prostým nahlédnutím lze zjistit, že v místě pozemku existuje značná pluralita vlastnických vztahů ([tituly před jménem] [jméno FO], město [jméno FO], [Anonymizováno] – [Jméno účastníka], SJM [Anonymizováno]).

4. Žalobci nemůže jít nijak k tíži fakt, že české zemědělství v sobě nese relikt socialismu a že má v Evropě největší půdní celky srovnatelné s půdními celky ve Spojených státech amerických nebo na Ukrajině. Z tohoto důvodu nelze přijmout argumentaci nalézacího soudu, že tento zemědělský pozemek je na žalobce nepřevoditelný, neboť je součástí většího půdního celku, když tento je vlastněn celou řadou dalších fyzických a právnických osob.

5. Žalobce za převoditelné považuje i zbylé náhradní pozemky, tj. pozemek parc. č. [parc. č.], který je trvalým travním porostem/součástí zemědělského půdního fondu, je rovněž předmětem zemědělských dotací a je zemědělsky využitelný/zemědělsky obhospodařovatelný. Není dotčen žádnou stavbou, a to ani stavbou vleku nebo jakoukoliv jinou stavbou zapisovanou či nezapisovanou do katastru nemovitostí. Žalobce nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že převedením tohoto pozemku do vlastnictví žalobce bude znemožněna jeho přístupnost třetím osobám. Žalobce nemá v úmyslu tuto horskou louku oplocovat, eventuálně jiným způsobem třetím osobám znemožňovat přístup na tuto veřejně přístupnou horskou louku.

6. Žalobce shrnul, že i pozemky využívané v zimě pro sjezdové lyžování jsou na něj převoditelné, když jsou svým druhem trvalým travním porostem, jedná se o horské louky/pastviny, tedy pozemky zemědělské. Na skutečnosti, že se jedná o trvalý travní porost, nemůže nic změnit způsob využití těchto pozemků během relativně krátkého zimního období. Sjezdovka není povrchovou úpravou pozemku – využití nachází pouze jako neosázený svah v době, kdy je zasněžena. Žalobce doložil, že zemědělské pozemky včetně sjezdovek jsou a mohou být předmětem zemědělských dotací ze strany státu – Ministerstva zemědělství, přičemž s takovým postupem výslovně počítá metodika Ministerstva zemědělství podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, která přímo zmiňuje, že sjezdovky jsou způsobilé pro zemědělské dotace. Žalobce nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, že zemědělské dotace jsou poskytovány na označené půdní bloky, neboť fakt, že jsou na půdní bloky poskytovány dotace, ještě neznamená, že je na něm fakticky hospodařeno a že se jedná o pozemek vhodný k převodu. Takový závěr je dle žalobce zavádějící a zkreslující, neboť žalobce doložil kompletní údaje týkající se poskytování zemědělských dotací na žalované náhradní pozemky a z těchto přehledů státu jednoznačně vyplývá, v jakém rozsahu jsou nebo nejsou zažalované pozemky zemědělsky využívány a na jakou výměru jsou zemědělské dotace poskytovány. V mnoha případech z uvedených dokumentů vyplývá, že je hospodařeno prakticky s celými náhradními pozemky, a že jsou následně i poskytovány zemědělské dotace na podstatnou výměru pozemků. Tato skutečnost ani nebyla žalovanou v řízení sporována.

7. Žalobce se vymezil i proti závěru soudu prvního stupně o povinnosti žalobce nahradit na nákladech soudního řízení částku 16 625 Kč. Vypracování dalšího znaleckého posudku nebylo v daném případě nutné ani nezbytné, když jak žalovaná, tak žalobce soudu předložili vlastní znalecké posudky k ocenění předmětu sporu, tyto byly zpracovány velice kvalitně, navíc žalobce je restituentem, tedy oprávněnou osobou v režimu zákona o půdě, která splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v tomto druhu soudního řízení o nahrazení projevu vůle žalované a soud prvního stupně navíc nijak nezohlednil, že žalovaná měla v řízení úspěch pouze ve vztahu k otázce převoditelnosti náhradních pozemků, v ostatních otázkách byl zcela úspěšný žalobce (liknavost a svévole žalované vůči žalobci a ocenění výše restitučního nároku žalobce). Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení, eventuálně aby v napadeném rozsahu jej změnil a žalobě vyhověl a dále žalobci přiznal náhradu nákladů soudního řízení a povinnost žalobce hradit soudu náklady řízení v částce 16 625 Kč zrušil.

8. Žalovaná v rámci vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že jediným předmětem sporu je otázka převoditelnosti náhradních pozemků a případně jejich ocenění (v teoretické rovině). Žalobce vybírá pozemky, u kterých jejich vhodnost převodu je minimálně nejistá, zahájil mimo předmětné řízení aktuální desítky dalších soudních řízení, v nichž požadoval pozemky, jejichž hodnota významně převyšovala restituční nárok a bylo tak jasné, že všem žalobám nebude možné vyhovět. Žalobce podává nové žaloby i zcela aktuálně. Jednání žalobce a jeho postup v řízení neodpovídá smyslu a účelu restitučních řízení, a to je co nejrychlejší uspokojení nároku oprávněné osoby. Je proto dle názoru žalované absurdní, pokud se žalobce takového smyslu sám dovolává. Žalovaná potvrdila, že mezi účastníky není sporné, že původní hodnota restitučního nároku žalobce činí 7 986 000 Kč a připomněla judikaturu Nejvyššího soudu týkající se přímé zákonné překážky převodu, ale i překážek, v důsledku nichž mohou být pozemky k převodu nevhodné, a tedy nepřevoditelné.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející v souladu s ust. § 212 a násl. o. s. ř., zohlednil odvolací argumentaci a stanovisko žalované, částečně doplnil dokazování, a poté dospěl k závěru, že odvolání ve vztahu k zbývajícím dvěma pozemkům není důvodné.

10. Soud prvního stupně zamítnutí žaloby odůvodnil nepřevoditelností požadovaných náhradních pozemků, vycházeje z posouzení žalobce jako oprávněné osoby podle § 4 zákona o půdě, zda ve vztahu k žalobci byl postup žalované liknavý či svévolný, zda náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce jsou způsobilé k vydání a zda cena náhradních pozemků nepřekračuje hodnotu restitučního nároku žalobce (bod 6. odůvodnění). Při jednání dne 12. 8. 2020 učinili účastníci nesporným, že žalobce je oprávněnou osobou, že původní výše restitučního nároku byla 7 986 000 Kč, že předchůdce žalobce uplatnil svůj restituční nárok již v roce 1991 a žalovaná rovněž uznala, že její přístup vůči žalobci při uspokojování jeho restitučního nároku byl svévolný a liknavý, což v procesním dopadu znamenalo spornost pouze v otázce převoditelnosti náhradních pozemků a potažmo i jejich ocenění (bod 7. odůvodnění). Námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal nedůvodnou s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, neboť samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemků, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (bod 8. odůvodnění). Při hodnocení vhodnosti převedení žalobci požadovaných pozemků soud v prvním stupni zohledňoval všechny okolnosti posuzovaného případu na obou stranách sporu, pozemky rovněž na místě samém zhlédl se soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který provedl jejich popis a ten promítl ve znaleckém posudku ze dne 30. 10. 2020. Soud přihlédl k tomu, zda převodu nebrání zákonné výluky ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě, v § 6 odst. 1 zákona o státním pozemkovém úřadu, zda není pozemek zatížen právy třetích osob, zda není převod z jiného důvodu zákonem zapovězen, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu – funkčního celku, zda zachování současného stavu nepřevyšuje nad zájmy oprávněné osoby a svá zjištění shrnul pod bodem 9. odůvodnění napadeného rozsudku.

11. K pozemkům parc. č. [parc. č.] a [parc. č.], oba v k. ú. [jméno FO], obec [jméno FO], soud prvního stupně uvedl, že jsou vedeny v katastru nemovitostí jako trvalý travní porost, pozemek parc. č. [parc. č.] je oceněn žalobcem na částku 33 172,85 Kč a pozemek parc. č. [parc. č.] na částku 18 702,45 Kč. Pozemek parc. č. [parc. č.] je pozemkem svažitým v blízkosti lyžařského vleku, dle znaleckého posudku je od sjezdovky oddělen řadou stromů, ve kterém jsou nezarostlá místa vhodná pro přejezd techniky či lyžařů. Jedná se o součást lyžařského areálu [adresa]. V územním plánu města [jméno FO] je evidován jako plocha PP – VZ – plocha přírodní, veřejná zeleň, slouží tedy jako veřejně přístupné území. Vedlejší účastník mimo jiné poukázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1961/15, ze dne 11. 7. 207, ve kterém Ústavní soud dovodil, že je nutné řešit střet základního práva a veřejného užívání předmětných pozemků v souladu s územním plánem, a protože individuální užívání veřejné přístupné travné plochy nebude možné, pak nemůže být ani naplněn účel samotného převodu pozemku jako náhradního. Se stejnou argumentací soud prvního stupně uzavřel nevhodnost k převodu i ohledně pozemku parc. č. [parc. č.] s tím, že pokud žalobce tvrdí, že na pozemek jsou pobírány dotace, není vhodný k převodu na žalobce vzhledem k názoru na zachování funkčního celku i jeho vymezení v územním plánu vedlejšího účastníka.

12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil aplikací ust. § 150 o. s. ř. a výrok III. ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. (body 11. a 12. odůvodnění napadeného rozsudku).

13. Vedlejší účastník v závěrečném návrhu poukázal na své vyjádření ze dne 20. 7. 2020 promítnuté v závěrech soudu prvního stupně a akcentoval stanovisko Ústavního soudu v nálezu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1961/15.

14. Při odvolacím jednání konaném dne 23. 11. 2023 žalovaná ve shodě s žalobcem potvrdila, že jeho nárok není přečerpán (viz žalobcem do spisu založená tabulka na č. listu 1664) s tím, že pravomocně bylo rozhodnuto o nároku žalobce ve výši 5 693 937 Kč a zůstává k uspokojení restituční nárok ve výši 2 292 063 Kč (viz také odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023, č. j. 25 Co 165/2023-674, bod 47. jeho odůvodnění).

15. Dne 23. 1. 2024 žalobce odvolacímu soudu sdělil, že mezi ním a žalovanou došlo ke shodě v ocenění náhradních pozemků, když žalobce uznává ocenění pozemku parc. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] žalované částkou 29 937,28 Kč a v případě pozemku parc. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] pak ocenění částkou 23 534,10 Kč, přičemž ohledně ostatních pozemků, tj. parc. č. [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], v k. ú. [adresa], a parc. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO], žalobce rovněž přistoupil na ocenění žalované provedené společností [právnická osoba]. (vyjmenované pozemky odvolací soud v rámci předběžného názoru shledal převodu schopnými). Žalobce rovněž avizoval vypracování oddělovacího geometrického plánu k rozdělení pozemku parc. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] dle požadavku žalované s tím, že žalobce zajistí rovněž znalecké ocenění oddělené části parc. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa], kterou bude požadovat k převodu po žalované.

16. Odvolací soud se s ohledem na nesporné stanovisko k otázce oprávněné osoby a výše restitučního nároku žalobce zabýval již jen převodu schopností žalobcem požadovaných náhradních pozemků k uspokojení jeho restitučního nároku a jejich oceněním, které bylo v průběhu odvolacího řízení rovněž učiněno nespornou skutečností. Soud prvního stupně k otázce převoditelnosti poučil žalovanou a vedlejšího účastníka v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., konal místní šetření a zadal znalecký posudek k popisu stavu náhradních pozemků [tituly před jménem] [jméno FO] (znalecký posudek ze dne 30. 10. 2020), který jednotlivé pozemky co do jejich umístění a charakteru popsal, ač účastnící předložili své posudky, a ačkoliv skutečnosti zadané znalci vyplynuly z místního šetření a jsou obecně zjistitelné z fotodokumentace a katastru nemovitostí.

17. Odvolací soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, č. j. 10 co 180/2022-1747, jímž rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k pozemkům uvedených pod článkem 1. smlouvy o převodu pozemků dle zákona o půdě v k. ú. [jméno FO], parc č. [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.] a [parc. č.] a v k. ú. [adresa] parc. č. [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.] a [parc. č.], po oddělení geometrickým plánem č. č.[Anonymizováno][hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] zpracovaného geodetickou kanceláří [jméno FO] [Anonymizováno] [právnická osoba]., a ověřeného úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil a ve vztahu k pozemkům uvedených pod článkem 1. smlouvy o převodu pozemků dle zákona o půdě v k. ú. [jméno FO], parc. č. [parc. č.] a [parc. č.] a v k. ú. [adresa] parc. č. [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.], [parc. č.] a [parc. č.] dle geometrického plánu číslo [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno], zpracovaného výše uvedenou geodetickou kanceláří a ověřeného úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO], který učinil nedílnou součástí tohoto rozsudku, změnil tak, že nahradil ve vztahu k uvedeným pozemkům projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu pozemků ve znění pod body 1.-4. (výrok I.), žalované a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 220 466 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů právní moci rozsudku (výrok II.) a České republice – Okresnímu soudu v Klatovech nepřiznal vůči účastníkům řízení právo na náhradu nákladů (výrok III.)

18. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 28 Cdo 2509/2024–1710, k dovolání žalované rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2024, č. j. 10 Co 182/2022-1747 ve výroku I. v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech, ohledně pozemků v k. ú. [jméno FO], parc. č. [parc. č.] a [parc. č.] a ve výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení, ve zbytku dovolání žalované odmítl.

19. Dovolací soud shledal nedostatečným posouzení převoditelnosti pozemků parc. č. [parc. č.] a [parc. č.] a uvedl, že soud prvního stupně k oběma pozemkům vyslovil, že jsou součástmi lyžařského areálu [adresa], jak argumentovala i žalovaná a kdy odvolací soud sice v bodě 23. rozsudku v rámci rekapitulace zjištění okresního soudu zopakoval zmíněný závěr, následně však v bodu 35. uvedl, že u řešených pozemků neshledal žádnou zákonnou ani jinou překážku, jež by vylučovala jejich převod na žalobce, byť jsou situovány v blízkosti areálu [adresa], neboť se na nich nenachází žádná stavba či zařízení charakteru stavby. Odvolací soud vyjádřil své přesvědčení, že nad zájmem na provozování lyžování převažuje vzájemné vypořádání a uspokojení restitučních nároků. Otázkou, zda jsou nárokované pozemky funkčně spjaty s areálem [adresa] a tvoří jeho součást, se však nezabýval. Pod bodem 20. odůvodnění rozsudku dovolací soud poukázal na jeho rozhodovací praxi s tím, že v předmětné věci však naznačené úvahy v rozhodnutích nalézacích soudů chybí (soud v prvního stupně sice uvedl, že jsou pozemky součástí areálu [adresa], tento závěr však rovněž nijak neodůvodnil). Dovolací soud konstatoval, že jde-li o posouzení otázky funkční souvislosti nárokovaných pozemků s jinými nemovitostmi (pozemky zastavěnými lyžařským vlekem a tvořícími areál [adresa]) a od něj odvislé otázky vhodnosti nárokovaných pozemků jako náhradních k bezúplatnému převodu oprávněné osobě, rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí. Pod bodem 22. odůvodnění uvedl, že odvolacímu soudu v dalším řízení náleží zkoumat, jak jsou tyto pozemky skutečně využívány, zda ano a nakolik jsou nezbytné pro provoz areálu [adresa], případnou míru provázanosti žádaných pozemků s pozemky tvořícími areál [adresa], význam a četnost využívání zmíněného lyžařského areálu, možné ztížení či dokonce znemožnění jeho provozu, jestliže by pozemky byly převedeny a podobně. Odvolací soud by měl přihlédnout též k veřejnému zájmu na provozování lyžařského sportu a vysvětlit, zda by v této konkrétní věci nebylo vhodnější uspokojit restituční nárok žalobce vydáním jiných pozemků.

20. Odvolací soud usnesením ze dne 16. 4. 2025, č. j. 10 Co 180/2022–1808, poučil žalovanou a vedlejšího účastníka na její straně dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit všechny významné skutečnosti svědčící o nepřevoditelnosti pozemků v k. ú. [jméno FO], parc. č. [parc. č.] a [parc. č.] v souladu s pokynem dovolacího soudu výše připomenutým a dále o povinnosti označit všechny důkazy k prokázání uvedených významných skutečností a o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního spočívajících neúspěchu ve věci. Ke splnění uvedené povinnosti byla žalované a vedlejšímu účastníku na její straně poskytnuta lhůta 10 dnů od doručení usnesení.

21. Žalovaná reagovala sdělením ze dne 28. 4. 2025, vedlejší účastník pak podáním ze dne 29. 4. 2025, jímž se v plném rozsahu připojil ke stanovisku žalované ze dne 28. 4. 2025 s tím, že setrvává na své argumentaci a důkazních návrzích obsažených v podáních ze dne 22. 5. 2020 a 29. 7. 2020, kdy má za to, že nevhodnost předmětných pozemků pro vydání žalobci je založena i tím, že oba tyto pozemky jsou v územním plánu sídelního útvaru [jméno FO] ve znění jeho změny č.[hodnota] vymezeny jako veřejná zeleň. Přípisem ze dne 6. 5. 2025 žalovaná odvolala důkazní návrh spočívající ve slyšení svědka [jméno FO], provozovatele lyžařského areálu [adresa] s odůvodněním, že výslech svědka není nezbytný pro řádné objasnění skutkového stavu, informace, které by svědek mohl poskytnout, lze dovodit z již dříve tvrzeného.

22. Ve vztahu k pozemku parc. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] žalovaná shrnula tvrzení, že je součástí lyžařského areálu [adresa], je užíván jako alternativní sjezdová trať, jeho vydáním je ohrožena funkčnost lyžování v této oblasti s tím, že areál je užíván dle sněhových poměrů a k tvrzenému účelu lyžování (stejně ale i zemědělské činnosti) předložila k důkazu pachtovní smlouvu, kterou byl tento účel prokázán (pachtovní smlouva ze dne 12. 5. 2016, č. 49 N 16/03, uzavřená mezi žalovanou a vedlejším účastníkem na její straně ve vztahu k pozemku parc. č. [parc. č.] o výměře 2,0583 ha). Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že tento pozemek je od sjezdovky oddělen řadou stromů, ve které jsou nezarostlá místa vhodná pro přejezd zemědělské techniky a též přejezd lyžařů s tím, že zdali je součástí sjezdovky alespoň její spodní část parcely, nedokáže posoudit, vyjádřit by se mohl provozovatel areálu, má travnatý povrch. K pozemku parc č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] žalovaná uvedla, že pozemek bezprostředně navazuje na sjezdovou plochu areálu [adresa] a je také užíván jako alternativní sjezdová trať, poukázala na funkční souvislost s lyžařským areálem. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že tento pozemek není zatížen lyžařským vlekem ani jiným zařízením, je součástí sjezdové tratě a má rovněž travnatý povrch.

23. Vedlejší účastník na straně žalované argumentoval veřejným zájmem s odkazem na územní plán z roku 2018, ve kterém jsou pozemky vyznačeny jako veřejná zeleň. Potvrdil, že oba pozemky má propachtované od žalované, obhospodařují je dva zemědělci a za pacht platí dojednanou částku (dle zjištění odvolacího soudu z pachtovní smlouvy z roku 2016 činilo nájemné za předmětný pozemek částku 102 915 Kč). Odvolací soud provedl k důkazu vedlejším účastníkem navržený územní plán, který jeho tvrzení potvrzuje.

24. Odvolací soud po provedeném dokazování, doplněném v souladu s pokynem dovolacího soudu, důkazy žalované a vedlejšího účastníka dospěl k závěru, že oba předmětné pozemky naplňují znaky funkční souvislosti s lyžařským areálem [adresa], byť se na těchto pozemcích nenachází žádná stavba (lanovky či lyžařských vleků, ani stavba jiná). Odvolací soud v řešené věci, pokud rozhodoval rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, žádné jiné pozemky v k. ú. [jméno FO] nevydal, tudíž celistvost celého komplexu lyžařského areálu [adresa] zůstává zachována.

25. Odvolací soud znovu zvážil veřejný zájem na provozování lyžařského sportu, jak jej zavázal dovolací soud, podpořený argumentací vedlejšího účastníka na straně žalované s odkazem na územní plán z roku 2018, který dosud nedoznal změny (nebyl tvrzen opak). Vzal do úvahy judikaturu Nejvyššího soudu, připomenutou v bodu 20. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 1408/2020, 28 Cdo 1702/2023), rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 485/21 zabývající se zákonnou překážkou spočívající ve stavbách lanovek a lyžařských vleků na nárokovaných pozemcích a sloužících jako sjezdové tratě a rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 3483/2023, ze dne 6. 2. 2024, řešící otázku převoditelnosti pozemku, ohledně něhož je plánovaná změna územního plánu pro účely vybudování stavby dopravní infrastruktury se závěrem, že je třeba tuto skutečnost zohlednit (zda a v jakém časovém horizontu nastane). Vyšší soudy ve svých rozhodnutích kladou ve věcech restitučních nároků důraz na jednotnost vlastnických vztahů a na komparaci veřejného zájmu na zachování vlastnických vztahů a na uspokojení restitučního nároku. Všechna tato hlediska odvolací soud zohlednil a dospěl k závěru, že předmětné pozemky nejsou pro shora popsanou překážku převoduschopné.

26. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k pozemkům parc. č. [parc. č.] a [parc. č.], oba v k. ú. [jméno FO], jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

27. Odvolací soud ještě pro úplnost uvádí, že žalobcův restituční nárok ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nebyl vyčerpán, jak žalobce uvedl a doložil svojí interní dokumentací při odvolacím jednání dne 15. 5. 2025, přičemž žalovaná ani vedlejší účastník tuto skutečnost nezpochybnili, a proto se vhodností zbylých pozemků jako náhradních zabýval.

28. Byť odvolací soud o předmětných pozemcích rozhodl potvrzujícím rozsudkem č. j. 10 Co 180/2022–1747 ze dne 4. 4. 2024, který však byl v měnící části, vyjma parc. č. [parc. č.] a [parc. č.], rozsudkem Nejyvyššího soudu nedotčen, když dovolání žalované odmítl, v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.

29. Výrok II. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud vycházel z vyúčtování nákladů řízení žalobcem a došlého soudu dne 2. 4. 2024 a dne 20. 5. 2025, v nichž žalobce požadoval na nákladech všech stupňů soudního řízení odměnu za 18 úkonů právní služby, vycházeje z tarifní hodnoty předmětu řízení ve výši 198 394,33 Kč, představující hodnotu náhradních pozemků, které odvolací soud v rozsudku ze dne 4. 4. 2024 uznal převodu vhodnými. Ve skutečnosti v důsledku zrušujícího rozsudku dovolacího soudu byly vydány odvolacím soudem pozemky pouze v hodnotě 146 519,03 Kč (po odečtení ocenění pozemku [parc. č.] ve výši 33 172,85 Kč a [parc. č.] ve výši 18 702,45 Kč), pak za jeden úkon právní služby náleží žalobci částka 6 980 Kč, a odměna celkem činí 125 640 Kč. Dále žalobci náleží 17 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 5 100 Kč a jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (za účast u odvolacího jednání dne 15. 5. 2025) dle novelizované právní úpravy advokátního tarifu s účinností od 1. 1. 2025, náhrada cestovného ve výši 11 511 Kč, a to v souvislosti s cestami k jednání u soudu prvního stupně dne 11. 2. 2019, dne 25. 5. 2020, dne 12. 8. 2020 a 2. 10. 2020, dále dne 19. 4. 2021, 21. 6. 2021 a 16. 5. 2022, před odvolacím soudem za cestu k jednání dne 28. 3. 2024 a dne 23. 11. 2023 a ve výši 1 518 Kč v souvislosti s cestou k jednání před odvolacím soudem dne 15. 5. 2025, přičemž výpočet byl proveden v souladu s vyhláškami platnými a účinnými pro to které období. Žalobci odvolací soud přiznal i náhradu za tzv. vedlejší náklady související s vypracováním znaleckého posudku a vyhotovením geometrického plánu, přičemž tyto náklady (20 328 Kč za vyhotovení geometrického plánu a 5 000 Kč za vypracování znaleckého posudku č. [č. účtu]) doložil fakturami znějícími celkem na částku 25 328 Kč. Žalobci náleží i 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., vypočtená ze součtu odměny, režijních paušálů, náhrady cestovného a vedlejších nákladů v celkové výši 35 604,87 Kč, pak v souhrnu žalobci náleží (po zaokrouhlení) částka 205 152 Kč (vyhláška č. 177/1996 Sb.). Odvolací soud zohlednil specifikum řízení, v němž se žalobce domáhal uspokojení restitučního nároku, a proto postupoval dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Posuzování funkční souvislosti dvou pozemků s lyžařským areálem záviselo na individuálních skutečnostech a jejich zhodnocení soudem, přičemž takový postup připouští i judikatura (nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 2736/23). Přiznanou částku jsou žalovaná a vedlejší účastník povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o místo plnění (výrok II.).

30. Výrok III. odpovídá skutečnosti, že náklady, které stát zálohoval, resp. zaplatil v souvislosti s jím zadaným znaleckým posudkem na popis stavu náhradních pozemků, odvolací soud neshledal účelně vynaloženými, neboť jak žalobce, tak žalovaná posudky disponovali, zejména však skutečnosti, které byly předmětem znaleckého úkolu, byly zjistitelné i bez odborného posouzení. Z tohoto důvodu České republice právo na náhradu nákladů, spočívajících v zaplacení znalečného ve výši 16 625 Kč, nepřiznal.

Poučení