11 C 110/2020-106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] adresa pro doručování [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 454 363 Kč s příslušenstvím a 1 440 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 349 196,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 146 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 117 951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částek 464 001,50 Kč od 26. 11. 2020 do 9. 4. 2021, 117 951 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 1 427 215,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 427 215,50 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 55 893,35 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 24. 11. 2020, ve znění následných upřesnění, domáhal na žalovaném zaplacení částek 454 363 Kč s příslušenstvím a 1 440 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkových újem způsobených nezákonným trestním stíháním a výkonem vazby.

2. Žalobce uvedl, že usnesením policejního orgánu ze dne 8. 12. 2011 bylo proti němu a dalším obviněným zahájeno trestní stíhání, žalobce byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Žalobce podal proti tomuto usnesení stížnost, která však byla zamítnuta. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen„ OS Praha 1“) ze dne 9. 12. 2012 (pozn. soudu: správně 9. 12. 2011) byl žalobce vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu s účinností ode dne 7. 12. 2012 (pozn. soudu: správně 7. 12. 2011). Dne 5. 3. 2012 se konalo u OS Praha 1 vazební zasedání, a to na základě žádosti Městského státního zástupce o prodloužení vazby žalobce, kde bylo soudem rozhodnuto o ponechání žalobce ve vazbě. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 25. 6. 2012 byl žalobce z vazby propuštěn za současného přijetí peněžité záruky. Přípravné řízení bylo ukončeno podáním obžaloby dne 1. 11. 2012 k OS Praha 1. Po proběhlých hlavních líčeních u OS Praha 1 byl žalobce opakovaně z jednání, které mu bylo kladeno za vinu, zprošťován a Městský soud v Praze (dále jen„ MS Praha“) opakovaně tyto rozsudky soudu prvého stupně rušil a věc vracel k novému projednání. Nakonec byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu rozsudkem MS Praha ze dne 26. 11. 2019 Trestní stíhání žalobce trvalo od 8. 12. 2011 do 26. 11. 2019 (tedy bezmála 8 roků) a omezení na osobní svobodě trvalo od 7. 12. 2011 do 25. 6. 2012 (tedy přesně 202 dnů).

3. Žalobce shrnul, že kdyby orgány činné v trestním řízení, zejména tedy policejní orgán a státní zastupitelství postupovaly v souladu s právním řádem, nikdy by nedošlo k trestnímu stíhání žalobce, jeho vzetí do vazby, jakož i dalším dále popsaným následkům. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že byl obžaloby zproštěn z důvodu dle § 226 písm. c) tr. řádu, tedy nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalobce. Tedy nikoliv na základě nějakých procesních pochybení, ale jednoznačných důkazů, na základě kterých bylo prokázáno, že skutek nespáchal žalobce. Celé trestní řízení bylo nezákonné, neboť bylo založeno na policejní provokaci. Vleklým trestním řízením bylo podstatným způsobem zasaženo do osobnostních práv žalobce, ale i jeho rodiny.

4. V důsledku popsaného trestního stíhání a výkonu vazby vznikly žalobci škoda a nemajetkové újmy, které požadoval nahradit: A. škoda - náklady obhajoby 5. Žalobce požadoval nahradit škodu představovanou vynaloženými náklady obhajoby v celkové výši 198 863 Kč vč. DPH, když vycházel z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 2 300 Kč. Konkrétně žalobce požadavek na náhradu obhajného vyčíslil následovně: ; Datum; Popis úkonu; Počet úkonů právní služby; Odměna 1; 7. 12. 2011; převzetí a porada s klientem; 1; 2 300 Kč 2; 8. 12. 2011; účast u výslechu obviněného [celé jméno žalobce]; 1; 2 300 Kč 3; 8. 12. 2011; účast u rekognice 13:38- 14:40 hod.; 1; 2 300 Kč 4; 9. 12. 2011; účast u OS Praha 1 rozhodování o vazbě; 1; 2 300 Kč 5; 15. 12. 2011; další porada s klientem (věznice); 1; 2 300 Kč 6; 16. 12. 2011; výslech obviněných [příjmení] a [příjmení]; 1; 2 300 Kč 7; 21. 12. 2011; prostudování spisu na [anonymizováno]; 1; 2 300 Kč 8; 4. 3. 2011; další porada s klientem (věznice); 1; 2 300 Kč 9; 5. 3. 2012; účast u OS Praha 1 prodloužení vazby; 1; 2 300 Kč 10; 26. 3. 2012; sepsání stížnosti do usnesení OS Praha 1; 0,5; 1 150 Kč 11; 16. 4. 2012; výslech svědka [příjmení]. [příjmení] 8:30- 11:20 hod.; 2; 4 600 Kč 12; 17. 4. 2012; výslech svědka [příjmení]. [anonymizováno]; 1; 2 300 Kč 13; 18. 4. 2012; výslech svědka [příjmení] a [jméno]; 1; 2 300 Kč 14; 19. 4. 2012; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 15; 19. 4. 2012; výslech svědka [příjmení]. [příjmení]; 1; 2 300 Kč 16; 25. 4. 2012; výslech svědka [příjmení] a [příjmení]; 1; 2 300 Kč 17; 2. 5. 2012; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 18; 7. 5. 2012; žádost o propuštění z vazby; 0,5; 1 150 Kč 19; 16. 5. 2012; účast u OS Praha 1 prodloužení vazby; 1; 2 300 Kč 20; 22. 6. 2012; výslech svědka [příjmení]. [příjmení]; 1; 2 300 Kč 21; 17. 7. 2012; výslech obviněného [příjmení]. [příjmení]; 1; 2 300 Kč 22; 2. 7. 2012; žádost o propuštění z vazby; 0,5; 1 150 Kč 23; 10. 9. 2012; prostudování spisu; 1; 2 300 Kč 24; 25. 4. 2013; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč 25; 29. 4. 2013; hlavní líčení 8:30- 15:15 hod.; 4; 9 200 Kč 26; 16. 5. 2013; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč 27; 20. 5. 2013; hlavní líčení 8:30- 10:50 hod.; 2; 4 600 Kč 28; 29. 8. 2013; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč 29; 2. 9. 2013; hlavní líčení 9:00- 14:00; 3; 6 900 Kč 30; 11. 11. 2013; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč 31; 12. 11. 2013; hlavní líčení 8.30-11.20; 2; 4 600 Kč 32; 2. 12. 2013; hlavní líčení odročeno; 0,5; 1 150 Kč 33; 7. 1. 2014; hlavní líčení 9: 00-10; 1; 2 300 Kč 34; 25. 2. 2014; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč 35; 27. 2. 2014; hlavní líčení 9:00- 14:00; 3; 6 900 Kč 36; 20. 10. 2014; veřejné zasedání MS Praha; 1; 2 300 Kč 37; 22. 10. 2014; veřejné zasedání MS Praha; 0,5; 1 150 Kč 38; 16. 12. 2014; hlavní líčení 13:30- 15:35 hod.; 2; 4 600 Kč 39; 7. 7. 2015; veřejné zasedání MS Praha; 1; 2 300 Kč 40; 9. 7. 2015; veřejné zasedání MS Praha; 1; 2 300 Kč 41; 11. 5. 2016; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč 42; 12. 5. 2016; hlavní líčení 9:00- 9:15 hod.; 1; 2 300 Kč 43; 30. 6. 2015; hlavní líčení 9:00- 9:40 hod.; 1; 2 300 Kč 44; 3. 5. 2017; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč 45; 4. 5. 2017; hlavní líčení 9:00- 10:10 hod.; 1; 2 300 Kč 46; 25. 5. 2017; hlavní líčení 9:00- 11:10 hod.; 2; 4 600 Kč 47; 20. 12. 2017; veřejné zasedání MS Praha; 1; 2 300 Kč 48; 29. 5. 2018; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč 49; 31. 5. 2018; hlavní líčení 11:30- 14:00 hod.; 2; 4 600 Kč 50; 21. 8. 2018; hlavní líčení odročeno; 0,5; 1 150 Kč 51; 10. 1. 2019; hlavní líčení odročeno; 0,5; 1 150 Kč 52; 6. 3. 2019; hlavní líčení 9:00- 11:19 hod.; 1; 2 300 Kč 53; 26. 11. 2019; veřejné zasedání MS Praha; 1; 2 300 Kč 7. Žalobce shrnul, že bylo učiněno 60 úkonů, za které je požadována odměna ve výši 146 250 Kč (pozn. soudu: v žalobě nepřesně uvedeno 146 350 Kč, v celkovém součtu však bylo počítáno s částkou 146 250 Kč). Současně je požadováno 60 (pozn. soudu: v žalobě nepřesně uvedeno 40) režijních paušálů v celkové výši 18 000 Kč, celkem 164 250 Kč. S připočtením 21% DPH ve výši 34 513 Kč tedy činily náklady obhajoby celkem 198 863 Kč. B. nemajetková újma - výkon vazby 8. Každé trestní stíhání představuje nepochybně velmi citelný zásah do všech sfér života dotčené osoby. V době zahájení trestního stíhání byl žalobce zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO], ve funkci řidiče. Bohužel díky vazebnímu stíhání o práci přišel a od té doby je nezaměstnaný a vedený v evidenci uchazečů o práci na příslušném úřadu práce. Bylo to především dlouhodobé trestní stíhání žalobce, které zapříčinilo, že si nemohl sehnat žádné zaměstnání.

9. Žalobce byl omezen na osobní svobodě v délce 202 dnů, a požadoval tak náhradu ve výši 255 500 Kč (tedy 2 500 Kč za 1. den, 2 000 Kč/den za 2. až 54. den a 1 000 Kč/den za 55. až 202. den strávený ve vazbě). C. nemajetková újma - trestní stíhání 10. Popsaný nezákonný postup ve spojitosti s nezákonným a nepřiměřeně dlouhým trestním řízením výrazně poškodil rodinný, profesní a osobní život žalobce. Újmu na svých právech způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání pociťuje žalobce zejména v tom, jaké důsledky mělo na jeho osobní rodinný, pracovní a společenský život v době trestního stíhání, s důsledky přetrvávajícími dodnes. Každé trestní stíhání představuje nepochybně velmi citelný zásah do všech sfér života dotčené osoby. V době zahájení trestního stíhání byl žalobce zaměstnán u společnosti [právnická osoba] ve funkci řidiče. Bohužel díky vazebnímu stíhání o práci přišel a od té doby je nezaměstnaný a je veden v evidenci uchazečů o práci na příslušném úřadu práce. Bylo to především dlouhodobé trestní stíhání žalobce, které zapříčinilo, že si nemohl sehnat žádné zaměstnání. Vzhledem k tomu, že trestní řízení proti žalobci trvalo 8 let a visela nad ním hrozba trestu odnětí svobody, nemohl si žalobce žádné zaměstnání sehnat, a přišel tak i o možnost trvalého zaměstnání a trvalých výdělků. Rovněž tak si lze těžko představit tisíce rán se probouzet se strachem a tisíce nocí těžce usínat s obavami. Průběh trestního stíhání nesl žalobce velice těžce, byl proto nucen vyhledat odbornou pomoc psychiatra, ke kterému dochází dodnes. Důkazní situace byla ve věci od samého počátku ohledně skutků kladených žalobci za vinu prakticky stejná. Přestože žalobce navrhoval zastavení trestního stíhání, jeho návrh vyslyšen nebyl, byť nakonec soudem bylo potvrzeno a státním zástupcem akceptováno, že nebylo prokázáno, že by žalobce skutek spáchal. Zprošťující rozsudek je pro žalobce samozřejmě určitou satisfakcí, nemůže však být ekvivalentem újmy, která mu byla způsobena. K jednotlivým kritériím, která jsou rozhodná pro určení výše odškodnění (povaha trestní věci, délka trestního řízení, následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby), žalobce uvedl, že byl ohrožen trestní sazbou s horní hranicí 8 let, a pokud by byl uznán vinným, musel by počítat s citelným trestem odnětí svobody. Délka trestního stíhání v rozsahu 8 let naprosto neodpovídá tomu, že ohledně skutků, pro které byl žalobce stíhán, nešlo o shromažďování důkazů nikterak složité a délka trestního řízení rozhodně nebyla způsobena průtahy ze strany žalobce. Za odpovídající výši zadostiučinění tak žalobce považoval částku 15 000 Kč měsíčně, tedy v zásadě 500 Kč za každý den trvání trestního stíhání, a celkově tak požadoval zaplatit částku 1 440 000 Kč. Žalobce v této souvislosti odkázal na věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve které soud považoval za přiměřenou částku 10 000 Kč, kterou pak odvolací soud navýšil právě na 15 000 Kč. V případě trestního stíhání žalobce jsou zcela evidentní průtahy v řízení, což ve srovnávané věci nebylo. V obou případech má trestní stíhání důsledky likvidační ve vztahu k pracovní a společenské realizaci. V obou případech stát nepovažoval za nutné se za nezákonné trestní stíhání omluvit. Dle žalobce je naprosto nepochopitelné, že stát, který neustále zdůrazňuje ve vztahu mezi soukromými subjekty nutnost nápravy situace mezi škůdcem a poškozeným, sám nepociťuje potřebu omluvy a sdělení svého náhledu na okolnost, že svým jednáním prostřednictvím orgánů trestního řízení někomu způsobil škodu. Je proto namístě uplatňování důsledného odškodnění v penězích, když omluva na žádost žalobce, popř. po soudní žalobě, má hodnotu velmi omezenou. Ke dni podání žaloby se žalobci navíc ze strany žalovaného nedostalo ani prosté omluvy za osmileté trestní stíhání.

11. Takto formulované nároky žalobce uplatil u žalovaného dne 25. 5. 2020, žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil a k úhradě alespoň některého z uplatněných nároků nedošlo. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení shora uvedených částek spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 11. 2020 do zaplacení.

12. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 25. 5. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 198 863 Kč spočívající v náhradě nákladů obhajoby, nárok na náhradu škody za vykonanou vazbu ve výši 255 500 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění celkem ve výši 1 440 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání a nepřiměřené délky řízení. Podáním ze dne 6. 4. 2021 žalobce upřesnil uplatněný nárok na přiměřené zadostiučinění tak, že za nezákonné trestní stíhání požaduje částku 320 000 Kč a za nepřiměřenou délku řízení částku 1 120 000 Kč. Žalovaný žádost vyřídil přípisem ze dne 7. 4. 2021, kterým nárok žalobce uznal důvodným pouze částečně, a to ve výši 439 425,50 Kč (144 050,50 Kč náklady obhajoby, 202 000 Kč nemajetková újma za nezákonné rozhodnutí o vazbě a 93 375 Kč nemajetková újma za nepřiměřenou délku řízení). K věci samé žalovaný po stručné rekapitulaci předmětného trestního říze uvedl, že v souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 12. 2011. Základ odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu je tedy v daném případě dán.

13. K jednotlivým nárokům pak žalovaný uvedl: A. škoda - náklady obhajoby 14. Žalovaný po překontrolování předloženého vyúčtování právních služeb s trestním spisem a porovnání účtovaných úkonů se zněním advokátního tarifu konstatoval, že lze přiznat 43 úkonů celých, 5 úkonů v poloviční výši, 48 režijních paušálů a DPH, celkem tak na odměně a náhradě hotových výdajů bylo žalobci přiznáno 144 050,50 Kč vč. DPH.

15. Nepřiznány, popř. přiznány ve snížené výši, byly tyto úkony: - 8. 12. 2011 účast u rekognice (pozn. soudu: položka č. 3 vyúčtování shora) – nepřiznáno, advokát zde nebyl přítomen - 16. 4. 2012 výslech svědka [příjmení]. [příjmení] (pozn. soudu: položka č. 11 vyúčtování shora) – nepřiznáno, advokát nebyl přítomen, omluvil se - 19. 4. 2012 výslech svědka [příjmení] (pozn. soudu: položka č. 14 vyúčtování shora) – nepřiznáno, advokát se nedostavil - 2. 5. 2012 výslech svědka [příjmení] (pozn. soudu: položka č. 17 vyúčtování shora) – nepřiznáno, advokát nebyl přítomen, omluvil se - 16. 5. 2012 účast u OS Praha 1 prodloužení vazby (pozn. soudu: položka č. 19 vyúčtování shora) – nepřiznáno, úkon nenalezen ve spisu - 17. 7. 2012 výslech obviněného [příjmení]. [příjmení] (pozn. soudu: položka č. 21 vyúčtování shora) – nepřiznáno, advokát nebyl přítomen, omluvil se - 2. 7. 2012 žádost o propuštění z vazby (pozn. soudu: položka č. 22 vyúčtování shora) – nepřiznáno, žalobce propuštěn již dne 25. 6. 2012 - 9. 7. 2015 – veřejné zasedání MS Praha (pozn. soudu: položka č. 40 vyúčtování shora) – pouze vyhlášení rozhodnutí, lze přiznat toliko odměnu ve výši dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu - 4. 5. 2017, 25. 5. 2017, 31. 5. 2018, 21. 8. 2018, 10. 1. 2019, 6. 3. 2019 hlavní líčení (pozn. soudu: položky č. 45, 46, 49, 50, 51, 52 vyúčtování shora) – chybí část spisu, nepřiznáno - 20. 12. 2017, 26. 11. 2019 - veřejné zasedání (pozn. soudu: položky č. 47, 53 vyúčtování shora) – chybí část spisu, nepřiznáno B. nemajetková újma - výkon vazby 16. Žalovaný uznal nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o vazbě částečně důvodným, a to co do výše 1 000 Kč za 1 den vazby. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nemajetkové újmy za 202 dní vazebního stíhání ve výši 202 000 Kč. Nad tuto částku pak žalovaný i nadále považuje žalobcem uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy za nedůvodný, resp. neprokázaný, neboť má za to, že žalobce neprokázal žádné konkrétní negativní zásahy, které by odůvodňovaly odškodnění vazby nad středový rámec judikaturou určené denní sazby ve výši 1 000 Kč. C. nemajetková újma - trestní stíhání 17. Lze sice mít obecně za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, nicméně peněžité zadostiučinění lze poskytnout jen tehdy, je-li nesporným, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. K tomu nutno dodat, že tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně tvrzena, ale rovněž i prokázána (přičemž musí být prokázán nejenom vznik a závažnost vzniklé újmy, ale i existence příčinné souvislosti mezi konkrétním trestním stíháním a újmou), což v tomto případě žalovaný neshledává, neboť nemajetková újma způsobená nezákonným rozhodnutím byla v žádosti i v žalobě toliko tvrzena, aniž by byla podložena jakýmkoliv důkazem. Z opisu rejstříku trestů fyzických osob pak vyplývá, že žalobce zde má uvedeno pět záznamů o trestné činnosti, za něž byl pravomocně odsouzen. Z uvedeného vyplývá, že se žalobce opakovaně dopouští trestné činnosti a situace probíhajícího trestního stíhání je mu známá. Neboli jinak lze nahlížet na nemajetkovou újmu vzniknuvši osobě, která se prvně dostala pod tíhu trestního stíhání, a jinak je nutno posuzovat situaci osoby, která se opakovaně tlaku trestního stíhání vystavuje sama. Vzhledem k nespornosti existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (co do základu nároku) žalovaný konstatoval, že v řízení vedeném u OS Praha 1 pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za což se žalobci omluvil. Žalovaný pak setrvává na názoru, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. D. nemajetková újma - nepřiměřená délka řízení 18. Celková délka posuzovaného řízení činila téměř 8 let. V daném soudním řízení rozhodoval soud prvého stupně čtyřikrát a odvolací soud též čtyřikrát, Nejvyšší soud ČR (dále jen„ NSČR“) rozhodoval jednou (nikoliv však ve věci žalobce). V rámci přípravného řízení byl proveden výslech všech obviněných a řady svědků, byly zadány a vypracovány znalecké posudky a odborná vyjádření a bylo získáno i množství dalších důkazů nezbytných pro posouzení této trestní věci. S ohledem na uvedené posoudil žalovaný celkovou délku řízení jako nepřiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci. K nesprávnému úřednímu postupu tedy došlo, a nárok na náhradu nemajetkové újmy odvislý od délky řízení je tak co do základu důvodný. Při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění vyšel žalovaný ze základní částky 15 000 Kč ročně (v poloviční výši za první dva roky řízení). Co se týče jednotlivých kritérií majících vliv na konečnou výši zadostiučinění, v daném případě bylo zohledněno, že předmětná trestní věc byla po stránce skutkové složitější, což se odrazilo ve velmi rozsáhlém dokazování, věc byla vedena proti sedmi obviněným, a z těchto důvodů byla základní částka náhrady snížena o 20 %. Ve věci rozhodovaly soudy prvého stupně, druhého stupně, jednou rozhodoval též NSČR (přestože nikoliv ve vztahu k žalobci, objektivně i řízení u NSČR prodloužilo délku řízení). Rovněž nelze přehlédnout specifikum trestních řízení, jímž je vedení řízení přípravného. Žalobce se svým chováním na délce řízení nikterak negativně nepodílel. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení trestní, byl jeho význam posouzen jako zvýšený. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k navýšení základní částky o 10 %. S poukazem na tato kritéria dospěl žalovaný k závěru, že v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení částka 93 375 Kč.

19. V podání došlém soudu dne 17. 1. 2022 žalobce uvedl, že částky přiznané žalovaným ve stanovisku ze dne 7. 4. 2021, obdržel na svůj bankovní účet dne 9. 4. 2021. Žalobce tak vzal svou žalobu částečně zpět v požadavku na náhradu škody - nákladů obhajoby do částky 144 050,50 Kč a v požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby do částky 202 000 Kč.

20. Žalovaný učinil datum úhrady dne 9. 4. 2021 nesporným.

21. K výzvě soudu žalobce při ústním jednání konaném dne 19. 1. 2022 upřesnil, že žalobou požadovaná částka 1 440 000 Kč představuje jen náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou předmětného trestního řízení se žalobce podanou žalobou nedomáhá.

22. Po upozornění ze strany soudu, že součet v žalobě uvedených odměn obhájce vyčíslených za jednotlivé úkony právní služby činí jen 143 750 Kč, žalobce při ústním jednání konaném dne 19. 1. 2022 upřesnil, že na odměně za zastupování požaduje nahradit jen částku 143 750 Kč a v rozdílu, tj. do částky 2 500 Kč + DPH s příslušenstvím bere svou žalobu částečně zpět.

23. Po upozornění ze strany soudu, že součet jednotlivých v žalobě uvedených úkonů právní služby, za které je požadována náhrada odměny obhájce, činí 66, z čehož je 7 půlúkonů, žalobce při ústním jednání konaném dne 19. 1. 2022 upřesnil, že režijní paušály nepožaduje nahradit u prvních šesti úkonů právní služby, které žalovaný ve svém vyjádření k žalobě neuznal.

24. Po upozornění ze strany soudu, že součet dílčích žalobcem uvedených částek náhrady nemajetkové újmy za jednotlivé dny výkonu vazby činí 256 500 Kč, žalobce při ústním jednání konaném dne 19. 1. 2022 upřesnil, že za 1. den výkonu vazby požaduje jen částku 1 500 Kč.

25. Žalobce pak ještě v rámci žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků, na kterém následně netrval, mj. uvedl, že má tři děti, a to syna [jméno], narozeného dne [datum], dceru [jméno], narozenou dne [datum], a syna [jméno], narozeného dne [datum]. Žalobce není zaměstnán z důvodu zdravotního omezení - [anonymizována dvě slova].

26. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

27. Dne 7. 12. 2011 v 16.12 hod. byl žalobce s předchozím souhlasem státního zástupce zadržen pro podezření ze spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Téhož dne udělil žalobce plnou moc k obhajobě advokátovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 8. 12. 2011, které bylo žalobci doručeno téhož dne, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] pro spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, kterého se měli dopustit společně s již dříve obviněným [příjmení]. [příjmení] a dalším neznámým mužem ve dnech 7. a 11. 11. 2011, kdy se měli účastnit nejprve vyhrožování poškozenému [příjmení]. [příjmení] a následně pak jednání, kdy byl [anonymizováno]. [příjmení] fyzicky napaden a následně proběhl pokus o jeho naložení do auta a odvezení, k čemuž nakonec nedošlo, to vše v souvislosti s údajným dluhem [anonymizováno]. [příjmení] ve výši 3,8 či 4 mil. Kč. Téhož dne byl žalobce vyslechnut jako obviněný, kdy využil svého práva a nevypovídal. Uvedl pouze, že je zaměstnán jako dělník - pomocná síla u zaměstnavatele [anonymizována čtyři slova]. Na psychiatrii se neléčil, měl několikrát [anonymizována dvě slova], léčí se s [anonymizováno] a je nutné, aby bral pravidelně léky. Dále byla dne 8. 12. 2011 provedena rekognice, obhájce žalobce tohoto úkonu přítomen nebyl. Téhož dne pak byl policejním orgánem podán státnímu zástupci podnět k podání návrhu na vzetí do vazby žalobce, [anonymizováno]. [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], a to ze všech třech důvodů dle § 67 tr. řádu. Při vazebním zasedání konaném u OS Praha 1 dne 9. 12. 2011 se žalobce nechtěl vyjádřit ke stíhanému skutku. Vyjádřil se jen ke své osobě, kdy mj. uvedl, že je zaměstnán u pana [příjmení] ve [právnická osoba] na [obec a číslo], na psychiatrii se nikdy neléčil. K tomu jeho obhájce doplnil, že žalobce se neléčí na psychiatrii, ale léčí se s [anonymizováno]. Usnesením OS Praha 1 ze dne 9. 12. 2011, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. a), písm. c) tr. řádu s tím, že vazba se započítá ode dne 7. 12. 2011 od 16.12 hod., nabídka písemného slibu žalobce nebyla přijata. K návrhu policejního orgánu ze dne 13. 2. 2012 podal státní zástupce dne 17. 2. 2012 k OS Praha 1 návrh na ponechání všech obviněných ve vazbě, když důvody vazby nadále trvají. V návrhu bylo mj. uvedeno, že proti usnesením o vzetí obviněných do vazby podal stížnost pouze [anonymizováno]. [příjmení], tato byla jako nedůvodná zamítnuta. Dále bylo v návrhu též uvedeno, že k předmětné trestní věci bylo spojeno trestní stíhání [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], kteří měli spáchat trestný čin navazující na trestnou činnost obviněných (pokus zmocnit se záznamového zařízení, na kterém má být částečně zachycena trestná činnost obviněných). Usnesením OS Praha 1 ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. [spisová značka], byli žalobce, [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] ponecháni ve vazbě, když důvody vazby u nich nadále trvají, žádosti všech těchto obviněných o propuštění z vazby na svobodu byly zamítnuty. Dne 16. 4. 2012 proběhl výslech svědka [příjmení]. [příjmení], obhájce žalobce se tohoto výslechu neúčastnil, omluvil se. Dne 19. 4. 2012 proběhl výslech svědka [příjmení]. [příjmení], obhájce žalobce se k tomuto výslechu nedostavil. Usnesením MS Praha ze dne 19. 4. 2012 byly zamítnuty stížnosti žalobce a [příjmení] [příjmení] proti usnesení o ponechání ve vazbě. Dne 2. 5. 2012 bylo pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. [anonymizováno], obhájce žalobce se tohoto výslechu neúčastnil, omluvil se. Usnesením státního zástupce ze dne 20. 6. 2012 bylo rozhodnuto, že přijetí nabídky peněžité záruky žalobce, která byla určena ve výši 1 200 000 Kč, je přípustné. Dne 17. 7. 2012 bylo pokračováno ve výslechu obviněného [příjmení]. [příjmení], obhájce žalobce se tohoto výslechu neúčastnil, omluvil se. Ke dni 29. 8. 2012 měl žalobce v opisu rejstříku trestů celkem 5 záznamů, a to - odsouzení ze dne 13. 10. 1999 pro spolupachatelství trestného činu vydírání dle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona a trestného činu ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. zákona, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 2 let s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 3 let (žalobce se osvědčil), - odsouzení ze dne 13. 3. 2000 pro spolupachatelství trestného činu ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. zákona, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 3 let (žalobce se osvědčil), - odsouzení ze dne 17. 3. 2004 pro trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zákona, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu do 20. 1. 2007, - odsouzení ze dne 11. 3. 2005 pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 222 odst. 1 tr. zákona, kdy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody (při zrušení trestu uloženého dne 17. 3. 2004) ve výměře 6 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou; z výkonu trestu odnětí svobody byl žalobce podmíněně propuštěn dne 9. 9. 2008 se zkušební dobou 5 let, - odsouzení ze dne 21. 10. 2010 pro trestný čin vydírání dle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 2 let s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 3 let. Dle zajištěného rozsudku Okresního soudu Praha - západ spáchal žalobce poslední z uvedených trestných činů mj. s [příjmení] [příjmení]. Vyšetřování bylo ukončeno dne 1. 10. 2012 s návrhem na podání obžaloby na všech sedm obviněných. Obžaloba byla k OS Praha 1 podána dne 1. 11. 2012, a to na žalobce, [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, na [anonymizováno]. [příjmení] pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (pomocník), pro přečin nadržování dle § 366 odst. 1 tr. zákoníku a pro zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, na [anonymizováno]. [příjmení] pro zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a na [anonymizováno]. [příjmení] pro zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (pomocník). Usnesením ze dne 7. 1. 2014 soud rozhodl o zrušení peněžité záruky. V odůvodnění usnesení bylo mj. uvedeno, že žalobce byl propuštěn z vazby usnesením státního zástupce ze dne 25. 6. 2012 za současného přijetí záruky ve výši 1 200 000 Kč. Rozsudkem ze dne 27. 2. 2014 byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu, když soud na základě provedeného dokazování neměl za dostatečně prokázané ani jedno jednání kladené obžalovaným za vinu. Proti rozsudku podal v neprospěch všech obžalovaných státní zástupce odvolání, kdy ve vztahu k žalobci zpochybňoval věrohodnost alibi (a je potvrzující výpověď svědka), že žalobce byl v době, kdy mělo dojít ke stíhanému skutku, někde jinde, když toto neuvedl po celou dobu přípravného řízení a vazebního stíhání a uvedl to až v průběhu hlavního líčení. Usnesením MS Praha byl rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena OS Praha 1 k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud sdílel pochybnosti státního zástupce o věrohodnosti obhajoby žalobce a uložil soudu prvého stupně náležitě a komplexně zhodnotit důkazní situaci. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2014 byli [anonymizováno]. [příjmení] uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, [anonymizováno]. [příjmení] uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečinu nadržování dle § 366 odst. 1 tr. zákoníku a pro zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] uznáni vinnými ze spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Žalobce, [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] byli obžaloby zproštěni dle § 226 písm. c) tr. řádu, když soud dospěl k závěru, že skutek se stal, avšak nebylo nade vší pochybnost jednoznačně prokázáno, že se tohoto jednání dopustili právě obžalovaní. Státní zástupce v podaném odvolání ve vztahu k žalobci opětovně zpochybňoval věrohodnost obhajoby žalobce a svědka potvrzujícího jeho alibi. Dne 9. 7. 2015 se u MS Praha konalo veřejné zasedání, kterého se účastnil mj. též obhájce žalobce, při tomto veřejném zasedání byl pouze vyhlášen rozsudek. Rozsudkem MS Praha ze dne 9. 7. 2015 byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a znovu bylo rozhodnuto o odsouzení [příjmení]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] (pro část skutku). Stran žalobce, [anonymizováno]. [příjmení], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a zbytku skutku u [anonymizováno]. [příjmení] byl rozsudek zrušen a věc vrácena OS Praha 1 k novému projednání a rozhodnutí. Části rozsudku vztahující se k žalobci odvolací soud vyčetl neúplnost skutkových zjištění, kdy se soud prvého stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a je nutné některé důkazy zopakovat a dokazování doplnit. Dne 4. 5. 2017 v době od [číslo] do 10.10 hod. a dne 25. 5. 2017 v době od 9.00 do 11.15 hod. se konala hlavní líčení, kterých se účastnil mj. obhájce žalobce. Rozsudkem ze dne 25. 5. 2017 byli opět všichni obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Ve vztahu k žalobci, [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] takto soud rozhodl, přestože stejně jako ve druhém rozsudku dospěl k závěru, že skutek se stal ([anonymizováno]. [příjmení] za něj již byl odsouzen), nebylo však prokázáno, že jej spáchali obžalovaní. Na tento rozpor upozornil ve svém odvolání státní zástupce, který pak soudu prvého stupně vytýkal nesprávné hodnocení provedených důkazů či jejich jednostranné hodnocení ve prospěch obžalovaných. Dne 20. 12. 2017 se v době od 13.00 do 13.55 hod. konalo u MS Praha veřejné zasedání, kterého se účastnil mj. obhájce žalobce. Usnesením MS Praha ze dne 20. 12. 2017 byl napadený rozsudek stran žalobce, [anonymizováno]. [příjmení], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a části skutku u [anonymizováno]. [příjmení] zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena OS Praha 1 k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud konstatoval, že soud prvého stupně neprovedl všechny potřebné důkazy, nevypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a neprovedl řádné zhodnocení důkazů, v důsledku čehož se jeho skutková zjištění jeví jako pouhá spekulace bez přesvědčivého podkladu. Dne 31. 5. 2018 v době od 11.30 do 14.00 hod., dne 21. 8. 2018 v době od 12.30 do 12.45 hod. a dne 10. 1. 2019 v době od 9.00 do 9.50 hod. se konala hlavní líčení, kterých se účastnil mj. obhájce žalobce či jeho substitut. Hlavní líčení konaná ve dnech 21. 8. 2018 a 10. 1. 2019 byla bez dalšího odročena, kdy se v prvém případě nedostavil obhájce a svědek a ve druhém případě byl nesprávně (jen částečně) vypraven pokyn ke zrušení hlavního líčení, a chyběli tak přísedící. Ve všech dalších opisech z evidence rejstříku trestů založených ve spisu (naposledy ze dne 6. 2. 2019) neměl žalobce žádný další záznam, vyjma toho, že stran posledního ze shora uvedených odsouzení byl účasten amnestie. Dne 6. 3. 2018 se v době od 9.00 do 11.19 hod. konalo hlavní líčení, kterého se účastnil mj. substitut obhájce žalobce. Rozsudkem ze dne 6. 3. 2019 byli opět všichni obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Ve vztahu k žalobci, [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] takto soud opět rozhodl, přestože stejně jako v předchozích rozsudcích dospěl k závěru, že skutek se stal ([anonymizováno]. [příjmení] za něj již byl odsouzen), nebylo však prokázáno, že jej spáchali obžalovaní. Na tento rozpor upozornil ve svém odvolání státní zástupce, který pak soudu prvého stupně vytýkal nesprávné hodnocení provedených důkazů či jejich jednostranné hodnocení ve prospěch obžalovaných. Dne 26. 11. 2019 se v době od 13.00 do 13.45 hod. konalo u MS Praha veřejné zasedání, kterého se účastnil mj. obhájce žalobce. Rozsudkem MS Praha ze dne 26. 11. 2019 byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že žalobce, [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] byli zproštěni obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu a [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] byli zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Ve vztahu k žalobci, [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] odvolací soud nakonec akceptoval přesvědčení soudu prvého stupně, že nebylo prokázáno, že se předmětného skutku dopustili právě obžalovaní, přestože měl stále pochybnosti o obžalovanými předkládaném alibi, když přímé ztotožnění obžalovaných jako pachatelů předmětného skutku se opíralo jen o výpověď jediného svědka, která byla vyhodnocena jako nevěrohodná. Odvolací soud pak ve svém novém rozhodnutí pouze korigoval nesprávnou právní kvalifikaci užitou soudem prvého stupně. Trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno dne 26. 11. 2019 (zjištěno ze spisu OS Praha 1 sp. zn. [spisová značka]).

28. Při vazebním zasedání, konaném dne 5. 3. 2012 k návrhu státního zástupce na vydání rozhodnutí o ponechání žalobce, [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] ve vazbě, žalobce k věci samé nevypovídal. K sobě pak uvedl, že jeho sedmiletý syn na tom není psychicky dobře a že by již rád šel domů, když jeho vazební stíhání není důvodné. Proti vyhlášenému usnesení, kterým byli žalobce, [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení] ponecháni ve vazbě, byly zamítnuty jejich žádosti o propuštění z vazby na svobodu a nebyly přijaty písemné sliby žalobce a [anonymizováno]. [příjmení], podal žalobce stížnost, ve které mj. uváděl, že pracoval u společnosti [právnická osoba] na funkci řidiče. Dle informací od zaměstnavatele je tento připraven pro případ propuštění žalobce z vazby mu opětovně přidělovat práci a pracovní místo mu stále drží. Stížnosti žalobce a [příjmení] [příjmení] byly jako nedůvodné zamítnuty usnesením MS Praha ze dne 19. 4. 2012 (zjištěno ze spisu OS Praha 1 sp. zn. [spisová značka]).

29. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by se dne 16. 5. 2015 konalo u OS Praha 1 veřejné zasedání ve věci prodloužení vazby a že by se takového zasedání účastnil obhájce žalobce, ani že by obhájce žalobce sepisoval dne 2. 7. 2012 za žalobce žádost o propuštění z vazby, když žalobce k těmto tvrzením přes výzvu a poučení soudu neoznačil žádné důkazy. Konečně pak žalobce ani nevysvětlil, proč by za něho obhájce měl dne 2. 7. 2012 sepisovat žádost o propuštění z vazby, když byl žalobce z vazby propuštěn již dne 25. 6. 2012.

30. Další důkazy ve vztahu k tvrzením o provedení úkonů právní služby při obhajobě žalobce soud pro nadbytečnost neprováděl, když žalovaný provedení těchto úkonů nesporoval, požadovanou náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby žalobci uhradil a žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět.

31. Náklady obhajoby v celkové výši 198 863 Kč (146 250 Kč odměna, 18 000 Kč režijní paušály, 34 513 Kč DPH) obhájce žalobci vyúčtoval fakturou ze dne 8. 4. 2020, žalobce tuto částku uhradil ve dvou platbách ze dnů 17. 4. a 1. 5. 2020 (zjištěno z faktury č. 9/20, příjmových pokladních dokladů č. 1 a 2).

32. Žalobce je v evidenci psychiatrické ambulance [anonymizováno] [příjmení] od roku 2011 pro příznaky [anonymizována dvě slova]. Do ambulance dochází nepravidelně v dlouhých časových intervalech, na poslední kontrole v ambulanci byl dne [datum]. Žalobce dlouhodobě užíval [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], poslední předpis léků mu byl na vyžádání zaslán e-receptem dne [datum] [anonymizováno] [příjmení] nemá k žalobci a jeho zdravotnímu stavu od května 2020 přesnější informace (zjištěno z vyjádření [anonymizováno] [příjmení] ze dne 23. 3. 2022).

33. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že předmětné trestní stíhání a vykonání vazby ho úplně zničilo. Měl už dříve trestní stíhání, a když měl jít do vězení, tak si připadal chlapsky, že bude moci někomu říct, že byl ve vězení. To ale nevěděl, co to bude znamenat, když bude mít někoho, s kým chce být. Když nastupoval do výkonu trestu, tak jeho družka byla těhotná, a žalobce měl obavy, zda na něho počká. Počkala na něho celou dobu, a když se pak žalobce vrátil domů a synovi bylo už 5 let, tak družce slíbil, že už se to nebude nikdy opakovat. Když jej pak vzali do vazby a žalobce ani nevěděl, proč tam je, takto mělo katastrofální dopad. Družka žalobci po návratu nevěřila, že s tím nemá nic společného, byla z toho také vynervovaná, vznikaly mezi nimi každodenní hádky. Nakonec se s ním družka rozešla a nebyli spolu dva roky. Asi po polovině trestního stíhání, když žalobci začala zase trochu věřit, se k sobě vrátili a jsou spolu dodnes. Mají spolu další dvě děti, poslední se narodilo až po skončení trestního stíhání. Pořízení dětí nebylo vyloženě plánováno s ohledem na trestní stíhání, ale vliv to mělo. U prvního syna se žalobce vrátil z vězení, když mu bylo pět let, tak si to chtěl zažít, když se děti narodí. Když se to pak ale u soudu pořád vracelo, tak měl žalobce obavy, co by bylo s jeho rodinou, kdyby trestní stíhání nedopadlo dobře. Žalobce trpěl psychickými problémy již před vzetím do vazby, pomoc psychiatra vyhledal po předchozím výkonu trestu. Léčil se u doktora [příjmení], ale bylo to něco jiného, měl [anonymizováno 6 slov]. V té době bral méně léků, nebyly to ani [anonymizováno]. Po návratu z vazby, kdy byl úplně psychicky rozhozený, už dostal [anonymizováno 5 slov]. Stále se léčí u doktora [příjmení], který si ho zve na kontroly dle potřeby. Ve vazbě žalobce přemýšlel nad tím, co bude se synem, s družkou, kterou zklamal. Před tím byl ve vězení oprávněně, ale teď byl nevinný, ale nikdo mu nevěřil. Bál se, že mu jako recidivistovi dají 10 let. Byl s tím už smířený, ještě se mu nestalo, že by ho u soudu neodsoudili. V průběhu dalšího trestního stíhání po propuštění z vazby pak byly nejhorší ty zvraty ve vývoji. Žalobce vždy zprostili, tak si oddechl, že už to bude v pořádku, ale státní zástupce se odvolal, zase šel k soudu, bylo to zrušeno, pořád dokola a trvalo to 8 let. Ta nejistota byla hrozná, žalobce špatně spal, často se budil, v jednu chvíli se mu zhoršila [anonymizováno] (žalobce od 17 let trpí [anonymizována dvě slova]) a měl [anonymizována dvě slova]. Dokonce přemýšlel, že to ukončí a nechá tu své blízké, aby žili v klidu. Když ho nakonec po osmi letech zprostili, tak byl úplně psychicky rozsypaný. Žalobci se přitíží, jen když si na to vzpomene, a je mu těžko o tom i vypovídat. Před vzetím do vazby žalobce pracoval jako pomocná síla u pana [příjmení] ve [právnická osoba]. Z jakého důvodu tam skončil, jestli firma skončila, neměli pro něho práci, nebo jeho práci dali někomu jinému, když nevěděli, jestli se vůbec vrátí, si již nevzpomínal. U [právnická osoba] žalobce pracoval jako závozník, nikoliv jako řidič, jak je uvedeno v žalobě (žalobce nemá řidičský průkaz), nebyl si však schopen vzpomenout, kdy tam pracoval. Pravděpodobně tam ale chvíli pracoval po návratu z vazby. Během trestního stíhání si žalobce nemohl najít práci. Když zjistili, že je trestně stíhaný, tak se s ním buď vůbec nebavili, anebo řekli, aby přišel, až to bude mít vyřešené. Postupem času pak bylo potenciálním zaměstnavatelům divné, proč už 4, 5 let žalobce nikde nepracuje. Žalobce tak musel chodit po brigádách, aby alespoň nějaké peníze přinesl, jinak byl na úřadu práce a žili z úspor nebo z výpomocí od rodiny a přátel. Takto je tomu dodnes. V sehnání práce žalobce omezuje i jeho zdravotní stav. Jednak [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] kvůli trestnímu stíhání, jednak kvůli [anonymizováno] nemůže vykonávat každou práci. Neměl by vůbec vykonávat práci v noci, musí se dobře vyspat, nemůžete pracovat ve výškách, v místech, kde je hodně světla atd. Když někomu řekne, jaký je jeho zdravotní stav, tak o něho zájem nemají. Se sháněním práce mu pomáhal i známý, pan [příjmení], který mu jinak hodně finančně vypomohl, někde ho vzali, někde ne, chvíli pracoval i ve firmě pana [příjmení], ale byly to vždy jen krátkodobé práce.

34. Svědkyně [jméno] [příjmení], dlouholetá družka žalobce, potvrdila, že poté, co se žalobce vrátil z výkonu trestu, bylo její podmínkou, že se nic takového už nesmí opakovat, že by to již podruhé nepodstoupila. Když pak žalobce vzali do vazby, byla to pro ni zlomová věc. Žalobce to z počátku bral na lehkou váhu, říkal, že nic neudělali. Pro svědkyni to však byla vážná věc, bála se, že se bude opakovat to, co už tu jednou bylo, nevěřila žalobci, že se to nestane. Zřejmě na základě jejího přístupu (jednala se žalobcem odtažitě, odmítala mu přivést do vazby na návštěvu syna) to začal brát vážně i žalobce. Vzetí žalobce do vazby se dotklo i syna. Když se žalobce vrátil z výkonu trestu, byl syn v hraničním věku, kdy žalobce ještě jako tátu přijal. Měl ho rád a najednou tam nebyl, chyběl mu, bylo to zrovna na Vánoce. Svědkyně synovi namluvila, že žalobce odjel někam za prací, ale z atmosféry doma, kdy svědkyně byla ubrečená, pochopil, že se něco děje. Nakonec ale té lži uvěřil, a když se žalobce objevil, tak byl rád, že vidí tátu. Jejich vztah to dlouhodobě nijak nenarušilo. Nicméně skutečnost, že vzetí žalobce do vazby se syna dotklo, byla pro svědkyni neodpustitelná, a i proto se se žalobcem krátce poté, co se vrátil z vazby, rozešla. Potřebovala, aby to bral žalobce vážně, nevěřila mu. Byli od sebe několik měsíců (svědkyně nevěděla přesně, jak dlouho, ale bylo to v řádu měsíců, nikoliv let) a pak se, zejména kvůli synovi, který se na žalobce pořád ptal, k sobě vrátili. Trestní stíhání však mělo na jejich vztah vliv i nadále. Žalobcova trestní minulost a to, jak se jeho život vyvíjel, znemožňovaly cokoliv plánovat. Žalobce byl z celé situace, z toho, že nemůže najít práci, nervózní, vzteklý, nervózní byla i svědkyně, docházelo často k hádkám. Kvůli trestnímu stíhání, nejisté budoucnosti odkládali pořízení dalších potomků, které svědkyně vždy chtěla. Proto mají též jejich děti mezi sebou takový věkový rozestup. Nakonec i kvůli věku, a že už je začal tlačit čas a nemohli čekat věčně, si další děti pořídili. Dnes jsou vztahy mezi žalobcem a svědkyní urovnané, rozbroje mezi nimi nejsou. Dále svědkyně potvrdila, že žalobce má [anonymizováno] a že se léčil u doktora [příjmení] hned, jak se vrátil z výkonu trestu, nevěděla však, jak často tam chodil. [příjmení] potíže pak začaly poté, co se žalobce vrátil z vazby. Ve vazbě jednak zhubl, jednak na něho dolehla celá situace. Svědkyně na něho tlačila, že aby se k sobě vrátili, tak musí brát věc vážně, musí být zodpovědný, musí si najít práci, aby byl schopen se postarat o rodinu. Žalobce se to snažil dodržet, ale nedařilo se mu to, myslel si, že to bude snazší, než to opravdu bylo, zejména se mu nedařilo najít práci. Asi z toho důvodu se objevily psychické problémy a začal intenzivněji navštěvovat doktora [příjmení]. Měl i nějakou formu deprese, která mu znemožňovala se vůbec ucházet o nějakou práci. Musel se držet jenom doma v posteli, nemluvil, nic nedělal, nezvedal telefony. Svědkyně si v té době myslela, že na ni kašle, ale byla to nějaká forma deprese. U doktora [příjmení] se žalobce léčí dosud, dle svědkyně je to ale spíš již jen taková udržovací léčba, konzultace stran kombinace léků i kvůli [anonymizováno]. Léky však žalobce bere pořád. Dále svědkyně uvedla, že žalobce byl před vzetím do vazby zaměstnán. Potvrdila též, že žalobce pracoval jako závozník u [právnická osoba], a měla za to, že u této společnosti pracoval před vzetím do vazby. Nevěděla však s určitostí, zda to bylo bezprostředně před vzetím do vazby. Svědkyně znala i pana [příjmení], nevzpomínala si však již, zda žalobce pracoval přímo u něho, či měl něco společného se [právnická osoba]. Po propuštění z vazby žalobce nemohl práci sehnat. Jednak měl z minulosti záznam v rejstříku, ale větší problém, než že si odseděl nějaký trest, bylo, že měl neuzavřenou věc tohoto trestního stíhání. U všech pracovních pohovorů to musel uvádět a nikde ho nechtěli vzít, když má nejistou budoucnost. Sehnal jen nějaké brigády a byl i na úřadu práce. Situace je stejná i dnes. Žalobce má s trestní minulostí nadále problém, navíc se na něho dívají podezřívavě, když už tak dlouho neměl práci. Stále má jen příležitostné brigády. Svědkyně nedokázala posoudit, zda žalobce ve shánění práce nějak limituje jeho zdravotní stav. Žalobce nemá nic na papíře, o žádném omezení při shánění práce nebylo svědkyni nic známo.

35. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobce zná od nějakých 18, 19 let, znal se s jeho otcem a má k němu takový polorodinný vztah, jako k mladšímu bratrovi. Snažil se mu vždy pomáhat, když měl nějaké starosti. Snažil se mu najít práci, půjčoval mu peníze. Když byl ve vazbě, dával jeho manželce peníze, posílal mu peníze do vazby. Když se žalobce vrátil z vazby, tak se mu snažil pomoci přes známé sehnat práci, ale je to se žalobcem složité. Jednak nemůže vykonávat každou práci, zejména ne psychicky náročnější, nemá žádnou zvláštní kvalifikaci, a tak se s jeho trestním stíháním nikdo nehrnul, aby mu práci dal. Podařilo se mu tak sehnat jen nějaké krátkodobé brigády na stavbě apod. Situace je dle svědka stejná dodnes, i když žalobce nebyl odsouzen. S jeho trestní minulostí se na žalobce dívají jako na člověka, kterému se nebude chtít dělat, a je složité mu práci sehnat. Dle svědka žalobce nikde nepracuje. Svědek nedokázal posoudit, zda žalobce ve shánění práce nějak limituje jeho zdravotní stav, svědek sám to nikde neuváděl. Z prostředí stavebnictví, ve kterém působí, je svědkovi znám název [právnická osoba] a měl dojem, že tam žalobce chvíli pracoval, nebyl však schopen určit, zda to bylo před vzetím do vazby, anebo až po propuštění. Před vzetím do vazby však žalobce nějakou práci měl, svědek si však již nepamatoval, zda ji měl bezprostředně před vzetím do vazby, resp. v době vzetí do vazby. Dále svědek uvedl, že žalobce má psychické problémy. Užívá léky na psychiku, po návratu z vazby chodil k lékaři. Nějaké problémy měl již před vazbou, ale po vazbě je to dle svědka určitě horší. Je jiný, než býval před tím, než šel do vazby. Navíc se mu narodily další dvě děti, nemá práci, má to složité. Je to patrné i v komunikaci s ním, kdy jeden týden se s ním člověk baví, je normální, a za tři týdny ho potká znovu a prostě mu trošku„ hrabe“. Jako další příklad svědek uvedl, že při hovoru na nějaké téma žalobce toto téma najednou úplně změní či že v půlce telefonátu žalobce najednou položí telefon, ani neřekne„ ahoj“ apod.

36. Žádostí ze dne 21. 5. 2020, došlou žalovanému dne 25. 5. 2020, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 198 863 Kč jako náhrady nákladů obhajoby, částky 255 500 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby a částky 1 440 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, včetně odškodnění průtahů v řízení. K výzvě žalovaného žalobce přípisem ze dne 6. 4. 2021 upřesnil, že požaduje zaplacení částky 1 120 000 Kč za průtahy v řízení a částky 320 000 Kč z titulu vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 7. 4. 2021, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, za což se žalobci omluvil, a současně žalobci přiznal náhradu nákladů obhajoby ve výši 144 050,50 Kč, náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby ve výši 202 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 93 375 Kč. Částka 439 425,50 Kč byla žalobci zaplacena dne 9. 4. 2021 (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, doplnění žádosti, stanoviska, shodných tvrzení účastníků o datu úhrady).

37. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

38. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

39. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

40. V předmětné věci vzal žalobce svou žalobu částečně zpět dříve, než začala být projednávána věc samá, resp. v rámci zahájení projednání věci samé, proto soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby (do částky 346 050,50 Kč z důvodu úhrady žalovaného, do částky 3 146 Kč s příslušenstvím z důvodu nesprávně sečtených nákladů obhajoby) zastavil.

41. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

42. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

43. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a škody způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. trestní stíhání 44. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

45. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

46. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné. náklady obhajoby 47. Dle § 31 odst. 1, 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

48. Tímto zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“).

49. V řízení bylo prokázáno, že žalobce využil v předmětném trestním řízení služeb obhájce.

50. Pokud jde o výši odměny obhájce za 1 úkon právní služby, žalobce byl stíhán pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby 8 let. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu tak činí tarifní hodnota 30 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby 2 300 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu).

51. Pokud jde o úkony, které žalovaný neuznal: - 8. 12. 2011 účast u rekognice (položka č. 3 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že obhájce žalobce se tohoto úkonu neúčastnil - 16. 4. 2012 výslech svědka [příjmení]. [příjmení] (položka č. 11 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že obhájce žalobce se tohoto výslechu neúčastnil, omluvil se - 19. 4. 2012 výslech svědka [příjmení]. [příjmení] (položka č. 14 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že obhájce žalobce se k tomuto výslechu nedostavil - 2. 5. 2012 výslech svědka [příjmení]. [anonymizováno] (položka č. 17 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že obhájce žalobce se tohoto výslechu neúčastnil, omluvil se - 16. 5. 2012 účast u OS Praha 1 prodloužení vazby (položka č. 19 vyúčtování shora) – nebylo prokázáno, že by se takové veřejné zasedání konalo a že by se ho obhájce žalobce účastnil - 17. 7. 2012 výslech obviněného [příjmení]. [příjmení] (položka č. 21 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že obhájce žalobce se tohoto výslechu neúčastnil, omluvil se - 2. 7. 2012 žádost o propuštění z vazby (položka č. 22 vyúčtování shora) – nebylo prokázáno, že by obhájce žalobce takovouto žádost sepsal, navíc nebylo ani vysvětleno, proč by taková žádost měla být sepisována, když žalobce byl z vazby propuštěn již dne 25. 6. 2012 - 9. 7. 2015 veřejné zasedání MS Praha (položka č. 40 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že při tomto veřejném zasedání byl pouze vyhlášen rozsudek; jedná se o úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, za který náleží odměna v poloviční výši - 4. 5. 2017 hlavní líčení (položka č. 45 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že hlavní líčení se konalo v době od 9.00 do 10.10 hod. a že obhájce žalobce se ho účastnil; jedná se o 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu - 25. 5. 2017 hlavní líčení (položka č. 46 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že hlavní líčení se konalo v době od 9.00 do 11.15 hod. a že obhájce žalobce se ho účastnil; jedná se o 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu - 20. 12. 2017 veřejné zasedání MS Praha (položka č. 47 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že veřejné zasedání se konalo v době od 13.00 do 13.55 hod. a že obhájce žalobce se ho účastnil; jedná se o 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu - 31. 5. 2018 hlavní líčení (položka č. 49 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že hlavní líčení se konalo v době od 11.30 do 14.00 hod. a že obhájce žalobce se ho účastnil; jedná se o 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu - 21. 8. 2018 hlavní líčení (položka č. 50 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že hlavní líčení se konalo v době od 12.30 do 12.45 hod. a že obhájce žalobce se ho účastnil, avšak hlavní líčení bylo odročeno bez projednání věci; nejedná se tak o úkon právní služby a obhájci náleží jen náhrada promeškaného času ve výši poloviny odměny dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu - 10. 1. 2019 hlavní líčení (položka č. 51 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že hlavní líčení se konalo v době od 9.00 do 9.50 hod. a že obhájce žalobce se ho účastnil, avšak hlavní líčení bylo odročeno bez projednání věci; nejedná se tak o úkon právní služby a obhájci náleží jen náhrada promeškaného času ve výši poloviny odměny dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu - 6. 3. 2019 hlavní líčení (položka č. 52 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že hlavní líčení se konalo v době od 9.00 do 11.19 hod. a že obhájce žalobce se ho účastnil; jedná se o 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, vyúčtován a k náhradě požadován však byl pouze 1 úkon - 26. 11. 2019 veřejné zasedání MS Praha (položka č. 53 vyúčtování shora) – bylo prokázáno, že veřejné zasedání se konalo v době od 13.00 do 13.45 hod. a že obhájce žalobce se ho účastnil; jedná se o 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu 52. Vedle odměny za zastupování náleží obhájci též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (režijní paušál) ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby. Tento režijní paušál však nenáleží v případě, kdy nebyl proveden úkon právní služby a vznikl jen nárok na náhradu promeškaného času (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 54/2014).

53. Dle § 23a zákona o advokacii pak z odměny a náhrad hotových výdajů náleží též 21% DPH.

54. Veden popsanými úvahami považoval soud za důvodný požadavek na náhradu obhajného v této výši: ; Datum; Popis úkonu; Počet úkonů právní služby; Odměna; Režijní paušál; Náhrada promeškaného času 1; 7. 12. 2011; převzetí a porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 2; 8. 12. 2011; účast u výslechu obviněného [celé jméno žalobce]; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 3; 8. 12. 2011; účast u rekognice 13:38- 14:40 hod.;;;; 4; 9. 12. 2011; účast u OS Praha 1 rozhodování o vazbě; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 5; 15. 12. 2011; další porada s klientem (věznice); 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 6; 16. 12. 2011; výslech obviněných [příjmení] a [příjmení]; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 7; 21. 12. 2011; prostudování spisu na [anonymizováno]; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 8; 4. 3. 2011; další porada s klientem (věznice); 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 9; 5. 3. 2012; účast u OS Praha 1 prodloužení vazby; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 10; 26. 3. 2012; sepsání stížnosti do usnesení OS Praha 1; 0,5; 1 150 Kč; 300 Kč; 11; 16. 4. 2012; výslech svědka [příjmení]. [příjmení] 8:30- 11:20 hod.;;;; 12; 17. 4. 2012; výslech svědka [příjmení]. [anonymizováno]; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 13; 18. 4. 2012; výslech svědka [příjmení] a [jméno]; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 14; 19. 4. 2012; výslech svědka [příjmení]. [anonymizováno]; 15; 19. 4. 2012; výslech svědka [příjmení]. [příjmení]; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 16; 25. 4. 2012; výslech svědka [příjmení] a [příjmení]; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 17; 2. 5. 2012; výslech svědka [příjmení]. [anonymizováno]; 18; 7. 5. 2012; žádost o propuštění z vazby; 0,5; 1 150 Kč; 300 Kč; 19; 16. 5. 2012; účast u OS Praha 1 prodloužení vazby;;;; 20; 22. 6. 2012; výslech svědka [příjmení]. [příjmení]; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 21; 17. 7. 2012; výslech obviněného [příjmení]. [anonymizováno]; 22; 2. 7. 2012; žádost o propuštění z vazby;;;; 23; 10. 9. 2012; prostudování spisu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 24; 25. 4. 2013; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 25; 29. 4. 2013; hlavní líčení 8:30- 15:15 hod.; 4; 9 200 Kč; 1 200 Kč; 26; 16. 5. 2013; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 27; 20. 5. 2013; hlavní líčení 8:30- 10:50 hod.; 2; 4 600 Kč; 600 Kč; 28; 29. 8. 2013; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 29; 2. 9. 2013; hlavní líčení 9:00- 14:00; 3; 6 900 Kč; 900 Kč; 30; 11. 11. 2013; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 31; 12. 11. 2013; hlavní líčení 8.30-11.20; 2; 4 600 Kč; 600 Kč; 32; 2. 12. 2013; hlavní líčení odročeno; 0,5; 1 150 Kč; 300 Kč; 33; 7. 1. 2014; hlavní líčení 9: 00-10; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 34; 25. 2. 2014; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 35; 27. 2. 2014; hlavní líčení 9:00- 14:00; 3; 6 900 Kč; 900 Kč; 36; 20. 10. 2014; veřejné zasedání MS Praha; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 37; 22. 10. 2014; veřejné zasedání MS Praha; 0,5; 1 150 Kč; 300 Kč; 38; 16. 12. 2014; hlavní líčení 13:30- 15:35 hod.; 2; 4 600 Kč; 600 Kč; 39; 7. 7. 2015; veřejné zasedání MS Praha; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 40; 9. 7. 2015; veřejné zasedání MS Praha; 0,5; 1 150 Kč; 300 Kč; 41; 11. 5. 2016; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 42; 12. 5. 2016; hlavní líčení 9:00- 9:15 hod.; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 43; 30. 6. 2015; hlavní líčení 9:00- 9:40 hod.; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 44; 3. 5. 2017; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 45; 4. 5. 2017; hlavní líčení 9:00- 10:10 hod.; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 46; 25. 5. 2017; hlavní líčení 9:00- 11:15 hod.; 2; 4 600 Kč; 600 Kč; 47; 20. 12. 2017; veřejné zasedání MS Praha 1 13:55 hod.; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 48; 29. 5. 2018; další porada s klientem; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 49; 31. 5. 2018; hlavní líčení 11:30- 14:00 hod.; 2; 4 600 Kč; 600 Kč; 50; 21. 8. 2018; hlavní líčení odročeno;;;; 1 150 Kč 51; 10. 1. 2019; hlavní líčení odročeno;;;; 1 150 Kč 52; 6. 3. 2019; hlavní líčení 9:00- 11:19 hod.; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; 53; 26. 11. 2019; veřejné zasedání MS Praha 1 13:45 hod.; 1; 2 300 Kč; 300 Kč; Celkem; 56 (z toho 5 půlúkonů); 123 050 Kč; 16 800 Kč; 2 300 Kč + DPH (21 %) ve výši 29 851,50 Kč, celkem tedy 172 001,50 Kč.

55. Jelikož žalovaný žalobci na náhradě obhajného již zaplatil částku 144 050,50 Kč, považoval soud podanou žalobu v této části za důvodnou do částky 27 951 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém rozsahu, tj. do částky 23 715,50 Kč ji jako nedůvodnou zamítl. nemajetková újma 56. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

57. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

58. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let. S ohledem na trestní sazbu a trestní minulost žalobci zřejmě reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Žalobce byl stíhán pro trestnou činnost proti svobodě a s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno vyšší společenské odsouzení, třebaže nikoliv tak silné jako např. v případě trestné činnosti proti životu a zdraví. To jsou všechno okolnosti, které vzniklou nemajetkovou újmu umocňují. Oproti tomu je potřeba zmínit, že žalobce měl již s trestním řízením poměrně bohaté zkušenosti, když byl v minulosti již pětkrát soudně trestán, a dokonce vykonal mnohaletý trest odnětí svobody. Trestní stíhání tak na žalobce muselo působit méně intenzivněji než na osobu, která se do střetu s orgány činnými v trestním řízení dostane poprvé.

59. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 8. 12. 2011, doručeným žalobci téhož dne, a skončeno bylo právní mocí rozsudku MS Praha dne 26. 11. 2019 Trestní stíhání tedy trvalo téměř 8 let. Přestože podanou žalobou se žalobce náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení nedomáhal, v rámci předběžného projednání tak učinil a bylo mu poskytnuto zadostiučinění v částce 93 375 Kč. Mezi účastníky tak bylo nesporné, že trestní stíhání trvalo po nepřiměřeně dlouhou dobu. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu osmi let, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, je nutno označit za objektivně dlouhou, a délku trestního stíhání je tak nutno považovat za kritérium, které intenzitu nemajetkové újmy zvyšuje.

60. Žalobce netvrdil a z provedených důkazů to nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči němu zahájeno a dále vedeno svévolně či šikanózně. Skutek, pro který byl žalobce stíhán, se stal, žalobce byl usvědčován jedním ze svědků, sám žalobce navíc s orgány činnými v trestním řízení nespolupracoval a skutečnost, že měl být v době skutku někde jinde, k čemuž má navíc existovat svědek, po dobu vazebního stíhání nesdělil. Orgány činné v trestním řízení tak měly důvod trestní řízení vůči žalobci vést. Konečné posouzení shromážděných důkazů pak bylo na soudu, který své povinnosti dostál a žalobce pro neprokázání, že by zažalovaný skutek spáchal on, obžaloby zprostil.

61. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení, poruchy spánku. Žalobce trpí psychickými problémy, se kterými se i nadále léčí, byť zřejmě s menší intenzitou, než se snažil prezentovat, jak vyplynulo ze sdělení [anonymizováno] [příjmení], ale i výpovědi svědkyně [příjmení]. Současně však z provedeného dokazování vyplynulo, že psychickými problémy žalobce trpěl již před zahájením trestního stíhání a že již v této době se léčil na psychiatrii u [anonymizováno] [příjmení]. V průběhu trestního stíhání se však u žalobce tyto psychické problémy zhoršily, jak vyplynulo z výslechů svědků i žalobce, dočasně se zhoršily i projevy [anonymizováno]. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by žalobce přišel kvůli trestnímu stíhání o práci řidiče u [právnická osoba], resp. že by kvůli trestnímu stíhání přišel o jakékoliv zaměstnání. Ani sám žalobce, ani slyšení svědci nebyli schopni jednoznačně uvést, zda byl žalobce zaměstnán bezprostředně před zahájením trestního stíhání, resp. v době vzetí do vazby a zahájení trestního stíhání, a zda o toto zaměstnání přišel právě z důvodu trestního stíhání. Žalobce a svědci se shodli pouze na tom, že před zahájením trestního stíhání žalobce pracoval, neshodli se však na tom, kdy přesně a zejména kde měl být zaměstnán. Určitě to však nebylo na pozici řidiče, jak žalobce uváděl v žalobě, když žalobce (zřejmě kvůli [anonymizováno], o které se však v žalobě nezmínil) nemá ani řidičské oprávnění. Z provedených výslechů však vzal soud za prokázané, že probíhající trestní stíhání a jeho délka komplikovaly žalobci shánění nového zaměstnání. Tento stav přetrvává i po skončení trestního stíhání, kdy žalobci při shánění práce komplikuje situaci skutečnost, že po řadu let nebyl nikde trval zaměstnán. Z doplněných tvrzení (v rámci žádosti o osvobození od soudních poplatků) a výpovědi žalobce pak vyplynulo, že v hledání zaměstnání žalobce též omezuje jeho zdravotní stav, a to nejen psychické problémy, které byly umocněny předmětným trestním stíháním, ale i [anonymizováno], kterou žalobce trpí od svého mládí. Limitujícím faktorem při hledání zaměstnání pak dle názoru soudu musí být též trestní minulost žalobce, která však s předmětným trestním stíháním nijak nesouvisí a nelze ji přičítat k tíži státu. V souvislosti s předmětným trestním stíháním a vzetím do vazby se se žalobcem rozešla jeho dlouholetá družka, se kterou měl nezletilého syna. Družka zcela nevěřila žalobcově nevině a zejména tomu, že se nebude opakovat již jednou prožitá situace, kdy na žalobce se synem čekala, až se vrátí z výkonu trestu odnětí svobody. Jednalo se však o rozchod poměrně krátkodobý, v řádu několika měsíců (soud v tomto ohledu považoval za věrohodnější výpověď svědkyně [příjmení] oproti výpovědi žalobce), poté se k sobě žalobce s družkou vrátili. Jejich vztah a soužití však byly trestním stíháním i nadále ovlivněny, kdy nemohli nic plánovat a probíhaly mezi nimi časté hádky vyvolané psychickým napětím z trestního stíhání, z žalobcových neúspěchů při shánění práce. Vztah žalobce a jeho družky nebyl trestním stíháním dlouhodobě poškozen, po skončení stíhání se urovnal. Ještě v době trestního stíhání si pořídili další dva potomky (resp. druhý syn se narodil dva dny po pravomocném skončení trestního stíhání), avšak v důsledku stíhání podstatně později, než měli (zejména družka žalobce) v úmyslu. Další následky trestního stíhání nebyly prokázány, resp. nebyly žalobcem ani tvrzeny. Ke skutečnosti, že byl žalobce stíhán vazebně, soud v rámci hodnocení nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním nepřihlížel, když odškodnění nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby se žalobce domáhal samostatně.

62. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci nezanedbatelná nemajetková újma. Vznik nemajetkové újmy jako takové nesporoval ani žalovaný, když tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odškodnil. Dle názoru soudu je však újmu vzniklou žalobci nutno nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné.

63. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími věcmi: věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 248/2015 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy pro stejnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou. Poškozený byl též stíhán vazebně, byť po kratší dobu 2,5 měsíců. Obdobně jako žalobce trpěl poškozený v porovnávané věci nejistotou, stresem, podrážděností, nespavostí, zhubl, měl i fyzické zdravotní obtíže, vyhledal psychiatra a začal užívat antidepresiva. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo podstatně kratší dobu 10 měsíců a poškozený byl dosud bezúhonný, a tak mu zřejmě nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Na rozdíl od žalobce byl poškozený v porovnávané věci zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu Trestní stíhání poškozeného v porovnávané věci vešlo v obecnou známost a byly zde negativní reakce okolí, od poškozeného se odvrátili kamarádi. Poškozený v porovnávané věci byl zdatný podnikatel, stíháním bylo poškozeno jeho podnikání, přišel o zakázky, odvrátili se od něho obchodní partneři. Kvůli trestnímu stíhání odešel bydlet a podnikat do [obec]. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 90 500 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 259/2018 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let, tedy pro stejnou, ale závažnější trestnou činnost s vyšší trestní sazbou. Poškozený byl též stíhán vazebně, byť po kratší dobu 3 měsíců, obdobně jako žalobce měl manželku a nezletilé děti. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo podstatně kratší dobu 2,5 roku, na rozdíl od žalobce však byl poškozený 2x nepravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Poškozený v porovnávané věci neabsolvoval žádnou psychiatrickou léčbu. Jeho manželka a děti byli přítomni jeho zatčení za dramatických okolností. Poškozený v porovnávané věci byl významný odborník v oblasti, kde je bezúhonnost klíčová, o práci kvůli trestnímu stíhání přišel. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 105 000 Kč za zásahy do osobního a rodinného života + 150 000 Kč za zásahy do profesního života. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 239/2016 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, tedy pro stejnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou, stejně jako žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Poškozený byl pouze krátkodobě omezen na osobní svobodě po dobu 2 dnů. Obdobně jako žalobce trpěl poškozený v porovnávané věci nejistotou, stresem, vyhledal psychiatra a začal užívat antidepresiva. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo podstatně kratší dobu necelé 2 roky a poškozený byl dosud bezúhonný, a tak mu zřejmě nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Rodina poškozeného podporovala a věřila v jeho nevinu. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 46 000 Kč.

64. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedenými případy, kdy trestní stíhání žalobce trvalo podstatně déle než ve všech porovnávaných věcech, žalobci hrozil na rozdíl od první a třetí porovnávané věcí nepodmíněný trest odnětí svobody a následky jemu způsobené byly mírnější než u první a druhé a těžší než u třetí porovnávané věci, považoval soud za přiměřenou výši zadostiučinění částku 90 000 Kč, když současně zohlednil, že se žalobci dostalo též konstatování porušení práva a omluvy a že se mu též dostalo samostatného odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Jelikož žalobce na náhradu této nemajetkové újmy dosud stran finančního zadostiučinění ničeho neobdržel, soud žalobě jako důvodné vyhověl do částky 90 000 Kč a do zbylých 1 350 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

65. Věc navrženou ke srovnání žalobcem (vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 43 C 94/2016 a následně u MS Praha pod sp. zn. 70 Co 195/2017) nepovažoval soud pro větší množství rozdílných znaků za přiléhavou. Poškozený v této věci byl stíhán pro typově odlišnou a násobně širší trestnou činnost, tj. pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1 tr. zákona, pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku účinného v době od 1. 1. 2010 do 31. 11. 2011 v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za kterou mu hrozil trest odnětí svobody ve výměře 3 až 10 let. Šlo o trestní stíhání komunálního politika, který kvůli trestnímu stíhání rezignoval na funkci starosty a člena zastupitelstva. Případ byl medializován, došlo k poškození, resp. ukončení politické kariéry, k výraznějším negativním zásahům do rodinného a pracovního života, dobré pověsti poškozeného. výkon vazby a nemajetková újma 66. Dle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

67. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl ve výkonu vazby a že byl následně zproštěn obžaloby, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o vzetí do vazby. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

68. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

69. Mezi účastníky nebyl sporným vznik nemajetkové újmy na straně žalobce, kterou je namístě nahradit v penězích. Žalovaný na tuto náhradu již částečně plnil a poskytl žalobci částku 202 000 Kč. Sporným tak byl jen rozsah utrpěné újmy, resp. rozsah náhrady, které by se mělo žalobci dostat.

70. Dle ustálené judikatury (viz rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 914/2011) je při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje.

71. Žalobce byl ve vazbě od 7. 12. 2011 do 25. 6. 2012, tj. po dobu 202 dnů. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 roky až 8 let. Žalobce netvrdil a z provedených důkazů to nevyplynulo, že by jeho vzetí do vazby mělo být svévolným či šikanózním. Skutek, pro který byl žalobce stíhán, se stal, žalobce byl usvědčován jedním ze svědků. Sám žalobce navíc s orgány činnými v trestním řízení nespolupracoval a skutečnost, že měl být v době skutku někde jinde, k čemuž má navíc existovat svědek, po celou dobu vazebního stíhání nesdělil a s touto obhajobou přišel až v hlavním líčení. Přestože nelze konstatovat, že by si vazbu přímo zavinil sám, zvoleným způsobem obhajoby (která se i díky tomu následně orgánům činným v trestním řízení jevila jako nevěrohodná) žalobce možná přispěl k délce jejího trvání.

72. Pokud jde o dopady do sféry žalobce, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce již byl opakovaně trestně stíhán a odsouzen a měl i zkušenost s výkonem mnohaletého trestu odnětí svobody. Jak poté vypověděla svědkyně [příjmení], bral žalobce vzetí do vazby zpočátku na lehkou váhu a vážně začal situaci brát až po zásahu svědkyně, která mu vysvětlila, jaký dopad by jeho případné věznění mělo na jejich další partnerský život. Psychickými problémy žalobce trpěl již před vzetím do vazby a již v této době se léčil u [anonymizováno] [příjmení]. V důsledku pobytu ve vazbě se však jeho psychické problémy prohloubily a následná léčba po propuštění z vazby se zintenzivnila. V mírnější formě probíhá tato léčba doposud. Během výkonu vazby žalobce zhubl. Žalobce neměl po dobu výkonu vazby kontakt se svým nezletilým synem (k čemuž však přispěla i jeho družka, která mu syna odmítala přivést na návštěvu), jejich vztah to však dlouhodobě nijak nenarušilo. Vzetí do vazby bylo jedním z důvodů, proč se se žalobcem dočasně rozešla jeho družka, jak bylo výše uvedeno. Jinak byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým vazebním stíháním, tj. stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení a osud blízkých. Ztráta zaměstnání v důsledku vzetí do vazby prokázána nebyla.

73. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že výkon vazby mohl způsobit na straně žalobce nemajetkovou újmu střední až nižší intenzity. Pokud pak jde o náhradu takto vzniklé újmy, soud neshledal žádného důvodu, aby tato byla kompenzována částkou na horní hranici judikaturou stanoveného rozpětí, když takováto kompenzace je přiznávána v případech skutečně závažných a těžko odčinitelných zásahů do osobnostní sféry, pracovních, společenských vztahů apod., k čemuž na straně žalobce nedošlo. Žalovaným již vyplacenou kompenzaci ve výši odpovídající částce uprostřed předmětného rozpětí, tj. částkou 1 000 Kč, považoval soud s ohledem na prokázané skutečnosti za dostačující.

74. Veden popsanou úvahou tak soud žalobu co do zbytku požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu vykonané vazby, tj. částky 53 500 Kč jako nedůvodnou zamítl.

75. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce o náhradu škody a nemajetkových újem byla doručena žalovanému dne 25. 5. 2020 a lhůta 6 měsíců skončila dne 25. 11. 2020. Soud tak považoval žalobcův požadavek na zaplacení úroku z prodlení od data 26. 11. 2019 za důvodný a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

76. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, v kombinaci s § 146 odst. 2 větou prvou i druhou o. s. ř., dle kterých jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Předmětem řízení byly tři samostatné nároky, a to - nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby s tarifní hodnotou ve výši 198 863 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Do částky 144 050,50 Kč na obhajném vzal žalobce svou žalobu zpět z důvodu plnění žalovaného po zahájení řízení. Lze tak uzavřít, že žaloba byla v této části podána důvodně, a část, do které bylo řízení z uvedeného důvodu zastaveno, je nutno přičíst k procesnímu úspěchu žalobce. Stejné pak platí i pro náhradu nemajetkové újmy z titulu vykonané vazby, kdy tento nárok je nutné přičíst k procesnímu úspěchu žalobce do celé výše tarifní hodnoty, když ve smyslu zásad úspěchu ve věci lze na žalobce pohlížet obdobně, jako by byl stran tohoto nároku plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Částku 3 146 Kč, do které vzal žalobce na obhajném žalobu zpět bez důvodů majících původ v chování žalovaného po zahájení řízení, je naopak nutno přičíst k procesnímu úspěchu žalovaného. Další procesní úspěch žalobce představuje částka 27 951 Kč, do které bylo žalobě vyhověno na obhajném, a rovněž celá tarifní hodnota nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, když i zde byl žalobce plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz opět usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Další procesní úspěch žalovaného pak představuje částka 23 715,50 Kč, do které byla žaloba v požadavku na náhradu nákladů obhajoby zamítnuta. Počítáno dle tarifních hodnot tak byl žalobce úspěšný do částky 272 001,50 Kč, tj. do 91,01 % předmětu řízení, do částky 26 861,50 Kč, tj. do 8,99 % předmětu řízení, byl úspěšný žalovaný, a žalobce tak má právo na náhradu 82,02 % svých nákladů.

77. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 68 146 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 6 000 Kč (3x 2 000 Kč), - 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu v celkové výši 19 000 Kč (2x 9 500 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 298 863 Kč (2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, 198 863 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu), - 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby (sepis částečného zpětvzetí žaloby ze dne 17. 1. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 8 900 Kč, když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 194 050,50 Kč (50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, 144 050,50 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu), - 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 19. 1. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 7 300 Kč, když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 154 812,50 Kč (2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, 54 812,50 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu), - 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby (účast na jednání soudu dne 30. 3. 2022, účast na jednání soudu dne 4. 5. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 14 360 Kč (2x 7 180 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 151 666,50 Kč (2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, 51 666,50 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč (6x 300 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 10 786 Kč. Soud pak žalobci přiznal náhradu 82,02 % jeho nákladů, tedy částku 55 893,35 Kč.

78. Náklady na další provedené úkony právní služby (sepis doplnění ze dne 18. 2. 2022) soud nepovažoval za účelně vynaložené. Tento úkon byl proveden pouze za účelem odstranění nedostatků návrhů důkazů, úplné vylíčení skutkových okolností a označení důkazů k prokázání takových tvrzení je přitom povinností žalobce již při podání žaloby. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za tento úkon tak soud žalobci nepřiznal.

79. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

Poučení