45 C 213/2020-76

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 1 007 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 97.875,00 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30.000,00 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 97.875,00 Kč od 20.11.2020 do 22.3.2021, a z částky 30.000,00 Kč od 20.11.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 879.625,00 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 879.625,00 Kč od 20.11.2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 64 678 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 1 007 500, Kč s příslušenstvím, představující jednak peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 800 000 Kč z nezákonného trestního stíhání, vedeného Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8T 99/2012, dále nemajetkovou újmu ve výši ve výši 200 000 Kč, způsobené mu nepřiměřenou délkou uvedeného řízení a nemajetkovou újmou za nezákonné zadržení ve výši 7 500 Kč. Řízení bylo zahájeno 15.12.2011, kdy byl žalobce zadržen Policí ČR, jakožto osoba podezřelá, následně bylo 16.12.2011 žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze zločinu vydírání podle ust. § 175 odst. 1,2 písm b) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a uzavřel, že řízení skončilo rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 400/2019, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 26.11.2019, a obhájkyni žalobce byl doručen dne 20.12.2019. Tento den je možné považovat za konec trestního řízení. Žalobce byl trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na deset let. Je zřejmé, že žalobce čelil stíhání pro úmyslný trestný čin, svojí povahou a právní kvalifikací závažný, za který mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Nezákonným trestním stíháním bylo negativně zasaženo do osobní sféry žalobce, do jeho rodinného, společenského a pracovního života. Nejedná se přitom pouze o subjektivní vnímání nepříznivé životní situace, ve které se žalobce jakožto poškozený ocitl, ale také o negativní ohlas, který trestní stíhání vyvolalo v jeho okolí. K zadržení žalobce došlo zásahovou jednotkou při použití fyzické násilí v restauraci (viz předložený záznam o zadržení), kde žalobce s dalšími dvěma spoluobviněnými v poklidu seděl, což byl pro něj jako osobu bezúhonnou naprosto otřesný zážitek. V době zadržení měl žalobce [anonymizováno] dceru, tedy nejen pro žalobce, ale zejména také pro jeho partnerku představovalo zadržení, sdělení obvinění i následné řízení obrovský stres a nejistotu. Žalobce měl problémy se spánkem, usínal a probouzel se s obavami z budoucnosti, což sílilo s každým dalším zrušením rozsudku a vrácením věci soudu prvního stupně, v důsledku čehož byla v domácnosti žalobce často nepříjemná atmosféra. Následky stíhání v tomto směru pociťuje žalobce dodnes. V době sdělení obvinění pracoval žalobce jako stavební technik, náplní jeho práce byl mj. i nákup materiálu, což mu zaměstnavatel nadále neumožnil s obavou o dispozici s finančními prostředky. O několik pracovních příležitostí žalobce v důsledku vleklého řízení přišel, protože v rámci určitého okruhu osob, ve kterém se pohyboval, se o jeho stíhání vědělo. Několikrát také zažil nepřiměřenou kontrolu ze strany příslušníků PČR, kteří se při rutinních silničních kontrolách chovali k žalobci jako k pachateli zločinu s tím, že je stíhán pro loupežné přepadení a jako s „ grázlem“ s ním budou zacházet. Před zadržením bylo dokonce realizováno sledování telekomunikačního provozu zařízení žalobce, jak vyplývá z předloženého sdělení soudu, což je zásah do osobní integrity každého člověka velmi citelný, obzvláště za situace, kdy rozhodnutí o nařízení takového postupu pozbyde na základě zproštění zákonného podkladu. Z výše uvedených důvodů žalobce požadoval zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 800.000 Kč. Žalobce byl omezen na osobní svobodě od 15.12.2011 do 18.12.2011, tedy celkem 3 dny, a za přiměřené odškodnění považuje částku 2.500, - Kč za 1 den, tj. celkem 7.500, - Kč. Pokud jde o složitost věci, délka trestního stíhání v rozsahu 8 let naprosto neodpovídá tomu, že ohledně skutku, pro který byl žalobce stíhán, nešlo o shromažďování důkazů nikterak složité. Žalobce má za to, že řízení nemůže být považováno za extrémně složité, vyžadující delší posuzování, neboť z procesního postupu nalézacího soudu je zřejmé, že řízení se neúměrně potahovalo v důsledku opakovaného rušení rozsudků soudu prvního stupně ze strany odvolacího soudu. Důvodem rušení pak byla nutnost doplnění skutkových zjištění a dokazování ze strany prvoinstančního soudu, přičemž soud prvního stupně opakovaně také nerespektoval závěry odvolacího soudu. S ohledem na délku daného řízení dále vyčíslil újmu z nepřiměřené délky daného řízení na částku 200.000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 19.5.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 19. 5. 2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení 200.000 Kč, na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním 800.000 Kč a na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody zadržením 7.500 Kč, a to v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 99/2012 Stanoviskem ze dne 18. 3. 2021 žalovaná konstatovala, že nárok žalobce je co do základu důvodný, neboť mu vzniklo právo na náhradu škody/nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 12. 2011, dále mu vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody zadržením a rovněž i právo na odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky trestního řízení. Nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení bylo vyhověno co do částky 93.375 Kč; nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody zadržením bylo vyhověno co do částky 4.500 Kč; na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním byla žalobci poskytnuta morální satisfakce, kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, a žalobci byla za toto vyslovena omluva. Ve zbytku byl nárok na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy v penězích jako nedůvodný zamítnut. Rovněž učinila žalovaná nesporným, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 12. 2011 pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019 byl dle § 226 písm. c) tr. řádu žalobce zproštěn obžaloby a je tedy dána existence nezákonného rozhodnutí. Žalovaná poměrně obsáhle shrnula průběh řízení a uzavřela, že celková délka posuzovaného řízení činila téměř 8 let, soud I. stupně rozhodoval čtyřikrát a odvolací soud též čtyřikrát, Nejvyšší soud rozhodoval jednou (nikoliv však ve věci žalobce [celé jméno žalobce]). Nelze ovšem přehlédnout specifikum trestních řízení, a to řízení přípravné, v jehož rámci byl proveden výslech všech obviněných a řady svědků, v trestním řízení byly zadány a vypracovány znalecké posudky a odborná vyjádření a bylo získáno i množství dalších důkazů nezbytných pro posouzení této trestní věci. S ohledem na svá zjištění zhodnotila žalovaná celkovou délku řízení jako nepřiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci proto nárok na náhradu nemajetkové újmy odvislý od délky řízení považuje za důvodný, nikoliv však v žalobcem požadované výši. Co se týče jednotlivých kritérií majících vliv na konečnou výši zadostiučinění, v daném případě bylo zohledněno, že předmětná trestní věc byla po stránce skutkové složitější, což se odrazilo ve velmi rozsáhlém dokazování, věc byla vedena proti sedmi obviněným, a z těchto důvodů byla základní částka náhrady snížena o 20%. Ve věci rozhodovaly soudy I. stupně, II. stupně, jednou rozhodoval též Nejvyšší soud (a přestože nikoliv ve vztahu k žalobci, objektivně i řízení u Nejvyššího soudu prodloužilo délku řízení). Rovněž nelze přehlédnout specifikum trestních řízení, jímž je vedení řízení přípravného. Žalobce se svým chováním na délce řízení nikterak negativně nepodílel. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení trestní, byl jeho význam posouzen jako zvýšený. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k navýšení základní částky o 10%. S poukazem na právě uvedená kritéria dospěla žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení k závěru, že v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním částka 93.375 Kč, které žalobci rovněž mimosoudně přiznala. S ohledem na to považuje požadavek žalobce na odškodnění nemajetkové újmy co do zbývající částky 106.625 Kč za neoprávněný. V souvislosti s nárokem na výsledek trestního stíhání dále žalovaná konstatovala, že žalobci vzniklo právo na náhradu škody (resp. nemajetkové újmy) způsobené zadržením, nikoliv však ve výši, jakou žalobce požaduje. Pro vyčíslení výše odškodnění za omezení osobní svobody žalobce zadržením žalovaný analogicky aplikovala judikaturu Nejvyššího soudu k odškodnění za nezákonné rozhodnutí o vazbě a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11. 1. 2012. Žalovaná žalobci mimosoudně přiznala v tomto případě náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.500 Kč za každý den zadržení, přičemž zdůraznila, že se poskytnuté odškodnění pohybuje na samé horní hranici judikaturou stanoveného rozmezí pro odškodnění za vazbu (přičemž nelze přehlédnout, že podmínky ve vazbě lze objektivně považovat za tíživější než v případě zajištění v cele předběžného zadržení, proto i z tohoto důvodu žalovaná považuje mimosoudně poskytnuté odškodnění za zcela dostačující). Vyšší odškodnění není žalobci možné poskytnout, neboť nebyly dodány žádné doklady, které by toto vyšší odškodnění odůvodňovaly. Celkem činí mimosoudně poskytnutá náhrada nemajetkové újmy za omezení osobní svobody zadržením žalobce 4.500 Kč. Ve zbytku rovněž žalovaná označila nárok jako nedůvodný. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobce doplnil, že trestní řízení předně významným způsobem zasáhlo do jeho rodinného a osobního života, kdy velmi těžký byl již začátek trestního stíhání, neboť žalobce byl zadržen v době, kdy doma měl [anonymizováno] dceru [jméno] ([datum narození]) a zejména pro jeho manželku (tehdy partnerku) to bylo citlivé období. Navíc zadržení bylo z pohledu žalobce, který byl osobou netrestanou a nechápal, co se děje, velmi hrubé a absurdní. Žalobce nebyl vzat do vazby, mohl tak být se svojí rodinou, ale mezi ním a partnerkou byly napjaté vztahy, často se hádali, protože žalobce byl nervózní a podrážděný, špatně spal a stranil se známých. Partneři měli problémy s komunikací i s intimním vztahem, důvěra mezi nimi byla narušena. Po celou dobu žili v nejistotě a báli se, aby žalobce nebyl odsouzen, protože řízení se protahovalo, když jednou byl žalobce dokonce uznán vinným. Navíc se o trestním řízení dozvědělo i okolí žalobce a jeho rodiny, což mělo vliv též na jejich dobrou pověst. Pokud jde o tvrzené silniční kontroly, jednalo se o to, že žalobce byl v době po zahájení trestního stíhání několikrát zastaven během dne i noci příslušníky PČR, kteří za ním jeli v autě, s tím že se jedná o kontrolu dokladů a při těchto kontrolách poměrně nepříjemně komentovali skutečnost, pro jaký trestný čin je stíhán. Žalobce se v případě takových kontrol cítil být pod tlakem a pociťoval nejistotu ohledně výsledku trestního řízení. Žalobce se přitom snažil účastnit co nejvíce nařízených hlavních líčení u soudu, jak vyplývá z příslušných protokolů, ale každá účast ho vždy čím dál více stresovala. Nejdříve měl radost, že byl zproštěn obžaloby, ale jak byly rozsudky soudu prvního stupně postupně rušeny a řízení stále pokračovalo, klesala jeho víra v dobrý konec, byť od počátku tvrdil, že je nevinný. Pokud jde o zásahy trestního řízení v pracovní sféře, v době zahájení trestního stíhání pracoval ve společnosti [právnická osoba], [IČO], která se zabývá stavební činností a ve které jedním ze společníků a jednatelů byl do roku 2021 otec žalobce. Žalobce pociťoval, že jeho stíhání se ve firmě řeší, přestože sám toto nikde neprezentoval, a jeho otec mu několikrát říkal, že společníci se zajímají o to, jak to s ním vypadá, zda se opravdu dopustil loupeže atd. Protože při své práci stavebního technika manipuloval s finančními prostředky na nákup materiálu a ze strany majitelů firmy ve vztahu k jeho osobě panovala nedůvěra právě z důvodu loupeže, byla mu tato pravomoc odňata. Žalobce pod tíhou nepříjemné atmosféry na pracovišti a negativním postojům vůči jeho osobě z firmy odešel. Žalobce se již v době zahájení trestního stíhání současně pohyboval v okruhu osob, které poskytují ochranu osob a majetku a přivydělával si též v tomto oboru. Příležitostnou práci žalobci domlouval např. [jméno] [příjmení] prostřednictvím své [právnická osoba] s.r.o., [IČO], která se zabývá mj. zajišťováním bezpečnostních kamer. V rámci okruhu těchto známých se proto žalobce snažil získat novou práci, ale loupež je vnímána velmi negativně jako závažný zločin a v důsledku toho ztratil žalobce určitou kredibilitu, kdy mu např. několikrát bylo řečeno, že si bezpečnostní agentury nemůžou dovolit zaměstnance s takovou pověstí. Nakonec žalobce začal v této oblasti podnikat prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o., [IČO], a postupně se vypracoval.

4. Podáním ze dne 31.5.2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že mu žalovaná dne 22.3.2021 vyplatila na nepřiměřenou délku řízení částku 93 375 Kč a na nezákonné zadržení částku 4 500 Kč.

5. Ze spisu sp.zn. 8 T 99/2012 Okresního soudu pro Prahu 1 zjistil, že |dnem 28.11.2011 je datována žádost o vydání předchozího souhlasu k zadržení podezřelého [jméno] [příjmení]. Dne 12.11.2011 podal [jméno] [příjmení] proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Dne 5.12.2011 byla podána žádost o vydání předchozího souhlasu k zadržení podezřelých [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 7. 12. 2011 byli zadrženi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 7.12.2011 bylo zahájeno trestní stíhání pana [jméno] [příjmení]. Dne 7.12.2011 byl vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne 7.12.2011 byl vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne 8.12.2011 byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon rekognice. Dne 8.12.2011 byl vyslechnut obviněný [příjmení], obviněný [příjmení] a obviněný [příjmení]. Dne 8.12.2011 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], v jeho výslechu bylo pokračováno dne 22.6.2012. Usnesením Police České republiky z 8.12.2011 č. j. ORI-14770/TČ – 2011 [číslo] bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to pro spáchání zločinu vydírání podle ustanovení § 175 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle ustanovení § 23 trestního zákoníku. Dne 8.12.2011 byl vydán podnět k podání návrhu na vzetí do vazby [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9.12.2011 byli [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] vzati do vazby. [jméno] [příjmení] podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost dne 12.12.2011. Dne 13.12.2011 byla podána žádost o vydání předchozího souhlasu k zadržení podezřelého [jméno] [příjmení] a podezřelého [jméno] [příjmení]. Dne 14.12.2011 byla vydána žádost o vydání předchozího souhlasu k zadržení podezřelého [jméno] [příjmení] a podezřelého [celé jméno žalobce]. Dne 14.12.2011 byl zadržen [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 14.12.2011 bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení], který proti němu podal dne 14.12.2011 stížnost. Dne 14.12.2011 byl [jméno] [příjmení] vyslechnut jako obviněný. Dne 15. 12. 2011 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Dne 15.12.2011 byl zadržen [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Dne 15.12.2011 byl vydán podnět k návrhu na vzetí do vazby obviněného [příjmení]. Usnesením ze dne 15.12.2011 byla ke společnému řízení spojena trestní věc obviněných [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a trestní věc [jméno] [příjmení]. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 usnesení o zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení] zrušeno, stejně tak i usnesení o spojení věci. Usnesením ze dne 15.12.2011 bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16.12.2011 byl [jméno] [příjmení] propuštěn ze zadržení na svobodu. Dne 16.12.2011 byl podán podnět k návrhu na vzetí do vazby obviněných [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení]. Dne 16.12.2011 byl vyslechnut obviněný [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení]. Dne 17.12.2011 byl Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 návrh na vzetí do vazby obviněných [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18.12.2011 byli obvinění [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení] propuštěni ze zadržení na svobodu. [celé jméno žalobce] podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 19.12.2011 stížnost. Proti usnesení o spojení věcí podal [jméno] [příjmení] stížnost dne 19.12.2011. [jméno] [příjmení] podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost dne 20.12.2011. Dne 2.1.2012 byla vydána žádost o odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat. Opatřením ze dne 17.1.2012 byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku v oboru kybernetika. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2012 byla stížnost [jméno] [příjmení] proti vzetí do vazby zamítnuta. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 6.1.2012 byly stížnosti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuty. O stížnostech [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 9.1.2012. Dne 12.1.2012 byla vydána žádost o vydání nařízení dle § 88a odst. 1 tr. řádu u obviněných [příjmení], [celé jméno žalobce], [příjmení] a [příjmení]. Následně Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] návrh na vydání příkazu dle § 88a odst. 1 tr. řádu a následně dne 24.1.2012 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 o vydání příkazu k zajištění údajů o telekomunikačním provozu. Dne 25.1.2012 podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek byl vyhotoven ke dni 14.2.2012. Dne 17.2.2012 byl podán návrh na prodloužení trvání vazby obviněných. Dne 20.2.2012 podal vysvětlení [příjmení] [jméno]. Dne 21.2.2012 podal [jméno] [příjmení] vysvětlení. [jméno] [příjmení] podával vysvětlení dne 22.2.2012. Dne 5.3.2012 podal vysvětlení [anonymizována dvě slova]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5.3.2012 byli obvinění [příjmení], [příjmení] a [příjmení] ponecháni ve vazbě. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6.3.2012 byl obviněný [příjmení] ponechán ve vazbě. [jméno] [příjmení] podával 6.3.2012 vysvětlení. Dne 13.3.2012 byla podána zpráva o provedení analýzy výpisů z telekomunikačního provozu. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 22.3.2012 byl přijat písemný slib a peněžitá záruka za obviněného [příjmení]. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 26.3.2012 bylo rozhodnuto o propuštění z vazby obviněného [příjmení]. Dne 16.4.2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Dne 17.4.2012 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení]. Dne 18.4.2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [jméno]. Dne 18.4.2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Obvinění [příjmení] a [příjmení] byli ponecháni ve vazbě, proti usnesení o ponechání ve vazbě ze dne 5.3.2012 podali stížnosti, které byly zamítnuty usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.4.2012. Obviněný [příjmení] podal taktéž proti usnesení o ponechání ve vazbě stížnost, která byla zamítnuta dne 19.4.2012 usnesením Městského soudu v Praze. Dne 19.4.2012 byl vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne 19.4.2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] (13.3.2012, ještě předtím, podával vysvětlení), ve výslechu bylo pokračováno dne 25.4.2012. Téhož dne, 25.4.2012, byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Dne 20.4.2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Dne 25.4.2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Ve výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo pokračováno dne 2.5.2012 Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28.5.2012 rozhodl, že je ve věci vazby obviněného [příjmení] přípustné přijetí peněžité záruky. Opatřením ze dne 4.6.2012 byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku v oboru písmoznalectví. Znalecký posudek byl vyhotoven ke dni 22.6.2012. O přijetí peněžité záruky za obviněného [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto usnesením ze dne 20.6.2012. Dne 28.6.2012 bylo dožádáno odborné vyjádření v odvětví daktyloskopická expertiza. Usnesením ze dne 3.7.2012 bylo rozhodnuto i o přijetí peněžité záruky za obviněného [příjmení]. Dne 9.7.2012 bylo odborné vyjádření z oboru daktyloskopie vyhotoveno. Dne 17.7.2012 bylo pokračováno ve výslechu obviněného [příjmení]. Dne 19.7.2012 byl obviněný [příjmení] propuštěn z vazby. Odborné vyjádření bylo vyhotoveno ke dni 31.7.2012. Při skončení vyšetřování byl prostudován trestní spis obviněným [příjmení] dne 6.9.2012, obviněným [příjmení] dne 7.9.2012, obviněným [příjmení] dne 10.9.2012, obviněným [příjmení] a obviněným [celé jméno žalobce] dne 13.9.2012, obviněným [příjmení] dne 14.9.2012 a obviněným [příjmení] dne 17.9.2012. Dne 1.10.2012 byl vydán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla podána dne 23.10.2012, resp. doručena Obvodnímu soud pro Prahu 1 dne 1.11.2012. Vzhledem k rozsahu spisového materiálu a proto, že samotná obžaloba má 23 listů, obviněných je celkem 7 a v běžných termínech není možné věc nastudovat a nařídit hlavní líčení, žádala poté předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení. Místopředseda soudu poté lhůtu prodlužuje do 14.12.2012. Ve spise je založen opis evidence z rejstříku trestu fyzických osob ve vztahu k jednotlivým obžalovaným. Z tohoto se podává celkem jeden záznam. Jedná se o rozhodnutí Městského soudu v Praze z 31.1.2003 sp.zn. 46 T 13/2001, kterým byl žalobce odsouzen pro § 247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) trestního zákona, a trest byl uložen podmíněný ve výměře 2 let a 6 měsíců se zkušební dobou do 3.5.2007, přičemž se odsouzený osvědčil a v současné době se na něj hledí jako na neodsouzeného. Soud poté 9.2.2013 žádá připojení souvisejícího spisu z Krajského soudu v Hradci Králové. Obvodní soud pro Prahu 1 pak žádal Obvodní soud pro Prahu 7 o informaci, zda bylo ve vztahu k obviněnému [příjmení] rozhodováno o amnestii. Dne 4.3.2013 bylo nařízeno hlavní líčení na den 29.4.2013. Poté je nařízeno hlavní líčení na 29.4.2013. Je voláno celkem 7 obžalovaných, 3 poškození a 12 svědků. Je zapůjčen spis od Obvodního soudu pro Prahu 7 ve vztahu k obviněnému [příjmení], který žádal Obvodní soud pro Prahu 7 vrátit, neboť jej potřebuje k rozhodnutí o amnestii. V mezidobí zasílá požadovaný rozsudek Krajský soud v Hradci Králové, a to dne 11.4.2013 Hlavní líčení se koná 29.4.2013. Byli vyslechnuti obžalovaní [příjmení], [celé jméno žalobce], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a poškozený [příjmení]. [příjmení] (š) ík, svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] st., [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení]. Hlavní líčení je pak odročeno na 20.5.2013. Soud si vyžádal spis od Okresního soudu v Hradci Králové, který s věcí souvisí a předvolal další svědky. Právní zástupci účastníků sdělují adresy navržených svědků a zakládají požadované listiny a činí důkazní návrhy. Rovněž obvodní státní zastupitelství žádalo o obstarání dalších důkazů. Dne 6.5.2013 [jméno] [příjmení] podal návrh na provedení dokazování výslechem dalších svědků. Dne 17.5.2013 bylo ohledáno místo činu – výkladní skříně prodejny. Dne 20.5.2013 podal obž. [příjmení] návrh na zrušení, či změnu výše peněžité záruky. Hlavní líčení se koná 20.5.2013. Jsou slyšeni svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [obec] Kuchař, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Líčení je pak odročeno za účelem pokračování v dokazování na 2.9.2013. Soud provádí v mezidobí šetření ve vztahu k vozidlům prostřednictvím policie, respektive vyžádal si doklady k tomuto. Hlavní líčení se koná 2.9.2013. Jsou slyšeni svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Líčení je pak odročeno na 12.11.2013. Soud ověřuje informuje poskytnuté na hlavním líčení prostřednictvím 3. subjektů a žádá spis Krajského soudu v Hradci Králové. Do spisu jsou zakládány listiny od policie, týkající se i policejních hovorů. Účastníci činili návrhy na provedení výslechu dalších svědků. Dne 23.10.2013 navrhl obžalovaný [příjmení] provedení výslechu dalších svědků. Soud předvolal další svědky. Dne 29.10.2013 obžalovaný [příjmení] podal žádost o zrušení a vrácení peněžité záruky. Líčení se koná 12.11.2013. Jsou slyšeni svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], následně byl přehrán kamerový záznam. Hlavní líčení je pak odročeno na 2.12.2013. Soud poté ještě 12.11.2013 zrušil peněžité záruky ve vztahu k oběma obžalovaným, [příjmení] a [příjmení]. Soud volá svědky na odročené hlavní líčení a provádí šetření k osobě navržených svědků. Dne 23.11.2013 podal obž. [příjmení] další návrh na doplnění dokazování. Další z obžalovaných poté podali návrh na zrušení peněžité záruky. Ve vztahu k obžalovanému [příjmení] byl podán návrh na zrušení peněžité záruky 3.12.2013. Dne 2.12.2013 z důvodu nemoci soudkyně bylo zrušeno hlavní líčení, plánované na tento den, a bylo odročeno na 7.1.2014. Byl vyslechnut poškozený [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení]. Líčení je odročeno na 27.2.2014. V neveřejném zasedání dne 7.1.2014 byla zrušena peněžitá záruka, podaná za obžalovaného [příjmení] a obžalovaného [příjmení]. Soud volá svědky odročeného hlavního líčení a rozesílá usnesení o zrušení peněžité záruky. Ve spise je založen poté rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve vztahu k jiným obžalovaným, včetně rozhodnutí soudu vrchního. Soud komunikuje s obžalovanými ohledně vrácení depozita. Účastníci zasílají závěrečná vyjádření k provedení důkazů. Hlavní líčení se koná 27.2.2014, byly čteny rejstříky trestů obžalovaných, lékařská zpráva a potvrzení o hospitalizaci, následně pak byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Proti rozsudku podala na místě odvolání státní zástupkyně. Bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku z důvodu vytíženosti jinými kauzami a rozsahu této věci. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 27.2.2014 je založeno ke dni 4. 4. 2014 na č.l. 1622, rozsudek čítá 51 stran. Obžalovaní, včetně [jméno] [příjmení], jsou zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Obvodní státní zastupitelství podává 14.4.2014 odvolání v neprospěch všech obžalovaných. Dne 29.4.2014 bylo odvolání státní zástupkyně odůvodněno. Věc je předložena odvolacímu soudu 21.8.2014. Dne 14.10.2014 se k odvolání státní zástupkyně vyjádřil [anonymizováno] Odvolací soud nařizuje jednání na 20.10.2014. Účastníci se vyjadřují k podanému odvolání. Veřejné zasedání u Městského soudu se koná 20.10.2014. Toto je odročeno na 22.10.2014 ve 14.00 hod. Odročené veřejné zasedání se koná 22.10.2014, a na tomto je vydáno usnesení, kterým se napadený rozsudek ruší a věc se vrací soudu I. stupně. Písemné vyhotovení usnesení městského soudu bylo vyhotoveno 22.10.2014 a je založeno pod čl. 1733. Tímto byl celý rozsudek prvé instance zrušen a věc byla v celém rozsahu vrácena k dalšímu jednání a rozhodnutí. Odvolací soud konstatoval, že soud prvé instance se zabýval a vyhodnotil důkazy způsobem, kdy zhodnotil zejména důkazy, svědčící v neprospěch poškozeného a ve prospěch obžalovaných a důkazy svědčící o opaku nehodnotil. Soudu prvé instance je tak tedy vytýkáno jednostranné hodnocení důkazů s tím, že bude na soudu prvé instance, aby se v dalším řízení věnoval všem námitkám státního zástupce a hodnotil důkazy komplexně, tedy nikoli selektivně, a logicky ve zřejmých souvislostech. Protože se tak soud prvé instance nevypořádal se všemi okolnostmi, významnými pro rozhodnutí, jsou jeho skutkové právní závěry, za daného stavu, nepřijatelnými, a proto soud rozhodnutí ruší. Výsledek rozsudku nelze odstranit ve veřejném zasedání. Věc je vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Tento žádá připojení spisu z Okresního soudu v Hradci Králové. Strany činí návrhy na doplnění dokazování. Hlavní líčení je nařízeno Obvodním soudem pro Prahu 1 na 16.12.2014. [příjmení] [příjmení] podal dne 5.12.2014 návrh na doplnění dokazování výslechem svědka. Dne 12.12.2014 podal obž. [příjmení] návrh na doplnění dokazování a vyjádření ve věci samé. Dne 16.12.2014 se konalo hlavní líčení, při kterém byly zamítnuty návrhy na doplnění dokazování, následně bylo přistoupeno k závěrečným návrhům. Po poradě senátu byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní [příjmení], [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení] uznáni vinnými, a naopak obžalovaní [příjmení], [příjmení] a [příjmení] byli zproštěni obžaloby. Soud žádal o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí, a to s ohledem na dovolenou a komplikovanost věci. Místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo povoleno prodloužení lhůty k vypracování rozsudku z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci. Písemné vyhotovení rozsudku soudu prvé instance je založeno na č. l. 1807, rozsudek je ze dne 16.12.2014, a čítá 66 stran. Čtyři z obžalovaných jsou uznáni vinnými, tři jsou obžaloby zproštěni dle § 226 písm. c), a to včetně, [jméno] [příjmení]. Proti rozsudku podal odvolání dne 29.1.2015 obž. [příjmení] (10.3.2015 jej odůvodnil), dne 30.1.2015 obž. [příjmení] (odůvodnil jej dne 23.2.2015), dne 2.2.2015 obž. [celé jméno žalobce] (odůvodnil jej dne 25.2.2015), obž. [příjmení] dne 9.2.2015 a 2.1.2015 státní zástupce, který odůvodnil odvolání dne 4.2.2015. Věc je předložena odvolacímu soudu 14.5.2015 Odvolací soud nařizuje jednání na 7.7.2015. Je činěna rozsáhlá lustrace obžalovaných a strany činí i návrhy na doplnění dokazování. [jméno] [příjmení] žádá, aby bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Veřejné zasedání Městského soudu v Praze se koná 7.7.2015. Poté odročeno na 9.7.2015. Veřejné zasedání se koná 9.7.2015, a na to je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze je založeno pod čl. 2018, rozsudek je ze dne 9.7.2015. Napadený rozsudek je zrušen v celém rozsahu. Znovu se rozhoduje ve vztahu k obžalovanému [příjmení], [příjmení] a ve věci obžalovaných [příjmení], [příjmení] a [jméno] [příjmení], a dále ve vztahu k některým skutkům zbývajících obžalovaných se věc vrací soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Soudu prvé instance je odvolacím soudem vytýkáno, že ve vztahu k bodům 1 a 2 rozsudku víceméně z formálních důvodů změnil výrok o vině, a pokud jde o vztah k bodu 3, pak odvolací soud shledal podstatné vady v řízení, které předcházelo tomuto rozsudku, který spočívají zejména v tom, že byla porušena ustanovení, kterými se má zabezpečit objasnění věci. Rozsudek je tak zatížen vadami, spočívajícími v neúplnosti jeho skutkových zjištění, neboť se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Odsouzený [příjmení] podal proti rozsudku dovolání dne 28.8.2015, ods. [příjmení] podal dovolání dne 8.10.2015. Nejvyšší státní zastupitelství podalo dne 29.1.2016 vyjádření k dovolání odsouzených [příjmení] a [příjmení]. Dne 3.3.2016 byl ustanoven Obvodním soudem pro Prahu 1 znalec z oboru písmoznalectví. Hlavní líčení je nařízeno na 7.4.2016. Soud při něm činí v součinnosti dotazy na 3. subjekty za účelem doplnění dokazování. Je připojeno rozhodnutí Okresního soudu v Kladně a soud zjišťuje potřebné podklady i prostřednictvím Vrchního soudu v Praze a Městské části [obec a číslo], dále Odborového svazu [příjmení] [jméno]. Rovněž byly vyžádány zprávy z místa bydliště obžalovaných. Strany činí návrhy na doplnění dokazování. Nařízené hlavní líčení bylo zrušeno z důvodu nemoci předsedkyně senátu dne 30.3.2016 Hlavní líčení je potom nařízeno na 12.5.2016. Toto hlavní líčení se koná. Líčení je však odročeno z důvodu nedostatečnosti omluvy obžalovaného [příjmení]. Líčení je odročeno na 30.6.2016. Do spisu se zakládají další trestní rozhodnutí ve vztahu k jiným obžalovaným a svědkům. Hlavní líčení se koná 30.6.2016. Poté odročeno na neurčito z důvodu zjištění, kdy bude vypracován znalecký posudek. Soud opět činí součinnost dotazy, např. Úřad městské části [obec a číslo] Obvodní soud pro Prahu 1 pak kontaktuje znalce [příjmení] [příjmení], kterému zasílá opatření ze dne 24.8.2016, ke kterým byl přizván jako znalec z oboru písmoznalectví. Dne 5.10.2016 byl doručen přípis obžalovaného [příjmení] ve věci nadbytečnosti znaleckého posudku. Tento byl Obvodním soudem pro Prahu 1 posouzen jako námitka dle § 150 odst. 3 tr. řádu, přičemž námitka nebyla shledána důvodnou. Obvodní státní zastupitelství ještě žádá 18.11.2016 o sdělení, zda byl již vypracován posudek z oboru písmoznalectví. Věc je poté předložena Nejvyššímu soudu s podanými dovolání, a to 7.12.2016. Dne 15.12.2016 podal obž. [příjmení] návrh na doplnění dokazování. Dne 16.12.2016 podal obžalovaný [příjmení] stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23.11.2016 ve věci znaleckých posudků z oboru písmoznalectví. Obžalovaný [příjmení] dne 3.1.2017 svoji stížnost upřesnil. Dne 19.1.2017 se konalo neveřejné zasedání, při kterém byla stížnost zamítnuta. Dne 25.1.2017 se konalo neveřejné zasedání ve věci dovolání odsouzených [příjmení] a [příjmení], kde bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo dovolání [jméno] [příjmení] odmítnuto, ve věci odsouzeného [příjmení] byl rozsudek zrušen a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 bylo přikázáno, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dne 28.2.2017 byl vyhotoven znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Dne 2.3.2017 podal obžalovaný [příjmení] návrh na doplnění dokazování. Spis je vrácen NS ČR Obvodnímu soudu pro Prahu 1 16.3.2017. Dne 11. 4. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na den 4.5.2017, a to z důvodu, že se přísedící nemohla v měsíci dubnu účastnit hlavního líčení. Hlavní líčení se koná 4.5.2017. Zopakován průběh dosavadního řízení. Jsou slyšeni svědci a líčení je odročeno na 25.5.2017. Do spisu jsou opět založena související rozhodnutí, zejména k panu [příjmení] Hlavní líčení se koná 25.5.2017, byl vyslechnut svědek [jméno] [jméno], následně předsedkyně senátu prohlásila dokazování za skončené a bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Po poradě senátu byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení] zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Soudkyně žádá 5.6.2017 o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí z důvodu vytíženosti a rozsahu spisu, čemuž bylo místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 1 pro věci trestní vyhověno dne 8.6.2017. Rozsudek čítal 50 stran a je založen pod čl. 2572. Tento čítá 50 stran. Obžalovaný [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení] jsou zproštěni obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Rozsudek je vypraven pokynem ze dne 28.7.2017. Proti rozsudku podalo odvolání Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy]. Dne 7.8.2017 bylo požádáno o přiměřené prodloužení lhůty pro vypracování odůvodnění odvolání. Dne 7.9.2017 bylo odvolání odůvodněno. Věc je předložena Městskému soudu v Praze 31.10.2017. Dne 12.12.2017 se k odvolání vyjádřil obž. [příjmení], dne 18.12.2017 doručil repliku na vyjádření státního zastupitelství. Dne 20.12.2017 se konalo veřejné zasedání, při kterém bylo předneseno odvolání a závěrečné návrhy, následně bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek ohledně obžalovaných [příjmení], [příjmení], [příjmení], a dále obžalovaného [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení] z části zrušen a vrácen soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Písemné vyhotovení usnesení Městského soudu v Praze z 20.12.2017 je založeno pod čl. 2681 Odvolací soud vytýká soudu prvé instance, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, docházelo k podstatným vadám spočívajícím v tom, že obvodní soud neprovedl opět všechny potřebné důkazy a nevypořádal se se všemi okolnostmi, významnými pro rozhodnutí, a nehodnotil provedené důkazy tak, jak mu ukládá trestní řád. Skutková zjištění jsou takovou spekulací bez pečlivého podkladu, proto odvolacímu soudu nezbylo, než znovu rozhodnout kasačním rozhodnutím. Odvolací soud pak ukládá další povinnosti stran diktováním skutkového stavu soudu I. instance. Ve vztahu odsouzenému [příjmení] rozsudek nabývá právní moci 20.12.2017, tj. rozsudek soudu prvé instance. Soud prvé instance doplňuje dokazování zejména součinností, dotazy v návaznosti na poučení soudu odvolacího. Jsou připojena trestní rozhodnutí jiných soudů ve vztahu k svědkům, je žádána součinnost i od policie. Hlavní líčení je poté nařízeno na 31.5.2018. Byl vyslechnut znalec [příjmení] [příjmení], dále svědek [jméno] [příjmení] a obžalovaný [příjmení]. Následně bylo hlavní líčení odročeno na den 26.6.2018. Při hlavním líčení konaném dne 26.6.2018 bylo pouze vyhlášeno usnesení o odročení hlavního líčení na 26.7.2018, a to z důvodu akutního lékařského ošetření předsedkyně senátu. Následně je hlavní líčení odročeno z důvodu dovolené přísedící na 19.7.2018 O odročení žádá jeden z obhájců a hlavní líčení je pak odročeno na 21.8.2018. Vzhledem k zahraniční dovolené svědka a jeho včasné omluvě je pak hlavní líčení odročeno na 25.9.2018. Ve spise je pak úřední záznam, že předsedkyně senátu byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti od [číslo] – 12.12.2018 Hlavní líčení je tak odročeno na den 10.1.2019. Odročené hlavní líčení se koná 10.1.2019 a je odročeno na 30.1.2019. Vzhledem k možnosti účasti svědka poté bylo odročeno hlavní líčení na 28.1.2019. Z důvodu omluvy téhož svědka, jehož výslech byl nezbytný, dle odvolacího soudu, je pak jednání znovu odročeno na 6.2.2019 Hlavní líčení se koná 6.1.2019 a je odročeno na 6.3.2019. Jednání se koná 6.3.2019. Dokazování je skončeno. Jsou předneseny závěrečné řeči a ve věci je vyhlášen rozsudek. Soudkyně žádá o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí z důvodu zaneprázdněnosti jinými kauzami, a rozsahu tohoto sporu. O toto prodloužení žádá opakovaně. Lhůta je prodloužena do 31.5.2019. Písemné vyhotovení rozsudku z 6.3.2019 je založeno pod čl. 2927, na tomto je vyznačena doložka právní moci 26.11.2019 s odkazem na rozhodnutí soudu městského. Tímto rozsudkem obžalovaní [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení] byli obžaloby zproštěni. Rozsudek má 52 stran. Státní zastupitelství se odvolává a žádá o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání. Odvolání odůvodňuje dne 11.7.2019. Věc je předložena Městskému soudu 1.10.2019. Městský soud koná veřejné zasedání 26.11.2019 a městský soud rozhoduje tak, že napadený rozsudek zrušuje a znovu rozhoduje tak, že se obžalovaní [příjmení], [příjmení] a [příjmení] zprošťují obžaloby. Podle § 226 písm. c) byli obžalovaní [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení] zproštěni obžaloby. Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.11.2019 je založeno pod čl. 2991 Odvolací soud vytkl soudu prvé instance, že obžalované nesprávně zprostil podle § 226 písm. a) trestního řádu a podřadil tato zproštění pod písm. b) a c), když tomuto odpovídá zjištěný skutkový stav a jeho právní interpretace. Ve spise je pak vyznačeno, že ve vztahu k [jméno] [příjmení] je rozsudek v právní moci 26.11.2019. Ve vztahu k obžalovanému [celé jméno žalobce] téhož dne, a ve vztahu k řadě dalších. Řízení je tak pravomocně skončeno 26.11.2019. Ve spise následuje již jen vyúčtování odměn zástupců.

6. Uplatněním nároku na náhradu nemateriální újmy, ze dne 19.5.2020, žádal žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, žalovanou o odškodnění nemateriální újmy v dané věci.

7. Sdělením ze dne 20.5.2020 informovalo Ministerstvo spravedlnosti žalobce, prostřednictvím jeho zástupce, že 19.5.2020 obdrželo žádost o předběžné projednání nároku, který je následně projednáván žalobou.

8. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 18.3.2021 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku vypořádána, přičemž žalobci byla, v rámci nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nezákonným trestním stíháním, konstatována omluva. Dále v rámci nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení byl žalobce odškodněn v částce 93.375,00 Kč, a dále, co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené omezením osobní svobody, byl odškodněn v částce 4.500,00 Kč. Celková částka 97.875,00 Kč měla být poukázána na účet žalobce.

9. Dle úředního záznamu z 15.12.2011 bylo provedeno zadržení obžalovaných, resp. obviněných, [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], přičemž vzhledem k tomu, že se jednalo o ozbrojené organizátory násilných trestných činů, vydírání a loupeže, provedla zadržení zásahová jednotka Krajského ředitelství hlavního města Prahy ve spolupráci s pracovníky I. OOK SKPV [obec a číslo]. U zadržených osob byla při prohlídce podle § 35 odst. 1 a 2 písm. a) a b) provedena prohlídka, při které byla zajištěna a odebrána u podezřelého [příjmení] pistole [anonymizována čtyři slova], u podezřelého [celé jméno žalobce] pistole, [anonymizována čtyři slova]. V obou případech s náboji v komoře. Při zadržení byli policisty zásahové jednotky použity hmaty, chvaty a prostředek zamezení prostorové orientace. Při zadržení nebyl nikdo zraněn. Na stole zadržených se v restauraci nacházely kopie policejních protokolů z více různých trestných spisů, zejména policejní svodka z interního a informačního systému IS událost k trestnému činu vydírání u obviněného [příjmení] a spol., ve kterém figurují zadržení, právě jako podezřelí z organizování násilného trestného činu, pro který jsou nyní vyšetřováni. Na místě se nacházel rovněž podezřelý [jméno] [příjmení], a tento byl z místa zadržení předveden. V jeho tašce byl nalezen perkusní revolver a kopie spisového materiálu ve věci [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], ve kterém podezřelý [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] figurují jako podezřelí z vydírání.

10. Usnesením policie z 15.12.2011 bylo zahájeno trestní stíhání osob [jméno] [příjmení], samostatně, a dále [jméno] [příjmení] společně s [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], a to pro zločin loupeže, dle ustanovení § 173 odst. 1 trestního zákoníku, formou účastenství.

11. Dle přípisu Obvodního soudu pro Prahu 1 z 29.4.2020 byl žalobce informován, že má právo podat ve lhůtě 6 měsíců od doručení přípisu návrh k Nejvyššímu soudu ČR na přezkoumání zákonnosti příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu, který byl vydán 24.1.2011 pod sp.zn. 63 Nt 2711/2012.

12. Dle protokolu z 18.12.2011 ve věci 43 Nt 59/2011, dle nepodepsaného protokolu, měl být předveden zadržený obviněný [celé jméno žalobce], a tento měl vypovídat.

13. Sdělením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 31.10.2012 byl žalobce informován, prostřednictvím své právní zástupkyně, že byla podána obžaloba pro zločin loupeže proti jeho osobě.

14. Soud neprováděl zvláště důkaz rozhodnutím Městského soudu v Praze z 22.10.2014, č.j. 5 To 340/2014, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 8 T 99/2012 ze dne 27.2.2014, rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 5 To 209/2015 ze dne 9.7.2015, usnesením Městského soudu v Praze č.j. 5 To 351/2017 z 20.12.2017 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 8 T 99/2012 ze dne 25.5.2017, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 5 To 400/2019 ze dne 26.11.2019, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6.3.2019 č.j. 8T 99/2012 a ze dne 16.12.2014, neboť tyto důkazy byly prováděny již z daného spisu v rámci konstatování průběhu řízení.

15. Dle detailu přijaté zprávy do datové schránky právní zástupkyně žalobce, odeslal Obvodní soud pro Prahu 1 20.12.2019 rozsudek Městského soudu v Praze ve věci 8 T 99/2012, do datové schránky právního zástupce žalobce.

16. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 9.1.2012 sp.zn. 2 ZT 389/2011- 115 bylo ke stížnosti obviněného [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] zrušeno usnesení komisaře ze den 15.12.2011 o zahájení trestního stíhání, a bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání obviněného [jméno] [příjmení], samostatně, a rovněž také ve spolupráci s [celé jméno žalobce], jako spolupachatelství závažného zločinu loupeže, a také obviněného [jméno] [příjmení].

17. Stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19.12.2011, odeslanou dle fotokopie podacího lístku ze dne 19.12.2011 Policii ČR, se žalobce bránil uvedenému rozhodnutí.

18. Svědek [celé jméno žalobce], otec žalobce, uvedl, že spolu se snachou a manželkou jel k soudu na [ulice] poté, co byli vyrozuměni o zatčení žalobce a byli svědky jeho eskortovaného příjezdu v poutech (tzv. medvěd). To pro ně bylo velice tristní. Věc se táhla asi osm let, během té doby svědek žalobce zaměstnal ve své firmě, vykonával funkci nákupčího či technika, kdy byl ve styku s penězi. Když se tehdejší dva společníci svědka dozvěděli o trestním řízení, kdy byl žalobce stíhán dokonce pro loupež, bylo na nich dle svědka vidět, navzdory dlouholetému vztahu, že tito svůj postoj ke svědkovi i žalobci začali měnit. Ten tlak se jako. Takto jako, i mezi těmi zaměstnanci stupňoval, takže po krátké době, nevím, jestli to byly dva roky, syn firmu opustil a odešel, protože tlak ze strany spolupracovníků byl nepříjemný, dívali se na něj nepříjemným pohledem. V té době byly vnučce dva měsíce. Společníkům informaci o trestním stíhání sdělil svědek, byl současně jednatelem společnosti a považoval to za vhodné, když byl jeho syn ve styku s penězi. Vycházel z toho, že by podobnou informaci očekával i od svých společníků. Syn se do firmy krátkodobě vrátil, ale kvůli nepříjemným pohledům osob ve firmě definitivně odešel a založil bezpečnostní firmu. Svědek žalobci věřil, že se ničeho nedopustil, takto jej i vychoval. Žalobce nebyl ve své kůži, působilo na něj i to, že se věc dostala ve známost v obci. Bylo to velice složité období, které trvalo osm let. Jak se situace projevila na vztazích žalobce s okolím, svědek nevěděl. Na svých společnících, které zná 30 let, však viděl pocit nejistoty. Jak dlouho byl syn ve firmě zaměstnán si však svědek nevybavil. Manželství uzavíral žalobce s manželkou v době, kdy byly dceři 2 měsíce, tedy po zahájení řízení v roce 2012. Psychický tlak svědek vysvětlil jako pocit nedůvěry, který oba podvědomě cítili z okolí. Nikdo se společníků se o žalobci špatně nevyjádřil, měli však problém s tím, že má na starosti finance, dokud je trestně stíhán. Svědek nevěděl, zda se o žalobci někdo negativně vyjádřil, zda žalobce vyhledal pomoc psychologa nebo psychiatra, ani o jiném trestním stíhání svého syna.

19. Svědkyně [jméno] [příjmení], manželka žalobce ve věci uvedla, že trestní stíhání začalo krátce po porodu jejich dcery, z policejního čísla jí zavolal manžel, že byl zadržen, což svědkyni šokovalo. Situaci řešila s matkou a nevěděla, co dělat. Po propuštění žalobce mu nevěřila, důvěřovala policii a stíhání se celkově odrazilo na jejich vztahu. Svědkyně měla pocit, že jí manžel neříká pravdu, protože si nedokázala představit, že může být někdo zadržen bez nějakého důkazu. [příjmení] se spolu hádali, první tři dny proto ani nešla do práce, protože chodila nevyspalá. V té době pracovala pro [právnická osoba], nakonec se domluvila se svým zaměstnavatelem, že zůstane ze zdravotních důvodů doma. Matka svědkyně rovněž žalobci nevěřila, snažila se svědkyni přesvědčit, aby se od něj odstěhovala, dokonce kvůli tomu se žalobcem nemluvila, ačkoliv do té doby měli hezký vztah. Když byl žalobce osvobozen, snažili se s manželem nějak dohnat své manželství. Svědkyně se žalobci omluvila za svou nedůvěru. Žalobce byl nervózní, vadilo mu, jak se na něj lidé dívají při přelíčeních nebo v práci. Manželé bydlí v [obec], což je malá vesnice a mezi sousedy se o trestním stíhání šuškalo, svědkyně měla obavy, aby pověst otce nepoškodila časem i dceru. Sousedské vztahy celkově ochladly, oba manželé měli pocit, že na ně všichni koukají. Žalobce v noci často vstával a budil svědkyni, která spávala s dcerkou a slyšela v noci chodit po domě. Do práce chodil žalobce bez nálady. Informaci o trestním stíhání vynesla mezi sousedy dnes již bývalá kamarádka svědkyně, sousedka, se kterou se svědkyně nepohodla. [příjmení] poté v obci informace zveřejnila a díky tomu, že jde o malou obec, vše se rozneslo. Po ukončení poměru ve firmě otce žalobce začal budovat vlastní firmu. V otcově firmě se jej na stíhání lidé vyptávali a jemu to bylo nepříjemné. Svědkyně pobírala mateřskou a peněz bylo podstatně méně, protože převážnou část hradil žalobce. Ve firmě u otce byl žalobce zaměstnán ještě před trestním stíháním, ale už si nevzpomíná, jak dlouho, snad nějaký ten rok. Sňatek manželé uzavřeli zhruba půl roku po zahájení trestního stíhání, dle svědkyně v jakési euforické vlně, kdy se domnívali, že to jejich vztahu pomůže. K dotazu, zda svědkyně docházela během mateřské do práce, svědkyně vysvětlila, že se jednalo o krátkodobé brigády, které jí zaměstnavatel dával s ohledem na dobré vztahy. Do práce se vrátila až po mateřské.

20. Svědek [jméno] [příjmení], dlouholetý kamarád žalobce ve věci uvedl, že vlastně ani přesně neví, co se stalo. V době trestního stíhání žalobce spolu chodili do fitnessu, na obědy apod. Občas žalobci domluvil nějakou práci, když potřeboval výpomoc v rámci zabezpečovací techniky pro různé objekty, kluby, hlídání lidí apod. O rodinných věcech se spolu nebavili, žalobce byl spíše uzavřený. O trestním stíhání se dozvěděl od žalobce poté, co se svědkem přestal chodit cvičit a na obědy apod. Žalobce mu sdělil, že šlo o nějakou loupež, z níž je neprávem obviněn, ale blíže se o to svědek nezajímal. Žalobce neměl náladu se s někým vídat, v okruhu jeho známých se to asi následně i vědělo, společní kamarádi se ptali, co se s ním děje, když najednou přestal chodit na společné cvičení apod. Svědek domlouval žalobci práci i po zahájení trestního stíhání, byť v menší míře, protože zákazníci se dozvěděli o trestním stíhání žalobce a čím dál častěji s ním nechtěli spolupracovat, když má„ škraloup“. Oba dnes mají své firmy.

21. Ve své účastnické výpovědi žalobce uvedl, že zatčení proběhlo 15. prosince v hotelu [anonymizováno], kdy obědval se dvěma kamarády, potom také obžalovanými, a najednou tam vtrhla zásahová jednotka, jejíž členové jej povalili na zem, kopli jej několikrát do obličeje, sebrali mu legálně drženou pistoli, nasadili mu začerněné brýle a odvezli jej na [anonymizováno]. To mu přišlo neadekvátní situaci, kdy v klidu s dalšími muži seděl u stolu. Situace potom probíhala zcela dle známých filmových klišé, žalobce byl připoután několik hodin k topení, bez jídla a pití, následně dostal slaný čaj, studený čaj nebo naopak úplně vařící čaj, případně žádný, byl urážen, bylo mu vyhrožováno, že bude zavřen a dceru uvidí až v jejích patnácti letech atd. Žalobcova advokátka se po svém příchodu na místo divila proč je připoután, což nebyl schopen jí vysvětlit. Poté se situace trochu zklidnila, žalobci přitom bylo jasné, že bude umístěn na celu předběžného zadržení, protože mu bylo celou dobu vyhrožováno, že bude nejméně půl roku ve vazbě. Žalobce celou situaci nedokázal pochopit, nebyl se vědom nějakého trestního činu. Vyšetřovatelé se přitom k němu chovali jako ke zločinci. Poté byl převezen na jinou služebnu, kde mu sice byla provedena tělesná prohlídka, ale chování vyšetřovatelů již bylo lepší. [jméno] byli i přátelé z oběda, kteří to rovněž nechápali. Po třech dnech byl žalobce v poutech (tzv. medvěd) převezen na [ulice], kde již čekali jeho rodiče a manželka. Ti situaci zjevně nesli velmi těžce, ani s ním přitom nemohli mluvit. Poté byl propuštěn na svobodu.. Žalobcovi blízcí přitom byli z celé situace konsternováni, nevěřili povídačkám o práci policie, když institucím jako policie či soudy důvěřovali a žalobce z nich cítil, že mu nedůvěřují. Až po osmi letech se přitom žalobce očistil. Žalobce se snažil manželce vysvětlit svou nevinu, ta však plně důvěřovala v systém. Ve firmě otce byl přitom zaměstnán dlouhá léta, pracoval s hotovostí 300 000 Kč - 500 000 Kč, za kterou nakupoval materiál. Před zatčením po něm nikdo peníze nepřepočítával, s fakturou předal zbytek peněz do trezoru nebo otcovým společníkům [příjmení] brával dokonce peníze domů, aby neztrácel čas cestou a vrátil je až druhý den. Poté, co bylo společníkům oznámeno, že došlo k zahájení trestního stíhání (protože řízení mohlo mít vliv nejen na plánování dovolených a Vánoc), tito najednou změnili přístup, kdy najednou trvali pod různými záminkami na předání hotovosti ještě týž den. Podle žalobce se na něj již dívali jako na odsouzeného. Žalobce rovněž potvrdil, že se s matkou své ženy běžně stýkal, ale po zahájení TS v něm začala vidět kriminálníka, který bude zavřený několik let. Žalobce se během svého zadržení domáhal telefonátu advokátce či manželce, se kterou se měl sejít u dětského lékaře, ale v rámci tlaku, který na něj vyšetřovatelé vyvíjeli, mu to bylo nejprve zamítnuto. V rámci výslechu byl pod různými záminkami nucen ke sdělení např. informací o telefonu, do kterého neměli vyšetřovatelé přístup. Když odmítl, byl opět připoután k topení a nebyla mu umožněna ani změna polohy, byť se odvolával na zdravotní potíže. Žalobce byl svou advokátkou připravován i na to, že v rámci nátlakových technik bude před Vánoci vzat do vazby. Na vyšetření s dcerou se žalobce nemohl dostavit, nakonec to mohl manželce sdělit, ale bez detailů s tím, že jí to někdo přijede vysvětlit. Celé řízení pak mělo vliv i na policejní kontroly, když byl žalobce jako řidič kontrolován. Jakmile policisté zjistili, že je dané řízení zahájeno, začali se k němu chovat jako ke zločinci. [příjmení] měli být vulgární, arogantní. V obci celou věc prozradila kamarádka manželky žalobce, lidé samotné obvinění brali jako hotový fakt a měli z něj strach. Současně se žalobce snažil vžít do jejich situace, že by se asi choval stejně, kdyby byl normální člověk, který chodí do kanceláře, a měl podobného souseda. Podobnou zkušenost, jakou měl žalobce s vyšetřovateli přitom měli někteří jeho přátelé s tím, že je to normální. Doslova uvedl,„ Ta [ulice] je tím, jako docela pověstná.“. Když přestal pracovat ve firmě svého otce, začal být nežádoucí i pro partnery v rámci ostrahy, kdy např. zajišťoval i převoz peněz. [příjmení] si zajistit jinou obživu, začal do pozic ostrahy zprostředkovávat jiné zaměstnance. Žalobce měl obavy z výsledku řízení, kdy by mu hrozilo i několik let vězení a ztráty kontaktu s dcerou. Ve chvílích, kdy byl soudem zproštěn, pociťoval úlevu, do doby projednání odvolání státní zástupkyně se mohl tzv. nadechnout. Poté zase trpěl obavou v očekávání negativního výsledku řízení. Odbornou pomoc žalobce nevyhledal, protože by mu stejně nevěřil, když mu nevěřila ani vlastní manželka. Chodil však na fyzioterapii se zády, která se mu blokovala stresem. Co se týče volnočasových aktivit, žalobce přestal chodit cvičit, když dospěl k závěru, že by v případě odsouzení již neměl možnost dále se udržovat v kondici. Dle jeho názoru vězni ve vězení nesmí cvičit,„ aby nevypadali lépe než dozorci“ a neviděl smysl v této činnosti, když předpokládal, že by mohl být odsouzen na několik let a kondici následně ztratil. Na průběh dopravních kontrol si žalobce nikde nestěžoval, dle jeho názoru by to nejen nemělo vliv, ale ještě by mu to zhoršilo život, protože by se na něj policisté zaměřili ještě více.

22. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 259/2018-507 ze dne 12.12.2019, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze pod č.j. 51 Co 120/2020-607 ze dne 21.7.2022, byl tamní poškozený odškodněn, když byl trestně stíhán od 19.6.2015 do 7.12.2017 v délce tedy 2 let a 6 měsíců pro spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu, v jehož průběhu byl žalobce po dobu 3 měsíců ve vazbě. Byla podána obžaloba k Městskému soudu v Praze a věc byla vedena pod sp.zn. 42 T 13/2015. V době trestního stíhání byl žalobce ženatý, měl nezletilé děti, pracoval v [obec] exportní bance na pozici compliance senior analytic, propuštěn pro zvlášť hrubé porušení povinností, které dle soudu, ovšem nesouviselo s trestním stíháním. Šlo o neoprávněný přesun dat. Ale pokud jde o profesi žalobce, jde o profesionálního odborníka v úzké specializaci, jehož bezúhonnost je úzkostlivě zkoumána nejen v bankovním sektoru, kde žalobce převážně do zahájení trestního stíhání působil, a proto se již ve stejném oboru žalobce neuplatnil, ale lze s jistotou očekávat, že se tak nestane ani v budoucnu. Tehdejšímu žalobci byla přiznána satisfakce ve výši 105 000 Kč, a současně omluva.

23. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 28 C 248/2015-145 ze dne 16.8.2017 by tehdejší poškozený odškodněn, když byl trestně stíhán 10 měsíců pro spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku. Hrozila mu trestní sazba 2 až 8 let, vykonal vazbu 2,5 měsíce. Trestní stíhání u žalobce vyvolalo stav nejistoty, stresu, podrážděnosti, somatických problémů v podobě bolesti hlavy, nespavosti, žaludečních problémů. V této souvislosti žalobce vyhledal odbornou pomoc, psychiatra, a začal užívat antidepresiva. Vedené trestní stíhání vešlo v obecnou známost ve městě [obec], kde žalobce bydlel a podnikal, a dále ve městě [obec], kde žalobce podnikal. Žalobci se ze strany okolí dostalo negativních reakcí. V důsledku trestního stíhání se od žalobce odvrátili obchodní partneři, nedošlo k realizaci některých kontraktů a následně i po skončení trestního stíhání již s žalobcem odmítali spolupráci. Žalobce z tohoto důvodu, a rovněž z důvodu negativních reakcí od spoluobčanů, odešel bydlet a podnikat do [obec]. Od žalobce se také odvrátili jeho kamarádi, se kterými se předtím běžně stýkal a trávil volný čas. Zásah do osobního života, v podobě narušení rodinných vztahů s bratrem, nebyl prokázán. Celkem bylo žalobci přiznáno za trestní stíhání 90.400,00 Kč.

24. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 28 C 86/2018-80 ze dne 21.11.2018 byla poškozená odškodněna, když byla trestně stíhána pro podezření ze zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku. Tehdejší žalobkyně byla ohrožena vysokým trestem odnětí svobody 15 let. Ve vazbě strávila 7 měsíců, což je období středního charakteru. Tyto skutečnosti proto spíše hovoří o odškodnění při horní hranici stanovené sazby za den trvání vazby, přičemž soud konstatoval, že pokud jde o zásahy do osobnostních sfér života žalobkyně, tato v tomto směru tvrdila toliko zásah do rodinného života, kdy se nemohla stýkat se svými nezletilými dětmi, a byla tak zcela vyloučena z péče o ně, kdy tuto péči musela zajistit jiným způsobem. Soud proto vycházel z toho, že výkonem vazby došlo k zásahu do základního práva žalobkyně na rodinný život, který je zakotven v článku 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně je cizí státní příslušnicí. Vykonávala vazbu v cizí zemi a měla problémy s komunikací se svým okolím, protože nerozumí českému jazyku, což samozřejmě, logickým způsobem navyšovalo její osobní diskomfort a dopady do duševního zdraví. Obecně potom soud shledal, neboť toto považuje za logické a očekávatelné, že výkonem vazby došlo k zásahu do osobnostních sfér žalobkyně, když tato v důsledku výkonu vazby počala cítit nejistotu a úzkost. Soud tak shledal spíše základní naplnění následků v osobní sféře. Následky v profesní a společenské sféře, žalobkyně ani netvrdila. Žalobkyně byla odškodněna za vazbu celkem ve výši 253.200,00 Kč. Co se týče dopadů na zdraví během trestního stíhání, které rovněž požadovala odškodnit, tyto neprokázala.

25. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 18 C 211/2020-181, byl poškozený [příjmení], který požadoval jednak délku, obhajné, nezákonné trestní stíhání a vazbu odškodněn za totožné trestní stíhání jako současný žalobce. V uvedeném řízení žalobce tvrdil, že se cítil být trestním stíhání poškozen na své cti, důstojnosti, soukromí, a to ve vztahu ke svým známým a přátelům, tak po stránce profesní. Trestní stíhání mělo dle žalobce dopady na jeho rodinný, pracovní i společenský život. V rámci skutkových tvrzení, ani po výzvě soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. učiněné na prvním jednání soudu dne 7. 10. 2021 neupřesnil skutková tvrzení týkající se konkrétních dopadů do jeho osobnostní sféry. Je však třeba uvést, že žalobce byl nezákonnému trestnímu stíhání vystaven po velmi dlouhou dobu bezmála 8 let v době, kdy jeho dva synové byly nezletilí (v době zahájení trestního stíhání jim bylo [anonymizováno] a [anonymizováno] let), starší [jméno] navíc potřeboval zvýšenou péči [anonymizováno 6 slov]. Žalobce byl po dobu 111 dnů stíhán vazebně (což je však předmětem samostatného odškodnění). Trestní stíhání žalobce se projevilo v majetkové sféře rodiny, kdy žalobce byl živitelem rodiny (manželka byla v domácnosti z důvodu péče o nezletilé syny), rodina byla nucena si vypůjčit finanční prostředky v rámci rodiny, aby měla na zaplacení peněžité záruky za vazbu. Žalobce v důsledku nejistoty související s jeho trestním stíháním, trpěl psychickými problémy, které však neřešil vyhledáním odborné pomoci. V průběhu trestního stíhání žalobce se zhoršily jeho vztahy s manželkou, manželství prošlo krizí. Soud tedy shledal dopady trestního stíhání zejména ve sféře rodinného života, žalobce byl trestním stíhání stresován. Dopady do profesní sféry žalobce nebyly konkrétně tvrzeny ani prokázány. Na druhou stranu soud nemohl soud odhlédnout od skutečnosti, že žalobce se dopustil dne 25. 9. 2009 trestného činu vydírání a omezování osobní svobody, za což byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 1/2011 pravomocně odsouzen (toto trestní ¨stíhání skončilo pravomocně dne 14. 3. 2013). Tato skutečnost do určité míry relativizuje dopady na dobrou pověst a čest žalobce, když žalobce byl za stejnou trestnou činnost v době probíhajícího trestního stíhání, za které žádá odškodnění, pravomocně odsouzen, protože se tak toto trestní stíhání probíhající u Krajského soudu v Hradci Králové na dopadech do osobností sféry žalobce do určité míry rovněž podílelo. Z tohoto důvodu, s přihlédnutím, že za délku trestního stíhání a za nezákonnou vazbu je žalobce odškodněn samostatně soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci částku nižší, než tomu bylo ve shora uvedených srovnávaných případech. Odpovídající částkou se tak soudu jevila částka 30 000 Kč.

26. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 11 C 110/2020-106, podle kterého tehdejší poškozený [jméno] [příjmení] byl stíhán pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 – 8 let. Trestní stíhání tedy trvalo téměř 8 let. Přestože podanou žalobou se žalobce náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení nedomáhal, v rámci předběžného projednání tak učinil a bylo mu poskytnuto zadostiučinění v částce 93 375 Kč. V řízení byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení, poruchy spánku. Žalobce trpěl již před zahájení trestního stíhání psychickými problémy, se kterými se i nadále léčí, tyto se v průběhu trestního stíhání zhoršily. Nebylo prokázán zásah do pracovní sféry žalobce resp. že by kvůli trestnímu stíhání přišel o jakékoliv zaměstnání. Z provedených výslechů však vzal soud za prokázané, že probíhající trestní stíhání a jeho délka komplikovaly žalobci shánění nového zaměstnání, což nadále trvá. Z doplněných tvrzení (v rámci žádosti o osvobození od soudních poplatků) a výpovědi žalobce pak vyplynulo, že v hledání zaměstnání žalobce též omezuje jeho zdravotní stav. Limitujícím faktorem při hledání zaměstnání pak dle názoru soudu musí být též trestní minulost žalobce, která však s předmětným trestním stíháním nijak nesouvisí a nelze ji přičítat k tíži státu. V souvislosti s předmětným trestním stíháním a vzetím do vazby se se žalobcem krátkodobě rozešla jeho dlouholetá družka, se kterou měl nezletilého syna a která zcela nevěřila žalobcově nevině a zejména tomu, že se nebude opakovat již jednou prožitá situace, kdy na žalobce se synem čekala, až se vrátí z výkonu trestu odnětí svobody. Jejich vztah a soužití pak byly trestním stíháním i nadále ovlivněny, po skončení stíhání se urovnal. Ještě v době trestního stíhání si pořídili další dva potomky (resp. druhý syn se narodil dva dny po pravomocném skončení trestního stíhání), avšak v důsledku stíhání podstatně později, než měli (zejména družka žalobce) v úmyslu. Další následky trestního stíhání nebyly prokázány, resp. nebyly žalobcem ani tvrzeny. Poškozený byl rovněž stíhán vazebně a odškodnění nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby se žalobce domáhal samostatně. Tamní poškozený, byl v rámci trestního stíhání odškodněn konstatováním porušení práva a následně mu byla vyplacena částka 90 000 Kč.

27. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 10 C 166/2020-410 ze dne 26.10.2021 bylo poškozenému [jméno] [příjmení], obžalovanému za shodný trestný čin, poskytnuto odškodnění ve formě konstatování nezákonného trestního stíhání. Tamní žalobce byl již 3x pravomocně odsouzen, z toho jednou za stejný trestný čin a 2x za trestnou činnost obdobnou. Současně nejenže neprokázal, ale ani netvrdil negativní zásahy do osobnostní sféry v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, když tyto vázal především na vazbu, kterou vykonal v délce 210 dnů a na předchozí trestní stíhání.

28. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

30. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

31. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

33. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

34. Dle § 9 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky.

35. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

36. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

37. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

38. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

39. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

40. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

41. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

42. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byl žalobce nezákonně trestně stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 12. 2011 pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019 byl dle § 226 písm. c) tr. řádu žalobce zproštěn obžaloby. V průběhu řízení 43. Co se týče významu řízení pro žalobce, lze uzavřít, že s ohledem na charakter uvedeného řízení, byl tento vyšší, když se jedná o řízení s typově zvýšeným významem pro poškozeného. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy byly prokázány obecné dopady, spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení, poruchy spánku. Žalobce tvrdil, že se cítil být trestním stíháním poškozen na své cti, důstojnosti, soukromí, a to ve vztahu ke svým známým a přátelům. Rovněž i po stránce profesní. Trestní stíhání mělo, dle žalobce, dopady na jeho rodinný, pracovní i společenský život, když trpěl nedůvěrou ze strany manželky. V této souvislosti však nutno zdůraznit, že v době probíhajícího trestního stíhání došlo k uzavření manželství obou partnerů. Nedůvěra tak ze strany současné manželky nemohla být natolik hluboká, jestliže se rozhodla spojit se žalobcem svůj život. Žalobce neprokazoval žádné dopady do svého zdravotního stavu, kromě potíží se spánkem a stresem. Jestliže žalobce uváděl, že byl vystaven nepřiměřeným kontrolám ze strany příslušníků policie, přičemž si na tyto nijak neztěžoval, aby neprovokoval a vyhnul se potížím, nelze než uzavřít, že nepřiměřenost běžných policejních kontrol nebyla nijak prokazována. Z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že žalobce žije v malé obci, kde se díky zlomyslnosti její bývalé kamarádky, pověst o trestním stíhání žalobce roznesla. Jakkoli lze částečně přičítat odpovědnost za rozšíření této informace právě této„ kamarádce“, nelze než konstatovat, že tato pouze využila nezákonného trestního stíhání k osobní vendetě, a nebýt státem vyvolaného nezákonného stavu, neměla by tzv.„ vodu na mlýn“. Pokud žalobce uváděl, že v důsledku trestního stíhání musel odejít z práce u svého otce, když jeho společníci nelibě nesli, že by manipuloval s penězi, nelze než uzavřít, že se jednalo o jeho rozhodnutí, když právě v návaznosti na osobní vazby, bylo možné nastalou situaci řešit převedením na jinou práci, bez hmotné odpovědnosti. Pokud jde o reakci okolí, žalobce i svědek [celé jméno žalobce] spíše obecně uváděli, že na ně byl vyvíjen tlak. Na společnících mělo být vidět, nejistotu, nicméně žádný z nich neuvedl, že by se o žalobci někdo ze společníků špatně vyjadřoval, či přímo žádal jeho odchod, když problematické, dle jejich názoru, mělo být disponování s finanční hotovostí ve společnosti. Soud shledal dopady trestního stíhání zejména ve sféře osobního života, kdy žalobce byl trestním stíháním stresován a trpěl nespavostí, jakož i v porušení jeho pověsti v malé obci. Dopady do dalších sfér života žalobce, soud shledal v menší intenzitě. Současně soud nemohl ponechat stranou skutečnost, že žalobce již byl v minulosti jednou trestně stíhán, byť se na něj, z hlediska trestního řádu, hledí jako na osobu netrestanou. Trestní stíhání tak na žalobce muselo nutně působit méně intenzivněji, než na osobu, která se do střetu s orgány činnými v trestním řízení dostane zcela poprvé. Soud vzal v potaz i skutečnost, že za délku nezákonného trestního stíhání a za nezákonnou vazbu, je žalobce odškodněn samostatně. Ze srovnávacích případů se soudu jeví jako nejpřiléhavější případ poškozeného [příjmení], souzeného v tomtéž trestním stíhání, byť za méně závažný zločin vydírání podle ustanovení § 175 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kdy mu hrozil trest odnětí svobody„ jen“ Proto soud dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobci částku nižší, než tomu bylo ve shora uvedených srovnávaných případech, kdy odpovídající částkou se soudu jeví částka 30 000 Kč, tedy totožná částka, jaká byla přiznána poškozenému [příjmení], který sice prokázal závažnější dopady na své zdraví a do majetkové situace rodiny, na rozdíl od současného žalobce však byl vícekrát trestně stíhán, a trestní stíhání na jeho osobu muselo působit méně intenzivně, než na žalobce, byť ani tento nebyl zcela bezúhonný. Oba poškození byly stíháni po stejně dlouhou dobu, oba kromě potíží se spánkem a stresem neprokázali zásadnější poškození zdraví, oba měli v době zahájení trestního stíhání malé děti. Ve srovnávaném případě poškozený měl dokonce dvě děti a prokázal zásah do finanční sféry rodiny, kdy byl nucen si vypůjčit na obživu. Naopak současný poškozený byl na finanční stránce dotčen z hlediska trestního stíhání spíše okrajově, když byl jeho rozhodnutím opustit zaměstnání ve firmě otce a začít podnikat. V neposlední řadě z výpovědi manželky rovněž vyplynulo, že tato měla kromě mateřské i další zdroj příjmů, když uvedla, že ve svém zaměstnání byla nucena si vzít zdravotní volno. I kdyby bylo tvrzení, že se jednalo pouze o krátkodobé brigády (což odporuje dříve uvedenému tvrzení o zdravotním volnu) pravdivé, je zřejmé, že nějaký vedlejší zdroj příjmů rodina měla. Ve srovnávaném případě poškozenému hrozila cca o [číslo] nižší trestní sazba než u žalobce, současně však byl omezen na svobodě mnohem delší dobu než současný žalobce. V obou případech se nepodařilo prokázat, že by poškození v důsledku trestního stíhání byli poškozeni na své cti či dokonce přišli o přátele. Oba poškození navíc již byli dříve trestně stíhání. V této souvislosti ještě soud podotýká, že byť se z hlediska trestního práva hledí na žalobce, jako by stíhán nikdy nebyl, z hlediska posouzení dopadů trestního stíhání na žalobce, má tato okolnost vliv. Ve zbývající části požadovaného zadostiučinění, soud žalobu zamítl.

44. Pokud jde o délku daného trestního stíhání soud vyšel z toho, že celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila téměř 7 let a 11 měsíců, přičemž trestní stíhání žalobce bylo zahájeno 16.12.2011 a skončilo 26.11.2019. Pokud se jedná o postup orgánů činných v tr. řízení, v přípravném řízení, ani před soudem I. stupně nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy. K určitému zdržení došlo ze zdravotních důvodů na straně předsedkyně senátu v období června 2018 až ledna 2019. Délka řízení však byla zásadně ovlivněna tím, že rozsudky soudu I. stupně byly odvolacím soudem opakovaně rušeny pro podstatné vady v řízení, kdy soud nedostatečně provedl dokazování, případně důkazy nedostatečně zhodnotil. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Po skutkové stránce byla věc značně složitá. Jednalo se o trestnou činnost, do které bylo zapojeno více osob. O značené skutkové složitosti řízení přitom svědčí rozsáhlost trestního spisu, množství důkazního materiálu, jak listinných důkazů, znaleckých posudků, a i odborných vyjádření, ale také množství vyslechnutých svědků. Vzhledem k množství provedených důkazů bylo přitom obtížné provedené důkazy správně zhodnotit a správně tak zjistit skutkový stav. Po procesní stránce bylo řízení komplikováno tím, že bylo vedeno proti celkem 7 obviněným, kdy každý z nich zastoupen jiným obhájcem. Soud měl dále problém se zajištěním účasti klíčových svědků při hlavním líčení. Trestní stíhání probíhalo v přípravném řízení, a dále na třech stupních soudní soustavy, kdy soud I. stupně ve věci rozhodoval 5x, odvolací soud rovněž 5x a Nejvyšší soud ve věci rozhodoval 1x, byť ne ve vztahu k současnému žalobci. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Naopak, s orgány, činnými v trestním řízení, spolupracoval. Ve fázi řízení před soudem opakovaně souhlasil s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Co se týče významu trestního řízení pro žalobce, již bylo shora uvedeno, že se typově jedná o řízení se zvýšeným významem pro poškozeného.

45. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla zvláště s ohledem na opakovaná rušení rozhodnutí nalézacího soudu dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 7 let a 11 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení a dospěl k základní částce ve výši 105 000 Kč. Od této částky odečetl 10 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Pro postup orgánů činných v trestním řízení soud základní částku nemodifikoval, když to byl právě tento postup, proč soud dospěl k závěru, že uvedené řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. V opačném případě, by navýšením základní částky, došlo k dvojímu přičítání téhož. Z hlediska významu daného řízení pro žalobce, pak byl již zhodnocen tento v rámci dvou jiných nemajetkových újem na straně žalobce, a hodnocení typového řízení, jako zvýšeného i v rámci tohoto nesprávného úředního postupu, by pak znamenalo duplicitní hodnocení tohoto kritéria. Soud proto pro význam řízení, základní částku odškodnění, nemodifikoval. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 20 % (tzn. 92 000 Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 84 000 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 93 375 Kč, hradil tak částku vyšší/nižší., než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. I. vyhověl, co úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

46. A konečně pokud jde o uplatňovaný nárok za nezákonné zadržení, soud dospěl k závěru, že žalovanou analogicky použité zadostiučinění ve výši 1.500,00 Kč za den vazby, je v daném případě přiléhavé. Intenzita„ pouhého“ zadržení ve srovnání s vazbou je přitom nižší, když jeho délka sama o sobě je kratší oproti vazbě, která již svým charakterem naznačuje určitou závažnost závěrů orgánů činných v trestním řízení o prošetřovaném jednání obviněného. Žalobce požadoval náhradu za tři dny, kterou ze strany žalované dostal, a tuto tedy soud považuje za přiměřenou. S ohledem na to, rozdíl v této částce, soud zamítl.

47. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 1 o. s. ř., a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu nákladů řízení. V této věci žalobce uplatnil tři samostatné nároky (nemajetková újma z trestního stíhání, nemajetková újma z délky trestního stíhání a nemajetková újma za nezákonné zadržení), byl zcela úspěšný ohledně všech nároků, když i částečný úspěch je považován za úspěch plný a náleží mu tak ve smyslu citovaného ustanovení o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalované (objektivní kumulace). Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "advokátní tarif") platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Tarifní hodnota každého z nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), za tarifní hodnotu se tak považuje částka 150 000 Kč Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 6. 2022, z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 9. 2022 a z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 10. 2022 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 800 Kč ve výši 10 878 Kč.

Poučení