18 C 211/2020-181

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 1 620 311,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 89 455 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. 11. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 428 730,50 Kč od 20. 11. 2020 do 26. 2. 2021, tj. v kapitalizované výši 9 593,57 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 1 530 856,50 Kč s příslušenstvím.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši, 40 912 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonným tr. stíháním, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením [stát. instituce] [stát. instituce] [obec a číslo], [anonymizováno 11 slov], Č.j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne 8. 12. 2011 bylo proti žalobci zahájeno tr. stíhání, jako obviněného ze spáchání zločinu vydírání podle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zkn. spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka] ze dne 9. 12. 2011 byl žalobce vzat do vazby, přičemž vazba mu byla započítána od 7. 12. 2011 od 16:30 hod. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, [číslo jednací] ze dne 26. 3. 2012 bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby na svobodu za současného přijetí slibu žalobce a peněžité záruky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka] ze dne 6. 3. 2019 byl žalobce podle ust. § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 11. 2019 Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 8. 12. 2011 a bylo pravomocně skončeno dne 26. 11. 2019, tedy bez dvou týdnů celkem osm let. Z tohoto jedenáct dní bylo tr. stíhání žalobce vedeno vazebně. V souvislosti s tímto žalobce požaduje nárok na náhradu škody, která mu vznikla vynaloženými náklady na obhajobu žalobce v celkové výši 201 042 Kč. Obhájce žalobce v tr. řízení vykonal celkem 67 úkonů a po úkonu právní služby vč. režijního paušálu při odměně za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč a částce 300 Kč za jeden úkon právní služby. Žalobce tedy požaduje částku 166 150 Kč a dále příslušné DPH, celkem částku 201 042 Kč. Žalobce dále požaduje náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání, které trvalo bezmála osm let. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v sazbě 2 – 8 let, žalobce nemohl pracovat, neboť po celou dobu nevěděl, kdy jeho tr. stíhání skončí a obával se, že v případě odsouzení by mohl přijít o práci a jeho rodina o zdroj obživy. Žalobce se domnívá, že jeho tr. stíhání trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a z tohoto titulu požaduje částku 210 000 Kč. Žalobce požaduje za rok trvání tr. stíhání částku 20 000 Kč, která by měla být ještě navýšena o 50% na celkovou částku 210 000 Kč. žalobce rovněž požaduje náhradu nemajetkové újmy za nezákonné stíhání jako takové a to ve výši 1 455 500 Kč, tedy částku 500 Kč za den trvání tr. stíhání. Po celou dobu tr. stíhání žil žalobce v nejistotě, jak celá věc dopadne, jeho rodina i žalobce byli ve stresu a obavách, zda žalobce nepřijde o zaměstnání a pravidelný příjem. Toto se podepsalo na jeho vztazích v rodině, trpěl nespavostí, byl často nervózní, protivný, ke svému okolí nevrlý a nepříjemný, což vedlo k hádkám s manželkou a někdy i s dětmi, s přáteli i kolegy. V souvislosti s tímto žalobce poukázal na věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. [spisová značka], kdy nalézací soud považoval za odpovídající částku odškodnění částku 10 000 Kč, kterou následně odvolací soud navýšil na částku 15 000 Kč měsíčně. Žalobce dále požaduje částku 182 500 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena jeho nezákonným vazebním stíháním. Žalobce měl v době, kdy byl vzat do vazby dva malé syny [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození], přičemž syn [jméno] trpí těžkou formou [anonymizována dvě slova], kdy toto onemocnění vyžadovalo přítomnost a pomoc asistenta. Matka nezletilých dětí (manželka žalobce) tak najednou ze dne na den byla uvržena do situace, kdy byla na vše sama a musela se postarat o chod domácnosti a o nezletilé děti, přičemž nezl. [jméno] doma vyžadoval její každodenní pomoc a přítomnost. Žalobce požaduje za první a druhý den trvání vazby částku 2 500 Kč, dále za třetí až třicátý den vazby částku 2 000 Kč za den vazby a za jednatřicátý až stojedenáctý den částku 1 500 Kč, celkem tak žalobce požaduje částku 182 500 Kč. Kromě uvedeného žalobce požaduje ještě zákonný úrok z prodlení z žalované částky a to ode dne 20. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce u ní předběžně uplatnil svůj nárok a to podáním doručeným žalované dne 19. 5. 2020. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku vyhověla žalobci co do požadavku na náhradu nákladů obhajoby a to ve výši 168 855,50 Kč, dále žalobci přiznala náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 93 975 Kč a dále co do nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou a to ve výši 166 500 Kč. Co se týká náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, zde byla žalobci poskytnuta satisfakce ve formě konstatování o vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy. Co se týká nároku na náhradu nákladů obhajoby, zde žalovaná přiznala žalobci náhradu za celkem 51 úkonů právní služby a dále 4 půl úkony právní služby a dále za 55 režijních paušálů á 300 Kč a jednu náhradu za ztrátu času v rozsahu půl úkonu, celkem přiznala žalobci částku 139 550 Kč, dále žalobci přiznala příslušné DPH, celkem tedy částku 168 855,50 Kč.

3. Žalovaná sporuje následující úkony právní služby: Studium spisu ve dnech 21. 2. 2012, 10. 10. 2014, 20. 4. 2015, 13. 10. 2015, 9. 5. 2016 a 25. 4. 2016, neboť vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.j. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) řadí mezi účtované úkony právní služby pouze nahlížení do spisu při skončení vyšetřování. Žalovaná dále sporuje úkon ze dne 12. 5. 2016 – účast na hlavním líčení, které bylo bez jednání odročeno, neboť za tento úkon žalobci náleží pouze náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosoudní odměny, nepřísluší však náhrada režijního paušálu. Dále žalovaná sporuje úkon ze dne 21. 8. 2018 – účast na hlavním líčení, neboť tento úkon není zaznamenán ve spisovém materiálu. Dále sporuje úkon ze dne 10. 1. 2019 – účast na hlavním líčení ve výši půl úkonu, stejně tak i účast na hlavním líčení dne 6. 3. 2019 a 26. 11. 2019.

4. Co se týká přiznané náhrady nákladů řízení za nepřiměřenou délku řízení, zde žalovaná uvádí, že se jednalo o řízení skutkově složitější, což se odrazovalo na rozsáhlém dokazování, věc byla vedena proti sedmi obviněným. Z tohoto důvodu byla základní částka náhrady snížena o 20%. Ve věci rozhodovaly soudy I., II. stupně, jednou rozhodoval též Nejvyšší soud. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobce, zde žalovaná navýšila základní částku o 10%, dospěla tak k částce 93 375 Kč. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za vazbu žalobce, zde žalovaná přiznala žalobci ve výši 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, což se pohybuje při samé horní hranici judikaturou stanoveného rozmezí.

5. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 19. 5. 2020. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala žalobci částku 168 855,50 Kč jako náhradu nákladů obhajoby, dále částku 93 375 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení a částku 166 500 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnou vazbou. Žalovaná dále konstatovala porušení práva žalobce v důsledku jeho nezákonného tr. stíhání a vyslovila žalobci omluvu. Mezi účastníky bylo rovněž v řízení nesporné, že žalovaná vyplatila dne 26. 2. 2021 žalobci částku v celkové výši 428 730,50 Kč Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

6. Podáním ze dne 4. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 168 855,50 Kč v části požadující náhradu škody a co do částky 258 875 Kč v části požadující náhradu nemajetkové újmy. Usnesením ze dne 15. 3. 2021 soud v řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že Dne 11. 11. 2011 byl proveden záznam o zahájení úkonu tr. řízení neznámým pachatelem, na základě podaného tr. oznámení, a to pro zločin vydírání podle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a následně dne 9. 12. 2011 ještě pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesením ze dne 7. 12. 2011 bylo zahájeno tr. stíhání osoby [jméno] [příjmení], který dne 14. 12. 2011 podal proti tomuto stížnost. Dne 8. 12. 2011 bylo zahájeno tr. stíhání žalobce, ten proti němu podal dne 12. 12. 2011 stížnost. Usnesením ze dne 6. 1. 2012 byla stížnost žalobce a dalších obviněných zamítnuta. Dne 14. 12. 2011 bylo zahájeno tr. stíhání dalšího z obviněných [jméno] [příjmení]. Následně bylo usnesením ze dne 9. 1. 2012 rozhodnuto tak, že bylo zrušeno usnesení o zahájení tr. stíhání obviněného [jméno] [příjmení], jednak bylo zrušeno rozhodnutí o spojení ke společnému řízení trestních věcí proti obviněnému [příjmení], [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 15. 12. 2011 bylo vydáno usnesení o spojení věcí ke společnému projednání a usnesením ze dne 15. 12. 2011 bylo dále zahájeno tr. stíhání osob [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro tr. činy vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zkn. Dne 20. 12. 2011 byla proti tomu [jméno] [příjmení] podána stížnost a dne 21. 12. 2011 si podal stížnost [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 9. 1. 2012 bylo rozhodnuto obvodním státním zastupitelstvím tak, že bylo zrušeno původní usnesení o zahájení tr. stíhání proti [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a bylo rozhodnuto tak, že bylo znovu zahájeno tr. stíhání proti [jméno] [příjmení], přičemž tam došlo ke změně kvalifikace. Trestní stíhání bylo zároveň zahájeno i proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 15. 12. 2011 byla podána žádost obhájce [jméno] [příjmení] o přezkoumání postupu policejního orgánu podle ust. § 175a) tr. ř., přičemž námitky byly shledány důvodnými a týkalo se to vyloučení zvoleného obhájce. Dne 28. 11. 2011 byla podána žádost o vydání předchozího souhlasu k zadržení pro podezřelého [jméno] [příjmení] a dne 5. 12. 2011 ve vztahu k podezřelým [příjmení], [celé jméno žalobce], [příjmení] a [příjmení]. Dále byla podána stejná žádost ve vztahu k [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 7. 12. 2011 byl zadržen [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a stejného dne byl rovněž zadržen [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 14. 12. 2011 byl zadržen podezřelý [příjmení]. Dne 14. 12. 2011 byl dále zadržen [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 15. 12. 2011 byl zadržen podezřelý [jméno] [příjmení]. Dne 7. 12. 2011 byl rovněž zadržen žalobce [celé jméno žalobce]. Dne 8. 12. 2011 byl podán návrh na vzetí do vazby v případě [příjmení], [příjmení], [celé jméno žalobce] a [příjmení] a usnesením ze dne 9. 12. 2011 bylo rozhodnuto o vzetí do vazby [jméno] [příjmení], stejného dne rovněž i o vzetí do vazby žalobce [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Proti usnesení vzetí do vazby podal žalobce stížnost, o té bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012 tak, že byla zamítnuta. Dne 13. 2. 2012 byl podán návrh na prodloužení vazby obviněných usnesením ze dne 5. 3. 2012 bylo rozhodnuto tak, že se [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] ponechávají ve vazbě a zároveň se zamítají žádosti o propuštění z vazby na svobodu a zároveň, že se nepřijímají písemné sliby [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], vazební důvod byl podle § 67 písm.a) tr. ř. Dne 6. 3. 2012 bylo rozhodnuto o ponechání ve vazbě [jméno] [příjmení] a rovněž o nepřijetí písemného slibu a nabídky peněžité záruky. Usnesením ze dne 22. 3. 2012 bylo rozhodnuto o žádosti obviněného [celé jméno žalobce] tak, že přijetí peněžité záruky ve výši 900 tis. Kč je přípustné a měla být složena na příslušný účet Městského soudu v Praze a zároveň byl přijat písemný slib obviněného. Usnesením ze dne 26. 3. 2012 bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce [celé jméno žalobce] propouští z vazby na svobodu, neboť peněžitá záruka byla složena na příslušný účet. Dne 19. 4. 2012 bylo rozhodováno o stížnostech obv. [příjmení] a [příjmení], jedná se o stížnosti proti usnesení o trvání vazby, tyto stížnosti byly zamítnuty, stejně bylo rozhodnuto dne 19. 4. 2012 i v případě [jméno] [příjmení]. Následně dne 28. 5. 2012 bylo rozhodnuto, že v případě [jméno] [příjmení] je přijetí peněžité záruky přípustné a to ve výši 1 100 000 Kč, následně usnesením ze dne 20. 6. 2012 bylo rozhodnuto o propuštění [jméno] [příjmení] z vazby. Dne 2. 7. 2012 podal [jméno] [příjmení] žádost o propuštění z vazby a přijetí peněžité záruky, o tom bylo rozhodnuto usnesením obvodního státního zastupitelství ze dne 3. 7. 2012 tak, že přijetí záruky je přípustné a následně bylo usnesením ze dne 19. 7. 2012 rozhodnuto o propuštění [jméno] [příjmení] z vazby. Mezitím dne 2. 1. 2012 byl obv. [jméno] [příjmení] vyzván, aby si zvolil svého obhájce, nicméně následně byl podán podnět k vyloučení zvoleného obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z obhajování. Dne 18. 1. 2012 bylo zrušeno ustanovení obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro obv. [jméno] [příjmení], následně bylo rozhodnuto dne 24. 1. 2012, přípisem bylo sděleno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako zvolený advokát [jméno] [příjmení], není vyloučen z obhajoby. Usnesením ze dne 3. 2. 2012 byl zamítnut návrh státní zástupkyně na vyloučení zvoleného obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z obhajování obv. [jméno] [příjmení], proti tomuto podalo státní zastupitelství dne 9. 2. 2012 stížnost a tato byla Městským soudem usnesením ze dne 14. 3. 2012 zamítnuta. Protokol o výslechu obviněného ze dne 7. 12. 2011, byl vyslechnut [jméno] [příjmení], dne 8. 12. 2011 byl vyslechnut obv. [jméno] [příjmení], který byl předtím dne 7. 12. 2011 vyslechnut, jako osoba podezřelá. Dne 17. 2. 2012 sdělil [celé jméno žalobce], že jeho obhajobu převzala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] a je založena plná moc ze dne 20. 2. 2012. Dne 8. 12. 2011 byl vyslechnut [celé jméno žalobce], předtím dne 7. 12. 2011 byl vyslechnut jako osoba podezřelá, pak 9. 12. 2011 proběhlo veřejné zasedání ohledně vzetí do vazby a žalobce byl vzat do vazby, přičemž tato byla započítána od 7. 12. 2011 od 16:30 hod. Dne 8. 12. 2011 byl dále vyslechnut obv. [příjmení], předtím opět dne 7. 12. 2011 vyslechnut jako osoba podezřelá a opět rozhodnutí o vzetí do vazby. Dne 17. 7. 2012 byl vyslechnut obv. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne 15. 12. 2011 vyslechnut [jméno] [příjmení] jako osoba podezřelá, následně dne 18. 12. 2011 proběhlo veřejné zasedání před Obvodním soudem pro Prahu 1, kdy [jméno] [příjmení] byl propuštěn na svobodu. Dne 16. 7. 2012 vyslechnut [jméno] [příjmení] na úřední záznam o podaném vysvětlení. Dne 16. 12. 2011 byl dále vyslechnut obv. [jméno] [příjmení], který byl dne 15. 12. 2011 předtím vyslechnut jako osoba podezřelá. Dne 18. 12. 2011 byl [jméno] [příjmení] vyslechnut soudem, přičemž byl propuštěn ze zadržení na svobodu. Usnesením ze dne 27. 7. 2012 bylo rozhodnuto o vrácení zadržených věci [jméno] [příjmení]. Dne 16. 12. 2011 byl dále vyslechnut obv. [jméno] [příjmení], který byl předtím rovněž dne 15. 12. 2011 vyslechnut jako osoba podezřelá. Dne 18. 12. 2011 bylo rozhodnuto soudem o tom, že se [jméno] [příjmení] propouští ze zadržení na svobodu. Dále dne 15. 12. 2011 byly [jméno] [příjmení] vráceny zabavené věci. Dne 8. 12. 2011 ve věci proběhla rekognice, dne 25. 4. 2012 byl ve věci vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], který byl předtím dne 14. 12. 2011 vyslechnut jako obviněný. V případě [jméno] [příjmení] bylo dne 16. 12. 2011 Obvodním soudem pro Prahu 1 rozhodnuto tak, že se obviněný propouští ze zadržení na svobodu. Dne 8. 12. 2011 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], tento výslech pokračoval dne 22. 6. 2012. Protokol o rekognici ze dne 8. 12. 2011, kde proběhla osobní rekognice. Dne 15. 12. 2011 byl ve věci vyslechnut jako svědek [jméno] [příjmení], když předtím byl dne 14. 12. 2011 vyslechnut jako osoba podezřelá. Dne 16. 4. 2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], který byl předtím dne 6. 12. 2011 vyslechnut na úřední záznam, tento výslech ještě pokračoval dne 9. 12. 2011. Dne 17. 4. 2012 vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], která byla předtím dne 9. 12. 2011 vyslechnuta na úřední záznam, dne 18. 4. 2012 vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] a dne 18. 4. 2012 [jméno] [jméno], který rovněž před tím byl vyslechnut na úřední záznam. Následně dne 1. 11. 2011 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] a dne 7. 12. 2011 [jméno] [příjmení], jako osoba podezřelá, následně dne 20. 2. 2012 byl vyslechnut na úřední záznam [jméno] [příjmení], dne 18. 4. 2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], dne 19. 4. 2012 svědek [jméno] [příjmení], dne 5. 3. 2012 byl na úřední záznam vyslechnut [anonymizována dvě slova]. Dne 19. 4. 2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], který byl předtím dne 13. 3. 2012 vyslechnut na úřední záznam. Dne 20. 4. 2012 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], tento výslech pokračoval dne 2. 5. 2012, svědek byl opět předtím dne 6. 3. 2012 vyslechnut na úřední záznam. Dne 10. 1. 2012 byla podána žádost o nařízení zajištění údajů v telekomunikačním provozu mobilních telefonů, tento příkaz byl Obvodním soudem pro Prahu 1 vydán dne 24. 1. 2012. Následně byl podán znovu návrh na vydání příkazu dle § 88 odst. 1 tr. ř. na zjištění údajů v telekomunikačním provozu týkající se [jméno] [příjmení], usnesením ze dne 8. 2. 2012 toto nebylo povoleno soudem. Dále byly podány stejné návrhy ve vztahu k [jméno] [příjmení], které opět soudem ze dne 15. 5. 2012 bylo toto zamítnuto. Dne 2. 2. 2012 byla podána žádost o odborné vyjádření a to bylo předáno [stát. instituce] [anonymizováno] [obec], jako ústav specializovaný na znaleckou činnost, přičemž tam měla být uvedena záloha dat na elektronických zařízeních zabavených, týkalo se to mobilních telefonů, SIM karet. Pak byl opatřením ze dne 4. 6. 2012 přibrán znalec. Dne 31. 7. 2012 bylo podáno odborné vyjádření k přezkoumání předložených telefonů, následně dne 14. 2. 2012 byl do spisu založen znalecký posudek z oboru kybernetika pro posouzení záznamů z bezpečnostních kamer. Následně opatřením ze dne 4. 6. 2012 byl přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] z oboru písmoznalectví k posouzení podpisů [jméno] [příjmení], [příjmení] a [příjmení], vyhotovený znalecký posudek byl soudu předložen dne 22. 6. 2012. Dne 28. 6. 2012 bylo provedeno dožádání o odborné vyjádření z daktyloskopie, které bylo podáno 9. 7. 2012. Žalobce dle zprávy [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] neměl žádný záznam v rejstříku přestupků. Dne 18. 7. 2012 informoval Krajský soud v Hradci Králové ohledně trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. [spisová značka] ve věci obž. [celé jméno žalobce]. Je zde založen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kde bylo rozhodnuto Krajským soudem v Hradci Králové ve vztahu ke [celé jméno žalobce] tak, že je vinen tr. činem vydírání a omezování osobní svobody, toto se mělo týkat skutku, který se stal dne 25. 9. 2009, byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, který byl odložen na zkušební dobu 4 let, zároveň byla uložena povinnost nahradit škodu. Pak je zde založen opis z evidence rejstříku trestů, kdy tady máme rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze 7. 12. 1994, takže tam se žalobce osvědčil dne 24. 6. 1997, a pak je tady rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, kde tam bylo rovněž další odsouzení, kde byla uložena podmínka, zkušební doba 6 měsíců, osvědčení dne 5. 1. 1998 a je tady poznámka, že tam chybí rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 1. 2011. Dne 1. 11. 2012 byl podán návrh na podání obžaloby a dne 23. 10. 2012 byla podána obžaloba ve vztahu k sedmi obžalovaným, žalobce byl označen jako obžalovaný [číslo]. Dne 13. 11. 2012 byla podána žádost o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení a to do 14. 12. 2012, tato lhůta byla předsedou soudu prodloužena, pak je na č.l. 1057 opět založen opis z rejstříku trestů žalobce, kde oproti tomu vytištěnému není žádná změna, pak jsou založeny opisy z rejstříku trestů pro ostatní obžalované. Následně bylo ještě státní zastupitelství požádáno o sdělení některých skutečností ohledně výslechu svědků [příjmení] a [anonymizováno], což státní zastupitelství sdělilo dne 17. 1. 2013. Dne 19. 2. 2013 sdělila zástupkyně [jméno] [příjmení], že zdravotní stav klienta je, že se může účastnit hlavního líčení a ve věci bylo nařízeno referátem soudce ze dne 4. 3. 2013 hlavní líčení na den 29. 4. 2013, pak je zde na č.l. 1137 založen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2012, týkající se [celé jméno žalobce], takže tam byl nejprve rozsudek 30. 6. 2011 v té věci u Krajského soudu v Hradci Králové, kde byli uznáni vinnými, do toho zřejmě šlo odvolání, takto nebylo skončeno asi v červnu, protože tady je rozsudek z 22. 10. 2012 v té věci, který ve výroku týkající se žalobce nabyl právní moci dne 4. 3. 2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2013, jestli tedy proti tomu prvnímu rozsudku, který jsme četli z toho 30. 6. 2011 podali obžalovaní odvolání, následně ve věci rozhodl Vrchní soud v Praze, který usnesením ze dne 16. 11. 2011 zrušil napadený rozsudek v odsuzující části ohledně těch obžalovaných, mj. p. [celé jméno žalobce] a vrátil zpět Krajskému soudu v Hradci Králové, který znovu projednal a rozhodl tímto rozsudkem. Tady pak máme ještě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2013, který zrušil rozsudek soudu I. stupně ze dne 22. 10. 2012 a znovu rozhodl tak, že se pouze co do odlišné ve výrocích o trestu o náhradě škody, on zrušil výroky o trestu o náhradě škody a znovu rozhodl tak, že se obžalovaným [příjmení], [příjmení] a [celé jméno žalobce] ukládá trest odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců, u toho [anonymizováno] tří let a u všech se to odkládá na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu nad nimi, bylo tam znovu rozhodnuto o náhradě škody a toto nabylo právní moci toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dne 14. 3. 2013, takže to se mi jeví, že je datum skončení tohoto souběžného trestního stíhání, kde byl žalobce odsouzen. Pak tady máme, co se týká toho našeho nařízeného hlavního líčení, tak se tady omlouvá jeden ze svědků [jméno] [příjmení] a omluvu zaslal soudu dne 29. 4. 2014 a to z důvodu pracovní neschopnosti, takže dne 29. 4. 2013 proběhlo ve věci hlavní líčení, na kterém byli vyslechnuti obžalovaní a dále byli vyslýcháni svědci, hlavní líčení bylo odročeno na den 20. 5. 2013. Do spisu byl založen opět opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob pro žalobce a už je zde uveden rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, datum rozhodnutí 22. 10. 2012, datum právní moci dne 14. 3. 2013. Zkušební doba do 14. 3. 2017. Dne 6. 5. 2013 byl ze strany obhájkyně žalobce podán návrh na provedení dokazování a to výslechy svědka [příjmení] a [anonymizováno], tady opět se z dalšího nařízeného hlavního líčení omluvil svědek [jméno] [příjmení] pro svou pracovní neschopnost a dne 20. 5. 2013 proběhlo další hlavní líčení, na kterém byli vyslýcháni další svědci, sedm svědků, hlavní líčení odročeno na 2. 9. 2013. Tady se sice žalobce omluvil z toho dalšího hlavního líčení, nicméně žádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, takže dne 2. 9. 2013 opět proběhlo hlavní líčení, kam se konečně dostavil i předvolávaných svědek [příjmení], došlo opět k výslechu svědků, byli vyslechnuti tři svědci, následně na tomto hlavním líčení byl proveden k důkazu záznam zvukové stopy volání na linku 158, následně tam byly ještě ze strany obž. [příjmení] dne 24. 10. 2013 navrženy výslechy dvou dalších svědků a dále dne 29. 10. 2013 byla ze strany obhájkyně žalobce podána žádost o zrušení peněžité záruky a vrácení peněžité záruky, ve věci proběhlo hlavní líčení dne 12. 11. 2013, kde opět pokračováno v dokazování, opět vyslýcháni svědci, jednání odročeno na 2. 12. 2013, dne 12. 11. 2013 dále ve věci proběhlo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto o zrušení peněžité záruky za obž. [celé jméno žalobce] a obž. [jméno] [příjmení] v plné výši, následně vyhotoveno usnesení ze dne 12. 11. 2013 o zrušení peněžité záruky. Následně dne 12. 11. 2013 ještě podává obhájce [jméno] [příjmení] návrh na provedení opakovaného výslechu [jméno] [příjmení] a obhájkyně [jméno] [příjmení] opět vznáší návrhy na doplnění dokazování. Soud následně pátral po svědku [jméno] [příjmení], nařízené hlavní líčení na den 2. 12. 2013 bylo zrušeno z důvodu nemoci soudkyně, referátem soudce z téhož dne bylo znovu nařízeno hlavní líčení na den 7. 1. 2014 v 9:00 hod., dne 7. 1. 2014 ve věci proběhlo hlavní líčení, kdy byl opět vyslýchán poškozený [jméno] [příjmení] a hlavní líčení bylo odročeno za účelem výslechu sv. [příjmení] na den 27. 2. 2014, mezitím ve věci proběhlo dne 7. 1. 2014 neveřejné zasedání, kde bylo rozhodováno o zrušení peněžité záruky v případě obž. [příjmení] a [příjmení], bylo rozhodnuto usnesením z téhož dne, že se ruší peněžitá záruka v případě obž. [příjmení] a [příjmení], následně na č.l. 1539 znovu založen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve věci [spisová značka] a tady se nic nezměnilo, v právní moci dne 14. 3. 2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2013. Dne 27. 2. 2014 ve věci proběhlo další hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby. Dne 20. 3. 2014 je vrácena peněžitá záruka obž. [příjmení] a dále je dne 4. 4. 2014 požádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí v této tr. věci. Dne 27. 2. 2014 byl ve věci vydán rozsudek, kterým byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby. Rozsudek byl vyhotoven a rozeslán účastníkům dne 4. 4. 2014. Dne 14. 4. 2017 podala státní zástupkyně odvolání proti tomuto rozsudku, které odůvodnila podání doručeným soudu dne 5. 5. 2014. Dne 21. 8. 2014 byla věc předložena Městskému soudu v Praze a Městský soud v Praze nařídil ve věci veřejné zasedání na den 20. 10. 2014. Na tomto veřejném zasedání se vyjádřili státní zástupce a obhájci všech obžalovaných a následně bylo veřejné zasedání odročeno na den 22. 10. 2014. Na veřejném zasedání dne 22. 10. 2014 bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu, kdy odvolací soud uložil soudu I. stupně doplnit dokazování, když soud I. stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a právní závěry za daného stavu byly pro odvolací soud nepřijatelné. Dále byl do spisu je založen opis z RT pro žalobce, zde je znovu údaj o tom, že dne 22. 10. 2012 bylo vydáno rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2013 pod sp. zn. [spisová značka], kde rozhodl Vrchní soud dne 14. 3. 2013 jako soud odvolací a jednalo se o odsouzení za tr. čin podle § 247 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku a byla uložena podmínka na dva roky a šest měsíců s podmíněným odkladem na čtyři roky. Dne 9. 12. 2014 souhlasil [celé jméno žalobce] s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Okresní soud v Hradci Králové žádal o zapůjčení tohoto spisu. Dne 10. 12. 2014 se ve věci vyjadřuje obhájce [jméno] [příjmení] a dne 12. 12. obhájkyně [celé jméno žalobce] a následně jsou ve spise založeny vyjádření ostatních obhájců. Ve věci proběhlo hlavní líčení dne 16. 12. 2014, kde byl zopakován průběh dosavadního hlavního líčení, nicméně byly zamítnuty všechny návrhy na doplnění dokazování, byly předneseny závěrečné návrhy a ve věci byl opět vyhlášen rozsudek, kterým byli obž. [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] uznáni vinnými a obž. [celé jméno žalobce], [příjmení] a [příjmení] zproštěni. Žádostí ze dne 17. 12. 2014 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku a následně ještě žádostí ze dne 30. 12. 2014, lhůta byla prodloužena do 26. 1. 2015. Rozsudek ve věci byl poměrně obsáhlý, čítal 66 stran a byl účastníkům rozeslán dne 19. 1. 2015. Proti tomuto rozsudku podali odvolání odsouzení obžalovaní a to všichni tři, proti rozsudku podalo odvolání i státní zastupitelství dne 31. 12. 2014 bylo podáno odvolání, které bylo odůvodněno dne 4. 2. 2015. Dne 9. 2. 2015 ještě obž. [příjmení] odůvodnil své odvolání, dne 25. 2. 2015 odůvodnil odvolání obž. [příjmení] a dne 19. 3. 2015 odůvodnil odvolání obž. [příjmení]. Dne 20. 4. 2015 nahlížela do spisu obhájkyně našeho žalobce. Dne 14. 5. 2015 byla věc předložena Městskému soudu v Praze a ve věci bylo nařízeno veřejné zasedání na den 7. 7. 2015. Dne 4. 6. 2015 podal zástupce obž. [příjmení] návrh na doplnění dokazování a následně i obhájce [jméno] [příjmení]. Dne 3. 7. 2015 souhlasil žalobce s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Dne 7. 7. 2015 proběhlo veřejné zasedání, kde se vyjádřili všichni zúčastnění a jednání bylo odročeno na den 9. 7. 2015 a na tomto veřejném zasedání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a bylo rozhodnuto tak, že [jméno] [příjmení] a [příjmení] se odsuzují a to [jméno] [příjmení] pro zločin vydírání a [příjmení] pro zločin nadržování a ve vztahu k obž. [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně zpět k dalšímu projednání. Soudu I. stupně bylo uloženo doplnit dokazování a dále vytkl odvolací soud soudu I. stupně podstatné vady v řízení, které spočívají v neúplnosti jeho skutkových zjištění, neboť soud I. stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a uložil doplnit dokazování v určitém rozsahu. Dne 12. 10. 2015 bylo obž. [jméno] [příjmení] podáno odvolání. Soud následně vyzýval [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [anonymizována dvě slova], aby předložil listiny, na kterých by byl vlastnoruční podpis žalobce a opatřením ze dne 3. 3. 2016 bylo rozhodnuto o přibrání znalce z oboru písmoznalectví. Následně ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 7. 4. 2016. Dne 21. 3. 2016 podal obhájce obž. [příjmení] návrh na doplnění dokazování. Dne 9. 5. 2016 do spisu nahlížela obhájkyně žalobce od 9:55 do 10:20 hod. Dne 12. 5. 2016 ve věci proběhlo hlavní líčení, toto hlavní líčení bylo přeodročeno na den 30. 6. 2016 a to z důvodu, že obž. [příjmení] nebyl z hlavního líčení řádně omluven. Dne 30. 6. 2016 souhlasil žalobce, aby bylo konáno v jeho nepřítomnosti a dne 30. 6. 2016 ve věci proběhlo hlavní líčení, přičemž tam bylo ještě doplněno dokazování a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem vypracovaného znaleckého posudku. Dne 1. 6. 2016 soud urgoval u [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] předložení srovnávacích listin za účelem posouzení podpisů [celé jméno žalobce]. Opatřením ze dne 24. 8. 2016 byl ve věci přibrán znalec z oboru písmoznalectví, který by měl přezkoumat podpisy [celé jméno žalobce]. Dne 10. 10. 2016 se ve věci vyjadřoval žalobce, který uvedl, že považuje vyhotovení znaleckého posudku za nadbytečné. Dne 29. 1. 2016 se ve věci vyjadřuje Nejvyšší státní zastupitelství ve věci dovolání [jméno] [příjmení]. Dne 23. 11. 2016 je vydáno usnesení, kterým se opravuje písařská chyba ve vymezení znaleckého úkonu ustanoveného znalce. Dne 14. 11. 2016 žádá soud o přednostní vyřízení předkládaných odvolání a dne 7. 12. 2016 je spis předložen Nejvyššímu soudu Nejvyšší soud ve věci nařídil veřejné zasedání na den 25. 1. 2017, kdy zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v odsuzující části týkající se [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 v odsuzující části týkající se [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dovolání obž. [jméno] [příjmení] bylo odmítnuto. Poté byl spis opět postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a to dne 16. 3. 2017. Dne 18. 11. 2016 se dotazovala státní zástupkyně, zda již byl vyhotoven znalecký posudek. Dne 16. 12. 2016 byla podána stížnost obžalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 11. 2016, kterým byl přibrán soudní znalec. Dne 12. 1. 2017 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o této stížnosti a dne 19. 1. 2017 bylo v neveřejném zasedání Městským soudem rozhodnuto, že stížnost se zamítá. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 1. 2017. Dne 2. 3. 2017 podala obhájkyně obž. [příjmení] návrhy na doplnění dokazování. Dne 1. 3. 2017 byl ve věci vyhotoven znalecký posudek z oboru písmoznalectví, kdy závěr znaleckého posudku byl takový, že nelze objektivně rozhodnout, zda na reprografické kopii zápisu z obchodního jednání se nachází pravý podpis [celé jméno žalobce] či nikoliv. Následně se ve věci vyjadřovali obhájci obžalovaných. Žalobce výslovně požádal o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Dne 20. 12. 2017 proběhlo veřejné zasedání, kdy byl vydaný rozsudek opět zrušen ve věci obž. [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále ohledně bodu 3) napadeného rozsudku ve věci obž. [příjmení], [příjmení] a [příjmení] a věc opět vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, došlo k podstatným vadám spočívajících v tom, že obvodní soud neprovedl opět všechny potřebné důkazy a jednak v tom, že se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a nehodnotil provedené důkazy tak, jak mu ukládá ust. § 2 odst. 6 tr. ř, v důsledku toho se jeho skutková zjištění vztahující k bodu 1 – 3 napadeného rozsudku jeví jako pouhá spekulace bez přesvědčivého podkladu. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 31. 5. 2018, opět žalobce požádal, aby bylo konáno v jeho nepřítomnosti. V tomto hlavním líčení byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení], který zkoumal pravost podpisu znějící na jméno [jméno] [příjmení], dále byl doplňujícím výslechem vyslechnut obž. [příjmení] a vyslechnut svědek, hlavní líčení bylo odročeno na den 26. 6. 2018. Dne 26. 6. 2018 opět proběhlo hlavní líčení, nicméně to bylo pouze odročeno z důvodu akutního lékařského ošetření předsedkyně senátu na den 26. 7. 2018. Nařízeno hlavní líčení na den 19. 7. 2018, nicméně zde požádal obž. [příjmení] o odročení tohoto hlavního líčení. Hlavní líčení odročeno na den 21. 8. 2018, zde bylo žalobci nesprávně doručováno, kdy sdělila jeho obhájkyně, že mu nebylo řádně doručeno. Hlavní líčení dne 21. 8. 2018 proběhlo, tam byl žalobce osobně, nicméně vzhledem k tomu, že se nedostavil svědek, tak bylo odročeno na den 11. 9. 2018. Dne 29. 8. 2018 sdělil předvolaný svědek, že se nemůže dostavit dne 11. 9. 2018, neboť je na dovolené v Itálii Hlavní líčení bylo odročeno na den 25. 9. 2018. Od 17. 9. do 12. 12. 2018 byla předsedkyně senátu v dlouhodobé pracovní neschopnosti, takže hlavní líčení se nekonalo a bylo nově nařízeno na den 10. 1. 2019. [příjmení] [příjmení] požádal o odročení hlavního líčení nařízeného na den 10. 1. 2019 pro kolizi s jinými jednáním, stejně tak požádal o odročení obhájce [jméno] [příjmení], takže hlavní líčení nařízené na 10. 1. 2019 bylo odročeno na 30. 1. 2019 Hlavní líčení ze dne 30. 1. 2019 následně bylo přeodročeno na 28. 1. 2019 s ohledem na kolizi v jednacích síních. K tomuto hlavnímu líčení se opět nemohl dostavit předvolaný svědek, takže jednání bylo opět odročeno na den 6. 2. 2019. Žalobce výslovně požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Konstatuje se, že dne 10. 1. 2019 v 9:00 hod. obhájci obžalovaných se dostavili k hlavnímu líčení, které se následně nekonalo, protože se nedostavil svědek [příjmení], zde byla přítomna i obhájkyně žalobce. Žalobce opět žádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti a dne 6. 3. 2019 proběhlo hlavní líčení, na kterém byl vyslechnut svědek, který se předtím nedostavil a byl opět vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby, [celé jméno žalobce] za tr. čin vydírání. Opět prodloužena lhůta k vypracování rozsudku do 30. 4. 2019 a následně ještě do 31. 5. 2019 a následně ještě 2x prodloužena až do 30. 6. 2019. Dne 28. 3. 2019 je rozhodnuto o nákladech řízení o dovolání ve vztahu k obž. [příjmení] a rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 24. 6. 2019. Ve věci podala odvolání státní zástupkyně, požádala o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání a odůvodnění odvolání soudu zaslala dne 11. 7. 2019. Spis byl dne 1. 10. 2019 předložen Městskému soudu v Praze. Ve věci bylo nařízeno veřejné zasedání na den 26. 11. 2019. 26. 11. 2019 se uskutečnilo veřejné zasedání a zde byla přítomna zástupkyně žalobce. Na tomto veřejném zasedání byl vydán rozsudek, kterým byli všichni obžalovaní, včetně [celé jméno žalobce] zproštěni obžaloby. Spis byl dne 19. 12. 2019 vrácen zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a následně byl rozeslán účastníkům. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 11. 2019.

8. Z úředních záznamů o nahlížení do spisu ze dne 21. 2. 2012, 10. 10. 2012, 20. 4. 2015, 1. 10. 2015, 9. 5. 2016 a 24. 5. 2017 vzal soud za prokázané, že obhájkyně žalobce v těchto dnech nahlížela do spisu.

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že na den 10. 1. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení, které se však následně nekonalo. Hlavní líčení bylo odročeno přímo v jednací síni, k tomuto hlavnímu líčení se dostavila obhájkyně žalobce.

10. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 8. 2018 vzal soud za prokázané, že k tomuto jednání se dostavil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], substitut za [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], hlavní líčení se však nekonalo vzhledem k tomu, že se nedostavil obhájce jednoho ze spoluobžalovaných, ani předvolaný svědek.

11. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 26. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že tohoto jednání se zúčastnila obhájkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], přičemž veřejné zasedání bylo zahájeno ve 13:00 hod. a skončilo ve 13:45 hod.

12. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 6. 3. 2019 vzal soud za prokázané, že tohoto hlavního líčení se osobně účastnila obhájkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], hlavní líčení bylo zahájeno v 9:00 hod., skončilo v 11:19 hod.

13. Z následujících listinných důkazů (Zpráva [anonymizována tři slova] ze dne 14. 3. 2011 ve vztahu k [jméno] [celé jméno žalobce], individuální vzdělávací plán pro školní r. 2013 – 2014 pro [jméno] [celé jméno žalobce], zpráva Speciálně pedagogického centra ze dne 7. 5. 2016 pro [jméno] [celé jméno žalobce]) vzal soud za prokázané, že u nezl. [jméno] [celé jméno žalobce] byl diagnostikován [anonymizována dvě slova], v roce 2016 byl konstatován [anonymizována tři slova]. [příjmení] [jméno] byla diagnostikována [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [jméno] je mimo jiné výrazně limitován silným oslabením v oblasti [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [jméno] byl zařazen do režimu speciálního vzdělávání. Z uvedených důvodu byl nezl. [jméno] doporučeno ve škole pracovat s podporou pedagogického asistenta.

14. Z výpovědi žalobce a jeho manželky vzal soud za prokázané, že v době, kdy byl žalobce vzat do vazby, bylo mladšímu synovi žalobce 4 roky a starší syn měl jít do 1. třídy. Žalobce byl ve vazbě v době vánočních svátků, manželka byla v době vzetí žalobce do vazby v domácnosti po skončení rodičovské dovolené a to s ohledem na problémy staršího syna [jméno]. Skutečnost, že žalobce byl nucen hradit kauci, jako náhradu vazby, se zásadně projevila do finanční situace rodiny, kdy si žalobce byl nucen půjčovat od příbuzných a od rodičů. Žalobce uvedl, že měl v souvislosti se svým tr. stíháním psychické problémy, ovšem neřešil je návštěvou u psychologa či psychiatra a neřešil to ani se svým praktickým lékařem. Žalobce uvedl, že jeho nervozita v důsledku tr. stíhání se projevila na fungování jeho manželství, kdy manželství v době tr. stihání žalobce procházelo krizí. Rovněž manželka žalobce potvrdila, že žalobce měl v období tr. stíhání psychické problémy, kdy trpěl nespavostí, objevovaly se u něj stavy na omdlení apod. Zadržení otce a jeho pobyt ve vazbě mělo vliv na staršího syna [jméno] a to i vzhledem k jeho diagnóze, resp. psychické problémy začal mít i mladší syn.

15. Z opisu z trestního rejstříku a rovněž z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že žalobce byl tímto rozsudkem odsouzen za tr. čin vydírání a omezování osobní svobody za skutek, ke kterému došlo dne 25. 9. 2009. Žalobci byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, který byl odložen na zkušební dobu čtyř let, a dále mu byla uložena povinnost nahradit škodu. Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2011 nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2013 dne 14. 3. 2013. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl žalobci uložen trest odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců, který byl odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu. V této tr. věci po zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem ve věci znovu rozhodl Krajský soud v Hradci Králové dne 22. 10. 2012.

16. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil další skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

17. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

18. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

20. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

21. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

23. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

25. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

26. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

27. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno usnesením [stát. instituce], [stát. instituce] [obec a číslo], [anonymizováno 7 slov], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne 8. 12. 2011, kdy žalobce byl stíhán pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka] ze den 9. 125. 2011 byl žalobce vzat do vazby, která mu byla započítána dnem a hodinou zadržení, tedy od 7. 12. 2011 od 16. 30 hod. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 [číslo jednací] ze den 26. 3. 2012 bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby na svobodu za současného přijetí slibu žalobce a peněžité záruky. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka] dne 6.3. 2019 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 11. 2019 byl žalobce zproštěn obžaloby v celém rozsahu podle § 226 písm. c) trestního řádu, tedy, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchal obžalovaný. Usnesení o zahájení trestního stíhání, podle § 160 odst. 1 tr. řádu je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 Odšk. zák., neboť v daném případě trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů od vzniku povinnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonné rozhodnutí. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této povinnosti nemůže zprostit.

28. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, zde je třeba uvést následující. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

29. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

30. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila bezmála 7 let a 11 měsíců, když tr. stíhání žalobce trvalo od 8. 12. 2011, kdy byl žalobce zadržen, do 26. 11. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byl žalobce zproštěn. Trestní stíhání probíhalo v přípravném řízení a dále na třech stupních soudní soustavy, kdy soud I. stupně ve věci rozhodoval 5x a odvolací soud rovněž 5x, Nejvyšší soud ve věci rozhodoval 1x, nikoliv ve vztahu k žalobci [celé jméno žalobce].

31. Ve vztahu k žalobci bylo tr. stíhání zahájeno usnesením o zahájení tr. stíhání ze dne 8. 12. 2011 (jak již bylo uvedeno, zadržen byl žalobce o den dříve). Obžaloba byla podána dne 23. 10. 2012, přípravné řízení trvalo od 7. 12. 2011 do 23. 10. 2012, v rámci přípravného řízení bylo vyslechnuto značné množství svědků, bylo rozhodováno o stížnostech v podstatě všech obviněných do usnesení o zahájení tr. stíhání. V průběhu přípravného řízení bylo rozhodováno o stížnostech obviněných proti vzetí do vazby a dále o prodloužení vazby obviněných. V přípravném řízení bylo rovněž rozhodováno o přijetí peněžité záruky v případě obv. [příjmení], [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Ve věci bylo vyžadováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a dále byl vyhotovován znalecký posudek z oboru kybernetika a rovněž znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Dne 28. 6. 2012 bylo vyžádáno odborné vyjádření z odvětví daktyloskopická expertíza a řízení před soudem trvalo od podání obžaloby dne 23. 10. 2012 do 26. 11. 2019. První fáze řízení před soudem I. stupně proběhlo celkem 6 hlavních líčení (ve dnech 29. 4. 2013, 20. 5. 2013, 2. 9. 2013, 12. 11. 2013, 7. 1. 2014 a 27. 2. 2014), jednou bylo hlavní líčení zrušeno pro nemoc soudkyně. Dne 27. 2. 2014 byl vyhlášen rozsudek soudu I. stupně, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Tento rozsudek soudu I. stupně však byl v rámci veřejného zasedání odvolacího soudu ze dne 22. 10. 2014 zrušen a věc byla vrácena zpět soudu I. stupně, aby o ní znovu jednal a rozhodl. Odvolací soud uložil soudu I. stupně doplnit dokazování. Následně při hlavním líčení dne 16. 12. 2014 Obvodní soud pro Prahu 1 vyhlásil rozsudek, kterým obžalované [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] uznal vinnými a naopak obžalované [celé jméno žalobce], [příjmení] a [příjmení] zprostil obžaloby. I tento v pořadí druhý rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen a vrácen zpět soudu I. stupně k novému projednání, potvrzen byl pouze co do výroku o uznání viny v případě obž. [příjmení] a [příjmení]. V další fázi řízení byl ještě vyhotovován znalecký posudek znalce z oboru písmoznalectví, v další fází řízení před soudem I. stupně proběhly celkem čtyři hlavní líčení. V mezidobí ještě ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, který zamítl dovolání obž. [příjmení] a ve věci obž. [příjmení] byl rozsudek zrušen a věc vrácena zpět soudu I. stupně k dalšímu rozhodnutí. I dalším rozsudkem ze dne 25. 5. 2017 byli obžalovaní vč. žalobce [celé jméno žalobce] zproštěni obžaloby, i tento rozsudek byl následně v rámci veřejného zasedání dne 20. 12. 2017 odvolacím soudem zrušen, i v tomto případě byla důvodem zrušení soudu I. stupně skutečnost, že v rámci řízení došlo k podstatným vadám spočívajícím v tom, že obvodní soud neprovedl všechny potřebné důkazy a řádně nehodnotil všechny provedené důkazy. Další fází v řízení před soudem I. stupně bylo hlavní líčení opakovaně odročováno a to ze zdravotních důvodů na straně předsedkyně senátu, hlavní líčení nařízené na den 26. 6. 2018, 29. 9. 2018, 2x bylo hlavní líčení odročováno z důvodu, že se nedostavil svědek (21. 8. 2018 a 11. 9. 2018) a předvolaný svědek se rovněž nedostavil ani na hlavní líčení nařízené na den 28. 1. 2019. Dne 6. 3. 2019 proběhlo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen zprošťující rozsudek. Následně byl ve věci, po podaném odvolání, vydán rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, na kterém byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 11. 2019. Z uvedeného vyplývá, že věc byla po skutkové stránce značně složitá, jednalo se o tr. činnost, do které bylo zapojeno množství osob. O značné skutkové složitosti řízení svědčí rozsáhlost trestního spisu, množství důkazního materiálu (listinných důkazů, znaleckých posudků i odborných vyjádření) i množství vyslechnutých svědků. Vzhledem k množství provedených důkazů bylo obtížné provedené důkazy správně zhodnotit a správně tak zjistit skutkový stav. Po procesní stránce bylo řízení komplikováno tím, že bylo vedeno proti celkem sedmi obviněným, kdy každý byl zastoupen jiným obhájcem, soud měl dále problémy se zajištěním účasti klíčových svědků při hlavním líčení.

32. Žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel, naopak s orgány činnými v tr. řízení spolupracoval. Ve fázi řízení před soudem opakovaně souhlasil s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti.

33. Pokud se jedná o postup orgánů činných v tr. řízení, v přípravném řízení, ani před soudem I. stupně nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy. K určitému zdržení došlo ze zdravotních důvodů na straně předsedkyně senátu v období června 2018 až ledna 2019. Délka řízení však byla zásadně ovlivněna tím, že rozsudku soudu I. stupně byly odvolacím soudem opakovaně rušeny pro podstatné vady v řízení, kdy soud nedostatečně provedl dokazování, případně důkazy nedostatečně zhodnotil.

34. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobce, dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení prezumován u řízení, které mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu a jiné. Nejde-li o vyjmenované případy, domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se jednalo o tr. stíhání žalobce. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let. Je zřejmé, že předmětné řízení mělo pro žalobce zvýšený význam již jen z toho důvodu, že se jednalo o řízení trestní, ale i z důvodu poměrně vysokého hrozícího trestu.

1. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky řízení dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání v jeho věcech v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení v trvání osmi let, nebyla s ohledem na shora uvedené závěry, přiměřená. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené řízení je pro to dán.

2. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

35. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Prezumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvracela, naopak v rámci předběžného projednání nároku žalobci částečně plnila částku 93 375 Kč. Soud se však zabýval otázkou, zda je takto poskytnuté zadostiučinění přiměřeným.

36. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Při stanovení výše základní částky soud vycházel z délky řízení, která činí sedm let a jedenáct měsíců. Soud stanovil základní roční částku ve výši 16 000 Kč (právě s ohledem na délku řízení bezmála 8 let), přičemž za první dva roky řízení přísluší žalobci polovina této částky. Dospěl tak k základní částce 110 667 Kč, uvedenou částku ponížil z důvodu složitosti věci shodně s žalovanou o 20% vzhledem k důvodům, které byly popsány výše, na druhou stranu základní částku navýšil o 20% s ohledem na zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce (jednalo se o tr. stíhání, žalobci hrozila vysoká trestní sazba). Soud dále základní částku navýšil o 10% vzhledem k podílu soudu na celkové délce řízení, která byla způsobena opakovaným rušením rozhodnutí soudu I. stupně z důvodu nedostatečně provedeného dokazování a hodnocení těchto důkazů. Po zohlednění těchto kritérií tak soud dospěl k celkové částce 121 733 Kč. Vzhledem k tomu, že v rámci předběžného projednání nároku byla žalobci vyplacena částka 93 375 Kč, přiznal žalobci v tomto řízení částku 28 358 Kč. Ve zbývající části, tedy co do částky 88 267 Kč soud žalobu zamítl.

37. Co se týká požadovaných nákladů obhajoby, které zůstaly mezi účastníky sporné (viz bod 3 rozsudku), soud na rozdíl od žalované shledal důvodnými náklady na obhajobu spočívající v úkonech studiem spisu ve dnech 21. 2. 2012, 10. 10. 2014, 20. 4. 2015, 13. 10. 2015, 9. 5. 2016 a 25. 4. 2016 a to s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 2289/21 ze dne 22. 2. 2022). Vzhledem k celkové délce předmětného tr. stíhání a obsáhlosti spisového materiálu se soud domnívá, že bylo v zájmu účelně vedené obhajoby žalobce, aby se jeho obhájkyně v průběhu tr. řízení, a to ať již ve fázi řízení přípravného, tak ve fázi v řízení před soudem, seznámila s aktuálním obsahem spisového materiálu. Soud v souladu s ust. § 11 odst. 3 AT posoudil uvedené úkony nahlížení do spisu v průběhu tr. řízení analogicky dle ust. § 11 odst. 1 písm. f) AT a žalobci tak za tyto úkony právní služby náhradu vynaložených nákladů přiznal. Jedná se o 6 úkonů právní služby á 2 300 Kč a dále 6 režijních paušálů á 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Dále nad rámec toho, co plnila žalovaná, přiznal žalobci náhradu nákladů obhajoby, za účast na hlavním líčení dne 6. 3. 2019 v době od 9:00 do 11:19 hod. (dva úkony právní služby á 2 300 Kč), dále za účast na veřejném zasedání dne 26. 11. 2019 (jeden úkon právní služby á 2 300) a k tomu celkem 3 režijní paušály á 300 Kč. Co se týká úkonu ze dne 21. 8. 2018, účast na hlavním líčení, které se nekonalo, zde žalobci přísluší v souladu s ust. § 14 AT náhrada na promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tedy ve výši 1 150 Kč. V tomto ohledu se soud ztotožňuje i s hodnocením žalované, co se týká úkonu – účasti na hlavním líčení dne 12. 5. 2016, kde se rovněž jednalo o hlavní líčení, které bylo bez jednání odročeno, když žalobci za účast na hlavním líčení, které se nekonalo, náleží náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, nikoliv však náhrada režijního paušálu ve výši 300 Kč. Soud tak žalobci dále přiznal náhradu nákladů řízení za celkem 9 úkonů právní služby á 2 300 Kč a devět režijních paušálů á 300 Kč 2x a náhradu za ztrátu času v rozsahu jedné poloviny půl úkonu (1 150 Kč), tj ve výši 2 300 Kč (za účast u hl. líčení, která byla odročena bez projednání věci ve dnech 21. 8. 2018 a 10. 1. 2019), celkem částku 25 700 Kč a příslušné DPH ve výši 21 %, tedy 5 397 Kč Celkem tak přiznal žalobci částku 31 097 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanou zůstala neuhrazená částka 32 186,50 Kč, žalobu zamítl co do částky 1 089,50 Kč.

38. Co se týká odškodnění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, hodného cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, příp. nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti, což mělo dopad zejména do jeho profesní sféry. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Trestní stíhání probíhalo ve stádiu přípravného řízení a dále ve stádiu řízení před soudem včetně odvolacího řízení. Trestní stíhání žalobce trvalo 7 let a 11 měsíců. Žalobce byl tedy poměrně dlouhou dobu ve stavu nejistoty, jak trestnímu stíhání skončí a to i s ohledem na to, že ve věci bylo rozhodováno soudem prvního stupně celkem 5, z čehož v pořadí 2. rozsudek soudu první stupně byl odsuzující. Rozsudky soudu prvního stupně byly opakovaně odvolacím soudem rušeny. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, tedy hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody, délku trestního stíhání a s tím spojeného období nejistoty a povahy trestné činnosti soud dospěl k závěru, že je namístě poskytnout za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci zadostiučinění v penězích. [příjmení] a výše finančního zadostiučinění nesmí v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání i nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

39. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaném v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/ 2016 pod R 67/2016).

40. Soud při stanovení výše peněžitého odškodnění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly. Žalobce v rámci srovnání poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 646/2017, kdy bylo řešeno odškodnění za nezákonné tr. stíhání pro zločin vydírání, a kdy soudy konstatovaly, že vedle konstatování porušení práva se dostalo poškozenému též omluvy a je to v tomto případě dostačující. Tr. stíhání v tomto případě však trvalo pouhých 147 dnů oproti věci žalobce, kdy tr. stíhání trvalo 2 911 dnů.

41. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci 28 C 248/2015-145, kdy se jednalo rovněž o odškodnění za nezákonné tr. stíhání pro tr. čin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zkn., kdy tr. stíhání trvalo 10 měsíců, za toto byla přiznána žalobci částka 40 000 Kč, tj. 4 000 Kč za jeden měsíc trvání tr. stíhání.

42. Žalobce dále poukázal na rozsudek vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 14 C 259/2018, kdy za nezákonné tr. stíhání v trvání 2,5 roku přiznal soud žalobci částku ve výši 105 000 Kč za zásah do rodinného a osobního života a částku 150 000 Kč za zásah do profesního života. K tomu je však třeba poznamenat, že tento rozsudek soudu I. stupně byl v částce, kterou bylo přiznáno odškodnění za zásah do profesního života ve výši 150 000 Kč zrušen, a to rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 51 Co 120/2020.

43. Dále žalobce odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 12 C 193/2018-133 ze dne 8. 9. 2020 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 17 Co 370/2020-163 ze dne 25. 2. 2021, který se týká odškodnění za nezákonné tr. stíhání pro tr. čin zneužití pravomoci úřední osoby v souběhu s přečinem poškození cizích práv, žalobce byl stíhán po dobu 14 měsíců. V daném případě žalobci hrozil výrazně nižší trest, než v posuzovaném případě a to nepodmíněný trest odnětí svobody se sazbou 1 – 5 let, nebo zákaz činnosti. Soud hodnotil délku tr. stíhání jako nepřiměřenou a přiznal žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 70 000 Kč.

44. Soud se z žalobcem provedeného srovnání jeví přiléhavé srovnání se zmíněným případem řešeným u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 28 C 248/2015, neboť zde byla odškodňováno nezákonné trestní stíhání za stejnou trestnou činnost, poškozenému v tomto případě rovněž hrozil trest v rozmezí 2 – 8 let nepodmíněně. Rovněž zde byl poškozený vazebně stíhán (po dobu 2,5 měsíce). Trestní stíhání v daném případě trvalo nesrovnatelně kratší dobu (10 měsíců). Žalobci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 40 000 Kč.

45. Soud by dál rád poukázal na věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 86/2018. V daném případě bylo odškodňováno nezákonné tr. stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zkn., poškozená byla rovněž stíhána vazebně. Poškozená měla v době svého pobytu ve vazbě dvě nezletilé děti. V daném případě poškozené hrozil trest odnětí svobody až 15 let. V daném případě přiznal poškozené za jeden den trvání nezákonné vazby částku 1 200 Kč, když zohlednil právě skutečnost, že poškozená měla v době svého vazebního tr. stíhání, kdy ve vazbě strávila sedm měsíců, dvě nezletilé děti, kdy se po dobu vazby nemohla s nezletilými dětmi stýkat a pečovat o ně. V daném případě soud přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně byla cizinka a vazbu vykonávala v cizí zemi, kdy vzhledem k tomu, že nerozumí českému jazyku, měla problémy s komunikací se svým okolím 46. V tomto řízení žalobce tvrdil, že se cítil být trestním stíhání poškozen na své cti, důstojnosti, soukromí, a to ve vztahu ke svým známým a přátelům, tak po stránce profesní. Trestní stíhání mělo dle žalobce dopady na jeho rodinný, pracovní i společenský život. V rámci skutkových tvrzení, ani po výzvě soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. učiněné na prvním jednání soudu dne 7. 10. 2021 neupřesnil skutková tvrzení týkající se konkrétních dopadů do jeho osobnostní sféry. Je však třeba uvést, že žalobce byl nezákonnému trestnímu stíhání vystaven po velmi dlouhou dobu bezmála 8 let v době, kdy jeho dva synové byly nezletilí (v době zahájení trestního stíhání jim bylo 8 a 5 let), starší [jméno] navíc potřeboval zvýšenou péči s ohledem na diagnostikovaný [anonymizována dvě slova]. Žalobce byl po dobu 111 dnů stíhán vazebně (což je však předmětem samostatného odškodnění). Trestní stíhání žalobce se projevilo v majetkové sféře rodiny, kdy žalobce byl živitelem rodiny (manželka byla v domácnosti z důvodu péče o nezletilé syny), rodina byla nucena si vypůjčit finanční prostředky v rámci rodiny, aby měla na zaplacení peněžité záruky za vazbu. Žalobce v důsledku nejistoty související s jeho trestním stíháním, trpěl psychickými problémy, které však neřešil vyhledáním odborné pomoci. V průběhu trestního stíhání žalobce se zhoršily jeho vztahy s manželkou, manželství prošlo krizí. Soud tedy shledal dopady trestního stíhání zejména ve sféře rodinného života, žalobce byl trestním stíhání stresován. Dopady do profesní sféry žalobce nebyly konkrétně tvrzeny ani prokázány.

47. Na druhou stranu soud nemůže odhlédnout od skutečnosti, že žalobce se dne 25. 9. 2009 trestného činu vydírání a omezování osobní svobody, za což byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] pravomocně odsouzen (toto trestní ¨stíhání skončilo pravomocně dne 14. 3. 2013). Tato skutečnost do určité míry relativizuje dopady na dobrou pověst a čest žalobce, když žalobce byl za stejnou trestnou činnost v době probíhajícího trestního stíhání, za které žádá odškodnění, pravomocně odsouzen. Dle názoru soudu je se tak toto trestní stíhání probíhající u Krajského soudu v Hradci Králové na dopadech do osobností sféry žalobce do určité míry rovněž podílelo. Z tohoto důvodu, s přihlédnutím, že za délku trestního stíhání a za nezákonnou vazbu je žalobce odškodněn samostatně soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci částku nižší, než tomu bylo ve shora uvedených srovnávaných případech. Odpovídající částkou se tak soudu jeví částka 30 000 Kč. Ve zbývající části požadovaného zadostiučinění, tedy co do částky 1 425 500 Kč, soud žalobu zamítl.

48. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnou vazbou, zde se soud zabýval otázkou, zda peněžité zadostiučinění poskytnutého žalovanou je dostatečné; žalovaná v rámci předmětného projednání nároku vyplatila žalobci částku 166 500 Kč, tedy částku 1 500 Kč za den trvání vazby. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012 či sp.zn. 30 Cdo 214/2011 ze dne 31.5.2012), jenž formuje zásadní závěr, že„ při úvaze o formě a výši zadostiučinění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke 3 základním kritériím, kterými zpravidla jsou 1.povaha trestní věci, 2. celková délka omezení osobní svobody a 3. následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu, či práva na soukromí a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 - 1 500 Kč za den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne zde uvedené a i případně neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje“. Žalovanou poskytnuté zadostiučinění bylo stanoveno na samé horní hranici judikaturou doporučeného rozpětí, a soud se s takto stanovenou výší odškodného zcela ztotožňuje. Takto stanovená výše odškodnění žalobce dle názoru soudu dostatečně kompenzuje dopady do základních práv žalobce, jeho svobody pohybu a důstojnosti a zásahy do rodinné sféry žalobce, které byly v řízení prokázány. Žalobce měl v době svého pobytu ve vazbě otcem svou nezletilých synů a v důsledku nezákonné vazby tak byla porušena jeho rodičovská práva na osobní péči o ně, jejich výchovu a možnost styku s nimi. Co do částky 16 000 Kč soud žalobu zamítl.

49. Soud tak přiznal žalobci částku 31 097 jako náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby, částku 28 358 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a částku 30 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Celkem tak přiznal žalobci částku 89 455 Kč. Ve zbývající části, tedy co do částky 1 530 856,50 Kč, žalobu zamítl.

50. Důvodným shledal soud nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z částky z rozsudkem přiznané částky 89 455 Kč i z částky 428 730,50 Kč, která byla žalovanou uhrazena dne 26. 2. 2021. Žalobce se domáhal úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 19. 5. 2020, žalovaná se proto dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen), tj. uplynutím dne 20. 11. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25Cdo 2060/2001). Soud tedy žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši od 29. 11. 2020 do zaplacení, v případě částky 428 730,50 Kč tedy do 26. 2. 2021.

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, neúspěšný byl pouze v nepatrné části předmětu řízení (co do částky 1 089,50 Kč), když co do základu úspěšný žalobce ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, z titulu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a rovněž z titulu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu (zde dle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., když žaloba byla podána důvodně a žalovaná hradila až po podání žaloby a uplynutí 6mešíční lhůty dle § 15 OdpŠk) a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Ty se sestávají z odměny advokáta ve výši 24 800 Kč (8 x 3 100 Kč) dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu za 8 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, písemné podání ve věci samé ze den 5. 11. 2021, 4x účast na jednání před soudem 1. stupně dne). Dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 8 x 300 Kč, tedy celkem 2 400 Kč, Náklady řízení dále tvoří částka odpovídající 21% DPH ve výši 5 712 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 8 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 40 912 Kč.

Poučení