11 C 204/2018- 1018

Rubrum

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Kryslovou, samosoudkyní, ve věci žalobkyň: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa], [stát], [země] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa], [číslo] [stát], [země] obě zastoupeny advokátem [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa žalované] zastoupené advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul]. se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“):

1. Žalovaná, [země] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ státní pozemkový úřad“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu a to pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] [obec], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek].

2. Žalobkyně [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována dvě slova], [stát], [země] a [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována dvě slova], [stát], [země], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě.

3. Žalobkyně mají na základě rozhodnutí [stát. instituce], pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne 24. 11. 1998, [číslo jednací] ze dne 05. 03. 1999, [číslo jednací] ze dne 12. 03. 1999, [číslo jednací] ze dne 20. 04. 1999, [číslo jednací] ze dne 18. 01. 2000, [číslo jednací] ze dne 07. 03. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 09. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 09. 2000, [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2000, [číslo jednací] ze dne 09. 07. 2001, [číslo jednací] ze dne 09. 07. 2001, [číslo jednací] ze dne 06. 03. 2002 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 15. 11. 2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyní v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyním tyto pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] [obec], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek] a žalobkyně tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, každá ve výši spoluvlastnického podílu

II. Řízení se v rozsahu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] z důvodu zpětvzetí zastavuje.

III. Žaloba na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o vydání pozemku č. parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 234 336 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na účet České republiky, Okresního soudu Plzeň – jih, částku 4 581 Kč a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 26.6.2018 domáhaly vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu specifikovaných pozemků s odůvodněním, že jsou podle ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen„ zákon o půdě“) osobami oprávněnými k bezúplatnému převodu jiného pozemku ve vlastnictví státu, popř. k poskytnutí finanční náhrady podle tohoto zákona, které se podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) tohoto zákona nevydávají, a to na základě rozhodnutí [stát. instituce], Pozemkového úřadu, č.j.: PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 24.11.1998, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 5.3.1999, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 12.3.1999, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 20.4.1999, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 18.1.2000, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 7.3.2000, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 19.9.2000, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 19.9.2000, PÚ [číslo], k.ú. [část obce] ze dne 14.12.2000, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 9.7.2001, PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 9.7.2001, PÚ [číslo], k.ú. [část obce] a [obec], ze dne 6.3.2002 a rozhodnutí [stát. instituce] – Pozemkového úřadu Praha, č.j. PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 15.11.2011 (dále společně jen„ Rozhodnutí“). Žalobkyně tento nárok na bezúplatný převod jiného pozemku ve vlastnictví státu nabyly od právního předchůdce žalobkyň otce [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a zemř. [datum]. Žalovaná rozhodovala o vydání či nevydání pozemků odňatých právním předchůdcům žalobkyň po dobu 19 let. Po tuto dobu evidovala nárok každé z žalobkyň v nesprávné výši 60 869 Kč. Žalovaná nechala žalobkyně podepsat prohlášení, že jim nelze vydat náhradní pozemky, v důsledku čehož si žalobkyně nechaly od žalované vyplatit finanční náhradu každá ve výši 56 958 Kč. Výplatou této částky došlo k částečnému vypořádání restitučního nároku žalobkyň. Po částečném uspokojení žalobkyň eviduje žalovaná restituční nárok každé z žalobkyň ve výši 3 911 Kč.

2. Žalobkyně jsou přesvědčeny o tom, že žalovaná dlouhodobě porušuje svoji zákonnou povinnost evidovat nároky restituentů ve správné výši a tyto nároky záměrně mnohonásobně podhodnocuje. Žalovaná přitom přinejmenším od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů získává od Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy a využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. Jelikož je však toto ocenění pro žalovanou nevýhodné, nečiní tak pro všechny restituenty, ale selektivně jen pro některé vybrané. To vše navzdory její zákonné povinnosti evidovat restituční nároky ve správné výši a navzdory již ustálené soudní judikatuře, která dobovou územně plánovací dokumentaci považuje za primární kritérium pro určení výše restitučního nároku.

3. Žalobkyně se proto obrátily na žalovanou, aby jejich restituční nárok zaevidovala tímto způsobem a ve správné výši. Zároveň se žalobkyně přihlásily do veřejné nabídky o hodnotnější pozemek, aby uspokojily svůj nárok alespoň částečně ve výši, která jim skutečně náleží. Vycházely přitom ze znaleckého posudku znalkyně [titul] [celé jméno znalkyně], [titul], dle kterého je hodnota restitučního nároku každé ze žalobkyň 738 774 Kč namísto žalovanou tvrzených 3 911 Kč. Žalovaná však opravu ocenění nároku žalobkyň odmítla a přihlášky žalobkyň do veřejné nabídky zneplatnila z důvodu nedostatečné výše jejich nároku. Za jediný prostředek proti svévoli žalované je proto dle žalobkyň podání této žaloby.

4. Žalobkyně odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, dle kterého nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné, a nemůže těmito těžkostmi – ať už jsou jakéhokoliv charakteru – odůvodňovat nedostatky ve svém postupu. Nelze tolerovat takový postup žalované, jímž směřuje k převodu pozemků na jiné subjekty, a osoby oprávněné tak nutí k přijetí finančního plnění namísto vydání náhradních pozemků. Jediný způsob, jak se osoby oprávněné mohou domoci splnění svého nároku, je právě podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků.

5. Žalobkyně požadovaly k vydání pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [obec] [anonymizováno], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] [obec], [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek]. Žalobkyně následně podáním ze dne 6.9.2018 vzaly žalobu zpět v rozsahu požadavku na vydání části pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] a navrhly rozšíření žaloby o pozemky č. parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] [územní celek]. Návrhu na změnu žaloby bylo usnesením soudu ze dne 12.11.2018 vyhověno. Podáním ze dne 2.5.2019 vzaly žalobkyně žalobu zpět v rozsahu, ve kterém požadovaly vydání pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec]. V tomto rozsahu bylo řízení usnesením soudu ze dne 9.8.2019 zastaveno. Žalobkyně dále vzaly žalobu zpět v rozsahu, ve kterém se domáhaly vydání pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek].

6. Žalovaná se ve věci vyjádřila a uvedla, že trvá na tom, že nároky žalobkyň byly oceněny řádně a správně. Žalovaná nemůže souhlasit s tím, že kterýkoli restituent i s nulovým nárokem může kdykoli přijít s tím, že jeho nárok nebyl oceněn správně a domáhat se dalšího plnění. Žalobkyně se až do roku 2018 nijak neohradily vůči svým restitučním nárokům navzdory tomu, že dle jejich názoru má být údajně restituční nárok podstatně vyšší. Žalovaná je toho názoru, že z hlediska právní jistoty je nárok na přecenění nároku promlčen. Žalovaná dále zdůraznila záměrnou účelovost série žalob žalobkyň a dalších členů jejich rodiny, které tyto podávají za účelem opatřit si pozemky k následnému výraznému finančnímu zhodnocení. V dalším odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1782/16, dle kterého cena náhradních pozemků má být ekvivalentem ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán, nelze počítat s navýšením ceny v důsledku zastavění pozemku po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka. Cílem restitučního zákona je částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, nikoli je napravit. Účelem zákona je dále dosažení zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu a úprava vlastnických vztahů k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova. Těžko lze předpokládat, že by tento účel byl schopen plnit žalobce s bydlištěm v [země]. Žalovaná dále poukázala na to, že nebyly splněny podmínky pro podání žaloby, kterými jsou dle rozhodnutí vyšších soudů 1) dlouhodobá aktivní, leč marná snaha oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a 2) kvalifikovaný nezákonný postup žalované vůči této osobě. Žalovaná popřela, že by z její strany došlo k liknavému a svévolnému postupu. Žalovaná eviduje, že do data podání žaloby, tj. do 26.6.2018, se žalobkyně účastnily veřejných nabídek pouze dvakrát (dne 23.4.2018 a 12.6.2018). Po dobu 16 let tedy žalobkyně vůči výši svých restitučních nároků zcela ničeho nenamítaly, nezajímaly se o ně, a hlavně se aktivně nezúčastňovaly veřejných nabídek, které představují zákonem předvídaný způsob převedení pozemků.

7. Ohledně pozemků navržených k převodu pak žalovaná uvedla, že žalobkyně se domáhají převodu pozemků, jejichž převod je vyloučen, nebo pozemků, které nejsou k převodu vhodné. V případě pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], není tento pozemek vhodný k převodu, neboť tvoří rezervu státních pozemků a tento pozemek je tudíž blokován pro pozemkové úpravy. Přes pozemek také vede frekventovaná nezpevněná místní komunikace k čistírně odpadních vod, kde se nachází i krytá odpadní jímka. Jak je patrné i z přiložených mapových podkladů, přes pozemek je navíc vedeno nadzemní elektrické vedení. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], není dle tvrzení žalované rovněž vhodný k převodu, neboť tvoří rezervu státních pozemků a tento je tudíž blokován pro pozemkové úpravy. Pozemek je rovněž dotčen věcným břemenem zřizování a provozování vedení. Jak je patrné i z přiložených mapových podkladů, přes pozemek je navíc vedeno nadzemní elektrické vedení. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], není vhodný k převodu, neboť tvoří rezervu státních pozemků a tento pozemek je tudíž blokován pro pozemkové úpravy. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], je omezen v převodu, neboť do části tohoto pozemku zasahuje komunikace. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], není vhodný k převodu, neboť tento pozemek je nutné zachovat pro minimální výměru státní půdy, která bude v budoucnu využita na realizaci společných zařízení pozemkových úprav. Přes pozemek rovněž prochází vodní tok ([název] [anonymizováno]), a tudíž je pozemek i z tohoto důvodu nevhodný k převodu. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], není vhodný k převodu, neboť tento pozemek je nutné zachovat pro minimální výměru státní půdy, která bude v budoucnu využita na realizaci společných zařízení pozemkových úprav. Pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], není vhodný k převodu, neboť tento pozemek je nutné zachovat pro minimální výměru státní půdy, která bude v budoucnu využita na realizaci společných zařízení pozemkových úprav. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], je z převodu vyloučen ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, neboť část tohoto pozemku je určena k realizaci zeleně nebo veřejně prospěšných opatření. Pozemek je zařazen do změn v krajině N20 jako parková zeleň a plocha před kostelem Sv. [jméno]. Pozemek je rovněž zatížen obecně závaznou vyhláškou obce [číslo] o místním poplatku za užívání veřejného prostranství ze dne 18.4.2014. Tento pozemek je rovněž využíván širokou veřejností k odpočinku, kulturně sportovním aktivitám a v neposlední řadě jsou na něm pořádány tradiční poutě. Pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], není vhodný k převodu, neboť tento pozemek je nutné zachovat pro minimální výměru státní půdy, která bude v budoucnu využita na realizaci společných zařízení pozemkových úprav. Pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Nezbavětice je z převodu vyloučen ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, neboť část tohoto pozemku je určena k realizaci zeleně nebo veřejně prospěšných opatření. Dále tento pozemek není vhodný k převodu, neboť tento pozemek je nutné zachovat pro minimální výměru státní půdy, která bude v budoucnu využita na realizaci společných zařízení pozemkových úprav. Jak je patrné i z přiložených mapových podkladů, přes pozemek je navíc vedeno nadzemní elektrické vedení. Pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] je z převodu vyloučen ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, neboť část tohoto pozemku je určena k realizaci zeleně nebo veřejně prospěšných opatření. Dále tento pozemek není vhodný k převodu, neboť tento pozemek je nutné zachovat pro minimální výměru státní půdy, která bude v budoucnu využita na realizaci společných zařízení pozemkových úprav.

8. K námitce promlčení vznesené žalovanou žalobkyně poukázaly na to, že dle ustanovení § 13 odst. 6 až 8 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, se nárok na vydání náhradních pozemků oprávněných osob a jejich dědiců nepromlčuje. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věcech sp. zn. 28 Cdo 3381/2009 a 28 Cdo 1674/2016 dále plyne, že nárok na přecenění restitučního nároku se nepromlčuje, jelikož se jedná o určení výše restitučního nároku.

9. Soud ve věci nařídil ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých postojích.

10. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

11. Podle ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odst. 2 veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

12. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24.6.1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316 /1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

13. Z judikatury vyšších soudů pak vyplývá, že nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle ustanovení § 11 a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek Pozemkového fondu) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností Pozemkového fondu k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srovnej § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014).

14. Soud při svém rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených účastníky. Z listiny označené jako nároky vybraných oprávněných osob, z ocenění nevydaných pozemků, z Rozhodnutí, z prohlášení žalobkyň o požadavku na finanční náhradu i ze shodného tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně jsou na základě Rozhodnutí osobami oprávněnými k bezúplatnému převodu jiného pozemku ve vlastnictví státu, popř. k poskytnutí finanční náhrady podle tohoto zákona, které se podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) tohoto zákona nevydávají, když výše jejich nároku byla žalovanou oceněna u každé žalobkyně na částku 60 869 Kč. Ze směnky [číslo] ze dne 20.2.2001 má soud za prokázané, že touto směnkou byl uspokojen restituční nárok žalobkyně [číslo] za odňaté pozemky nevydané na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 12.3.1999 ve výši 5 628,38 Kč a [číslo jednací] ze dne 7.3.2000 ve výši 5 628,38 Kč. Ze směnky [číslo] ze dne 24.6.2002 má soud za prokázané, že touto směnkou byl uspokojen restituční nárok žalobkyně [číslo] za odňaté pozemky nevydané na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 5.3.1999 ve výši 330,60 Kč, [číslo jednací] ze dne 20.4.1999 ve výši 3 596,87 Kč, [číslo jednací] ze dne 18.1.2000 ve výši 4 750,26 Kč, č.j. 2319/00 ze dne 19.9.2000 ve výši 1 021 Kč, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000 ve výši 1 305 Kč, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001 ve výši 24 797,88 Kč a [číslo jednací] ze dne 9.7.2001 ve výši 65,58 Kč. Ze směnky [číslo] ze dne 19.11.2002 má soud za prokázané, že touto směnkou byl uspokojen restituční nárok žalobkyně [číslo] za odňaté pozemky nevydané na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 24.11.1998 ve výši 239,84 Kč, [číslo jednací] ze dne 14.12.2000 ve výši 9 222,31 Kč a [číslo jednací] ze dne 6.3.2002 ve výši 372,22 Kč. Restituční nárok žalobkyně [číslo] tak byl uspokojen ve výši 56 958, 32 Kč formou finančních náhrad. Ze směnky [číslo] ze dne 20.2.2001 má soud za prokázané, že touto směnkou byl uspokojen restituční nárok žalobkyně [číslo] za odňaté pozemky nevydané na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 12.3.1999 ve výši 5 628,38 Kč a [číslo jednací] ze dne 7.3.2000 ve výši 5 628,38 Kč. Ze směnky [číslo] ze dne 24.6.2002 má soud za prokázané, že touto směnkou byl uspokojen restituční nárok žalobkyně [číslo] za odňaté pozemky nevydané na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 5.3.1999 ve výši 330,60 Kč, [číslo jednací] ze dne 20.4.1999 ve výši 3 596,87 Kč, č.j. PÚ 1011/98 ze dne 18.1.2000 ve výši 4 750,26 Kč, č.j. 2319/00 ze dne 19.9.2000 ve výši 1 021 Kč, č.j. PÚ 996/00 ze dne 19.9.2000 ve výši 1 305 Kč, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001 ve výši 24 797,88 Kč a [číslo jednací] ze dne 9.7.2001 ve výši 65,58 Kč. Ze směnky [číslo] ze dne 27.11.2002 má soud za prokázané, že touto směnkou byl uspokojen restituční nárok žalobkyně [číslo] za odňaté pozemky nevydané na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 24.11.1998 ve výši 239,84 Kč, č.j. PÚ 2137/00 ze dne 14.12.2000 ve výši 9 222,31 Kč a [číslo jednací] ze dne 6.3.2002 ve výši 372,22 Kč. Restituční nárok žalobkyně [číslo] tak byl uspokojen ve výši 56 958, 32 Kč formou finančních náhrad. Zbylý nárok každé ze žalobkyň žalovaná eviduje do současné doby ve výši 3 910,65 Kč.

15. Z listiny označené jako sdělení k žádosti o poskytnutí informace ze dne 3.7.2018 má soud za prokázané, že tohoto dne Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy sdělil právnímu zástupci žalobkyň, že v elektronické evidenci spisů vedené Útvarem pro rozvoj hlavního města Prahy od 1.1.2007 bylo do dnešního dne vyhledáno 22 žádostí adresovaných Útvaru pro rozvoj hlavního města Prahy a Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy od Pozemkového fondu ČR nebo žalovaného týkající se územně plánovací dokumentace platné v období let 1935 – 1970.

16. Z žádosti oprávněné osoby ze dne 23.4.2018 má soud za prokázané, že druhá žalovaná požádala tohoto dne o vydání pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [kat. území] [anonymizováno] v hodnotě 437 899,05 Kč. Z žádosti oprávněné osoby ze dne 23.4.2018 má soud za prokázané, že první žalovaná požádala tohoto dne o vydání pozemku č. parc [číslo] v k.ú. [obec] v hodnotě 382 699 Kč. Z žádosti oprávněné osoby ze dne 12.6.2018 má soud za prokázané, že druhá žalovaná požádala tohoto dne o vydání pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [příjmení] [jméno] v hodnotě 296 670,20 Kč. Z žádosti oprávněné osoby ze dne 12.6.2018 má soud za prokázané, že druhá žalovaná požádala tohoto dne o vydání pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] v hodnotě 341 231 Kč. Ze sdělení žalované ze dne 10.5.2018, 4.6.2018 a 19.6.2018 bylo zjištěno, že žádné z těchto žádostí nebylo vyhověno a to z důvodu nedostatečné výše restitučních nároků. Z žádosti oprávněné osoby ze dne 5.12.2018 má soud za prokázané, že druhá žalovaná požádala tohoto dne o vydání pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] v hodnotě 68 104,40 Kč. Z žádosti oprávněné osoby ze dne 5.12.2018 má soud za prokázané, že první žalovaná požádala tohoto dne o vydání pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] v hodnotě 80 269 Kč. Ze sdělení žalované ze dne 9.1.2019 bylo zjištěno, že těmto žádostem nebylo vyhověno a to z důvodu nedostatečné výše restitučních nároků. Z žádosti oprávněné osoby ze dne 8.4.2019 má soud za prokázané, že první žalovaná požádala tohoto dne o vydání pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] v hodnotě 481 016,36 Kč. Z žádosti oprávněné osoby ze dne 8.4.2019 má soud za prokázané, že druhá žalovaná požádala tohoto dne o vydání pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec] v hodnotě 463 359 Kč. Dle sdělení žalovaného ze dne 10.4.2019 byly žádosti odmítnuty z důvodu nedostatečné výše restitučního nároku.

17. Soud má z listin označených jako zamítnutí žádosti ze dne 19.7.2018 a stížnost ke sdělení o zamítnutí žádosti ze dne 20.7.2018 dále za prokázané, že druhá žalovaná podala dne 12.6.2018 Státnímu pozemkovému úřadu prostřednictvím svého právního zástupce žádost o převod pozemku [číslo] v k.ú. [obec], tato žádost byla zamítnuta z důvodu nedostatků substituční plné moci, proti tomuto sdělení byla druhou žalovanou podána stížnost. Z dopisu ze dne 22.8.2018 má soud za prokázané, že stížnosti žalobkyně bylo vyhověno. Žalovaný však odmítl s žalobkyní uzavřít smlouvu o převodu pozemku z důvodu, že žalobkyně nedisponuje dostatečnou výší restitučního nároku.

18. Z výzev k řádnému ocenění restitučního nároku ze dne 18.4.2018 a 30.5.2018 má soud za prokázané, že těmito výzvami žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvaly žalovanou k ocenění jejich restitučního nároku v souladu s dobovou územně plánovací dokumentací, když ocenění žalované nezohledňuje skutečnost, že část odňatých pozemků byla pozemky stavebními.

19. Ze smlouvy o převodu pozemku [číslo] ze dne 14.12.2017 má soud za prokázané, že žalovaná převedla pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] na Sportovní klub [spolek], [anonymizováno].

20. Ze znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně] [číslo] 2018 ze dne 18.5.2018 soud zjistil, že hodnotu nevydaných pozemků uvedených v Rozhodnutí znalkyně ocenila na částku 24 173 898 Kč, z toho hodnota podílu každé ze žalobkyň na předmětných pozemcích činí 795 731,71 Kč. Při svém výslechu znalkyně závěry znaleckého posudku potvrdila. Ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ze dne 19.6.2018 pak jednoznačně vyplývá, které nevydané pozemky uvedené v Rozhodnutích, byly pozemky určenými k zastavění a které nikoli.

21. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] soud zjistil, že tímto posudkem byla oceněna hodnota nevydaných pozemků uvedených v Rozhodnutí na částku 15 575 186,66 Kč. Z toho hodnota restitučního nároku každé z žalobkyň činí 620 635,39 Kč.

22. V souladu s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30.9.2020, kterým byl zrušen rozsudek nadepsaného soudu ze dne 13.12.2019 soud dále provedl výslech [titul] [jméno] [příjmení], původní zaměstnankyně znaleckého ústavu [právnická osoba], která za tento znalecký ústav zpracovávala výše uvedený znalecký posudek. Z výslechu [titul] [příjmení] vyplynulo, že hlavní rozdíl v ocenění nevydaných pozemků uvedených v Rozhodnutí tak, jak bylo toto provedeno znalkyní [celé jméno znalkyně] a znaleckým ústavem [právnická osoba] spočívá v tom, že znalecký ústav [právnická osoba] při určování toho, zda konkrétní pozemek je pozemkem stavebním či nikoli, vycházel u pozemků, které přešly na stát do 31.7.1959, z vyhlášky č. 709/1950 Sb., dle které je za stavební pozemek považován pozemek již zastavěný nebo pozemek, který je určený územním plánem k zastavění. U pozemků, které přešly na stát po 1.8.1959 pak bylo vycházeno z vyhlášky č. 144/1959 Sb., dle které je stavebním pozemkem pozemek již zastavěný nebo pozemek, u kterého existuje konkrétní územní rozhodnutí k zastavění. [titul] [příjmení] oproti tomu považovala za stavební pozemky veškeré pozemky, které jsou již zastavěné nebo pozemky, který jsou určené územním plánem k zastavění, a to bez ohledu na to, k jakému datu tyto přešly na stát. Dalším rozdílem mezi oběma znaleckými posudky pak bylo to, že [titul]. [příjmení] neuplatnila srážky z pozemků z důvodu nedostatečné srostlosti pozemků s obcí, případně z důvodu přístupu po nezpevněné komunikaci nebo napojení pozemku na sítě, ze strany znaleckého ústavu [právnická osoba] pak tyto srážky uplatněny byly. V průběhu svého výslechu však [titul] [příjmení] nebyla v některých případech schopna jednoznačně objasnit, proč u toho kterého pozemku přistoupila k aplikaci konkrétní srážky.

23. Soud s ohledem na výše uvedené při posuzování výše restitučního nároku žalobkyň vycházel z ocenění pozemků tak, jak toto bylo provedeno znaleckým posudkem znalkyně [celé jméno znalkyně] Soud při tom přihlédl k usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 1227/2015 ze dne 9.1.2015, ve kterém Nejvyšší soud došel k závěru, že pokud byl odebrán zemědělský pozemek, jakým je pole, louka, pastvina apod., náleží oprávněné osobě náhrada odpovídající charakteru, který měl tento pozemek v době přechodu na stát, i když se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě. Pakliže však pozemky měly již v okamžiku odnětí povahu pozemků stavebních, popřípadě byly za naznačeným účelem vykupovány či odebírány, je za ně nutno podle § 28a zákona o půdě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., byť by byly v době přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské. Výše uvedené pak platí i pro pozemky odebrané za účinnosti vyhlášky [číslo] Ú. l., dle které byla definičním znakem stavebního pozemku existence územní rozhodnutí o jeho zastavění. Nejvyšší soud při svém rozhodování měl na zřeteli především účel restitučních předpisů, jimiž demokratická společnost usiluje o alespoň částečné odčinění bezpráví napáchaných nedemokratickým režimem. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dlouhodobě aprobuje flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 127/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 527/2013). Mezi faktory podstatnými pro úsudek o tom, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu ke dni přechodu na stát do značné míry determinuje. Ohledně srážek z ceny pozemků z důvodů nesrostlosti těchto pozemků s územím obce, případně z důvodu přístupu po nezpevněné komunikaci nebo napojení pozemku na sítě pak soud vycházel v souladu s výše uvedenou myšlenkou Nejvyššího soudu z toho, že i v daném případě by při nejednoznačnosti existence těchto srážek mělo být postupováno způsobem výhodnějším pro žalobce, tedy pro osoby, v jejichž případě je usilováno o částečné odčinění bezpráví napáchaných nedemokratickým režimem. Z výše uvedených důvodů se pak soud přiklonil k ocenění výše restitučního nároku žalobkyň tak, jak bylo toto provedeno znalkyní [titul] [celé jméno znalkyně], [titul]. Soud proto stanovil restituční nárok každé z žalobkyň na částku 795 731,71 Kč. Soud však zároveň poukazuje na to, že v souladu s usnesením Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 3562/2020 – 831 ze dne 9.12.2020 není takto stanovená výše restitučního nároku žalobkyň závazná pro případné další spory mezi účastníky. Ve výše citovaném usnesení totiž Nejvyšší soud došel k závěru, že v případě, kdy ocenění skutečného nároku učiněné jak ze strany žalobce, tak i ze strany žalované postačuje na pokrytí hodnoty požadovaných náhradních pozemků, není určení skutečné výše restitučního nároku pro účely vydání rozhodnutí nezbytné, když z předběžného charakteru otázek ocenění náhradních pozemků či stanovení zbývající výše restitučního nároku, řešených v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků za pozemky podle zákona o půdě nevydané, vyplývá, že závěry o těchto otázkách vyslovené v pravomocných rozhodnutích o uvedených typech žalob nejsou pro jejich účastníky v jiném řízení závazné. Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku pak soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob.

24. Soud má tedy z výše uvedeného za prokázané, že žalobkyně jsou na základě Rozhodnutí nositelkami restitučních nároků na náhradu podle § 11a zákona o půdě za nevydané pozemky. Přitom restituční nárok žalobkyň nebyl v části, která je předmětem této žaloby, dlouhodobě (od roku 1992 dosud) uspokojen. Žalobkyně se domáhají uspokojení svých nároků v tomto řízení. Bylo prokázáno, že žalovaná eviduje nárok každé ze žalobkyň ve výši 3 911 Kč. V souladu se znaleckým posudkem [celé jméno znalkyně] přitom činí restituční nárok žalobkyň částku 795 731,71 Kč.

25. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhají touto žalobou převedení pozemku ve vlastnictví žalované mimo veřejnou nabídku, bylo nutné posoudit, zda jednání žalované ve vztahu k vyřizování nároku žalobkyň vykazuje prvky libovůle a liknavosti.

26. Liknavost jednání žalované ohledně uspokojení tohoto nároku pak soud spatřuje v tom, že žalovaná eviduje nárok žalobkyň v nesprávné výši, tedy ve výši 3 911 Kč u každé ze žalobkyň. V řízení přitom bylo prokázáno, že výše restitučního nároku každé ze žalobkyň činí nejméně 795 731,71 Kč. Přestože skutečnost, že žalované eviduje restituční nárok žalobkyň v nesprávné výši vyplývá i ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], který předložila k důkazu sama žalovaná, žalovaná až do dne vyhlášení rozsudku nepřistoupila k přecenění restitučního nároku žalobkyň, který až dosud eviduje v původní nesprávné výši. Ačkoli se tedy žalobkyně účastnily veřejných nabídek až od roku 2018, byla by jejich dřívější účast bezvýznamná, když jimi podané žádosti by byly žalovanou odmítány pro nedostatečnou výši restitučního nároku. Tuto skutečnost ostatně dokazují i opakované žádosti žalobkyň podávané od roku 2018, o kterých bylo opakovaně rozhodnuto zamítavým způsobem. O libovůli pak svědčí právě způsob ocenění restitučního nároku žalobkyň, kdy žalovaná měla prokazatelně všechny podklady potřebné pro řádné ocenění původních nevydaných pozemků, ze kterých je patrné, že některé z těchto pozemků byly při převádění na stát určeny k zastavění. Za této situace, kdy se žalobkyně přes svůj aktuálně aktivní přístup nemůžou dlouhodobě domoci svých práv, má soud za to, že jsou splněny podmínky pro uspokojení nároku žalobkyň způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (tedy prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách).

27. Námitku žalované týkající se promlčení nároku na ocenění soud neshledal důvodnou, neboť právo na přecenění restitučního nároku není samostatným majetkovým právem, které podléhá promlčení.

28. Soud se proto dále zabýval hodnotou pozemků, jejichž převodu se žalobkyně touto žalobou domáhají a dále vhodnotí těchto pozemků k převodu na žalobkyně.

29. Žalobkyně se žalobou domáhaly nahrazení projevu vůle žalované s převodem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] [obec], [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek]. Žalobkyně následně vzaly žalobu zpět v rozsahu požadavku na vydání pozemku č. parc. 9/2 v k.ú. [obec], [územní celek]. V tomto rozsahu bylo proto soudem rozhodnuto o zastavení řízení.

30. Ze znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne 17.12.2018 a ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil cenu pozemků požadovaných žalobkyněmi k převodu následovně: pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] – 30 018 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] – 22 648 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] – 599 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] – 18 117 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] – 235 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] – 6 389 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] – 274 502 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] – 157 185 Kč, pozemek č. parc. 248 v k.ú. [obec] – 83 751 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [část obce] – 3 206 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [část obce] – 57 710 Kč, pozemek č. parc. 575 v k.ú. [část obce] – 71 864 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] – 152 970 Kč, pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] 154 Kč, pozemky požadované žalobkyněmi k převodu celkem – 879 348 Kč.

31. Při posuzování vhodnosti výše uvedených pozemků k převodu na žalobce soud vycházel především z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a dále z § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě.

32. Dle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury 8); v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu1, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm.b).

33. Dle § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. pozemky nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou,9b) nebo dočasnou,9c) nebo jednoduchou,9d) nebo drobnou 9e) a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada 10) nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu [číslo] Sb., dekretu [číslo] Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

34. Dle judikatury vyšších soudů, např. dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4185/2019 pak platí, že jako náhradní pozemky lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování„ vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Restituční výluka dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě dopadá také na pozemky zatížené veřejným užíváním (např. i jejich užíváním jako místní komunikace), jejichž vydáním by oprávněná osoba získala vyprázdněné vlastnické právo, neboť by nemohla realizovat žádnou ze složek vlastnického práva; přitom, nemohl-li by určitý pozemek být vydán jako předmět naturální restituce, tím spíš jej nelze poskytnout ani jako pozemek náhradní.

35. Ohledně pozemků č. parc. 248 v k.ú. [obec], č. parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec], žalovaná žádným způsobem nezpochybnila vhodnost těchto pozemků k převodu na žalobkyně, soud proto považoval tyto pozemky jako pozemky pro převod vhodné.

36. Ohledně pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] a č. parc. 575 v k.ú. [část obce], žalovaná namítá, že tyto nejsou vhodné k převodu, neboť tvoří rezervu státních pozemků a jsou proto blokovány pro pozemkové úpravy. Soud však z tohoto důvodu nepovažuje pozemky za nevhodné k převodu, neboť dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 503/2012 Sb. by tomu tak bylo pouze v případě, že by tyto pozemky tvořily rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm.b) tohoto zákona, tedy pokud by sloužily k uskutečnění rozvojových programů státu schválených vládou. Tato skutečnost však nebyla ze strany žalované vůbec tvrzena.

37. U pozemků č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] pak žalovaná dále namítá existenci nezpevněné místní komunikace a elektrického vedení. Tyto skutečnosti však samy o sobě nezpůsobují bez dalšího nevhodnost pozemku k jeho převodu, když omezení týkající se tohoto pozemku nejsou takového charakteru, aby v jejich důsledku žalobkyně nabyly vyprázdněné vlastnické právo. Totéž pak platí v případě pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec], který je dotčen věcným břemenem zřizování a provozování vedení a ohledně pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [část obce], do jehož části zasahuje komunikace.

38. Ohledně pozemků č. parc. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] [obec] a pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] pak žalovaná namítá nevhodnost těchto pozemků k převodu z důvodu nutnosti zachovat minimální výměru státní půdy, která bude v budoucnu využita na realizaci společných zařízení pozemkových úprav. Ani tuto skutečnost pak soud nepovažuje za důvod nevhodnosti pozemků k převodu na žalobkyně, když ani u jednoho z výše uvedených pozemků není v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb.

39. V případě pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] je dále namítáno, že pozemkem prochází [vodní tok] [anonymizováno], když však tato skutečnost rovněž nezpůsobuje nevhodnost tohoto pozemku k převodu.

40. U pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] je dále namítána výluka dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., když část těchto pozemků je určena k realizaci zeleně nebo veřejně prospěšných opatření. I tuto námitku shledal soud jako lichou, když předmětné pozemky nejsou dle předloženého územního plánu určeny k zastavění.

41. Soud však za nevhodný k převodu považuje pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec], když tento pozemek je využíván jako veřejné prostranství, parková zeleň a plocha před kaplí sv. [jméno], a který proto s touto historickou památkou funkčně souvisí. V souladu s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu proto soud žalobu na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o vydání pozemku č. parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] zamítl.

42. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byly ve věci zcela úspěšné (neúspěch měly pouze v nepatrné části představující zhruba 2 % předmětu sporu), mají proto nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tato sestává z odměny advokáta za 11 úkonů právní služby po 16 096 Kč (ustanovení § 7 bod 6, ustanovení § 11 odst. 1 a ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a jednoho úkonu právní služby po 8 048 Kč (ustanovení § 7 bod 6, ustanovení § 11 odst. 2 a ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových nákladů ve výši 3 600 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady cestovních výdajů vynaložených v souvislosti s účastí na soudních jednáních dne 17.1.2019, 19.3.2019 a 19.11.2019, 7.1.2021 a 25.3.2021 ve výši 4 962 Kč a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 40 670 Kč Celkem tak vzniklo žalobkyním právo na náhradu nákladů řízení ve výši 234 336 Kč. Soud přitom vycházel z tarifní hodnoty pro každou žalobkyni ve výši 439 674 Kč. S ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyň zastupoval dvě osoby, byla odměna u každé žalobkyně vypočtená z výše uvedené tarifní hodnoty v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu ponížena o 20 %. Neúspěšné žalované byla dále uložena povinnost nahradit státu náklady, které byly vynaloženy na odměnu znalce.

Poučení