56 CO 151/2021 - 1353

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyň: a) [jméno] [jméno], narozená dne [datum] bytem [adresa], [anonymizováno], [země] b) [jméno] [jméno], narozená dne [datum] bytem [adresa], [číslo] [anonymizováno], [země] obě zastoupeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobkyň a žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 3. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1018 a odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) ve vztahu k pozemku parc. [číslo] mění takto: Žalovaná [země] – [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemky: parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], oddělené od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] dle geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem [adresa], ověřeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 16. 2. 2023, opatřeného souhlasem Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], který je součástí tohoto rozsudku. Žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyním tyto pozemky: parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], oddělené od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] dle geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem [adresa], ověřeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 16. 2. 2023, opatřeného souhlasem Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], který je součástí tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním k rukám jejich zástupce plnou náhradu nákladů za řízení před soudy všech stupňů v částce 393 203 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení zálohovaných státem ve výši 7 496 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1018 rozhodl Okresní soud Plzeň-jih takto: I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“):

1. Žalovaná, [země] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ státní pozemkový úřad“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu a to pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek].

2. Žalobkyně [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [země] a [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [země], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě.

3. Žalobkyně mají na základě rozhodnutí [stát. instituce], pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu [obec], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyní v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyním tyto pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek] a žalobkyně tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, každá ve výši spoluvlastnického podílu II. Řízení se v rozsahu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] z důvodu zpětvzetí zastavuje. III. Žaloba na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o vydání pozemku č. parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 234 336 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaná je povinna zaplatit na účet České republiky, Okresního soudu Plzeň – jih, částku 4 581 Kč a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Usnesením ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033 doplnil Okresní soud Plzeň-jih výše uvedený rozsudek o výrok VI, kterým zavázal žalovanou povinností zaplatit na účet České republiky, Okresního soudu Plzeň-jih, částku 2 915 Kč do 30 dnů od právní moci uvedeného rozsudku a v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že se jedná o náklady vynaložené v souvislosti s výslechem znalkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], o kterých nerozhodl v meritorním rozsudku.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly žalobkyně i žalovaná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 2. 2022, č. j. 56 Co 151/2021-1121, 56 Co 152/2021 tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I odstavec 4 bod c) a ve výroku III změnil tak, že žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí i pozemek parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] (výrok I), jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním k rukám jejich zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně 234 336 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III), dále žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení zálohovaných státem ve výši 7 496 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV) a konečně pak žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů odvolacího řízení 71 547,56 Kč k rukám zástupce žalobkyň do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok V).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 28 Cdo 2074/2022-1230 tak, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, č. j. 56 Co 151/2021-1121, 56 Co 152/2021 ve výroku I a v části výroku II, v níž byl potvrzen ve výroku I rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 3. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1018 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033, o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], jakož i ve výrocích III, IV a V o nákladech řízení před soudem prvního stupně, o nákladech řízení státu a o nákladech odvolacího řízení, zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení; v ostatním dovolání žalované odmítl. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné pro řešení jí předkládané otázky„ vhodnosti“ pozemků, které žalobkyně nárokují k převodu jako náhradní pozemky za pozemky nevydané pro zákonnou překážku podle zákona o půdě. Dovolací soud konstatoval, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V úvahách v tomto směru vycházel dovolací soud ze skutkového stavu věci, na němž byl rozsudek odvolacího soudu založen. Dovolací soud poukázal na četnou svou judikaturu týkající se vhodnosti vydání náhradních pozemků za pozemky nevydané dle zákona o půdě, z níž vyplývá, že vhodnými náhradními pozemky je třeba rozumět pozemky, jež by byly nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, respektive žalované, zařaditelné do veřejné nabídky. Při posuzování vhodnosti pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního podle § 11a odst. 1 zákona o půdě je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě a v ust. § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je přitom třeba vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, případně pro nevydání, každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Dále Nejvyšší soud ČR poukázal na svou judikaturu, která dále dovodila, že překážkou vydání náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona o půdě může být i to, že tento pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění. O takový případ podle dovolacího soudu jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupříkladu dotčeny institutem veřejného užívání, jako např. veřejná prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích nebo účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele. Ve světle dovolacím soudem zmiňované judikatury se závěry odvolacího soudu formulované v jeho rozsudku napadeného dovoláním ve vztahu k pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] jevily jako předčasné, jestliže se odvolací soud důsledně nezabýval existencí cesty (komunikace) vedoucí přes označený pozemek a s tím spojenou otázkou, zda nejde o pozemní komunikaci, např. účelovou komunikaci, kdy pro posouzení, zda je pozemek účelovou komunikací, není vždy rozhodující, jak je evidován v katastru nemovitostí. Odvolací soud se tedy nezabýval tím, zda pozemek není zatížen i veřejným užíváním, které také může představovat překážku naturální restituce, a nehodnotil, zda restituční nárok nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního zemědělského pozemku z vlastnictví státu či vydáním geometrickým plánem oddělené zemědělsky využitelné části požadovaného pozemku. Za minimálně předčasné a tedy i nesprávné označil dovolací soud právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o otázku, zda lze považovat za vhodný k převodu žalobkyním pozemek parcelní [číslo] v [katastrální uzemí]. V tomto směru dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že patřičně nehodnotil, zda nárokovaný pozemek není součástí veřejného prostranství. V tomto směru poukázal dovolací soud na to, že institut veřejného prostranství je jedním z druhů veřejnoprávního omezení vlastnického práva, které vzniká ex lege naplněním zákonných znaků podle ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích. Aby bylo možno učinit závěr, že určitý prostor (pozemek či jeho část) je ex lege veřejným prostranstvím, je třeba naplnit veškeré jeho znaky. Prvním znakem veřejného prostranství je existence určitého prostoru, který je přístupný každému bez omezení. Druhým znakem veřejného prostranství, který lze dovodit z demonstrativního výčtu typů prostor, jež jsou veřejným prostranstvím, je existence určitého veřejně prospěšného účelu, k němuž veřejné prostranství slouží. Jedná se především o účel dopravní (ulice, chodníky, cesty), o účel hospodářský a sociální (náměstí, tržiště) či o účel rekreační (veřejná zeleň, parky). Stran demonstrativního výčtu jednotlivých prostor jsoucích veřejným prostranstvím Ústavní soud zdůraznil, že část věty„ a další prostory přístupné bez omezení“ obsažená v ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb. je nutno vykládat tak, že nejde o jakékoli prostory, tj. jiné prostory, ale že jde o prostranství mající obdobný charakter jako„ náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace, parky a veřejná zeleň“ (nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02). Pokud žalovaná namítala funkční souvislost mezi pozemkem parcelní [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec] a nedalekou [anonymizována dvě slova]. [jméno], tuto námitku dovolací soud označil za nepřiléhavou, neboť v řízení nebyla prokázána funkční souvislost tohoto pozemku s jakoukoli nemovitostí. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu podle dovolacího soudu nevyplývá, že by vydáním nárokovaného pozemku oprávněným osobám bylo ohroženo řádné fungování [příjmení] [anonymizováno]. [jméno], která s tímto pozemkem navíc přímo nesousedí. Přípustnost dovolání žalované podle dovolacího soudu nezakládá námitka, která se připínák závěru odvolacího soudu o nesprávném ocenění žalobkyněmi vybraných náhradních pozemků odvolacím soudem, jakož i o postupu soudu při jeho zjišťování. V tomto směru dovolací soud rovněž poukázal na ustálenou rozhodovací praxi, podle které jestliže cena oprávněnou osoba vybraného pozemku nedosahuje výši aktuálního restitučního nároku ani podle ocenění oprávněné osoby ani podle ocenění žalované, nemá přesné ocenění (vyčíslení) náhradního pozemku pro oprávněnou osobu na výsledek řízení žádný vliv. Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku odvozené od ocenění již vydaných náhradních pozemků soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob. Pokud jde o projednávanou věc, dospěl dovolací soud k závěru, že v situaci, kdy zbývající nevypořádané nároky žalobkyň (pro každou z nich ve výši 795 731,71 Kč) nebudou vydáním náhradních pozemků v hodnotě do částky 890 000 Kč celkem přečerpány, nelze námitku nesprávného ocenění vydaných náhradních pozemků považovat za relevantní argument zakládající přípustnost dovolání či naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. V závěru odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud uvedl, že nemohl rozhodnout jinak než rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku rozhodnutí dovolacího soudu, tedy ve výroku I a v napadené části výroku II, týkající se pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušit a v tomto rozsahu věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalované bylo naopak jako nepřípustné odmítnuto ve vztahu k ostatním vydaným náhradním pozemků, tedy vyjma pozemků parcelní [číslo] v k. ú. [obec] a parcelní [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec], neboť argumentace odvolatelky o nesprávném celkovém ocenění náhradních pozemků postihovala z povahy věci všechny pozemky, ohledně nichž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o jejich bezúplatném převodu.

5. Vzhledem k rozhodnutí dovolacího soudu v této věci ze dne 10. 8. 2022, č. j. 28 Cdo 2074/2022-1230 nabyl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 3. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1018 ve znění usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033 právní moci ve výroku II dne 28. 5. 2021 a dále dne 12. 9. 2022 ve výroku I ve vztahu k pozemkům parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek], parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek] a parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek]. Ve vztahu k pozemkům parcelní [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek] a parcelní [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], byl rozsudek odvolacího soudu v dovolacím řízení zrušen a odvolací soud znovu v intencích zrušovacího rozsudku dovolacího soudu posuzoval vhodnost těchto pozemků k převodu jako pozemků náhradních oprávněným osobám, tedy žalobkyním.

6. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] shledal soud prvního stupně vhodným k vydání žalobkyním jako náhradu za pozemky v restituci nevydané, a to i přes námitky žalované, zejména pokud žalovaná namítala existenci nezpevněné místní komunikace a elektrického vedení na tomto pozemku. Tyto skutečnosti podle soudu prvního stupně samy o sobě nezpůsobují bez dalšího nevhodnost pozemku k jeho převodu, neboť tato omezení neznamenají, že by žalobkyně v jejich důsledku nabyly vyprázdněné vlastnické právo. V odvolacím řízení, které pokračovalo poté, kdy rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, č. j. 56 Co 151/2021-1121, 56 Co 152/2021 byl v dovolacím řízení zrušen, žalovaná ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] poté, kdy žalobkyně předložily odvolacímu soudu geometrický plán [číslo] ze dne 16. 2. 2023, souhlasila s tím, že rozdělením pozemku tímto geometrickým plánem dojde k oddělení zpevněné komunikace a podzemního vodohospodářského zařízení, jež se nacházejí na pozemku v geometrickém plánu označeném jako parcelní [číslo] v k. ú. [obec] a že tato část pozemku by měla zůstat ve vlastnictví žalované. Žalovaná navíc podotkla, že v době od posledního jednání ve věci bylo dne 20. 3. 2023 [stát. instituce], Odborem dopravy zahájeno správní řízení o určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jeho předmětem je deklarace existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích mimo jiné také parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Současně žalovaná souhlasila s principem ocenění tohoto pozemku navrženým žalobkyněmi vycházejícím ze znaleckého posudku [číslo] [anonymizováno] ze dne 17. 12. 2018 vyhotoveného znalcem [příjmení] [příjmení], který ocenil předmětný pozemek jednou cenou 20 Kč za m2 a trvalé porosty na částku 1 080 Kč, takže části pozemku dle geometrického plánu, které žalobkyně nadále požadují, tedy části označené jako parc. [číslo] parc. [číslo] obě v k. ú. [obec], mají v součtu výměru 12 702 m2 a jejich cena včetně trvalých porostů činí 255 120 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyněmi předloženým geometrickým plánem ze dne [datum], [číslo] kterým byla z pozemku č. parc. [číslo] oddělena část, na které se nachází zpevněná komunikace a podzemní vodohospodářské zařízení, byla vyřešena námitka žalované ve vztahu k původnímu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Současně odvolací soud poukazuje na to, že i Nejvyšší soud ČR ve svém zrušujícím rozsudku v této věci ve vztahu k pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] nevyloučil uspokojení restitučního nároku žalobkyň vydáním geometrickým plánem oddělené, zemědělsky využitelné části tohoto pozemku. S ohledem na výše uvedené byl výrok I v odstavci 1 písmeno a) a v odstavci 4 písmeno a) rozsudku soudu prvního stupně změněn jen ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú [obec], ostatní části tohoto výroku nebyly odvoláním dotčeny, tedy i nově označené části původního pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] přijímají žalobkyně do svého spoluvlastnictví, každá ve výši spoluvlastnického podílu v rozsahu jedné poloviny.

7. Pokud jde o žalobkyněmi k převodu požadovaný pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], ohledně tohoto pozemku soud prvního stupně žalobu žalobkyň zamítl, když dospěl k závěru, že tento pozemek je využíván jako veřejné prostranství, parková zeleň a plocha před [anonymizována dvě slova]. [jméno] a proto s touto historickou památkou funkčně souvisí. Odvolací soud rozsudkem ze dne 22. 2. 2022 (později zrušeným v dovolacím řízení) v části týkající se pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec] rozsudek soudu prvního stupně změnil, a to poté, kdy skutková zjištění soudu prvního stupně doplnil sdělením příslušného stavebního úřadu, z něhož dovodil, že v územním plánu [územní celek] nejsou obsaženy žádné skutečnosti, které by bylo nutné zohledňovat při případném převodu pozemku, neboť pozemek není zastavěn a nevede přes něj ani žádná technická infrastruktura, je využíván pouze k pořádání jednodenní pouti ke [anonymizováno], která je postavena na pozemku přes silnici a zmíněný pozemek je používán jako zázemí pro uvedenou veřejně prospěšnou akci. V těchto skutečnostech odvolací soud nespatřoval překážku bránící vydání pozemku žalobkyním vyplývající z ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu. Dovolací soud ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec] rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2022 zrušil, když výše zmíněné úvahy odvolacího soudu shledal předčasnými a právní posouzení v tomto směru neúplným; odvolacímu soudu vytkl, že se nedostatečně vypořádal s námitkou žalované, která překážku vydání tohoto pozemku k uspokojení restitučního nároku žalobkyň spatřuje v tom, že se jedná o veřejné prostranství. Žalovaná na této námitce setrvala i nadále. Žalobkyně namítaly, že pozemek [anonymizováno] [obec] není součástí veřejného prostranství, neboť z dostupných zdrojů lze zjistit, že se jedná o pole, pozemek je v územním plánu obce zařazen mezi plochy NS nezastavitelné-smíšeného nezastavěného území s hlavním využitím plochy zemědělské, je tedy určen k zemědělskému obhospodařování a je součástí zemědělského půdního fondu. Dále žalobkyně namítaly, že v případě tohoto pozemku nelze dovodit veřejně prospěšný účel, kterému veřejné prostranství slouží. Žalobkyně poukazují na tvrzení žalované, která uvádí, že na tomto pozemku se jednou ročně koná pouť. Tato událost, která je pořádaná jednou za rok, a to po dobu jednoho dne, nemůže podle názoru žalobkyň již jenom vzhledem k takto nízké intenzitě představovat naplnění definice veřejného prostranství a není tak překážkou převoditelnosti pozemku na žalobkyně. Žalobkyně poukazují na odbornou literaturu, která rozlišuje mezi veřejným prostranstvím a krajinou, přičemž veřejné prostranství se nachází v intravilánu obce a krajina v nezastavěném území obce. Pozemek [anonymizováno] [obec] není, jak žalobkyně zjistily dotazem na Krajský pozemkový úřad pro Plzeňský kraj, využíván pro pořádání jakýchkoli hromadných akcí pro veřejnost. Žalovaná v rozhodné době neobdržela žádnou žádost o využití pozemku [anonymizováno] [obec] k pořádání jakékoli akce pro veřejnost. Z toho žalobkyně dovozují, že pozemek byl ze strany obce využíván k pouti bez právního titulu a bez souhlasu žalované. Nahodilá jednodenní událost konaná jednou ročně bez právního titulu nemůže podle názoru žalobkyň založit překážku bránící převodu pozemku do vlastnictví žalobkyň. Žalobkyně dále doložily, že byly osloveny starostou [územní celek] a požádány o souhlas s užitím pozemku [anonymizováno] [obec] k pořádání poutě u příležitosti svátku sv. [jméno] dne [datum] od 7.00 do 13.00 hodin. Žalobkyně tento souhlas udělily a poukazují na to, že ke konání této jednodenní akce je pozemek [anonymizováno] [obec] využíván pouze po malou část dne - zhruba 6 hodin, což nepředstavuje překážku převodu. Žalovaná i nadále odmítala argumentaci žalobkyň a poukazovala na to, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec] je pravidelně udržován, slouží k uspokojování potřeb občanů obce, je platnou obecně závaznou vyhláškou [územní celek] [číslo] definován jako veřejné prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, má pro obec a její obyvatele funkční význam, když je mimo jiné využíván při konání tradiční poutě ke [anonymizována dvě slova]. [jméno], na které se schází široká veřejnost z celého regionu, a naplňuje tak i materiální kritérium veřejného prostranství. Žalovaná tedy shrnuje, že předmětný pozemek naplňuje kritéria stanovaná judikaturou Nejvyššího soudu pro posouzení pozemku jako veřejného prostranství, konkrétně uvádí, že pozemek je přístupný široké veřejnosti bez omezení, slouží veřejně prospěšnému účelu a je určen k uspokojování potřeb občanů obce. Tento charakter pozemku pak představuje překážku, pro kterou nelze pozemek žalobkyním vydat.

8. Odvolací soud zvážil argumenty obou stran ve vztahu ke pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec] a vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR dospěl k závěru, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec] je veřejným prostranstvím ve smyslu ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích a tento charakter pozemku brání jeho vydání žalobkyním k částečnému uspokojeních jejich restitučního nároku. Odvolací soud vycházel z definice veřejného prostranství uvedené v poukazovaném ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, který za veřejné prostranství považuje prostor, jenž je předmětem obecného užívání, které odpovídá povaze a účelu tohoto prostoru a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné uživatele. Obecné užívání nevyžaduje rozhodnutí správního orgánu; veřejně prospěšným účelem je účel dopravní, hospodářský, sociální, ale také rekreační, kam patří např. veřejná zeleň či parky. Odvolací soud v rámci posuzování převoditelnosti předmětného pozemku vycházel zejména z aktuální zprávy [územní celek] ze dne 6. 2. 2023. Z této zprávy odvolací soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek] je v platném územním plánu obce veden jako plocha smíšená nezastavěného území, konkrétně se jedná o parkovou zeleň před sv. [jméno]. Do části pozemku zasahuje i chráněné ložiskové území a dobývací prostor (kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu), včetně ochranného pásma přilehlého lesa. Podle platného územního plánu je v takovéto ploše hlavní využití – plocha zemědělská, lesní, vodní a plocha přirozených a přírodě blízkých ekosystémů, např. draha. Přípustným využitím v této ploše je pak krajinná zeleň remízů, náletová zeleň, aleje, volně přístupné plochy, jejichž údržbu zajišťuje obec, plochy nezbytné dopravní a technické infrastruktury, odpočívadla, pěší a cyklistické stezky, prvky drobné architektury, plochy rekultivací a ochranné zeleně. Podle sdělení jmenované obce je pozemek součástí veřejného prostranství podle platné obecně závazné vyhlášky [číslo] je tedy definován jako veřejné prostranství podle § 34 zákona o obcích. O pozemek se do současné doby po desítky let stará obec, která jej výhradně udržuje. Pozemek od nepaměti společně s okolním prostranstvím [příjmení] [anonymizováno]. [jméno] slouží jedenkrát ročně ke konání tradiční poutě, kde se schází široká veřejnost z okolních obcí a regionů. Pozemek je volně přístupný neurčenému okruhu lidí bez omezení. Skutečnostem uvedeným ve zprávě [stát. instituce] odpovídá stav pozemku zachycený na fotografii předložené odvolacímu soudu žalovanou spolu s vyjádřením datovaným 31. 3. 2023, z níž je zřejmé, že jde o udržovaný zatravněný pozemek, sahající téměř ke [anonymizována dvě slova]. [jméno].

9. Na základě skutkových zjištění výše uvedených dospěl odvolací soud k závěru, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec] svým charakterem a způsobem užívání splňuje materiální znaky veřejného prostranství. Nejedná se jen o to, že jedenkrát ročně slouží ke konání poutě, nýbrž i o to, že slouží nepřetržitě předem neomezenému okruhu uživatelů jako veřejná zeleň, park, tedy k účelu rekreačnímu, neboť se nachází v lokalitě sahající od [anonymizována dvě slova] až ke [anonymizována dvě slova]. [jméno], tedy v lokalitě hojně využívané také turisty a cyklisty. Žalovaná jako vlastník pozemku je s popsaným způsobem užívání tohoto pozemku srozuměna a akceptuje charakter tohoto pozemku jako veřejné prostranství, jak je zřejmé z písemných vyjádření žalované v tomto řízení. Odvolací soud tak dospěl k shodnému závěru, který zaujal i soud prvního stupně, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Mezi účastníky řízení nebylo sporným, že restituční nárok žalobkyň byl žalovanou částečně uspokojen, a to ve veřejných nabídkách co do částky 56 958 Kč, dále na základě pravomocného rozsudku [název soudu] ze dne 17. 8. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 13. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] co do částky 76 842 Kč, dále na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih z 25. 3. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1018 a doplňujícího usnesení ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, č. j. 56 Co 151/2021-1121 co do částky 291 984,50 Kč, tedy u každé z žalobkyň do výše 452 784 Kč. Restituční nárok každé z žalobkyň byl v řízení prokázán v částce 795 732 Kč a v tomto směru odvolací soud znovu poukazuje na správné a řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně vycházející ze znaleckého ocenění pozemků, které žalobkyním nebyly vydány v rámci restitučního řízení, a to znaleckým posudkem soudní znalkyně [jméno] [příjmení] [příjmení]. Tato výše restitučního nároku nebyla zpochybněna ani v dovolacím řízení, které vyústilo v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 8. 2022, č. j. 28 Cdo 2074/2022-1230. Dovolací soud nepovažoval za relevantní ani námitku nesprávného ocenění vydaných náhradních pozemků, jež by zakládala přípustnost dovolání v situaci, kdy zbývající nevypořádané nároky žalobkyň (pro každou z nich ve výši 795 731,71 Kč) nebudou vydáním náhradních pozemků v hodnotě do částky 890 000 Kč (celkem pro obě) přečerpány. Jestliže doposud byl restituční nárok každé z žalobkyň uspokojen co do částky 425 784,50 Kč pravomocnými rozhodnutími soudů a ve veřejných nabídkách, jak je výše uvedeno, zbylý restituční nárok každé z žalobkyň představuje částku 369 947,50 Kč a tento zbylý restituční nárok každé z žalobkyň nebude přečerpán, pokud je dále upokojován vydáním pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], oddělených od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] geometrickým plánem uvedeným ve výroku I rozsudku odvolacího soudu v ceně celkem 255 120 Kč (včetně porostů), tedy pro každou z žalobkyň v částce 127 560 Kč, a restituční nárok žalobkyň nebude přečerpán, ani pokud se stane pravomocným rozsudek [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto o uspokojení restitučního nároku žalobkyň vydáním pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] v ceně 207 288 Kč, tj. v ceně 103 644 Kč pro každou z žalobkyň.

11. S ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky za řízení před soudy všech stupňů. Odvolací soud je toho názoru, že žalobkyním, byť v řízení nedosáhly převodu všech v žalobě uvedených pozemků, náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, neboť v řízení byly zcela úspěšné, pokud jde o důvodnost žaloby na uspokojení restitučního nároku převodem náhradních pozemků mimo nabídkové řízení a byly úspěšné i pokud jde o vyčíslení výše restitučního nároku. Pokud v průběhu řízení před soudem prvního stupně vzaly žalobkyně částečně žalobu zpět poté, kdy bylo zjištěno, že některé z požadovaných pozemků jsou z převodu vyloučeny pro zákonnou překážku (pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]), nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalobkyním, neboť z veřejně přístupných zdrojů nemohly v době zahájení řízení informace v tomto směru získat. Nelze tak dovodit, že by žalobkyně postupovaly procesně neopatrně. Tento závěr se týká i pozemku, ohledně kterého byla žaloba žalobkyně zamítnuta (parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec]), kdy jednak s ohledem na cenu tohoto pozemku (18 117 Kč) se jedná o nepatrný neúspěch žalobkyň v řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) a jednak teprve v průběhu řízení bylo možné po shromáždění rozhodných podkladů posoudit všechny rozhodné skutečnosti, které zabránily vydání tohoto pozemku k částečnému upokojení restitučního nároku žalobkyň. Žalobkyním v souvislosti s řízením před soudem vznikly náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet sazby mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle § 7 advokátního tarifu vycházel odvolací soud, pokud jde o řízení před soudem prvního stupně a prvním odvolací řízení, které předcházelo dovolacímu řízení, z částky vyjadřující cenu žalobkyněmi nárokovaných náhradních pozemků, tj. z částky 879 366 Kč. Mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby při zastupování dvou účastnic (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu) tak představuje částku 18 912 Kč Odvolací soud žalobkyním přiznal právo na náhradu nákladů právního zastoupení za 11 úkonů právní služby po 18 912 Kč (převzetí právního zastoupení, podání žaloby, vyjádření žalobkyň k výzvě soudu z 10. 8. 2018, 13. 3. 2019, 17. 4. 2019, 27. 9. 2019 a účast na soudních jednání 17. 1. 2019, 19. 3. 2019, 19. 11. 2019, 7. 1. 2021 a 25. 3. 2021), tj. 208 032 Kč, dále za 1 úkon právní služby v poloviční výši (předžalobní výzva) v částce 9 456 Kč a na náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 3, 4 advokátního tarifu 12 x 300 Kč, tj. 3 600 Kč, tedy náklady právního zastoupení v částce 221 088 Kč, dále náhradu na dani z přidané hodnoty v sazbě 21 % z této částky, tj. 46 428,48 Kč, a na nákladech cestovních výdajů zástupce žalobkyň v souvislosti se soudními jednáními ve dnech výše uvedených v řádně doložené částce 4 962 Kč, tedy náklady řízení celkově v částce 272 478,48 Kč. Dále odvolací soud přiznal žalobkyním právo na náhradu nákladů právního zastoupení ve stávajícím řízení odvolacím, a to za podání odvolání dne 27. 5. 2021, vyjádření žalobkyň k odvolání žalované z 28. 6. 2021 a účast na jednání u odvolacího soudu 15. 2. 2022, tj. 3 úkony právní služby po 18 912 Kč, dále za vyjádření žalobkyň před jednáním z 25. 2. 2023, účast na jednání u odvolacího soudu 1. 3. 2023 a 31. 5. 2023 a dále doplnění tvrzení žalobkyň z 9. 3. 2023 a repliku k vyjádření žalovaného z 27. 4. 2023, když odměnu za tyto úkony právní služby stanovil pro obě žalobkyně v částce 7 600 Kč z tarifní hodnoty 294 717 Kč s ponížením odměny za 1 úkon právní služby o 20 %, neboť předmětem odvolacího řízení, které následovalo po zrušení předchozího rozsudku odvolacího soudu v dovolacím řízení, byly pouze 2 pozemky oceněné na 275 600 Kč a 18 117 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyň v této fázi řízení tak představují 3 úkony po 18 912 Kč, tj. 56 736 Kč, 5 úkonů po 7 600 Kč, tj. 38 000 Kč, a náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3, 4 advokátního tarifu 8 x 300 Kč, tj. 2 400 Kč, celkem 97 136 Kč, dále náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z této částky, tj. 20 398, 56 Kč a cestovné zástupce žalobkyň k jednání u soudu ve dnech 15. 2. 2022, 1. 3. 2023 a 31. 5. 2023 řádně vyúčtované v částce 3 190 Kč, tedy náklady právního zastoupení celkem ve výši 120 724,56 Kč Celkem tak žalobkyním vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 393 203 Kč.

12. Odvolací soud dodává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4488/2017 a rozhodnutí téhož soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cd 6064/2017. Podle těchto rozhodnutí je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení, jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, vycházet z hodnoty předmětu sporu, tzn. výše ceny požadovaných pozemků. K této věci se vyjádřil také Ústavní soud ČR ve svém nálezu z 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3063/21, podle kterého soud, který rozhoduje o náhradě nákladů řízení o vydání náhradního pozemku podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. je povinen vzít v úvahu právní povahu tohoto řízení a také to, zda postup státu vůči oprávněné osobě při uspokojování jejího restitučního nároku nebyl liknavý či svévolný a nezakládal mimořádnou možnost požadovat konkrétní pozemky mimo veřejnou nabídku. Podle Ústavního soudu ČR je však třeba také posoudit, zda oprávněná osoba z procesního hlediska nezavinila zastavení řízení, tedy zda nezahájila řízení, ač mohla či měla vědět, že požadovaný pozemek nebude možné vydat, tedy postupovala procesně neopatrně a v důsledku toho způsobila vznik nákladů, které by v takovém řízení jinak nevznikly. Tento výklad odvolací soud při svém rozhodování o nákladech řízení respektoval.

13. V souvislosti se změnou rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu také o nákladech řízení zálohovaných státem, kdy ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit tyto náklady uložil žalované, která nebyla v řízení úspěšná. Jedná se o částku 4 581 Kč vynaloženou v souvislosti s výslechem znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok V rozsudku soudu prvního stupně) a částku 2 915 Kč vynaloženou v souvislosti s výslechem znalkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] (výrok VI doplňujícího usnesení ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033).

Poučení