56 Co 151/2021-1121

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Ivany Šímové ve věci žalobkyň: a) [jméno] [jméno], narozená dne [datum] bytem [adresa], [anonymizováno], [země] b) [jméno] [jméno], narozená dne [datum] bytem [adresa], [číslo] [anonymizováno], [země] obě zastoupeny advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., Ph.D. se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvoláních žalobkyň i žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 3. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1018 ve znění opravného usnesení soudu prvého stupně ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. odst. 4 bod c) a ve výroku III. mění tak, že žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí i pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek].

II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním k rukám jejich zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 234 336 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení zálohovaných státem ve výši 7 496 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 71 547,56 Kč k rukám zástupce žalobkyň Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl takto: I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“):

1. Žalovaná, [země] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ státní pozemkový úřad“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu a to pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek].

2. Žalobkyně [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [země] a [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [země], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě.

3. Žalobkyně mají na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne 24. 11. 1998, [číslo jednací] ze dne 05. 03. 1999, [číslo jednací] ze dne 12. 03. 1999, [číslo jednací] ze dne 20. 04. 1999, [číslo jednací] ze dne 18. 01. 2000, [číslo jednací] ze dne 07. 03. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 09. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 09. 2000, [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2000, [číslo jednací] ze dne 09. 07. 2001, [číslo jednací] ze dne 09. 07. 2001, [číslo jednací] ze dne 06. 03. 2002 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu [obec], [číslo jednací] ze dne 15. 11. 2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyní v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyním tyto pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek] a žalobkyně tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, každá ve výši spoluvlastnického podílu II. Řízení se v rozsahu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] z důvodu zpětvzetí zastavuje. III. Žaloba na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o vydání pozemku č. parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 234 336 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaná je povinna zaplatit na účet České republiky, Okresního soudu Plzeň – jih, částku 4 581 Kč a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Shora citovaným usnesením soudu prvního stupně byl uvedený rozsudek doplněn o další výrok VI., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit na účet České republiky – Okresního soudu Plzeň-jih, částku 2 915 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku na dalších nákladech řízení vzniklých státu, o nichž nebylo rozhodnuto v odkazovaném rozsudku (postup dle ust. § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. a dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.).

3. Soud prvého stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože soud prvého stupně shledal dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobkyním liknavým pro dlouhodobé neplnění její povinnosti vypořádat nároky na vydání náhradních pozemků, jakož i pro faktické vyloučení žalobkyň z možné účasti ve veřejných nabídkách v důsledku nesprávného ocenění restitučního nároku žalobkyň žalovanou, vyhověl soud prvého stupně požadavku uspokojit restituční nárok žalobkyň mimo zákonem předpokládaný postup. Soud prvého stupně přitom konstatoval, že předmětné pozemky (vyjma pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce]) jsou vhodné k převodu na žalobkyně. Jelikož hodnota předmětných pozemků vybraných žalobkyněmi jako pozemků náhradních, jež jsou ve vlastnictví státu, nepřevyšovala v době rozhodnutí soudu prvního stupně hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyň, byla žalované uložena povinnost uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu předmětných pozemků /tedy pozemků uvedených ve výroku I., bod 1., písm. a) až d) /.

4. Proti tomuto rozhodnutí podali včasná odvolání žalobkyně i žalovaná.

5. Žalovaná ve svém odvolání napadla výroky I., IV., V. a VI. rozsudku soudu prvého stupně. Žalovaná je přesvědčena, že rozsudek trpí vadami, které naplňují hned několik odvolacích důvodů dle ust. § 205 odst. 2 o. s. ř. Prvým z odvolacích důvodů je důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, ač tomu žádná zákonná překážka nebránila – soud prvého stupně nezohlednil argumentaci žalované týkající se nepřevoditelnosti požadovaných náhradních pozemků ani argumentaci týkající se správnosti výpočtu výše restitučního nároku žalobkyň provedeného žalovanou, resp. jeho právním předchůdcem a ani se nezabýval námitkami žalované ve vztahu k vadám znaleckého posudku [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], který předložili žalobkyně, ač tomu žádná zákonná překážka nebránila. Odvolacím důvodem je i důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., rozsudek soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kdy soud prvního stupně nesprávně posoudil rozsah procesní aktivity žalobkyň při domáhání se uspokojení jejich restitučního nároku, otázku převoditelnosti některých žalobkyněmi požadovaných pozemků a také otázku určení výše tarifní hodnoty při výpočtu náhrady nákladů řízení. Konečně je odvolacím důvodem i důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek je postižený jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dle žalované je rozsudek soudu první stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť jak vyplývá z následné argumentace, soud prvého stupně své závěry týkající se postupu dle znaleckého posudku a nikoli dle oponentního znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], žádným natož dostatečným a řádným způsobem neodůvodnil a dále se soud prvého stupně žádným způsobem nevypořádal s podstatnou částí argumentace žalované předkládanou v rámci řízení před soudem prvého stupně ve vztahu k posouzení otázky převoditelnosti pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Dále žalovaná rozvedla svou argumentaci uvedenou shora, dle které soud prvého stupně nesprávně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovanou. Vytkla soudu prvého stupně, že se zcela ztotožnil s argumentací žalobkyň, aniž by se jakkoli vypořádal s tvrzeními žalované a důkazy, které v řízení označila a předložila. Zejména se soud prvého stupně nevypořádal s námitkami žalované proti znaleckému posudku znalkyně [anonymizováno] [příjmení]. Dále žalovaná namítala, že restituční nárok žalobkyň za odňaté pozemky oceněné již na přelomu tisíciletí reflektuje skutečný stav a výši restitučního nároku žalobkyň a podmínky, za nichž byly dotčené původní pozemky rodině žalobkyň odňaty. Žalovaná dále upozorňovala na to, že žalobkyně nabyly dojmu, že ocenění nevydaných odňatých pozemků je nesprávné až poté, co byly jejich restituční nároky z větší části vyčerpány. Žalobkyně, resp. jejich právní předchůdci, přitom v minulosti rovněž žádali žalovanou o finanční náhrady za nevydané odňaté pozemky, které jim byly poskytnuty, nebo se v minulosti účastnili veřejných nabídek. Jak vyplývá z rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne 15. 11. 2011, to bylo žalobkyni 2 doručeno v roce 2011, z čehož lze dovodit, že výše zbylého restitučního nároku žalobkyň byla řádně stanovena nejméně téměř 7 let. Je zásahem do právní jistoty zbývajících restituentů, jejichž případy dosud nebyly z nejrůznějších procesních či jiných důvodů dosud dokončeny, aby se téměř úplně uspokojený restituent náhodně zaktivizoval na základě účelového výkladu dílčích judikaturních závěrů přijatých soudy v nepřiléhajících věcech. Žalovaná toto jednání považuje za rozporné s dobrými mravy. Žalovaná soud prvého stupně upozorňovala, že není možné požadovat nekonečné přeceňování výše restitučního nároku bez ohledu na to, v jakém rozsahu již byly žalobkyně uspokojeny a jaké pozemky, v jakém stavu a za jaké situace byly žalobkyním odňaty. Zvláště ve chvíli, kdy proces stanovení a ocenění restitučního nároku proběhl zcela řádně a v souladu s účelem, smyslem i podmínkami restitučního zákonodárství. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvého stupně namítala, že nesprávný postup znalkyně [anonymizováno] [příjmení] spočívá v tom, že ta neaplikovala žádné srážky dle přílohy č. 7 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., i když použití srážek má svůj naprosto logický smysl. Kritéria, dle kterých dochází k ocenění dle výše citované vyhlášky, jsou poměrně nepružná a obtížně reflektují„ tržní“ hodnotu pozemků danou jejich umístěním, okolím, zasíťovaností, atd. Uvedená vyhláška tak činí určité rozdíly na základě umístění pozemku, je však zcela zjevné, že i v rámci jednoho územního celku není hodnota pozemků vždy stejná. Mezi hodnotu pozemku v centra města uprostřed zástavby s přístupem ke všem sítím, komunikacím, atd. a pozemkem na periferii uprostřed polí, který je zcela nezasíťován, nenapojen na komunikace atd. je zcela evidentní rozdíl. K vyrovnání těchto diskrepancí slouží právě aplikace srážek dle přílohy č. 7 uvedené vyhlášky. Z důvodu procesní opatrností žalovaná nechala zpracovat oponentní znalecký posudek (viz shora), neboť se obávala, že v případě, že by soud neshledal tvrzení žalované za důvodné a v nadepsané věci by došlo ke koncentraci řízení, neměla by žalovaná možnost se proti znaleckému posudku nijak bránit. Oponentní znalecký posudek zpochybňoval správnost znaleckého posudku znalkyně [anonymizováno] [příjmení], jelikož dle názoru tohoto autora oponentního znaleckého posudku je posudek [anonymizováno] [příjmení] nekonzistentní, když postupuje neúplně dle oceňovací vyhlášky, nekorektní, když přiřazuje průměrné ceny namísto přesně definovaných, a také nespolehlivých, pokud vychází z upravených mapových podkladů. Soud prvého stupně se rozdíly mezi oběma znaleckými posudky nezabýval, pouze v odstavci 22. odůvodnění rozsudku uvedl, že„ v průběhu svého výslechu však Bc. [příjmení] nebyla v některých případech schopna jednoznačně objasnit, proč u toho kterého pozemku přistoupila k aplikaci konkrétní srážky“ bez toho, aby blíže rozvedl, ve kterých konkrétních případech nebyl oponentní znalec údajně schopen objasnit závěry oponentního znaleckého posudku. Tím soud prvého stupně zatížil svůj rozsudek vadou. Přitom určení přesné výše restitučního nároku je zcela zásadní pro určení rozsahu, v jakém je zbývající restituční nárok jednotlivých žalobců stále ještě možné uspokojit s ohledem na jejich dřívější částečné uspokojení prostřednictvím např. finančních náhrad v režimu § 16 zákona o půdě nebo pravomocně vydaných náhradních pozemků v paralelně vedených řízeních o žalobě o nahrazení projevu vůle žalované. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2020, č. j. 56 Co 79/2020-834. Tímto usnesením byl zrušen předchozí rozsudek soudu prvého stupně v této věci, rozsudek ze dne 13. 12. 2019, č. j. 11 C 201/2018-764. Dále žalovaná zdůraznila, že během řízení nikdy netvrdila, že výše zbývajícího restitučního nároku žalobkyň je jiná než 3 910,65 Kč. Oponentní znalecký posudek si žalovaná nechala vypracovat pouze z důvodu procesní opatrnosti. Dále žalovaná vytkla soudu prvého stupně, že přezkoumávanou věc nesprávně právně posoudil. Za nesprávný závěr soudu prvého stupně označila žalovaná závěr soudu prvého stupně o tom, že žalobkyně splnily všechny podmínky pro úspěšné domáhání se převodu náhradních pozemků. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR je uspokojení restitučního nároku převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky na místě pouze tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Žalobkyně se od roku 2002, kdy jim byla vyplacena poslední finanční náhrada za jejich restituční nárok, do roku 2011, kdy jim bylo doručeno poslední rozhodnutí Pozemkového úřadu, žádným, natož dostatečným způsobem nezajímaly o svůj zbylý restituční nárok. Následně, ani po doručení posledního rozhodnutí Pozemkového úřadu, se žádným natož dostatečným způsobem nezajímaly o svůj zbylý restituční nárok. Následně, ani po doručení posledního doručení Pozemkového úřadu se žalobkyně o svůj zbylý restituční nárok žádným, natož dostatečným (zřejmě způsobem) nezajímaly, a to až do roku 2018, kdy začaly podávat žaloby. Tedy žalobkyně tak po dobu nejdříve 9 let a pak po dobu 7 let vůči svému restitučnímu nároku ničeho nenamítaly, nijak se neohradily vůči jeho ocenění. Až v roce 2018 se žalobkyně obrátily na žalovanou s tím, že jejich původně oceněné restituční nároky, se kterými souhlasily a za které přijaly finanční náhrady, byly údajně oceněny nesprávně a své tvrzení opřely o znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení]. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně byly ohledně svého restitučního nároku (a zejména jeho výše) po dobu minimálně 7 let zcela pasivní. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2014 sp. zn. 28 Cdo 2143/2014 s tím, že jeho odvolací argumentace je s tímto rozhodnutím v souladu. Dle názoru žalované se soud prvého stupně otázkou aktivity žalobkyň důkladně nezabýval a zcela automaticky převzal za své tvrzení žalobkyň, že v napadené věci to byla právě žalovaná, která se dopustila liknavosti a neumožnila žalobkyním uspokojení restitučního nároku žalobkyň, a není tedy důležité posuzovat aktivitu na straně žalobkyň. Soud prvého stupně rovněž nereagoval na námitky žalované, že jsou to právě žalobkyně, které jednaly vůči svému restitučnímu nároku liknavě a nesvědčí jim tak právo na domáhání se převodu náhradních pozemků žalobou o nahrazení projevu vůle. Pokud se týče otázky převoditelnosti požadovaných pozemků, soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal s tím, zda jsou požadované náhradní pozemky skutečně vhodné k převodu. Dle ustálené judikatury je třeba za kritéria (vhodnosti pozemku k převodu) pokládat například to, zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s pozemkem. Přitom tato hlediska je nutné posuzovat ve vztahu ke všem jednotlivých pozemkům. V této souvislosti odkázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ve kterém se podává, zda je splněna podmínka toho, zda předmětný náhradní pozemek je možné zahrnout do zemědělského půdního fondu, tedy zda požadovaný náhradní pozemek má být nadále zemědělsky obhospodařován. Žalovaná odkázala v této souvislosti i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, z něhož vyplývá, že ani„ oprávněná osoba vůči níž Pozemkové fond“ (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminačním způsobem (což se tomto případě nestalo, poznámka žalované) a (jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. – zákona o půdě, se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě. Z uvedeného vyplývá, že pokud žalovaná uvedené pozemky nepovažuje za vhodné k převodu, nezařadila je ani do veřejné nabídky dle zákona č. 229/1991 Sb., soud nemůže bez dalšího okolnosti vedoucí žalovanou takovému závěru přehlížet. V případě pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] se soud prvého stupně nezabýval námitkami žalované, že tento pozemek nelze na žalobkyně převést, neboť přes tento pozemek vede frekventovaná nezpevněná místní komunikace k čistírně odpadních vod (ČOV), kde se nachází i krytá odpadní jímka. Soud prvního stupně ve vztahu k tomuto pozemku uzavřel, že žalovanou uvedené skutečnosti„ však samy o době nezpůsobují bez dalšího nevhodnost pozemku k jeho převodu, když omezení týkající se tohoto pozemku nejsou takového charakteru, aby v jejich důsledku žalobkyně nabyly vyprázdněné vlastnické právo“ bez toho, aby se řádným způsobem vypořádal s námitkami žalované. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5045/215 – I (správně zřejmě 28 Cdo 5045/2015) stavba místní komunikace by přitom zjevně mohla představovat překážku zabraňující restituentovi plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydaný pozemek způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v § 1 zákona o půdě a stát se tak (zásadně) okolností vylučující vydání dotčeného pozemku. Dále žalovaná odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 581/14 a sp. zn. II. ÚS 536/14, z nichž vyplývá, že uvedená rozhodnutí vytkly nalézacímu soudu, že nevzal v úvahu ani případný veřejný zájem (je-li pozemek zatížen veřejným užíváním). Dojde-li naopak k vydání (stavbami či veřejným užíváním) zatížených pozemků, oprávněná osoba nebude moci své vlastnické právo plně realizovat, což povede v řadě případů jen k dalším sporům mezi restituentem a obcí, případně jiným vlastníkem na pozemku umístěných staveb, stran poskytování náhrady za omezení vlastnického práva. Žalovaná ve vztahu k tomuto pozemku dále argumentovala tím, že na něm se nachází ČOV, u které dochází k častému zanášení pískem a nečistotami, což má vliv na zvýšené provozní náklady a zvýšené opotřebení strojních částí technologie a drastické snižování životností strojích částí technologie ČSK 1 A ČOV, a proto je nutné provádět na této ČOV časté opravy. Z tohoto důvodu by docházelo k omezení vlastnického práva žalobkyň. Dále žalovaná namítla, že přes tento pozemek vede kanalizace, která odkanalizovává 90 % obce, a tudíž i s ohledem k této skutečnosti nebude možné tento pozemek zcela zemědělsky obhospodařovat, jelikož ze zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů vyplývá pro vlastníka pozemku, na kterém se nachází vodní dílo, řada omezení. Žalovaná shrnula, že těmito námitkami se soud prvého stupně při rozhodování o vydání tohoto pozemku blíže nezabýval. Pokud se týče pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. a obci [obec], soud prvého stupně se vůbec nezabýval otázkou zemědělské obhospodařovatelnosti těchto pozemků, jelikož dle platného územního plánu jsou tyto pozemky zařazeny mezi plochy s funkčním využitím plochy ochranné zeleně a také jsou zařazeny k opatřením na ochranu krajiny a životního prostředí (WK3-ochranná zeleň). Tudíž je možné očekávat, že žalobkyně nebudou moci tyto pozemky zcela volně zemědělsky užívat, což zapříčiní, že nastane právní stav neslučitelný s účelem restituce. Dále žalovaná soudu prvého stupně vytkla, že ten nesprávně stanovil cenu některých požadovaných pozemků, konkrétně pokud se týče pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec], kdy soud vycházel z ceny 274 502 Kč, i když cena tohoto pozemku byla znaleckým posudkem stanovena ve výši 275 600 Kč. Dále v případě pozemku č. parc. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno] vycházel soud z ceny 71 864 Kč, i když tato cena byla znalecky stanovena ve výši 75 104 Kč.

6. V případě rozhodnutí o nákladech řízení vytkla žalovaná soudu prvého stupně, že nesprávně určil tarifní hodnotu sporu na částku 439 674 Kč (hodnota vydaných náhradních pozemků). V případě žaloby o nahrazení projevu vůle se jedná o žaloby na neocenitelné plnění a je nutné stanovit výši tarifní hodnoty dle § 9 advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb.

7. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žaloba se v celém jejím rozsahu zamítá.

8. Žalobkyně napadly rozsudek soudu prvého stupně v jeho výroku II., kterým byla jejich žaloba částečně zamítnuta ohledně pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Soud prvého stupně dovodil, že tento pozemek není na žalobkyně převoditelný, neboť funkčně souvisí s kaplí sv. Vojtěcha a je údajně využíván jako veřejné prostranství. S tímto závěrem soudu prvého stupně žalobkyně nesouhlasí. Z provedených důkazů (ortofotomapa pozemku) vyplývá, že mezi tímto pozemkem a pozemkem, na němž se nachází uvedená kaple sv. Vojtěcha, se nachází i další pozemky a to komunikace a pozemek č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Již z tohoto důvodu nemůže být dána funkční souvislost předmětného pozemku č. parc. [číslo] s kaplí sv. Vojtěcha, když tyto nemovitosti spolu ani nesousedí. Pozemek je v současnosti určen k zemědělskému obhospodařování a je součástí zemědělského půdního fondu, jak vyplývá i z listu vlastnictví, který tvořil přílohu žaloby. Z ortofotomapy rovněž vyplývá, že pozemek je polem či loukou. Z uvedených skutečností vyplývá, že zemědělskému využití předmětného pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nic nebrání a tento pozemek musí být na žalobkyně převoditelný. Pozemek, jak vyplývá z územního plánu, který byl přílohou [číslo] podání žalobkyň ze dne [datum], je zařazen mezi plochy NS nezastavitelné smíšené nezastavěného území s hlavním využitím plochy zemědělské. Je to naopak pozemek, na němž je umístěna kaple sv. Vojtěcha, který je zařazen mezi plochy veřejného prostranství. Je tak zřejmé, že závěr soudu prvého stupně je nesprávný. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil v jeho výroku III. tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], případně navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v jeho výroku III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřily tak, že je považují za nedůvodné. Odkázaly na dosavadní průběh řízení, na to, že účastníci učinily v řízení nesporným, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě, že žalovaná v průběhu řízení před soudem prvého stupně nenamítala žádné překážky převodu u pozemků č. parc. [anonymizováno] v k. ú. [obec], č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a č. parc. [číslo] a v k. ú. [část obce], u těchto pozemků lze tak mít za nesporné, že jsou bez dalšího převoditelné na žalobkyně a dále že hodnota náhradních pozemků vydaných soudem prvého stupně činí celkem 861 231 Kč. Pokud žalovaná v odvolání namítá, že soud prvého stupně se nevypořádal s každým jejím jednotlivých důkazem a tvrzením, mají žalobkyně za to, že to ani není povinností soudu. Ten je oprávněn nepřihlížet k tvrzením a nezkoumat ty důkazy, které nejsou relevantní pro jeho rozhodnutí a které nemají ve svém důsledku vliv na jeho rozhodování. Přitom odkázaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4065/2010. Dle názoru žalobkyň je rozsudek soudu prvého stupně dostatečně podrobně odůvodněn a v odvolacím řízení musí obstát. Pokud žalovaná namítá nesprávné hodnocení soudem prvého stupně znaleckého posudku znalkyně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], poukazují žalobkyně na to, že žalovaná si za účelem zpochybnění jeho správnosti nechala vypracovat oponentní znalecký posudek. Z tohoto oponentního znaleckého posudku vyplývá, že původní ocenění restitučního nároku žalobkyň ze strany žalované je zcela nesprávné, když i sám oponentní znalecký posudek určuje restituční nároky členů rodiny žalobkyň za několikanásobně vyšší. Pokud se týče aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR, ten v usnesení sp. zn. 28 Cdo 3562/2020 se s otázkou nezbytnosti provedení výslechu znalců a zjištění přesné výše restitučního nároku oprávněných osob za situace, kdy je zřejmé, že hodnota náhradních pozemků je nižší, než hodnota restitučního nároku oprávněných osob, vypořádal tak, že takovýto postup žalovanou vytýkaný (výslech znalců a zjištění přesné výše restitučního nároku oprávněných osob) není nezbytně nutný. Pro posouzení otázky výše restitučních nároků postačí, pokud je zřejmé, že restituční nárok žalobce je dostatečný pro jím požadované náhradní pozemky. Dále žalobkyně poukázaly na to, že v přezkoumávané věci je rozhodováno o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyně smlouvu o převodu konkrétních náhradních pozemků dle § 11a odst. 1 zákona o půdě, nikoli vyčíslení výše restitučních nároků žalobkyň. Otázka zbývající výše restitučních nároků žalobkyň by mohla být významná toliko v případě sporů o určení výše restitučního nároku nebo v řízení o nahrazení projevu vůle k převodu dalšího náhradního pozemku či v řízení o jiném způsobu uspokojení zbývajícího restitučního nároku žalobců (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2288/2018). Mezi účastníky tohoto řízení vznikl spor o oprávněnost žaloby na nahrazení projevu vůle převodem náhradních pozemků na žalobkyně, bylo proto zásadní vyřešit otázku, zda postup žalované byl vůči žalobkyním svévolný či liknavý, zda jsou žalobkyněmi vybrané náhradní pozemky vhodné k převodu a zda jejich hodnota nepřevyšuje zbývající restituční nárok žalobkyň. Výše restitučního nároku žalobkyň tak byla pouze předběžnou otázkou, kterou soud prvého stupně správně vyřešil, když uzavřel, že hodnota restitučního nároku žalobkyň je taková, jak stanovil znalecký posudek, resp. ze závěrů soudu prvého stupně vyplývá, že zbývající výše restitučních nároků žalobkyň bez dalšího postačuje k převodu všech žalobkyněmi v tomto řízení požadovaných pozemků. Oponentní znalecký posudek se se znaleckým posudkem znalkyně [anonymizováno] [příjmení] shoduje na hodnotě restitučního nároku žalobkyň z cca 78 %. Pokud se vezme v úvahu částečné čerpání restitučního nároku žalobkyň v minulosti ve výši 56 958,32 Kč každou z žalobkyň, činí k dnešnímu dni hodnota restitučního nároku každé z žalobkyň minimálně částku 563 676,68 Kč (dohromady 1 127 353,76 Kč), což je hodnota, na které se oba znalecké posudky shodují. Vzhledem k uvedenému nebylo proto zapotřebí provádět výslech znalců, když zbývající hodnota restitučního nároku žalobkyň je zcela dostačující pro převod požadovaných náhradních pozemků, která činila 879 348 Kč, a nakonec byly vydány náhradní pozemky v hodnotě 861 231 Kč. Rovněž námitku žalované, že je zásahem do právní jistoty jiných restituentů, pokud žalobkyně žádají řádně ocenit svůj restituční nárok a zároveň vydat náhradní pozemky, aby tento restituční nárok mohly konečně po cca 30 letech od změny režimu uspokojit, považují žalobkyně za nedůvodnou. Žalobkyně se v řízení aktivně zajímají o ochranu a výkon svých práv, jak k tomu ostatně žalovaná v bodě 36 svého odvolání žalobkyně nabádá. Žalobkyně se pozastavily nad postojem žalované, která si nechala vypracovat oponentní znalecký posudek, který vyvrací její tvrzení o výši zbylého restitučního nároku žalobkyň a v rozporu s tím stále setrvává na svém původním názoru na výši zbývajícího neuspokojeného nároku žalobkyň. Pokud se týče hodnoty náhradních pozemků, k námitce žalované o nesprávném závěru o hodnotě pozemku č. parc. [číslo] a č. parc. [anonymizováno] (oba v k. ú. [část obce]) mají žalobkyně za to, že tato výtka žalované není důvodná, neboť účastníci se na jednání soudu prvého stupně konaném dne 19. 11. 2019 shodli na tom, že hodnota všech žalobkyněmi požadovaných náhradních pozemků je nesporná. Právě z tohoto prohlášení vycházel při svém rozhodování soud prvého stupně. Žalobkyně dále nepovažují za důvodnou námitku žalované o nedostatečné aktivitě žalobkyň při uspokojování jejich restitučního nároku. Soud prvého stupně se aktivitou žalobkyň, která předcházela podání žaloby v této věci a kterou vyvinuly za účelem uspokojení jejich restitučních nároků, podrobně zabýval a ve svém rozhodnutí se s ním správně vypořádal. V řízení bylo rovněž nepochybně prokázáno, že žalovaná postupovala liknavě, až svévolně či diskriminujícím způsobem, žalobkyně se neúspěšně účastnily veřejných nabídek, v nichž byly neúspěšné právě v souvislosti s nesprávným oceněním restitučních nároků žalobkyň žalovanou. Proto na žalobkyních nelze spravedlivě požadovat, aby se účastnily dalších veřejných nabídek. Na místo toho tak byly žalobkyně donuceny se domáhat uspokojení svých nároků soudní cestou. Dále žalobkyně odmítají jako nedůvodné všechny námitky žalované vznesené v odvolání, pokud se jimi bylo odkazováno na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve všech případech mají žalobkyně za to, že žalovanou citovaná rozhodnutí nejsou skutkově přiléhavá k případu žalobkyň. Žalobkyně poukázaly na to, že jejich restituční nároky nebyly po celou dobu 19 let existujícího restitučního řízení žalovanou uspokojeny, za tento stav uspokojování nároků žalobkyň odpovídá jednoznačně žalovaná, která odmítla před podáním žaloby v této věci, avšak i v přezkoumávané věci, možnost přecenění restitučních nároků žalobkyň, které, jak bylo v řízení spolehlivě prokázáno. Pokud se týče konkrétních náhradních pozemků, žalovaná konkrétně soudu prvého stupně vytýká, že se nesprávně vypořádal s převoditelností pozemků č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] a pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec]. Pokud se týče pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec], žalobkyně odkazují na výpis z listu vlastnictví, ze kterého vyplývá, že tento pozemek je evidován jako orná půda a je součástí zemědělského půdního fondu. Rovněž z ortofotomapy pozemku je zřejmé, že pozemek je polem nebo loukou. Z uvedených skutečností vyplývá, že zemědělskému využití tohoto pozemku nic nebrání. Pokud se týče tvrzené místní komunikace, jedná se o pouhou vyšlapanou cestičku, jejíž existence není překážkou vydání. Tvrzená místní komunikace pak není nijak zanesena ani v katastru nemovitostí a žalovanou tak nebylo prokázáno, že se skutečně o místní komunikaci jedná. Existence místní komunikace nijak nevyplývá ani z územního plánu obce a dokonce i znalec ve znaleckém posudku předloženém žalovanou uvádí, že se jedná pouze o vyjeté koleje. Žalobkyně dále poukázaly na praxi žalované, která do veřejných nabídek nabízí řadu pozemků, u kterých je jako způsob využití uvedeno např.„ ostatní komunikace“. Pokud tyto pozemky žalovaná v jiných případech považuje za způsobilé k převodu na oprávněné osoby, není logické, aby se vznesenou námitkou v předmětném řízení uspěla. Pokud se týče tvrzení žalované, že se na pozemku nachází čistička odpadních vod, žalobkyně k němu uvádějí, že z fotografií pozemku, které tvoří přílohu znaleckého posudku předloženého žalovanou, vyplývá, že se nejedná o čističku odpadních vod, ale o dvě jímky, které jsou umístěny na samém okraji pozemku v jeho severní části. Ani v případě, že by se o čističku odpadních vod jednalo, mají žalobkyně zato, že tato skutečnost by nezakládala překážku převoditelnosti pozemku na žalobkyně. Odkázaly na ust. § 6 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého platí výjimka ze zákazu převoditelnosti pro pozemky, které mají být využity nebo již jsou využity ke stavbě technické infrastruktury. Čistička odpadních vod je přitom uvedena ve výčtu technické infrastruktury dle ust. § 2 odst. 1 písm. m) bod 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Umístění výše uvedené technické infrastruktury na pozemek tak dle zákona nebrání jeho převodu na žalobkyně. Dle názoru žalobkyň je tak tento pozemek na ně převoditelný. K námitkám žalované, týkajícím se tvrzené nepřevoditelnosti pozemků č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v k. ú. [obec], žalobkyně uvedly, že dle listu vlastnictví jsou tyto pozemky ornou půdou a zároveň také součástí zemědělského půdního fondu. Také z ortofotomapy pozemků je zřejmé, že pozemky jsou polem. Je tak zřejmé, že zemědělskému využití pozemků nic nebrání. Pokud se týče námitek žalované proti rozhodnutí o nákladech řízení, mají žalobkyně zato, že soud prvního stupně otázku výše nákladů řízení vyřešil zcela správně. Žalobkyně sice v průběhu řízení vzaly částečně žalobu zpět a řízení bylo zastaveno, pokud se týče požadovaného vydání pozemku č. parc. [anonymizováno] v k. ú. [obec], tato skutečnost však není důvodem k tomu, aby žalobkyním nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za celý předmět řízení, neboť žalobkyně, jako všichni doposud neuspokojení restituenti, jsou v situaci, kdy je výběr náhradních pozemků obtížný, je omezen jejich počtem i existencí řady zákonných překážek nebo důvodů nevhodnosti, které oprávněným osobám v době zahájení řízení nejsou z veřejně přístupných zdrojů známy (odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2020). Tarifní hodnota věci byla soudem prvního stupně posouzena správně, pokud soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty určené dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Pokud se žalovaná domáhá toho, aby bylo vycházeno z tarifní hodnoty vyplývající z postupu dle ust. § 9 odst. 3 písm. a), respektive po 1. 1. 2013 dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, jde o názor nesprávný. Určující skutečností je hodnota náhradních pozemků požadovaných v daném řízení. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I., II., IV. a V. potvrdil a v případě výroku III. změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], případně navrhly, aby rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I., II., IV. a V. potvrdil a ve výroku III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolací soud podle ust. § 212, ust. § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek v části odvoláním dotčené, přihlédl k odvolání obou účastníků i k vyjádření žalobkyň k odvolání žalované a řízení doplnil dalšími důkazy. Odvolací soud vyžádal aktuální výpisy z katastru nemovitostí týkající se všech nemovitostí, které jsou předmětem řízení v současné době, a zjistil, že všechny tyto nemovitosti – pozemky jsou ve vlastnictví České republiky, příslušnost hospodařit s nimi svědčí žalované. Dále odvolací soud vyžádal zprávy stavebních úřadů, které jsou příslušné ve vztahu ke sporným pozemkům. Ze správy Obecného úřadu [obec] – odboru výstavby ze dne 24. 1. 2022 odvolací soud zjistil, že pokud se týče pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byl tento pozemek prověřen v katastru nemovitostí a následně i v územním plánu [územní celek] a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bylo nutné zohledňovat při případném převodu pozemků. Uvedený pozemek není zastavěn, a pokud je stavebnímu úřadu známo, nevede přes něj ani žádná technická infrastruktura. Pozemek je využíván obcí [obec] k pořádání každoroční poutě ke kapli, která je postavena na pozemku přes silnici a projednávaný pozemek je používán jako zázemí pro uvedenou veřejně prospěšnou akci. Ze zprávy [stát. instituce], odboru výstavby ze dne 18. 1. 2022 (doplněné emailem ze dne 14. 2. 2022) vyplývá, že uvedený městský úřad, odbor výstavby, je stavebním úřadem příslušným dle § 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. K dotazu soudu uvedený úřad sdělil, že pozemek č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] není zatížen žádnou stavbou, v platném územním plánu [územní celek] je součástí plochy zemědělské, jeho část se nachází v plochách veřejné zeleně a je zde navržen ochranný extravilánový příkop. Pozemek č. parc. [číslo] ve stejném katastrálním území není zatížený žádnou stavbou, v platném územním plánu [územní celek] je součástí plochy zemědělské. Pozemek č. parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] není zatížený žádnou stavbou, v platném územním plánu [územní celek] je součástí plochy občanského vybavení. Odvolací soud dále opatřil ortofotomapu vztahující se k pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Z té je zřejmé, že uvedený pozemek přímo nesouvisí se stavbou kaple sv. Vojtěcha, která je součástí pozemku 22 ve stejném katastrálním území, k této nemovitosti přiléhá pozemek č. parc. [číslo] tamtéž. Mezi pozemkem [číslo] a stavbou kaple leží další nemovitosti – pozemky, konkrétně pozemek č. parc. [číslo] a zejména pozemek, na němž se nachází místní komunikace. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň je odvoláním důvodným, odvolání žalované odvolací soud neshledal důvodným.

11. Odvolací soud, pokud se týče skutkového stavu věci, odkazuje na správně zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně, odkazuje na odůvodnění tohoto rozsudku, pokud se týče jednotlivých skutkových zjištění a skutkových závěrů z nich vyplývajících. A to s výjimkou skutkových zjištění, týkajících se pozemků č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (viz níže). Dále odvolací soud konstatuje, že na zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně správně aplikoval v napadeném rozsahu rozhodná ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě v platném znění).

12. Pokud se týče odvolací námitky žalované, že napadený rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami dle ust. § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně se nevypořádal s námitkami žalované, které se vztahují ke znaleckému posudku znalkyně [anonymizováno] [příjmení], tuto námitku považuje odvolací soud za nedůvodnou. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s tím, z jakých důvodů vycházel ze znaleckého posudku uvedené znalkyně, když v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že restituční nároky žalobkyň byly uvedenou znalkyní hodnoceny v souladu s právními předpisy a s existující judikaturou jako pozemky nikoli zemědělské podle stavu úřední evidence pozemků v pozemkových knihách, ale dle územně plánovací dokumentace platné ke dni převodu vlastnického práva pozemku na stát. Je třeba připomenout, že o nároku žalobkyň rozhodoval soud prvního stupně již v přechozím průběhu řízení, poprvé rozsudkem ze dne 13. 12. 2019, č. j. 11 C 204/2018-764. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 56 Co 79/2020-834, uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu bylo uvedeno, že žalovaná zpochybňuje závěry znaleckého posudku znalkyně [anonymizováno] [příjmení] a v rámci námitek předložila soudu k důkazu tzv. oponentní znalecký posudek, který obsahoval závěr o tom, že restituční nárok každé z žalobkyň je nižší, než jak vyplývá z tohoto oponentního znaleckého posudku. Zbývá dodat, že v případě závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] činila výše neuspokojeného nároku každé z žalobkyň 795 731,71 Kč, dle závěrů oponentního znaleckého posudku činila výše restitučního nároku každé z žalobkyň částku 620 635,39 Kč Odvolací soud dále konstatoval, že výši nevykrytých restitučních nároků žalobkyň je nutné zjistit spolehlivě, a to i v zájmu toho, aby se vyhnul eventuálním dalším sporům pro případ, že by žalobkyně požadovaly vydání jiných pozemků v jiném řízení a nebylo by známo, z jaké přesné výše restitučního nároku žalobkyň soud vycházel. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně k tomu, aby byl vypracovatel oponentního znaleckého posudku v řízení vyslechnut, aby jeho výslechem byla otázka závěrů oponentního znaleckého posudku postavena najisto. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 12. 2019 je nepřezkoumatelný v části týkající se vydání náhradních pozemků. Odvolací soud poukázal na zjištění, že ve vztahu ke každému z žalobkyněmi požadovaných pozemků vznesla žalovaná námitky nevhodnosti jeho převodu, žalovaná rovněž namítla zákonné překážky pro jejich vydání. Námitky žalované takto vyjádřené soud prvního stupně posoudil pouze tak, že u žádného z těchto pozemků nejsou dány překážky k jejich převodu na žalobkyně. Dále zbývá dodat, že odvolací soud se zabýval v tomto svém rozhodnutí i zbývající spornou skutečností, kterou je žalobkyněmi tvrzená liknavost a svévole žalované, která nesprávně ocenila restituční nárok žalobkyň a tím ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím uveřejněné nabídky pozemků. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že k takovému nesprávnému postupu žalované došlo a závěr soudu prvního stupně o tom je závěrem správným. Soud prvního stupně se závazným rozhodnutím odvolacího soudu řídil, řízení doplnil výslechem zpracovatele oponentního znaleckého posudku a na základě tohoto důkazu dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům, pokud se týče výše restitučních nároků žalobkyň. Jinými slovy řečeno při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], důvody tohoto postupu řádně odůvodnil a odvolací soud pro stručnost svého rozhodnutí na správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně vztahující se k této skutečnosti odkazuje.

13. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že restituční nárok žalobkyň nebyl před zahájením tohoto řízení žalovanou zcela uspokojen, a to ani ve výši evidované dosud žalovanou, ta eviduje zbývající nárok žalobkyň ve výši 3 911 Kč u každé z nich. Pro srovnání je třeba uvést, že ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] vyplývá, že dosud nebyl uspokojen zbývající restituční nárok každé z žalobkyň ve výši 795 731,71 Kč. Z uvedených skutečností, jak soud prvního stupně správně dovodil, vyplývá, že pokud se žalobkyně v přezkoumávané věci domáhají vydání náhradních pozemků, je, obecně vzato, nárok žalobkyň na vydání dalších náhradních pozemků důvodným.

14. Žalovaná dále namítala nesprávnost ocenění náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení. V řízení soud prvního stupně nařídil důkaz znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení]. Důkaz tímto znaleckým posudkem soud prvního stupně provedl a tento důkaz hodnotil v odstavci 30 odůvodnění tohoto rozsudku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že hodnota všech pozemků požadovaných žalobkyněmi v tomto řízení činí 879 348 Kč. Žalovaná správnost tohoto závěru soudu prvního stupně v odvolání zpochybňuje, když ve vztahu k pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] namítá, že uvedený znalec ve svém znaleckém posudku ocenil tento pozemek na částku 275 600 Kč a v rozporu s tím vycházel soud prvního stupně z ceny 274 502 Kč. Dále žalovaná namítla ve vztahu k pozemku č. parc. [anonymizováno] v k. ú. [obec], že soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z jeho ceny ve výši 71 864 Kč, ačkoli znalec tento pozemek ocenil částkou 75 104 Kč. Jinými slovy žalovaná namítla, že celková cena žalobou dotčených pozemků je ve skutečnosti odlišná od toho, z čeho vycházel soud prvního stupně. Odvolací soud k těmto námitkám uvádí, že správnou cenou náhradních pozemků je částka 877 686 Kč (součet částek 873 348 Kč, 1 098 Kč a 3 240 Kč). Nejde tak o zcela nesprávný závěr soudu prvního stupně o výši hodnoty žalobou požadovaných náhradních pozemků, dle názoru odvolacího soudu se jedná o marginální záležitost, která podstatným způsobem nesnižuje hodnotu závěrů znaleckého posudku.

15. Za rovněž nedůvodnou nepovažuje odvolací soud námitku žalované, že soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal s otázkou svévole a liknavosti žalované a nedostatečnou aktivitou žalobkyň. Odvolací soud připomíná, že touto otázkou se již zásadně zabýval ve svém shora uvedeném, odkazovaném, usnesení ze dne 30. 9. 2020, č. j. 56 Co 79/2020-834. Soud prvního stupně se otázkou, žalovanou znovu namítanou, správně zabýval ve svém předchozím rozsudku ze dne 13. 12. 2019, tyto jeho závěry s tím spojené posoudil odvolací soud již ve svém rozhodnutí ze dne 30. 9. 2020 jako správné a za správné je považuje i v současné době. Proto odvolací soud pro stručnost svých závěrů zcela odkazuje jak na správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, tak na své závěry, k nimž dospěl v usnesení ze dne 30. 9. 2020 na č. l. 834 spisu.

16. Z odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že ta setrvává na nemožnosti vydání pozemků č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] a pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] obou v k. ú. [obec]. Soud prvního stupně všechny uvedené pozemky žalobkyním vydal s argumentací, že neexistuje žádná zákonná překážka pro tento postup vyplývající z ust. § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) a dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Odvolací soud, který rozhodoval s odstupem času od doby rozhodnutí soudu prvního stupně, aktualizoval stav těchto pozemků dotazem na příslušné stavební úřady, ověřoval tedy, zda i v současnosti existuje nějaká překážka bránící vydání těchto pozemků. Jak vyplývá z odpovědí stavebních úřadů, které odvolací soud uvedl shora, i nadále žádná zákonná překážka vydání těchto pozemků v době rozhodování odvolacího soudu neexistuje. Soud prvního stupně se zabýval konkrétními argumenty žalované proti vydání těchto pozemků, které žalovaná uvedla již v řízení před soudem prvního stupně, a které opakovala v odvolacím řízení a podrobně zdůvodnil, z jakých důvodů námitkám žalobkyně směřujícím proti vydání těchto pozemků nepřisvědčil. Odvolací soud s argumentací soudu prvního stupně souhlasí a pro stručnost svého rozhodnutí na tyto argumenty soudu prvního stupně odkazuje.

17. Odvolání žalobkyň směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok III.), kterým byla zamítnuta žaloba na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o vydání pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Soud prvního stupně shledal tento nárok žalobkyň za nedůvodný s tím, že tento pozemek je z převodu vyloučen dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., neboť část tohoto pozemku je určena k realizaci zeleně nebo veřejně prospěšných opatření, pozemek je zařazen do změn v krajině N20 jako parková zeleň a plocha před kaplí sv. Vojtěcha. Pozemek je rovněž zatížen obecně závaznou vyhláškou obce č. 1/2014 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství ze dne 18. 4. 2014 a je využíván širokou veřejností k odpočinku, kulturně sportovním aktivitám a v neposlední řadě jsou na něm pořádány tradiční poutě. Soud prvního stupně zřejmě vycházel ze stanoviska starosty obce. Tento závěr soudu prvního stupně jako nesprávný odmítly obě žalobkyně s argumentací citovanou shora. Odvolací soud dotazem na příslušný stavební úřad zjistil skutečnosti uvedené shora, tedy stručně řečeno to, že v územním plánu [územní celek] nejsou obsaženy žádné skutečnosti, které by bylo nutné zohledňovat při případném převodu pozemku, pozemek není zastavěn a nevede přes něj ani žádná technická infrastruktura. Pozemek je pouze využíván obcí [obec] k pořádání každodenní poutě ke kapli, která je postavena na pozemku přes silnici a projednávaný pozemek je používán jako zázemí pro uvedenou veřejně prospěšnou akci. Uvedené skutečnosti však nemohou vést k závěru, že by vydání tohoto pozemku bránila některá z překážek vyplývající z ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, v katastru nemovitostí je uvedený pozemek veden jako (druh pozemku) trvalý travní porost se způsobem ochrany zemědělský půdní fond. Odvolací soud tak dospívá k závěru, že pokud soud prvního stupně žalobu žalobkyň na vydání tohoto pozemku zamítl, postupoval nesprávně.

18. Odvolací soud tak uzavírá, že shledal důvody pouze pro změnu napadeného rozsudku v jeho výroku III. dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Pokud se týče námitky žalované směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení (konkrétní argumentace uvedena shora), odvolací soud dospěl k závěru, že ani tato námitka žalované není námitkou důvodnou. V přezkoumávané věci se jedná o penězi ocenitelné plnění, určující je proto hodnota náhradních a vydaných pozemků (viz usnesení Nejvyššího soud ČR sp. zn. 28 Cdo 6064/2017). Soud prvního stupně proto správně vycházel z tarifní hodnoty vyplývající z ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a sazbu mimosmluvní odměny stanovil správně dle ust. § 7 bod 6, ust. § 11 odst. 1, 2 a ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaná v odůvodnění svého odvolání proti tomuto nákladovému výroku nenamítá nesprávnost přiznané odměny advokáta, pokud se týče závěrů soudu prvního stupně o počtu provedených právních úkonů (odměna a hotové výdaje advokáta). Proto odvolací soud pro stručnost svého rozhodnutí na odstavec 42 rozhodnutí soudu prvního stupně odkazuje.

20. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud ve shodě s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení za řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně byly v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšné, proto jim právem náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudem prvního stupně. Jak konstatuje odvolací soud shora, tyto náklady byly soudem prvního stupně přiznány zcela, odvolací soud z vyčíslením těchto nákladů souhlasí.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byly žalobkyně zcela úspěšné, proto jim právem náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové výši 71 547,56 Kč Tyto náklady se skládají z odměny za zastupování žalobkyň advokátem ve výši 56 736 Kč dle ust. § 7 bod 6, ust. § 11 odst. 1 a ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Odměna se skládá ze třech úkonů právní služby (tarifní hodnota 879 366 Kč) se sazbou 18 912 Kč za společný úkon dle ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu (podání odvolání, vyjádření žalobkyň k odvolání žalované a účast při jednání advokáta u jednání odvolacího soudu konaného dne 15. 2. 2022). Náhrada hotových výdajů činí 900 Kč dle ust. § 13 odst.

4. Zástupce žalobkyň je plátcem DPH, 21 % DPH z uvedených částek činí 12 103,56 Kč Vedle uvedeného činí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení i náhrada cestovních výdajů za účast při jednání konaném dne 15. 2. 2022 ve výši 1 808 Kč.

22. Odvolací soud dále v důsledku změny napadeného rozsudku ve věci samé znovu rozhodl o nákladech řízení vzniklých státu. Žalované bylo s odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit státem zálohované, dosud neuhrazené náklady řízení ve výši 7 496 Kč (součet částek 4 581 Kč (viz výrok V. rozsudku soudu prvního stupně) a částky 2 915 Kč (dle výroku VI. doplňujícího usnesení)).