11 C 38/2021-58

Rubrum

[název soudu] rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 152 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 142 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek 152 000 Kč od [datum] do [datum], 142 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 450 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 152 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

2. Žalobce uvedl, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku [název soudu] (dále jen„ [příjmení] [obec a číslo]“) rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], zprostil žalobce obžaloby v plném rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Žalobce od samého počátku trestního řízení poukazoval na to, že je nevinen a že nemohlo dojít ke spáchání trestného činu. Trestní stíhání žalobce tak bylo od samého počátku nedůvodné a nezákonné. Žalobce opakovaně konstatoval to, v čem mu dal po 38 měsících trestního řízení a 19 měsících trestního stíhání za pravdu i soud, když pravomocně uzavřel, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Trestní řízení bylo zahájeno dne [datum], zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne [datum], projednávané trestní řízení tedy trvalo téměř 38 měsíců.

3. Nemůže být pochyb, že v příčinné souvislosti s nezákonným a nedůvodným trestním řízením vznikla žalobci nemajetková újma. Již samotné trestní řízení bez dalšího představuje zásah do osobního, rodinného a pracovního života jednotlivce, a to tím spíše, když se posléze ukáže, že trestní řízení bylo nedůvodné, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který se vedlo. Průběh trestního řízení byl pro žalobce mimořádně stresující. S ohledem na právní kvalifikaci skutku zvolenou orgány činnými v trestním řízení byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí od 2 do 8 let odnětí svobody. Žalobce tak byl po celou dobu řízení až do pravomocného zastavení trestního stíhání vystaven extrémnímu stresu, neboť si přes vědomí své neviny a nedůvodnosti trestního řízení nemohl být do poslední chvíle jistý, zda nebude uznán vinným a potrestán. Žalobce má do své výlučné péče svěřeného nezletilého syna, kterého vychovává a vyživuje. Žalobce byl vystaven psychickému tlaku souvisejícímu s pocitem nejistoty, dodnes žalobce předmětné trestní řízení vnímá jako jeden z nejhorších zážitků, které ho v životě potkaly.

4. Z uvedených důvodů žalobce požadoval nahradit nemajetkovou újmu v penězích, a to částkou 4 000 Kč za každý měsíc trestního řízení, tj. celkem částkou 152 000 Kč. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalovaného dne [datum]. Žalovaný ve stanovisku ze dne [datum] konstatoval, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a že je tedy dán odpovědnostní titul, za dostatečné zadostiučinění však považoval samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu. Jelikož žalobce nepovažuje poskytnutou satisfakci za dostatečnou, domáhal se podanou žalobou zaplacení částky 152 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], tj. ode dne následujícího po uplatnění nároku u žalovaného, do zaplacení.

5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil předmětný nárok dne [datum]. Žalovaný ve stanovisku ze dne [datum] konstatoval, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a žalobci se omluvil, ve zbytku byla jeho žádost zamítnuta. Dle žalovaného lze mít sice obecně za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, v rámci mimosoudního projednání lze však poskytnout peněžité zadostiučinění jen tehdy, lze-li mít za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Žalobce uvádí, že částka 152 000 Kč odpovídá měsícům trestního řízení (38) násobených částkou 4 000 Kč. Doba, kdy byl žalobce vystaven trestnímu stíhání, které se ve světle zprošťujícího rozsudku stalo nezákonným, započala doručením usnesení o zahájení trestního stíhání (coby odpovědnostního titulu) dne [datum]. S žalobcem tak nelze souhlasit se způsobem vymezení doby, která na něj negativně působila, když tato doba nepředchází doručení usnesení o zahájení trestního stíhání. Rozhodným obdobím je tak [datum] až [datum], kdy zprošťující rozsudek nabyl právní moci. V tomto období byly provedeny úkony přípravného řízení, dne [datum] se věc podáním obžaloby dostala před soud, proběhla hlavní líčení s výslechem svědků, provedením listinných důkazů, výslechem znalce a podáním dodatku znaleckého posudku. Celková délka trestního stíhání tak byla zcela přiměřená. Dále žalovaný namítl, že tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně tvrzena, ale rovněž i prokázána (přičemž musí být prokázán nejenom vznik a závažnost vzniklé újmy, ale i existence příčinné souvislosti mezi konkrétním trestním stíháním a újmou), což v tomto případě žalovaný neshledává, neboť nemajetková újma je v žalobě tvrzena toliko obecně, aniž by byla podložena jakýmkoliv důkazem. Stejná situace ohledně absence konkrétnějších tvrzení a absence důkazních prostředků prokazujících rozsah a závažnost nemajetkové újmy byla i v rámci mimosoudního projednání žádosti o odškodnění.

6. Žalobce následně doplnil, že vlivem stresu z probíhajícího trestního řízení, pocitu křivdy a nespravedlnosti začal být skleslý, bez nadšení pro práci a koníčky. V této tíživé atmosféře musel žalobce neustále vysvětlovat okolí, že je nevinen, tím spíše s ohledem na délku trestního řízení, tj. po dobu 38 měsíců. Do poslední chvíle si přitom žalobce nemohl být jistý, zda nebude uznán vinným a potrestán. S touto myšlenkou žalobce po celou dobu řízení každý večer usínal a každé ráno se s ní probouzel, nepřešla hodina, aby si na tuto skutečnost nevzpomněl, což se samozřejmě projevovalo v jeho osobním i pracovním životě. Žalobce se z pohledu prokazování nemajetkové újmy„ bohužel“ nezbláznil, ani se u něj neprojevily lékařsky prokazatelné psychosomatické problémy. Přestože se žalobce neustále trápil, jeho pracovní výsledky také nepoklesly natolik, aby ztratil zaměstnání. To ale nečiní neoprávněný zásah státu do jeho sféry nijak méně závažným. Že se nic z naznačeného nestalo, je dáno jen a pouze psychickou odolností žalobce. Žalobce svůj stres pochopitelně (byť nechtěně) přenášel i na svého tehdy nezletilého syna, kterého má ve výlučné péči. Byť svému tehdy nezletilému synovi nadále řádně zajišťoval veškerou potřebnou péči, pod tíhou stresu, který byl na žalobce v důsledku nedůvodného trestního řízení vyvíjen, byl na svého syna pochopitelně často nepříjemný, nevrlý a leckdy nedůvodně rozzlobený, což se samozřejmě velmi negativně projevilo na jejich vzájemných vztazích. Jeho syn je nyní již dospělý a s ohledem na uvedené jeho vztah k žalobci podstatným způsobem„ ochladl“. Žalobce by dřívější vztah se synem nepopsal pouze jako vztah otce a syna, ale popsal by jej i jako vztah dvou kamarádů. V důsledku trestního řízení však tento vztah v podstatě vymizel.

7. Dále pak žalobce doplnil, že výslechy na policii byly prováděny způsobem, aby se žalobce raději přiznal. Častokrát ani nevěděl, jestli bude moci odejít z výslechu domů. Od vyšetřovatele dostával odpovědi typu, že se jde zeptat, jestli může žalobce pustit domů. Žalobce má v péči (tehdy nezletilého) syna [jméno] [celé jméno žalobce]. Syn mu byl soudem svěřen do výlučné péče s tím, že bývalé manželce žalobce bylo soudem uloženo platit výživné. Bývalá manželka žalobce se synem nekomunikuje, syn má pouze otce – žalobce. Žalobce si ani nedovede představit, co by se s jeho synem stalo, kdyby se žalobci něco stalo. Žalobce se nebál ani tak o sebe, ale po celou dobu trestního řízení pociťoval velkou obavu, co by se stalo s jeho (tehdy nezletilým) synem, kdyby byl (přes vědomí své neviny) odsouzen a potrestán. Žalobci byly pro něj ponižujícím způsobem odebrány otisky prstů a byly pořízeny jeho policejní fotografie. Dle vlastních slov si připadal jako poslední zločinec, jako vrah. Vědomí vlastní neviny a neoprávněnosti tohoto postupu pouze prohlubovalo jeho frustraci. Vyšetřovatel se pokoušel žalobce kontaktovat přes facebook. Žalobce vůbec nerozumí proč, ale opakovaně mu vyšetřovatel zasílal na facebooku žádosti o přátelství. Toto narušování soukromí pouze umocňovalo stres žalobce z probíhajícího nedůvodného trestního řízení. Pokaždé když šel žalobce na výslech, tak se bál, co bude s jeho synem, jestli se už z výslechu nevrátí. Syn by neměl ani kam zavolat. Matka s ním nekomunikuje. Trestní řízení vyvolalo řadu problému mezi žalobcem a jeho synem. Se synem začal mít žalobce doma problémy. Žalobce byl stresovaný, podrážděný. Jeho syn byl v pubertě. Nezákonné trestní řízení na žalobci a hlavně na jeho synovi zanechalo skrytou duševní bolest. Syn se začal stranit kamarádům, začaly problémy ve škole s prospěchem, nechtěl chodit do školy. Doma byly situace, kdy syn brečel a vyčítal žalobci, proč si ho s matkou„ pořizovali“, když ho máma opustila a žalobce na něj pořád častěji křičí. Žalobce si uvědomuje, že za jeho výlevy vzteku nemohl jeho (tehdy nezletilý) syn, ale probíhající trestní řízení. Žalobce ale byl nedůvodným trestním řízením stresován natolik, že mu leckdy povolily nervy a téměř bezdůvodně a přehnaně se na syna vykřičel. Situace dospěla do stadia, kdy začal žalobce vyhledávat pomoc dětského psychiatra. Syna žalobce vychoval nakonec dobře. Studuje na střední škole, sportuje, nikam nesklouznul, nepije, nekouří, nebere drogy. Šrám na vztahu otce a syna, který způsobil stres žalobce z probíhajícího nezákonného trestního řízení, však už pravděpodobně nikdy nezmizí.

8. Konečně pak žalobce odkázal na rozhodnutí vydaná v jiných (obdobných) věcech odškodňování nemajetkové újmy, konkrétně rozsudky zdejšího soudu ze dne 5. 11. 2021, č. j. 26 C 192/2020-105, ze dne 20. 10. 2021, č. j. 22 C 50/2021-154, ze dne 3. 11. 2021, č. j. 22 C 96/2021-233, a ze dne 7. 2. 2022, č. j. 20 C 42/2021-127. Zdůraznil však, že uvedené rozsudky neoznačuje jako srovnávací judikaturu, neboť nadále v celém rozsahu trvá na svém uplatněném nároku.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

10. Dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci spáchání trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit [jméno] [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], v souvislosti se sjednáním úvěrové smlouvy [číslo]. Dne [datum] byla provedena změna právní kvalifikace na úvěrový podvod dle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku s tím, že podezřelým ze spáchání tohoto trestného činu je žalobce. Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že jako jednatel společnosti 4 [právnická osoba] a jako obchodní zástupce [právnická osoba] [anonymizováno] sjednal dne [datum] za společnost [právnická osoba] úvěrovou smlouvu [číslo] na částku 524 898 Kč, jejímž předmětem byl nákup vozidla [jméno]. Úvěr měla [právnická osoba] [příjmení] splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 12 148,58 Kč. Žalobce tak měl učinit bez vědomí tehdejšího jednatele společnosti [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy měl zneužít jeho osobní údaje. Zakoupené vozidlo [jméno] měl žalobce bez vědomí [právnická osoba] [příjmení] sám užívat a následně je bez souhlasu a vědomí vlastníka a v rozporu s úvěrovou smlouvou prodat. Splátky úvěru pak měl žalobce sám platit až do [datum], kdy celkem zaplatil 452 647 Kč, následně přestal úvěr splácet, čímž způsobil [právnická osoba] škodu nejméně ve výši 141 964 Kč. Odůvodnění usnesení vycházelo mj. ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví zpracovaného dne [datum], ve kterém znalec konstatoval, že podpisy (celkem 7 podpisů) na smluvní dokumentaci vztahující se k předmětnému případu (úvěrová smlouva, splátkový kalendář, předávací protokol, plné moci k přihlášení a odhlášení vozidla) nejsou pravými podpisy [příjmení] [příjmení]. Současně znalec nemohl potvrdit, ani vyloučit, že tyto podpisy vyhotovil žalobce, pouze u jednoho konstatoval, že jej pravděpodobně nevyhotovil žalobce. Pět ze sedmi sporných podpisů vyhotovila 1 osoba, další dva podpisy byly pravděpodobně vyhotoveny jinými osobami. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Podáním došlým policejnímu orgánu dne [datum] podal žalobce proti usnesení stížnost, ve které uváděl, že s [příjmení] [příjmení] byli obchodní i osobní přátelé do [anonymizováno] [rok], žalobce pro jeho firmu vyřizoval velké množství úvěrových obchodů u [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] o sjednání úvěrové smlouvy od počátku věděl. Jestliže bylo zpracovaným znaleckým posudkem prokázáno, že podpis na úvěrové smlouvě není [příjmení] [příjmení], poukazoval žalobce na to, že dokumenty (smlouvy, předávací protokoly atd.) za [příjmení] [příjmení] podepisovaly i další osoby z [příjmení] [příjmení] a že existuje celá řada dalších úvěrových smluv, na kterých je podpis velmi podobný tomu, který je na sporné smlouvě, a tyto [příjmení] [příjmení] nikdy nerozporoval. Posudkem nebylo prokázáno, že by podpis na úvěrové smlouvě napsal žalobce. Dále žalobce popisoval praxi, kdy [příjmení] [příjmení] nechával někdy úvěrové smlouvy pro urychlení čerpání úvěru vozit přímo na recepci [anonymizováno]. U sporné smlouvy byl žalobce [příjmení] vyzýván k doplnění svého podpisu jako obchodního zástupce, smlouva tedy byla dodána na [anonymizováno] mimo žalobce. O úvěru [příjmení] [příjmení] věděl i z důvodu upomínky splácení, která přišla od [anonymizováno] do [příjmení] [příjmení] asi tři měsíce po uzavření smlouvy a kterou žalobci přeposílal, aby to vyřešil. Dále žalobce popsal, jaké další úvěrové obchody pro [příjmení] [příjmení] sjednal v letech [rok] [rok], pozastavoval se nad tím, proč by s ním [příjmení] [příjmení] takové obchody sjednával, cítil-li by se spornou úvěrovou smlouvou podveden. Trestní oznámení podal [příjmení] [příjmení] až v roce [rok]. Dle žalobce se jednalo o účelový krok, [příjmení] [příjmení] tak učinil až poté, co [právnická osoba] [příjmení] prodal a nechal v ní všechny problémové záležitosti, včetně sporné úvěrové smlouvy na vozidlo [jméno], které se mu nehodilo. Dle žalobce [příjmení] [příjmení] využil i toho, že se společnost [anonymizováno] dostala v roce [rok] do likvidace. Stížnost byla usnesením státního zástupce ze dne [datum] zamítnuta jako nedůvodná. Dne [datum] byl žalobce vyslechnut jako obviněný, kdy uváděl obdobné, co uvedl ve své stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Doplnil jen, že vozidlo [jméno] užíval po dohodě s [příjmení] [příjmení] a na základě této dohody i splácel úvěr. S vědomím a souhlasem [příjmení] [příjmení] bylo vozidlo i následně prodáno. Dále uvedl, že společnost [anonymizováno] je již zlikvidována. Dne [datum] proběhl doplňující výslech žalobce, kdy žalobce do spisu zakládal další listinné důkazy. Podáním ze dne [datum] žalobce s konstantní argumentací uváděnou na svou obhajobu navrhoval zastavení trestního stíhání z důvodu, že se skutek nestal. Tento návrh předložil policejní orgán dne [datum] státnímu zástupci se svým stanoviskem, ve kterém se setrvával na tom, že se žalobce trestného činu dopustil. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] měl žalobce uvedeny dva záznamy o odsouzení, a to z roku [rok], kdy byl odsouzen za trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 2 roky (osvědčil se) a peněžitý trest ve výši 200 000 Kč (uhrazeno), a z roku [rok], kdy byl odsouzen za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců (osvědčil se). Vyšetřování bylo ukončeno dne [datum] s návrhem na podání obžaloby pro skutek a právní kvalifikaci stejně jako v usnesení o zahájení trestního stíhání. Spis byl předán státnímu zástupci dne [datum]. Obžaloba byla k [příjmení] [obec a číslo] podána dne [datum]. Z lustrace v evidenci stíhaných osob soud dne [datum] zjistil, že proti žalobci jsou aktuálně vedena další 2 trestní stíhání. K jeho žádostem zaslalo Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] [datum] kopii obžaloby podané na žalobce dne [datum] k [název soudu] pro skutky kvalifikované jako pokračující zločin zpronevěry (5 dílčích útoků) dle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterými měl způsobit škodu ve výši 1 323 000 Kč [právnická osoba] a ve výši 540 000 Kč fyzické osobě. Z Okresního státního zastupitelství v [obec] pak došlo soudu dne [datum] usnesení policejního orgánu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro 4 skutky kvalifikované jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 238 tr. zákoníku a zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, kterými měl způsobit škodu [právnická osoba] ve výši nejméně 1 074 642 Kč, s tím, že přípravné řízení stále trvá. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut žalobce, 7 svědků a znalec z oboru písmoznalectví. Hlavní líčení bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den [datum]. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byly provedeny doplňující výslech žalobce a větší množství listinných důkazů a hlavní líčení bylo za účelem vypracování dodatku znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a výslechu dalšího svědka odročeno na den [datum]. Znalec byl přibrán opatřením ze dne [datum], posudek měl vypracovat do [datum]. Posudek došel soudu dne [datum] a znalec v něm určil, že dalších 6 zkoumaných podpisů na dalších 6 úvěrových smlouvách nejsou pravými podpisy [příjmení] [příjmení], přičemž nelze prokázat, ani vyloučit, že je mohl vyhotovit žalobce. Dva a čtyři z nově zkoumaných podpisů vyhotovila vždy stejná osoba, přičemž nelze prokázat, ani vyloučit, že se jednalo o stejnou osobu u všech šesti podpisů či že se jednalo o stejnou osobu, která vyhotovila podpisy zkoumané v původním posudku, tj. podpisy na dokumentaci ke spornému případu. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byla vyslechnuta 1 svědkyně, proveden důkaz znaleckým posudkem a několika dalšími listinami a hlavní líčení bylo za účelem opětovného výslechu [příjmení] [příjmení] odročeno na den [datum]. Dne [datum] bylo hlavní líčení z důvodu onemocnění přísedící odročeno na den [datum]. Ze stejného důvodu bylo hlavní líčení dne [datum] zrušeno a dne [datum] nařízeno na den [datum], kdy byla předvolána ještě další svědkyně. Dne [datum] se hlavní líčení z důvodu omluvy přísedících nekonalo a bylo odročeno na den [datum], mimo hlavní líčení však byli vyslechnuti dostavivší se 2 svědci. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] měl žalobce stále uvedeny jen shora uvedené 2 záznamy, dle lustrace v evidenci stíhaných osob provedené téhož dne byla proti žalobci aktuálně vedena jen shora uvedená 2 trestní stíhání, přičemž i ve druhém z nich již byla dne [datum] podána obžaloba. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byly přečteny výpovědi svědků vyslechnutých mimo hlavní líčení a provedeno několik dalších listinných důkazů a po přednesu závěrečných řečí, kdy státní zástupce navrhoval uznat žalobce vinným a uložit mu trest odnětí svobody v dolní polovině trestní sazby podmíněně odložený na kratší zkušební dobu, byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž se žalobce stíhán. K žádosti ze dne [datum], odůvodněné vyhlášením vícera rozhodnutí v předmětném období, čerpáním dovolené a dosahem soudce, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do [datum], kdy bylo písemné vyhotovení rozsudku skutečně vypraveno. Soud po provedeném dokazování považoval verzi předestřenou [příjmení] [příjmení] a jeho výpověď za nevěrohodnou a pro rozpory vzešlé z provedeného dokazování nemohl bez důvodných pochybností dojít k závěru, že se stal skutek, pro který byl žalobce stíhán. Proti rozsudku nebylo podáno odvolání a tento nabyl právní moci dne [datum] (zjištěno ze spisu [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]).

11. V trestním spisu se nenacházejí žádné záznamy o tom, že by byl žalobce fotografován či mu byly snímány otisky prstů (zjištěno ze spisu [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]).

12. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], byla schválena dohoda rodičů, kterou byl nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], svěřen pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do péče otce (žalobce) a matka se zavázala platit výživné (zjištěno z rozsudku č. j. [číslo jednací]).

13. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že měl celkem tři trestní stíhání, všechna souvisela se spory s bývalou manželkou a její rodinou, kdy byla vedena na udání jeho bývalé manželky, anebo alespoň za přispění její výpovědi. Další dvě stíhání žalobce tolik netrápila, tam to bylo v pohodě, vedli to profesionálové. Předmětné trestní stíhání však vedl policista, který si na něm léčil nějaké své osobní problémy. Opakovaně mu říkal, že půjde sedět, ať se na to připraví. Když přišel žalobce na výslech, tak mu říkal, že se musí poradit, jestli ho vůbec může pustit domů. Na facebooku se ho policista snažil přidat do přátel, i když to následně popřel. Žalobce trval na tom, že byl fotografován, snímali mu otisky prstů. Když to ale není ve spisu, tak se k tomu nechtěl žalobce dále vyjadřovat. Na základě těchto skutečností žalobce nabyl dojmu, že by skutečně mohl být zavřený. To v něm vyvolávalo silné obavy o osud syna, kterého měl svěřeného do péče a kterého sám vychovával. Matka a příbuzní z její strany se o syna vůbec nezajímali, [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Žalobce tak především řešil, kdo by se postaral o syna, kdyby musel do vězení, nechtěl, aby syn skončil v dětském domově. Žalobce se tak i zbavoval majetku, který mu po rozvodu s manželkou zbyl, aby syna zaopatřil. Trestní stíhání způsobovalo problémy i ve vlastním vztahu se synem. Synovi o trestním stíhání nakonec řekl, musel ho začít připravovat na věci, které se mohou stát. Neříkal mu žádné podrobnosti, ani že je trestních stíhání více, jen že je to kvůli sporům s matkou. Syn měl o žalobce strach, když se mu třeba nemohl dovolat v době, kdy byl žalobce na výslechu. Žalobce byl kvůli trestnímu stíhání podrážděný, nervózní, rozčilovaly ho věci, které by ho jindy nerozčílily, a to se přenášelo i do vztahu se synem. [anonymizována tři slova], [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. V době těchto problémů se synem, které už se zdály být nezvládnutelné, se žalobce obrátil na dětskou psychologickou poradnu, ale tam mu řekli jen, že to musí zvládnout. Žádnou další pomoc tak již žalobce nevyhledával a zvládli to se synem sami. Přes všechny tyto problémy vychoval syna dobře, syn studuje na střední škole, bude maturovat. Když skončilo trestní stíhání, tak se žalobci strašně ulevilo, přestal být tak nervózní a podrážděný a dnes mají se synem ten nejlepší vztah. Pokud jde o dopady na něho samotného, žalobce uvedl, že z důvodu popsaných obav, zejména o osud syna, nespal, trpěl pocity úzkosti, ale nikde se s tím neléčil, nevyhledal v tomto směru žádnou odbornou pomoc. Od trestního stíhání se pouze léčí s [anonymizována dvě slova], kdy problémy se objevily někdy v létě [rok] a léky bere žalobce dodnes, přestože se to začalo trochu zlepšovat. Kvůli trestnímu stíhání přestal žalobce navštěvovat své kamarády, přestal kamkoliv chodit, všechno převážila starost o syna, kdy se snažil nějak vymyslet a zajistit, kam ho dá, pokud budu odsouzený. Žalobce i syn se přestali věnovat svým koníčkům, [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Nezbýval na to čas, ani peníze, když žalobce musel řešit hlavně zabezpečení syna pro případ odsouzení. Žalobce též přišel o přítelkyni. Bylo to jednak z důvodu, že syn mu zakázal (asi kvůli mámě) přivést si domu jakoukoliv ženu, jednak proto, že přítelkyni řekl, že se může stát, že půjde sedět. Vztah pak začal chladnout a rozešli se. Z rodiny má žalobce jen otce a tomu o trestním stíhání neřekl, nechtěl ho tím v jeho věku trápit. O trestním stíhání věděli nějací přátelé žalobce, ale jejich vztah k žalobci to nijak nezměnilo, snažili se mu pomáhat. Pouze dva kamarádi ho zavrhli, ale to byli společní přátelé s bývalou manželkou a věřili jí. V okolí žalobce se jinak o trestním stíhání nevědělo, do pracovní sféry žalobce trestní stíhání nijak nezasáhlo. Pokud jde o další dvě trestní stíhání, tak tato dle žalobce začala někdy v letech [rok], [rok]. U soudu na [obec a číslo] žalobce dostal někdy v [anonymizováno] [rok] podmínku, ani se proti tomu neodvolával. U soudu v [obec] dostal v [anonymizováno] [rok] též podmínku, ale toto řízení dosud není pravomocně skončeno, žalobce se odvolal.

14. Až po provedení srovnání případu žalobce s jinými obdobnými případy odškodňování nemajetkové újmy, ve kterých byly též konstatovány dopady do pracovní sféry či podnikatelské činnosti tamních poškozených (viz dále), žalobce v doplňující výpovědi uvedl, že mu kvůli trestnímu stíhání skončilo podnikání. Spoustu let zastupoval [právnická osoba], jednak u firmy [anonymizováno], a dále pak se svojí soukromou společností [anonymizováno], kdy dělal úvěry pro celou republiku. Žalobce tedy znala celá republika, a jakmile tohle všechno začalo, tak se žalobce stal nedůvěryhodnou osobou, [anonymizováno] s ním rozvázal veškeré obchodní smlouvy a firma žalobce, ve které měl roční obrat přes 300 mil. Kč, skončila a dnes je již vymazaná z rejstříku. Žalobci vznikly obrovské dluhy, které dodnes splácí. Na tuto skutečnost si žalobce při předchozí výpovědi ani k dotazu soudu na případné dopady trestního stíhání do pracovní sféry nevzpomněl.

15. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], syn žalobce, uvedl, že na žalobci bylo vidět, že se něco děje, a tak mu k jeho dotazu sdělil, že je trestně stíhán. Neřekl mu konkrétně, o co jde, ani kolik takových věcí je, jen, že kdyby byl odsouzen, že by šel na nějakou dobu do vězení. Žalobce byl neustále ve stresu, netrpělivý, nervózní, bylo na něm vidět, že se neustále bojí, že kdyby to nedopadlo dobře, tak se nemá o svědka kdo postarat, protože v tu chvíli nikoho jiného neměl. Žalobce byl výbušný, hned ho všechno naštvalo, i věci, které ho dřív nechávaly v klidu. Že by žalobce onemocněl či se s něčím léčil, nebylo svědkovi známo, stejně tak mu nebylo známo, že by se trestní stíhání nějak dotklo pracovní sféry žalobce či že by měl žalobce v době trestního stíhání přítelkyni. Zda o trestním stíhání žalobce věděli členové rodiny, nebylo svědkovi známo, nebyl s nimi v kontaktu, stejně tak svědek nevěděl, zda o stíhání věděli přátelé žalobce a jak na to případně reagovali. Svým kamarádům to svědek neřekl, chtěl žalobce chránit a též se za to určitým způsobem styděl, a takto dusil v sobě. Pokud jde o koníčky, svědek uvedl, že dřív [anonymizována dvě slova], ale s tím skončil kvůli zranění a že už ho to nebavilo. V době trestního stíhání žalobce svědek trávil většinu času na počítači. Se žalobcem dřív [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ale s tím přestali před nějakými [anonymizováno] lety. Svědek si nebyl vědom, že by se žalobce v době před trestním stíháním věnoval nějakým koníčkům či zálibám. Pokud jde o vztah svědka a žalobce, tak kvůli tomu, jak byl žalobce stále ve stresu, tak se neustále hádali, vznikaly zbytečné rozpory kvůli zbytečným věcem. Dostávali se do situace, kdy spolu nedokázali vydržet. Avšak překonali to a dnes jsou jejich vztahy na velmi dobré úrovni. Trestní stíhání žalobce mělo dopady i na samotného svědka. Byl špatný z toho, že by žalobce mohl jít do vězení, nevěděl, s kým by pak byl. Neustále na to myslel, i ve škole, byl z toho ve stresu. Snažil se to nedávat na sobě vidět, ale někdo to třeba poznal. Stal se víc odtažitým, a ne tak komunikativním.

16. Žádostí ze dne [datum], došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 152 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené předmětným trestním stíháním. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne [datum], kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval vydání nezákonného rozhodnutí, za které se žalobci omluvil (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska).

17. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

18. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

19. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

21. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

23. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

24. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

26. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro pokračující zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let. Žalobce již byl soudně trestán, jeho předchozí odsouzení však již byla zahlazená, a zřejmě mu tak v případě odsouzení reálně nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tomu nakonec odpovídá i závěrečný návrh státního zástupce, který navrhoval uložení trestu odnětí svobody v dolní polovině trestní sazby podmíněně odloženého na kratší zkušební dobu, a výsledky dalších dvou paralelně vedených trestních řízení, ve kterých byl žalobce stíhán pro trestné činy se stejnou trestní sazbou, kterými měl navíc způsobit násobně větší škodu než činem, pro který byl stíhán v posuzovaném řízení, a ve kterých mu byly při uznání viny uloženy podmíněné tresty odnětí svobody. Žalobce byl stíhán pro majetkovou trestnou činnost, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno nižší společenské odsouzení než např. v případě trestné činnosti proti životu a zdraví či lidské důstojnosti. Navíc žalobce měl s trestním řízením zkušenost, když to nebylo jeho první trestní stíhání, a tak samotná skutečnost, že bylo zahájeno jeho trestní stíhání, na něho musela působit méně intenzivně než na osobu, která se do kontaktu s orgány činnými v trestním řízení dostává poprvé. To jsou všechno okolnosti, které intenzitu vzniklé nemajetkové újmy snižují. Obžaloby pak byl žalobce zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stíhaný skutek vůbec stal, což je naopak okolnost, která vzniklou nemajetkovou újmu umocňuje.

27. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne [datum], doručeným žalobci dne [datum], a skončeno bylo právní mocí zprošťujícího rozsudku dne [datum] Trestní stíhání tedy trvalo 1 rok a 6,5 měsíce, tj. 18,5 měsíců. Zohlednit v této souvislosti nelze dobu od zahájení úkonů trestního řízení do zahájení trestního stíhání, neboť tato doba a zásahy zde případně vzniklé nejsou v příčinné souvislosti s až následně vydaným usnesením o zahájení trestního stíhání, od kterého se odvíjí odpovědnost žalovaného za vznik nemajetkové újmy a povinnost k případné náhradě. Stejně by tomu bylo, kdyby po prověření věci nebylo trestní stíhání vůbec zahajováno a kdy by zde absentovalo rozhodnutí později označené za nezákonné jako odpovědností titul. S ohledem na shora učiněná skutková zjištění má soud za to, že uvedenou dobu 18,5 měsíců je možné považovat za přiměřenou skutkové a procesní složitosti věci a povaze projednávaného skutku. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky, kdy újma plynoucí z nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení by mohla být předmětem samostatného nároku, rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu jednoho roku a šesti a půl měsíců, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, nelze celkově označit za příliš dlouhou, a délku trestního stíhání tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.

28. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči němu zahájeno a dále vedeno svévolně či dokonce šikanózně. Orgány činné v trestním řízení měly důvody trestní stíhání žalobce vést, a přestože si oznamovatel celou záležitost s úvěrovým podvodem zřejmě vymyslel, bylo povinností orgánů činných v trestním řízení se věcí zabývat a tuto prověřit. Konečné posouzení zjištěných okolností pak bylo po provedeném dokazování na soudu, který své úloze dostál a žalobce obžaloby zprostil. Z jiných provedených důkazů, nežli je účastnická výpověď žalobce, kterou soud hodnotil jako celkově problematickou a částečně nevěrohodnou, nevyplynuly skutečnosti, které by měly dokládat žalobcem popisované nepatřičné chování vyšetřujícího policisty. Soud tak k těmto tvrzením při hodnocení žalobci vzniklé újmy nepřihlížel.

29. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, vzal soud z výpovědi žalobce, v tomto rozsahu podpořené výpovědí slyšeného svědka, za prokázané, že žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl stresem, nejistotou, nervozitou, psychickým tlakem, nespavostí, v důsledku čehož, se jeho chování stalo výbušnější, konfliktnější. Jedná se o obecné následky, které jsou většinou spojeny s každým trestním stíháním. Žádnou odbornou pomoc žalobce v tomto směru nevyhledal, se zhoršeným psychickým stavem se nikde neléčil. Jediným zdravotním následkem v tomto směru snad bylo jen zvýšení tlaku, s čímž se má žalobce dodnes léčit, avšak tento následek žalobce prokazoval jen svou výpovědí, nepředložil ani žádnou lékařskou zprávu či potvrzení, slyšenému svědkovi nebylo o zdravotních následcích ničeho známo. Uvedené změny nálad a chování se pak promítly do vztahů žalobce se synem, kdy mezi nimi docházelo k častým hádkám a konfliktům. Jednalo se však jen o dočasné zhoršení vztahů, po skončení trestního stíhání se tyto vztahy opět zlepšily a dnes jsou na výborné úrovni. Žádné trvalé poškození vztahu otec-syn prokázáno nebylo. Dále vzal soud z uvedených výpovědí za prokázanou intenzivní obavu žalobce o osud syna, kterého měl ve výlučné péči a o kterého by se v případně uvěznění žalobce neměl kdo postarat. Tyto obavy výrazně zintenzivňovaly tlak a frustraci vyvolané trestním stíháním. Sdílel je i syn žalobce, což rovněž muselo dopady trestního stíhání do osobní či osobnostní sféry žalobce umocňovat. Nebylo prokázáno a nebylo to ani tvrzeno, že by o trestním stíhání žalobce věděli blízcí příbuzní, širší rodina či okolí žalobce. O trestním stíhání vědělo jen několik nejbližších přátel žalobce, kteří však žalobce podporovali a snažili se mu pomoci. Ztráta dvou přátel pak nesouvisela přímo se skutečností, že je vůči žalobci vedeno trestní stíhání, ale s konfliktními vztahy žalobce s jeho bývalou manželkou, kdy tito společní přátelé se postavili na její stranu. Za prokázané soud nevzal, že by se trestní stíhání nějak dotklo oblasti zálib či koníčků žalobce, když stran žalobcem uváděných zálib slyšený svědek výslovně uvedl, že s těmito skončili dávno před zahájením trestního stíhání a v době před trestním stíháním se již žalobce ničemu nevěnoval. Rovněž tak soud nevzal za prokázané, že by žalobce kvůli trestnímu stíhání přišel o přítelkyni. Žalobce tuto skutečnost opět prokazoval jen svou výpovědí, ve které navíc připustil, že problémem bylo i to, že si syn nepřál, aby si domů vodil jakoukoliv ženu. Slyšený svědek pak o tom, že by žalobce v době trestního stíhání měl nějakou přítelkyni, nic nevěděl. Za vyloženě účelovou, nepravdivou a mající výrazně negativní dopad na celkovou věrohodnost jeho výpovědi považoval soud doplňující část výpovědi žalobce, ve které popisoval dopad na své podnikání, kdy mělo dojít k likvidaci jeho firmy. Takovýto zásadní následek (likvidace firmy s ročním obratem 300 mil. Kč) žalobce neuvedl ani v žalobě, ani v jejím doplnění k výzvě soudu, aby žalobce konkretizoval a prokázal vzniklou nemajetkovou újmu, a nakonec ani k výslovnému dotazu soudu v první části své účastnické výpovědi.„ Vzpomněl“ si na něho až poté, co dopady do podnikatelské sféry byly zmiňovány při provádění srovnání případu žalobce s jinými obdobnými případy odškodňování nemajetkové újmy. Z obsahu trestního spisu a v něm obsažených podání a výpovědí žalobce navíc vyplývá, že jeho firma byla zlikvidována ještě před zahájením trestního stíhání.

30. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci nezanedbatelná nemajetková újma. Vznik nemajetkové újmy jako takové nesporoval ani žalovaný, když tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odškodnil.

31. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími věcmi: věci vyhledané k porovnání soudem věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 216/2014 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 343/2015 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin pojistného podvodu dle 210 odst. 1 písm. b), c), 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou. Trestní stíhání bylo o trochu kratší než v případě žalobce, trvalo 1 rok a 2 měsíce, poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Stejně jako žalobci nehrozil poškozenému v porovnávané věci nepodmíněný trest odnětí svobody, na rozdíl od žalobce však byl dosud bezúhonný, a jednalo se tak o jeho první střet s trestním řízením. Obdobně jako žalobce trpěl poškozený v porovnávané věci stresem, frustrací, nejistotou z budoucnosti, nespavostí. Na rozdíl o žalobce však trpěl i depresemi a do zproštění obžaloby bral lehká antidepresiva. Trestní stíhání se dotklo rodinných vztahů poškozeného v porovnávané věci (nemohl se věnovat manželce, nezletilému synovi), došlo k omezení styku s přáteli, dočasnému zanechání některých koníčků (motorismus, lyžování, jachting). Stíhání se dotklo jeho podnikatelské činnosti, neměl o podnikání zájem, vše musel táhnout druhý společník a jeho společnost se přechodně dostala do ztráty. Stejně jako u žalobce nebyly v porovnávané věci dotčeny dobrá pověst a dobré jméno poškozeného, jeho trestní stíhání nevešlo ve známost. Na rozdíl od žalobce poškozený v porovnávané věci ke stíhání svým chováním částečně přispěl. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 30 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 217/2017 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 127/2019 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu dle 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou. Trestní stíhání bylo o trochu kratší než v případě žalobce, trvalo 1 rok a 2 měsíce, na rozdíl od žalobce však trestní stíhání poškozeného v porovnávané věci bylo zastaveno již státním zástupcem dle § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu, když nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Na rozdíl od žalobce hrozilo poškozenému v porovnávané věci uložení povinnosti k náhradě vysoké škody v případě odsouzení. Stejně jako žalobci nehrozil poškozenému v porovnávané věci nepodmíněný trest odnětí svobody, na rozdíl od žalobce však byl dosud bezúhonný, a jednalo se tak o jeho první střet s trestním řízením. Obdobně jako žalobce trpěl poškozený v porovnávané věci obavami z dopadu stíhání na rodinu, kdy byl živitelem rodiny se třemi dětmi, navíc trpěl i depresemi. Trestní stíhání poškozeného v porovnávané věci vešlo ve známost, poškozený byl bývalý policista, jeho bývalí kolegové se na něho koukali skrz prsty. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 25 000 Kč. věci označené k porovnání žalobcem věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 192/2020 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu dle 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, tedy pro obdobnou trestnou činnost jako žalobce, vedle toho však též pro zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 3, 4 písm. b) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 10 let. Trestní stíhání bylo výrazně delší než v případě žalobce, trvalo 3 roky a 10 měsíců, ve věci rozhodovaly soudy dvou stupňů. Na rozdíl od žalobce byl poškozený v porovnávané věci dosud bezúhonný, a jednalo se tak o jeho první střet s trestním řízením, s ohledem na trestní sazbu mu však zřejmě reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obdobně jako žalobce byl poškozený v porovnávané věci bez nálady, bez zájmu o své koníčky, nic ho netěšilo, byl zádumčivý, málomluvný, podrážděný, působil depresivně. Na pomoci poškozeného v porovnávané věci byla závislá jeho částečně nemohoucí matka, která si nedokázala představit, kdo by péči o ni zajistil, kdyby syn šel do vězení. Trestní stíhání poškozeného v porovnávané věci nevešlo ve známost, věděli o tom jen jeho nadřízení, kterým to musel říct, když šel k soudu. V průběhu trestního stíhání poškozený v porovnávané věci přišel o přítelkyni, se kterou měli dlouholetý vztah. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 80 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 96/2021 V této věci byl poškozený stíhán pro přečin úvěrového podvodu dle 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku ve formě organizátorství a přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě organizátorství a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro stejnou, avšak rozsáhlejší trestnou činnost se stejnou trestní sazbou. Trestní stíhání trvalo obdobně dlouhou dobu 1 rok a 5 měsíců, poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Poškozený v porovnávané věci nebyl obdobně jako žalobce bezúhonný, na rozdíl od žalobce však byl v minulosti již 5x odsouzen. Trestní stíhání bylo pro poškozeného v porovnávané věci nepochopitelné, byl z něho nervózní, ve stresu a v důsledku toho pak byl nepříjemný. Trestního stíhání narušilo partnerskou pohodu s jeho přítelkyní, okolím, zejména rodiči přítelkyně, byl podezírán, zda se trestné činnosti skutečně nedopustil. Poškozený v porovnávané věci trpěl zdravotními problémy, které však nebyly způsobeny trestním stíháním, do jeho pracovního života trestní stíhání nijak nezasáhlo. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 10 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 50/2021 V této věci byl poškozený stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou. Trestní stíhání bylo výrazně delší než v případě žalobce, trvalo 5 let a 6 měsíců, poškozený v porovnávané věci byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Poškozený v porovnávané věci nebyl obdobně jako žalobce zcela bezúhonný, v minulosti byl odsouzen pro ublížení na zdraví z nedbalosti. Obvinění bral poškozený v porovnávané věci jako křivdu, deptalo ho, vyvolávalo stres, byl v jeho důsledku melancholický, vyvolávalo napětí v rodině. Poškozený v porovnávané věci žil na malé vesnici, okolí se o jeho trestním stíhání dozvědělo a setkal se s odsudky. Poškozený ztratil výkonnost, pokles výkonnosti a zdravotní obtíže jej vedli k prodeji jeho společnosti. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 50 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 42/2021 (v době provádění porovnání dosud pravomocně neskončená) V této věci byl poškozený stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle 240 odst. 1 tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 3 roky, tedy pro obdobnou trestnou činnost, avšak s výrazně nižší trestní sazbou. Trestní stíhání bylo výrazně delší než v případě žalobce, trvalo 5 let a 6 měsíců, poškozený v porovnávané věci byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Délka trestního stíhání byla hodnocena jako nepřiměřená, za újmu z toho plynoucí však byl poškozený odškodněn samostatně. Poškozený v porovnávané věci byl bezúhonný, v důsledku trestního stíhání byl zasažen na svém rodinném životě a soukromí, docházelo častěji ke konfliktům s manželkou a nervozitě v soužití, což bylo důsledkem stresu poškozeného, jeho uzavřením a straněním se jakékoliv společnosti. Problémy poškozený s manželkou nakonec zvládli, rodina po celou dobu věřila v nevinu poškozeného. Poškozený v porovnávané věci špatně spal, trpěl dlouhodobým stresem, který má obecně negativní vliv na zdraví a psychiku člověka, na jeho výkonnost. V době trestního stíhání se poškozený v důsledku rozhodnutí společníka v jejich společnosti, který se pro své vlastní trestní stíhání rozhodl ze společnosti odejít, dostal do složité situace, kdy musel zastávat práci za dva lidi. Nebyly prokázány žádné konkrétní zásahy ve sféře pracovní, zdravotní, ani ekonomické, trestní řízení nebylo medializováno. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 25 000 Kč.

32. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedenými případy, má soud za to, že újmu vzniklou žalobci je nutno nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva za vydání nezákonného rozhodnutí nejsou dostatečné, přestože byly vedle obecných dopadů trestního stíhání prokázány v podstatě pouze následky v podobě obav o zajištění péče o nezletilého syna v případě, že by byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a dočasného zhoršení vztahů se synem. Tyto následky, dopadající nejen na žalobce, ale i syna, což žalobce opět pociťoval jako vlastní příkoří, však byly natolik intenzivní, že dle názoru soudu finanční zadostiučinění odůvodňují. Dle názoru soudu lze následky zjištěné u žalobce považovat za o něco mírnější než ve shora rozebíraných porovnávaných věcech projednávaných k odvolání i Městským soudem v Praze. Pokud by pak bylo posuzováno pouze jedno, nyní odškodňované trestní stíhání, považoval by soud po provedeném porovnání za adekvátní odškodnění částku cca 20 000 Kč. Soud však nemohl přehlédnout, že vůči žalobci byla paralelně vedena celkem tři trestní stíhání. Soud v této souvislosti neuvěřil žalobcově bagatelizování dalších dvou trestních stíhání, když v těchto řízeních byl žalobce stíhán za stejně závažnou trestnou činnost, které se měl navíc dopustit mnohem více skutky se spácháním násobně větší škody. Soud neuvěřil, že by ostatní trestní stíhání, kde se navíc žalobce stíhané trestné činnosti min. v jednom z případů, kde byl pravomocně odsouzen a proti odsouzení se ani nebránil, evidentně dopustil, a která pro něho mohla skončit naprosto stejným výsledkem, kterého se obával v řízení posuzovaném, neměla mít na žalobce žádný vliv a veškerý stres a obavy z možného odsouzení a na ně navazující vznik nemajetkové újmy se měly soustředit pouze na stíhání, kde byl obžaloby nakonec zproštěn. Veden touto úvahou tak soud považoval za přiměřenou výši zadostiučinění částku 10 000 Kč, když současně zohlednil, že se žalobci dostalo též konstatování porušení práva a omluvy. Jelikož žalobce na náhradu této nemajetkové újmy dosud stran finančního zadostiučinění ničeho neobdržel, soud žalobě jako důvodné vyhověl do částky 10 000 Kč a do zbylých 142 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

33. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce byla doručena žalovanému dne 27. 10. 2020 a lhůta 6 měsíců skončila dne 27. 4. 2021. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne 28. 4. 2021, od kterého žalobci požadované právo na zaplacení úroku z prodlení přiznal, a ve zbytku žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit mu nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 17 450 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 4,5x odměnou právního zástupce žalobce za pět úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek, dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 13 950 Kč (4,5x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za pět úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 500 Kč (5x 300 Kč). Zástupce žalobce není plátcem DPH.

35. Náklady na další provedené úkony právní služby (2x doplnění žalob) soud nepovažoval za účelně vynaložené. Tyto úkony byly provedeny pouze za účelem odstranění nedostatků skutkových tvrzení a návrhů důkazů, úplné vylíčení skutkových okolností a označení důkazů k prokázání takových tvrzení je přitom povinností žalobce již při podání žaloby. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce za tyto úkony tak soud žalobci nepřiznal.

36. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovaného řídí.

Poučení