22 C 50/2021-154

Rubrum

[název soudu] rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění ve výši 316 000 Kč s příslušenstvím a přiměřené zadostiučinění ve výši 112 000 Kč s příslušenstvím a o náhradu škody ve výši 163 250,57 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 163 250,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3.6 2020 do zaplacení zastavuje.

II. Řízení se co do částky 70 000 Kč zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 3. 12. 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 266 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3. 6. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 6. 2020 do 2. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 000 Kč od 3. 12. 2020 do 28. 6. 2021 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 42 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3. 6. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 000 Kč od 3. 6. 2020 do 2. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 3. 12. 2020 do 28.6.2021 zaplacení se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 31 768 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků

1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 3. 2021 domáhal po žalované v souvislosti s trestním řízením vedeným u [název soudu] sp. zn. [spisová značka] následujících odškodnění: a) nemajetkovou újmu za nezákonnost trestního stíhání ve výši 316 000 Kč b) nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku trestního stíhání od 25. 9. 2013 do 3. 4. 2020 ve výši 112 000 Kč c) náhradu škody v nákladech obhajoby proti nezákonnému stíhání ve výši 163 250,27 Kč 2. Žalobce žádal přiznat zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované částky od 3. 6. 2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že byl bezúhonný, trestní řízení pro něj bylo stresující, byl ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od dvou do osmi let a nejistotou. O trestním stíhání se dozvědělo široké okolí žalobce, část z nich se od žalobce odvrátila. Stres žalobce se přenášel na rodinu a neprospěl zdravotnímu ani psychickému stavu rodiny. Žalobce nároky předběžně uplatnil dne 2. 6. 2020 u žalované. Žalobce podáním ze dne 12. 7. 2021 vzal žalobu zpět v plném rozsahu co do požadavku na náhradu nákladů řízení a v rozsahu 70 000 Kč zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

3. Žalovaná se bránila tím, že žalobci svědčí nezákonné rozhodnutí i namítaná nepřiměřená délka trestního stíhání, na které žalobci mimosoudně plnila v souladu se stanoviskem ze dne 23. 6. 2021. K zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání, žalovaná namítla, že žalobce negativní následky v rodinném a osobním životě nedoložil a absentuje příčinná souvislost, proto shledala konstatování porušení práva a omluvu za dostatečné. Žalovaná plnila za nepřiměřenou délku trestního stíhání částku 70 000 Kč, když vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení místo žalobcem zvolených 20 000 Kč. Na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby žalovaná plnila jen částkou 109 111 Kč, zbývající část nároku na náhradu škody měla za nedůvodnou. Žalovaná též upozornila, že do případného prodlení se mohla dostat až teprve dne 3. 12. 2020.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

4. Nesporným účastníci při jednání dne 20. 10. 2021 učinili uplatnění nároků žalobce dne 2. 6. 2020 u žalované. Skutečnost, že žalovaná uspokojila žalobce 70 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání a 109 111 Kč na náhradě nákladů obhajoby dne 28. 6. 2021. To, že žalobce byl před trestním stíháním bezúhonným. Vůči žalobci bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 7. 2014 pro obvinění, kterého byl následně zproštěn. Mezi účastníky nebylo sporu, že nezákonné trestní stíhání žalobce stresovalo, že žalobce trpěl nepříznivým zdravotním stavem již před zahájením trestního stíhání, a že obecně dlouhodobý stres má negativní vliv na zdraví a psychiku člověka.

5. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání, zda se o trestním stíhání dozvědělo široké okolí žalobce a část z okolí žalobce se kvůli tomu od žalobce odvrátila, zda se stres přenášel na rodinu a neprospěl zdravotnímu a psychickému stavu rodiny, zda utrpěla obchodní pověst a pověst v bydlišti žalobce na malé obci [obec] u [obec], zda byl žalobce v důsledku trestního stíhání skleslý, bez nadšení a vysvětloval okolí, že je nevinen, a zda psychická zátěž vedla ke zdravotním komplikacím, kdy sice nepříznivým zdravotním stavem trpěl již před zahájením trestní, avšak dlouhodobí stres měl negativní vliv na zdraví a psychiku žalobce. Mezi účastníky nebylo sporu ani o průběhu řízení z trestního spisu (dle zjištění soudu níže) s výjimkou odůvodnění jednotlivých rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (OČTŘ).

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení

6. Soud vzal ve stručnosti za prokázaná nesporná tvrzení účastníků uvedená shora a následující zjištění. Žalobce utrpěl trestním stíháním již vážnější újmu, trestnímu stíhání byl žalobce vystaven 5 let a 6 měsíců. O trestním stíhání se dozvědělo široké okolí žalobce, a část okolí žalobce se kvůli tomu začala chovat k žalobci předsudečně. Stres žalobce se přenášel na rodinu a nezákonným trestním stíháním utrpěla pověst žalobce, avšak pověst žalobce poškozoval i bývalý obchodní partner žalobce pan [příjmení], se kterým byl žalobce v neshodě ohledně dalšího vedení společnosti, kterou mu přenechal. Žalobce krátce po zahájení trestního stíhání odešel do důchodu a prodal mu společnost [právnická osoba] Nepohodu v rodině pak kromě trestního stíhání vyvolávaly i neshody kvůli zeťovi, stres a neúspěch při podnikání (zmařený obchod na stavbu stáje za 13,5 milionů Kč), které s trestním stíháním nesouvisely. Žalobce byl kvůli trestnímu stíhání skleslý, bez výkonu, to však souviselo i se špatným zdravotním stavem, který trestní stíhání nevyvolalo. Trestní stíhání svému blízkému okolí žalobce vysvětloval. Zdravotní stav žalobce trestní stíhání ovlivňovalo pouze do té míry, že obecně dlouhodobý stres má negativní vliv na zdraví a psychiku člověka.

7. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující průběh trestního stíhání. Vůči žalobci byly zahájeny úkony trestného řízení dne 25. 9. 2013. Usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobci bylo vydáno dne 10. 7. 2014 pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1,2 písm. c) trestního zákoníku, za který lze uložit trest odnětí svobody v délce 2 – 8 let, žalobci doručeno dne 11. 9. 2014, kdy měl dle obvinění uplatnit faktury za roky 2006 až 2010 ačkoliv deklarované služby neměly být provedeny, čímž měl zkrátit daň z příjmu právnických osob o 4 547 890 Kč Trestní stíhání bylo provázáno s trestnou činností [jméno] [příjmení], který byl za obdobnou trestnou činnost následně odsouzen, kdy byl postoupen poznatek na možné krácení daně společností [právnická osoba], kde do 4. 9. 2014 působil žalobce jako jednatel Trestní stíhání vůči odsouzenému [jméno] [příjmení] při obvinění žalobce teprve probíhalo a bylo vedeno u [název soudu] [spisová značka]. [jméno] [příjmení] byl pravomocně odsouzen dne 23. 9. 2016. Žalobce byl stíhán spolu s [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [jméno]. Dne 4. 11. 2014 byly zamítnuty jako nedůvodné stížnosti spoluobviněných [příjmení] a [jméno] jako nedůvodné. Dne 5. 11. 2014 byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost žalobce. Při výslechu dne 2. 12. 2014 žalobce uvedl, že je v důchodu, po fyzické a psychické stránce se cítil dobře, s obviněním nesouhlasil, při [anonymizováno 5 slov] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]. Dne 28. 4. 2015 byla věc žalobce spojena s věcí spoluobviněných [příjmení] a [jméno]. Žalobce byl dle [anonymizováno 5 slov] [rok] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Dne 15. 6. 2015 byli obvinění vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis, což ještě v průběhu června 2015 učinili. Dne 25. 6. 2015 byl podán návrh na podání obžaloby. Policie v předchozím období zajistila smlouvy o nájmu reklamní plochy, údaje poskytnuté finančním úřadem, protokoly o výslechu obviněných a listiny s poznatky z trestní věci [jméno] [příjmení]. Na žalobce byla podána dne 24. 7. 2015 obžaloba pro shodný skutek jako bylo zahájeno trestní stíhání. Dne 2. 11. 2015 byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, neboť v rámci vyšetřování nebyly zajištěny důkazy k subjektivní stránce trestného činu. Usnesení o vrácení věci nabylo právní moci dne 17. 12. 2015, kdy stížnost státního zástupce Krajský soud v [obec] zamítl. Dne 18. 2. 2016 byl spis vrácen policii s pokyny k výslechu 8 svědků. Dne 11. 5. 2016 byli obvinění upozorněni na možnost prostudovat trestní spis, což ještě v průběhu května 2016 učinili. Dne 25. 5. 2016 policie podala návrh na podání obžaloby. Na žalobce byla podána dne 23. 6. 2016 obžaloba znovu pro shodný skutek. Dne 19. 9. 2016 bylo trestní stíhání žalobce a dalších spoluobviněných soudem nepravomocně zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, když [název soudu] uzavřel, že ani dodatečným výslechem svědků se nepodařilo objasnit subjektivní stránku trestného činu kladeného obviněným za vinu a nebyly známy další důkazy. Ke stížnosti státního zástupce ze dne 5. 10. 2016 byl spis předložen krajskému soudu dne 25. 10. 2016, který dne 1. 12. 2016 usnesení o zastavení řízení zrušil, neboť obžaloba byla sice stručná, avšak [název soudu] se rozešel v náhledu na hodnocení zjištění ohledně skutkové stránky, kdy státní zástupce v druhé obžalobě již uvedl, že spoluobvinění měli vědět o zakládání fiktivních faktur za reklamu a lze tedy dovodit jejich úmysl. Spis vrácen dne 19. 12. 2016. Dne 20. 12. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den 15. 5. 2017, při kterém obvinění odkázali na výpovědi z přípravného řízení a odmítli vypovídat. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem vyžádání spisu [název soudu] [spisová značka] na neurčito. O spis bylo v pravidelných intervalech opakovaně marně žádáno a i přes urgence byl spis připojen až dne 13. 1. 2020. Dne 13. 2. 2020 soud nařídil hlavní líčení na 11. 3. 2020, při kterém byly provedeny k důkazu relevantní části spisu [název soudu] [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] byli žalobce s dalšími spoluobviněnými obžaloby zproštěni podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť obžalované skutky nebyly trestnými činy, když ani po provedení dokazování v hlavních líčeních se důkazní situace ohledně subjektivní stránky nezměnila, kdy subjektivní stránku trestního činu v obžalobě hypoteticky šlo dovodit, avšak byl možný i výklad obhajoby, kdy obvinění nemuseli vědět, že jim vystavené faktury a plnění jsou pouze fiktivní. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 4. 2020 Trestní stíhání žalobce trvalo od 11. 9. 2014, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 7. 2014, do 3. 4. 2020, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek, tedy zhruba 5 let a 6 měsíců.

8. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce bral jako křivdu, že byl obviněn po pravidelných kontrolách finančního úřadu. Trestní stíhání mu na životě nepřidalo, ztratil výkonost, lidé se na něj dívali skrze prsty, zejména bývalý zaměstnanci a např. pan [příjmení], avšak s tím měl žalobce neshody i ohledně způsobu vedení společnosti, kterou mu předal. Dle mínění žalobce pan [příjmení] společnost spíše drancoval a nedodržel tak dohodu, kterou měli při předání společnosti. Tento jej odvolal i z funkce jednatele, neboť mu žalobce ve společnosti překážel. Informace o trestním stíhání se dostala i k odběratelům, to však rozšiřoval právě pan [příjmení], jinak to žalobce řekl jen okruhu velmi známých lidí. Manželka se s žalobcem nerozvedla, ale pro vzájemné neshody žijí odděleně. Neshody nepramenily jen z trestního stíhání, sečetlo se spoustu věcí (nemoc, příchod neoblíbeného zetě, hádky, stres z podnikání a neúspěchy při podnikání). Společnost žalobce předal panu [příjmení] po zahájení trestního stíhání, jednalo se o spontánní rozhodnutí. [příjmení] [příjmení], který byl následně za trestnou činnost odsouzen, potkal žalobce při závodech, jednalo se o známého. Žalobce žil na malé obci. Výpověď žalobce soud hodnotí jako převážně přesvědčivou. Výpovědní hodnotu snižuje to, že žalobce ve své výpovědi často zabíhal k nesouvisejícím tématům a negativní dopady (např. narušení vztahů s manželkou) dával kromě trestního stíhání též do souvislosti s dalšími příčinami, o těch však byl již méně sdílný a situaci hodnotil jako komplexní bez dalšího vysvětlení. Není důvodu žalobci nevěřit, že trestní stíhání žalobci ubralo sil a setkal se s odsudky okolí, žalobce toto přesvědčivě popsal. Objektivně připustil, že na poškození pověsti měl vliv i pan [příjmení] a k narušené atmosféře v rodině trestní stíhání pouze přispělo. Význam trestního stíhání na rodinný život nelze přeceňovat, neboť sám žalobce ve svých podáních uvedl, že pro pevnost vztahu manželství trestní stíhání přečkalo. Trestní stíhání tak spíše způsobovalo nervozitu žalobce, což napnelismus způsobený dalšími okolnostmi v rodině přiživovalo. Opuštění společné domácnosti manželkou trestní stíhání přímo nevyvolalo. Sám žalobce odpovídal na dotazy rozvážně, evidentně se nechtěl dopustit nepřesností. Z jeho výpovědi lze s výše uvedenými omezeními vycházet pro zjištění skutkového stavu. Skutečnost, že žalobce půjčil manželce odsouzeného [příjmení] na kauci, soud nepovažuje pro odškodnění nemajetkové újmy za podstatnou.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], přítele žalobce, soud zjistil, že žalobce s ním detaily obvinění ani zdravotní neprobíral, svěřil se mu z toho, že byl obviněn z krácení daní. Žalobce si bral obvinění osobně, deptalo jej a byl melancholický. Svědka s trestním stíháním žalobce nikdo nekonfrontoval. Žalobce neměl sílu vést společnost, proto ji prodal, což si svědek vysvětloval obavou z výsledku trestního stíhání i zdravotními potížemi. Svědek i okolí žalobce věřil v žalobcovu nevinu. Soud hodnotí výpověď svědka jako v zásadě věrohodnou. Svědek se netajil blízkým vztahem k žalobci, výpověď snižuje to, že se žalobce svědkovi nesvěřoval s detaily obvinění ale ani s detaily zdravotních obtíží, což svědek vysvětlil tím, že jej žalobce nechtěl zatěžovat. Svědek odpovídal spontánně, připustil zdravotní problémy i před zahájením trestního stíhání, avšak až po upřesňujících dotazech žalované, což opětovně svědek vysvětlil tím, že je neměl za tak vážné. Svědek žalobce po dobu trestního stíhání podporoval, zaznamenal změnu chování u žalobce po dobu trestního stíhání. Soud nezaznamenal snahu vypovídat nepravdu či zamlčet podstatné okolnosti. Výpověď svědka byla shodná s výpovědí žalobce, oba však používali pro popis skutkového děje vlastní výrazy (např. žalobce:„ …ztratil jsem výkonnost…“, svědek:„ …neměl sílu…“), výpovědi se tak navzájem co do důvěryhodnosti podporují.

10. Z notářského zápisu [spisová značka] [spisová značka] sepsaný [titul]. [jméno] [příjmení], notářem, ze dne 1. 10. 2014, soud zjistil, že žalobce téhož dne souhlasil s převodem společnosti [právnická osoba] na [jméno] [příjmení], kterého zároveň zvolil jednatelem.

11. Soud blíže nehodnotil založené lékařské zprávy, neboť skutečnost, že žalobce trpěl nepříznivým zdravotním stavem, a že tomu tak bylo i před zahájením trestního stíhání byla mezi účastníky okolnost nesporná, stejně tak skutečnost, že stres je negativní faktor všech oblastí života včetně zdravotní stránky. Žalobce se nedomáhal odškodnění poškození zdraví jako samostatného nároku, přičemž není ani přiléhavé v režimu objektivního odškodnění nemajetkové újmy při výkonu veřejné moci tuto újmu zohledňovat nad rámec výše uvedeného negativního působení stresu.

12. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které by byly duplicitní k provedenému dokazování trestním spisem (záznam o zahájení úkonů trestního řízení, usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 7. 2014, obžaloba ze dne 24. 7. 2015, usnesení [název soudu] čj. [číslo jednací], obžaloba ze dne 23. 6. 2016, usnesení [název soudu] čj. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v [obec] čj. [číslo jednací], rozsudek okresního soudu v [obec] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]).

13. Soud blíže nehodnotily ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků (uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a škody způsobené při výkonu státní moci ze dne 2. 6. 2020, potvrzení o příjmu Ministerstvem spravedlnosti ze dne 3. 6. 2020, dotaz na stav věci ze dne 18. 12. 2020 a stanovisko žalované ze zde 25. 6. 2021).

14. Soud blíže nehodnotily ty důkazy, které se vztahovaly k nároku náhrady škody za náklady obhajoby, pro které vzal žalobce žalobu zpět (seznam odměn a nákladů, prohlášení a potvrzení o právní poradě).

15. Soud blíže nehodnotil diplomovou práci [titul]. [jméno] [příjmení] k tvrzení, že dlouhodobý stres má negativní vliv na zdraví a psychiku člověka, neboť to nebylo sporné.

16. Výše uvedené důkazy pak soud hodnotí ve vzájemné souvislosti tak, že výpovědi žalobce i svědka jsou spolu v souladu. Skutkový děj líčí vyslechnuté osoby podobným způsobem, logicky a souvisle. Za nejvýznamnější zásah do života žalobce byl zjištěn úbytek sil žalobce, což vyústilo v rozhodnutí žalobce odejít do důchodu (společně se zdravotními obtížemi), dále v menší míře poškození pověsti v okolí žalobce, zejména mezi jeho bývalými zaměstnanci, a zvýšení již vzniklé rodinné nepohody, to vše za situace, kdy žalobce dlouhodobě trpěl zdravotními obtížemi, i ty žalobce vysilovaly. Obava z odsouzení žalobce (výsledku trestního stíhání) je součástí újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

17. Provedeným dokazováním soud dospěl k závěru, že je na místě z důvodu vážnosti újmy žalobce zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonnost trestního stíhání poskytnout v penězích. Za nepřiměřenou délku trestního stíhání se žalobci dostalo již slušného zadostiučinění.

18. Účastníci při jednání dne 20. 10. 2021 sdělili, že neevidují další navržené a neprovedené důkazy, na dalších důkazních návrzích netrvali a navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Soud tak předmět dokazování vyčerpal. Soud další dokazování neprováděl též pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná. Další skutečnosti má soud provedeným dokazováním za vyvrácené, neboť odporují učiněným skutkovým zjištěním, které tvoří logický a ucelený řetězec.

IV. Závěr o skutkovém stavu

19. Lze shrnout, že usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobci bylo vydáno dne 10. 7. 2014 pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1,2 písm. c) trestního zákoníku, za který lze uložit trest odnětí svobody v délce 2 – 8 let. Trestní stíhání žalobce trvalo 5 let a 6 měsíců, než byl pravomocně zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť obžalované skutky nebyly trestnými činy, když ani po provedení dokazování v hlavních líčeních nebyla vyvrácena obhajoba žalobce, že nemusel vědět, že jim vystavené faktury a plnění ze strany odsouzeného [jméno] [příjmení] jsou pouze fiktivní. Trestní stíhání žalobce mělo souvislost s jeho podnikáním ve společnosti [právnická osoba], kde do 4. 9. 2014 působil žalobce jako jednatel. Dne 1. 10. 2014 žalobce souhlasil s převodem společnosti [právnická osoba] na [jméno] [příjmení], k čemuž ho vedla obava z výsledku trestního stíhání a dlouhodobé zdravotní problémy. Žalobce byl bezúhonný, měl pouze trestní zkušenost z doby dávno minulé, když byl v roce 1969 podmíněně odsouzen na dobu 3 měsíců za ublížení na zdraví z nedbalosti. Dne 2. 11. 2015 byla věc žalobce vrácena k došetření státnímu zástupci. Po doplnění dokazování bylo trestní stíhání nepravomocně zastaveno, avšak ke stížnosti státního zástupce bylo nařízeno projednání v hlavním líčení., které proběhlo dne 15. 5. 2017 a následně bylo vyčkáváno zapůjčení spisu [název soudu] [spisová značka] (věc odsouzeného [příjmení]). Další hlavní líčení proběhlo dne 11. 3. 2020 a žalobce byl zproštěn. Žalobce bral obvinění jako křivdu, ztratil výkonnost, setkal se s odsudky, a o trestním stíhání se dozvědělo okolí žalobce. Obvinění žalobce deptalo a byl melancholický. Pokles výkonnosti a zdravotní obtíže žalobce vedli k prodeji společnosti [právnická osoba] Žalobce žil na malé vesnici. Trestní stíhání podpořilo již vzniklý napnelismus v rodině (stres žalobce, poškození pověsti, myšlenky na trestní stíhání). Blízké okolí žalobce v nevinnu žalobce. Trestní stíhání žalobce stresovalo a tento stres obecně působil jako negativní faktor na zdraví a psychiku žalobce jako člověka. Dne 2. 6. 2020 předběžně uplatnil žalobce u žalované své nároky. Žalovaná uspokojila žalobce 70 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání a 109 111 Kč na náhradě nákladů obhajoby dne 28. 6. 2021. Soud v podrobnostech odkazuje na předchozí dílčí skutková zjištění.

V. Právní hodnocení

20. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti ([spisová značka]).

25. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

26. Při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím trestní řízení (NS 30 Cdo 4280/2011).

27. Škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (srov. [spisová značka], NS 30 Cdo 2888/2019).

28. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (NS 30 Cdo 1526/2004, NS 30 Cdo 57/2005).

29. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (srov. NS 30 Cdo 1747/2014).

30. Obecně však lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (srov. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (srov. II. ÚS 590/08).

31. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. NS 30 Cdo 3731/2011).

32. Význam řízení pro žalobce je zohledňován v rámci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků (srov. [spisová značka]).

33. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (viz NS 30 Cdo 4879/2015).

34. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (NS 30 Cdo 2256/2011). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (srov. Městský soud v Praze č. j. 39 Co 78/2020- 260).

35. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

36. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

37. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

38. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

39. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí. Soud věc soud právně posoudil i podle § 13 odst. 1 OdpŠk, když se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání.

40. Soud řízení částečně zastavil pro zpětvzetí žaloby ze dne 12. 7. 2021. Žalobce vzal zpět v plném rozsahu nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby, proto soud řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil co do požadované částky včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

41. Žalobce vzal zpět nárok nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání co do 70 000 Kč, proto soud řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil v tomto rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

42. Pokud jde o nezákonnost trestního stíhání, soud uvádí následující.

43. Soud při jednání dne 20. 10. 2021 v souladu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. opakoval výzvu udělenou již dne 1. 7. 2021, upozornil žalobce, že rozhodné skutečnosti uvedl neúplně a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, proto se ve lhůtě 10 dní od doručení této výzvy žalobci také v souladu s § 118a odst. 1,3 o. s. ř. ukládá povinnost doplnit skutková vylíčení obsažená v žalobě o konkrétní tvrzení a k těmto tvrzením označit důkazy k jejich prokázání, jak bylo konkrétně zasaženo do sféry žalobce, jakým konkrétním způsobem a intenzitou a žalobce byl vyzván k doplnění judikaturu srovnatelnou s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Soud zdůraznil, že existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce vznik nemajetkové újmy i příčinnou souvislost s trestním stíháním je třeba tvrdit a dokazovat. Současně soud poučil o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

44. Žalobce doplnil, že utrpěla jeho obchodní pověst a pověst v bydlišti na malé obci [obec] u [obec], hrozil se uvalení trestu odnětí svobody, začal být skleslý, bez nadšení a vysvětloval okolí, že je nevinen. Psychická zátěž vedla ke zdravotním komplikacím, kdy sice nepříznivým zdravotním stavem trpěl již před zahájením trestním stíháním, avšak dlouhodobý stres má negativní vliv na zdraví a psychiku. Rodina se žalobci nerozpadla, partnerka jej neopustila, žalobce je i ve svém věku dostatečně odolný, avšak trestní stíhání doma denně zmiňoval. Morální omluvy se žalobci dostalo až v souvislosti s podanou žalobou. Poškození zdraví v podobě negativního vlivu dlouhodobého stresu na zdraví a psychiku žalobce žádal zohlednit jako okolnost zvyšující nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, nejednalo se o samostatný nárok škody na zdraví.

45. K povaze obvinění soud za podstatné považuje, že žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody dva roky až osm let pro majetkovou trestnou činnost, která nevzbuzuje vyšší společenské odsouzení (jako např. obvinění z trestného činu proti životu a zdraví či v sexuální oblasti). Průběh trestního stíhání byl pro žalobce v zásadě příznivý, kdy nejprve byla věc státnímu zástupci vrácena k došetření, následně bylo trestní stíhání žalobce nepravomocně zastaveno. Trestního stíhání byl žalobce zproštěn z příznivého důvodu, že se skutek stal, avšak nebyl trestným činem. Trestní stíhání jako takové bylo procesně důvodné, neboť bylo zapotřebí prověřit vazby žalobce na odsouzeného [jméno] [příjmení], který se trestné činnosti skutečně dopustil a s žalobcem navázal obchodní spolupráci.

46. Délku trestního stíhání soud započítal dle ustálené judikatury od 11. 9. 2014, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 3. 4. 2020, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek, tedy zhruba 5 let a 6 měsíců. Soud tuto délku hodnotí již jako dlouhodobý zásah do morální sféry žalobce, čemuž odpovídá i vznik samostatného nároku na odškodnění nejistoty spojené s čekáním na konečné rozhodnutí ve věci. Za období před 11. 9. 2014 žalobci odškodnění nenáleží, neboť teprve až po doručení nezákonného rozhodnutí může takové rozhodnutí žalobci působit nemajetkovou újmu.

47. Následky v osobnostní sféře žalobce způsobené trestním stíháním byly vážnějšího rázu. Bezúhonný žalobce trestní stíhání špatně psychicky snášel. Negativně byla ovlivněna pověst žalobce u jeho bývalých zaměstnanců, ztratil výkonnost, setkal se s odsudky, a o trestním stíhání se dozvědělo okolí žalobce. Obvinění žalobce deptalo a byl melancholický. Pokles výkonnosti a zdravotní obtíže žalobce vedli k prodeji společnosti [právnická osoba] Žalobce žil na malé vesnici. Trestní stíhání podpořilo již vzniklý napnelismus v rodině. Blízké okolí žalobce však věřilo v nevinu žalobce. Trestní stíhání žalobce stresovalo a tento stres obecně působil jako negativní faktor na zdraví a psychiku žalobce jako člověka. Pověst žalobce poškozoval i bývalý obchodní partner žalobce pan [příjmení], se kterým byl žalobce v neshodě ohledně dalšího vedení společnosti, kterou mu přenechal. Špatný zdravotní stav a trestní stíhání byly (rovnocennými) důvody pro odchod žalobce do důchodu a prodej společnosti. Nepohodu v rodině pak kromě trestního stíhání vyvolávaly i neshody kvůli zeťovi, stres a neúspěch při podnikání (zmařený obchod na stavbu stáje za 13,5 milionů Kč), které s trestním stíháním nesouvisely. Skleslost žalobce způsoboval i špatný zdravotní stav, který trestní stíhání nevyvolalo. Soud nezohledňoval újmu rodiny žalobce (přenos stresu), neboť tato újma je způsobena zprostředkovaně blízkým vztahem, a stejně tak bude zprostředkovaně odčiněna poskytnutím zadostiučinění žalobci.

48. Pokud jde o další argumentaci žalobce, lze žalobci přisvědčit, že čím včasnější je poskytnutá satisfakce, tím je účinnější, avšak prodlení žalované je dostatečně zohledněno v otázce nákladů řízení, případně ve formě úroku z prodlení. Zásahy ve formě kontaktu s policií před zahájením trestního stíhání nejsou pro věc relevantní, neboť odpovědnostním titulem je až nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání. Do té doby žalobce nebyl obviněn z trestného činu. Trestní řízení v počáteční fázi není ani vedeno proti konkrétní osobě, když okolnosti možného spáchání trestného činu jsou toliko prověřovány. Žalovaná pak neodpovídá za chování pana [příjmení] jako svobodně uvažující osoby, který se k žalobci měl chovat s despektem a řídit se předsudky. Žalovaná odpovídá„ jen“ za poškození pověsti žalobce, tedy narušení jeho morální sféry. Soud si je vědom, že stres je nepříznivým faktorem pro jakékoli onemocnění a člověk nezatížený dalšími problémy snáší jakékoli příkoří včetně trestního stíhání lépe, avšak zdravotní obtíže u žalobce samotné trestní stíhání nevyvolalo, to vše při zdůraznění, že diagnostikované poškození zdraví se u nemajetkové újmy nezohledňuje, neboť je samostatným nárokem (srov. NS 30 Cdo 4280/2011, NS 30 Cdo 2888/2019).

49. Pokud jde o další argumentaci žalované, lze uvést, že ztráta výkonnosti žalobce nesouvisela jen se zdravotními obtížemi, ale též s obviněním. Žalované lze přisvědčit, že pokračování trestního stíhání nemělo vliv na podnikání žalobce, neboť žalobce prodal společnost záhy po zahájení trestního stíhání. Žalované lze přisvědčit, že neodpovídá za povahové vlastnosti (ale ani jednání) pana [příjmení] či zetě žalobce. Na druhou stranu byl prokázán zásah do pověsti žalobce u bývalých zaměstnanců. Zásah do rodinného života soud zohlednil pouze potud, že trestní stíhání nepřidávalo již rozjitřené rodinné atmosféře. K zadostiučinění v peněžité podobě soud přistoupil zejména s ohledem na délku trestního stíhání a povahu obvinění a to v porovnání s obdobnými případy.

50. Žalobce k výzvě soudu nenabídl žádnou srovnávací judikaturu. Soud proto provedl srovnání s případy Městského soudu v Praze, které jsou mu známy z úřední činnosti. Soud má za to, že případ žalobce je méně závažný než případ sp. zn. 51 Co 129/2016 ale více závažný než případ sp. zn. 13 Co 127/2019, proto zvolil ke srovnání právě tyto kauzy.

51. V případu 51 Co 129/2016 byl poškozený odškodněn částkou 81 665 Kč za nezákonné trestní stíhání zkrácení daně podle § 148 odst. 1, 3 písm. b) a c) tr. zákona s hrozícím trestem odnětí svobody jeden rok až osm let po dobu dvou let a čtyř měsíců. Vůči poškozenému byl vyhlášen pravomocný odsuzující rozsudek, který byl zrušen až dovoláním. Poškozený pracoval jako celní deklarant, živnostenské oprávnění byl jediný zdroj příjmů, o který přišel. Poškozený byl zkušený profesionál se stálou klientelou, po zahájení trestního stíhání začal zájem klientely značně opadat, následně mu byla činnost v rámci trestu zakázána. Poškozena byla profesní pověst poškozeného, jeho dobré obchodní jméno a důvěra v jeho bezúhonnost ze strany klientů i celních orgánů. Poškozený se nemohl plně věnovat rodině, byl ve stresu, manželé se kvůli trestnímu stíhání hádali, v důsledku trestního stíhání poškozenému i klesly příjmy. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění i hrozící trestní sazbou, poškozením pověsti včetně obchodního jména a narušení důvěry (u žalobce bývalých zaměstnanců). Případ žalobce je více závažný délkou trvání negativního zásahu a tím, že bydlel na malé vesnici. Případ žalobce je méně závažný následky v osobnostní sféře a příznivějším vývojem trestního stíhání, kdy žalobce nečelil pravomocnému odsuzujícímu rozsudku a nebyl nespravedlivě vystaven cejchu pravomocně odsouzeného jako poškozený. Žalobce byl po drtivou většinu trestního stíhání v důchodu, nepřišel tedy o jediný zdroj příjmu. Na rodinných hádkách se pak u žalobce podílely i jiné příčiny než trestní stíhání. Případ žalobce je obecně méně závažný, když nepříznivý průběh trestního stíhání a následky v osobnostní sféře u poškozeného převažují nad délkou trestního stíhání žalobce. Žalobci by se mělo dostat odškodnění minimálně v polovině odškodnění srovnávaného případu, čemuž odpovídá částka 50 000 Kč.

52. V případu 13 Co 127/2019 byl poškozený odškodněn částkou 25 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro podvod s ohrožením trestní sazby 2 až 8 let po dobu 14 měsíců, o trestním stíhání se dozvěděla široká rodina poškozeného, na poškozeném byla rodina (manželka a tři děti) ekonomicky závislá, když spolu s obviněním čelil poškozený náhradě škody ve výši 1,5 milionu Kč. Poškozený trpěl depresemi a nejistotou ohledně zajištění rodiny. Poškozený byl bývalým policistou, bylo zohledněno, že poškození pověsti z důvodu jeho postavení bylo vnímáno okolím intenzivněji a skandálněji. Poškozený žil na menším městě. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, hrozící trestní sazbou i rozšířením negativní informace o trestním stíhání v okolí žalobce. Srovnatelný je i zásah do psychiky a bydlištěm na malé obci. Případ žalobce je více závažný délkou trestního stíhání (více než 4 x), případnou výší požadované náhrady škody v trestním řízení. Případ žalobce je méně závažný tím, že jeho obvinění nevnímalo okolí skandálně a příznivým průběhem trestního stíhání pro žalobce. Případ žalobce je obecně více závažný než tento srovnávaný případ. Žalobci by se mělo dostat zadostiučinění zhruba dvojnásobné než ve srovnávaném případu, čemuž částka 50 000 Kč odpovídá.

53. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla pouze morální satisfakci, proto žalobci náleží částka 50 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky od 3. 12. 2020 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 OdpŠk), jak je uvedeno ve výroku rozsudku III. rozsudku.

54. Soud zbývající zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodné zamítl včetně nedůvodného zákonného úroku, který předcházel prodlení žalované a byl požadován v nesprávné výši, jak je uvedeno ve výroku rozsudku IV. rozsudku.

55. Pokud jde o nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud uvádí následující.

56. V konkrétní věci trestní řízení trvalo vůči žalobci zhruba 5 let a 6 měsíců. V řízení se vyskytl nekoncentrovaný postup v souvislosti se zapůjčením spisu Městského soudu v Praze, který souběžně projednával věc odsouzeného [jméno] [příjmení] O tento spis bylo opakovaně marně žádáno a byl zapůjčen až s velkým zpožděním (období od 15. 5. 2017 do 13. 1. 2020). Ačkoliv se nejedná o bezdůvodnou nečinnost (soud v pravidelných intervalech o spis žádal), lze klást k tíži žalované, že nebyly vytvořeny dostatečné podmínky pro zapůjčení spisu, případně zvolen hospodárnější postup (např. vyžádání konkrétních listin spisu). S ohledem na výše uvedené soud shledává délku řízení za nepřiměřenou.

57. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. Soud nepoužil vyšší sazbu odškodnění s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nemá za to, že trestní stíhání šlo skončit násobně kratší délce tak, aby se částka zadostiučinění blížila částce, jakou navrhuje žalobce. Výše uvedený nekoncentrovaný postup byl sice zásadní, avšak jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. NS 28 Cdo 1143/2010).

58. Řízení bylo lehce procesně složité, zejména s ohledem na počet stupňů zapojených do rozhodování. Ve věci rozhodovala policie, státní zástupce (dvakrát podal obžalobu), soud prvního stupně (dvakrát) a jednou soud druhého stupně (o zastavení trestního stíhání). Do procesní složitosti lze také započítat, že se jednalo o věc tří obviněných a věc proto byla spojována. Soud považuje za vhodné lehce snížit zadostiučinění o minus 10 %. Počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování se započítává do složitosti proto, že vyřízení každého opravného prostředku nutně vyžaduje další časový prostor pro jeho vyřízení (viz Cpjn 206/2010). Věc jinak byla běžně složitá po skutkové a právní stránce. Za složitost řízení soud snížil zadostiučinění o 10 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

59. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Soud proto za toto kritérium zadostiučinění neupravoval (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

60. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení (NS 30 Cdo 1240/2013). Soud pak neshledal žádná další závažná pochybení. Za postup orgánů soud zadostiučinění neupravoval (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

61. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že mělo standardní význam právě proto, že se žalobce domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (NS 30 Cdo 2800/2009). Soud proto za toto kritérium zadostiučinění neupravoval (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

62. Základní orientační částku 67 500 Kč (4 x 15 000 + 6 x 1 250) soud dle výše uvedených kritérií snížil o 10 % za složitost, což odpovídá částce 60 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci se již dostalo částky 70 000 Kč od žalované, jedná se o odškodnění adekvátní, a žalobci další zadostiučinění nenáleží. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky zadostiučinění, kterou uznala důvodnou (70 000 Kč) od 3. 12. 2020 do zaplacení (28. 6. 2021), jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

63. Soud zbývající zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání jako nedůvodné zamítl včetně nedůvodného zákonného úroku, který předcházel prodlení žalované a byl požadován v nesprávné výši, jak je uvedeno ve výroku rozsudku VI. rozsudku.

VI. Náklady řízení

64. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. ve prospěch převáženě úspěšného žalobce. Nemajetková újma se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. započítává na náklady částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), plnění záviselo na úvaze soudu, a proto je částečné plnění žalované v prodlení (včetně morální satisfakce) úspěchem pro žalobce. Žalobce byl částečně úspěšný s náhradou nákladů řízení v rozsahu 109 111 Kč. Žalobci proto náleží 59 % náhrady nákladů (úspěch 209 111: neúspěch 54 139).

65. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem (8a Sazebníku za 3 nároky) ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 263 250 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT: převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření k věci dne 12. 7. 2021, to vše po 9 380 Kč. Advokát se účastnil jednání přesahující dvě hodiny při tarifní hodnotě sporu 100 000 Kč s odměnou 2 x 5 100 Kč za tento úkon. Součástí nákladů je i paušální náhrada 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za 4 úkony právní služby. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje. Celkem náklady žalobce činí 31 768 Kč {0,59 x (6 000 + 1,21 x (3 x 9 380 + 2 x 5 100 + 4 x 300)) }.

66. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku VII. rozsudku.

67. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení