11 C 84/2020-554

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: 1 506 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 506 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 1. 1. 2019 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 328 569,09 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal po částečném zpětvzetí žaloby podáním ze dne 29. 6. 2020, ve znění jeho opravy ze dne 13. 10. 2020, zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobce je majitelem účtů vedených u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] (dále též jako„ účet žalobce u [právnická osoba]) a u [právnická osoba] pod [číslo] (dále též jako„ účet žalobce u [právnická osoba]), přičemž žalovaná, která v rozhodné době jako spolupracovnice žalobce zajišťovala řadu jeho finančních záležitostí a za tím účelem měla od žalobce uděleno podpisové a dispoziční právo k uvedeným účtům (do 3. 8. 2018), převedla v letech 2014 2018 bez pokynu a vědomí žalobce částku téměř 5,5 mil. Kč ve prospěch vlastních účtů. Žalobce se tak domáhal vrácení částky v souhrnné výši 1 506 000 Kč, jak to odpovídá převodům částek 10 000 Kč dne 3. 4. 2017, 38 000 Kč dne 3. 4. 2017, 48 000 Kč dne 17. 5. 2018, 48 000 Kč dne 9. 6. 2017, 30 000 Kč dne 21. 6. 2017, 48 000 Kč dne 12. 7. 2017, 48 000 Kč dne 16. 8. 2017, 48 000 Kč dne 11. 9. 2017, 48 000 Kč dne 18. 10. 2017, 48 000 Kč dne 22. 11. 2017, 48 000 Kč dne 8. 12. 2017, 48 000 Kč dne 22. 1. 2018, 48 000 Kč dne 20. 2. 2018, 48 000 Kč dne 14. 3. 2018, 48 000 Kč dne 16. 4. 2018, 48 000 Kč dne 11. 5. 2018, 48 000 Kč dne 26. 6. 2018 a 48 000 Kč dne 16. 7. 2018 z účtu žalobce u [právnická osoba] (tj. pravidelnou částku 48 tis. Kč měsíčně, v červnu 2017 pak navíc dalších 30 tis. Kč, celkem 798 tis. Kč), a dále převodům částek 60 000 Kč dne 27. 2. 2017, 48 000 Kč dne 27. 3. 2017, 50 000 Kč dne 24. 5. 2017, 50 000 Kč dne 17. 7. 2017, 250 000 Kč dne 22. 11. 2017 a 250 000 Kč dne 22. 11. 2017 z účtu žalobce u [právnická osoba] (celkem 708 tis. Kč). Přestože žalobce žalovanou dopisem ze dne 19. 12. 2018 vyzval k vrácení takto převedených peněžních prostředků, žalovaná na výzvu nereagovala a peníze nevrátila.

2. Žalovaná v rámci své obrany potvrdila svou osobní realizaci shora uvedených převodů z účtů žalobce ve prospěch vlastních účtů, nicméně podle žalované veškeré transakce proběhly na základě ústních pokynů žalobce v souladu s praxí zavedenou a po mnoho let bezproblémově fungující mezi účastníky v rámci jejich neoficiálního partnerského vztahu, tudíž se dle žalované jedná o tzv. vnucené obohacení, popř. darování. Posléze žalovaná velmi podrobným způsobem popsala strukturu obchodních společností, jejichž prostřednictvím žalobce podnikal, jednak své mnohaleté působení v rámci této obchodní struktury, které bylo jak faktického, tak ryze formálního charakteru (od administrativních po manažerské pozice), tak především mnohaletý partnerský ráz vztahu obou účastníků, v jehož rámci se jí dostávalo finanční podpory od žalobce formou pravidelných peněžních plnění z osobních účtů žalobce, a to nikoliv pouze pro dobu v žalobě vymezenou, nýbrž pro časový úsek daleko rozsáhlejší, kdy s ohledem na pravidelnost, výši a bezprecedentní dlouhodobost těchto plateb je vyloučeno tvrzení žalobce o tom, že by žalovaná tyto převody provedla bez vědomí a ústních pokynů žalobce, který je právníkem a zkušeným obchodníkem, jakkoliv není jinak schopna o ústním zadání těchto pokynů podat přímý důkaz, neboť tyto byly udělovány na pravidelných osobních schůzkách obou účastníků. V tomto smyslu tedy žalovaná opakovaně poukazovala na absurditu žalobní konstrukce, podle které by mělo po dobu delší než deset let unikat pozornosti žalobce, že žalovaná z jeho osobních účtů každý měsíc (bez jeho vědomí a pokynů) vyvádí peněžní prostředky ve formě relativně pravidelné a současně velmi vysoké jednorázové částky, a to navíc tím nejsnáze detekovatelným a dohledatelným způsobem, tedy převodem na vlastní bankovní účty. Dále žalovaná poukázala na další finanční a obecně materiální podporu, které se od žalobce v minulosti dostávalo dalším členům její rodiny (zejm. dceři žalované), přičemž současně zevrubně popsala události z léta r. 2018, které vedly k prudkému rozvratu vzájemných vztahů obou účastníků (v souvislosti s prodejem akcií společnosti [právnická osoba] ze strany syna žalované, Ing. [příjmení], třetí osobě) a které se staly motivem k podání nejenom žaloby v nadepsané věci, nýbrž i celé řady dalších žalob a trestních oznámení. K samotným převodům pak žalovaná zdůraznila, že tyto byly prováděny ze soukromých účtů žalobce, ze kterých bylo vždy realizováno relativně omezené množství pravidelných plateb, přičemž za účelem realizace těchto pravidelných plateb, mezi které náležely i dotčené pravidelné převody ve prospěch žalované, musel být vždy zůstatek těchto účtů nejprve nadotován z jiných účtů, k nimž žalovaná neměla přístup (př. zejm. z účtů společností žalobce), čímž je vyloučen žalobní předpoklad, že by tyto převody žalovaná uskutečnila bez vědomí či v rozporu s vůlí žalobce. Manželka žalobce přitom v jiném soudním řízení uvedla, že prováděla pravidelnou kontrolu prostředků na těchto účtech.

3. Mezi stranami nebyla sporná realizace jednotlivých převodů v žalobě (ve znění jejího částečného zpětvzetí) uvedených z účtů žalobce ve prospěch bankovních účtů žalované. Stejně tak bylo učiněno nesporným, že v případě účtů žalobce u [právnická osoba] a [právnická osoba] se jednalo o osobní a soukromé účty žalobce, k nimž měla žalovaná zřízeno dispoziční oprávnění. Jádrem celého sporu, k němuž se vedlo rozsáhlé dokazování, zůstalo vyloučení základního žalobního předpokladu, že k těmto převodům došlo bez vědomí a pokynů žalobce, tedy že žalovaná si počínala protiprávně při nakládání s peněžními prostředky žalobce. Žalovaná přitom nedisponovala přímými důkazními prostředky ve vztahu k jednotlivým pokynům žalobce, kdy tyto byly dle žalované udělovány na pravidelných osobních schůzkách obou účastníků, jimž nebyl nikdo další přítomen, ústní formou. Dokazování se tedy vedlo ke skutkové verzi žalované, jejíž prokázání logicky vylučuje žalobní verzi o protiprávním vyvedení peněžních prostředků z účtů žalobce žalovanou v její prospěch (v podstatě ve formě zpronevěry). Z toho důvodu se také podle názoru soudu nejednalo o nárok z bezdůvodného obohacení, nýbrž o nárok na náhradu škody, jak bude ještě rozvedeno dále, nicméně s ohledem na konkrétní okolnosti věci šlo z hlediska právní kvalifikace o velmi podobný způsob a rozsah dokazování (žalobce by stěží prokazoval, že pokyn k jednotlivým převodům nedal).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dle výpisů z obchodního rejstříku působila žalovaná od prosince 2015 do srpna 2018 ve funkci jednatelky společnosti [právnická osoba], jejímž jediným společníkem byl v té době [jméno] [příjmení], posléze pak [anonymizováno], akciová společnost, kterou ovládal sám žalobce, jak uvedl v rámci svého vyjádření ze dne 4. 12. 2019 v řízení vedeném u Obchodního soudu pro [část Prahy] sp. zn. 11 C 16/2019. Dále dle výpisu z obchodního rejstříku dotčené společnosti žalovaná působila opakovaně ve funkci členky představenstva a dále (též opakovaně) až do konce srpna 2018 ve funkci členky dozorčí rady [právnická osoba] [právnická osoba], jejímž jediným akcionářem byl žalobce. Žalobce byl a je rovněž jediným akcionářem společnosti [právnická osoba], kde v minulosti rovněž působila žalovaná na pozici členky dozorčí rady a na kterou mj. přešlo jmění [právnická osoba] a.s. či [anonymizováno] [právnická osoba] a ze které se mj. v r. 2014 a 2015 odštěpily společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku dotčené společnosti. Podobně působila žalovaná do r. 2015 na pozici jednatelky [právnická osoba] s ., kterou žalovaný ovládal jako jediný společník, resp. prostřednictvím [právnická osoba], akciová společnost. [právnická osoba] pak byla jediným akcionářem společnosti [právnická osoba] (později [právnická osoba]), ve které žalovaná opakovaně působila na pozici členky dozorčí rady, přičemž právě tato společnosti byla jediným akcionářem [právnická osoba], akciová společnost, kde byla žalovaná opakovaně členkou představenstva, jak je zřejmé rovněž z výpisu z obchodního rejstříku této společnosti. Obdobně pak tomu dle výpisu z obchodního rejstříku bylo u [právnická osoba], akciová společnost, či [právnická osoba], a.s., která byla pro změnu ovládána prostřednictvím již zmíněné [anonymizováno], akciové společnosti, resp. zčásti ovládána, jak tomu bylo v případě [právnická osoba] s . (posléze a.s., posléze [právnická osoba]). Ve shora uvedených společnostech pak žalovaná v minulosti dále působila na nejrůznějších vedoucích a odborně-administrativních pozicích, jak se podává z doložených pracovních smluv (smlouva ze dne 30. 9. 2011, smlouva ze dne 1. 4. 2012, smlouva ze dne 2. 1. 2007, smlouva ze dne 1. 12. 2004, smlouva ze dne 2. 1. 2003, smlouva ze dne 2. 9. 2002, smlouva ze dne 29. 12. 1995, smlouva ze dne 1. 5. 1994, smlouva ze dne 1. 1. 1995), které na straně zaměstnavatele vždy uzavíral žalobce, a také z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za r. 1998, 2000 až 2004. Naopak žádný pracovněprávní vztah nebyl tvrzen, ani prokazován pro rozhodnou dobu v žalobě uvedenou.

5. Z výpovědí svědkyň [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] má soud za prokázané, že vztah účastníků nebyl do léta 2018 vztahem toliko kolegiálním či profesionálním, nýbrž vztahem partnerským a intimním, kdy v tomto ohledu se po poučení dle ustanovení § 126 odst. 1 občanského soudního řádu vyjádřily obsahově shodně všechny slyšené svědkyně a soud nemá důvodu pokládat jejich výpověď za nevěrohodnou, zvláště pokud se protistrana omezila na pouhé popírání, aniž by řádně a včas navrhla jakékoliv důkazní prostředky podporující její verzi pohledu na (údajně toliko přátelský) vztah obou účastníků. Podobně shodně svědkyně vypověděly, že účastníci podnikali společné výlety a zájezdy na vícedenní atletické závody (do zahraničí) a že žalobce financoval nákup auta žalované. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (dcera žalované) pak navíc celkem podrobným způsobem popsala konkrétní všestrannou finanční a materiální podporu (označenou přímo jako„ sponzorování“), které se žalované, svědkyni i jejímu bratrovi dostávalo v průběhu let ze strany žalobce. Lze jen doplnit, že šlo o data natolik konkrétní, že pokud nebyla pravdivá, mohla být důkazně relativně snadno vyvrácena či alespoň zpochybněna, nicméně žádné protidůkazy stranou žalující navrženy nebyly. V takové konstelaci pak pouhé spekulace nad věrohodností svědkyň vcelku postrádají smyslu. K tomu je třeba doplnit, že k osvětlení povahy vztahu obou účastníků žalobce navrhl svým podáním ze dne 13. 11. 2022 důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 11 C 16/2019, dále odvolacím rozsudkem Městského soudu v Praze v téže věci pod sp. zn. 36 Co 9, 10/ 2022 a konečně protokolem z jednání konaného ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 69/2020 dne 16. 6. 2021, nicméně tyto důkazy žalobce navrhl několik měsíců po nastalé koncentraci řízení, aniž by přitom šlo o důkazní prostředek směřující ke zpochybnění věrohodnosti slyšených svědkyň, neboť jejich osob a jejich svědectví se tato jiná řízení vůbec netýkala, a aniž by šlo o důkazní prostředky nové, neboť odkazují na výpovědi, které žalovaná jako svědkyně v dotčených řízeních učinila při jednáních proběhlých již dávno před koncentrací řízení v právě řešené věci, přičemž je zcela lhostejné, kdy procesní soudy věc následně meritorně rozhodly, důkaz výpovědí žalované jako svědkyně pojaly do odůvodnění svého rozhodnutí (a zda vůbec) a kdy tato rozhodnutí nabyla právní moci, neboť tímto se výpovědi žalované v pozici svědkyně nedostalo nějaké nové„ kvality“, předtím postrádané (ostatně tam odkazovaná kvalita vztahu účastníků ještě nijak nevylučuje současnou povahu vztahu shora uvedenou). V závěru řízení vzešlá polemika o tom, kdo je vlastně formálním vlastníkem vozidla (popř. na jakou osobu je evidováno), které měl žalobce dle tvrzení žalované a výpovědí svědkyň pořizovat pro žalovanou, nemá dle názoru nalézacího soudu pro řešení věci zvláštní význam, podstatným se jeví pouze tolik, zda bylo důkazně podpořeno tvrzení žalované o pravidelné i nepravidelné mnohostranné a především vědomé finanční podpoře žalované ze strany žalobce. Jakým způsobem žalovaná následně s převedenými peněžními prostředky naložila (převodu peněžních prostředků pro tento účel přitom nasvědčují popisy některých transakcí zachycených ve výpisech z účtů žalobce, jak uvedeno dále), zda vozidlo bylo vůbec zakoupeno a následně formálně evidováno v majetku společnosti ovládané synem žalované, je pro řešení věci koneckonců lhostejné.

6. Z výpisů z obchodního rejstříku pro společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] lze mít za prokázané již shora zmíněné skutkové zjištění o rozdělení části majetku společnosti žalobce [právnická osoba] ve prospěch těchto odštěpených společností. Na jednání syna žalované o prodeji akcií společnosti [právnická osoba] (záznam jednání konaného v [obec] dne 12. 10. 2018) reagoval žalobce podáním návrhu na zápis své osoby jako jediného akcionáře uvedené společnosti (návrh na zápis ze dne 12. 10. 2018 s přílohami v podobě odůvodnění návrhu a kopie akcie), čemuž bylo vyhověno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. Fj 39846 2018, které však v důsledku odvolání zapsané osoby ([právnická osoba]) nenabylo právní moci, jak plyne z uvedených listin. Následně již došlo k eskalaci sporů podáváním žalob a trestních oznámení (výzva k plnění ze dne 17. 10. 2018, trestní oznámení [právnická osoba] směřované proti žalobci a vyšší soudní úřednici Krajského soudu v Plzni, výzva žalobce ze dne 19. 12. 2018, výpověď nájemní smlouvy ze dne 19. 12. 2018, žaloba ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. 11 C 16/2019, žaloba ve věci vyklizení nemovitostí ze dne 4. 6. 2019, žaloba ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 69/2020), jejichž obsah však kromě dokreslení poznatku o rychlém vyhrocení vztahů mezi všemi zúčastněnými a celkové ilustrace poměrně svérázných poměrů panujících v podnikatelském komplexu žalobce (ostatně žaloba v nadepsané věci je pak již jen jejich nepřekvapivým vyústěním) již není pro řešení věci zvlášť podstatný. V ostatku soud nepovažuje za plodné zabývat se věrohodností osob, jejichž nejvlastnější způsob vystupování v právních vztazích se zakládá na naprosto běžném padělání podpisů jiných osob (lhostejno, zda s jejich souhlasem, vědomím či dodatečným schválením), ryze formálním obsazování funkcí a pracovních pozic či v nejrůznějších formách„ daňové optimalizace“. Nikdy nepůsobí přesvědčivě, pokud kdokoliv pranýřuje nástroje a praxi systému, z něhož sám donedávna těžil. V důsledku tak v řízení pouze docházelo k celkem nadbytečnému prezentování a současné ostrakizaci postojů a jednání rodinných příslušníků žalobce a žalované, aniž by tito přitom vůbec byli účastníky nadepsaného řízení. V srpnu 2019 podal žalobce trestní oznámení pro podezření ze spáchání zločinů krádeže, podvodu a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění proti synovi žalované, Ing. [jméno] [příjmení], v souvislosti s jeho působením ve funkci předsedy představenstva [právnická osoba] a.s. a dále ve funkci předsedy představenstva společnosti [právnická osoba], která vznikla v r. 2015 na základě rozhodnutí žalobce jako jediného akcionáře společnosti [právnická osoba] odštěpením, kdy podle žalobce měl dále Ing. [příjmení] nabízet k prodeji a následně zcizit akcie společnosti [právnická osoba], ačkoliv jediný akcionářem měl být žalobce, jak plyne z obsahu jeho trestního oznámení. Z obsahu dalších listin (konkrétně úředního záznamu o podání vysvětlení žalobce ze dne 5. 8. 2019 a ze dne 15. 11. 2019, výpovědi smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 9. 2020 a závěrů znaleckého posudku ing. [příjmení] o pravosti podpisů žalobce na rubopisu akcií společnosti [právnická osoba]) je pro řízení podstatné tolik, že po létě 2018 spory mezi účastníky rychle gradovaly v podobě vzájemných žalob a trestních oznámení pramenících ze vzájemného konfliktu mezi žalobcem a synem žalované, Ing. [příjmení], ve kterých šlo mj. o realizaci převodu částky (údajné půjčky) bezmála 26 mil. Kč ze strany žalobce ve prospěch syna žalované, která byla převedena prostřednictvím výkonu dispozičního oprávnění žalované k účtům žalobce, kdy ostatně sám žalobce poukázal na běžnou praxi podepisování jedné osoby za jinou v rámci chodu svých společností, stejně jako běžnou praxi podepisování žalované za žalobce, s čímž byl žalobce podle svých slov srozuměn (podání vysvětlení na úřední záznam ze dne 15. 11. 2019). Z hlediska výsledku tato trestní oznámení skončila odložením s tím, že ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu (usnesení Policie ČR ze dne 5. 4. 2020, [číslo jednací], ve spojení s usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec], č. j. [číslo jednací]).

7. Z částečných výpisů z účtu žalobce u [právnická osoba] [bankovní účet] a z účtu žalobce u [právnická osoba] [číslo] vyplývá, že ve prospěch účtů žalované u [právnická osoba] [číslo] u [anonymizováno] in [anonymizována dvě slova], pobočka [obec], č. [bankovní účet], byly v období od února 2017 do července 2018 realizovány převody peněžních prostředků ve výši a v datech odpovídajících žalobním tvrzením, ostatně žalovaná tyto převody činila nespornými. Dále lze mít z výpisů z účtu žalované u [právnická osoba] [číslo] dále z výpisů z účtu žalované u [anonymizováno] in [anonymizována dvě slova], pobočka [obec], č. [bankovní účet], a dále u [právnická osoba] [bankovní účet], za prokázané, že v žalobě uvedené převody peněžních prostředků mezi účty žalobce a účty žalované v letech 2017 a 2018 nebyly nějakým ojedinělým, byť déletrvajícím, excesem, nýbrž součástí dlouhé řady převodů trvající minimálně od r. 2011 (tedy ještě dalece za období, které zmínil žalobce v rámci doplnění žaloby) a vykazující zcela zřetelné shodné markanty z hlediska frekvence i výše jednotlivých převáděných částek, jak tyto podrobně popisuje podání žalované ze dne 4. 5. 2022, kdy není důvodu jednotlivé převody za tak rozsáhlé období přepisovat do žaloby, ostatně to platná právní úprava ani nedovoluje (§ 157 odst. 2 občanského soudního řádu). Podstatným pro posouzení věci je totiž tolik, že stejně jako v žalobou vytčeném období od února 2017 do července 2018, byly i v předchozích letech od r. 2011 realizovány typově shodné převody částek z účtů žalobce na účty žalované v dominantní výši 48 tis. Kč měsíčně, a to buď přímo v této výši na jediný účet, nebo častěji rozdělené na částky 10 tis. Kč a 38 tis. Kč směřované na oba účty žalované. Pro období předcházející, tedy od r. 2006 do r. 2010, pak žalovaná obdobně prostřednictvím výpisů ze svých dále uvedených účtů prokázala pravidelné vklady částek (s šesti dílčími převody mezi účty v letech 2009 a 2010, jak to odpovídalo výše popsanému průběhu v letech následujících) v desetitisícových řádech na své účty u [právnická osoba] [bankovní účet], [právnická osoba] [bankovní účet] a dále [právnická osoba] [bankovní účet], kdy tyto vklady vykazují věcně a časově relativně věrohodnou souvislost s bezprostředně předchozími výběry peněžních prostředků z účtů společností žalobce [příjmení] [právnická osoba] u [právnická osoba] (č. [bankovní účet]), kdy tyto ve svém souhrnu smysluplně podporují skutkovou verzi žalované, přičemž žalobce žádnou konkurenční verzi v řízení nenabídl. Je přitom pochopitelné, že čím vzdálenější období výpisy zachycují, tím obtížněji se uvedená souvislost dohledává a dokumentuje, zejména v případě výběrů a následných vkladů. Pro hodnocení je ovšem podstatným i to, že žalovaná realizaci těchto výběrů označila v řízení ještě dříve, než byly v rámci spisu k dispozici výpisy z účtu [právnická osoba] [právnická osoba], v nichž jsou věcně odpovídající výběry zachyceny (ve stejný den či ve dnech krátce předcházejících a současně ve stejné či vyšší částce, než byly následné vklady). Netřeba přitom pro takto vzdálené období zacházet do úplných podrobností, zásadním pro posouzení je zde tolik, že jde o další z rozsáhlé řady nepřímých důkazů, které věrohodně a přesvědčivě podporují obranu žalované, jak byla v řízení předestřena. Z výpisů z bankovního účtu žalobce u [právnická osoba] [číslo] za roky 2009 až 2018 jsou patrné některé jednotlivé platby učiněné ve prospěch účtu žalované (dne 1. 6. 2009, 4. 1. 2010, 20. 7. 2010, 2. 3. 2011, 17. 8. 2012 či 18. 2. 2016), kdy v případě převodu ve prospěch žalované ze dne 2. 3. 2011 by tento nebylo možno realizovat, pokud by bezprostředně předtím nebyly na účet převedeny prostředky z účtu společnosti [právnická osoba] Kromě toho lze ve výpisech z těchto účtů zaznamenat i frekventovanou odchozí platbu s poznámkou o„ dotaci účtu“ žalobce u [právnická osoba], jak je zmíněno dále. Lze krom toho poznamenat, že na tomto účtu nešlo o zvlášť rozsáhlé počty transakcí (zpravidla okolo deseti transakcí měsíčně), přičemž se nalézací soud jen sotva dokáže ztotožnit s úvahou, že by zůstalo žalobcem zcela bez povšimnutí, když by žalovaná bez jakéhokoliv pokynu z tohoto účtu vyvedla částku 500 tis. Kč za jediný den (22. 11. 2017). Podobně absurdní se zdá soudu úvaha, že by žalovaná při předestíraném úmyslu postupně zpronevěřovat prostředky účtu žalobce ve prospěch vlastních účtů (neboť právě na této úvaze je žaloba vystavěna), opatřovala (v takovém předpokládaném kontextu zcela nadbytečně, tudíž nesmyslně) některé položky i bližším popisem transakcí (auto, hypotéka), jak se stalo u převodů z února, března a července 2017. Z výpisů z bankovního účtu žalobce u [právnická osoba] [číslo] za roky 2012 až 2018 jsou patrné převody učiněné ve prospěch účtů žalované, jak je žalovaná podrobně specifikuje ve svém podání ze dne 4. 5. 2022, kdy v naprosté většině případů by tyto převody nebylo možno pro aktuální nedostatek disponibilních prostředků realizovat, pokud by bezprostředně před jejich realizací (ve stejný den či ve dnech bezprostředně předcházejících) nebyla na účet připsána dostatečně vysoká částka nutná k jejich realizaci z bankovních účtů jiných společností žalobce (nejčastěji [právnická osoba]), popř. účtu samotného žalobce, přičemž vždy šlo vysoké sumy v řádech stovek tisíc (tj.„ dotování“ prostředků tohoto účtu, jak bylo zmíněno shora v tomto odstavci). Z výpisů z uvedených účtů je dále zřejmé, že ani na tomto účtu nebyl realizován nějaký nepřehledně vysoký počet transakcí, naopak šlo obvykle o deset až dvacet transakcí měsíčně, z nichž naprostá většina se pravidelně opakovala a týkala se několika málo soukromých osob, často z rodiny žalobce. Pokud se žalobce opakovaně dovolával toho, že pohyby na předmětných účtech byly vzhledem k rozsahu jeho podnikání mimo jeho rozlišovací způsobilost, pak je třeba zopakovat, že ve věci vůbec nešlo o nějaké podnikatelské účty společností žalobce, nýbrž o dva jeho soukromé účty s relativně velmi omezeným a celkem pravidelným okruhem transakcí, na kterých byly dle provedeného dokazování uloženy prostředky tvořící společné jmění žalobce a jeho manželky a které jeho manželka dle svého prohlášení pravidelně kontrolovala. K výhradám žalobce proti prezentaci údajů z jeho soukromých účtů v řízení lze zopakovat, že pokud sám žalobce založí žalobní nárok po skutkové stránce výhradně na realizovaných převodech mezi účty žalobce a žalované, pak nelze vytýkat žalované, pokud svou obranu zrcadlově obdobně založí na stejném důkazním prostředku, může-li tento vést ke zpochybnění žalobní konstrukce. [příjmení] toho se žalobce mohl prezentaci údajů výpisů z jeho účtů vyhnout snadno tím, pokud by učinil nespornými (pouze) realizované převody mezi účty žalobce a žalované, jak byly žalovanou tvrzeny. Žalobce tak ovšem neučinil, tudíž bylo nutno pro rozhodná období vyžádat výpisy z účtů v kompletní podobě se všemi dopady na dobu dokazování a zvýšené náklady řízení.

8. Podle zpráv auditora Ing. [jméno] účetní závěrky [právnická osoba] [právnická osoba] za r. 2008, 2010 a 2011 podávají věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv a finanční situace auditované společnosti, jejích nákladů, výnosů a peněžních toků v souladu s účetními předpisy, tedy právě pro období, kdy měla žalovaná pravidelně činit obdobné výběry peněžních prostředků (vč. poměrně pravidelné výši 48 tis. Kč) jako v případě pozdějších převodů, o kterých žalobce tvrdí, že se tak dělo bez jeho vědomí a pokynů. Lze tedy předpokládat, že tyto výběry musely mít ve společnosti žalobce účetně podložený legální základ (tj. právní důvod). Pokud jde o listiny předložené žalující stranou a označené jako„ Kolotoč“ a„ První kolo finančních operací“, pak kromě faktu zřetelného již z výpisů z účtů žalobce provedených k důkazu, totiž že mezi žalobcem, společnostmi žalobce a nejrůznějšími osobami probíhalo neustále vysoké množství finančních přesunů ve statisícových i miliónových řádech (označovaných za„ dluhy“ či výpůjčky“), z nich mnoho dalšího dovodit nelze. Jde totiž v obou případech o listiny nikým neautorizované (v době jejich vytvoření) a vcelku nevypovídající ničeho o tom, že by v jiných obdobích jiné transakce nebyly prováděny na základě ústních pokynů žalobce (zvláště pokud zejm.„ Kolotoč“ zcela očividně zachycuje rozsáhlý a komplexní soubor na sebe navazujících transakcí, kde by bez písemného podkladu hrozilo chybné provedení). Lze jen dodat, že pokud není vůbec patrné, kdo takovou listinu sepsal, tedy kdo takový pokyn udělil a vlastnoručním podpisem stvrdil, pak nelze uvažovat o tom, že by takové listiny prokazovaly praxi výlučně písemného udílení pokynů žalobce. Z ničeho krom toho neplyne, že by šlo vůbec o pokyny, tedy nějaký projev vůle adresovaný nějaké jiné osobě. Lze dále doplnit, že kopie takovýchto listin, u kterých prakticky nelze verifikovat dataci (dobu vzniku) a autorizaci (autorství), jsou bez důkazního významu. O vyvrácení tvrzení žalované o praxi udělování ústních pokynů by bylo možno uvažovat v případě předložení písemné verze pokynů, v nichž by mezi jinými zadanými pokyny konkrétní pokyn o plnění ve prospěch žalované absentoval, které by byly nepochybně kompletní, vytvořené nepochybně žalobcem a nepochybně v době, k níž se vztahují (jedná se o základní a vcelku samozřejmé parametry vytváření jakýchkoliv důkazně relevantních záznamů, jak je reflektuje celá řada právních předpisů). Lze samozřejmě položit otázku, zda o takové zpětně nezpochybnitelné a věrohodné záznamy jednotlivých transakcí žalobce v rámci běžné praxe svého podnikání, jak se podává z provedeného dokazování, vůbec stál.

9. Z podání manželky žalobce učiněného dne 7. 12. 2020 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 16/2019, ve kterém se žalobce se svou manželkou domáhal po synovi žalované zaplacení částky bezmála 26 mil. Kč, vyplynulo, že manželka žalobce provádí pravidelnou každoroční kontrolu stavu pohledávek a dluhů na osobních účtech žalobce. Výzvou ze dne 19. 12. 2018 žalobce vyzval žalovanou mj. k úhradě peněžních prostředků, které žalovaná měla převést z účtu žalobce u [právnická osoba] na své účty v r. 2017 ve výši 576 tis. Kč a v r. 2018 ve výši 336 tis. Kč.

10. Jiné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci z jiných listinných důkazů zjištěny nebyly. Pokud jde o žalobcem navrženou knihu pohledávek, pak je třeba zdůraznit, že jde o listinu navrženou po nastalé koncentraci řízení, kterou nalézací soud provedl z pouhé procesní opatrnosti, nicméně ke skutečnostem v ní zachyceným při svém rozhodování nepřihlížel. Lze jen pro úplnost poznamenat, že vůči této listině lze vznést naprosto totožné výhrady jako vůči listině označené jako„ kolotoč“. Kromě toho lze ovšem naprosto přisvědčit argumentaci strany žalované, že tento žalobní důkazní prostředek spíše zpochybňuje celou žalobní konstrukci, které je založena na pravidelných převodech z účtu žalobce ve prospěch účtu žalované v konstantních částkách měsíčně v průběhu února 2017 až července 2018, zatímco předložená„ kniha pohledávek“ sice zachycuje jakýsi (nijak nespecifikovaný)„ dluh“ žalované vůči žalobci, nicméně v naprosto konstantní výši 2 832 961 Kč, a to minimálně od 31. 12. 2014 do 31. 12. 2017. Pokud by tedy soud z toho důkazního prostředku žaloby vycházel, musel by nutně dojít k závěru, že přinejmenším v uvedeném období žalované žádný nový dluh vůči žalobci nevznikl. Krom toho si lze položit otázku, jak vůbec by mohla žalobcem předložená„ kniha pohledávek“ k tam uvedeným datům dokumentovat nějaké dluhy žalované vůči žalobci, pokud žalobce současně tvrdí, že až do léta 2018 vůbec nezaznamenal, že by žalovaná z jeho účtu nějaké peníze vyváděla, tj. že by mu cokoliv dlužila. Úvahu, že žalovaná postupně protiprávně vyváděla z účtů žalobce peněžní prostředky v rozsahu okolo cca 600 tis. ročně, a to tím nejsnáze kdykoliv zjistitelným a dokumentovatelným postupem (tj. převodem z účtu na účet), a ještě navíc toto své protiprávní jednání sama pravidelně dokumentovala vytvářením záznamů do knihy pohledávek, považuje nalézací soud za naprosto bizarní. Má tomu snad být rozuměno tak, že žalobce, který sám tuto listinu předložil, ji vlastně až do léta 2018 také nikdy neviděl, přestože obsahuje záznamy o pohledávkách žalobce a jeho společností za nejrůznějšími dlužníky v desetimiliónových řádech, tedy že ji po celé roky vytvářela o své vůli sama žalovaná jen proto, aby zdokumentovala své vlastní protiprávní jednání, kterého se měla vůči žalobci systematicky a trvale dopouštět? Nové argumentaci žalobce obsažené v rámci jeho závěrečného návrhu, tedy že peněžní prostředky poukázané ze soukromého účtu žalobce na účet žalované byly součástí společného jmění žalobce a jeho manželky, nutno přisvědčit v tom směru, že k podání žaloby na jejich vrácení je žalobce sám aktivně věcně legitimován (byť z jiných než uvedených důvodů), ovšem dispozice s těmito prostředky jedním z manželů, tedy na základě pokynů žalobce, které má soud za dostatečně prokázané, nutno považovat za platné, neboť soudu není známo ničeho o tom, že by se manželka žalobce jejich neplatnosti řádně a včas dovolala.

11. Na důkazním návrhu výslechem svědkyně [příjmení] [příjmení] žalovaná nesetrvala, soud jej tudíž zamítl pro nadbytečnost, kdy skutečnosti, k nimž se měla vyjadřovat, byly v řízení již prokázány jinými důkazními prostředky. Podobně soud považoval za nadbytečné provádět důkaz účastnickými výslechy v situaci, kdy rozhodné skutečnosti vyplynuly již z jiných provedených důkazů, přičemž strany navíc na těchto důkazních návrzích nesetrvaly a bez souhlasu účastníka není přípustné takový důkaz provádět. Ostatní důkazní návrhy soud rovněž zamítl pro nadbytečnost, neboť se vztahovaly ke skutečnostem, které nebyly pro rozhodnutí věci podstatné (tj. týkaly se zejména obecně věrohodnosti žalobce a dále konkrétních okolností z průběhu mnoha dalších sporů vedených mezi účastníky či jejich rodinnými příslušníky).

12. Lze tak z provedeného dokazování shrnout, že účastníci po řadu let (až desetiletí) vzájemně spolupracovali v širokém rámci nejrůznějších forem podnikání žalobce na bázi vztahu založeného na úplné důvěře, jehož projevem bylo mj. i dispoziční právo žalované k peněžním prostředkům vedeným na soukromých účtech žalobce. Tato spolupráce založená na absolutní vzájemné důvěře v průběhu doby přerostla ve vztah partnerský a jako taková přetrvala až do léta 2018, kdy došlo k jeho rychlému zániku, zejména v návaznosti na obchodní spory vyvstalé mezi žalobcem a synem žalované, které posléze vyvrcholily do podoby vzájemných žalob a trestních oznámení. Lze mít přitom za bezpečně prokázaný závěr, že k pravidelným měsíčním převodům převážně shodných částek z účtů žalobce ve prospěch účtů žalované docházelo nikoliv pouze v období v žalobě uvedeném, nýbrž po daleko rozsáhlejší časový úsek datovaný již od r. 2011, přičemž žalobou prezentované stanovisko, že se tak mohlo po takto rozsáhlý úsek a s takovou neměnnou pravidelností dít bez jakéhokoliv vědomí a pokynů žalobce, považuje nalézací soud za frapantně rozporné s obecnou zkušeností. Ustanovení § 4 odst. 1 občanského zákoníku předpokládá, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to od ní může v právním styku každý důvodně očekávat. Pro nalézací soud tak není rozumně přijatelná úvaha, že by žalobce po dobu celých osmi let neprovedl jedinou, byť jen zběžnou, kontrolu bankovních výpisů ze svých soukromých účtů (tj. mimo rámec svého rozsáhlého podnikání) obsahující pouze jednotlivé položky měsíčně, které se navíc týkají pravidelných plateb ve prospěch rodinných příslušníků (současně tyto účty vykazují miliónové obraty ročně). Naopak bylo prokázáno, že přinejmenším manželka žalobce takové pravidelné kontroly prováděla, přičemž žaloba netvrdila, že by v minulosti byly vzneseny jakékoliv výhrady ve vztahu k transakcím prokazatelně realizovaným žalovanou z takto kontrolovaných účtů žalobce. Lze předpokládat, že kdokoliv, kdo by si počínal natolik lehkovážně, jak se snaží soudu předestřít žaloba, by zbankrotoval během několika málo měsíců. Kromě shora uvedeného období mezi lety 2011 a 2018, které bylo bezpečně zdokumentováno, lze mít provedenými nepřímými důkazy za obstojně podložené i tvrzení žalované, že k obdobným převodům docházelo i v letech 2006 až 2010, byť formou výběrů peněžních prostředků z účtu a jejich následným vkladem na účet žalované. Lze nepochybně uvažovat nejrůznější hypotetické důvody realizace těchto transakcí ve prospěch žalované, pokud by žalobce nabídl jakoukoliv konkurenční skutkovou variantu důvodu těchto převodů, která by byla věrohodně podložena, je však dle názoru nalézacího soudu s ohledem na prokázanou četnost, pravidelnost, shodné znaky a extrémní dlouhodobost těchto transakcí bezpečně vyloučen právě ten předpoklad, na kterém je celá žalobní konstrukce vystavěna, totiž že žalovaná tyto transakce provedla bez vědomí a vůle žalobce. Lze k tomu též z praxe připomenout, že pokud je žaloba formulována jako nárok na vrácení plnění bez právního důvodu, pak právě pro tento institut, jde-li o bankovní převody, je zcela typický excesivní charakter (zpravidla i jednorázový) přesunu určitých majetkových hodnot, přičemž jakákoliv známka pravidelnosti zde již obvykle indikuje existenci (skrytého) právního důvodu.

13. Lze dále doplnit, že žádná ze stran netvrdila, ani to především nevyplynulo z provedeného dokazování, že by přímo mezi žalobcem a žalovanou, jejichž vztah byl předmětem posouzení v nadepsaném řízení, existoval vzájemný pracovní vztah (žalovaná figurovala pouze ve vztahu k některým žalobcem ovládaným společnostem, a to někde ve vztahu obchodněprávním, jinde ve vztahu pracovněprávním, kdy navíc podle žalované šlo zčásti o toliko formální obsazení funkce její osobou). Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná měla dispoziční právo k soukromým účtům žalobce na základě svého desetiletí trvajícího důvěrně osobního vztahu k žalobci, přičemž právě na základě takto osobního vztahu obou účastníků žalobce žalované poskytoval nejrůznější finanční plnění a jiné materiální výhody, které jsou v každodenním životě celkem běžné a právem samotným neregulované (ať již jsou označovány jakkoliv). Žalobce se dispozicím s prostředky na účtech vyhýbal, jak bylo uvedeno stranou žalující při jednání dne 24. 5. 2022, snad i záměrně, což ovšem neznamená, že by nevěděl, jaké převody na jeho účtech figurují, neboť ze stavu prostředků na těchto účtech musely nutně vycházet i pokyny žalobce k jednotlivým transakcím, kterých se sám žalobce v řízení dovolával (za účelem průkazu jejich písemné formy). Sama žaloba se snaží tvrdit, že činnost žalované nebyla ze strany žalobce nikdy kontrolována, v řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaná musela pro žalobce vykonávat předem alespoň obecně stanovené činnosti, v předem dané době a na předem určeném místě a že by za tuto činnost byla žalobcem jakkoliv odměňována. Žalobce sice dával žalované pokyny, které ona plnila, ovšem podobným způsobem jako klient zadává pokyny svému advokátu, příkazce příkazníkovi anebo jako se tak činí mezi vzájemně blízkými osobami, kdy i žalobce plnil přání žalované, přičemž kterýkoliv z nich mohl tento vzájemně výhodný vztah neformálně (fakticky) ze dne na den ukončit, jak se ostatně také v důsledku stalo. Šlo tak dle názoru soudu o osobní vztah založený na bezvýhradné vzájemné důvěře (strana žalující při jednání 29. 8. 2022), nikoliv na nějakém právním instrumentu. Lze jej tak do jisté míry označit za obdobný vztahu mezi žalobcem a synem žalované, který byl řešen v rámci řízení o vrácení údajné zápůjčky pro syna žalované ve výši bezmála 26 mil. Kč tak, kdy žaoba byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 8. 2021, č. j. 11 C 16/2019-255, zamítnuta (ve znění potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 36 Co 9, 10/ 2022 -450.

14. Nárok byl sice zjevně kvalifikován jako nárok z bezdůvodného obohacení, nicméně o ten zde s ohledem na subsidiární povahu bezdůvodného obohacení dle názoru nalézacího soudu ve skutečnosti nejde, byť s ohledem na konkrétní okolnosti věci jevově nárok z bezdůvodného obohacení připomíná. Ve skutečnosti se tu řeší situace, kdy jedna osoba dobrovolně svěří jiné osobě vlastní peněžní prostředky a tato druhá osoba z nich část odejme a tuto si ponechá, jinak řečeno, žaloba je založena na tvrzení, že žalovaná měla zpronevěřit peněžní prostředky žalobce, s nimiž jí žalobce umožnil disponovat, nikoliv že by se peněžní prostředky dostaly do sféry dispozice žalované úkonem samotného žalobce. Takový skutek tedy musí být nahlížet prizmatem civilního deliktu (náhrada škody), nikoliv subsidiárního institutu bezdůvodného obohacení. Bylo tak na žalobci, aby v řízení prokázal, že si žalovaná při nakládání s prostředky na jeho bankovních účtech počínala protiprávně, tedy že s nimi nakládala bez vědomí a vůle žalobce, přičemž žalobce sotva mohl prokazovat, že žalované odpovídající pokyn k převodu nedal, tudíž břemeno prokazování opaku leželo v řízení na žalované, jak by tomu bylo i v případě nároku na vrácení plnění učiněného bez právního důvodu. S ohledem na výsledky dokazování shora uvedené došel soud k závěru o tom, že žalovaná dostatečným způsobem prokázala, že tento důvod spočíval v pravidelných a trvalých plněních žalobce ve prospěch žalované založených na jejich vzájemném blízkém vztahu, tak jak k nim zcela běžně dochází v jiných partnerských vztazích, a které se svou povahou nejvíce blíží pravidelným darováním. Lze připomenout, že základní skutkovou tezi, na které je postavena žaloba, považuje soud vzhledem k výsledkům rozsáhlého dokazování za vyloučenou pro její zjevnou absurditu a naprostý rozpor s běžnou životní zkušeností (skutková domněnka), přičemž žádnou jinou alternativní a současně uspokojivou skutkovou verzi důvodu extrémního počtu realizovaných plnění (zasahující podstatnou část produktivního věku kterékoliv osoby), která by i mohla zakládat povinnost žalované k vrácení převedených plnění, žalobce nepředložil, jsa si vědom toho, že žalovaná nebude schopna prokázat existenci ústních, osobně udílených pokynů. Pokud tedy žalovaná přesvědčivě nepřímými důkazními prostředky dokladovala, že takový pokyn k realizaci transakcí musel být žalobcem nutně dán, pak nelze mít za to, že by žalobce prokázal protiprávnost jednání, která by mohla vést k založení povinnost žalované nahradit způsobenou škodu. Samozřejmě, při ryze formálním pohledu na věc by byla žaloba bez dalšího k vyhovění, když žalovaná nijak nezastírá (ani by zastírat nemohla), že peněžní prostředky převedeny byly a že není schopna přímo prokázat existenci pokynů žalobce, zvláště pak ve vztahu ke každému jednotlivému převodu, které lze počítat z hlediska žalobního skutku na desítky, za celou posuzovanou dobu pak na stovky. Své rozhodnutí tak nalézací soud založit na uzavřeném a logickém řetězci nepřímých důkazů. Žaloba se koneckonců svým modem operandi nijak nevymyká ze standardního rámce relativně běžných žalob z bezdůvodného obohacení, u kterých záhy po podání žaloby vychází najevo, že mezi účastníky byl v době v žalobě uvedené partnerský vztah, jehož krach vyústil posléze v podání žaloby, za jehož fungování docházelo k řadě majetkových přesunů, pro které (vcelku nepřekvapivě) nejsou k dispozici písemné podklady (tj. jeví se jako plnění bez právního důvodu).

15. Svůj názor na právní kvalifikaci uplatněného nároku jako nároku na náhradu škody soud stranám sdělil při jednání 22. 11. 2022. Lze jen dodat, že sdělování předběžné právní kvalifikace nespadá do rámce poučovací povinnosti soudu s jedinou výjimkou, totiž že by se právní hodnocení soudu zřetelně odchylovalo od právního názoru některé strany řízení a současně by toto odlišné právní hodnocení od některé ze stran nutně vyžadovalo doplnění rozhodných skutečností. V nadepsané věci patrně obě strany posuzovaly věc z pohledu potenciálního nároku z kondikce, strana žalovaná eventuálně zřejmě i jako možné darování. Každopádně podstatným je tolik, že z hlediska uplatnění nároku na vrácení převedených peněžních prostředků jako nároku na náhradu způsobené škody se rozsah rozhodných skutečností, které je třeba v řízení postavit najisto, nijak neliší od těch, které byly v průběhu řízení zjišťovány (stále šlo pouze o zjišťování existence či neexistence pokynu žalobce k převodu, tedy stejné skutečnosti, která zakládá právní důvod, stejně jako protiprávnost – existence právního důvodu či absence protiprávnosti pak vede z hlediska výsledku řízení k témuž, aniž by bylo třeba zabývat se dalšími znaky vztažných skutkových podstat). Nenastal tudíž důvod ke sdělování odchylného právního názoru soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 občanského soudního řádu, nicméně i kdyby takový důvod dán byl, pak to nic nemění na tom, že tohoto poučení se stranám při posledním jednání dostalo a žádná ze stran nepovažovala za nutné na něj reagovat doplněním rozhodných skutečností či důkazních návrhů, jak patrno z obsahu jednacího protokolu. Nelze tedy v této souvislosti hovořit o jakékoliv překvapivosti.

16. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, proto jí dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči neúspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 328 569,09 Kč, sestávající z odměny zástupce žalované ve výši 243 780 Kč za celkem sedmnáct úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání odporu a jeho odůvodnění, vyjádření ze dne 21. 3. 2022, vyjádření ze dne 8. 4. 2022, vyjádření ze dne 4. 5. 2022, 3 úkony spočívající v účasti na jednání dne 24. 5. 2022, vyjádření ze dne 23 8. 2022, jednání s klientem dne 27. 8. 2022, 3 úkony spočívající v účasti na jednání dne 29. 8. 2022, vyjádření ze dne 21. 11. 2022, 2 úkony spočívající v účasti na jednání dne 22. 11. 2022, písemný závěrečný návrh) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, poloviční odměny zástupce žalované ve výši 7 170 Kč za účast na jednání dne 22. 3. 2022, které bylo odročeno bez projednání věci samé, dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za osmnáct úkonů služby celkem ve výši 5 400 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět ke čtyřem jednáním soudu (při počtu ujetých 343,2 km/1 cestu, kombinované spotřebě vozidla 8,1 l benzínu [číslo] km a dále amortizaci a ceně paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném v době realizaci každé cesty) ve výši 11 194,70 Kč, náhrady za promeškaný čas na cestě k jednáním soudu (10 zameškaných půlhodin na jedné cestě tam a zpět, tj. celkem 40 zameškaných půlhodin) ve výši 4 000 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tairfu a náhrady 21% DPH ve výši 57 024,39 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalované. Oproti vyúčtování nákladů žalované strany nebyl zohledněn úkon v podobě účasti na vyhlášení rozsudku, které se nakonec zástupce žalované neúčastnil, dále pak dle názoru soudu za účast na prvém jednání, které bylo nařízeno, nicméně po stručném probrání některých procesních aspektů věci odročeno, aniž by bylo projednáváno meritum věci, náleží dle názoru nalézacího soudu toliko poloviční odměna, jak uvedeno shora.

Poučení