11 C 16/2019-255

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobci: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 25 941 365 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 25 941 365 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 865 150 Kč, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že z účtu žalobce a) byla dne 3. 8. 2015 zaslána na účet žalovaného částka ve výši 25 941 365 Kč Příkaz k platbě podala paní [celé jméno svědka], spolupracovnice žalobce a matka žalovaného. Paní [celé jméno svědka] měla neomezený přístup k účtům žalobce a), toto provedla bez jakékoli smlouvy mezi žalobcem a žalovaným, zajišťovala celou řadu jeho finančních záležitostí. Mezi žalobcem a) a žalovaným však k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, byť [celé jméno svědka] převod označila jako půjčku, což opět uvedla bez vědomí žalobce, žádná smlouva o půjčce uzavřena nebyla a k uvedenému došlo bez právního důvodu. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky do 10 dnů od doručení této výzvy s tím, že žalovaný si výzvu převzal 18. 10. 2018, částku nevrátil. K obraně žalovaného žalobce a) uvedl, že podklady pro účetní účely, jak uvádí žalovaný, se pokoušel vyhledat, avšak nenalezl, k převodu částek uváděných žalovaným došlo na základě příkazu k platbě podaného paní [příjmení]. Zapůjčení tak vysoké částky bez písemného podkladu by bylo pro žalobce extrémním hazardem a vybočením z jeho dosavadní právnické praxe. Smlouvy žalobce a) uzavírá zásadně písemně, a to i se svým synem a dcerou. Žalobce a) by sotva připustil promlčení tak vysoké částky. Uplatnění námitky promlčení je pak zde v rozporu s dobrými mravy, zejména z toho důvodu, že žalobce a) zde marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, neboť o zápůjčce vůbec nevěděl. Navíc výpisy z účtu se dostávaly do dispozice nikoli žalobce a), ale paní [příjmení], která je také archivovala. Žalovaný žalobce a) ujišťoval, že peníze v nejbližší době vrátí, což se však nestalo. Finanční prostředky navíc náležejí do společného jmění, manželku žalobce a) nikdy o souhlas nežádal, věc s ní nekonzultoval. Vztahy, které žalovaný uvádí, nemají žádnou souvislost s touto věcí.

2. Žalobkyně b) pak v řízení dále uvedla, že právo vypovědět smlouvu o zápůjčce bez sjednání data splatnosti promlčení nepodléhá, neboť takové oprávnění vypůjčitele nemá majetkovou povahu. Pokud nebyla smlouva o zápůjčce vypovězena, nemůže počít běžet promlčecí doba. Není tedy na místě dovozovat, že promlčecí lhůta počíná běžet uplynutím výpovědní lhůty bez ohledu na to, zda zapůjčitel smlouvu vypověděl či nikoli. Námitka promlčení je navíc v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný žalobce opakovaně ujistil, že částku zaplatí, že si je vědom svého závazku ze zápůjčky, příslib o vrácení zápůjčky učinil i žalobkyni b) již v listopadu 2016 O tom, že písemná smlouva o zápůjčce ze dne 3. 8. 2015 údajně nebyla žalovaným podepsaná, se žalobci dozvěděli teprve v rámci jednání před zdejším soudem. Do té doby byli přesvědčeni o její platnosti. Žalobkyně b) navíc vycházela z textu smlouvy o zápůjčce, který žalovaný zpochybnil po jednání dne 5. 2. 2020. Teprve v tento okamžik byla žalobkyně b) poprvé informována o tom, že mezi žalobcem a) a žalovaným měla být uzavřena dne 3. 8. 2015 smlouva o zápůjčce v ústní formě. Proto podala žalobu, kterou se domáhá určení neplatnosti této smlouvy, neboť k ní nedala souhlas a jednalo se o záležitost týkající se jejich společného majetku.

3. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaný učinil nesporným, že obdržel dne 3. 8. 2015 na účet částku 25 941 365 Kč s označením„ půjčka“ a že prostředky zaslala na jeho účet jeho matka, která byla spolupracovnicí žalobce v období od roku 1992 až do srpna 2018, vztah měli se žalobcem a) velmi přátelský a založený na vzájemné důvěře, paní [celé jméno svědka] pro žalobce a) spravovala účetnictví, finance, daně a také působila v mnoha orgánech jím ovládaných společností. Sám žalovaný se s žalobcem a) zná od dětství, pracoval pro něj jako ekonomický ředitel od 1. 2. 2007 do 30. 11. 2017, dosud jej žalobce užívá jako člena dozorčí rady [právnická osoba] Půjčka byla sjednána ústně, a to bezúročně, bez data splatnosti, přičemž je v takových případech pro počátek běhu promlčecí lhůty třeba považovat den, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, resp. kdy poprvé mohlo dojít k zesplatnění. Podle § 2393 občanského zákoníku mohl žalobce smlouvu vypovědět již 4. 8. 2015, splatnost by tedy nastala 22. 9. 2015, k promlčení tedy došlo 23. 9. 2018. Žalobcova tvrzení jsou ryze účelová, činěná ve snaze vyhnout se promlčení, v každém případě 3letá promlčecí lhůta již uplynula, proto vznáší námitku promlčení. Ke vztahům mezi žalobcem a) a žalovaným dále žalovaný uvedl, že žalobce a) byl prostřednictvím spol. [právnická osoba] také provozovatelem a majitelem hotelů [anonymizováno] a [anonymizováno] ve [obec], tyto budovy jsou přitom propojeny dalšími budovami (tzv. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]), které byly ve vlastnictví spol. [právnická osoba] a [právnická osoba] Budovy byly užívány také spol. [právnická osoba] na základě nájemních smluv. Jediným akcionářem [právnická osoba] byla [anonymizováno], obě budovy tedy byly fakticky ovládány [anonymizováno], ke které měl žalobce blízký vztah (historicky v ní působil a pak také si od ní pronajímal budovy [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], dále vztah k panu [jméno], předsedovi představenstva v rozhodné době). Pan [anonymizováno] sdělil žalobci v roce 2014, že má v úmyslu budovy [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] prodat, což by mohlo pro žalobce představovat komplikaci (budovy užíval k provozu hotelů [anonymizováno] a [anonymizováno]), proto oslovil žalovaného, zda by mohl budovy odkoupit, žalovaný neměl dostatek prostředků, avšak žalobce mu nabídl, že mu vypomůže, neboť měl zájem, aby je žalovaný odkoupil. Dne 4. 9. 2014 tedy došlo k uzavření kupní smlouvy mezi žalovaného [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno], kdy spol. žalovaného nabyla vlastnické právo k [anonymizováno] za 10 700 000 Kč (u budovy [anonymizována dvě slova] došlo týž den k odkupu mezi těmito účastníky – převod 100 % akcií spol. [anonymizována dvě slova] za kupní cenu 17 650 000 Kč, spol. [anonymizována dvě slova] byla jen vlastníkem budovy a jinou činnost nevyvíjela), k úhradě ve splatnosti nedošlo, spol. [právnická osoba], však byla ochotna počkat, následně tedy došlo k dohodě, že se věc vyřeší nikoli úhradou kupní ceny, ale postoupením pohledávek za úplatu ve výši kupní ceny. Dne 10. 3. 2015 tak došlo k uzavření smluv o postoupení těchto pohledávek ze spol. [anonymizováno] na žalovaného s tím, že úplata bude uhrazena nejpozději do 15. 12. 2015. Žalobce a žalovaný se následně dohodli, že dojde k rozdělení [právnická osoba] odštěpením, se vznikem nástupnické společnosti [právnická osoba], které se ujme žalovaný. Na tuto společnost pak přešlo vlastnické právo k nemovitostem a závazky ve výši 88 030 000 Kč, které zahrnovaly mj. závazky vůči žalobci ze smlouvy o půjčce z 12. 12. 2008 ve výši 8 840 000 Kč, závazky vůči s žalobcem spřízněné spol. [právnická osoba], na základě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 19. 12. 2013 ve výši 13 496 640 Kč, závazky vůči [právnická osoba] [obec] na základě smlouvy o půjčce z 30. 10. 2006 ve výši 14 951 365 Kč, závazky vůči [anonymizováno] na základě smlouvy o půjčce ze dne 10. 2. 2014 ve výši 8 750 000 Kč. K úhradě těchto dluhů si pak žalovaný (resp. [obec] [anonymizováno] odštěpená od [anonymizováno]) vyjednal investiční úvěr – tyto závazky pak byly uhrazeny. [příjmení] mohl žalobce a) žalovanému částku půjčit, potřeboval ji získat, neboť sám měl k dispozici pouze 8 840 000 Kč, proto si žalobce a) převedl dne 3. 8. 2015 na svůj účet prostředky z [anonymizováno] ve výši 8 150 000 Kč, z účtu [anonymizováno] 8 951 365 Kč, takto tedy získal částku 25 941 365 Kč. K propojení zapůjčené částky 25 941 365 Kč s úplatou za nemovitosti a akci v celkové výši 28 350 000 Kč (10 700 000 Kč nemovitosti a 17 650 000 Kč akcie) pak zbývá 2 408 635 Kč, tato částka byla žalovanému poskytnuta 4. 8. 2015 [právnická osoba], a.s., v důsledku ingerence žalobce a), neboť předsedou představenstva zde byl opět [jméno] [jméno]. Ještě týž den žalovaný závazky vůči [právnická osoba] (dříve [příjmení]) v plné výši uhradil. Pokud tedy žalobce a) uvádí, že žalovanému nikdy tyto prostředky poskytnout nechtěl a byly mu poskytnuty bez jakéhokoli pokynu či příkazu a bez jeho vědomí, pak toto není pravdou.

4. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.), provedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení] (§ 126 o. s. ř.), přičemž zamítl pro nadbytečnost návrh žalobců na doplnění dokazování o výslech svědků [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], o účastnický výslech žalobce a žalobkyně, dále o doklady k prokázání platby z 3. 8. 2015 u [právnická osoba], pobočka [obec], a žalobu o určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 8. 2015 a dále návrh žalovaného na doplnění dokazování o svědeckou výpověď [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále vyjádřením žalovaného ze dne 21. 6. 2021, to vše pro nadbytečnost, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn, jak je níže uvedeno.

5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 6. [právnická osoba], a [právnická osoba] se dohodli, že [právnická osoba], prodá spol. [právnická osoba] stavební parcely st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa], a stavební parcely č. st. [číslo], k. ú. a obec Františkovy Lázně, a to za kupní cenu 10 700 000 Kč s tím, že tato částka bude uhrazena nejpozději 31. 12. 2014 (prokázáno kupní smlouvou ze dne 4. 9. 2014). Téhož dne se tyto společnosti dohodly na převodu vlastnického práva k akciím [právnická osoba] za kupní cenu 17 650 000 Kč, kterou se [právnická osoba] zavázala zaplatit do tří dnů od účinnosti smlouvy (prokázáno smlouvou o převodu cenných papírů – akcií ze dne 4. 9. 2014). [právnická osoba] a žalobce a) se poté dohodli na postoupení pohledávky za [právnická osoba] ve výši 10 700 000 Kč na základě kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem z 4. 9. 2014, a to za cenu 10 700 000 Kč, která bude zaplacena do 15. 12. 2015 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2015 týkající se nemovitostí) a dále pohledávky 17 650 000 Kč za [právnická osoba] ze smlouvy o převodu cenných papírů – akcií ze dne 4. 9. 2014 za cenu 17 650 000 Kč, která bude zaplacena do 15. 12. 2015 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2015 týkající se akcií). [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobce a) se dále dohodli, že společnost poskytne žalobci a) částku 8 951 365 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Dne 30. 7. 2015 bylo z účtu spol. [právnická osoba] [právnická osoba] uhrazeno 8 840 000 Kč ve prospěch účtu žalobce a), 13 496 640 Kč ve prospěch účtu [právnická osoba], 14 951 365 Kč ve prospěch účtu [anonymizováno] [právnická osoba], a 8 750 000 Kč ve prospěch účtu [právnická osoba] (prokázáno výpisem z účtu [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 30. 7. 2015). Žalovaný dne 4. 8. 2015 uhradil spol. [anonymizováno], akciová společnost, částku 10 700 000 Kč a 17 650 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobce k 4. 8. 2015). Žalobce a) a [právnická osoba] se dohodli, že [anonymizováno] poskytne žalobci a) částku 8 150 000 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 31. 7. 2015).

7. Z poznámek nazvaných souhrnně„ kolotoč“ ze dne 3. 8. 2015 vyplývá, že prvým krokem finanční operace byla úhrada 8 840 000 Kč od„ [anonymizováno]“, 14 951 365 Kč od„ [anonymizováno]“, 8 750 000 Kč od„ [anonymizováno]“, 13 496 640 Kč od„ [anonymizováno]“, s tím že v druhém kroku„ [anonymizováno]“ zaplatí jako půjčku [anonymizováno] 6 000 000 Kč,„ [anonymizováno]“ má zaplaceno od„ [anonymizováno]“ 8 951 365 Kč,„ [anonymizováno]“ půjčí„ [anonymizováno]“ částku 8 951 365 Kč,„ [anonymizováno]“ půjčí„ [anonymizováno]“ částku 8 150 000 Kč,„ [anonymizováno]“ má od„ [anonymizováno] 8 840 000 Kč,„ [anonymizováno]“ bude mít půjčeno 17 101 365 Kč,„ [anonymizováno]“ bude mít zaplaceno 8 840 000 Kč, celkem půjčeno a zaplaceno 25 941 365 Kč, v třetím kroku„ [anonymizováno]“ půjčí„ [anonymizováno]“ částku 25 941 365 Kč,„ [anonymizováno]“ bude„ [anonymizováno]“ dlužit 25 941 365 Kč, ve čtvrtém kroku„ BOBR“ zaplatí [příjmení] 10 000 000 Kč (via LOGOS) a [obec] půjčí LOGOSU částku 10 000 000 Kč (prokázáno listinou„ kolotoč“ ze dne 3. 8. 2015). Dne 3. 8. 2015 byla z účtu spol. [anonymizováno] zaslána částka 6 000 000 Kč na účet [anonymizováno] s uvedením poznámky„ půjčka“ (prokázáno příkazem k převodu z 3. 8. 2015), dne 4. 8. 2015 převedena částka 10 000 000 Kč z účtu [anonymizováno] na účet [anonymizováno] (prokázáno příkazem k převodu z 4. 8. 2015), dne 4. 8. 2015 částka 9 343 807 Kč z účtu [anonymizováno] na účet [anonymizováno] (prokázáno příkazem k převodu z 4. 8. 2015), dne 4. 8. 2015 částka 10 700 000 Kč z účtu žalovaného na účet [anonymizováno] (prokázáno příkazem k převodu z 4. 8. 2015), dne 4. 8. 2015 částka 17 650 000 Kč z účtu žalovaného na účet [anonymizováno] (prokázáno příkazem k úhradě z 4. 8. 2015), dne 4. 8. 2015 částka 2 490 000 Kč z účtu [anonymizováno] na účet žalovaného (prokázáno příkazem k převodu z 4. 8. 2015), dne 3. 8. 2015 částka 25 941 365 Kč z účtu žalobce a) na účet žalovaného (prokázáno pohyby na účtu z 3. 8. 2015), dne 31. 7. 2015 částka 13 496 640 Kč na účet [anonymizováno] (prokázáno pohyby na účtu z 3. 8. 2015), dne 2. 9. 2015 částka 6 500 000 Kč z účtu žalobce a) na účet [anonymizováno] (prokázáno příkazem k úhradě z 2. 9. 2015), dne 3. 8. 2015 částka 8 951 365 Kč z účtu [anonymizováno] na účet žalobce a) (prokázáno příkazem k úhradě z 3. 8. 2015), dne 3. 8. 2015 částka 8 150 000 Kč z účtu [anonymizováno] na účet žalobce a) (prokázáno příkazem k úhradě z 3. 8. 2015).

8. Žalovaný byl zaměstnancem [právnická osoba] od 1. 2. 2007 do 30. 11. 2017 (prokázáno potvrzením o zaměstnání ze dne 30. 11. 2017). Z funkce člena dozorčí tady společnosti [právnická osoba] odstoupil dne 28. 5. 2019 (prokázáno odstoupením z funkce člena dozorčí rady ze dne 28. 5. 2019 a podacím lístkem). Dne 16. 10. 2018 žalovaný adresoval Krajskému soudu v Plzni oznámení o osobě jediného akcionáře společnosti [právnická osoba] s tím, že řízení o změně zápisu společnosti jakožto člen jeho statutárního orgánu neinicioval a domnívá se, že se jedná o snahu o nepřátelské převzetí společnosti ze strany bývalého jediného akcionáře [celé jméno žalobce] (prokázáno oznámením o osobně jediného akcionáře ze dne 16. 10. 2018). 9. [celé jméno svědka] působila v orgánech společností ovládaných žalobcem a) (prokázáno úplným výpisem z obchodního rejstříku [anonymizováno] akciová společnost, [jméno] akciová společnost, [právnická osoba], [právnická osoba], První [ulice], akciová společnost, [právnická osoba], [anonymizováno] akciová společnost), přičemž ve [právnická osoba] [právnická osoba] působila jako člen dozorčí rady až do 15. 8. 2018 (prokázáno úplným výpisem z obchodního rejstříku této společnosti).

10. Dne 3. 8. 2015 byla z účtu žalobce a) převedena částka ve výši 25 941 365 Kč (prokázáno potvrzením o provedení platby ze dne 24. 9. 2018), u této platby byla uvedena poznámka„ půjčka“ (prokázáno výpisem účtu žalobce a) za období srpna 2015).

11. Žalobce a) sdělil žalovanému, že na jeho účet byla zaslána částka 25 941 365 Kč a vyzval ho k vrácení této částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 17. 10. 2018).

12. Žalobce a) vyzval žalovaného k vrácení částky 25 941 365 Kč (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 7. 12. 2018 a podacím lístkem).

13. Dne 24. 9. 2020 žalobce a) vypověděl smlouvu o zápůjčce ze dne 3. 8. 2015 a vyzval žalovaného k úhradě vypůjčené částky 25 941 365 Kč (prokázáno vypovězením smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 9. 2020).

14. V řízení vedeném Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 12 C 159/2019 žalobce a) uvedl, že do dispozice Ing. [celé jméno žalovaného] se dostaly z majetku žalované ([právnická osoba]) peněžní prostředky v řádu mnoha milionů od akcionáře [celé jméno žalobce], dne 3. 8. 2015 částka 25 941 365 Kč, která byla převedena ve prospěch jeho účtu, tyto peněžní prostředky vysoce převyšují úvěr poskytnutý bankou žalobkyni ([právnická osoba]) na akvizici předmětné správní a administrativní budovy (prokázáno podáním ze dne 11. 7. 2019 ve věci vedené Okresním soudem v Chebu, čl. 38).

15. Z ostatních provedených listinných důkazů nebylo zjištěno nic podstatného pro posouzení věci samé.

16. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce je její dlouholetý šéf a bývalý přítel, žalovaný je její syn. Pro žalobce a) pracovala asi 27 let na základě pracovních smluv. V roce 2018 podala výpověď pro osobní neshody. Pracovala jako účetní, tedy zajišťovala daně a daňovou agendu, byla také členem orgánů několika společností. [příjmení] 25 milionů byla součástí finanční operace, kterou žalobce a) nazval„ kolotoč“. Peníze půjčoval žalovanému na úhradu kupní ceny nemovitosti v [anonymizováno] ulici, tzv. [anonymizováno], na [právnická osoba], a.s., dále nákup akcií [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., jež prodávala též [právnická osoba]. Nemovitosti i akcie přešly do vlastnictví žalobce a). Svědkyně trestně stíhaná v souvislosti s předmětnou částkou není. Akcie kupovala [právnická osoba], jejímž vlastníkem je žalovaný. Prostředky převedla osobně, měla dispoziční právo a také pokyn. Na tuto půjčku si žalobce a) půjčil od [anonymizováno] a [anonymizováno], něco měl na účtu. Tyto peníze tyto dvě společnosti získaly po zaplacení dluhu [právnická osoba], přičemž úvěr od banky společnost získala od [anonymizováno] s podmínkou, že tyto dluhy za Lázně [obec] uhradí. Úvěr musel být zajištěn, ručil za něj žalovaný svým majetkem. Součinnost byla poskytnuta, muselo se potvrdit, že finanční prostředky, které Lázně dluží, skutečně [anonymizováno] zaplatí přímo věřitelům, tedy [právnická osoba], [anonymizováno], panu [celé jméno žalobce] a [právnická osoba]. Svědkyně platby prováděla také za [právnická osoba] a [anonymizováno], k tomu měla také zmocnění. Pan [anonymizováno] je dlouhodobý kamarád žalobce a), [právnická osoba] a [anonymizováno] fakticky ovládal žalobce a), neboť jí dával pokyny, co se má zaplatit i ohledně těchto společností, tyto společnosti účtovala. Pokud jde o převod 25 milionů, na ten se jí žalobce a) nikdy nedotazoval. Koncem roku 2018 vyzval žalovaného, aby částku vrátil. Svědkyni byla soudem předložena písemní smlouvě o zápůjčce označená A1, k této svědkyně uvádí, že ji nedělala, jí vypracovaná smlouva byla bezúročná, tato obsahuje úrok. Písemnou smlouvu na půjčku mezi žalobcem a) a žalovaným svědkyně vyhotovila, ale podepsána zřejmě nebyla, pak se asi dohodli ústně. Smlouva, kterou připravovala, byla bezúročná.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce a) poskytl žalovanému prostřednictvím příkazu provedeného [jméno] [příjmení] částku 25 941 365 Kč s tím, že si nedohodli, kdy bude tato částka žalobci a) vrácena. Žalobkyně b) dále namítala, že s poskytnutím této částky žalovanému nesouhlasila. Žalovaný odmítl tuto částku žalobcům vrátit s tím, že již bylo toto právo promlčeno, přičemž má za to, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť je to právě žalobce a), kdo proti němu neustále podává bezdůvodně trestní oznámení a kdo se pokusil nepřátelský převzít jeho společnost, odmítnutí zaplacení žalované částky bylo reakcí právě na nepřátelský pokus převzetí jeho společnosti.

18. Podle ust. § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

19. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle ust. § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

21. Podle § 610 věty první o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

22. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

23. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

24. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení s tím, že neshledal žalobu důvodnou, jak bude dále uvedeno. Žalobce a) se původně domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť žalobce a) zprvu popíral, že by se žalovaným jakoukoli smlouvu o zápůjčce uzavřel. Žalovaný namítal, že s žalobcem a) uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., a to ústní formou, aniž by si ujednali splatnost zápůjčky. Žalovaný tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce dokládal podrobným popisem vzájemných vztahů mezi účastníky a jimi ovládanými společnostmi, a to včetně finanční operace nazvané„ kolotoč“, z níž jednotlivé platební transakce předcházející poskytnutí shora uvedené částky žalovanému vyplývají. K tvrzení žalovaného, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, se soud nakonec přiklonil, jednak z toho důvodu, že žalovaným předložené listinné důkazy (zejména kupní smlouvy, výpisy z obchodního rejstříku, výpisy z účtů jednotlivých společností a příkazy k úhradě) podporují jeho tvrzení o předchozích podnikatelských aktivitách žalobce a) a žalovaného, jež vyústily až k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, především však také proto, že žalobce a) v pozdějších podáních uzavření smlouvy o zápůjčce již ani nesporoval. V průběhu řízení žalobce a) změnil svá žalobní tvrzení tak, že mezi žalobcem a) a žalovaným vlastně byla uzavřena smlouva o zápůjčce (písemná) s ujednaným úrokem a datem splatnosti, kterou žalobce a) také soudu předložil. Poté, co žalovaný podpis na této smlouvě sporoval (při jednání konaném dne 5. 20. 2020), od těchto tvrzení upustil. V tomto směru je poněkud zarážející, že žalobce a) si až v průběhu řízení uvědomil, že smlouva o zápůjčce znějící na částku přesahující 25 mil. Kč vlastně byla uzavřena, přičemž tuto smlouvu ze dne 3. 8. 2015 žalobce a)„ našel“ teprve poté, co bylo žalovaným odkázáno na vyjádření žalobce a), resp. spol. [právnická osoba], ve věci vedené Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 12 C 159/2019. Tuto smlouvu také žalobce a) v průběhu řízení vypověděl. Podpis na této smlouvě nicméně žalovaný popřel, bylo tedy na žalobci a), aby prokázal, že tato smlouva o zápůjčce byla uzavřena (s datem splatnosti), což však neučinil. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce a) v tomto směru nepoučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce a) následně učinil uzavření ústní smlouvy o zápůjčce nesporným. Rovněž svědkyně [celé jméno svědka], které byla tato písemná smlouva předložena, uvedla, že tuto smlouvu neviděla a nevypracovala, ačkoli jí bylo žalobcem a) uloženo vypracování smlouvy o zápůjčce, naopak vypracovala smlouvu, v níž nebyl uveden úrok ani datum splatnosti. Při hodnocení výpovědi svědkyně [příjmení] (resp. její pravdivosti) vzal soud v potaz, že se jedná o matku žalovaného a má tedy k němu úzký vztah, nicméně tvrzení, která při své svědecké výpovědi uvedla, jsou podporována také listinnými důkazy, a to včetně listiny obsahující její poznámky k finanční operaci nazvané„ kolotoč“, která žalobcem a) nakonec sporována nebyla, když navíc žalobce a) v podání ze dne 8. 12. 2020 výslovně uvedl, že paní [celé jméno svědka] měla vždy jeho plnou důvěru a její výpověď nezpochybňuje (dále mj. také uvedl, že veškeré úkony v rámci operace„ kolotoč“ svědkyně učinila na základě jeho výslovných pokynů). Ostatně tvrzení žalobce a), že svědkyně [celé jméno svědka] zadala příkaz k úhradě předmětné žalované částky bez jeho pokynu a bez jeho vědomí (což žalobce a) původně tvrdil) lze jen stěží uvěřit v situaci, kdy při takto vysoké částce žalobce a) se svědkyní ještě následná léta spolupracoval (dle její svědecké výpovědi podala výpověď až v roce 2018, tedy tři roky po převodu žalované částky na účet žalovaného). Nelze také přehlédnout, že žalobce a)„ vytýkal“ svědkyni [příjmení], že řádně smlouvu o zápůjčce nevypracovala, jak bylo zadáno, resp. nezajistila podpisy na této smlouvě, soud tedy rovněž v tomto spatřuje určitý rozpor v tvrzeních žalobce a). Neustále se měnící žalobní tvrzení žalobce a), konkrétně to, že smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla, následně že tedy uzavřena byla, ale zcela jiná (písemná), aby následně žalobce a) učinil uzavření smlouvy o zápůjčce ústní formou nesporným a poté se opětovně vrátil k tvrzení o písemné smlouvě s datem splatnosti, soud proto hodnotí s ohledem na vše shora uvedené jako velmi nevěrohodná a účelová. Oproti tomu žalovaný je od počátku řízení ve svých tvrzeních konzistentní a jeho„ verze“ události koresponduje se všemi provedenými důkazy.

25. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že mezi žalobcem a) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., a to v ústní formě, aniž by si účastníci sjednali datum splatnosti (žádné ujednání o splatnosti zápůjčky nebylo prokázáno), a to na částku ve výši 25 941 365 Kč, kdy tato částka byla žalovanému poskytnuta dne 3. 8. 2015. Nebyla-li splatnost dluhu (vrácení zápůjčky) dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.), a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem s účinky actio nata. Tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z. Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který následuje po okamžiku, kdy nastalo actio nata, a nikoli den, kdy nastala splatnost dluhu v důsledku výpovědi. Přijetí opačného názoru by znamenalo nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby (ve zřejmém rozporu s účelem institutu promlčení) prakticky na neomezenou dobu v situaci, kdy právo podat výpověď smlouvy o zápůjčce sjednané bez dohody o okamžiku splatnosti se nepromlčuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, ze dne 28. 11. 2019). Pokud by byla smlouva o zápůjčce vypovězena následující den, 6týdenní výpovědní lhůta podle § 2393 o. z. by skončila uplynutím dne 14. 9. 2015. Podle § 619 odst. 1 o. z. mohlo být právo uplatněno ihned po uplynutí výpovědní doby, tedy dne 15. 9. 2015 3letá promlčecí lhůta tak skončila uplynutím dne 15. 9. 2018. Žaloba podaná dne 23. 1. 2019 tedy byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a námitka promlčení tedy byla vznesena důvodně.

26. Žalobci v řízení namítali, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Námitka promlčení je institutem zákonným, tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se mohlo příčilo dobrým mravům jen ve zcela výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000), takové okolnosti však soud v posuzovaném případě neshledal. Rozpor s dobrými mravy žalobci spatřovali jednak ve skutečnosti, že žalobce a) uplynutí lhůty nezavinil, neboť o poskytnutí zápůjčky nevěděl (toto tvrzení má soud za vyvráceno), jednak ve skutečnosti, že žalovaný žalobce opakovaně ujišťoval, že zápůjčka bude vrácena, což se však nestalo. Za účelem prokázání tohoto tvrzení navrhli žalobci výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Soud návrh na dokazování svědeckou výpovědí paní [příjmení] [jméno] [příjmení] zamítl pro nadbytečnost, neboť i pokud by toto z její výpovědi vyplynulo, příslib k úhradě ze strany žalovaného by nemohl být dostatečnou okolností odůvodňující tak výjimečný postup, jakým je odepření soudní ochrany výkonu práva - v posuzovaném případě konkrétně práva namítnout promlčení. Žalobci a) totiž nic nebránilo přes tyto tvrzené přísliby žalovaného žalobu podat včas. Rovněž v posuzované věci nebylo shledáno ani to, že by se zde jednalo o případ zjevného zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (ust. § 8 o. z.).

27. Ve vztahu k žalobkyni b) pak má soud za to, že není v této věci aktivně legitimovaná. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5138/2007; nebo usnesení ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 218/2010) se vzniklý závazkový právní vztah může dotýkat právní sféry jen těch, kdo jsou jeho účastníky, a v podobě vyplývající ze smlouvy (nebo jiné právní skutečnosti), kterou byl založen. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani ustanovení § 713 odst. 3 o. z., které nemůže modifikovat okruh účastníků, obsah závazkových právních vztahů nebo jejich plnění a nutně dopadá jen na vzájemné vztahy manželů, zejména při případném vypořádání ohledně majetku a závazků, které tvoří jejich společné jmění. Nelze proto dovozovat, že by ustanovení § 713 odst. 3 o. z. mohlo zakládat solidaritu mezi dlužníky či věřiteli jen proto, že jsou manželé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 937/2013). To, zda je pak smlouva o zápůjčce platná či nikoli (z důvodu absence souhlasu žalobkyně), na shora uvedené nemá vliv, neboť i pokud by žalobkyně b) byla v řízení o žalobě na neplatnost smlouvy o zápůjčce úspěšná (respektive pokud by zdejší soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce v důsledku nedostatku souhlasu žalobkyně), stále by byl v řízení o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy aktivně legitimován pouze žalobce a) (viz obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 837/2013 nebo také sp. zn. Cdo 2100 2016). Pouze ten z manželů, který byl účastníkem smlouvy, podle níž si strany poskytly vzájemné plnění, totiž může být i účastníkem závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení, k jehož vzniku došlo v důsledku neplatnosti smlouvy (a jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti smluvních stran k vrácení na základě smlouvy poskytnutého plnění - § 2993 o. z.). Manžel, který účastníkem nebyl, k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení legitimován není, bez ohledu na to, zda jde pohledávku patřící do společného jmění manželů (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4450/2008). Vzniklo-li totiž bezdůvodné obohacení plněním na základě neplatné smlouvy, jako jejíž účastník na straně jedné vystupoval pouze jeden z manželů, je právě tento manžel výlučným nositelem práva na vrácení poskytnutého plnění (viz též například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 837/2013), a svědčilo mu tedy rovněž oprávnění s danou pohledávkou disponovat v plném rozsahu. I pokud by tedy žalobkyně b) byla v řízení o žalobě na určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce úspěšná, nic by to na věci neměnilo, neboť lhůta k vydání bezdůvodného obohacení by žalobci a) uplynula dokonce ještě dříve než lhůta k vydání plnění na základě smlouvy o zápůjčce, neboť vydání bezdůvodného obohacení by nebylo vázáno na skončení výpovědní doby dle ust. § 2393 odst. 1 o. z., a to v situaci, kdy žalobce a) o poskytnutí žalované částky věděl ode dne odeslání této částky na účet žalovaného. Soud proto nepovažoval za hospodárné toto řízení zatěžovat dalším dokazováním směřujícím ke zjištění a posouzení toho, zda souhlas žalobkyně b) s poskytnutím zápůjčky byl dán či nikoli, neboť by to na promlčení pohledávky žalobce a) nemělo zcela žádný vliv, přičemž žalobkyně b) se předmětného závazkového vztahu neúčastnila, což nebylo v řízení sporováno, a k žalobě o vydání žalované částky (ať už z titulu zápůjčky či bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o zápůjčky) není aktivně legitimovaná.

28. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že je třeba žalobu zamítnout (výrok I.).

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Náklady žalovaného vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem za 13 úkonů právní služby po 54 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 18. 4. 2019 ve spojení s podáním ze dne 6. 6. 2019, podání ze dne 19. 11. 2019, podání ze dne 27. 1. 2020, účast při jednání dne 5. 2. 2020, podání ze dne 29. 7. 2020, podání ze dne 5. 10. 2020, podání ze dne 14. 12. 2020, účast při jednání dne 15. 12. 2020 a dne 8. 6. 2021, podání ze dne 9. 6. 2021, podání ze dne 2. 8. 2021 a účast při jednání dne 24. 8. 2021), to vše dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“), výše úkonů právní služby je dána § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky, a dále ve výši 13 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Náhrada za 21% DPH z odměny a paušální náhrady advokáta činí celkem částku 150 150 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že podání ze dne 18. 4. 2019 a ze dne 6. 6. 2019 byla hodnocena jako jeden úkon, neboť tvrzení obsažená v podání ze dne 6. 6. 2019 již mohla být součástí prvého podání ze dne 18. 4. 2019. Rovně soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů spojenou s podáním ze dne 31. 7. 2019 a 25. 9. 2019, neboť se jednalo o předložení dalšího důkazu, dále soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů spojenou za vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 25. 9. 2019, neboť toto bylo podáno několik měsíců po zamítnutí návrhu žalobce a) na vydání tohoto předběžného opatření, nejedná se tedy o náklady účelně vynaložené. Celkové náklady žalovaného činí 865 150 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu z 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů), přičemž mu byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení